Výklad [1] sledoval rozpor: autor, básník obvykle nevysvětlí, o čem to vlastně psal. Následně posuďme:
- zda vše vytváří náš mozek, bez dalšího přispění,
- anebo zda jde i o inspiraci, o dílo z Vyšších míst.
Pokračuji v hledání stejným směrem, nyní v písni Holomráz. Autor textu opět Xindl X (O. L.), tak jako v rozboru písně Náhradní díly [2].
Videoklip s textem písně se skvělou zvukovou nahrávkou Holomráz [3]. Odkazuji i na záznam z rozhlasového studia – video živě [4].
|
1.
Až nás ten plán, co víš že s náma mám, spláchne k ránu tam, kde nás to složí. Můžem říct, 2. R. Plápolá to stále v nás, Ooo………. Ooo……. |
3.
Než přijde tón, co skrouhne krásnej shon, nechme na potom chmury i strachy. Máš můj slib, 4. R. 5.
Vždyť dávno víš, že zvládneš, o čem sníš. R. |
Až nás ten plán, co víš že s náma mám,
Text zkusím vysvětlovat jako inspirovaný shora, směrovaný na lidstvo. Snad to není jen pouhá hra se slovy. Jsou nám důležitá, nutná k vyjádření myšlenek, jež přicházejí bezeslovně.
Duchovní poznání sděluje, že Bůh je jistou součástí všech lidí. Je obsažen v každém člověku dobrých a špatných vlastností, který pak ostatním lidem prospívá a neprospívá. Takoví býváme.
Důvodně píseň začíná slovy v množném čísle (s náma mám) – člověk je sestaven z více duchovních bytostí, a to včetně té, která má přístup až ke Stvořiteli – zřejmě jako jeho nejvlastnější součást. Mimo to, ani naše člověčí Vědomí sama sebe není vytvořené hmotou.
Zmíněný plán tedy postihne všechny části člověka – i s každou individuální částí Boha – proto s náma.
A spláchne k ránu tam, kde nás to složí.
Toto spláchnutí nezařadím k nějaké potopě, která by ušetřila právě Noeho. Plánem uvažuji život, končící odchodem – spláchnutím. A ránem může být procitnutí – opuštění naší zdánlivé skutečnosti – Máji, virtuální reality. Tu nabízí i jednoduchý výpočet [5]. Smrt je lidskému tělu nocí – současně však značí ranní probuzení [6]. Naše Vědomí přechází do zásadnější existence. Tam ať žije zase, třeba s obdobným kvazihmotným tělem, v jiných rozměrech Všehomíra.
Nás to složí – taková pasivita může vyjadřovat, že přechod do Vyššího světa je samočinný; že skon nevyžaduje aktivitu odcházejícího člověka. Znalá bytost vzkázala, že smrt obvykle bývá lidské bytosti mnohem snadnější oproti náročnému příchodu na svět – narození.
Můžem říct, že žít jsme zvládli víc,
než kdo jenom sníc, u zdí se drží.
Život někdy posuzujeme i jen jediným – prvním a současně posledním našim pohybováním ve hmotě. Pak se snadněji přijímají nenáročné životní postupy. S velkou opatrností si vzít co nejvíc a pak Adié.
Jenže odlišný přístup kohouta na smetišti, jedno nebojácné léto a pak třeba na pekáč, má něco do sebe. Nebát se, prosazovat svoje. Však i mnoho vojáků padlo za vlast odhodlaně, i když čekali svůj naprostý konec. Natož s opakovanými návraty na svět. Dva řádky tedy nabízejí odvahu, vždyť lidskému Vědomí nelze zemřít. Život pokračuje mimo Zemi.
Něco se ví o možnosti nevtělených bytostí – chopit se dávno skončeného života člověka. Obout si jeho dávné tělo a pouze prožívat – nahlížet jeho zaznamenané osudy [7]. Těmto bytostem by byly sledované zážitky méně než virtuální realitou. Vnímaly by pětismyslové filmové představení, pasivně. Kdežto nám lidem bývá aktivní život příčinou budoucích osudů.
Vždyť dávno víš, že stoupat můžem výš.
Jen chtít se nebát, jen chtít se nebát.
Dávno víš – tisíce let jsou známé názory k důležitosti nebe. Přestup po odchodu si člověk chystá svým životem a názory. Půjde třeba do pekla? Věří-li v peklo, pak vlastním zhodnocením nedobrých životních činů si takové prostředí může vytvořit. Systém mu vyhoví. Avšak vychází-li z darwinismu, věří-li v jeho zásadní správnost i pro lidskou společnost, pak se třeba, i přes své historické zločiny, dostane do nebe [8]. Dobro a zlo jako výchovné pomůcky.
Každý má svou vlastní pravdu. Ta člověku někdy jen málo poslouží, ale vyplývající zkušenosti se zapisují v jeho Duši. Nově si pak, v dalším vtělení, člověk osvojuje následující pravdu.
Člověk, i civilizace, se vyvíjejí od dětinsky naivního i ničivého, přes ohleduplnějšího výrostka až k rozumnému dědovi. Některé názory sdělují, že děti mají vychovávat staří lidé, tedy prarodiče. Kromě méně ověřitelných zdrojů [9] to zná i současná Čína – tam mladá žena porodí dítě, krátce se stará, ale pak jde do práce [10]. Dítě vychovávají mnohem trpělivější, znalejší – prostě vhodnější – báby a dědové.
Ač holomráz je venku, žár je v nás.
Jen chtít se nebát.
Mráz se sněhem umožní dobré přežití rostlinám, slouží sněhem – lyžařům a ledem – ledeckým bruslařům. Jarní tání pak doplní zásoby vody v přírodě. Kdežto holá příroda, nechráněná za mrazu sněhem – to je škodlivý holomráz. Nebo snad jím jsou i špatné životní zážitky – každé ošizení, kterého se dopustí, na jednoduchých, ti vychytralí? Tvrdé životní zážitky dítěte?
Svou vnitřní energii – žár v nás – máme užívat k potřebným změnám, nebýt jak bez života. Usilovat o poznání, zlepšení, své i okolní, promyšleně. Internet s počítačem rozhoduje, zda nám bude potrháno video, přinášené sítí, nebo zda ne. Avšak my máme být vyrovnaní, nenechat se rozhodit. Emoce vkládat tam, kde mají význam.
Chtít se nebát! Bible údajně 365x vyzývá, aby se člověk nebál, tedy nestrachovat se nikdy. Věda sice ví, jak organismus člověka potřebně reaguje ve strachu – ovšem lovec v džungli, vybavený oštěpem, jednal kdysi jinak. Šel úzkou stezkou a 20 metrů před ním – tygr. Utíkat – nesmysl. Šel klidně tlamě vstříc a když už byl u ní, tygr znechuceně uhnul, aby kolega lovec mohl projít.
Plápolá to stále v nás, tak prosím neuhas, žár svejch snů.
Plápolání připomíná lidskou nestálost, i slabost. Hned jsme optimisty, pak znechuceně sledujeme kiks, nahoru – dolů.
Svejch snů? Sny můžou být uskutečňovány. Žár se projevuje silným prouděním energie – ať se sny rozzáří.
Plápolá to stále v nás a chceš-li při mně stát, já nezhasnu.
Ooo……….. Ooo…….
Poslední zhasne – žertovalo se o zájmu východních Němců emigrovat na Západ. Do pestřejšího života, až i přepestrého. Zhasnutí Zeměkoule jistě není v plánu, ovšem je otázkou, jak dalece nás postihnou zítřejší změny počasí. Nevědecká sdělení nenaznačují oteplení, nýbrž malou dobu ledovou. Gaia jistě obnoví, posílí život v oceánech, a k tomu je potřeba nižší teploty vody. Ta souvisí s chladnějším ovzduším – a pak nenastanou slibovaná horka.
Co asi značí chceš-li při mně stát? Například vestavěné suroviny ponechat Gaie k jejímu životu, kdežto hrudky rud roboticky sbírat na oceánském dně. To nechceme? To by bylo dražší než dolování na souši? Musíme nyní budovat nejrychlejší internety, samočinné bytové vysavače, trhat louky pro přebytečné supermarkety tržního prostředí?
Ještě k plápolání. Jeden určitý národ mívá méně nejistoty, nestálosti – než jiné národy. Nejúspěšnější býval nejen v průmyslu, nýbrž i ve svém dobyvačném počínání vůči vzdálenému světu. Dodnes dovede vyhledávat rozpory.
Je to až k nevíře, jak klidně se funkcionáři chovají, ani trenérům nevyhrožují vyhazovem. Když jsme jednou sestoupili, seděl jsem zlomený v kabině. Oni se kolem mě točili a ptali se: Ludo, co se ti stalo, máš nějaké osobní problémy nebo co? Nechápali, že mě tak vzal sestup. Myšlení Angličanů je jiné. Jsou sebevědomí, zaměření na sebe. Proto se jim daří vítězit v uplatňování své vůle. Byli nejúspěšnější ze všech ve svém oboru. [MFdnes 7.2.2000/s.VIII Luděk Mikloško, West Ham United]
Ovšem také naopak:
Major Parker (v knize „Mlčení plukovníka Brambla”, autor André Maurois, rok 1920): „Ocitáme-li se my Britové v nebezpečí, hned se otřepeme, poněvadž málo uvažujeme. Jsme totiž otupělí, protože golf a tenis, vylučující četbu, nás uchránily před intelektuální kulturou. Právě proto zůstáváme klidni a ze všeho vyjdeme skoro vždycky ke své cti.“ [Kniha o knihách – František Kubka. Čs. spisovatel. Praha 1964, s.33]
Nemusí to být „otupělost”, lze uvažovat i překvapivou přítomnost duchovních postupů v životě části lidí ostrovního národa. Sledovat svůj záměr – a přesto jakoby bezzájmovost. Nechat se vést vlnobitím náhod a méně uvažování.
Jejich přístup možno srovnávat s našim přístupem, uprostřed odešlého socialismu – ale co zde s jiným tématem.
Národy bývají různě pokročilé, v rozličných směrech:
Češi pijí stále, ale za to méně agresivně. Opít se většinou není cílem, na rozdíl od Británie, říká 28-letá Care, Skotka, co žila dlouho v ČR. V Praze jsem nikdy neviděla žádnou rvačku, u nás doma bezpočet.
Sociologové tvrdí, že ostrovní opilci jsou ve srovnání s jinými národy Evropy agresivnější.
[MFdnes 13.4.2000, s.12]
Než přijde tón, co skrouhne krásnej shon,
Co bude, nevíme. Systém nám něco plánuje; někteří se shodneme, že světu bývají chystané promyšlené postupy. Jasnovidec tuší, hvězdopravec ví, že předpovězený další vývoj je jen nabídkou, a můžeme ho měnit. Často bývalo k horšímu, jak nás směrovalo lidské sobectví. Spletená neznalost.
K tónu, ke zvuku alespoň fyzikální informaci [11].
Krásnej shon? Pamatuji, jak v 80. letech jsem četl o Japonci, který zachmuřeně upozorňoval, že nedopadneme dobře, když v našem státě vládne tak pomalé životní tempo. Ale před málo lety zase jiným směrem – novinářka obdivovala vyrovnaný klid v životě portugalských rybářů.
Hlavně si jezdíme auty, krásnej frmol.
nechme na potom chmury i strachy.
Až dospělý se dozvídá, o čem svět je. Jak to ve světě chodí.
Zprvu má dítě žít nadšením, třeba očekáváním krásného Ježíška. Dospělý po zjištění, že o spravedlnost zde usilujeme, ale nebývá vždy samozřejmostí, tolik moc radosti neprožívá. Chybuje? Zařazený optimismus určuje směr budoucnosti!
Máš můj slib, že žít se dá i líp,
bát se přestaň chyb a šanci zachyť.
Jistá nauka přisuzuje číslo 4 naší základně, Zemi. Přispívá to k pochopení, proč jeden z blízkých roků je prohlašován za rozhodující – že buď dál tak – anebo jinak [12]. Vybíráme žít líp: omezujeme poškozování přírody? Přestaneme vyhledávat potraviny z velkosériové výroby čerstvých potravin s předlouhou životností? Svěřovat batole, natož kojence, po vzoru Západu na opatrování cizím lidem?
Kdysi jsem kupoval mléko v malé pražské prodejně. Nechtěl jsem trvanlivé: „Máte čerstvé mléko?” Obchodnice nabídla trvanlivé slovy: „Nevím, jestli je čerstvé.” Při teplotě nejmíň 135° Celsia je přepropasterizované, i chuť se změnila.
Vždyť dávno víš, že být si můžem blíž.
Jen chtít se nebát, —
Ooo……….. Ooo…….
Laskavá čtenářka, čtenář doplní způsoby, jak blíž: s-blížení, při-blížení, ne u-blížení.
Vždyť dávno víš, že zvládneš, o čem sníš.
Jen chtít se nebát, —
Ooo……….. Ooo…….
Cesta kolem světa? Vyšší výdělky? Zdraví? Vítězství? O čem sníš? Co sníš?
Odkazy:
[1] Duše a básník – čí je autorství? (1.)
[2] Duše a básník. Náhradní díly – Sebastian (2.)
[3] Holomráz (youtube) – obraz s průběžně řazeným textem
[4] SLZA live – Holomráz – youtube, jen živě v rozhlasovém vysílání
[5] Perspektivní prostor – IIv – „Je jistě dobré vědět, kam jdete, ale nesmíte zapomínat, že jediné, co je na vaší cestě reálné, je krok, který děláte v přítomném okamžiku. Nic jiného neexistuje.“ – Eckhart Tolle
[6] Hovory s Bohem II – Neale Donald Walsch. Alpha book, Praha 2016
„Ale co když ti řeknu, že to, čemu říkáš „smrt“, je to nejkrásnější, co se člověku může stát? Co potom?“
S tím je těžké souhlasit.
„Myslíš, že život na Zemi je lepší než život v nebi? Řeknu ti tohle: V okamžiku své smrti poznáš největší svobodu, největší radost, největší klid a největší lásku, jakou jsi kdy poznal.“
[7] http://mayskykalendar.blogspot.com/
Akášické Záznamy existují věky a jsou neocenitelné pro všechny, kteří chtějí zažít Jednotu i Individuaci. Při čtení si můžete myslet, že je to zásah do soukromí, nebo budete mít hrůzostrašný pocit, že si je ostatní mohou kdykoliv prohlížet. Věřte, že je potají nesledujeme a ani vás nesoudíme. Před příchodem na Zemi jste uzavřeli smlouvu a možná jste se rozhodli uzavřít své Záznamy ostatním. Možná jste dovolili nahlížet do Akášických Záznamů jen vašim Duchovním Průvodcům. Váš soused nemá přístup do těchto Záznamů, nemůže vás špehovat. Přístup je umožněn pouze vašemu Vyššímu Já a Strážcům těchto Záznamů.
[8] Hovory s Bohem I – Neale Donald Walsch. PRAGMA, Praha 1999, s.33
[9] Hovory s Bohem III – Neale Donald Walsch.
Proč tedy většina lidí své emoce potlačuje?
„Protože jim to bylo v dětství vštěpováno. Protože se to naučili.“
Kdo je to učil?
„Rodiče. Jejich vychovatelé.“
A proč? Proč to dělali?
„Protože se to naučili od svých rodičů, kteří se to naučili zase od svých rodičů.“
Rozumím, ale proč? Co se to děje?
„Děje se jen to, že vás vychovávají lidé, kteří k tomu nejsou způsobilí. Otec a matka.“
Otcové a matky nejsou způsobilí vychovávat své děti?
„Ano, dokud jsou mladí. Je vlastně zázrak, že to mnoho z nich dělá tak dobře.
Nikdo není méně způsobilý vychovávat děti než mladí rodiče. A nikdo si to také neuvědomuje lépe než mladí rodiče. Většina mladých rodičů má velmi málo zkušenosti. Sami teprve nedávno přestali být dětmi. Ještě nenašli sami sebe a už se snaží vychovávat druhé, kteří jsou ještě zranitelnější než oni sami. Rodiče se stále ještě snaží překonat důsledky svého vlastního vychování. Ještě sami nezjistili, kdo jsou, a už se snaží říci svým dětem, kdo jsou ony. Žijí pod tlakem vychovávat své děti správně – zatímco sami nevědí, jak správně žít. Takže nakonec dělají všechno špatně.
Mají-li štěstí, svým dětem trvale neublíží. Děti to nakonec překonají – ale pravděpodobně ne dříve, než něco z toho, co je rodiče naučili, předají zase svým vlastním dětem.“ —
„Lidé jsou schopni plodit děti ve věku, kdy jsou sami dětmi. A těmi většinou zůstávají po dobu čtyřiceti až padesáti let, třebas to mnohé z vás překvapí.“
Lidé jsou „sami dětmi“ po dobu čtyřiceti až padesáti let?
„V určitém smyslu ano. Vím, že to je neuvěřitelné, ale rozhlédni se kolem sebe. Lidské chování můj názor možná potvrdí.
Problém je v tom, že ve vaší společnosti jsou lidé považováni za dospělé v jedenadvaceti letech. —. Kdyby rodiče měli být dobrými vychovateli, pak by nebylo možné, aby plodili děti dříve než v padesáti letech!
Plození dětí je činnost vhodná pro mladé lidi, kteří mají silné a vyvinuté tělo. Výchova dětí je činnost vhodná pro lidi starší, kteří mají silnou a vyvinutou mysl.
—Kdo jiný je zodpovědný za výchovu dětí, jestliže to nejsou ti, kteří je mají?
„Celá společnost. A především starší lidé. V nejvyspělejších společnostech o děti pečují starší lidé, kteří je učí a předávají jim moudrost, tradice a zkušenosti. O tom se ještě zmíním, až budeme hovořit o některých vyspělých společnostech.
V jakékoli společnosti, kde plození dětí v mladém věku není považováno za něco „špatného” – neboť je vychovávají starší lidé a výchova tedy není pro mladé lidi neúnosným břemenem – je sexuální represe něčím neslýchaným, stejně jako případy sexuálního násilí nebo deviace.“
Existují vůbec takové společnosti na naší planetě?
„Existují, ačkoli postupně mizí. Vaše společnost se je snaží vymýtit nebo asimilovat, protože je považuje za barbarské. Ve společnostech, jimž říkáte civilizované, jsou děti považovány za soukromý majetek. Proto rodiče musejí být vychovatelé, neboť musejí pečovat o to, co „vlastní“.
Příčinou mnoha problémů ve vaši společnosti je názor, že manželé a děti jsou soukromé vlastnictví, že jsou „vaše”.
Starší lidé mají zkušenosti a vědí, co je a co není důležité. Vědí, co je poctivost, věrnost, přátelství a láska.” —
„Svěřte výchovu svých děti starším a váženým lidem. Stýkejte se s dětmi, žijte s nimi, ale nebuďte jejich jedinými vychovateli. Tělesné, společenské i duchovní potřeby dětí by měla zajišťovat celá společnost pod dohledem starších, kteří by měli mladým lidem předávat morální hodnoty. —
Vzdálili jste se jeden od druhého. Rozbili jste malé komunity, odstěhovali se do velkých měst, kde sice žije víc lidí, ale míň „kmenů” či klanů, jejichž příslušníci se cítí odpovědní za celek. Nemáte žádné starší, kteří by vás vedli a předávali vám své zkušenosti.”
[10] www-idnes-cz, 7. 11. 2015. Cizinci v Brně: Chrlíte negativní energii, zjistila Číňanka. Tibet řeší nerada. Čínské matky jsou s miminem na mateřské nejdéle půl roku, pak své ratolesti svěří prarodičům a vracejí se do práce.
[11] Poslové úsvitu – Barbara Marciniaková. Vyd. Alternativa, Praha 1997. (Orig. Bringers of the Dawn, 1992)
Zvuk je další způsob přenášení informace, protože je součástí světla. Může se vám snad zdát, že zvuk a světlo jsou dvě různé věci, protože z vašeho pohledu vnímáte světlo zrakem a zvuk sluchem. Jelikož používáte dvě různé oblasti percepce, připadá vám, že také zvuk a světlo jsou odděleny. Ve skutečnosti jsou však velice propojeny. Vinou se kolem sebe navzájem, protože oba nesou informaci.
Bohumír Tichánek
Poslední články autora:
