Za základní příčinu lidského utrpení lze považovat náš sklon plést si vlastní úvahy a představy o realitě s realitou samou. Procitnutí vyžaduje podrobné poznání toho, jak vnímáme realitu přes filtr našich přesvědčení, asociací a interpretací. Svým způsobem se dá říci, že když se díváme na svět či ostatní lidi, vidíme svou vlastní mysl. Tohle poznání nám dovoluje uchopit pokojnou, klidnou, objektivní realitu, která leží těsně za závoji naší mysli.

… Jedním ze způsobů, jakým vesmír upoutává naši pozornost, je bolest. …. Fakt, že jsme se lekci naučili, zjistíme v okamžiku, kdy se změní naše jednání, naše činy. Pouze čin promění znalost v moudrost. …… Balancujeme-li na pokraji změny, zdá se nám, že se situace zhoršuje – to proto, že konečně zřetelně vidíme chyby. Když máme pocit, že jsme v koncích, nejdeme dopředu, nebo začínáme dokonce sklouzávat nazpátek, je možné, že ve skutečnosti už jen přiklekáme na startovní čáru, abychom mohli vyběhnout vpřed.

(Ukázka z knihy D. Millmanna NEVŠEDNÍ OKAMŽIKY)

Přepsala Maia pro http://novazeme2010.ning.com/

Zdroj: http://novazeme2010.ning.com/profiles/blogs/procitnut