mapa stránek || vyhledávání

Auto zrychlí za 5 sekund, a UFO okamžitě

Čteme o zvláštních letounech – UFO. Ať už pocházejících od vzdálených planet u cizích hvězd nebo naopak. Někteří můžou vědět a jiní aspoň věří – sledují, co se kde o takových talířích ve zprávách šustne.

Je s nimi spojeno několik souvislostí, jež nesouhlasí s našimi poznatky o fyzice vesmíru. V dalším nabídnu jedno zdůvodnění, ohledně obrovské akcelerace, kterou svědci popisují při zážitcích s těmito UFO (Neidentifikovaný létající objekt = Unidentified Flying Object).

Někdy v budoucnosti naše civilizace pošle astronauty k sousední sluneční soustavě. Jistě to bude na technickém principu, jehož fyzikální podstatu dosud neznáme. Ačkoliv fyzika podstatným přínosem zasáhla do vývoje lidstva, stále má toho hodně moc před sebou.

Parní stroj mohl být v 18. století přivedený na dobrou úroveň, a stačily k tomu pokusy podložené jen myšlením. Ovšem přínosy kosmonautiky 20. století už by se bez teoretických zkoumání a úspěšných vědeckých výpočtů neobešly.

V konci 19. století teoretici předpokládali, že fyzika je víceméně uzavřená záležitost, skoro vše už popsala, spočítala. Omyl, 20. století pokračovalo s mnohem důkladnějšími výsledky v poznání hmoty. Stále nás čeká další poznání. Vysvětlí i různé souvislosti s koráby UFO?

Je i jiný důvod, proč se zajímat hlouběji o fyziku. Skryté poznání naznačuje, že i záležitost lidského vědomí je zkoumatelná fyzikálně.
 

Tři zvláštnosti

Připomenu tři podivnosti UFO, které naše civilizace sleduje s nedůvěrou. Jsou to

  • způsob pohonu – rozhodně to nebývá reaktivní princip. Žádné odhazování spálených plynů velkou rychlostí tisíců metrů za sekundu, jako to mívají „naše“ rakety na chemický pohon. Takové neznámé koráby snad nějak berou energii přímo z prostoru, kterým prolétají?

    Neuvažuji zde jednoduché pohony, jako jsou kola, vesla, plachty, šrouby, vrtule, trysky, nohy – když zažertuji.

  • rychlost přesunu mezihvězdným či mezigalaktickým prostorem. Určitě nesrovnatelně rychleji, než činí světelná rychlost, obhajitelná naší současnou fyzikou (~ 300.000 km/s). Nabízí se, že přesun jim umožňuje jiný – neznámý prostor, než který denně obýváme. Jinak by bylo nesrozumitelné, jak se dokážou vyhýbat různým překážkám – meteoritům, prachu… Nebo dosud neznámý princip, jakým užívají náš společný prostor?
  • mimořádné zrychlení, které je z hlediska zákonů, které známe, až nepochopitelné. Piloti stíhacích letadel nebo i náhodní pozorovatelé na Zemi bývají svědky takového překvapení. Neznámý koráb jakoby okamžitě zastavil z vysoké rychlosti, anebo jí nabude.

K naposled zmíněnému jevu nabídnu, v dalším, kousek vysvětlení. Užitým přístupem vycházím z představy o světě – virtuální realitě, kterou obhajuji jinde.

Rozhodně nepředstavím nějaký fyzikálně nepodložený názor, úměrný počítačové hře, do níž programátor určí cokoliv, co ho jenom napadne. Když kočka má devět životů, tak on postavě předepíše…

Nýbrž představu založím z poznatků, které fyzika 20. století získala ke světelné rychlosti.
 

Rychlost světla – otázná

Rychlost světla bývá vždy naměřena stálá (konstantní), bez ohledu na pohyb jejího zdroje nebo přijímače. Axiom (tvrzení; základní nedokazatelná věta, uznávaná bez důkazu) sděluje – konstantní rychlost c ~ 300.000 km/s. A to bez ohledu, zda se zdroj světla k objektu blíží nebo se mu vzdaluje.

Taková zvláštnost byla matematicky obhájená. Výpočet zdůvodňuje, proč se takový výsledek vždy naměří. K tomu se při pohybu má měnit probíhající čas, také délky objektů i jejich hmotnosti.

Mění se délky? Už proto by svět mohl být vyhlášen za virtuální realitu. Pryžový balonek, jehož rozměry se rozpínají nebo zkracují – ovšem podle rychlosti jeho pohybu v prostoru.
 

Připomínka ke konstantní rychlosti pohybu světla c

Kdysi jsem zveřejnil [1]:

K Frantovi se blíží paprsek světla, a to souběžně s kosmickým korábem. Světlo má svou rychlost c, 300.000 km/s, a koráb jen 1/3 rychlosti světla, 100.000 km/s.

Franta ví, že koráb je o 200 tisíc km/s pomalejší než světlo (obr. 1). Platí 300.000 – 100.000 = 200.000 km/s. Jenže nechápe, jak je možné, že lidé na korábu naměří světlu rychlost 300 tisíc km/s (obr. 2). Ať už přitom koráb letí jakkoliv rychle.


Obr. 1. Pozemšťan Franta posuzuje rozdíl v rychlostech 200.000 km/s


Obr. 2. V korábu je změřena rychlost c

 

Podložení spojitého časoprostoru

Fyzikální názory odvozujeme ze smyslových zážitků. Ještě i ve 20. století poučovala středoškolská fyzika názorem – příroda nezná skoků. Ovšem kvantová mechanika (obor fyziky) dávno zná přeskoky, jimiž se elektrony přesunují rázem. Následně přejít od spojitého časoprostoru do přetržitého se dosud nerozhodla. Čas složený z pulsů nezdůrazní. Ač Planckovy dílky času to nabízejí snad již celé století.

Vnímáme spojité délky a časy. Ovšem arabští učenci již dávno mínili, že svět vzniká v každém okamžiku znovu, neustále se nesčíslněkrát obnovuje [2]. V souladu s tím zavádím Zdroj pulsů, jenž podkládá pulsní časoprostor. Zde nejstručněji: z využitých pulsů vzniká pohyb – a z nevyužitých čas. Na tuto nespojitost pak navazují přepočty do spojitého lidského vnímání, do perspektivy.

Bodový časoprostor zdůvodní zpomalování času. A svět se nabízí být zdánlivou skutečností, je-li určený informaticky. Žádná pevná hmota. Lze zvážit i soulad s poznatky kvantové mechaniky, kde hmota je podložená vlnami.

Vyskytla se námitka, že žádný cukavý pohyb nevnímáme. Pochopitelně; nepatrných úseků Planckovy délky, jež vytvoří délku 1 metr, je obrovské množství. Asi 1034. Vždyť i film nebo televizní obraz tvoří spojitý vjem, ačkoliv je tvořený statickými obrázky, a to v počtu pouhých několika desítek za sekundu.
 

Měření rychlosti světla – hmotný Vesmír

Obr. 3. Foton vypuštěný proti směru letu korábu – hmotný Vesmír

Měření rychlosti světla c sleduji v VI obrazech (obr. 3). Arabské číslice 0 – 7 označují posice pro umístění bodů hmoty, a to v délkovém prostoru. Koráb je tvořen 3 body. Foton jediným bodem. Koráb letí prostorem zleva doprava, foton opačně. Platí c = PL/PT.

Foton přeskočí do sousední pozice při každém pulsu Zdroje. Obsazuje postupně pozice 5 – 4 – 3 – 2 -1.

Koráb přeskočil jen ve II. a IV. obraze, tedy při přechodu z I. do II. obrazu, a z III. do IV. Tehdy mu čas nepřibyl, nic se v korábu nepohnulo, ani lidské mozky nepracovaly. Takže čas se neposunul, PT zůstalo na předchozí hodnotě v obrazech II. a pak IV.

Ve III. obraze vládl čas. V tom okamžiku začali výzkumníci měřit rychlost světla. Foton byl na špici korábu. Ve IV. obraze obsah korábu strnul. V V. obraze znovu vládne čas. Tehdy chlapíci hledají na konci korábu foton; ten však už je o délku pozice dál, v 1. pozici, mimo koráb!

Výzkumníci litují, že si nepořídili koráb dlouhý 3 délkové úseky. To by pak v V. obraze našli ostře sledovaný foton – právě na konci korábu. Pak by spočítali rychlost světla: 3 PL/ 2 PT. To proto, že foton urazil celou délku korábu 2 PL a ještě 1 délku PL. Tedy vše, co foton urazil ve IV. a V. obraze, a k tomu navíc s jedním protisměrným přeskokem korábu.

Navržený model určuje rychlost světla chybně. Mnohem větší než c. Tento model, odvozený z představy hmotného Vesmíru, není v souladu se známými výsledky měření. Vždyť v kterémkoliv směru letu Zeměkoule skrz Sluneční soustavu, s jakýmkoliv zdrojem světla, vždy bývá změřená c konstantní.
 

Měření rychlosti světla – světová virtuální realita

Obr. 4. Foton vypuštěný proti směru letu korábu – světová virtuální realita

Výklad měření rychlosti c, podle předešlých odstavců, nevedl k cíli. Zde jinak, přihlédnu k výsledkům techniky 20. století.

Zavedu vnímaný svět, podložený zásadou virtuální reality. Podle současné informatiky člověk zírá na figurku, která zůstává v jednom místě obrazovky, kolem kterého se posunuje okolí. Počítačová obrazovka takto zkouší napodobit pobyt člověka ve světě. Figurka může chybět, hráč by byl bezprostředně sám zásobován zrakovými údaji z obrazovky. Umístěním patří do středu obrazu, do středu rastru. Tam je vlastně bez pohybu.

Koráb se obrázkem nepohybuje (obr. 4). Svou délkou zaujímá 6 bodů prostoru (0. až 5. pozice v I. obraze). V korábu je pozorovatelův obličej nakreslený o 1 pozici za korábovou špicí. Pozorovatel zůstává ve stále stejném místě, určitém místě bodové sítě – rastru. Vůči ní je bez pohybu.

Jeho vjem zrychleného pohybu je zajištěný nečekaně. Kromě zážitků, o přesunování okolní hmoty, vesmírná virtualita dodává do jeho vědomí pocity tlaku – při zrychlení. Případně tepla, a tak podobně. Aniž by to znamenalo skutečnost hmotné výbavy člověka, jak ji běžně uvažujeme. Však smyslové zážitky jsou tvořené toutéž hmotou, kterou za zážitků vyvozujeme. Usuzovat podle nich na existenci hmoty je nespolehlivé.

Nyní posoudím, zda stanovené zásady – pro pohyb, pro čas – jsou ve 4. obrázku dodrženy. Vždyť foton – v sousedních fázích obrázku – někdy přeskakuje dál než jindy. Jak je vidět mezi obrazy I – II, III – IV, V – VI.

Zásadu konstantní rychlosti světla ověřím, když posoudím umístění fotonu v očíslovaných pozicích. Foton sleduji od obrazu I do VI. Obsazoval pozice postupně 5 – 4 – 3 – 2 – 1 – 0. Návrh tedy vyhovuje konstantní rychlosti světla. Každým dalším pulsem (1. 2. 3. 4. 5. 6.) foton přeskočí právě do sousední pozice.

Ověřím i pohyb korábu, zda vyhovuje zásadě přeskoků bodů nejvýš o 1 pozici, do sousední. Například z obrazu I do II se korábové okolí přemístilo o 1 pozici. Tehdy čas nenaskočil, nadále PT = 0. Obličej byl ve 4. pozici, dostal se do pozice 5. Rovněž v dalších obrazech jsou zásady souvislosti pohybu a času dodrženy, odvozené ze speciální teorie relativity. V diskrétním světě, podloženém časovou základnou, narůstá buď čas anebo dráha.

Nepohybuje se v souřadnicích hmota pozorovatele, nýbrž se posunují vnímané zážitky hmoty okolo něj, okolo jeho vědomí. Jednoduše – neposunuje se chlap, nýbrž se posunuje veškerá „namalovaná“ hmota sluneční soustavy okolo něho.
 

Zrychlení raketoplánu po startu z kosmodromu

Když startuje raketa do kosmu s kosmonauty na palubě, její zrychlení bývá nejvýš několik desítek m/s2. Zprvu raketa zrychluje velmi málo; obrovská zásoba pohonných hmot tomu brání. Postupem hoření paliva, při stoupání rakety, hmoty ubývá, zrychluje snadněji a kosmonauti trpí stlačením víc.

Naše pozemské zkušenosti nedovolují pochopit, jak by bylo možné z rychlosti například 10 km/s zabrzdit ve zlomku sekundy. Nebo zrychlit užitím obrovitého g.
 

Obrovská zrychlení vesmírných korábů UFO

Předchozí odstavce stručně nabízely postup, jakým zdůvodnit relativní rychlosti světla, odlišné od c. Například Franta posuzuje, že světlo se korábu vzdaluje jen rychlostí 200.000 km/s. Ačkoliv pouhým měřením by i on sám zjistil vždy stálou rychlost c. Příčinou této složitosti je náš svět – podložený nespojitě.

Vyspělá technika mnoha cizích vesmírných civilizací zřejmě dokáže ovládnout posunování vjemů okolí, a my na Zemi o tom nevíme nic. Kdežto spojitý časoprostor, se kterým fyzika především pracuje, nás straší strašlivou deformací hmoty při okamžitém zrychlení.

Uvažuji několik nezávislých souvislostí s vlivem akcelerace. Vjemy okolní hmoty ukazují vědomí člověka, jak se kolem něj hmotné okolí sune. Sám je zakotvený v jednom místě mřížky, rastru. Ale tělesný vjem zrychlení, tedy přitlačování, je do vědomí dodávaný odlišným způsobem. A vyspělé civilizace o tom zřejmě vědí dost a dost, na rozdíl od mé nejzákladnější obrázkové úvahy, podmíněné hledáním. Tuším, že dovedou tyto přídavné zdroje informace vyloučit a ponechat v běhu jen přesunování okolních vjemů.
 

Zhodnocení

Dovoluji si posuzovat, že náš svět je založený na pohybu vnímané hmoty kolem nehybného pozorovatele. Svým vnímajícím vědomím „trčíme“ v jednom místě bodové sítě pozic 3D prostoru.

Může nás snad tento základní přístup jednou přiblížit k pokusům o odstranění setrvačnosti?

Mimovědecké poznatky občas nabízejí například názory o různých nakládáních s časem. Nejen cestování do minulosti, ale jaksi i do budoucnosti. I to souvisí s promyšlenou konstrukcí Vesmíru a to z oddělených bodů. Kdežto původní uvažování spojitého časoprostoru stěží připustí cestování do minulosti.

Cestování zpět v čase má souviset s aktuálním kmitočtem, jenž v minulosti měl být odlišný. I minulost má trvale existovat, ovšem při různých kmitočtech, v různých vrstvách, a tak dál, dál a dál. K tomu nějaké spojení se Schumanovým kmitočtem. Tak to už jsou souvislosti zcela vzdálené mým nejjednodušším modelovým výsledkům, které předkládám.

Předchozí postupy nabídly, že změřenou vždy konstantní rychlost světla lze zdůvodnit, když se vjemy okolí posunují kolem statického pozorovatele. Franta z 1. obrázku posuzoval důležitou skutečnost, která však dosud je, ve světě vysvětlovaném hmotou, podceňovaná.

Vjemy jsou dané pouze informaticky, do všech pěti smyslů jsou vkládané, aniž by za nimi byla hmota. Aniž by existovala hmota našich dřevních představ.
 

Závěr

Přístup zakladatelů tělocvičného Sokola – dosáhnout výkonu s co největším úsilím, nám bývá obvyklý. Fyzika především zařazuje změřenou rychlost světla jak při jeho vysílání, tak přijímání – i pro všechna další náročná vysvětlování.

Zde jsem však vyšel z Frantova jednoduchého názoru. Že světlo se korábu vzdaluje nižší než světelnou rychlostí.

Důkladnější vysvětlení zde nabídnutého tématu předkládám v [3]. V něm bez srovnávání s UFO.
 

Odkazy

[1] Rychlost světla posuzovaná zdálky nebo v soustavě – B. Tichánek, 18.12.2018

[2] Dějiny matematiky ve středověku – A. P. Juškevič. Academia, Praha 1977, s.290

V arabské filosofické literatuře se projevilo atomistické učení o prostoru a času, které jak známo zavrhoval Aristoteles a v matematické formě Eudoxos a jejich stoupenci. Toto hledisko zastával a rozvíjel Abu ´l – Hasan Alií ibn Isamá´íl al- Ašarí. Na základě učení o diskrétním charakteru času a pohybu, mutakallimisté dělali neodůvodněný indeterministický závěr, že v každém právě probíhajícím atomu času Alláh vždy znovu tvoří celý svět a tedy ve světě nemohou existovat žádné příčinné souvislosti.

Toto učení nezůstalo bez odezvy ani v matematice. Z hlediska mutakallimistů jsou dvě libovolné veličiny stejného druhu vždy souměřitelné a neexistují tedy iracionálně. Při rozpracování své obecné teorie proporcí se Chajjám o tomto pojetí zmiňuje a ačkoli ho nesdílí, nezavrhuje možnost vítězství matematického atomismu v budoucnosti a snad ani nepovažuje za vhodné ji zavrhnout. Této otázky se dotýká i al-Bírúní ve své korespondenci s ibn Sínou, kde mimo jiné říká: „Atomistům patří také nemálo (sporných) tvrzení, která jsou dobře známa geometrům, avšak slova těch, kteří jim odporují, jsou ještě méně přijatelná.“

[3] Světová virtuální realita zdůvodněná rychlostí světla – B. Tichánek

[4] Encyklopedie fyziky – Martin Macháček. Mladá fronta. Praha 1995, s.195
 

Bohumír Tichánek
 

Poslední články autora:


Hodnocení článku
Tisk Tisk
Všechny komentáře jsou schvalovány administrátorem. Z tohoto důvodu mohou být zveřejněny se zpožděním od několika minut do několika hodin. Odstraňovány jsou komentáře obsahující vulgarismy, spam, invektivy, apod.

13 komentářů

Přidat komentář
  1. https://cs.wikipedia.org/wiki/Planckovy_jednotky
    „Planckova délka a čas vyjadřují hranici platnosti klasických zákonů fyziky. Každý objekt, který by byl menší než Planckova délka, by měl podle relace neurčitosti tolik energie resp. takovou hmotnost, že by zkolaboval do černé díry. K popisu jevů v takto malém měřítku je potřeba použít teorii, která by korektně spojovala kvantovou mechaniku s obecnou teorií relativity, jejíž hledání patří k největším výzvám současné fyziky.
    Planckovy jednotky tvoří přirozený systém jednotek pro vzdálenost, čas a hmotnost tím, že jsou výjádřeny pomocí základních přírodních konstant: gravitační konstanty G, rychlosti světla c a Planckovy konstanty h.“
    https://cs.wikipedia.org/wiki/Planck%C5%AFv_%C4%8Das
    „Podle dostupných informací z roku 2006 je nejkratší dosud změřený časový interval attosekunda (10^−18 s), což je přibližně 10^26 Planckova času.[3].Všechny vědecké experimenty a lidské zkušenosti se dějí v průběhu kvadriliard Planckových časů, takže je jakékoliv dění v Planckově měřítku těžko odhalitelné.“
    https://cs.wikipedia.org/wiki/Planckova_d%C3%A9lka
    „Současná teorie považuje Planckovu délku za nejkratší dosažitelnou vzdálenost, o které se můžeme cokoliv dozvědět. Vzhledem k tomu, že Planckova délka je o mnoho řádů nižší než ty, na jejichž úrovni lze v současné době provádět měření, není naděje, že v dohledné budoucnosti bude možné provádět výzkum přímo na této jednotce délky. Výzkum na Planckově délce je tudíž většinou teoretický.“
    http://www.wikina.cz/a/Planckova_d%C3%A9lka
    „Kombinace základních konstant je zvolena tak, aby měla rozměr délky. V menších rozměrech totiž přestává být prostoročas hladký a jeho struktura je podrobena divokým fluktuacím. Prostor má pěnovou strukturu, a proto nemá smysl uvažovat menší rozměr než Planckovu délku.“
    https://cs.qwe.wiki/wiki/Planck_length
    „Je to nejmenší vzdálenost, o které současné, experimentálně potvrzené, fyzikální modely mohou dělat smysluplná prohlášení. V takových malých vzdálenostech se již nepoužívají konvenční zákony makrofyziky a dokonce i relativistická fyzika vyžaduje zvláštní zacházení.
    Průměr protonu je asi 1E20 krát (10^20 krát) větší, jak Planckova délka.“
    Jsem rozpačitý po přečtení článku. Samotný výchozí bod, že délka (prostor) se skládá z násobků Planckových délek nevyjadřuje to, co řešíte, že délkové změny jsou nespojité. Do toho vstupují kvantové jevy – relace neurčitosti.
    http://fyzika.jreichl.com/main.article/view/735-prvni-heisenbergova-relace-neurcitosti
    „Podle zákonů kvantové mechaniky částice nemůže mít současně přesnou polohu a přesně určenou hybnost. Proto nemá smysl mluvit o tom, že se částice pohybuje po nějaké trajektorii nějakou rychlostí! Mluvíme pouze o pravděpodobnostech výskytu částice v prostoru. Vzhledem k tomu, že částice, která byla při odvozování brána v úvahu, byla na začátku „pozorování“ v klidu, začala se pod vlivem srážky s fotonem pohybovat po přímce (ne po zakřivené trajektorii). Proto ve zcela správném zápisu 1. Heisenbergovy relace nevystupuje velikost hybnosti p, ale pouze velikost její x-ové složky .“
    1) Jinak řečeno, v Planckových veličinách nedá se nic změřit, měření je zásah do systému (viz relace neurčitosti). Schématicky řečeno, místo Vašich dvou bodů: Franta v bodě 1 a Franta v bodě 2, dostanete výpočtem pravděpodobnosti výskytu jevu Gaussovu křivku s maximem pravděpodobnosti MEZI body 1 a 2. Takže napadnutelně řečeno: místo Vašich zastavení délek a časů a skoků pak dopředu dopředu, dostanete pravděpodobnost jevů jako spojitou křivku s maximem mezi.
    2) Obecná teorie relativity (teorie gravitace) říká, že hmotnost deformuje prostoročas.
    Spojit kvantové jevy a obecnou relativitu se zatím nikomu nedaří už skoro 100 let. Je otázka, zda je to vůbec možné a k něčemu v našem reálném světě dobré.
    3) Jestli se Frantovi zdá rozumné, že světlo, které dostihlo jeho loď letící rychlostí 1/3 rychlosti světla jen rychlostí 2/3 rychlosti světla, tak je to jeho věc. Fyzika říká něco jiného a vy také, rychlost světla je konstantní.
    4) Píšete :“Foton jediným bodem.“
    Není, foton je vlnění.
    5) Píšete :“V souladu s tím zavádím Zdroj pulsů, jenž podkládá pulsní časoprostor. Zde nejstručněji: z využitých pulsů vzniká pohyb – a z nevyužitých čas.“
    Komentář : délkové a časové pulzy na úrovni Plankových jednotek fyzika nezná. Ani teoreticky.
    Objektům UFO lze přiřadit jakékoliv vlastnosti. Neexistující jev nelze vyvrátit ani dokázat. Jev UFO na obloze není totéž, co jev UFO v hlavě. Z oblohy časem zmizí.

    1. ad – Jev UFO na obloze není totéž, co jev UFO v hlavě. Z oblohy časem zmizí.
      ________________________

      :-))))))))))))))))

      ta vaše závěrečná shrnutí komentářů jsou prostě rozkošná:-))
      a tohle je téměř Einsteinovské:-))

    2. Pardale, uvádíte známé věci, díky.
      Namítáte. 4) Píšete :“Foton jediným bodem.“
      Článek uvedl: „Koráb je tvořen 3 body. Foton jediným bodem.“
      Jako nikdo nesestaví koráb ze tří bodů, tak ani foton není tvořen jediným bodem. Však i v obrázku – místo bodu kreslím *. Námitce rozumím, ale zůstanu u bodu namísto nabízené vlnovky.

      Pardale, mohl bych autorsky osvětlovat různé Vaše námitky, ale za hlavní mám tohle. Píšete:
      „3) Jestli se Frantovi zdá rozumné, že světlo, které dostihlo jeho loď letící rychlostí 1/3 rychlosti světla jen rychlostí 2/3 rychlosti světla, tak je to jeho věc. Fyzika říká něco jiného a vy také, rychlost světla je konstantní.“
      Platí:
      [1] Měřením rychlosti světla vždy se naměří c.
      [2] Relativní rychlost světla je daná porovnáním rychlosti objektu a světla.

      Například: Stanice ať letí k Marsu. Vyzáří světlo ve směru svého letu. Posouzením (a) rychlosti světla c a (b) rychlosti stanice v = 10 km/s vyplývá, že světlo se vzdaluje stanici rychlostí (c – 10) km/s.
      Závěr:
      Změřená rychlost je vždy c. Nezměřená úniková rychlost je zde (c – 10). Tuto rychlost snad mohu nazvat relativní rychlostí světla vůči stanici. Relativní proto, že pro jinou stanici v = 50 km/s by to bylo jinak: (c – 50) km/s.
      Nabízím, že stanice letící rychlostí 299.990 km/s by vůči světlu (rychlost c = 300.000 km/s) zaostávala každou sekundou vždy o 10 km. Tak by to hodnotili nejen pánové, kteří by v cíli, na Marsu, očekávali tuto velerychlou stanici. Ale i odvážlivci uvnitř stanice.

  2. Pane Tichánku, píšete :“Například: Stanice ať letí k Marsu. Vyzáří světlo ve směru svého letu. Posouzením (a) rychlosti světla c a (b) rychlosti stanice v = 10 km/s vyplývá, že světlo se vzdaluje stanici rychlostí (c – 10) km/s.“
    NE.
    Světlo se vzdaluje stavici rychlostí světla. Rychlost světla je konstantní (c) ve všech soutavách.
    https://cs.wikipedia.org/wiki/Rychlost_sv%C4%9Btla#Stejn%C3%A1_rychlost_ze_v%C5%A1ech_vzta%C5%BEn%C3%BDch_soustav
    „Je důležité si uvědomit, že rychlost světla není „rychlostním omezením“ v tradičním smyslu. Pozorovatel pronásledující světelný paprsek naměří shodnou rychlost, kterou se od něho vzdaluje, stejně jako pozorovatel stojící na místě…V protikladu s přirozenou intuicí a nezávisle na relativní rychlosti, kterou se jeden pozorovatel přibližuje k jinému, oba naměří rychlost přicházejícího světelného paprsku jako stejnou konstantní hodnotu rovnající se rychlosti světla.“
    To, co tvoříte je teorie nerelativity.

    1. Před mnoha lety jsem v literatuře vždy nacházel výpočty změn prostorových délek při pohybu. Diskrétní prostor, kterému jsem zkoušel zavést teorii relativity, však žádné délkové změny nepotřeboval.
      Když jsem před dvěma lety chystal článek „Rychlost světla posuzovaná zdálky nebo v soustavě“ https://hledani.gnosis.cz/rychlost-svetla-posuzovana-zdalky-nebo-v-soustave/, pak mne překvapilo, že dnes už se nepíše jednoznačně, že by se rozměry měnily. Nyní:
      „Einstein ukázal, že předměty pohybující se rychlostí blízkou rychlosti světla se stojícímu pozorovateli jeví jako rozplácnuté ve směru svého pohybu. Jde o čistě relativistický efekt: těleso se ve skutečnosti nijak nezmenšuje, pouze se tak jeví pozorovateli.“ [3]
      [3] Šíp času – Peter Coveney, Roger Highfield. Nakl. Oldag, Ostrava 1995, s. 88
      „Tvar kvádru se změní tak, že hrana rovnoběžná se směrem pohybu se zkracuje, zatímco délky ostatních hran zůstanou nezměněny. — Opět připomínáme, že tyto výsledky jsou důsledky Lorentzovy transformace a nevypovídají nic o tom, jaký tvar bychom skutečně pozorovali.“ [4]
      [4] Základy teorie relativity – Novotný, Jan – Jurmanová, Jana – Geršl, Jan – Svobodová, Marta. Masarykova univerzita, Brno, s. 51

      Rozpor v názorech na délku se ztrácí? Nyní píšou spíš jen o zdání – žádná skutečnost.
      *
      Takže k jistému sblížení názorů došlo, aniž bych zavedl změny délek. Diskutující Pardal tedy vystihl – že zkouším teorii nerelativity.
      Sleduji změny ve vnímání kosmonautů, aniž by se v prostoru něco změnilo.

      1. Pane Tichánku, vždyť se to píše všude v relativitě.
        https://cs.wikipedia.org/wiki/Kontrakce_d%C3%A9lek
        „Při pohybu tělesa se jeho délka ve směru pohybu zkracuje vzhledem ke „stojící“ vztažné soustavě. Tato kontrakce je znatelněji patrná jen při rychlostech blížících se maximální rychlosti světla c.“

        Kontrakce délek příklad 2 a 4 z 
        http://www.realisticky.cz/ucebnice/02%20Fyzika%20S%C5%A0/06%20Modern%C3%AD%20fyzika/01%20%C3%9Avod%20do%20speci%C3%A1ln%C3%AD%20teorie%20relativity%20(STR)/04%20Kontrakce%20d%C3%A9lek.pdf
        Kontrakce délek př. 2
        ● Relativistické zkrácení délek ve směru pohybu předmětu vůči pozorovateli = mion vidí
        vzdálenost od okraje atmosféry k povrchu Země kratší, protože se vůči této vzdálenosti
        pohybuje.
        ● Pozorovatel na Zemi tuto vzdálenosti vidí normální, protože vůči ní stojí
        Příklad 4 :
        Zdůrazněme ještě jednou:
        Kontrakce délek neznamená, že se letící raketa zkrátí, protože délka letící rakety liší v závislosti na
        rychlosti pozorovatele vůči raketě. Kosmonaut, který uvnitř rakety sedí, ji vidí nezkrácenou
        (nepohybuje se vůči ní). Není tedy třeba, aby na raketu působila nějaká síla, která by ji stlačila,
        protože k žádnému absolutnímu zkrácení rakety nedochází. Dochází pouze k tomu, že pozorovatelé,
        kteří se vůči raketě velmi rychle pohybují, vnímají díky své rychlosti jednu z dimenzí prostoru
        zkráceně a kvůli tomu se jim zkráceně jeví i raketa.

        Pozn. V předchozím příspěvku píšete, že uvádím známé věci. Jenomže Vy je nerespektujete. O tom byl můj příspěvek.

      2. Díky za diskusi, jenže každý jí dbáme jinak.
        Jen málo nabízíte kritiku obsahu článku, kdežto víc převzaté citace – jak souvislosti hodnotí současná věda. Sice jsem připravoval delší odpověď, ale stěží kam to vede.

      3. Pardale,

        …Pozorovatelé, kteří se vůči raketě velmi rychle pohybují, vnímají díky své rychlosti jednu z dimenzí prostoru zkráceně a kvůli tomu se jim zkráceně jeví i raketa…

        a) Takže rozměry jsou iluzorní (platí jen pro určité pozorovatele),
        ale dilatace času (Hafele, Keating)
        a nárůst hmotnosti (miony, LHC)
        je objektivní (platí i pro nepozorovatele),
        přestože se vše počítá se STEJNÝM Lorentzovým faktorem?

        b) Když se pozorovateli zkrátí jedna dimenze prostoru, jaký vliv to má na všechny ostatní předměty v té jedné dimenzi? (Jde zejména o ty předměty, které pozorovatel ještě nevidí, ale uvidí.)

      4. Zdůvodňovat teorii relativity ve spojitém časoprostoru, to vyžaduje až krkolomné přístupy. Proměny délek, drcení rotujícího předmětu – (protože obvodová rychlost je větší než ta blíž osy). Růst hmotnosti, (ačkoliv zmenšování akcelerace korábu (když v → c) lze zdůvodnit zpomalováním času).
        K tomu fyzika opomíjí situaci s Frantou, 1. obrázek = relativní rozdíl rychlostí 200.000 km/s, ač při měření vždy c=300.000 km/s.
        Kdežto zkoušet Vesmír jako virtuální realitu vede k logickým souvislostem, ovšem v bodové sestavě (pak perspektivní vnímání). Nabízí se i souvislost – definice času.
        *
        Studovat moje www bývá náročné. Proto jsem k některým článkům dal jen soubor obrázků s názvy:
        https://www.tichanek.cz/g7v/obrazky-STR-VIIv.html
        z 10 obrázků jsou 4 fázované, v pohybu.

      5. JK píše :“a) Takže rozměry jsou iluzorní (platí jen pro určité pozorovatele),
        ale dilatace času (Hafele, Keating)
        a nárůst hmotnosti (miony, LHC)
        je objektivní (platí i pro nepozorovatele),
        přestože se vše počítá se STEJNÝM Lorentzovým faktorem?“
        Komentář : Speciální teorie relativity je mnohokrát potvrzena měřením. Mimo jiné ji využívá i upřesnění výpočtu pozic z GPS, kde rychlost satelitu je kolem 7 km/s a zasahuje do výsledků.
        Relativistická hmotnost JE hmotnost tělesa, kterou MĚŘÍ pozorovatel tělesa pohybujícího se relativistickou rychlostí.
        Kontrakce délek :Při pohybu tělesa SE jeho délka ve směru pohybu ZKRACUJE vzhledem ke „stojící“ vztažné soustavě.
        Dilatace času : je oboustranná. Oba dva tedy vnímají hodiny toho druhého jako pomalejší. Jiná formulace :Při pohybu tělesa SE jeho čas zpomaluje vzhledem ke „stojící“ vztažné soustavě. Jestliže soustava souřadnic bude pevně spjata s druhým tělesem, pak zpomalení času bude v pohybující se soustavě. Což se dá těžko měřit, leda po návratu – paradox dvojčat.
        Takže používání slovního spojení pozorovatel vidí je vyjádřením vzájemného (relativního) vztahu soustav. Ne že pozorovatel vidí/nevidí nebo pozoruje/nepozoruje.
        Pokud je něco iluzorní, tak snaha kvedláním s pojmy teorii relativity zpochybnit, vylepšit nebo snad lépe vysvětlit.
        To činí pan Tichánek neustále. Píše :“Například: Stanice ať letí k Marsu. Vyzáří světlo ve směru svého letu. Posouzením (a) rychlosti světla c a (b) rychlosti stanice v = 10 km/s vyplývá, že světlo se vzdaluje stanici rychlostí (c – 10) km/s.“
        Já odpovídám : NE. Světlo se vzdaluje stanici rychlostí světla. Konstantní rychlost světla ve všech inerciálních soustavách je základní postulát speciální teorie relativity.
        Těžko můžu o něčem diskutovat, když autor článku to uznává a v další diskuzi má zase to samé:“K tomu fyzika opomíjí situaci s Frantou, 1. obrázek = relativní rozdíl rychlostí 200.000 km/s, ač při měření vždy c=300.000 km/s.“
        Odkaz na Minkovského obrázek
        https://www.tichanek.cz/g7v/obrazky-STR-VIIv.html
        nic ze speciální teorie relativity nepopírá. Pozorovatel za 3 s neurazí žádnou dráhu, hvězdolet urazí 100 000 km a světlo 30o 000 km. No, a co? Následují obrázky a časovými pulzy/nepulzy. jednou se využijí, pak zase ne. Takové časové fyzika nezná.
        Velmi podstatné je, co jse už psal :“Kosmonaut, který uvnitř rakety sedí, ji vidí nezkrácenou (nepohybuje se vůči ní). Není tedy třeba, aby na raketu působila nějaká síla, která by ji stlačila, protože k žádnému absolutnímu zkrácení rakety nedochází. “
        Přeformuluji tedy větu jako : Uvnitř letící rakety nedochází ke zkracování délek, nepůsobí tam žádná síla, která by ji stlačovala, protože vůči soustavě spojené s raketou se raketa nepohybuje. Není tam deformující síla a není tedy třeba na tuto nulovou změnu rozměru žádné energie.

      6. Pane Tichánku , píšete „Proměny délek, drcení rotujícího předmětu – (protože obvodová rychlost je větší než ta blíž osy). Růst hmotnosti, (ačkoliv zmenšování akcelerace korábu (když v → c) lze zdůvodnit zpomalováním času).“
        Komentář: Speciální teorie relavity se týká inerciálních soustav (v klidu nebo pohybu rovnoměrném přímočarém). Netýká se tedy akcelerace korábu ani rotace tělesa, to nejsou inerciální systémy.
        Otevřel jsem tichanek.cz
        „Pulsace základem časoprostoru; ve shodě s transformacemi, jež stanovil H. A. Lorentz:~ 1,85487·10^43 pulsů tvoří 1 sekundu a také dráhu světla za 1 sekundu“
        Komentář : Nesmysl. Puls je buď časový nebo snad délkový, ale ne obojí najednou.
        Dráha světla ve vakuu za 1 sekundu je 299 792 458 metrů. Plankův čas je 5,391 245×10^−44 s. Pak 1,85487·10^43 násobek Planckova času tvoří 1 sekundu. Tento 1,85487·10^43 násobek Planckova času nemůže tvořit dráhu a 299 792 458 metrů už vůbec ne.
        Planckova délka je asi 1,16E-35 m, její 1,85487E43 násobek je dráha světla za 1 sekundu.
        https://www.tichanek.cz/g19/bez-rozpinani-rudy-posuv-velky-tresk.html
        Zelený rámeček vlevo nahoře při dotyku kurzoru myši na odkaz zobrazuje cosi šíleného : Závěr 20. století – vzdalování galaxií mívá i rychlost, která destinásobně překračuje rychlost světla.

        Píšete zde v diskuzi: Studovat moje www bývá náročné.
        Komentář: Nezkoušel jsem to studovat, ale jen číst. A nedávám to. Odkazy lítají odkudsi kamsi, něco najít je problém. Natož tomu rozumět.

      7. Pardale,

        nechejte být omleté fráze o platnosti teorie relativity, včetně „důkazů“, které jste si nikdy nemohl osahat, které jdou proti logice i realitě, a kterým věříte jenom proto, že vás to baví a je to vaše víra.
        Místo toho vám předkládám tvrdá fakta (která používají i samotní relativisté, aniž by však chápali absurdity a hlouposti, jež z nich vyvozují).

        Částice mion má poločas rozpadu 2,2 mikrosekundy. Jak je možné, že za tuto dobu absolvují miony vzdálenost 15 kilometů z horních vrstev atmosféry, kde vznikají, až na zemský povrch, kde jsou detekovány?
        Relativisté kolem toho dělají cirkus se vzorci z STR, kde jim to báječně vychází.

        Jenže:
        vědci změřili, že za 2,2 mikrosekundy absolvují fotony rychlostí světla cca 660 metrů. Oproti tomu prý za tutéž dobu detekují miony po změřené dráze 15 kilometrů.
        Z toho ovšem vyplývají tvrdá fakta: jestli jsou data pravdivá, miony se přemisťují téměř 23 KRÁT RYCHLEJI NEŽ JE RYCHLOST SVĚTLA (15 000 : 660 = 22,72).
        A jestli k tomu miony používají vzorce relativistů, jejich nevědomost, podvody, nebo kouzla, to je úplně jedno. Rozhodující je výsledek.

        Navíc titíž relativisté tvrdí, že žádná částice se nemůže přemisťovat (pohybovat) nadsvětelnou rychlostí (protože by to jejich teorii rozbilo na padrť).

      8. –>JK. NE.
        Mion se nepohybuje v soustavě s ním spojené rychlostí větší než světlo .
        Poločas rozpadu je doba, kdy se rozpadne polovina částic, za další poločas další polovina poloviny, tedy čtvrtina původních atd.
        Prodloužení času vede při 0,999% c k prodloužení poločasu z 2,2 mikrosekundy na 49 mikrosekund, pro dráhu 15 km potřebuje 50 mikrosekund. Viz příklad č. 1 na:
        realisticky.cz/ucebnice/02%20Fyzika%20SŠ/06%20Moderní%20fyzika/01%20Úvod%20do%20speciální%20teorie%20relativity%20(STR)/04%20Kontrakce%20délek.pdf
        Soustava spojená s mionem se tedy pohybuje vzhledem k stojící Zemi 49 mikrosekund rychlostí 0,999 % C a urazí vzdálenost 15 km. Za poločas 49 mikrosekund se rozpadne
        polovina mionů.
        https://cs.wikipedia.org/wiki/Mion
        „Vzniklé miony se rovněž velmi rychle rozpadají během asi 2,2 mikrosekundy. Protože se však pohybují v atmosféře velmi rychle, v důsledku dilatace času, jednoho z efektů speciální teorie relativity, dokonce dopadají na zemský povrch (poločas rozpadu je měřen V SOUSTAVĚ, kde je mion V KLIDU, ale z pohledu pozemského pozorovatele jde o mnohem delší čas). „

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Magazín Gnosis - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů - provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2019

Máte-li zájem o publikování svého článku, pište na e-mail info@gnosis.cz.

Odkazy:

Slunovrat Záhady-Zdraví.cz slunecnikvet-anna.blog.cz Bylinkové království PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKA AOD - průvodce transformací Rahunta Společnost pro mezioborová studia, z.s. Česká Konference