Derivační lázeň je preventivní a léčebná metoda spočívající v osvěžování pohlaví za přesně stanovených podmínek. Je odvozená z pozorování zvířat, která ji praktikují obzvláště v době nemoci, zranění či přejídání. Tato forma očisty byla známa celá tisíciletí. Dá se najít i v náboženských příkazech typu: „mýt si pohlaví sedmkrát denně“ nebo „mýt se v čisté vodě“. Ještě v devatenáctém století používali tuto lázeň mniši v Německu a podle zpráv o velkých morových ranách ve středověku praktikovali někteří lékaři očistnou koupel na sobě, když se vrátili od nemocných morem. Zda takto také mor léčili, však zprávy neupřesňují. Rozhodně však derivační lázeň znali.
Bohužel tato metoda není dostatečně vědecky prozkoumaná, ale podle všeho se zdá, že pomáhá z těla vypudit zbytečný balast – tedy látky, kterých máme v sobě nadbytek a které se nemohou přeměnit v kosti, svaly, krev a podobně. Zdá se, že tato koupel pomáhá odstranit tyto přebytky a pomalu je dostat tam, odkud přišly, tedy do střevního traktu a pak ven. Tento balast máme v sobě všichni a nemusíme být zrovna tlustí. Přichází skrze nos (například výpary z výfukových plynů kterých jsme se nadýchali), kůží (barviva, zkrášlující kosmetika a čistící prostředky) a ústy (přebytky potravin, emulgátory a jiné přísady přidávane do jídla nebo do půdy, na níž se pěstuje zelenina).
Tělo se do určité míry dokáže těchto škodlivin zbavit samo prostřednictvím plic, kůže a ledvin, ale pouze pokud stačí jejich kapacita. Trávicí systém vyloučí pouze to, co sám považuje za odpad. Pokud stráví příliš mnoho „dobrých“ potravin, pak proniknou všechny stravitelné potraviny do těla a i když nepřibereme, zbytečný balast tu je. Jeho hromadění v horní části hlavy je s největší pravděpodobností jedním z hlavních důvodů, proč nám zbělají a vypadají vlasy, pravděpodobně se podílí na vzniku chorob hlavy, zubů a neuralgií. Každopádně způsobuje chátrání svalových vláken, takže se objevují záhyby a potom vrásky. Hromadí se v kloubech a tím snižuje pružnost těla. Jeho hromadění na nervových vláknech vede k větší nervozitě, podrážděnosti či naopak apatii, sklonům k depresím a podobně. Na svalových vláknech urychluje jejich chátrání. Na vláknech střevního traktu snižuje jeho pohyblivost a může způsobit zácpu. Můžeme si říct, že se nám bílé vlasy líbí, ale je třeba pomyslet na ten balast, který nahoře v hlavě nosíme. Když je schopen zabránit výživě vlasů, není těžké si představit, že škodí i jiným částem hlavy a zejména mozku…
Jak vlastně tato koupel funguje?
Při derivační koupeli se popisuje hojnost stolice, lokalizovaná ztráta hmotnosti v důsledku vypuzení přebytků. K tomu dochází bez sebemenší ztráty svalové hmoty, u níž je pozorováno zpevnění. Můžeme si tedy představit, že pravidelné osvěžování pohlaví napomáhá odchodu zbytečného balastu střevním traktem či ledvinami ven z těla.
Představme si tělo jako meteorologický balón. Tvoří jej molekuly, které můžeme nazvat „fixní“ – tedy ty, které tvoří gumový plášť balónu. Uvnitř balónu je plyn lehčí než vzduch, který může obsahovat trochu vlhkosti. To vše je tvořeno molekulami, které můžeme nazvat „volné“. Zahřejeme-li střed balónu, balón se roztáhne. Volné molekuly se tlačí ven, k jeho stěnám. Naopak když střed balónu ochladíme, balón se smrští a pohyblivé molekuly se koncentrují v chladném středu. Tělo, složené převážně z vody, reaguje stejně.
Je jasné, že se při zahřátí těla netlačí směrem ven (k pokožce) voda. Ale díky vysokému obsahu vody se mohou některé molekuly v našem těle takto pohybovat. Zůstaneme-li u tohoto přirovnání, je i naše tělo tvořeno „stabilními“ molekulami – kostmi, svaly, pokožkou a podobně. Včetně přirozených rezerv, které si tělo harmonicky shromažďuje. Zkrátka vše, co tvoří naši strukturu, vše, co nezbytně potřebujeme k existenci. Volné molekuly již netvoří naši základní tělesnou konstituci. Koncentrují se zejména v břišní krajině a tam se hromadí. A právě tyto molekuly se přemisťují podobně jako v balónu, když zahřejeme či ochladíme střed těla.
Při zahřátí břicha, ať už těžkým jídlem, stresem, sportem, emocemi, se tyto molekuly rozhýbou a to směrem ze středu těla ke končetinám a hlavě. Samozřejmě k cíli nedorazí hned. Vydají se určitým směrem a když zahřátí skončí, zastaví se. Naopak při ochlazení středu těla (v tomto případě pohlaví) zjistíme, že vylučujeme značné množství stolice. Můžeme pozorovat snížení váhy. Zároveň obnovení svalové hmoty. Svaly sice nenabydou na objemu, ale budou opět pěkně napjaté. U příliš hubených lidí dojde k pročištění organismu a jejich těla budou schopná lépe využívat to, co snědí. Může se stát, že přiberou na ideální váhu.
Jak se tato koupel provádí?
Podstatou derivační lázně je osvěžování pohlaví studenou (ne však ledovou) vodou, spojené s velmi jemným třením (připomínajícím drsný jazyk kočky) pomocí kousku látky nebo žínkou. Žínku ponoříte do vody a okamžitě začnete pohybem shora dolů. Poté žínku ihned znovu namočíte a pokračujete bez přerušení po celou dobu koupele. Tření má být jemné. Nesmí bolet, ani dráždit. Zbytek těla však musí být v suchu a teple. Po koupeli je nezbytné se dobře zahřát, nejlépe se schovat pod peřinu nebo si sednout na sluníčko. Koupel by se nikdy neměla provádět po jídle a během menstruace.
Délka koupele závisí na hmotnosti. Do váhy 70 kg stačí 10 minut na jednu koupel. Lidé vážící nad 70 kg 15-20 minut. Chcete-li se zbavit velké zátěže, nebo spěcháte-li s výsledkem, můžete jí provádět dvakrát denně, avšak pro běžné používání stačí jednou za den. Doporučená udržovací kůra je čtyřikrát či třikrád týdně. Nejdůležitější je pravidelnost.
Pokud vás tato koupel zaujala a máte zájem dozvědět se více o tom, jak funguje a konkrétní praktické zkušenosti, vřele vám doporučuji přečíst si knihu od France Guillain „Uzdravující síla vody“.
Martina Kuklišová
http://slunovrat.gnosis.cz/
