Podle protřelých cestovatelů Evropou je možné podle zamračených obličejů lidí na ulicích a v dopravních prostředcích ihned poznat, že dotyčný se právě nalézá v Česku. A komentátoři se diví. Dokládají, a nutno říci právem, že Čechům se vede materiálně nejlépe a zevně jsou nejsvobodnější ve svých dějinách. Tak by vlastně ve své většině měli být „rozesmátí a optimističtí“. Ale ti nevděčníci nejsou a nejsou! A kýmsi placení komentátoři a otitulovaní zaměstnanci společensko vědních ústavů se marně snaží podat jakási zdánlivě odborná „vysvětlení“ tohoto iracionálního stavu mysli národa.

Všechna tato „odborná“ pojednání, která jsem četl, jsou svým pojetím i závěry podle mne zcela „vedle“. Jmenovatelem jejich společné chyby je mylné ztotožnění spokojenosti národa s materiálním konzumem, respektive jeho růstem. Jakoby někde a někdy byla míra bohatství shodná s měrou spokojenosti a štěstí!

Nepochybně tento materialistický přístup k bytosti člověka odkoukali od západních „renomovaných“ sociologických škol, zejména amerických. Ti štěstí člověka, smysl jeho existence úspěšnost organizace státu odvozují od velikosti spotřeby „na hlavu“. V honu za tituly, atestacemi a prestižními cenami si faktičtí ateisti „nestačili všimnout“, že nejšťastnější lidé nejsou nikdy ti nejbohatší! Právě naopak! Nejšťastnějšími nalézám obyčejné nenápadné lidé s malou spotřebou, ale uprostřed svých fungujících rodin. A zcela určitě i konzumně zcela „zaostalé“ „divochy“ na zaostalém venkově a v pralesích.

Otitulovaným společenským vědcům uniklo, že touhy „co nejvíce bez práce zkonzumovat a umřít jako bohatý“ nenachází normální člověk jako ten pravý smysl života. A přitom právě tyto cíle „řeší“ vlády západní civilizace na svých zasedáních a jednáních. Ovšem kromě obsazování dobře placených funkcí „spolehlivými“ lidmi a stanovování sfér vlivu.

Hledání podmínek pro objevení a rozvinutí dalších rozměrů života, právě těch nutných pro vznik pocitu štěstí a naplnění rozhodující masy lidí, ponechávají mocní tohoto světa rádi nematerialistickým náboženským a filozofickým „blouznivcům“. Ti pak „obtěžují“ mocné tohoto světa takovými nedokazatelnými pojmy, jako Spravedlnost, mezilidská láska, přesah lidského života apod. A médiím vládnoucí a „vědou“ propagovaní společensko vědní Sisyfové dokládají nesmyslnost těchto pojmů otázkou: „Ukažte mi jeden atom spravedlnosti, lásky, duše!“

Je tedy s podivem, že se pak politici diví, proč ta střední česká řídící duchovní elita se stává notorickými „rejpaly“, kacíři a revizionisty. Už od husitských dob tihle rejpalové ne a ne věřit koncilům, sympoziím, renomovaným společenským vědám“ a povoleným náboženstvím. Těm, které otitulovaní pojímají jako psychickou „berličku“ pro „neplnohodnotné“, tj. vědecky nevzdělané lidičky. Za tohoto stavu věcí se pak nelze divit, že celé vrstvy Čechů propadají hledání něčeho chybějícího, v současné době „vědou“ předkládané jako studium „pavěd“, okultismu a nakonec „extremistických“ politických stran!

Pokusím se postihnout, proč tomu tak je. Podle mne proto, že hybnou silou českého národa není a nikdy nebyla vzdělaná šlechtická a vědomostní elita, jak je to obvyklé u etablovaných evropských národů. Tato vrstva byla v průběh českých dějin znovu a znovu decimována jednak mocenskými vpády okolí, jednak přetahováním vynikajících jednotlivců jinam. Do Vídně, Německa, Evropy, Ameriky. V důsledku tohoto procesu vedoucí roli v české národní komunitě převzala střední vrstva, složená ze sedláků písmáků, učitelů, řadových duchovních a vzdělaných řemeslníků. (Z mnohých např. A. Dvořák byl syn řezníka.) Slabinou této vrstvy je nedokonalé vzdělání a vychování na prestižních evropských školách. Z toho odvozená je jistá „křupanovitost“ ve vystupování a vyjadřování, momentálně viditelná třeba na prezidentovi. Ale přesto milá, protože je naše, nezaprodanecká.

Tento zevní nedostatek české řídící duchovní elity je však naštěstí kompenzován absencí indoktrinace v myšlení poučkami „Harvardů“. Často poučkami, za vědění se jen vydávající! Tato neindokrinace má za následek daleko větší připravenost přirozeně nadaných k přijetí zcela nového, dočasně „neslušného“ přístupu k řešení problémů. Dále si tito „Harvardy nevychovaní“ daleko více ponechávají jako zdroj poznání inspiraci přímo přírodou. A právě její děje jsou nejdokonalejším stimulátorem intuice, která je vlastně přímým projevem působení ducha Pravdy, boží reality.

Od tohoto fenoménu je odvozen vznik českého smyslu pro odcítění reálného stavu věcí a pragmatické reakce na společenské jevy. A schopnost nenechat se oblbnout médii a propagandou. (Kontrast myšlení středa světa „Američana“, dříve Němce.)

Česká národní duchovní elita se nikdy nemohla a ani v současnosti nemůže spoléhat na otevřenou výměnu názorů v médiích. Ta byla a jsou ovládána „držiteli moci“, dosazenými jednou z východu, podruhé ze západu, nyní z Bruselu. Skutečný stav věcí si všichni Češi musí odečíst z textů „mezi řádky“ a slovy politiků. Tento všeobecně známý požadavek na inteligenta v Česku je dokumentován faktem, že za místního legračního hlupáka je považován člověk, který by v čemkoliv argumentoval tím, že to musí být pravda, když „to stálo v novinách“.

V důsledku tohoto stavu médií a veřejných tribun se česká elita musí po staletí dorozumívat jinotaji a náznaky „mezi řádky“. Těm nerodilý Čech není schopen rozumět, odtud německý pojem pro nepochopitelný stav vztahů „česká vesnice“. Geniálně tuto schopnost češtiny využil Hašek ve svém „Švejkovi“. Proto tato kniha není dokonale přeložitelná do žádného jazyka. Právě pro schopnost „meziřádkového a intonačního“ sdělení se čeština udržela jako živý jazyk. Kdyby této vlastnosti nebylo, bylo by pro obyvatele Čech a Moravy nepochybně více praktické, ba dokonce logické, se rozhodnout pro daleko praktičtější a pro vědu exaktnější němčinu. Čtenář si může všimnout, jak např. jen ten nepevný slovosled češtiny mění smysl sdělovaného!

V důsledku absence českých kvalifikovaných elit se tedy po změně poměru sil Východ -Západ v roce 89 stalo, že od myšlení národa vzdálená a již degenerovaná z Východu dosazená vládnoucí elita typu „kůlu v plotě“ byla s pomocí obohacujících se veksláků hladce vystřídána prozápadní mocenskou elitou. Protože tehdy nikdo netušil, protože to bylo kvalifikovaně maskováno, že střídající vládci jsou rovněž neduchovní. Často drogami a životem smetánky demoralizovaní.

Všichni očekávali, že nová elita začne rozvíjet všestranné zájmy národní a pracovat pro národ. Oni však začali pracovat pro sebe, tedy hlavně „restituovat a prostituovat“. Jakmile tento skutečný průběh věcí začala hlavní masa národa prohlížet, dostavila se „blbá nálada“! A následně nastalo rozmnožení „zamračených obličejů“ zklamaných. Tedy obličejů těch lidí, kteří nebyli restituenty a prostituenty a mají ještě úroveň myšlení a intuice schopné samostatně myslet.

Zamračené obličeje se rozmohly zejména tehdy, když ani pokusy prolomit politický rozklad špiček po revoluci instalovaných stran neuspěly. Zakládáním nových stran. Ukázalo se následně, že do každé po revoluci spontánně vznikající strany, jakmile taková začne mít naději na prosazení se do parlamentu, jsou zákulisními bratrstvy skutečně vládnoucích okamžitě nasazováni „lidé se správnými názory“. Vždy, když pak přijde čas, že je možné „něco“ v parlamentu lépe nasměrovat, objeví se v každé takové nově vzniklé straně „zázračně“ novotvar typu LIDEM. Poskládá se z nasazených a koupených poslanců, kus deset milionů. A je po „nežádoucí a populistické“ změně.

Jakmile pracující, rozuměj „lidi jen na práci“, pochopili, o jaké volební „kino“ tu běží, návštěvnost všech typů voleb drasticky padá. Společensko-vědečtí, mediální a TV eskamotéři předvádějí „drámy“, jak o mnoho ve volbách jde. Ale „tvrdohlavý“ Čech (vlastně „intuitivně vyciťující“), to ne a ne pochopit! Drze si myslí, že blbce z něj nikdo dělat nebude! Že takovéto ponížení si už dostatečně užil za minulého režimu při volbách „srandydátů národní fronty“, volených na 99,99%. Tehdy také nebylo možno volbami nic změnit.

A tak za situace, kdy oprávněné požadavky národa jsou označovány za „populismus“, návštěvnost všech druhů voleb bude již stále jen klesat. Nakonec se budou k volbám dostavovat jen ti, kteří kandidují a jejich rodiny. Aby zvolili sami sebe.

Tento trvalý trend vystihli již inteligentnější manipulátoři a proto se hned objevily stesky typu: Jak byli ti komunisti „schopní“, když jít k volbám donutili 99,99 % voličů! Nedostavit se mohl jen ten, který v den voleb zemřel a nebo byl na ARO. A tito nostalgici by rádi opět chtěli zavést volby povinné, nejlépe manifestační. Volit „srandydáty“ tentokrát demokratické fronty. Když mohli jásající Pražáci ještě na 1. máje 1989 jásat před tribunou s Miloušem Jakešem, jak by se to krásně vyjímalo, kdyby se stejně jásalo na obdobných slavnostech a výročích sametové revoluce. Pouze místo Gustáva Husáka a Milouše Jakeše by místa playboyů zaujali třetí odbojáři a důstojníci z vojenských základen NATO, kteří by nás zase měli začít chránit před „Putinem“.

Ne ne, tudy cesta k stále se usmívajícím Čechům nevede! Podstata problému je jinde. Pro neurotičnost a „nevychovanost“ Čechů je zřejmé, že společenské a ideologické problémy se v Evropě nejprve vyjeví v Česku. Je jisté, že stejné klima je nutné očekávat v celé Evropě. Tam stav kocoviny, nyní popisovaný v Česku, přijde o časovou etapu později. A pak bude zle. Společenská nálada v Česku jasně dopředu signalizuje, že už je nejvyšší čas řešit skutečné problémy EU a západní civilizace! Odstranit chyby při procesu sjednocování Evropy. Není možné dále o nich pokrytecky prohlašovat, ve stylu baziliška Husáka , že „věci se darijá“. (Normalizace.) Když se neví, jaké jsou to ty „veci“, které se mají dařit. Přitom pokračuje stav, že ty neřešené jsou pseudohumanisty prohlašovány za populismus a extremismus.

Jaké ty neřešené a akutní jsou:

• Rozevírání nůžek bohatství.
• Masové získávání peněz jinak než tvorbou hodnot.
• Administrativní a právní bránění práci a tvorbě masám lidí.
• V důsledku rozkradení státních peněz příživníky nejsou pak na zaměstnanost při údržbě životního prostředí a ekologickém zemědělství.
• Rozestup faktického výkonu práva a Spravedlnosti.
• Konstituování skutečných městských a civilizačních „nádorů“ ve formě Evropě cizích čtvrtí a slumů typu islámského nebo cikánského „multikulti“. V důsledku toho tamtéž začínají platit kvůli činnosti „obhájců lidských práv“ místo evropských zákonů zákony džungle, podsvětí a středověku.

K tomu, aby se Češi usmívali a chodili k volbám, potřebují fungující stát a právo, jejich názory reprezentující nenakupovatelné politiky, nepodlézající zahraničí, skutečně svobodná neboli objektivní (pravdivá) média a školy, spolehlivé sociální a zdravotní zabezpečení. Teprve naplnění těchto předpokladů nastolí postupně kvalitnější mezilidské vztahy a vytvoří předpoklad pro vzestup a rozvinutí transcendentních stránek člověka. (Charakter.) Teprve uskutečnění jmenovaného dodá Čechům perspektivu, vnitřní jas a tím promění současné uštvané konzumní lidičky v sebevědomé usmívající se osobnosti s vědomím vzestupu a věčnosti. A takoví se dostavují k volbám samovolně s vnitřním pocitem povinnosti vůči celku i Stvořiteli.
 

Josef Staněk