Právě v této chvíli se Země nachází pod vámi, je kolem vás a máte ji i v sobě. Možná jste si o zemi zvykli uvažovat pouze jako o souši, jenže voda, semena rostlin, stejně jako všechno ostatní, co máme kolem sebe, pochází rovněž ze Země. Všechno kolem nás i v nás samých má svůj původ v Zemi. Je přitom tak snadné zapomenout na skutečnost, že právě planeta, na níž žijeme, nám poskytla všechny ingredience, z nichž vznikla naše těla. Voda v našich svalech, kosti i všechny mikroskopické buňky uvnitř našich těl… to všechno pochází ze Země a je to i její součástí. Země není pouze prostředím, které obýváme. My sami jsme Země. Jsme její součástí a ona sama je v nás. Což znamená, že jí v sobě neustále neseme.

Pohlédneme-li na Zemi, zjistíme, že se jedná o uskupení složené z prvků pocházejících z vesmíru – ze Slunce a z dalších hvězd. Zadíváme-li se do nitra květiny, poznáme, že také ona se skládá z mnoha prvků. Znamená to, že i květinu můžeme označit za uskupení. A v této jediné květině pak lze nalézt veškerý vesmír. V jediné květině můžeme spatřit slunce, půdu, déšť a třeba i zahradníka. Podíváme-li se na naši Zemi, spatříme, že je jako překrásná květina, v níž je přítomen celý vesmír. A jestliže nakonec pohlédneme do nitra sebe samých, uvidíme Matku Zemi i v nás. Nemyslete si proto, že tato Matka Země je kdesi mimo vás. Matka Země se nachází ve vás. Stejně jako je ve vás i matka, která vás kdysi porodila.

Pokud si doopravdy uvědomíme, že Země je naší součástí, pochopíme spolu s tím i cosi úžasného: že Země je skutečně živá. A že my sami jsme živými, dýchajícími projevy této nádherné a štědré planety. Jestliže si toto dokážeme uvědomit, změní se i náš vztah k Zemi. Budeme pak po této planetě chodit jinak než dřív, budeme o ni jinak pečovat a také se do ní dokážeme skutečně zamilovat. A zamilujeme-li se do někoho nebo něčeho, zmizí současně všechno, co by nás od objektu naší lásky oddělovalo. Uděláme pro něj vše, co je v našich silách. A ten, koho takto milujeme, nám bude současně přinášet nezměrné štěstí a bude se na oplátku starat o nás. Právě takovýto vztah musí každý z nás navázat se Zemí, máme-li přežít – my i ona.

Lewis Thomas je severoamerický biolog, který napsal knihu Lives of a Cell (Životy buňky). Píše v ní, že naše planeta je jako buňka v lidském těle. Má inteligenci a obsahuje mnoho různých forem života. Studoval buňky v těle a uvědomil si, jak je každá z nich úžasná. A dospěl k názoru, že naše Země je rovněž živoucí bytost. Trpí. Je smutná. Má svou moudrost. Umí mnoho věcí. Matka Země není netečnou hmotou. Kdyby jí byla, jak by mohla být obdařena tolika talenty a schopnostmi? A jak by mohla dát život tolika bytostem?

Pokud hovořím o Zemi jako o „ní“, je tomu tak proto, že ji nepovažuji za cosi neživého. Máme sklon antropomorfizovat věci, které vidíme. Často rovněž mluvíme o naší planetě jako o Matce Zemi. Země není osoba, je to však matka, díky níž se zrodily miliony živoucích druhů včetně lidí.

Naše Matka Země se o nás stará. Díky ní jsme se narodili, poskytuje nám vzduch, který dýcháme, dává nám teplo, aby se ohřála naše těla, i vodu k pití. Naše planeta je velice štědrá matka, která se o nás stará a dává nám všechno, co potřebujeme. Díky ní jsme se narodili. A až jednoho dne v naší současné podobě zemřeme, zase se k Matce Zemi vrátíme. A ona nás opět přivede nazpátek, abychom se projevili znovu, v jiné formě.

V Číně, Vietnamu a mnoha dalších zemích bývá Země personifikována coby matka a Slunce jako otec. Slunce je pro nás nejbližší hvězdou v této galaxii. Poskytuje nám světlo a energii. Slunce je jako Buddha rozdávající nám každičkou minutu teplo a život. Každý z nás v sobě má sluneční světlo. Bez Slunce by nemohly existovat žádné živé bytosti. Musíme jen pocítit sluneční světlo ve svých nitrech, abychom si to uvědomili. Můžeme o Slunci a Zemi uvažovat jako o skutečných rodičích svého biologického otce a vlastní biologické matky, stejně jako o rodičích všech našich předků. Buddha, Mohamed, Ježíš Kristus a všichni naši skvělí učitelé jsou dětmi této planety. My všichni jsme dětmi Země a Slunce.
 

Ukázka z knihy Dopis z lásky – Láskyplný vzkaz Matce Zemi od jejích dětí,
autor: Thich Nhat Hanh, vydalo nakladatelství Metafora v roce 2014
 

Autor téhle rozsahem nevelké, ale myšlenkami ohromné knihy, buddhistický mnich Thich Nhat Hanh se pustil do psaní dopisu. Na tom by nebylo nic tak zvláštního, kdyby ovšem adresátem nebyla naše planeta. Je přesvědčen, že pokud ji budeme chápat jako něco, na čem prostě jen žijeme, a nepochopíme, že jsme její nedílnou součástí, nikdy nemůžeme dosáhnout svého plného potenciálu a uzdravení – našich životů, našich duší, i celé Země.

„Pokud pochopíme, že Země je živoucí bytost,“ říká autor, „dokážeme se uzdravit a dokážeme uzdravit i samu Zemi. … Jestliže budete schopni pohlížet na vlastní tělo jako na zázrak, budete vnímat jako zázrak i Zemi a tělo Země se začne uzdravovat.“

K tomu, abychom se i my nechali unášet tímto proudem lásky, se nemusíme stát buddhisty a už vůbec ne mnichy. Přesto se můžeme naučit hlubšímu vnímání, vcítění a jednoduchým meditacím, k nimž dostaneme právě tak jednoduchý a pochopitelný návod.

„Projev každého z Tvých dětí je nádherný a každé z nich přispívá ke Tvé kráse. Průzračné jezero, zelená borovice, růžový obláček, zasněžený horský vrcholek, vonící les, bílý jeřáb, zlatý jelen, všechny tyto nádherné projevy života jsou tvými dětmi a každý z nich jen dále zvyšuje Tvou velkolepost a nádheru. Mezi Tvé potomky patří miliony druhů a každý z nich má svou vlastní řeč. Jelikož jsi naše matka, Ty sama všem těmto jazykům, včetně jazyků lidských, rozumíš. Jsi planeta, matka všech bytostí, nejen lidí. Proto je pro nás velice snadné kdykoliv na Tebe promluvit a obrátit se na Tebe s modlitbou. Všichni jsme Tvoje děti a současně jsme i Tebou, neboť Ty jsi obsažena v každém z nás.“