Velká vlna arabského přistěhovalectví a celkově střetu evropské a arabské kultury v současné době jistě není náhoda. Nebude náhoda, že Arabové přicházejí v době, kdy Evropa a naše společnost prožívají krizi hodnot a identity. Možná nám je Arabové pomohou znovu najít, příp. je znovu vytvořit, každopádně nás nenechají být, aniž bychom prošli určitou reflexí sebe sama. Zcela jistě nám nastavují zrcadlo a ukazují, jací jsme. Jací jsou oni, není až tak důležité, je to prostě jiná kultura, jakých jsou na světě spousty.

Proč nás tolik dráždí? Co je na nich tak zvláštního, že některé děsí, některé odpuzují, některé dokážou dohnat až k nenávistné xenofobii a obavám o náš svět a budoucnost?

Mnozí správně cítí, že s Araby – ať už jsou to uprchlíci nebo přistěhovalci – přichází i něco víc. Že to není jen záležitost pro imigrační úřad. To, co přichází, je zkouška, zkouška a případně trest. Zkouška toho, za co se vydáváme – zda jsme vskutku civilizovanou a vyspělou společností, lepší než ta jejich, anebo zda se při prvním otřesu rozsype a ukáže se obraz Evropy, jejíž obyvatelstvo si nezaslouží renomé, jež požívá. Ukážou se být Evropané a český národ vyspělí a lepší než ti druzí? Uvidíme.

Arabové s převahou muslimské víry nám také naznačují, že Evropa příliš upadla do ateismu, bezvíry a falešného pohodlí. Ukazují nám druhou tvář světa, tu, kterou nechceme vidět, když jsme si zvykli žít pro peníze, kariéru a zábavu a zavrhli jsme autoritu a zákony nebe. Podle muslimské víry jsou Arabové ti dobří a zbožní a Evropa je výspou dekadence a mravního úpadku. Šířit dobro a pravou víru je pro ně povinností. Jak se s tímto Češi vypořádají, je otázka pro ně. Arabům, zdá se, nic nestojí v cestě a Evropa je pro ně jasným cílem, který nenechají jen tak být. Nutí naši zhýčkanou Evropu a její lid se měnit, ukazují, že Boha není radno pomíjet, zlehčovat a už vůbec ne se mu vysmívat. To, že Evropa má bohatství a vyspělost, ještě neznamená, že obstojí před nebeským soudem. Pokud nás Arabové něčemu učí, je to o Bohu – není radno se k němu stavět lehkomyslně.

Muslimové ukazují, co je to čistá víra, poslušnost a oběť – tedy to, co Evropanům chybí. Jejich státní systémy si je podřidily, ujařmily a utvrdily v představě, že žádného Boha ani morálku k životu nepotřebují, jen práci, peníze a trochu zábavy, daly jim falešnou jistotu a záruku bezpečí. To se nyní mění a my jsme konfrontováni s někým, kdo tyto hodnoty nesdílí. Říká nám, že máme mít stud před Bohem a bát se jej.

Český národ však na toto varování reaguje s nepříčetnou nenávistí, zlostí a touhou všechno cizí, co nám k přichází, vymýtit, zničit. Postavit kolem sebe ploty, zdi a ostnaté dráty, myslím, nepomůže, chyba není venku. Dokud to Evropané a Češi nepochopí, budou dále konfrontováni s tím, co tak neradi vidí a nejraději by neviděli. Na Araby a muslimy se však nehněvejme, ti jsou stejní jako my. To my ukažme, že jsme slušní lidé, ukažme, že jsme dobří a přátelští a lidumilní, bohulibí a spravedliví, dokažme že nejsme „nevěřící psi“, nýbrž bohabojní a dobří lidé v očích našich muslimských bratří.

Arabové přicházejí, protože se přespříliš rozmohl bezbřehý ateismus a konzum, společnost se vyprázdnila a naplnila hloupostí a vnitřní bídou. Pro muslimské bojovníky je to signál k útoku. Situaci můžeme změnit jen vlastní pílí a prací na sobě. Staňme se lepšími a zbožnějšími než muslimové a oni nás přestanou napadat a budou k nám vzhlížet a vážit si nás. Pokud ale přilneme k bezduché kultuře, prázdnotě a falešným ideálům, těžko jim odejmeme důvod dál pokračovat v křížovém tažení proti nepolepšitelným bezvěrcům.

Jediným řešením je určitá duchovní obnova, návrat k bohabojnosti a víře, určité přiblížení se a sblížení s islámem a nalezení porozumění s nimi. Pro věřící a zbožné obyvatelstvo Evropy by bylo snazší najít řeč s muslimy, lépe s nimi vycházet a vyhnout se tak nepříjemným budoucím konfliktům. Vyostřování rozdílů a touha zničit toho druhého vše jen zhorší a přivede do skutečně nebezpečné situace, v níž nebude žádného vítěze.
 

Ladislav Zelinka