V podhůří Orlických hor, při řece Divoké Orlici, asi 8 km od Žamberka, leží obec Klášterec nad Orlicí.

Mám ten zastrčený kout na hranicích Česka moc ráda. Dávají tam lišky dobrou noc, v noci je tam krásně černá obloha, nezasažená světelným smogem, Mléčná dráha je tam téměř na dosah ruky, září v ní miliardy hvězd a člověk se cítí tak nepatrný…

V centru Klášterce stojí kostel Nejsvětější Trojice. Kostel má podobnou historii jako mnoho ostatních – od 13. století byl součástí kláštera řádu křižovníků, klášter byl v 15. století vypálen husity.

Vedle kostela roste památný strom, Klášterecký klen, udávaného stáří cca 500 let. Z celého místa dýchá genius loci a přímo vybízí k zastavení a zamyšlení…

Při jedné z posledních návštěv kostela jsem se začetla do textů na vývěsce ve vstupní chodbičce a jeden z nich mě zaujal natolik, že mi utkvěl v paměti dodnes.

Byla to taková jednoduchá pohádka pro děti… pokusím se ji krátce volně reprodukovat:

„…Po stvoření světa se Ďábel různým způsobem pokoušel ukrást lidem Boha. Potřeboval jejich duše ke své existenci a síle, ale duše naplněné Bohem jeho moci nepodléhaly. Situace byla čím dál horší, Peklo trpělo zoufalým nedostatkem duší, a tak Ďábel svolal schůzi všech čertů, kde měli vymyslet, jak Peklo zachránit. Hledali různé možnosti, jak se vloupat lidem do duší, ale vždy se ukázalo, že je-li v duši Bůh, není v ní místo pro Ďábla. Vtom jeden z čertů dostal geniální nápad: Boha lidem vzít nedokážeme, ale můžeme docílit toho, že se ho zbaví sami! Ukradneme lidem Boha tak, že jim ukradneme ČAS..! Ukradneme jim čas na Boha..!

Všichni čerti zajásali, rozletěli se do světa mezi lidi a začali pilně pracovat. Nabídli lidem všechno, co si přáli a po čem toužili, ba – nabídli jim víc, než chtěli, nabídli jim to, o čem se jim ani nesnilo. S každým splněným přáním a tužbou jim však současně nenápadně ukradli kus ČASU. Zaměstnali jim mysl. Vnesli mezi ně spory, živili v jejich mysli tužby, nové a nové potřeby a chamtivost. Vytvořili zábavní parky, obchodní centra, všudypřítomné reklamy, televizní kanály, reality show, talkshow, soutěže, dali lidem internet, komentované blogy a diskusní weby… a pak – spokojeně odletěli zpět do Pekla. Pak už nemuseli dělat vůbec nic… lidská mysl byla definitivně zbavená ČASU a mohla začít plně sloužit Peklu. Pro Boha už v lidské mysli místo nezbylo…“

Autor: Věra z Vysočiny

Korektor: Honza