Základem moderní české meteorologie bylo systematické zaznamenávání meteorologických prvků. První dlouhodobé úspěšné zapisování zavedl Antonín Strnad, velká osobnost té doby. Uvědomoval si, že charakter počasí na základě měření je potřeba zapisovat pečlivě každý den po delší dobu. Bylo to tehdy něco nového, což vyžadovalo obdivuhodné přesvědčení ve věci dobra konání. Takové dobro, které přinese užitek budoucí generaci. První začátky moderní meteorologie u nás vznikaly právě metodou pravidelných záznamů.
Dne 1. ledna v roce 1775 v pražském Klementinu se začalo oficiálně pravidelně měřit teplotu vzduchu, vlhkost vzduchu, tlak a zaznamenávat směr větru. V dřívějších dobách se vědci soustředili hlavně na astronomii a astrologii – astrometeorologii, meteorologie byla vždy v ústrání. Existovaly pouze jakési velice jednoduché krátkodobé zápisky o charakteru počasí pro jednotlivé dny a měsíce. V druhé polovině 18. století, období zlatého věku Klementina, byla u nás meteorologie vnímána jako zajímavá věda, která si též vyžaduje velkou dávku trpělivosti. Antonín Strnad byl právě člověkem, který se o meteorologii velice zajímal.
Nicméně každý začátek je doprovázen nedokonalostmi. Teploměr a tlakoměr byly již kvalitními přístroji s důvěryhodným měřením. Problém byl s vhodností umístění všech přístrojů, ale byla velká snaha se přizpůsobit podmínkách a rozšířit síť meteorologických stanic mimo hlavního města. Díky tomu měl Antotnín Strnad velkou zásluhu za počátky prvního klimatologického výzkumu. (Někteří čtenáři se mylně domnívají, že klimatologie je vědou poměrně novou.) Vlhkoměr měl v té době technické nedostatky a směr větru ukazovala tradiční korouhev. Měřením atmosférických srážek se tehdy nevěnovala příliš velká pozornost.
Úspěch by se ale nepodařil bez spolupráce na mezinárodní úrovni, bez které by nebylo možné provádět správné měření, neboť mezinárodní vztah nám umožnil získat pro výzkum kvalitní přístroje. Antonín Strnad si pochopitelně uvědomoval úskalí této vědní disciplíny a věděl, že spoluprácí se otevřou dveře k novému poznání. Zpočátku mělo pravidelné sledování počasí prozkoumat jeho vliv na lidské zdraví. Věřme tomu, že zapálení pozorovatelé viděli v této vědě rozšířenější užitek. Připojením meteorologické observatoře při Pražské hvězdárně k mezinárodní mannheimské společnosti se podařilo posunout českou meteorologii kupředu, což mělo zásadní vliv na její další vývoj.
Antonín Strnad se snažil své pozorování sepsat, vznikla tak obsáhlejší práce s názvem „Pozorování počasí v roce 1774“. Přispěl příspěvkem „Něco o klimatu Čech“ v díle J. von Rieggera „Podklady ke staré a nové statistice Čech“. Publikoval výsledky měření z Klementina. Shrnul staré záznamy o počasí v Čechách od roku 633 po Kristu do roku 1700. Napsal pojednání o vlivech Měsíce a Slunce na zemskou atmosféru a dále také o jiných jevech.
Aby výzkum a zaznamenávání prvků probíhalo pravidelně, bylo nutné se spolehnout na kolegy, kteří se tohoto nelehkého úkolu ujali. Antonín Strnad velice rád nechal své přátelé a jiné nadšence se připojit k zaznamenávání a umožnil jim si opatřit měřící přístroje. Pokračovatelem Antonína Strnada se stal jeho kolega Martin Alois David, který předkládal výsledky z meteorologického měření na Pražské hvězdárně.
Od doby vědeckého bádání A. Strnada a M. A. Davida se začala meteorologie na našem území brát vážně jako samostatný vědecký obor…
Z pěkné a obsáhlé knihy s názvem „Dějiny meteorolologie v českých zemích a na Slovensku“ (Karel Krška a Ferdinand Šamaj) vybral Petr Hlinomaz.
Zdroj: http://hlinomaz.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=390408&bk=26082