Zbraslavská kronika (latinsky Chronicon Aulae regiae) je latinsky psaná kronika, která vznikala v rozmezí let 1305–39 v cisterciáckém klášteře na Zbraslavi, založeném roku 1292 králem Václavem II. Autory tohoto monumentálního díla jsou dva zbraslavští opaté česko-německého původu: Ota Durynský a Petr Žitavský.
Tato kronika patří spolu s Kosmovou Kronikou českou k nejskvělejším příkladům českého středověkého kronikářství a české literatury vůbec. Kromě rozsáhlých prozaických pasáží obsahuje také na 4000 veršů, z velké části leoninských hexametrů*, takže vlastně je zároveň i nejrozsáhlejší básnickou skladbou české literatury předhusitského období. [1]
*) Leoninské hexametry jsou časoměrné šestiměry, jejichž střed, často prozodicky volný, se rýmuje s koncem verše. [3]
Vybírám jednu stranu, jedinou kapitolu XXVII pro nejkratší náhled do kroniky, jejíž české vydání má 597 stran [3].
Zbraslavská kronika (latinsky Chronicon Aulae regiae)
KRÁL VÁCLAV SE SEŠEL S ONDŘEJEM, NOVĚ ZVOLENÝM KRÁLEM UHERSKÝM,
A UZAVŘEL S NÍM SMLOUVU O PŘÁTELSTVÍXXVII
Po smrti tedy Vladislava1, krále uherského, sešli se vjedno velmožové toho království a měli mezi sebou rozličná jednání o volbě jiného krále, který by převzal správu uprázdněného království a silnou rukou spravoval samu zemi Uherskou před útoky sousedních knížat. Ale při této volbě vzniklo veliké zlo různosti smýšlení, protože každý usiloval ustanoviti si pána a zvoliti krále podle svých přání. Neboť někteří horliví přívrženci míru, toužíce se postarati o obecné dobro, snažili se zvoliti si takového krále, který by mocně krotil pokusy sousedních knížat a nestoudnost ničemníků a chytře se staral o výhody míru pro všechny obyvatele království. Jiní však, kteří si po smrti krále Vladislava1 právem i neprávem přivlastnili královské statky, dávajíce přednost soukromému prospěchu před společným dobrem, usilovali přijmouti za krále kohokoliv bezmocného a slabého, kdo by donucen vyhovoval jejich zpupnostem a nebyl s to přinutiti je k vrácení královských statků. Uvažujíce pak poměry a zásluhy okolních knížat, pominuli všechny a konečně se shodli na panu Ondřejovi, zvaném z Este, pocházejícím z pokolení uherských králů2, mužovi uhlazeném a prozíravém, a společnou úradou ho zvolili za krále a pána.
On pak, když převzal správu království, protože byl v samém království neznám a cizincem, dovídaje se na jedné straně o nestálosti uherské věrnosti, na druhé straně také o každodenní bídě utiskovaných chudáků, na obě strany úzkostliv nedovedl ani zkrotiti bezohlednost násilníků, ani zjednati utiskovaným pokoj, který od něho očekávali. Důvěřuje tedy radám některých svých věrných, poslal tajně posly k Václavovi, králi českému, a naléhavě ho prosil a žádal, aby se ráčil s ním setkati na uherských hranicích. Král pak Václav, protože se od doby svého dětství snažil všem knížatům vzdávati čest a prokazovati úctu, bez váhání vyhověl žádosti nového krále a připraviv si na to přiměřeně družinu, navštívil ho u města, které se jmenuje Hodonín3, ležícího na uherských hranicích.
Při společné tedy své schůzce usilovali z obou stran o mír a svornost a jeden druhému slíbil stálé trvalé přátelství s dostatečnou ručitelskou zárukou šlechticů z té i oné strany, aby mohl každý z nich při vzájemné podpoře po zvětšeni moci sjednáním přátelství krotiti odbojníky svého království a udržovati v pokoji oddané a pokorné. Skutečně se od onoho dne náležitě krotila opovážlivost národa uherského a králi Ondřejovi vzdával jeho lid nepochybně větší úctu. Neboť vládcové potud mocně vládnou poddanému národu, pokud se sami, když odstraní podnět ke vzájemnému sporu, nezdráhají žíti v svornosti. Často by také zlomyslní lidé nedbali rozkazů vlastních pánů, kdyby se nebáli, že zakusí za svou nerozvážnost od cizích knížat odplatu zasloužené pomsty.
_____________________________________
Máš-li ty knížetem býti, tu ve stálé shodě hleď žíti
se všemi knížaty kol,
kteří jsou sousedé tvoji, neb jinak tvá důstojnost stojí
před koncem opravdu zlým;
jestliže jinak se stane, pak oslepen světlem, jež vzplane,
nakonec podlehneš svým.
Nikdo pak nebude dbát tvých rozkazů, zavrhne tebe
všechen tvůj lid,
nemá-li mít
od tebe ochrany žádné, když nezkrotíš zvrhlé a zrádné.___________
1) Ladislava
2) Ondřej III. byl vnuk Ondřeje II. a Beatrice z Este. jejichž syn Štěpán, otec Ondřeje III., měl za manželku Thomasinu Morosiniovou.
3) V lat. textu: Godin
Zdroj:
[1] Zbraslavská kronika – wikipedia.cz
[2] Zbraslavská kronika – databazeknih.cz
[3] Zbraslavská kronika – Ota Durynský, Petr Žitavský. Nakl. Svoboda. Praha 1976. Překlad z latiny František Heřmanský, verše Rudolf Mertlík, s.15, s.67 – s.68
Bohumír Tichánek
https://www.tichanek.cz/
https://vasevec.parlamentnilisty.cz/uzivatel/tichanek/blogy
Poslední články autora:
