mapa stránek || vyhledávání

Dokonalost – třetí pokračování

Před rokem jsem tu napsal dva díly k tzv. „Dokonalosti“ s určitým ohlasem a zájmem u zdejších diskutujících. Dnešní můj článek na mnohé navazuje, proto je možná dobré se k těm předchozím článkům i na chvíli vrátit a být tak i více „v obraze“.

https://hledani.gnosis.cz/dokonalost/
https://hledani.gnosis.cz/dokonalost-2-cast/

V tom druhém pokračování jsem končil těmito myšlenkami:

„Člověk usilující o dobro se na své pouti životem snažil vždy řídit nejen svědomím, ale vybíral si i vzory pro chování a jednání z životů významných lidí, kteří tu často pracovali s posláním Božích Synů a kteří přišli dát lidem učení Boha-Otce, určené pro cestu návratu jejich duší. Ty „velké duše“ tu byly a neustále jsou – to je Zákon Stvořitele. To usilování se ale netýkalo a netýká vždy všech lidí. Stručně lze totiž konstatovat, že někdo nemá zájem o takovéto usilování a nehledá. Nedospěl k tomu. V lidské bytosti jsou principy života-duše v určitém stádiu vývoje; někdo prožil jako člověk již mnoho životů, jiný je někde na počátku omámení ze smyslových požitků „pána tvorstva“, člověka, v jehož těle začíná se svojí vrcholnou poutí.“

Dovolím si na úvod uvést opět moji stručnou definici dobra a zla, která doplní předchozí vzpomínku. Ta definice se neustále prolíná vývojem lidstva a v mnohém se k ní i já dnes budu navracet, nejde to jinak: „Cokoliv vede člověka směrem k Bohu, je dobré, a cokoliv jej od Něj vzdaluje, je zlé.“

Proč by měl být člověk dokonalý? Proč by měl vyčistit „svůj pohár“ za svého života? Proč, chce-li být dobrým, by měl směřovat k Bohu? Hledané odpovědi se prolínají mnohými úvahami a díly slavných lidí z oblasti teologie, filosofie, mystiky či psychologie. Stručně formulovaná odpověď jako možná varianta může znít – že by to bylo proto, aby poznal sám sebe? Aby tak započal cestu návratu své duše ke svému Otci? A něco mu snad brání přijít k cíli tohoto hledání? Někdo ale nevěří na duši a druhý chce možná najít ve svém životě odpovědi na mnohé další otázky, podle něho zcela jiného, ale také i zásadního významu. Dnes i proto nabízím poznání ne nevýznamné role při hledání odpovědi – role HŘÍCHU a SATANA pro lidskou dokonalost.

Vytvořil snad Bůh, jako Ten, kdo je označován jako všeláska, všemír, veškerá blaženost světa a moudrá řídící Síla toto stvoření, ve kterém je tolik viditelné nenávisti, sobectví, nesouladu a nespravedlnosti a z toho pramenícího utrpení? Člověk, obraz Boží, je-li hříšník, musí být proto i Bůh hříšníkem?

Pro vysvětlení se dá zaujmout třeba tento postoj; objektivně přistoupit k existenci tolika protikladů, které lidé znají na vlastní kůži a které si zde vytvářejí zcela a dobrovolně sami. Nutí něco člověka, aby třeba jen pomyslel v záporném smyslu a navíc i ohodnotil svého souseda, bližního svého, nějakým odsouzením, jasným negativním a třeba i jen skrytým postojem? Lze kladné i záporné činy nějak skrýt? Mnoho lidí navíc prožívá i svou vlastní trýzeň hluboce ukrytou, jako je strach, pomstychtivost a zatím o ní ani nic neví. Přijde však chvíle, nějaká roznětka jako nesoulad okolností a vznikne emoce, nekontrolovaný výbuch v nějakém afektu, a problém je rázem na světě. Někdo říká boží mlýny, někdo použije označení boží prst, jenž na něco ukazuje.

Stále se může v souvislosti s napsaným a s hledáním souvislostí znovu zapojit i otázka svobodné vůle člověka. Má-li ji, tvoří si problémy člověk sám? Lidé jsou opravdu různí. Čím to asi je? Před svým narozením si nemůže člověk vybrat mnoho podstatného pro svůj další vývoj. Kdo mu vybírá rodiče, genetickou výbavu, zdraví, vzdělání…?

Jsme zrozeni do podmínek, které ovládá věčný zákon akce a reakce, karmy. Mnohokráte to tady bylo popsáno. Jsme tvůrci svých osudů a v žití svých životů sklízíme předchozí setbu jako současnou či budoucí úrodu. Například bohatý a zabezpečený člověk se bojí o ztrátu svého majetku a dokáže provést lecjakou nepravost, aby k tomu nedošlo. Slavný umělec se obává o ztrátu své popularity, která mu přináší uspokojení a hlavně peníze, další se bojí o své zdraví, ač ví, že dělá něco, co není v souladu s tím, co by měl pro jeho udržení či posílení dělat. Někdo si jen zoufá nad svými novými šedivými vlasy či vráskami, další se obává, že utajený zdroj jeho tzv. moudrosti bude odhalen a on zesměšněn. Většina má tabu v pomyšlení na svoji smrt a nepřemýšlí o závěrečném účtu svého života. Ale ani chudí lidé to nemají vůbec lehké. Mnohokráte nevědí, co budou jíst, nemají základní možnosti pro vzdělání, dokonce jim chybí střecha nad hlavou a přijdou-li nemoci, je to zpravidla začátek konce. Ale i oni podléhají hříchu, i když nemají již vůbec co ztratit. A nebo právě proto? Kdy a jak vznikla dualita, kdy lidská mysl začala rozlišovat mezi možnostmi a nabídkami, mezi výhodností a nevýhodnosti, líbí a nelibí, mezi to nechci a to chci.

Biblický Adam jako první člověk žil zpočátku sám, kolem něho žilo však vše v párech, zajíci, laně s jeleny, i ty šelmy. Měl všechno, co potřeboval k životu. Ale byl sám! Bůh mu „zařídil“ ženu, první projev později uvědomované duality, on a ona. Spolu s ní spáchal i ten hřích ochutnání jablka poznání. Z Adamovi nevědomosti, nevědomé celistvosti se zrodila dualita, která má sloužit na tomto světě tomu, aby celistvost, skrze zakoušení rozdílnosti uchopila vlastní jednotu (formulace této myšlenky čerpá z knihy Mirdad, nedávno tu vzpomenuté). Dualita není trestem, je nabídkou člověku po jeho vyhnání z nevědomosti, je přirozeným procesem, který je nezbytný pro poznání božské celistvosti. Jakou roli pak o neurčený počet tisíciletí či až po eónech hraje později věda, člověkem vytvořená, instituce náboženství, člověkem vytvořená, pro pomoc? K čemu se hřešící člověk obrací dnes?

Pohyb a život v prostoru a čase, kde vládne dualita, je složitý. Nutí člověka k rozhodování se a tehdy přichází i problém pojmenovaný jako hřích. Jestliže duše, duchovní základ člověka má nějaké zbytkové povědomí o existenci naprosto jiné části stvoření, a já věřím v to, že je to v každé duši uloženo, musí v nějaké části svého vývoje dojít k vědomému poznání. Duše není z tohoto světa hmoty a ocitá se již samou podstatou na cestě návratu. Byť je ještě ve sféře působení zla, které jsem v úvodu pojmenoval tím, co odvádí člověka od Boha. Tak jako novorozenec se s prvním nádechem po porodu začíná přibližovat neodvratně ke své smrti, tak i duše člověka svým pádem do hmotnosti vlastně započala cestu výstupu a návratu.

A nyní je na místě otázka, co je to HŘÍCH? Zjednodušeně, je vším co nás, lidskou bytost, fyzické tělo jako nositele duše odvádí od Boha. Duše má pro život v této ne příliš duchovní oblasti (té tvůrčí duchovní Síly či často vzpomínaného Světla je tu právě jen takové množství, aby tu mohl život existovat) několik závojů, jiných „těl“, které ji jednak zahalují, jednak chrání a za třetí umožňují pobyt a existenci v jednotlivých regionech stvoření, jimiž pří svém sestupu prochází. Ten poslední obal, poslední z hlediska sestupu duše, je jen a jen a právě to pomíjející fyzické tělo člověka. Tento vývoj má své vyšší zákonitosti evoluce a vývoj přechází přes mnohé nižší formy života. Ve schránce bytosti jménem člověk však již začíná cesta vědomí, vědomí sebe sama a Stvořitel tento začátek ustanovil jako první krok k Němu.

myslMysl je nástrojem duše a vědomí se přes smysly rozprostírá do celého bio prostoru člověka. Mysl zpracovává podněty z podmínek, do kterých se člověk zrodil a v nich a s nimi s působením vědomí si může uvědomit stav, ve kterém se nachází a hlavně pocítit svoji duchovní podstatu. Chápe a rozlišuje svoji tělesnost, své pocity, znalosti, své líbí a nelíbí. Má smysly a ty nutí mysl konat takovou činnost, ze které má tento jednající člověk užitek. Hříchem je jim pak podlehnout. Každý si může uvědomit vyšší aspekt své existence, každý však nekoná v souladu se „zakódovanou“ cestou návratu, usměrněním vědomí v obráceném postupu, stručně v souladu s Ježíšem, s jeho cestou ze smrti do života.

Co všechno je hřích, co všechno člověka, tuto nejvyšší bytost na naší planetě sráží ke konání zla?

Smysly požaduji uspokojit své chtíče, chuti, sexuální rozkoše, prožívat účinky alkoholu a drog, zbytečné prožívání her, všech těch návnad, které nás od Boha vedou tím špatným směrem. Člověk je často připodobňován ke vzpřímenému zvířeti na dvou nohou. Vášeň mysli, která podléhá naší „lidské“ zvířeckosti v podobě uspokojování a chtění animálních chtíčů, je nízká a je tedy i v tomto pohledu hříchem.

Mysl má vášeň i v hněvu, která se projevuje nenávistí, sobectvím, závistí, hledáním chyb na jiných, přehnanou kritikou, odsuzováním a nakonec má hněv projev i ve sprosté mluvě. Hněvivý člověk snadno neudrží své emoce a mění sebe i okolí často v kolbiště destrukce, smutné je, že i ničením sebe sama a ocitá se tak v dalším hříšném stavu.

Mysl touží po věcech, po zážitcích, chce mít víc než druhý, silnější auto, hezkou milenku, dovolenou u teplých moří, šaty a šperky, i ten účes je projevem chtivosti. Ne nadarmo se této hříšné vášni říká, že je minerální. Věci ze zlata, stříbra… i v minulosti odlišovaly od skromnosti a pokory. Chtivost poutá ke světu a jeho věcem a také nutí k tomu obětovat svůj, zdůrazňuji, svůj čas – musíme víc a víc pracovat, musíme na to či ono mít peníze. Je hříchem utrácet omezený a vyměřený čas života?

Mysl lpí, je zaslepená, a tato vášeň lpění říká – věnuj těmto či oněm věcem velikou pozornost, je to tvá povinnost. A člověk je slepý a povyšuje často relativní hodnoty nad ty, které si vskutku zaslouží pozornost. Věci a vztahy nás pohlcují a nezbývá čas na nic jiného, sebezdokonalování či duchovní záležitosti.

A pak je tu tak často zmiňované ego. Ego nám určitým způsobem pomáhá uvědomovat si sama sebe a je v tomto světě nezbytné. Ale pak je tu ego jako stav chorobného zvětšení, ne nepodobné rakovinovému bujení. Samolibost, já jako střed vesmíru, pýcha, nezřídka i na vlastní skromnost. Ego se drží jako klíště, ještě i ve vysokém věku se stařec chlubí svými úspěchy, ženy chválí svoji ctnost. Ego přináší pokrytectví, egoista musí být vidět, cpe se do popředí, chová se nadřazeně.

Filmy, romány, divadelní hry, vše je postaveno na člověku, který chybuje, na těžkém osudu, který prožívá, na okolnostech, které jsou nepříznivé. Kde má potom místo SATAN ve skutečném životě? Jakou má roli? V pohádkách pro děti je to rohatý čert, který si přichází pro duše lidi, který je zrazuje z cesty, a to i pouhým našeptáváním. Kdo je ale tím satanem v nás? Je jim naše mysl, nástroj dokonalosti, nástroj, který ostatní vyšší zvířata nemají takto rozvinutý. SATAN je negativní, záporná síla, opak ctností, které by měly mít u člověka moudrého jasnou převahu. SATAN disponuje myslí, svým věrným a poslušným agentem. Ta je absolutně supervýkonným, ultra logickým mega počítačem. Naše nižší vědomí nestačí sledovat její práci, od zpracování dat přijatých od tělesných smyslů až po nabídku ke konečnému výběru pro její součást, pro intelekt, pro tzv. rozumové posouzení.

Mysl disponuje propojením s pamětí, má svoji předvídavost a u člověka, který neovládá sám sebe, je dominujícím nástrojem, o němž si další část mysli, ego, myslí, že je podstatou a vlastním člověkem. SATAN v nás toto falešné poznání nabízí neustále na stříbrném tácku. SATAN v nás je tím, co registruje naše chtíče a pokud lze, dříve či později, je plní. Ví i o projevech a důvodech našich hněvivých vášní a naše přání z této oblasti nabízí k plnění. Teď nebo příště. Tato negativní síla plní i chtivost, obrazně jako touhu po zlatě, po věcech. Je tím, co podporuje lpění, jež nás odvádí a nakonec klepe nás i po rameni a říká, jací jsme skvělí. A ego se šťastně usmívá.

Celé je to jako pojato jako akt konání spravedlnosti, kterou Negativní síla či SATAN používá jako nástroj. Mysl živí naše ego a je v součinnosti s ním tím, co je falešným poznáním naší oddělenosti od Boha! A když to všechno nestihne SATAN v tomto životě, nevadí, naše přání, naše akce nás tu nechají zrodit i pro příště a přijít si pro podíl na svém „zisku“, který je však vždy ztrátou.

Duše člověka je vždy čistá a zářící, svět hmoty však potřebuje každý jeden atom součinu všech duší, aby tady udržel ŽIVOT. Dobrovolně jej z koloběhů životů nepouští. Co je tedy v tomto třetím díle tím zásadním pohledem na DOKONALOST člověka? Uvědomit si, že tělo člověka je pouhou jednou ze schránek zářící božské podstaty v nás. Ale tou, která rozhoduje, která vytváří karmu, která tu duši drží. Mnoho zrození přináší další a další zkušenosti. Smrt je vždy vysvobozením, ale po určité době se vlivem karmické zátěže duše navrací. Při narození nový život pláče a pak se učí zase a opět žít v nových podmínkách. Podmínky, do kterých byla duše umístěna, jsou pak tou další zkouškou. Jednou to ale přijde! Mnozí již tento svět opustili na trvalo, jiní se k tomu chystají již se zcela otevřeným vědomím a někteří jsou ještě stále ve víru vášní, které je tu budou držet až k času, kdy se i jejich vědomí propojí s duší a poznáním a mysl se stane na cestě návratu dobrým sluhou! HŘÍCH lze pak vědomě nečinit a SATANA v nás potlačit láskou. Takový je život člověka, taková je jeho dokonalost či nedokonalost a také cesta, kterou se duše navrací ke svému Zdroji.

K zamyšlení:

„Zástupy lidí jsou jako miliony kapek rosy, v nichž se odráží jediné slunce. Je jich nespočetné množství, slunce je však jedno. Tak je to i s námi a nekonečným Nejvyšším.“ /z učení Véd/

kapky-rosy

Václav Žáček /Venda/
 

Autor si myslí, že pod články v sekci „Duchovní cesta, Hledání světla“ má být vedena diskuze k tématu a protože tomu tak není a navíc tu dochází k urážení diskutujících, uzavírá diskuzi.

Diskuse k článku byla 19.11. v 14:25 ukončena.

 

hodnocení: 5
hlasů: 4
Tisk Tisk

127 komentářů

  1. Vendo,

    védy nie sú východiskom pre pochopenie života tu, na Zemeplacke, pretože čerpali z ,,údajov“ z prestárleho sveta, ktorý je už dnes prekonaný novými objavmi..

    viď aj uvedený citát :

    .Zástupy lidí jsou jako miliony kapek rosy, v nichž se odráží jediné slunce. Je jich nespočetné množství, slunce je však jedno. Tak je to i s námi a nekonečným Nejvyšším.“ – /z učení Véd/ –

    Chyba je v tom, že SLUNCÍ je niekolko miliard , ale v našej slnečnej sústave je len naozaj to jedno, ale žijeme vovesmíre, kam patrí aj naša slnečná sústava…

    Takže nemôžeme skúmať náš systém oddelene od Galaxie a ďalších galaxií, ktoré sa rútia Vesmírom, ako vlak, ktorý niečo zmeškal..

    Až pochopíme prečo sa všetko otáča okolo svojej osi a spoločného ťažiska, pochopíme aj KTO sme,kam a prečo sa tam rútime…

  2. Díky za reakci.

    Včera večer jste psal Honzovi pod jiným článkem přesně toto :

    Peniaze sú v ,,tom nevinne“ , za všetkým je ludská chamtivosť, honba za mamonom ,
    pretože sme to odpozorovali od predošlej generácie a pomaly sme tieto hodnoty prevzali a zdokonalujeme sa ,,v tom“..

    Peniaze obkektívne povedané NIE SÚ DLHY . Dlhy si robia ludia samy, pretože chceme vždy viac, na ,,čo objektívne máme“. Chceme drahú dovolenku, chceme drahé auto, chceme zapôsobiť v ,,kolektíve“ ale zarobíme ,,málo“…

    Tu nastupuje ,,dlhová služba“ . Je to chtíč, ktorý je porovnatelný s tým sexuálnym, vražedným a so všetkým, čo súvisí s nízkym charakterom
    ,,postihnutého“…

    Trefil jste to přesně, přesně v intencích hříchu a negativní síle /mysli/, která ovládá dost značné procento lidí. Dokonce jste použil i slova jako chtíč a popsal i tu chtivost.

    Píšete mi : „Až pochopíme prečo sa všetko otáča okolo svojej osi a spoločného ťažiska, pochopíme aj KTO sme,kam a prečo sa tam rútime…“

    No, nevím, že by toto zrovna mělo podle Vás a Vašich mnoha vyjádření platit. Za tou první částí souvětí – „Až pochopíme……“ se skrývá poznání Boha. A Bohu, pochopení Boha, se musí jít naproti, i když z počátku třeba jen drobnými krůčky.

    Nevím, Noho, jak moc znáte učení Véd. Nacházím v nich mnoho lidské moudrosti, poučení a vůbec mi nevadí, že je to kultura odlišné té dnešní, rádoby křesťanské Evropě. Ostatně, vidíme to kolem sebe, co vývoj třeba jen „ubližování“, opaku Ježíšova hlásání lásky, přinesl až do dnešních dní.

    Pěkný den
    Václav Žáček

        1. Díky za odkaz. Znám ho již z WM magazinu již dlouho.
          Peníze jsou sviňa.
          Je nutné možná pochopit, zda jsou následkem nebo příčinou.

      1. „Dějiny a podstata bankovnictví.“

        Díky za informace – exkurze do minulosti je vždy pro uvědomění si okolností a souvztažností, v tomto případě peněz a toho co natropily, dobrá !

        I poznání Thomase Jeffersnona je dobré. V dnešní době? Kdo od shora začne uplatňovat zásadně změnu, týkajících se všech lidí, ale především těch, kteří jsou plně v područí – v zajetí vášní mysli. Kdo např.odejme bankám jejich možnost vydávat peníze a dá ji lidem?

        Ale, a to jde, vystoupit z toho „začarovaného kruhu“ sám – sama. Jde to u stravy, jde to u jiné konzumace, jde to s odbouráním mnoha a mnoha závislostí a přání. Proto to považuji za další krůček k „dokonalosti“ a k nastoupení cestě ke změně.

        V současných dnech pracuji s pátým krokem v královské józe – s pratjáhárou. Je velmi poučné číst stará učení o nabádání ke stažení „hrubých“ smyslů z života člověka a jejich nasměrování do svého nitra pro plnění primárně jiných úkolů, než zadává negativní síla prostřednictvím mysli. Je velmi obtížné vůbec ovládat své smysly, ale za pokus to stojí.

        Pěkný den a díky za příspěvek.
        Václav Žáček

        1. ad – Jde to u stravy, jde to u jiné konzumace, jde to s odbouráním mnoha a mnoha závislostí a přání.

          Jednu závislost nahradíte druhou. Závislostí na cestě k „dokonalosti“ a touhou po dokonalosti. Nic víc v tom není.

        2. ad:Jednu závislost nahradíte druhou. Závislostí na cestě k „dokonalosti“ a touhou po dokonalosti. Nic víc v tom není.

          Zivot je laska a laska je obet.

        3. ad – Zivot je laska a laska je obet.

          Život = láska // láska = oběť
          Život = oběť

          Ať žijí fráze!
          Ať žijí hesla!

        4. Ad.: Jednu závislost nahradíte druhou.

          ……..pak jste můj článek asi pozorně nečetla.
          Např.:“To usilování se ale netýkalo a netýká vždy všech lidí. Stručně lze totiž konstatovat, že někdo nemá zájem o takovéto usilování a nehledá. Nedospěl k tomu.“

          Tak to prostě je.

          A SonaK to píše dobře – „Zivot je laska a laska je obet.“

          Venda

        5. ad – A SonaK to píše dobře – „Zivot je laska a laska je obet.“

          Soňa to píše blbě:-))

        6. ad – .:“To usilování se ale netýkalo a netýká vždy všech lidí. Stručně lze totiž konstatovat, že někdo nemá zájem o takovéto usilování a nehledá. Nedospěl k tomu.“

          Jistě že se netýká všech lidí, týká se jen těch závisláků na cestě k dokonalosti.

  3. ad – Pak to není Láska.

    Přesně tak. Přesně to samé jsem si pomyslela, když jsem to četla, ale už na to kašlu…..
    Jak si kdo ustele, tak si lehne a dobře mu tak.

  4. ad:ad – Zivot je laska a laska je obet.

    Život = láska // láska = oběť
    Život = oběť

    Ať žijí fráze!
    Ať žijí hesla!

    Vero, kric a urazej si jak chces, tve nadseni pro cit.“Správně, taky říkám, že jíst se má všechno. „
    proste nesdilim a duvody sem uvedla.Tecka. To, ze se ti to nelibi, neni muj problem.

    1. ad – Vero, kric a urazej si jak chces,

      Co jsem řekla urážlivého? :-))

      Toto:
      “ Zivot je laska a laska je obet.“

      je prázdná a laciná FRÁZE, pouhé heslo. Nic víc. To, že se Ti to nelíbí, není můj problém.

      1. Paní Věro, můžete tu prosím sdělit čtenářům pro poučení frázi, která má opačné přívlastky ?

        Tedy, bude to fráze plná a drahá ?

        Díky.
        Venda

        1. ad – Paní Věro, můžete tu prosím sdělit čtenářům pro poučení frázi, která má opačné přívlastky ?

          Pane Vendo, čtenáři, žádná fráze není plná a drahá.

        2. Už sem radši nic nepiš…:-)) Nevidíš, že s „touhou po dokonalosti“, jde ruku v ruce i sbírání lajků a počítání komentářů?…:-)

        3. ad – Nevidíš, že s „touhou po dokonalosti“, jde ruku v ruce i sbírání lajků a počítání komentářů?…:-)

          To víš, že to vím, a ráda mu to dopřeju, protože Láska je Oběť a tak se Obětuju .
          :-))))))))

        4. “ Zivot je laska a laska je obet.“

          Když žádná fráze není plná a drahá, tak není ani prázdná a laciná.

          A nebo si myslíte, že tato od paní SoniK ztratila smysl /? čím ale ?/ a stala se konvenční banalitou, ztratila životnost a obsah?

          Lze pro lásku něco obětovat? Pro ty, kteří hledají cestu k poznání /a tím i k dokonalosti/ to je dosti důležitá otázka. Vím ale, že tento duchovní rozměr Vás nemusí nijak zajímat.

          Venda

  5. ad:Toto:
    “ Zivot je laska a laska je obet.“

    je prázdná a laciná FRÁZE, pouhé heslo. Nic víc. To, že se Ti to nelíbí, není můj problém.

    Ano v kontextu s napsnym ad – Jde to u stravy, jde to u jiné konzumace, jde to s odbouráním mnoha a mnoha závislostí a přání.
    Jsem mela na mysli milosrdenstvi a pouzila slovo obet, ktere vsak na tvou reakci cit
    “Jednu
    závislost nahradíte druhou. Závislostí na cestě k „dokonalosti“ a touhou po dokonalosti. Nic víc v tom není.“
    Pak neni zas az tak uplne od veci. Ale ano v kontextu naseho „sporu“ mi asi slo i o tu obet. Cili vzdat se dobrovolne (obetovat) konzumace neceho, mimo jine i treba z duvodu milosrdenstvi.

    Citace s doporuceneho clanku:“Podobně jako v něm, také v nás se milosrdenství rodí z lásky, dokážeme-li ji obětovat pro kohokoliv podle příkladu Ježíše, který dal život za všechny.“

  6. tak tak….dátamtúúúújáááááá…..to je moje…………….:-)))))))))))))
    Láska, voběti a vůbec všeobecně EZOkydy…….:-))))

  7. ad. “ …„Cokoliv vede člověka směrem k Bohu, je dobré, a cokoliv jej od Něj vzdaluje, je zlé.“…
    + Oběť. obětina, milosrdenství,…
    co tak nikoliv oběť, obětina, milosrdenství,… – ale dar. Bezděčný, spontánní čin, dar. Jak se praví i v pohádce „Mrazík“. :-)

    1. ad:ad. “ …„Cokoliv vede člověka směrem k Bohu, je dobré, a cokoliv jej od Něj vzdaluje, je zlé.“…
      + Oběť. obětina, milosrdenství,…
      co tak nikoliv oběť, obětina, milosrdenství,… – ale dar. Bezděčný, spontánní čin, dar. Jak se praví i v pohádce „Mrazík“. :-)

      Ano vzdam li se neceho dobrovolne, pak je to vlastne dar:-)

      1. Nejtěžší je ovšem darovat svým blízkým, dětem svobodu, nechat je třeba odcestovat tisíce km daleko.

        1. apropo – nehovořila jsem až tak o sobě. Kdo ví, ví, o kom to bylo.

    2. Matka, ten citát „Cokoliv vede člověka směrem k Bohu, je dobré, a cokoliv jej od Něj vzdaluje, je zlé“ je zdanlivo dobrý, ale pod podmienkou, že vyznávame všetci rovnakého boha (npr. Lásku). Aj tí teroristi v Paríži ten svoj skutok vykonali pre svojho boha (Aláha), ale si ho zrejme predstavujú inak, ako kresťania. Problém je v tom, že každý môže vyznávať iného Boha (hoci aj v podobe peňazí, slávy, moci atď.). Potom sú tie cesty k Bohu rôzne…

      1. Ano, Degone, díky za upřesnění.
        Ti lidé v Paříži, jednali ve jménu jakéhosi svého vymyšleného a zvráceného boha, tedy hlavně jménu svém, své msty,…
        Ostatně i křesťané takto „ve jménu“ jednávali, jednávají,….
        Přitom jde mnohdy „pouze“ o zlo v jejich vlastních srdcích.
        Vesmír se nad tím láskou nezachvívá :-(

  8. Mt 6:1 Varujte se konat skutky spravedlnosti před lidmi, jim na odiv; jinak nemáte odměnu u svého Otce v nebesích.

    2 Když prokazuješ dobrodiní, nechtěj budit pozornost, jako činí pokrytci v synagógách a na ulicích, aby došli slávy u lidí; amen pravím vám, už mají svou odměnu.

    3 Když ty prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí pravice,

    4 aby tvé dobrodiní zůstalo skryto, a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.

    1. Zvláště bych si dovolila zdůraznit:

      2 Když prokazuješ dobrodiní, nechtěj budit pozornost, jako činí pokrytci v synagógách a na ulicích, aby došli slávy u lidí; amen pravím vám, už mají svou odměnu.

      :-))))))))))))))

      1. oh, yes. O daru odpuštění se ani hovořit nedá. Odpustek to nezařídí.

        1. matko, co vy všechno nedarujete. Odpuštění, svobodu…..:-)))))

  9. ad:Mt 6:1 Varujte se konat skutky spravedlnosti před lidmi, jim na odiv; jinak nemáte odměnu u svého Otce v nebesích.

    2 Když prokazuješ dobrodiní, nechtěj budit pozornost, jako činí pokrytci v synagógách a na ulicích, aby došli slávy u lidí; amen pravím vám, už mají svou odměnu.

    3 Když ty prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí pravice,

    4 aby tvé dobrodiní zůstalo skryto, a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.

    Fajn Vero, v poradku a chapu, ale tak se snad priste neptej :-)

  10. „Zapřísahám tě před Bohem a Kristem Ježíšem, který bude soudit živé i mrtvé, a při jeho zjevení a jeho kralování: Hlásej slovo, přicházej s ním vhod či nevhod, usvědčuj, domlouvej, napomínej se vší trpělivostí a s vyučováním. Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, nýbrž si podle vlastních žádostí budou shromažďovat učitele, aby jim říkali, co je jim příjemné; odvrátí sluch od pravdy a obrátí se k bájím.“ (Timoteovi 4, 1-4)

    1. Dobrý, pravdivý a výstižný citát! Tak to dnes vo svete chodí…

    1. ad: No ty blaho:-) Tak to budem mit brzy po hehe :-))

      Nevím, ale já to až zas za takovou prču a prdel nepovažuju… Přiliš si uvědomuji obsah onoho: „Hotové peníze jsou klíčovou veličinou pro zachování svobody jedince“.

      1. ad:Nevím, ale já to až zas za takovou prču a prdel nepovažuju… Přiliš si uvědomuji obsah onoho: „Hotové peníze jsou klíčovou veličinou pro zachování svobody jedince“.

        Jo mas pravdu bohuzel,a ten smich je jen zpusobeny sokem. Opravdu se tomu nesmeji. Vim, ze je to fakt vazna vec. A smich mne uz presel.:-(

      2. Honza přinesl domněnku o klíčové veličině hotových peněz pro zachování svobody jedince !!

        Nedávno jste tu ale své přítelkyni napsal – bylo to pod článkem o „Videl jsem to zajtra…“ :

        Když si UVĚDOMÍŠ nebo aspoň „rozpopomeneš“ v čem žiješ, žijem, tak porozumíš… Debilizace a jedny velký sra*čky a hov*na je tenhle konzumní ráj.

        Jak Vám jde dohromady svoboda jedince a konzumní ráj?

        Co takhle to posoudit z pohledu na chtíč, chtivost a lpění, a také schopnost rozlišovat – hřích – Satan ?…..!

        Venda

        1. ad: Honza přinesl domněnku

          Jakápak DOMNĚNKA!? To je přece holej a do očí bijící fakt! Vendo, vy jste ale poznamenanej. Šmírovat, co, kdo, kde, kdy řekl, napsal, to by vám šlo. Na to jste kadet, ostatně jako každej jinej šmejd a úchyl.

          ad: Jak Vám jde dohromady svoboda jedince a konzumní ráj?

          Jak Vám jde dohromady to „vaše učení“ a vaše skutky? To je panečku schíza, co říkáte? A nemusíte ani nic říkat. Netřeba. Odstup, Satane.

        2. Honzo, jste na veřejném diskuzním fóru. Vaše zhodnocení současného světa, kdy jste sem na gnosis napsal, že je to „debilizace a jedny velký sra*čky a hov*na tenhle konzumní ráj“, nebyla nijak v utajení a zaujala mne.

          Současné sračky a hovna v tomto konzumním ráji spolu s debilizací mají podle Vás oporu v hotových penězích, které zachovávají svobodu jedince.

          Hmmm. A jinak, klídek, pšpš, Honzo. Za chvíli jdete spát a tak se nerozrušujte mým dotazem.

  11. ad: Honzo, jste na veřejném diskuzním fóru.

    No a co? To se mám jako posrat, muchlat čepici, držet hubu a krok, nebo co?

    ad: Současné sračky a hovna v tomto konzumním ráji spolu s debilizací mají podle Vás oporu v hotových penězích, které zachovávají svobodu jedince.

    Současné sračky a hovna v tomto konzumním ráji spolu s debilizací mají především oporu v přizdisráčích a pokrytcech všech barev a vyznání. Když říkám, nazývejme věci a jevy pravými jmény, vím o čem mluvím.

  12. …(Timoteovi 4, 1-4)

    Už keď sa diskusia zrhla na vojnu citátov a stratili ste svoj vlastný názor, prikladám svoj :

    Rob len to, s čím Tvoje vlastné JA súhlasí. Ináč je to znásilňovanie Tvojho EGA a vypomstí sa Ti to, keď tým naserieš Nadprirodzené sily.

    Pozor, nasrať Nadprirodzené sily, je horší čin ,ako kopnúť do čerstvo ,,založeného “ lajna. Ulavíš si, ale si zaserieš si vlastné topánky.

    Timurovi 2,3,25€

    1. Kde někdy chybí vlastní výstižná slova, člověk použije citátek. Co je prosím (Timoteovi 4, 1-4) ?

  13. V neděli jsem jel dlouhou cestu vlakem. Zpoždění a tak, lidé se začnou v kupé bavit. Naproti mně seděla paní, 58 let, nežije s manželem, ale protože s dvěma dalšími kamarádkami zkrachovaly / jejich firma, statek, koně, relaxace,masáže, kosmetika.. se zadlužila u banky, jedna z nich spáchala pro vysoké dluhy sebevraždu, druhá vyhlásila osobní bankrot /, banka jim všechno vzala a tato paní ručila majetkem jako fyzická osoba, o vše přišla a navíc měsíčně splácí 11 tis. korun, podporuje ji syn, prodala byt, manžel ji nechal bydlet na půdě rodinného domku po rodičích, první zimu tam neměla topení, na tuto zimu ji nechal instalovat krbová kamna, má tři kočky a vlčáka, dcera daleko od ní s dvěma vnoučaty, syn se narodil jedenáct roků po sestře, před tím ale šest neúspěchů – potratů, než se jim narodil, ale od malička měl nějakou silnou alergií, vyrůstal v pokoji s pračkou vzduchu za přísné kontroly všeho, potravin atd., má teď mladšího přítele, ten má 210 cm, 170 kg, ale nemůže mít pohlavní styk, ona je taková „jen“ jeho utěšitelka, jednu kočku ji přejelo auto, vlčák-fena, onemocněla, dost peněz na vyléčení, další kočka, nová, z veteríny, kde prodělala nějakou operaci, a tu musela zaplatit, když ji chtěla, také mi ukazovala /nám/ fotky z mobilu, všech zvířat i lidí, ještě má asi 14 let starou činčilu, paní střídá práci ve tří směnném provozu, když mají přesčas, tak je musí rozvážet taxík, ten s ní havaroval, tři zlomená žebra, syn chce studovat další, již třetí školu, ale zdraví již O.K., v 16ti se ze všeho vylízal, teď je mu dvacet čtyři, poslední záchvat a pak již nic, dcera zdravá, ale silně flegmatická, má však krásná manželství….. .

    Druhá paní ve vlaku s tříletou Eliškou, nebyla nikdy vdaná a otec Elišky nešel ani k porodu, od malička se o dítě nezajímal, nijak je nepodporoval, naštěstí soud mu určil alimenty, hledá teď muže, za jedním byla a právě se vracely, ale nic prý z toho nebude, on se nechce vázat a ani nechce sex. Naštěstí jsou obě zdravé, i když po stránce peněz jsou na tom dosti špatně.

    Třetí cestující byl mladý muž, který hrál na notebboku nějakou hru, vysvětloval ji té Elišce, nějaké zabíjení zvířat, na souši i pod hladinou moře, Eliška měla oči jako talířky, ale asi i trochu bála. Pak se pán rozpovídal. Má soukromou firmu v železniční dopravě. Nedávno se jim rozjelo /prý to byla sabotáž / několik nákladních vagonů, naštěstí se s žádným vlakem nesrazily, ale vykolejily, škoda velká, platí jak mourovatej, všechno co mohl prodal, soud, když bude nalezen viník, tak jej odsoudí a pojišťovna bude chtít všechno po něm, teď však musí platit on. Firma se tím dostala na pokraj konce, přežívá ze dne na den….a chlapík si hrál hru. Ženu žádnou nechce, nechce se v té šlamastice na někoho vázat a nebo způsobit nějakým přenesením potíží trauma jiným. Rád by se usadil, ale vše jde teď, a dlouho půjde, na placení pojišťovně.

    Ta první paní má dva roky do důchodu a měla by při odchodu do důchodu doplatit již zbytek dluhu bance. Těší se, že pak bude mít normální důchod a čas na návštěvy. Syn se ženit nechce, známost ale má.

    Proč to píšu?

    Vyslechl jsem takových příběhů, že by to bylo na román či alespoň film. Lidé se potřebují vypovídat. Až jsem si říkal, proč cizím lidem sdělují takové osobní záležitosti. Bylo mi to až líto, že u mne a v rodinách mých dětí se nic takového neděje. Přidal jsem novinku z rodiny, nejstarší vnuk, pracující v Berlíně, si koupil jednosměrnou letenku do Barcelony a chce tam zůstat. Ničím není, tedy po německém gymnásiu odešel pracovat do nějakého baru v Berlíně a teď se mu nechce žít v Německu. Prostě jsem musel něco také říci do placu. A obě paní se ještě rozpovídaly o tom, jak kdo z jejich okolí má či nemá práci, děti v zahraničí, jak na tom jsou jejich vlastní rodiče, jak jim nestačí důchod, jaké mají choroby a léky, pronájmy, ještě že si nic nekupují na sebe, jak by šly – nešly do zahraničí, být mladší, obě by nechaly chlapy „plavat“.

    Pan železniční podnikatel vystoupil, přistoupil mladý kluk, ani nepozdravil, sedl si do rohu kupé, pustil si nějakou hudbu do sluchátek, docela jsem vnímal ten rytmus -buch-buch-buch-buch! Vydržel to asi 40 minut a pak již byla Praha! S Eliškou a dvěma paními jsme se rozešli jako kamarádi, to svěření se a ztotožnění se jeden s druhým a také ukázání, že i ony, oni, my, mají-máme nějaké problémy, a že se spolu normálně bavíme, lidi spojuje.

    Měl jsem s sebou zajímavou knížku. Měl jsem i brýle a knihu jsem i po nastoupení do kupé vlaku otevřel, ale pak začaly příběhy v mezistátním rychlíku, které psal sám život. Zkusmo jsem se zeptal, jaký názor mají na karmu, jak chápou své životní „kotrmelce“ pod úhlem pohledu osudu. Překvapilo mne, že znali pojetí osudu, pojetí setby.

    Pro sebe jsem si říkal, že již prošli velkými životními příběhy. Optal jsem se na místo Boha v jejich životě. Byl jsem překvapen….., ale to někdy příště.

    Václav Žáček

      1. :-))))))))))))))))))))))) Tohle mne vzdycky dostane :-)))))))))))

      2. Proste se mi fakt libi ze to trefis primo na hlavicku :-))))
        Ale jo je to fakt tak :-)

        1. Měl jsem s sebou zajímavou knížku.
          Měl jsem i brýle

          sedni si pak s „někým takovým“ do vlaku, horror vacui hadr…

        2. Honzo, obdivuji Vás, jak Vy dokážete bystře a inteligentně vystihnout ve všem vždy to podstatné a jdete vždy k podstatě.

      3. Jeste tedy chci dopsat, ze sem si nevsimla ze je to pod jinym clankem a myslela jsem ze tim narazis na mne a na to co sem napsala Verce. :-))))))))))

        1. ne, ne, nic nenárážím, nic takovýho..:-))) mě zajímá Čvančarová s těma „30.8%“…:-)))

        2. ad:ne, ne, nic nenárážím, nic takovýho..:-))) mě zajímá Čvančarová s těma „30.8%“…:-)))

          Ja sice netusim kdo je Cvancarova, a jak velky kozy asi ma,co znamena 30.8% netusim zrovna tak, ale nejspis to bude peknej kus baby:-))))))))))

  14. Vendo,

    k Tvoje reakcii o smutnom osude tej panej a jej…

    Musím ti zopakovať, čo si inde tvrdil. Za všetkým dobrým, či zlým , čo sa komu stane , je každého osobná KARMA .

    Zákon Karmy, ako si to nazval a ako by to vesvetlil aj Tvoj MISTR , je ,,kurva“ vec.

    Asi by povedal , že keď sa oni nechovali k niekomu ako hyeny, tak ich rodičia a keď ani oni nie, tak niekto z ich rodu , PRED siedmimi pokoleniami“.

    Však to poznáš : Jahve, Hospodin, trestá jednotlivca až do siedmeho pokolenia. Jemu je hej. Má na to ,,prostriedky“, aj tie donucovacie…

  15. Gilgamešova noho, já jsem tu žádnou „moji reakci“ o smutném osudu té paní nepopsal. Myslím, že slovo „smutný“ se tam ani jednou nevyskytuje. Asi jste získal svůj pocit. Bylo to jen mé vyprávění o části cestování vlakem a setkání se s jinými lidmi a o tom, jak vyprávěli své osudy. Když sedím celý den u počítače, dozvím se třeba jen, že jedna zdejší zdatná diskutérka má dokonalé poznání o karmě / viz. pár příspěvků výš /. A to je dobře že má, pro mne i pro ní.

    Ale pak se dostanu mezi lidi a přímo od nich to slyším, ty jejich zkušenosti, jejich problémy. Nikdo ze čtyřech dospělých lidí v tom kupé nezkoušel vyřčené glosovat žádnými citáty a moudry a dokazovat třeba jen, že je zbytečné o tom mluvit, že již tady všechno bylo.

    Pane G.N., zákonu karmy nemusíte vůbec věřit. Jste prostě v něm, v jeho působení, zrovna jako jste v atmosféře naší planety; a opravdu si to první /karmu/ nemusíte uvědomovat. Vše, co se tu ve světě „fyzična“ děje, je v působení zákona akce a reakce, v příčinách, které vyvolávají následky a ty následky mohou vyvolat opět jinou novou reakci – novou příčinu a tak stále a stále se věci dějí podle zákona, který existuje a váže lidský svět dohromady. A právě člověka z toho nelze nijak vyjmout. Samotné slovo karma je ze sanskrtského kořene „kr“ a vyjadřuje přírodní zákon / pro tuto sféru bytí/, podle kterého každý, kdo koná, obdrží přesně takový výsledek či odměnu, jaká jeho činům odpovídá. Proč sem plést Hospodina, Jahve že trestá……?

    A ještě k mému článku. V tom vlaku jsem si opět uvědomil tu fungující provázanost, to působení mysli a vášní, kterými lidé procházejí. To jsou ty zkušenosti duchovní bytosti, kterými si prochází v hmotném světě. Není to naopak.

    Pěkný den.
    Václav Žáček

Diskuse byla ukončena.

Magazín Gnosis - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů - provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2021

Máte-li zájem o publikování svého článku, pište na e-mail info@gnosis.cz.

Odkazy:

Slunovrat Záhady-Zdraví.cz Bylinkové království PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKA AOD - průvodce transformací Rahunta Společnost pro mezioborová studia, z.s. Česká Konference