mapa stránek || vyhledávání

BLAHOSLAVENSTVÍ

Stále se zamýšlím nad životem člověka. Ve víru světských událostí je totiž se stále nad čím zamýšlet. Možná i nad tím, že sám jsem prožil již desítky situací, které se opakují a je jisté, že jsem se z nich stále nepoučil. Od těch příjemných až po ty opačné. Stále by to tak mohla být ta škola života, v níž fyzická stránka člověka, jeho tělo, je jen nástrojem. Pomíjivým a ne věčným. To věčné v každém z nás v ní poznáváme a snažíme se to nižší, až animální v člověku, ovládnout tak, aby nakonec došlo k naplnění života, k jeho vznešenému cíli.

Jeden známý umělec, a jistě ne nijak chudý, kdysi řekl:

„Chtěl bych žít s hromadou peněz jako chudý člověk“ /Pablo Picasso/

Cítím v tom tu základní touhu ovládnout a poznat sebe sama a zcela dobrovolně a s pokorou se pak oddat vyššímu vedení. Pochopit třeba i to Ježíšovo –

„Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.“ /z Matouše/

Co znamená činit pokání? Jít po kolenou na vrchol nějakého poutního místa? Jistě by v tom byl kus obětavosti a osobní statečnosti, že? Chce ale snad Bůh, abychom Mu prokazovali naši lásku tím, že si odřeme kolena do krve? Nechce spíš, abychom neopakovali staré chyby, kterých jsme se dopustili a dopouštíme a které nás přivedly a opět spolehlivě přivedou vždy zpět a znovu a znovu nás připoutaly a opakovaně připoutávají k tomuto pomíjivému světu? Naše individuální setba, každého jednoho z nás, musí být sklizena. To je zákon daný Stvořitelem pro tento svět. A tak to pokání je naše upřímná snaha o vyvarování se špatných myšlenek, činů a skutků a tedy o to neopakování chyb.

„Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem vycházejícím z božích úst“ /z Matouše/

Dostali jsme svůj život ne proto, abychom jen jedli, pili, hodovali a bavili se. Mnohem důležitější je žít tak, abychom dokázali vnímat Slovo, jež vychází od Boha k nám, neustále a v každém okamžiku, a žít v něm. A když toto dokážeme, tak se náš život zcela změní.

Ježíš Kristus se po křtu /zasvěcení/ vydal na velký půst do pouště. Dnes se to dá nazvat i meditací, tichou modlitbou k Otci pro to, aby mu bylo dáno poznání pro jeho cestu Učitele – Mistra. Prošel pak zkouškou nástrah a nabídek ďábla a pak bylo i příznačné, že nejprve oslovil své blízké učedníky, které mu Otec „ukázal“. A začala jeho obrovská práce, ve které podrobně, přímo i v podobenstvích, popsal pro nás, smrtelníky, cestu životem.

V kapitole 5. píše evangelista Matouš ty první vyslovené základní myšlenky BLAHOSLAVENSTVÍ. Jen stručně pro připomenutí některé myšlenky z tohoto významného kázání:

Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské – jsou tím myšleni lidé, kteří jsou skromní a pokorní a kteří se tak dokáží zbavit svého ega. Jestliže v celém stvoření vidíme práci a záměr Stvořitele, k němuž jsme naplněni bezmeznou láskou a důvěrou, staneme se tak i pokornými.

Julius Schnorr von Carolsfeld (1794-1872) – Kázání na hoře

Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni – uvědomění si odloučenosti od Boha nás činí smutnými, a to až tak, že můžeme plakat či naříkat. Současně však tím i prosíme o jeho Milost a prosíme o to, abychom dostali návod, jak spasit naši duši návratem k Otci.

Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni – být hladovějící či žíznící po věcech tohoto světa, mít přání dotýkající se pomíjivosti, je špatné proto, že je to důvodem k našemu návratu, k novému zrození. Tato přání a vztahy nimi následně stvořené nás nevedou k Otci, ale na cestu návratů do koloběhu zrození. Otec je tou nejvyšší spravedlností a tudíž touha, tady vyjádřená jako hladovění a žíznění po něm, je cosi neobyčejného a ti, kdo toto pociťují, jsou šťastnými a požehnanými lidmi.

Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství – jestliže odpustíme svým bližním jejich chyby a prohřešky, náš Otec nám odpustí to, čímž jsme se provinili proti němu. Odpustit, být milostivého srdce.

Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha – čisté srdce mít, to značí mít čistý pohár pro naplnění láskou a oddaností a být tak připraven k poznání našeho Pána ve svém nitru. … pro objasnění blahoslavenství není třeba uvádět všechna, která Ježíš ve svém kázání na hoře vyslovil.

Na člověka se z dnešního světa valí mnohá pokušení, kterým se dá velmi těžko odolávat. Proto i ten citát Pablo Picassa naznačuje, že peníze jsou pro život nutné, ale mít je, mít svůj život nimi zabezpečený, neznamená, že člověk má těm nástrahám, které mohou přinést, podlehnout. Je dobré si vybudovat svoji jistou „hráz mravnosti“! A aby byla hráz pevná a odolávala přívalům ze světa, jsou pro tento účel nejvhodnější právě ta, před dvěma tisíci léty vyřčená, blahoslavenství. V prvé řadě jde v nich o individuální boj každého jednoho člověka s jeho vášněmi, boj o nepodléhání mysli. Jistě je čirou utopií blahoslavenství celých společenských kruhů. Celých států. Můžeme vidět na politicích, velitelích armád, ale i třeba na vědcích či umělcích, že jejich skutky a činy jsou vedeny výhradně jen blahoslavenstvím? Zde bych cítil jako nutné upřesnit, že blahoslavenství není bezpodmínečně výsledkem mnišské askeze, nějakého odříkání. Že není určeno jen „profesionálním“ věřícím. Naopak!

„Blahoslavenství je vyšším stupněm mravního vývoje člověka. Kdo tento stupeň překoná, už není blahoslavený, ale svatý. Formy blahoslavenství jsou pak různorodé, závisí na času, místě a lidské povaze. Obecně se dá říci, že blahoslavenství je – v negativním aspektu – takový stálý stav člověka, končící jen jeho smrtí, kde jeho vůle je osvobozena od impulzů ješitnosti, rozum od posedlosti materiálními zájmy a srdce od vření nahodilých, kalných, duši ponižujících vášní. V pozitivním aspektu je pak blahoslavenství prodchnutím činnou láskou k Bohu, lidem a světu veškeré vnější a vnitřní činnosti člověka. Psychologické klima pro vznik mravní instance, založené na blahoslavenství, sotvakde může být připraveno lépe než ve společnosti sjednocené v očekávání jejího vzniku a zaměřené na to celým svým založením.“ /citace od ruského spisovatele D. Andrejeva/

Samozřejmě, že stále vidím to, že uskutečnění této „mravní instance, založené na blahoslavenství“ je těžko splnitelné u všech – většiny lidí. Každý žije svůj život, každý sklízí svoji předchozí úrodu a vyrovnává své dluhy. Uvedu ještě jeden citát:

„Když dáte člověku rybu, nakrmíte ho pro tento den. Když ho naučíte ryby chytat, nasytíte ho na celý život.“

Já jsem chléb života, řekl Ježíš /z evangelia Jana/. On nabídl lidem učení; abychom byli prodchnuti láskou k Bohu. Ten, kdo se tím řídí, přijal ho a svého Učitele miluje, je již nasycen. Proto je správné uvědomění si BLAHOSLAVENSTVÍ jako toho prvního základu pro mravní a etické jednání, v jehož pokračování se pak stává člověk lepším. A hlavně – připraveným na cestu návratu duše, své podstaty.
 

Václav Žáček /Venda/
Zdroje – Bible svatá – Nový zákon a věda o duši z učení Sant Mat.
 

Poslední články autora:


hodnocení: 4.1
hlasů: 9
Tisk Tisk

Každý komentář je od 3.9.2018 12:00 schvalován administrátorem. Z tohoto důvodu mohou být komentáře zveřejněny se zpožděním od několika minut do několika hodin.

101 komentářů

  1. Kdo rozumí Bohu – protože ho miluje – ten se s ním domluví v tichosti.
    Ovšem skrze machrování se nikdo s Nejvyšším nedomluví – ani česky, ani řecky, ani jakkoli jinak.

    1. Ano.
      Nicméně – nazvěme určité “machrování” tichostí, domluvou, či rozmluvou s Ním. :-)

  2. Ano, nějak se zabavit musíme. Člověk není schopen nedělat nic. Nedávno jsem si to uvědomil, není mi příjemné pokud se nic neděje. Mam nutkání se stále něčím zabývat, i kdyby to byly pouze myšlenky v případě, že není zrovna možnost něco dělat.
    Jogíni se s tím snaží bojovat, nedochází jim, že to pro člověka není přirozený stav, a jde v podstatě o násilí. A pokud se jim povede nedělat delší dobu nic, tak myšlenky stejně zcela nezastaví.

  3. ad. Milenium 9.5.2018 (7:18)
    dovolím si poznámečku – nutkání = jako že pohyb = život ?
    – Jogíni se s tím snaží bojovat – a co tím bojem řeší? Čím více boje, úsilí, tím více myšlenek. Myšlenkovou centrifugu tím stejně nezastaví. Naopak.
    Proč se bojí myšlenek? Stačí je pozorovat, zklidnit mysl jako hladinu klidné vody a nechat myšlenky přicházet, jen je klidně pozorovat a nechat je tak, jak přišly, odplynout,…
    – myšlenka, nutkání,… = život? A vědomí je copak? nutkání, myšlenka? A věčnost je copak? Aj, rozlišuji?

    1. Ano, život je pohyb a ten přichází z nutkání. Kde se to nutkání bere? že by bylo zakódováno v DNA? Já jsem přesvědčen, že tomu tak je.

      S myšlenkami je to přesně jak uvádíte, jsou to staré pravdy. Usilování o vládu nad myšlenkami je pošetilost, jediné co je vhodné je umět být spokojený. Spokojený se vším, i se servírováním nepěkných myšlenek. Stačí si uvědomit, že nejsou moje, jsou těla.
      Popis vědomí a věčnosti bude obohacující, poskytnete jí?

    2. Ad: Stačí je pozorovat, zklidnit mysl jako hladinu klidné vody a nechat myšlenky přicházet, jen je klidně pozorovat a nechat je tak, jak přišly, odplynout,…
      ANO :) Pouze bych doplnil, neuchopovat je a nerozvíjet.
      Pokut se myšlence bráníme a zaháníme ji, stává se urputnou a stále se vrací.
      Pokut se ji byť jen dotkneme, meditace končí.
      Pokut ji jen pozorujeme a necháme ji projít, sama odejde.:)

    3. Leo,
      Souhlasím s neuchopováním a nerozvíjením myšlenek typu:
      ten soused zase dělá hrozný kravál….., tamta žena by stála za hřích, šéf je bezohledný tyran, sáhni do regálu a hoď si do košíku smažené brambůrky atp.
      Ale přicházejí i myšlenky velmi odlišné, k těm máme přistupovat stejně? Třeba, dlouho jsem se nebyl podívat za rodiči, je potřeba zalít sazenice a stromy na zahrádce, mam rozečtenou knihu, atp. Je smyslem života meditace, kde se pozorují a neuchopují všechny myšlenky ? Jistě ne, meditační praktiky jako takové vznikly z určitých důvodů a nejsou náplní veškerého času. Vím, že jsou lidé kteří nepotřebují meditovat, dokážou se vyrovnat z tím co jim život přináší do cesty bez tohoto usilování. Oni dokážou být spokojeni, neprožívají téměř vůbec negativní emoce, a to jim přináší stav trvalé a přirozené meditace. To je hodně něco jiného než se přes den nechat rozbouřit emocemi a pak se snažit to v podvečer zklidňovat snahou o meditaci.

    4. Milenium
      Každému se nám dostalo zrození s jinými dispozicemi.
      Někdo žádné praktiky nepotřebuje a přesto prožívá vědomě.
      Jiný si vědomí jen namlouvá, protože má projít životem nevědomě.
      A jiní musí hejbnout prdelí, aby byli.
      Samozřejmě že nejlepší je , jak říká Honza „permanentní meditace“, ale málokdo je toho schopen.
      Navíc je zde mnoho nezralých dušenek, kterým ono zastavení se a alespoň chvilkové sebeuvědomění pomáhá zrát.
      A ti. Kteří jsou zralí a vědomí, se dostávají ještě k hlubšímu poznání, nejen sebe sama a stávají se citlivějšími, rozvážnějšími, intuitivnějšími, vyrovnanějšími, koncentrovanějšími, atd,atd,atd,atd, :))),atd
      Každá činnost, kterou zrození dělat má, člověka přitahuje jeko magnet. Někdo holky, jiný vdolky a jiný lapne na prďoch a medituje. Toť vše. Nic víc, nic míň. :)
      Pointa? Žádná není:)))))

  4. ad. Milenium 9.5.2018 (11:06)
    …Popis vědomí a věčnosti bude obohacující, poskytnete jí?…
    Nikoliv, neposkytnu.

    Ale nazvěme nutkání jiným slovem, a to touha. Kde vznikla? Kam nás může vést?
    Někdy se může stát, pokud člověk zastaví onu “centrifugu myšlenek”, nebo ji alespoň velmi, velmi zpomalí, dostane se do fáze vědomí, a tedy nakukuje do Věčnosti. Tedy z touhy se stává Bytí.
    Ale to je pro člověka velmi vzácný a kratičký okamžik. Tedy pro mne osobně velmi vzácný a kratičký okamžik. Chvilička, kdy je touha naplněna. Bytí a touha. Ale popsat vědomí a věčnost? Má slova jsou pro to slabým odvarem.

    Bílá luna zářící
    lidská bytost toužící
    v kratičkém okamžiku
    se spojily
    v jeden proud
    na nekonečné pouti společné.
    Blik, cvak
    hvězdička blikla
    a vše zpět navrátilo
    člověk je bohatší
    tím okamžikem,
    zkušeností posvátnou.
    Srdce si uchovává část
    záře věčnosti.

    1. “Ale to je pro člověka velmi vzácný a kratičký okamžik. Tedy pro mne osobně velmi vzácný a kratičký okamžik. Chvilička, kdy je touha naplněna.”

      To mi připomnělo, že tohle se děje těm co mají nutkání nakupovat. Nepotřebují ty všechny věci co kupují, takto nastavená žena má plné skříně i šperkovnici a většinu toho ani na sebe nevezme. Dělá to jen pro ten okamžik kdy je touha naplněna, kdy nic nechce, kdy uvnitř cítí klid. Je to v momentě, kdy platí u kasy. V tu chvilku je touha naplněna, za chvilku je tu touha další.
      Nevidím rozdíl mezi touhou nakupovat a touhou zastavit myšlenky. V obou případech je to stav kdy nejsem spokojen s tím co je. Podléhám slepě smyslovým vjemům, není to spokojenost s životem, není to pokora.

  5. ad. Milenium 9.5.2018 (14:12)
    No vidíte, jak Vám to jde.
    Nyní je tedy čas i slovo touha, které může býti zavádějící, nahradit dalším slůvkem.
    Tož hodně štěstí přeji.

  6. Lojza rezignoval a píše – víno ženy zpěv. Není to nic divného. Mnoho lidí dnes žije v zajetí uspokojování smyslů. Je to jistý nihilismus. Milenium tu píše jistou kritiku kázání. A doslova napsal: „Podle mě to tak být ani nemůže, člověk se nemůžu vzdát toho co tento svět nabízí aniž bych si to ochutnal a prožil, a až na základě toho může dozrát ke změně hodnot.“ I to je jistý nihilismus. Jednak nikdo neví, kde je hranice toho, co svět nabízí a jednak, proč by člověk nemohl věřit hodnotám, které sdělují již staletí moudří lidé. Vždyť poučit se z chyb neznamená si je znovu a znovu prožívat. Bůh dal člověku, po vyhnání z Ráje, šanci návratu. Současně ale říká, že se bude dřít, v potu tváře získávat chléb, ženy rodit v bolestech. Ale jakmile člověk dospěje k poznání, že není tím tělem, ale duší, boží podstatou, jeho usilování se mění. A ještě se ptá – „A proč by měl chtít každý rychle k Bohu, proč by si nemohl chtít užívat všeho, co tato hmotná realita umožňuje? Nestvořil náhodou všechny ty světské radovánky včetně ega také Bůh?“

    Malá odbočka – nejsou jen radovánky.

    Pokud člověk dospěje cestou poznání a rozlišení k tomu, že smyslové radosti jsou zcela pomíjejícím děním a že zde není jeho pravý domov /lidské duše/, je pak zcela logické, že se odsud snaží dostat. Někteří lidé tu ale učí setrvat, prožít. Ale já naopak potvrzuji to Vendovo – odložit to pomíjivé tělo, samozřejmě po prožití svého právě probíhajícího života se vším dobrým i zlým /karmický zákon/ , a usilovat s láskou, pokorou a pokáním a s uvědoměním si i toho zmíněného blahoslavenství, o vydání se do svého nitra, které je vskutku tím chrámem, kde je pro nás ukryt Bůh a kde začíná ta pravá cesta k Němu.

    Venda tu před pár léty přinesl citát:„Bůh je dokonalý a člověk si na své duchovní cestě ke sjednocení se s Bohem musí osvojit ctnosti, které vytvářejí lidskou dokonalost. A tedy, existuje lidská dokonalost a Boží dokonalost; ta první je odrazem druhé.“

    Vůbec mi nevadí, když tu někdo učí o čakrách, cestu New Age a třeba i na tom vydělává peníze. I to je stránka ega, části mysli, která většinu z nás ovládá. To poznání, že lze ale dospět k dokonalosti a tedy k návratu po dlouhých životech od vyhnání, je úžasné. K tomu citátu dal i tento dovětek :“ Můj dovětek by snad mohl být v tomto stručném doplňujícím sdělení. Ten odraz může totiž být různý. Díváme-li se na zářící slunce do klidné vodní hladiny, vidíme v ní ten prvotní odraz slunce. My však můžeme vidět další odraz; slunce se z hladiny této vody odráží na bílou stěnu blízkého domu, kde již je jen skvrnou, byť ještě na stěně zářící, ale již i značně rozmazanou.“

    Kdo již ví, rozumí tomu.

    Pěkný den všem.

    1. Jestliže tedy přistupujeme k onomu světskému – víno, ženy, zpěv –
      se správnou vibrací, která se nám vrací jako osprchování božskou podstatou
      a část opět vracíme jednak “domů”, tak i na stěnu, vodní hladinu,
      vracíme se též Domů, chce-li někdo, k Slunci či Podstatě.

      Ostatně – tečka zvaná “víno, ženy zpěv” je kdekoliv zřetelná jen do doby, než splyne se Vším. Ani člověk rozumět nemusí…

  7. @ – Nejdůležitější je však obraz slova,obraz vět,tedy předávaných informací.

    +1!

    1. jj není nad blábolení někoho s Alzheimerem a to je podstatné a jsou i podstatnější věci

  8. Věnuje Hvězdička 10.5.2018 (16:34) tolik práce šíření svých poznatků a názorů, takže by jim pomohlo psaní článků. Kdežto v diskusi se jí méně pozornosti věnuje. Tuším články zde v gnosis nemá.

  9. @ – Matrix – 10.5.2018 (20:32)

    Perte se a žerte se, to je tvoje, viď? Nomen omen…

  10. @ – Žádné „viď“ já nepotvrzuji

    Vždyť ani nemusíš.:D Potvrzuješ to svý nomen omen víc než si dokážeš vůbec představit. A “zadarmo”.:DDD

    Kdyby ryba neotevřela ústa, nikdy by nebyla ulovena.(švýcarské přísloví)

    1. Tak se příště hloupý Honzo neptej. Otazník ve větě znamená otázku, ale to už je na tebe přiliž složité si to uvědomit.

  11. @ – Matrix -12.5.2018 (12:43)

    Ještě jednou a speciálně jen pro tebe:

    Nejdůležitější je však obraz slova,obraz vět,tedy předávaných informací.

    1. Když myslíš, ale vymlouvat ti to nebudu. Je to tvůj boj.

  12. EDITOVÁNO ADMINISTRÁTOREM: Obsah komentáře byl vymazán, protože porušoval zásady věcné a slušně vedené diskuse.
    1. Nejdůležitější je však obraz slova,obraz vět,tedy předávaných informací.

      Nenech se vysmát, štěstí je třeba důležitější. Na Titaniku by ti nějaké krasořečnění nepomohlo.

  13. EDITOVÁNO ADMINISTRÁTOREM: Obsah komentáře byl vymazán, protože porušoval zásady věcné a slušně vedené diskuse.
    1. Jo seš nejlepší a ostatní jsou ubožáci, jsi fest zahleděný do sebe a rád se posloucháš, to vím zase já o tobě Honzo, alias nestranný pozorovateli :D

    2. Mám tě (obraz slova,obraz vět) jak na talíři, aniž bys vůbec tušil, co všechno na sebe vyžvaníš, „bojovníku“:DDD.

      A proč bych na sebe neměl nic vyžvanit. To seš nějaký uchyl, před kterým bych si měl dávat pozor a nic mu neříkat o sobě? Že ty ten uchyl seš…

  14. Prodloužil jsem si víkend a strávil ho v Krušných horách. Bez internetu. Dnes, po návratu jsem se podíval pod můj článek BLAHOSLAVENSTVÍ…. . To, co říkal Ježíš, je ušlechtilé. Někteří lidé to nechápou, ale to je jejich věc, to je jejich nepoznání. Jestli je to dráždí, neumím posoudit, ale když však sklouzne diskuze ve sprosté vyjadřování, když “Nestranný pozorovatel” neudrží své emoce a sprostě se tu vyjadřuje na adresu jiných diskutujících, nepřeji si, aby byla diskuze pod tímto článkem nadále otevřena.

    V tom smyslu žádám provozovatele, aby uzavřel tuto diskuzi.

    Děkuji těm slušným za jejich příspěvky a pochopení.

    Václav Žáček /Venda/

Diskuse byla ukončena.

Magazín Gnosis - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů - provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2018

Máte-li zájem o publikování svého článku, pište na e-mail info@gnosis.cz.

Odkazy:

Slunovrat Záhady-Zdraví.cz slunecnikvet-anna.blog.cz Bylinkové království PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKA AOD - průvodce transformací Rahunta Společnost pro mezioborová studia, z.s. Česká Konference