Při psaní mého prvního příspěvku k této ne příliš jednoduché tématice jsem si již po několikáté uvědomil, že my, amatérští autoři těchto různých článků určených především k diskuzi, píšeme většinou o tom, co jsme sami pochopili, ať již je to z oblasti filosofií, náboženství či jiných duchovních nauk. Bereme tak za své to, co subjektivně považujeme za možnou pravdu, za cestu, která je v něčem pro nás přijatelná, nabízí logické „zapadání“ myšlenek do sebe a většinově to vše posuzujeme svým intelektem.
Přímé prožití mimosmyslových zkušeností, což je velmi důležité, mi osobně, přiznávám za sebe, stále ještě chybí. Zcela přirozeně, na rozhraní mnoha nabídek těchto ne zrovna jednoduchých oblastí lidského poznání, které se, na rozdíl od současné vědy, neopírají o hmatatelné důkazy materialistického zkoumání viditelného světa, se i do tohoto diskuzního fóra dostávají myšlenky, se kterými jiný člověk nemusí vůbec souhlasit. A je to zcela přirozené a určitě to nemusí být jako důvod negace vůči člověku, který je oponentem. Ba naopak, i takový sdělený přístup je vždy tvůrčí a může posouvat, pokud si to obě strany uvědomí, každého zase trochu dál.
To je první poznatek této mé vsuvky, jejímž záměrem bude sdělit z mé strany poznané a nabízené skutečnosti osobností i z jiných kultur a vytvořit zde pokus o takovou nabídku mého vlastního nedokonalého slovníku užívaných pojmů a názvosloví, bez kterých se následující díly pokusu o popis vlastní mystické cesty zřejmě neobejde.
Určitě mi čtenář může dát za pravdu, když řeknu, že tento náš svět nabízí běžně např. výklady dějin, které nemusí být nutně objektivně pravdivé a záměrem takové až lži může být to, že slouží např. manipulaci či zištným politickým cílům. Anebo i skuteční vědci např. přírodních věd mohou nabízet výsledky své práce, které budou v daném čase jejich vzniku a po určité další období přijaty a uznávány jako až pevné zákonitosti; čas jim však přinese poznání zcela jiná, a ta ukáží, že to dříve přijaté byl jen omyl či slepá cesta, který následně uvolní místo výsledku nového zkoumání, např. pomocí lepších, pokročilejších technických metod, než které měl původní badatel.
Zrovna tak i jiné kultury, různá náboženství a filosofie i dávno zaniklých společenství přinesly světu nauky, které, mohu-li to tak říci, vytvářely a vytvářejí pomyslný žebřík poznání lidství, po jehož stupních však stoupá člověk vzhůru. Krůček za krůčkem. Snad se tu nevyskytne zásadní nesouhlas, když úvod ukončím myšlenkou a otázkou, že může být u mnoha lidí i značný rozdíl v chápání světa, v hledání odpovědí na základní otázky existence člověka o jeho místě ve Stvoření, a to z pohledu již zmíněných různých kultur a jejich postupného vývoje, jako třeba ve své době v dominantních centrech civilizací – v egyptských, iránských /Persie/, indických, čínských, židovských, římských, řeckých…, až k poznání v naší současné tzv. vyspělé civilizaci?
Vyslovím ještě jedno moje přání – kéž by se vývoj společností lidských bytostí nadále ubíral v hledání toho, co pochopení základních myšlenek z minulosti civilizaci spojuje a co i přes rozdílnost jazyků a doby je vlastně tou samou podstatou, o kterou by se člověk mohl opírat jako o svůj pevný hodnotový základ. Samozřejmé je, že nikdo nezpochybní poznané a každý den v praktickém životě pociťované přírodní zákonitosti oborů matematiky (např. Pythagorovu větu) či fyziky (Archimédův zákon). Mnoho pseudovědců z řad hledajících v tzv. duchovních oblastech se však těžko orientuje v různých náboženstvích či duchovních naukách, které, při použití zdravého rozumu, musí však také vycházet z určitých společných zákonitostí. Moje objasnění některých důležitých pojmů si neklade za cíl to, že by jim měl každý věřit. K tomu tu jsou mnohá díla daleko fundovanějších lidí. Naopak, lze má slova definicí a to, co si pod nimi představuji já, doplnit s cílem upřesnění výrazu, s přihlédnutím subjektivní úrovně a zaměření vlastního poznání každého z nás. Doplnit i jiné výrazy zde chybějící. Nemohu však opomenout, že tato vsuvka se stále týká fenoménu mystiky, která má tomuto tématu dominovat – viz. odkaz: https://hledani.gnosis.cz/domains/hledani.gnosis.cz/mystika-trocha-teorie-a-praxe-dil-prvni/
Mistr, Učitel, Rádce, Průvodce, Mystik, z cizích používaných pojmenování jako Guru či Sant….,to vše a mnoho dalších pojmenování má stejný obsah; jsou to často užívaná jména pro mimořádné kvalitou obdařené duše nadaných lidí, kteří jsou neustále skrze věky posíláni do zrození v hmotném světě. Jejich úkolem od Otce-Boha je činit pro člověka vše to, co vyplývá z výše uvedených pojmenování; vést, radit, učit, předávat nauky, které upřímného zájemce přivedou na Cestu poznání sebe sama a obrátí jeho směřování ke konečnému cíli – k návratu duchovní podstaty lidské bytosti do jejího původního domova, z něhož se před mnohými věky vydala na cestu oživení hmoty, přes mnohé plány a úrovně nižších světů, až do hmoty, ve které podle dalšího velkého zákona Stvoření prochází duše od nejnižších forem života až k té v pozemských podmínkách nejvyšší, do lidské bytosti.
Co je však velmi důležité – tito lidé sem nepřicházejí ze své vůle. V každé části historie, v každém okamžiku života lidí tu tito Synové působí s jednoznačným vyšším posláním, a to jako vtělené Slovo. I Ježíš v mnoha variantách mluví o „Otci, který mne poslal“ a také říká: „Neboť jsem sestoupil z nebe ne abych činil vůli svou, ale abych činil vůli toho, který mne sem poslal.“ Co je dobré si uvědomit, je to, že jedním ze základních vyšších Zákonů Stvořitele je také ten fakt, že Jeho působení zde lze vykonávat pouze přes sebe sama, přes nezištnou láskyplnou pomoc Synů, tedy, řečeno jednoduše, lidská forma Boha-Syna promlouvá k lidské formě člověka. Jeden ze známých mystiků Východu, Guru Ardžan o jejich působení říká: „Jsou mimo zrození a smrt. Oni, plní slitování a milosrdenství, přicházejí, aby přinesli nový život a roznítili zbožnost a umožnili duši potkat Nevyššího.“
A ještě důležité svědectví z evangelia Jana – kapitola 3:
34: Ten, koho poslal Bůh, mluví slova Boží, neboť Bůh udílí svého Ducha v plnosti.
35: Otec miluje Syna a všecku moc dal do jeho rukou.
36: Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává.
V listopadu loňského roku jsem na tento web předal tři části článků, které se věnují tématu „Klíči k poznání“ a s mystickou cestou nabízejí, podle mne, mnoho společných rysů. Ostatně, čerpám z Janova evangelia, uznávaného mnoha učenci a pojmenovaného právě jako mystické. Díky Liboru Kuklišovi, vydavateli a redaktorovi těchto stránek magazínu Gnosis9, který se již desátým rokem snaží o udržení jejich čtivého obsahu, byly tyto moje příspěvky po vynucené úpravě stránek zachovány: (lze je najít v rubrice „Autoři článků“) – např. https://hledani.gnosis.cz/domains/hledani.gnosis.cz/klic-prvni-pohled/
Chrám žijícího Boha – je jím sama lidská bytost! Až v ní, po ovládnutí své mysli a usměrněném vědomí pro cestu opačnou, než je ta častá „přízemní“ a často egoistická, vedoucí k uspokojování vlastních zájmů života ve hmotném světě, ve změně směřování „vzhůru“ a uvědomění si duše, svého božského základu a oživujícího principu, lze nastoupit Cestu k poznání nejen sebe sama, ale i Boha samotného. Bůh není pro nás ukryt v některé z nesčetných galaxií, nesedí na obláčku v pozemských výšinách či není za oltářem chrámu, který byl vybudován pro jeho oslavu. Bůh je celé toto Stvoření a my jsme v něm a on v nás. A právě proto je to hledání Otce – Boha tak obtížné. Navíc jej můžeme hledat pouze za probíhajícího života v hmotném těle lidské bytosti. Po smrti, pokud vlastní Cestu nenastoupíme, již žádný pokrok neučiníme. Navíc má každý ve svém těle ještě soupeře nad míru zdatného. Vlastní malé „já“ podpořené myslí, chtíči, chtěním, lpěním a závislostmi; ego, které nám často nedovoluje změnit svůj život a obrátit jeho směřování.
Těch nástrah k podlehnutí je mnoho a mnoho. Duše má v lidském těle, jako vrcholu Stvoření, bohatou výbavu nástrojů – intelekt, paměť, tzv. rozum (někdy se dá celkem úspěšně pochybovat, že člověk jedná rozumně), smysly k orientaci a k vnímání, jazyk pro komunikaci… aj. Narodit se v podobě člověka je tím největším požehnáním. A není to samozřejmostí, protože cesta do toho vrcholu se konala přes mnoho vtělení v mnoha nižších formách. Jeden indický Guru říká: „Poté, co jste prošli miliony zrození, jste konečně získali vzácnou podobu člověka.“
I Ježíš popisuje člověka jako vrchol stvoření a o člověku říká, že je nadřazenou bytostí všem ostatním formám života. Když sám o sobě říká, že je Synem Božím, je za to obviněn z rouhání. Na to odpoví pro nás nesmírně zavazující, ale i radostnou větou: „Není snad psáno ve vašem zákoně; řekl jsem, vy jste Bohové?“
Lidské zrození je nesmírné privilegium a jedině v této formě máme či můžeme využít této vzácné příležitosti k setkáním s Nejvyšším.
Může existovat promarněný život? Jsou na to dva základní pohledy; z hlediska duchovního pokroku, nastíněného jako nastoupení Cesty k návratu duše do svého původního domova, mohu za sebe říci, ano! Nazí jsme na svět přišli, nazí i odejdeme. Je pokrokem pro duši, když na konci života se ohlíží zpět, vidí hmotné bohatství, své domy, auta, jachty, umění hrát na burze, tučné konto, ale i třeba narušené rodinné vztahy, živé vzpomínky na ne zrovna férové jednání s lidmi…? Ale to vše, ať jsme k tomu přišli jakýmkoliv způsobem, tady zůstane. Jen setba karmického dluhu se navýší a přivede dotyčného do dalšího koloběhu zrození.
Jiný člověk si ale naopak uvědomí svoji pomíjivost, časovou omezenost života. Proto se snaží o žití života čestného a spravedlivého, v souladu např. s morální a etickou naukou Synů – Mistrů předchozích období, kdy má uspořádané vztahy, neubližuje, nelže,… atd… Usiluje a také může potkat, je-li to Milostí Boha, Jeho Syna, svého Učitele na duchovní cestě. Existuje stručné a radostné pojmenování tohoto stavu – „Je-li duše žáka připravena, Mistr se objeví.“ Pak přichází vývoj, ve kterém s Jeho pomocí, objevíme v našem vnitřním chrámu tu vzácnou perlu poznání či uzlíček diamantů.
Skutečné jméno – ano, nerozlišujeme příliš mezi psaným či mluveným slovem. Máme jich ve své paměti a také jich vytváříme často až mnoho a jejich používání bývají mnohokráte i zbytečná. To skutečné jméno však nemůže být ani napsáno, ani vysloveno. Je jím nekonečná tvořivá síla Boha, jeho projev od Výšin, kde On sídlí ve svém nekonečném Světle, přes všechny úrovně Stvoření, jeho vesmírného domu s mnoha příbytky, až do možná záporného regionu, pravého opaku čistého zářícího Světla duchovnosti s podmanivou hudbou sfér, do světa hrubé hmoty, kde je jen právě tolik Ducha, který hmotu přes duše oživuje v mnoha formách. To Slovo, známé jako Logos či Slyšitelný životní proud učení Mistrů je tvůrčím vyzařování Boha v „akci“, jeho projev – podle evangelisty Jana, kdy na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh! Je nekonečně Moudré, je i Matkou Stvoření, která plodí Syny s jejich specifickým posláním. Má v mnoha jazycích mnohá pojmenování a znají je všechna náboženství a duchovní nauky. Bez něj, bez Slova, by totiž nevzniklo to, co je! Působí každým okamžikem a vše drží v neustálých vibracích věčného života mnoha forem a mnoha změn.
Tak zatím jen vsuvka o Bohu-Synu, o člověku a jeho základním poslání a Slovu, které to vše Božskou energií Slovem a Světlem řídí. Další pojmy, jako spása, meditace jako Zákon cesty, putování duše, umírání jako cesta k životu….., to vše bude ještě v dalším díle před samotným dokončením mého příspěvku k fenoménu mystiky s trochou praxe a teorie.
(pokračování)
Václav Žáček /Venda/ – podle universální duchovní nauky učení SANT MAT.
