Konec světa se nekonal. Stejně tak přepólování magnetického obalu Země, nalodění/vylodění za mimozemské účasti, obří zemětřesení, jaderná válka, ani tři dny temnoty bez proudu a zvuku, kdy se člověk nesměl podívat ven ani oknem, aby ho temnota nepohltila. Svátky proběhly v poklidném duchu a každý si je prožil způsobem, jaký mu nejvíc vyhovuje. A stalo se něco nevídaného.

Utichli všichni proroci, zvěstovatelé a channelisté. Odmlčeli se různé weby prorokující to či ono a hlásající zaručenou pravdu o skoku do 12D a možná ještě dál, za mlhou hustou tak, že by se dala krájet. Nepřiletěl žádný spasitel ani zachránce! Nebyli jsme v tryskajícím proudu lásky odvedeni do ráje (samozřejmě jen ti správní a hodní). Protože co jsme si nadrobili, ať už nyní nebo v inkarnacích předchozích, to si musíme taky sníst (v tomto kontextu by se mi víc hodil jadrnější výraz). Nastalo rozpačité mlčení, ze kterého je cítit neodbytná otázka. Tak co tedy vlastně?

No nic, odpovídá můj selský rozum. Je to stále jen na nás, jak to bylo už od úplného začátku. Dostalo se nám velké cti a odměny, že jsme mohli přejít do nového věku. A teď budeme pokračovat s tím, co jsme za tu dobu, do dnešního dne, pochopili a zpracovali. Jak jsme na sobě zapracovali, jaký svůj stín jsme přijali a jak uplatňujeme pravidlo, že jsme nástroj v rukou Božích, který má především tvořit. Protože transformace pokračuje.

A bude probíhat desítky let a už teď se ukazuje, což poslední dny před 21/12/2012 jasně prokázaly, že na řadě je prioritně práce s naším strachem. Ten řídí a ovládá naše životy, s ním jsme jako bezrucí, ten nás paralyzuje a zabíjí. Však byl také schovaný v pozadí všech posměšných reportáží v televizi i rozhovorech s vědci a astronomy v tisku „před koncem světa“. Proměňme strach v lásku a nebojme se řídit se intuicí. Ačkoliv celý letošek zcela jasně prokázal, jak rychle se zhmotňují naše myšlenky, stále to děláme jen málo. Neotvíráme se naplno své intuici, neumíme se odevzdat a stále chceme všechno kontrolovat.

Rok 2012 je jasnou tečkou za veškerou naší minulostí. Stojíme na prahu nové éry, těsně před rokem Jedna. Záleží opravdu jen na nás, jak a s čím do té nové etapy vstoupíme. Jediná možná záchrana a spasení jsou možné pouze zevnitř, z našeho srdce. Nic ostatního nefunguje. Nemá to v moci žádný člověk ani jiná síla, byť by se tvářila sebespasitelněji. My tvoříme svoje životy a žádný Kalousek (i když se to fakt těžko chápe) nemá vliv na to, jaký život prožijeme. Každý kdo chce měnit svět, musí začít u sebe.

Jděte dovnitř, do sebe a najděte se! Najděte svoje dávné sny, svoje staré plány a uskutečněte je. Vzpomeňte si na dobu, když jste ještě věřili, že můžete úplně všechno. Někde hluboko v srdci je ukrytý malý kluk nebo copatá holka, co chtěli stavět vzdušné zámky, ale dospěláci je rychle naučili, aby na „takové blbosti“ zapomněli. Odhoďte strach a zábrany, věřte si. Odvalte svůj balvan a vyjděte na světlo. Vyveďte své vnitřní děti ven a začněte znovu, od začátku. V roce Jedna.

Se šťastnými začátky, klidem v duši a otevřeným srdcem, Boží láskou a ochranou.
 

Daniel Adam Balušek, 30.12.2012