Nadlidsky složitou stavbu Vesmíru stěží chápeme, myslíme-li hlouběji. Něco málo spíš v těch vlastnostech, které můžeme vnímat. Mohl snad promyšleně sestavený svět vzniknout bez promyšlení?

Souvislosti v opakovaných dopadech meteoritů ze Sluneční soustavy nepovažuji za náhodné. Vyspělé civilizace nám něco naznačují, ať už odkudkoliv. Článek začíná shrnutím probraných souvislostí z předchozích dvou dílů, do sedmi bodů.

Sluneční soustava nechává meteority někdy dopadat do těch samých míst na Zemi. Dokonce 6× na stejný dům v Bosně – během více let [11]. Proč, proč?
 

Souvislosti I. – VII.

I. Společný průlet meteoritu a planetky – Rusko

Nad Čeljabinskem se ve výšce roztříštil meteorit – skála rozměru skoro 20 metrů. K tomu – v odstupu 15 hodin proletěla planetka „2012 DA14“, a to mezi Měsícem a Zemí. Blízká pouhých 27.700 kilometrů. Meteorit nás méně ohrožuje, ale dopad planetky by byl…!

II. Společný průlet meteoritu a planetky – Nikaragua

Meteorit spadl v Nikaragui a to jen 13 hodin před průletem nebezpečného asteroidu „2014 RC“, který letěl nad Zemí ve výšce pouhého trojnásobku jejího průměru. Opět blízká časová souvislost dvou objektů.

III. Návaznost časová – 2013, 2014

Sousedící léta 2013 a 2014 zdůrazňují dvojici nachystaných jevů. Varování – výhrůžka.

IV. Návaznost místní – město dvou dopadů

Málokteré město se stane terčem dopadu spršky meteoritů. Jenže k Čeljabinsku to patří roku 1949 a znovu 2013.

V. Zdůraznění Čeljabinska

Čeljabinsk 2013 představil druhý největší známý meteorit od tunguzského dopadu roku 1908. Čel – jako čelit? Ovšem to jenom v českém jazyce. V ruštině Čel je začátkem slova čelověk.

VI. Návaznost podobností

Roku 1984 Čulymský bolid zopakoval dráhu Tunguzského meteoritu!

VII. Dům šesti dopadů

Na dům Radivoje Lajiće v Bosně, v Gornij Lajici, spadl od roku 2007 do 2010 už šestý meteorit.

VI. Ulice dvou dopadů

V americkém městečku Wethersfield roku 1971 a pak 1982 dopadly meteority až do místností. Oba domy si byly vzdálené jen přes tři bloky.

VII. Opakované dopady jsou statisticky nevysvětlitelné

Nárazy na téměř stejná místa planety jsou mnohokrát pozorovaným faktem. [23]

Někdy vysvětlujeme vznik mimořádných náhod logicky – jejich ojedinělým výskytem. Jenže sami astronomové zdůrazňují meteoritům nečekaně častou souvislost.

Zemský povrch je nesčíslněkrát větší než střecha jednoho domu, takže opakované dopady na týž dům odmítají náhodnost dopadů na jedno a totéž lidské obydlí.

Přesto si dovedu představit názory – že je to ničím nepodmíněný jev. Ateismus by neváhal – materialismus váhá?
 

Přiblížit význam opakovaných dopadů

Někteří dbáme náboženských nebo duchovních poznatků, či dokonce pokynů. Hlouběji či méně; býváme i nevěřícími Tomáši. Před několika generacemi jsme skoro všichni přebírali to, co přicházelo od našich rodičů – náboženství.

Jsou známa čísla k počtu zabití člověka meteoritem? [25]

Většinu jiných lidí však vede střízlivý opatrný rozum. Ostražitá opatrnost – materialismus. Trochu lhostejnost?

Je či není střízlivý materialismus převeditelný ke skrytým věcem? K jejich posouzení matematikou, pravděpodobností? Však ještě v roce 1899 v moravském městečku zvídavá veřejnost rozhodla, že Slunce obíhá Zemi. [26]

Z druhé strany, ony mimořádné portugalské události shromáždění lidé skutečně prožívali. Fatima 1917 byla přesvědčivá, ovšem působila tehdy ve směru náboženském. Zážitky davů lidí toho sedmnáctého roku byly úžasné. Dětmi předané vzkazy, pro katolické duchovní, byly i šokující. Tehdejším lidem stačily společné halucinace o pohybu Slunce, jež viděli. V  libovolných směrech se posunovalo sem-tam po obloze. Rychle uschlý zmoknutý oděv – jako když zhypnotizovaný kouše do cibule a stoprocentně ví, že pojídá jablko? Anebo Vyšší, znalejší uplatnili svůj technický postup?

Odlišně působí astronomické úkony, které lze posoudit bez nějakých fyzikálních pochybností. Například šest dopadů na střechu jednoho domku během několika let, nárazy nikoliv naráz. Připomenu:

O Radivoje Lajićovi se začalo psát v celé Evropě v roce 2008, kdy mu na dům v severobosenské vesnici Gornij Lajici, spadl už pátý meteorit. — Experti z univerzity v Bělehradě potvrdili, že všechny spadlé objekty byly doopravdy meteority. [11]

Podobně městečko Wethersfield roku 1971 a 1982, meteority proletěly střechami do obývaných domů.

— mnohokrát pozorovaný fakt, že impakty během historie rády atakují téměř stejná místa planety. s.310 [23]

Dopady na stejné místo jsou průkazné. Neobsahují nějaký portugalský, řekněme zázrak, zásadně závislý na smyslech, na informatice.

Shodné trasy meteoritů jsou neřešeným, protože náročným tématem lidské vědy – stěží kde ho uchopit. Věda přijímá vysvětlení jevů, které prokáže pokusem a k tomu podloží například výpočtem. Opakované trasování meteoritů je natolik časté, až na to sama astronomie upozorňuje. Jevy nechybí, a proti dráze a dopadu meteoritů nebývají vznesené žádné znevažující výhrady. Jen překvapení nad opakovanými dopady, namísto úžasu!

Začnu posuzovat matematicky, aspoň počtem pravděpodobnosti.
 

Odhad pravděpodobnosti dopadu na střechu domu I

Povrchu Zeměkoule zavedu velikost 510.000.000 km², tedy 510 milionů kilometrů čtverečních.

Z toho povrch šesti kontinentů měří jen: 149.000.000 km², asi 150 milionů kilometrů čtverečních.

Zde nebudu počítat pravděpodobnost dopadu jednoho meteoritu na střechu domu, začnu prostým odhadem. Tuším, že správná hodnota může být mnohokrát odlišná. Do přesnějšího vyčíslení by se nejspíš musel pustit znalý geograf.

Nepřesnost nevadí. Vždyť počet pravděpodobnosti dopadu na určitou chalupu je nepatrný, jak známo z praxe. Ale pro opakovaných šest dopadů… to už je možnost tak jako tak nepa-nepatrná. Ať čísla sledovaná přesně nebo naopak. Postup přibližování:

Celková výměra Olomouckého kraje činí 5.272 km². Podíl zastavěné plochy zůstával mezi lety 1993 – 2006 každoročně 1,6 %. Zastavěnou plochou je, nejstručněji, půdorys nadzemní části stavby. Každé zastavěné ploše uvažuji, že má střechu. Pak povrch střech, jako podíl z celé rozlohy zmíněného kraje: 0,016 x 5.272 → 84 km². Zdálo by se to nečekaně moc, avšak jak pohled na mapu?

Plocha všech střech OC kraje: 84 km². Pokud by se na Olomoucko snášel meteorit, pak možnost dopadu na některou střechu by byla právě těch 1,6 % ku 100 %, to je 1 ku 63.

Pokud by celý svět měl vždy stejnou hustotu domů, jako je na Olomoucku, jenže ji nemá, pak … a tak dál, a tak dál, posoudit pády do moří, a tak dál.

Zdlouhavý postup opustím, mohl by v něm pokračovat někdo znalejší.
 

Odhad pravděpodobnosti dopadu na střechu domu II

„Profesor Stephen A. Nelson v minulosti vypočítal, že pravděpodobnost zásahu člověka meteoritem je 1:1.600.000.“ [27]

Zvolím povrch průměrně velké střechy jen 100 m². „Zastavěná plocha“, stojícím člověkem, ať je 0,6 × 0,3 = 0,18 m². Střecha domu oproti člověku: 100/0,18 → 600. Má skoro šestsetkrát větší pravděpodobnost zásahu meteoritem než pro člověka. Také profesorův poměr zmenším 600×, ve prospěch výpočtu pro větší objekt, pro střechu. Do ní se meteorit strefí mnohem snáze:

1.600.000/600 → 3.000. Pravděpodobnost zásahu domu je 1:3.000. Uvažovat příští, druhý zásah téhož domu, téže střechy: 1:3.000², to je 1:9.000.000, čtu jedna ku devíti milionům sledování domů. Jenže Radivoj Lajić měl na domě už 6 zásahů: 1 ku 3.000⁶ = 1 ku 729‬ x 10¹⁸ = 1 ku 729.000.000.000.000.000.000‬.

Když na Zemi je lidí přes 7 miliard, 7.000.000.000. Tolik domů, dle předchozího nejdelšího čísla, na Zemi vůbec nenajdeme.

Odhad nabízí alespoň nějaké vyčíslení naprosté nepravděpodobnosti šesti opakovaných zásahů jedné střechy v Bosně. I když nerespektoval počet lidí a počet domů na Zemi, jejich zavedení by změnilo výsledky. Ovšem ne zásadně.
 

Střední výšky světadílů. Evropo!

Jaký je nejobávanější způsob dopadu na Zemi? Jsou dva, nechtějme žádný. Jenže nachystaná maturita lidstva se blíží, sdělují znalejší civilizace.

Dopadem planetky do oceánu by kilometrová cunami poničila i hluboké vnitrozemí světadílů. Nejvíc ze všech zřejmě Evropu. Afrika, Amerika, Asie měří do výšky různě, průměr je mezi 500 m až 1.000 m. Antarktidě čtu 2.000 m. Jenom Evropa je nejnižší, v průměru 290 m nad mořem. Takže vlna kilometrová či vyšší by pronikla stovky kilometrů do vnitrozemí, a to mnohasetkilometrovou rychlostí.

Ovšem uplatní se i jiné vlastnosti vyjmenovaných světadílů než právě jen výška. Zalesnění nebo savana, pohoří blízko pobřeží nebo mnohem dál, atd.

Pokud by však planetka dopadla na pevninu, pak zdvižený prach by zastínil Zemi na dlouhá léta – raději nepřipomínat? To vše, pokud nevrhneme rozhodující síly vědy a průmyslu do ochrany Zeměkoule. Nejlépe pod vedením rozumné politiky. Ani betonový kryt za miliony dolarů nezachrání území, vytržené z hloubky až stovek metrů. Miliardové ztráty lidských životů, vržení civilizace zpět. Chození ke kováři místo k zubaři.

Někdy novináři rádi převezmou pojem – vláda národní spásy, nebo národní oběti. Zde je potřeba vlády pozemské spásy.

Škoda mluvit – škoda mlčet! Poplach!
 

Vyspělejší civilizace

S žížalami nemáme kontakty proto, že málo a nezajímavě reagují na naše podněty. Raději se psem, s potkanem nebo s opicí; od nich přichází lepší odezva. Podobně je to s vyššími civilizacemi. Někdy nás upozorňují na své bytí různými náhodami, nastraženými do našich životů, jenže pozemských odezev se jim nedostává. Mnohdy nevěříme, že náhody jsou promyšlené. Podceňujeme sdělované souvislosti.
 

Závěr k nebezpečí

Největším nebezpečím jsou dlouhoperiodická tělesa. Dnes se mapují opakované průlety těles sluneční soustavy, jenže nepřipravená „onautika“ nás nezachrání před nečekaně přilétajícím předmětem, jehož oběžná doba bude v tisících let. Zopakuji z 2. dílu:

— dlhoperiodické kométy.

Predstavujú nebezpečenstvo i preto, že doslova sa zjavujú z ničoho nič. Dlhoperiodickej kométe môže jeden obeh po orbite trvať viac jako 2.000 rokov, a preto se vyskytujú i také kométy, o ktorých niet v historických záznamoch zmienky a ktoré by sa mohli pohybovať po dráhe ohrozujúcej Zem. Vzhľadom na dnešné sposoby pozorovania by od lokalizácie takejto kométy až po jej srázku so Zemou mohlo uplynúť najviac ak 250 až 500 dní. [12]

V Japonsku znají zásadu – cunami přijde tehdy, když se už na takové nebezpečí zapomene. Všechny astronautiky, kosmonautiky, tchajkonautiky – onautiky nedoceňují ochranu naší oběžnice.

Zatímco asteroidu nebylo možné tajně zasahovat do jeho dráhy – nikdo nepředstírá tápající dětské civilizaci nové fyzikální zákony. Pozemšťané jeho dráhu změřili již dřív. Nabízí se, že nečekaný čeljabinský 17-metrový meteorit nám byl určen ke vzniku časové shody. Změnili nenápadně jeho dráhu a čas příletu všestranně vyspělí mimozemšťané? Dovoluji si, málo pravděpodobnou shodu, považovat za varování od vyspělých civilizací.

Budeme manifestovat za ochranu zeměkoule, anebo se nadále vysmívat ochranářské Gretě?

Proč bojovat za upevnění svobodného kapitalismu ve Vietnamu nebo svobodu disentu a nedisentu v Československu? Když by pro „filmovou“ politiku „Maril Streepové“ (film „K Zemi hleď“, rež. Adam McKay), by vyzněla burcující snaha „Di Capricia“ naplacato. Kolik krve bude, kolik duší odejde?

Skryté zdroje všeobecně neznáme. Podle mne, vzkazují:

– pokračování –
 

Zdroje

[11] Bosňana prý chtějí zabít ufoni, na střeše mu přistál šestý meteorit za pár let – 20. července 2010 – Gornji Lajici

[12] Kozmické kolízie – Dana Desoniová. Vyd. Slovenský spisovateľ, Bratislava 1998, s.108. Překlad V. Krupa (Orig. Cosmis Collissions – Dana Desonie, NY 1996)

[23] Země jako vesmírný terč. Minulost a budoucnost srážek Země s vesmírnými tělesy – Jiří Jiránek. Vyd. Euromedia Group, k. S. – knižní klub. Praha 2012

[25] Riziko zabití člověka padajícím meteoritem – Jiří Grygar. Vesmír 74, 90, 1995/2

„Tyto případy naznačují, že téměř jistě dochází občas k zabití člověka meteoritem – velikost rizika však lze pro nedostatek dobře dokumentovaných případů určit pouze nepřímými odhady.“

[26] Poznání 19. století – B. Tichánek

[27] Meteorit v Kanadě prorazil střechu domu a dopadl do ložnice, kde překvapil spící ženu – K. Kilián, 16.10.2021, https://vtm.zive.cz/
 

Bohumír Tichánek

Poslední články autora:

• Literatura 19. a 20. století. Nenásilní Victor Hugo a Julius Fučík (2.)
  
• Literatura 19. a 20. století. Nenásilní Victor Hugo a J. F. (1.)
  
• Hudba 19. a 20. století. Niccolò Paganini a Pavel Novák (5.)
  
• Hudba 19. a 20. století. Niccolò Paganini a Pavel Novák (4.)
  
• Zbraslavská kronika – I. díl, kapitola XXVII