mapa stránek || vyhledávání

Karma (3.)… a také úvod do reinkarnace

V knize Eduarda Tomáše „Milarepa“ /vydání knihy v nakladatelství AVATAR 1996, 2. vydání/ jsem došel na str. 272 k velmi podnětnému vyznání, které učinil mladý lama:

Milarepa na obraze z roku 1925 od ruského malíře Nikolaje Konstantinoviče Rericha (1874-1947). Výřez.

„Tak jako samotné slovo potrava neutiší hlad, ale hladovějícímu musí být podáno jídlo, stejně musí i člověk, který chce zakusit prázdnotu myšlenek, meditovat tak hluboce, aby ji prožil. Mysl musí být soustředěna do naprosté jednobodovosti, to znamená, že musí být celá v jediném bodě. Jakýkoliv rozdíl mezi soustřeďujícím se a předmětem soustředění musí zaniknout. Nikoliv však pouhou úvahou nebo jen rozumově, aby člověk sám se stal neproměnnou Jednotou. Jedním bez druhého. Proto musí být neustále cvičena schopnost vzpomínky na pozorování Prázdnoty již kdysi zažité, trvalá bdělost sama sebe, neupřená k žádnému předmětu mimo ni samotnou, bdělost sama v sobě v hlubokém požehnání celému světu. Jedině tento postoj přináší rovnováhu nepopsatelného míru.“

Tato pasáž a následných asi sto dalších stran nabízí potom čtenáři další postup tohoto lamy, popisu jeho vnitřního boje za čistotu, za stav přípravy pro svůj konec cesty, pro poznání. Bojoval s karmou a dostal mnohé rány svého osudu, i od jeho Mistra. V tomto boji obstál, i když fyzické tělo prožilo mnohá a obrovská utrpení. Cesta oddaného je totiž trnitá, úzká a kamenitá a vede po úbočí velmi strmého srázu. Cesta do pekel je široká a pohodlná.

Nový Zákon, Pavel z Tarsu, Galatským 6-7:

„Nepleťte se, Boha nikdo neošálí. Člověk sklidí to, co zasel.“… /on – line Bible, https://www.bible21.cz/online#galatskym/6/7/

Toto není rada Pavla začínajícím zemědělcům v oblasti Galacie ve střední Malé Asie té doby. Je to jasně definovaný ZÁKON KARMY. Tady jen dodám, že ta sklizeň v příměru k zemědělcům a jejich práci, přichází v jisté době po zasetí. Jinak to ani v přírodě nejde. Ale karmické činy, myšlenky, konání a odplata za ně přichází z rozhodnutí spravedlivého vládce. Třeba i ihned, či později, anebo také až v dalším z nových životů, v novém vtělení. Zátěž karmických dluhů spolehlivě vede duši do nového zrodu k šanci, aby své dluhy a hříchy mohla vymazat a splatit a aby nebyla zatížena ani novými. Zákon příčiny a následku musí být však vždy uspokojen a je neomylný. Samozřejmě, že duše v područí mysli nedokáže karmické dluhy odmazat a běžně se stane, že ty pak narůstají.

Kdo by měl zájem hledat definici karmy v našem světě hmoty, doporučuji k zamyšlení Třetí Newtonův zákon. („Proti každé akci vždy působí stejná reakce; jinak: vzájemná působení dvou těles jsou vždy stejně velká a míří na opačné strany.“)

Zatímco omyl lidského soudnictví podle lidského zákona je běžný a dokonce existují i lidé, kteří si „trest a uvěznění“ někoho nepohodlného mohou i koupit, v zákonu vzájemného vyrovnání, v Božím zákoně karmy, to nejde.

Mohu uvést, že existují tři druhy hříchů a jejich důsledky. První pohled je ten, že každý jeden člověk tu ve svém životě pracuje na svém příštím osudu, který se bude skládat ze základní kostry a velkého množství detailů ze současného života a je vymodelovaný i z reakcí a projevů minulých myšlenek, skutků a přání. Ta kostra zahrnuje v sobě i zákon, že podobné rodí podobné, jinak napsáno, svůj k svému. Existuje krásné přísloví – vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá. Ta kostra doslova „vykvétá a plodí“ podle setby každého jednotlivého člověka. Druhým pohledem jsou ty „nové“ skutky a touhy současného života, ze kterých se také vytvářejí naše budoucí životy a osudy, ve kterých se jeden každý člověk bude moci s karmou vyrovnat (ovšem pokud tento zákon příjme). Myslím však, že nejvýznamnější roli „hrají“ tzv. zakonzervované hříchy nashromážděné za mnoho předchozích životů, které nedovolí duši, i kdyby se ve svém právě probíhajícím životě zbavila všech hříchů přidělených pro tento život, odejít po smrti těla do věčnosti. Ta tzv. konzerva uložených hříchů je připravena a neustále doplňována a podle potřeby z ní bude bráno.

Kdysi jsem toto dělení popsal i jazykem sanskrtu:

prálabdh karma, tj. náš lidský osud, část karmy, kterou právě odžíváme a která je však jen částí úrody z té minulé setby. Proč jen část úrody? Nikdy nevíme, jak velkou úrodu karmických odplat v tomto životě sklidíme.

krijámán karma, to jsou ty nově vznikající karmické činy z právě probíhajícího života, kdy i některé reakce-odplaty můžeme odžít již za tohoto života… a nebo jsou přesunuty do=

siňčit karmy, tj. zásobní karma, která je správcem karmy ukládána do „nějakého trezoru“ a někdy v budoucnosti bude teprve splacena (kdo ví, kolik má kdo „naspořeno“?).

/více zde: https://hledani.gnosis.cz/karmicky-zakon-jsme-u-samotne-karmy-2-cast//

Poslední informace ke karmě. Proč si ji tzv. Negativní síla /Satan/ kontroluje, proč je to pro ni určitý nástroj? Pohrává si snad tato síla s naším údělem zde, v oblasti, kde ona vládne nějak zlomyslně či ze svého rozmaru? Ne, nepohrává. V tomto stvoření hmotného světa, kam patří astrální i kauzální oblasti, završené již zmíněnou oblastí Univerzální Mysli a Máji, je tato síla správce karmy, osudu a času rozhodující a její přidělený úkol spočívá v tom, že se od ní mohou, od jejího působení, vymanit – vyvázat jen již zcela čisté duše. Ty připravené na návrat ke svému Zdroji, k Bohu-Otci. Především On ji tímto pověřil a zadal ji tento úkol. Jemu je jedno, kolik zrození, kolik životů duše prožije. Po počátečním pádu duše, a to bych se dostal až k prvnímu člověku, která si nevážila Rajské zahrady, ji připravil tuto školu, nebo nemocnici, léčebnu, očistec či výchovný ústav, kde ona setrvá do doby, než bude připravena na návrat. Koloběh zrození jako pokusů pro tu její zásadní práci, očisty. Duše sama byla na počátku tou skvostnou perlou, ale postupně se tu obalila díky smyslům a mysli blátem a nečistotami. A ty je potřeba umýt tak, aby znovu zazářila. Ani maminka či babička si neposadí na klín dítě, které je od hlavy až k patě mokré a zablácené; musí je nejdříve umýt a převléci. A to je i přirovnání té nutné OČISTY i pro naši duši. Tady hraje obrovskou roli Mistr, který má velikou moc pro duše mu svěřené do jeho péče. Ale to bych odbíhal jinam, na téma, které tu již bylo i diskutováno. Jen stručně a pomocí mystického verše z Janova evangelia 11-25:

„Já jsem vzkříšení i život,“ řekl jí Ježíš. „Kdo věří ve mě, i kdyby zemřel, bude žít.“

A ještě jeden mnohoznačný verš evangelisty Jana, 12:24:

„Amen, amen, říkám vám: Pokud zrno pšenice nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Pokud však zemře, přinese hojnou úrodu.“

A tento verš je i základem pro další kontrolní otázku – jak si ho lze vysvětlit a je v jeho výkladu nějaká role pro karmu?

(Příště již výhradně k REINKARNACI; ta tu dnes byla jen v náznacích.)
 

Václav Žáček /Venda/
 

Poslední články autora:


hodnocení: 2.7
hlasů: 12
Tisk Tisk

143 komentářů

  1. → Venda utíká z diskuse s každým, kdo poukáže na nesmysly v jeho článku nebo příspěvku.
    _______________________ A co takhle utýct z tohodle serveru promořenýho nesmyslama skrz naskrz, lží a cenzurou jakbysmet, vůbec?

    1. To je samozřejmě vždycky jedna z možností, Honzíčku.

    2. Honzo, nesmysl není moderovat diskuzi, ale psát nesmysly. A že jich bylo jen od roku 2007, co jsem se tu objevil. Chemtrails, konec světa 2012 a jakási Transformace pro vyvolené, co ten konec přežijí. Myslím, že dva pisatelé nechali svá díla po fiasku obojího komplet smazat i s diskuzi k tomu. A karma tu ještě žije, i když se Sant Mat spějí taky k vyčerpání. Prostě bude další článek a nikdo k tomu nebude diskutovat, jen pár lidí bude chválit a chválit.
      Někdy v roce 2009 jsem si dělal legraci z toho jak z elektroniky a genů vyleze něco, co bude náš pomocník i nepřítel. Skoro na došlo, akorát to legrace není.
      Rok 2012, transformace, mimozemšťani a další mimoni
      http://pardalnet.wz.cz/PDF/18-Rok-2012-mimozenstani.pdf

      1. → nesmysl není moderovat diskuzi
        __________________ Ano, souhlasím. Ale tady se nemoderuje.

      2. ad – A karma tu ještě žije, i když se Sant Mat spějí taky k vyčerpání. Prostě bude další článek a nikdo k tomu nebude diskutovat, jen pár lidí bude chválit a chválit.
        ________________

        Doplním: jen pár lidí SE bude chválit a chválit. Protože na karmotéma už „diskutuje“ Venda jen sám se sebou. Ale přiznám se, že až to samo zajde na úbytě, bude mi to docela chybět, protože pak už nebudou ani skvělé Pardalovy karmoreakce. Namísto Večerníčku to nemělo chybu. Ale pravda, prodlužuje se den, venku to začíná vonět jarem, začne práce venku, zahrádka, rozkvetl talovín…dny budou plynout jinak.
        https://www.zahrada-cs.com/images_forum/gallery/12147/25985-talovin-zimni-eranthis-hyemalis-ze.jpg

        Hledání Světla: všechno falešné jednou zhasne, to opravdové svítí věčně. Takže vlastně je všechno jak má být.

  2. Tak jsem zvědavá, jestli moje koncentrace něco přinesla. Ta otázka ve Vašem článku mi poskytla velké téma.

    Kopíruji ji i s tím výchozím veršem : „Amen, amen, říkám vám: Pokud zrno pšenice nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Pokud však zemře, přinese hojnou úrodu.“
    A tento verš je i základem pro další kontrolní otázku – jak si ho lze vysvětlit a je v jeho výkladu nějaká role pro karmu?“

    Nebudu psát o jednotlivých krocích v mé koncentraci na odpověď. Někdo, kdo myslí, že Bůh je jen výmysl lidských hlav, ten by to stejně nepochopil.

    Má odpověď :

    Člověk, pokud chce uspět na duchovní cestě, musí zemřít /ne doslovně/ pro tento svět. Umřít pro jeho nástrahy, pro to, co vyvolává touhy něco mít, vlastnit. Jeho ego a mysl musí být ovládnuty a snad poté následuje ta cesta návratu duše ke svému zdroji? V podstatě, zůstanu jako sama pro Boha. I když mám kolem sebe děti, rodinu, auto, chatu……ale nemám-li Boha, co vlastně mám? To „zemře“ je zbavení se právě těch tužeb a přání a myšlenek a činů v tomto životě, které spolehlivě vracejí duši do nových zrození. Ale ta velká úroda, tím že zemře pro tento svět, je u Boha a nedá se na zemi s ničím srovnat.

    Pomohl mi i následující verš Jan 12:25.

    Byla jsem až dojata, když jsem si, ale ne poprvé, uvědomila, že lidské tělo nám bylo dáno Otcem, Bohem jen proto, abychom se dostali na cestu poznání, cestu návratu. Ta hojná úroda se pak projeví až po ovládnutí mysli, jako vrchol naší snahy. Také jsem si uvědomila, že protiklad ega je pokora. Souhlasíte?

    Pane Václave, doufám, že mé krátké vyjádření nepřinese sem napadání, že jsem se vyspala z opice.

    Pozdrav lidem dobré vůle. Pamatujme -„Buď vůle Tvá….“

    Marie Š.

    1. Jsem rád, že jste na to šla „od lesa“. Koncentrace, meditace, tichá modlitba…..přináší v soustředění – usebrání často odpovědi na různé otázky. Mám s tím dobré zkušenosti. Ten Jan 12:25 je dobré sem pro doplnění přenést: „25Kdo lpí na svém životě, ten jej ztratí. Kdo na svém životě v tomto světě nelpí, uchrání jej k věčnému životu.“ Tato citace je z bible on-line :https://www.bible21.cz/online#jan/12/23

      V ekumenickém překladu je to trošku jinak. „Kdo miluje svůj život, ztratí jej; kdo nenávidí svůj život v tomto světě, uchrání jej pro život věčný“.

      V Bibli kralické je to takto :J 12:25 Kdož miluje duši svou, ztratíť ji; a kdož nenávidí duše své na tomto světě, k životu věčnému ostříhá jí.

      Důležité ve všech verších je to, co je tam stejné – „….tomto světě“. Tento svět nabízí právě to, co nás odvádí od pravé cesty návratu, co vlastně dělá i tu nepříznivou karmu a co v důsledku přinese nové zrození.

      Paní Marie, ano, myslím, že jste si to vysvětlila dobře. A jako bonus jste přidala nutnost být pokorným. To je opravdu důležité.

      Děkuji.
      Václav Žáček

  3. Tak som si konečne prečítal tú „diskuzi zde“, ktoré je tu podľa našeho Vendu „veľkou novinkou“, od pana Habinu, že „člověk nevznikl tady na planetě Země, že odněkud odjinud vyšel, na planetu Zemi byl asi nějak dopraven / pan Habina píše, že přišel, ……snad z mimozemského zdroje?/ a že má tady konkrétní úkol“.
    Táto myšlienka, ktorá nedá spať našim ufológom je nezmyslom, keď si uvedomíme, že „duch“ nepotrebuje nikde cestovať, on je všadeprítomný vždy a všade. To iba hmota je časopriestorovo obmedzená, ale duch nie…

    1. bolo by pre Vás obtiažne vyjadriť sa k pôvodnému textu a nie k tomu, ako text pochopil a vysvetlil Václav?
      Alebo ide iba o výkrik do tmy…

      P.S.:
      1) sám seba považujete za všedeprítomného ducha?
      2) čo, alebo Kto oživuje hmotu?
      3) existuje časopriestor aj v najvyšších sférach Stvorenia?

      Peter Habina

      1. Milý Petre Habina, chcel som si vyhľadať ten Váš pôvodný text (ako píšete), aby som sa mohol k nemu vyjadriť, ale som ho nenašiel. Našiel som Vaše príspevky z 31.01.2021 11:24, potom zo 4.02.2021 20:36 a následne z 31.01.2021 11:39, ale ktorý má byť ten „pôvodný“ neviem. Tie ostatné sú dosť rôznorodé a obsahujú mnoho citátov z Biblie, k tým sa nechcem vyjadrovať. Tie Vaše 3 otázky sú tiež dosť všeobecné a nevidím zmysel sa nimi zaoberať. Diskutovať telefonicky sa mi tiež nevidí byť racionálne. Chcelo by to vybrať si tému, ktorá môže niečo povedať dnešným ľuďom a k súčasným problémom ľudstva. Diskutovať len preto, aby sa diskutovalo, nemá zmyseľ.
        Pekný deň!

        1. ad/Našiel som Vaše príspevky z 31.01.2021 11:24, potom zo 4.02.2021 20:36 a následne z 31.01.2021 11:39, ale ktorý má byť ten „pôvodný“ neviem.

          Pane Degone, často jste tu odvolal něco, co jste jednoznačně napsal či vysvětlil, že jste něco tak nemyslel, jak jste to ale napsal.

          Chci Vás jen zdvořile upozornit, že příspěvek ze 4.2.2021 z času 20:36 nemohl nikdy předcházet příspěvku z 31.1.2021 vytvořeném v čase 11:39.

          Zamyslete se, jestli chcete, nad plynutím času.
          Václav Žáček

      2. Na planetě dne a noci se v případě potřeby pro žáka objeví vhodný mistr.
        Na planetě dne a noci se mistr žákovi nenutí.
        Na planetě dne a noci mistr žáka neobtěžuje nepatřičnými dotazy, vynucováním si odpovědí.
        Na planetě dne a noci žák předčí mistra.
        Na planetě dne a noci je mistr šťasten, když jej žák předči a on se stane jeho žákem.

        „…. Cesta oddaného je totiž trnitá, úzká a kamenitá a vede po úbočí velmi strmého srázu. Cesta do pekel je široká a pohodlná…..“

        Je třeba jít širokou cestou, neboť úzká cesta neumožňuje naplno prožít širokost.

        1. Několik poznámek, ale jinak díky za reakci:

          ad/ Na planetě dne a noci se v případě potřeby pro žáka objeví vhodný mistr.

          Platí, že když je duše žáka připravena, Mistr se objeví. ( je lepší psát Mistr než mistr )

          ad/ Na planetě dne a noci se mistr žákovi nenutí.

          Jestliže člověk dozraje k učení Mistra, není potřeba, aby tento duchovně vyspělý člověk – Mistr – se nějak žákovi nutil.

          ad/ Na planetě dne a noci mistr žáka neobtěžuje nepatřičnými dotazy, vynucováním si odpovědí.

          Je to naopak, žák Mistra vznáší dotazy, které jsou od něho, právě proto, že je to žák, někdy i nepatřičné. Takové dotazy poukazují na žákovu nevědomost. Mistr se ale jako milující učitel dívá na malé školáčky spíše se shovívavým úsměvem, ale vždy dokáže všechny dotazy zodpovědět.

          ad/ Na planetě dne a noci žák předčí mistra.

          Znáte nějakého žáka, který předčil svého Mistra? Myslím duchovního Mistra. Žák vyspělého hudebníka může být později lepší než jeho učitel. Žák špičkového sportovce může být později lepší než on a vytvořit třeba i světové rekordy. Žák slovutného profesora může být po náročném studiu a práci lepší svého učitele.

          ad/ „…. Cesta oddaného je totiž trnitá, úzká a kamenitá a vede po úbočí velmi strmého srázu. Cesta do pekel je široká a pohodlná…..“

          Je třeba jít širokou cestou, neboť úzká cesta neumožňuje naplno prožít širokost.

          Toto tady bylo nedávno diskutováno. Proč jít ale do pekel, tomu nerozumím. Jako pro tu „širokost“, že je to pohodlné?

          Pěkný večer.

          Václav Žáček

        2. ad. Venda 1.3.2021 (19:40)
          To nebyla reakce určena Vám.
          A Vaše dotazy si zajisté dokážete zodpovědět sám.
          Když ne hned, časem jistě.
          Také pro urychlení a dozrání můžete změnit čas na tady a teď.

        3. Aha, tak to se omlouvám. Nebylo mi jasné, na koho reagujete, protože o planetě dne a noci tu nikdo nepsal a zrovna tak si neuvědomuji, že by tu někdo psal o žáku a mistrovi /Mistrovi/. Ale protože to je pod mým článkem, tak jsem k Vašim myšlenkám něco napsal.
          Ještě jednou se omlouvám.
          Václav Žáček

        4. Na trnité, úzké a kamenité cestě je místo vždycky jen pro jednoho. Teprve až člověk zůstane sám, nikdo mu nepřekáží a nerozptyluje, začne si postupně rozumět. Pokud v depresi nepropadne démonům. Ale dá se to ukočírovat a pak se dějí věci. Klid a mír, všechno se zvládne.
          Díky, Bože, za každý nový krásný den!

        5. ad. Venda pro Matku2.3.2021 (11:17)
          Neomlouvejte se a raději dozrajte. Pak pochopíte, o čem a proč píši.
          Nebo naopak, …

        6. Pro Matka (při předpokladu, že onen text byl směrován na mne)

          >>Na planetě dne a noci se v případě potřeby pro žáka objeví vhodný mistr.<>Na planetě dne a noci se mistr žákovi nenutí.<>Na planetě dne a noci mistr žáka neobtěžuje nepatřičnými dotazy, vynucováním si odpovědí.<>Na planetě dne a noci žák předčí mistra.<>Na planetě dne a noci je mistr šťasten, když jej žák předči a on se stane jeho žákem.<>„… Cesta oddaného je totiž trnitá, úzká a kamenitá a vede po úbočí velmi strmého srázu. Cesta do pekel je široká a pohodlná…..“ <>Je třeba jít širokou cestou, neboť úzká cesta neumožňuje naplno prožít širokost.<<
          K naplnění „širokosti“ sloužily opakované pobyty lidských bytostí na Zemi. Každý jednotlivý „život“ v jiné posici, společenské třídě, tělesné konstituci i darem (vlastnostmi) pro ten který socializovaný prostor potřebné…
          Oněch cyklů bylo „naplánováno“ sdostatek na to, aby všichni mohli dojít k Hoře a nastoupit cestu vzhůru…
          ————————————————–
          Slibuje To, co se nyní děje všude na Zemi, dohnat „širokost“ prožití na potřebnou míru, když onou mírou je vědomé svobodné rozhodování jedince v rámci společensky potřebné interakce?
          Nebo se to sune ke ztrátě i toho mála, které jedinec má…?

          Peter Habina

        7. ad. Věra z Vysočiny2.3.2021 (14:20)
          Inu dejme tomu. Ale složitější je najít sám sebe na široké cestě :-)

  4. → zrovna tak si neuvědomuji, že by tu někdo psal o žáku a mistrovi /Mistrovi/.
    ______________________________ :-))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))

    Šílenec po vodě pátrá, i když je uprostřed vln. (Sextus Propertius)

  5. pro Matka
    >>Na planetě dne a noci se v případě potřeby pro žáka objeví vhodný mistr.<>Na planetě dne a noci se mistr žákovi nenutí.<>Na planetě dne a noci mistr žáka neobtěžuje nepatřičnými dotazy, vynucováním si odpovědí.<>Na planetě dne a noci žák předčí mistra.<>Na planetě dne a noci je mistr šťasten, když jej žák předči a on se stane jeho žákem.<>„… Cesta oddaného je totiž trnitá, úzká a kamenitá a vede po úbočí velmi strmého srázu. Cesta do pekel je široká a pohodlná…..“ <>Je třeba jít širokou cestou, neboť úzká cesta neumožňuje naplno prožít širokost.<<
    K naplnění „širokosti“ sloužily opakované pobyty lidských bytostí na Zemi. Každý jednotlivý „život“ v jiné posici, společenské třídě, tělesné konstituci i darem (vlastnostmi) pro ten který socializovaný prostor…
    Oněch cyklů bylo „naplánováno“ sdostatek na to, aby všichni mohli dojít k Hoře a nastoupit cestu vzhůru…

    Slibuje To, co se nyní děje všude na Zemi, dohnat „širokost“ prožití na potřebnou míru, když onou mírou je vědomé svobodné rozhodování jedince v rámci společensky potřebné interakce?
    Nebo se to sune ke ztrátě i toho mála, které jedinec má…?

    Peter Habina

  6. k Matka
    (text jsem odeslal včera v noci 2x, ale byl neúplný. Toto, když to bude v pořádku, je text jak má být.)

    K „Na planetě dne a noci se v případě potřeby pro žáka objeví vhodný mistr.“

    Žák se žákem stává až poté, co nastoupí do procesu vzdělávání. Do té doby žákem nebyl.
    Bude-li se chtít stát žákem dobrovolně, nebude hledat mistra, nýbrž Učitele…
    Skutečný Učitel je ten, kdo byl pro to povolán. Povolanost se pozná ihned. Je to v osobním vyzařování a strhujícím podání výkladu. Žáci se na výuku těší a znalosti si nesou po celý život.
    Toto platí všude, bez ohledu na obor nebo jiné poznání. Poznáte to výlučně při osobním setkání…
    Závěr : Učitel se neobjeví pro žáka… To žák objeví Učitele…

    K „Na planetě dne a noci se mistr žákovi nenutí.“

    Odpověď napsána na konci předešlého odstavce – předposlední řádek…

    K „Na planetě dne a noci mistr žáka neobtěžuje nepatřičnými dotazy, vynucováním si odpovědí.“

    Má Učitel nechat obtěžovat ostatní žáky i sebe nepatřičnými dotazy a vynucováním si odpovědí jedincem?

    K „Na planetě dne a noci žák předčí mistra.“

    Žák nepředčí Učitele, může se také stát Učitelem. Přitom se nevylučuje být Učitelem svého bývalého Učitele, který tím nepřestal být Učitelem…

    K „Na planetě dne a noci je mistr šťasten, když jej žák předči a on se stane jeho žákem.“
    Předčit kohokoliv kýmkoliv není cesta…
    Když se setkají dva nebo více Učitelů, nikdo z nich se nestává žákem. Můžou se však navzájem obohatit o míru vědomí jsoucna…

    K „… Cesta oddaného je totiž trnitá, úzká a kamenitá a vede po úbočí velmi strmého srázu. Cesta do pekel je široká a pohodlná…..“
    Cesta trnitá a kamenitá, svědčí o tom, že dlouho nebyla používána a udržována. Taková rozhodně není na strmém svahu… Je mezi námi…

    Když se však stane, že si tu svou někdo pečlivě vyčistí, dostane se až k úpatí Hory, kde vzhůru vede chodník, úzký chodník.

    Úzký však není proto, aby byl výstup obtížnější. Je úzký, jelikož je osobní. Pro každého, kdo se dostane až sem je jeden. Představuje cestu, kterou může jít pouze ten, pro kterého byla otevřena. Cílem je dosažení vrcholu vědomého bytí…

    K „Je třeba jít širokou cestou, neboť úzká cesta neumožňuje naplno prožít širokost.“
    K naplnění „širokosti“ sloužily opakované pobyty lidských bytostí na Zemi. Každý jednotlivý „život“ v jiné posici, společenské třídě, tělesné konstituci i darem (vlastnostmi) pro ten který socializovaný prostor…
    Oněch cyklů bylo „naplánováno“ sdostatek na to, aby všichni mohli dojít k Hoře a nastoupit cestu vzhůru…
    ——————————————
    Slibuje To, co se nyní děje všude na Zemi, dohnat „širokost“ prožití na potřebnou míru, když onou mírou je vědomé svobodné rozhodování jedince v rámci společensky potřebné interakce?
    Nebo se to sune ke ztrátě i toho mála, které jedinec má…?

    Peter Habina

    1. ad. Peter Habina
      – Nejsem teoretik, a tak píši tak, jak píši, ale styl změnit nemohu, to bych nebyla já.
      Takže mnohé jste jinými slovy upřesnil, něco mám jinak.
      – Učitel, či mistr ba ani žák, pokud jsou si určeni a setkají se, nemusí vyslovit jediné slůvko, jestliže oba pracují s energiemi a vzájemně se cítí, také zdroj.
      Jestliže potřebují hovořit, lehko lze sklouznout ke žvanění.
      – Jak jsem psala před chvílí, pokud jde člověk úzkou cestou, fajn, ale těžší je zvládnout úzkou cestu na cestě široké.
      – to co se nyní děje všude na Zemi – míry mohou býti různé.
      I zde na Gnosis je jakousi mírou společenská interakce.
      A jak je adminem psáno:
      „….Všechny komentáře jsou schvalovány administrátorem. Z tohoto důvodu mohou být zveřejněny se zpožděním od několika minut do několika hodin. Odstraňovány jsou komentáře obsahující vulgarismy, spam, invektivy, apod…..“
      To znamená, že je něco omezeno.

      – A co se týká dnešní doby ve světě – mnoho lidí není ochotno se omezit, aby neohrozili ostatní lidi. Mnoho lidí pracuje s takovými lidmi ve firmách a není schopno se ochránit před nákazou.
      A zaměstnavatel si raději koupí třeba lexus, než by dal finance na ochranu svých zaměstnanců na pracovišti. A mnozí na to doplácí ztrátou života. Nenechali je žít.
      (Čest vyjímkám, jiný zaměstnavatel pravidelně testuje své zaměstnance)

      Související (?) říkání:

      Nechej žít stvoření (tvorbu)
      kterou jsi nestvořil.

      (Nechej žít to, co jsi nestvořil).

  7. Nemáme tady těch učitelů nějak přespříliš??? Možno by to chtělo mezi nima vyhlásit soutěž, který z nich je ten nejlepší. Jenom těch žáčků je tady už méně, nikdo nechce být tím „hloupým Honzem“. Jo, je to bída tady na planetě dne a noci…

    1. Vy to víte, že je jich přespříliš… jinak byste na konec první věty dal otazník 1 (slovy jeden).

      Možná by bylo na místě konstatovat, že jsou učiteli všichni, až na dva.

      Jeden z nik je „žáček“ a jeden „Honza“ (ten je však všemožný, jen ne hloupý…)

      Jo, ještě vysvětlivka od jednoho z učitelů – žádný z nich není Učitel…

      Peter Habina

      1. Chyba pane Habina, učitelem se snaží být každý, kdo jiného poučuje a takových tady máme přespříliš. A když Vás už tady mám, tak mi řekněte, čeho jste Vy učitel. U Pana Žáčka je to jasné – ten je učitelem karmy, ale u Vás jsem to ještě neobjevil. V čem vynikáte? Nebo jste „tajemník“, co všechno utajuje? Já jsem ten, co do všeho kecá a nemá žádný názor na nic. A co Vy????????

        1. Pochopil jsem Vaše vyjádření (odpověď) správně…? Když ne opravte mne…

          1) Můj výklad = definice výrazů učitel/Učitel v jejich pojmu…
          1) Váš, jak tvrdíte, „neexistující“ názor = „Chyba pane Habina“ a k tomu vyjádřený Váš názor na učitelství, za které se má považovat již snaha něco vyjádřit…
          Navíc si dovolujete posuzovat kdo je nebo není „poučovatel“, přičemž mluvíte také za ostatní nejmenované, když píšete „takových tady máme“ a završil jste to majetníckým „přespříliš“…

          Pokračujete výrokem „A když Vás tady mám“, čímž se pasujete za šéfa oněch (máme), abyste vzápětí na mně požadoval (tak mi řekněte), čeho jsem učitel. Pravděpodobně byste chtěl vědět, o čem se snažím ostatní poučovat a tím se zvýraznit coby „učitel“.

          Dalším Vaším „Nenázorem“, rádoby vtipně onálepkujete Václava Žáčka, za jeho upřímnou snahu o osvětu, o kterou tady nikdo nestojí, abyste toho využil na skryté zařazení mých vstupů do stejné kategorie – otravný, obtěžující… v ničem nevynikající, píšící způsobem těžce stravitelným a mnohdy rozumově nepřijatelným…
          Když nejsou argumenty tak nasadíte „jemnou“ ironii – „V čem vynikáte, když jsem to neobjevil?…“

          Závěrem začnu odpovědí na Vaší otázku s 8-mi otazníky a ukončím výkladem toho, co jste o sobě samém napsal v předposlední větě Vašeho vstupu.

          Mám schopnost viděné, popsané nebo prožité děje chápat a poté definovat tak, že správně určím co/kdo jsou/byly příčiny a co jsou důsledky.
          Proto jsou mé vstupy použitelné v celé šíři témat, které hýbou lidským společenstvím. Vstupy jsou po většině neosobní, s důrazem na věcnost.

          K Vašemu vyznání „Ja jsem ten, co…“ –
          v kontextu náznaku Vaší logiky nutno konstatovat, že jste ten co kecá, tedy Kecal, že kecáte do všeho, tedy jste Ferda mravenec, který o sobě tvrdí, že nemá žádné Názory na Nic, tedy jste Lhář… jelikož jak vidno, názory a posudky Vám nejsou cizí…

          A to je dobře, protože jinak byste ani nemohl být považován za lidskou bytost…

          Peter Habina

  8. Pane Habino, jsem poctěn Vaším zájmem o mou maličkost, když na mé skromné 5 řádkové vyznání odpovídáte svými 28 řádky elaboráty o tom jak se ve všem mýlím a snad i o tom, že nejsem vlastně ani člověk, ale Kecal, Ferda mravenec a obyčejný Lhář. Je zřejmé, že postrádate jakýkoliv humor a že tedy bude s Vámi obtížná debata na téma „hledání světla“. Jsem doopravdy rád, že ste se mi ukázal v tom pravém světle. Škoda, že u Vás nevidím žádné projevy lásky k bližnímu. Buďte zdráv a ať se Vám daří!

    1. Pane,nevím Vaše jméno ani příjmení, abych Vás mohl úvodem oslovit.

      Prosím, neberte má následující slova coby útoky na Vaší osobu.
      Ač se Vám moje předešlá odpověď nelíbí, přesto je sestavena výhradně na základě rozboru Vámi, jak nyní uvádíte „na 5-ti řádcích“, napsaných vět a výrazů v nich použitých.
      Je mi líto, že jste v mém textu nenašel to, co jsem tam sděloval nejen Vám. Patrně jste to tam ani nehledal.

      Ujišťuji Vás, že:
      – Vás nepovažuji za „maličkého“
      – Vašich 5 řádek obsahuje mnohem více sdělení o Vás, než se domníváte
      – neprojevoval jsem rozborem zájem o Vás, nýbrž o to, co jste tam sdělil
      – elaborát, aby jej bylo možno takto nazvat, by měl rozsah nejméně 3 strany A4
      – toto jste napsal o mně „V čem vynikáte? Nebo jste „tajemník“, co všechno utajuje?“
      – v odpovědi jsem vycházel z Vašeho „Tajemník…. co všechno utajuje“…
      Proto byly mé reakce na Váš popis sama sebe, v tomto smyslu použitelné. Kecal, co
      kecá do všeho = Ferda mravenec a když na 5-ti řádcích tvrdíte, že nemáte na nic
      Názor, přičemž vědomě používáte každé Vaše slovo směrem k jiné osobě. Chcete
      tvrdit, že si neuvědomujete, že tím vyslovujete Váš subjektivní postoj – Názor?
      Pokud si to neuvědomujete, jste nesvéprávný. Pokud ano, jste Lhář.
      Toto je pouze věcný rozbor výrazových prostředků v jejich významech a pojmech.
      – Kdyby jste se mnou mluvil osobně, myšlenka že postrádám humor by Vás ani
      nenapadla
      – debata na téma „hledání světla“ nemůže být jiná než obtížná. To proto, že Světlo
      hledáte skrze rozum, který je přece jiné podstaty, než Světlo. Hledat je nutno v 
      duchu a ne ve hmotě.

      Závěrem snad pouze toto:
      Když někdo mluví o jiných, dává tím „vysvědčení“ o sobě samotném…
      „Jsem doopravdy rád, že ste se mi ukázal v tom pravém světle.“

      Vaše „Škoda, že u Vás nevidím žádné projevy lásky k bližnímu.“ je důsledkem toho, že lidé nevědí, jaké atributy láska má. Ujišťují Vás, že vše, co píšu, píšu s láskou k lidem – tedy i k Vám.

      Peter Habina

      1. ad – Kecal, co
        kecá do všeho = Ferda mravenec

        Věcné připomínky:
        Nebyl to náhodou brouk Pytlík? Ten, co se narodil v kině a všechno viděl a do všeho kecal? A nepíše se náhodou Ferda Mravenec, s velkým „M“?

    2. Milý Kolemjdoucí – zaujal mne Váš příběh s P. a proto se Vám ozývám. Nedělejte si nic z toho, že ste šlápl do něčeho, co zrovna nevoní. To se stalo i mne, že jsem byl v krásném a udržovaném parku, kde jsou tabulky zákazu vstupu psích miláčků a tak jsem neodolal a vstoupil. Brzo jsem toho však olitoval, když jsem stoupl do toho měkého a ne zrovna vonícího, a co teď? Lidé se koukají a myslí si své. Jak z toho ven? – Dělejte, jako by se nic nestalo a pomaloučku se vzdalte a tam se dejte do pořádku a hlavně – buďte příště obezřetnější. Ne, všechno je takové, jak vypadá!

  9. Máte pravdu Pravdo! A děkuji za radu. V tomhle má Venda jistě pravdu, že za chyby se tady platí, ale to neplatí na věčnosti. Budu muset doporučit adminovi, aby tady umístnil taky takovou ceduli se zákazem vstupu psů i s jejich exkrementy s odkazem, že zde je místo kultury, vzdělání a odpočinku. A taky, že jsou zakázané všechny středověké souboje slovem i písmem.

    1. → zde je místo kultury, vzdělání a odpočinku.
      ___________ Ano, jak jinak.:-) Údolí tupých hlav, aneb pocukrovaná realita zalitá nikdy nezapadajícím sluncem…-))

  10. Honzo, máme tady jenom to, co si sem sami dáme – nic víc, ani méně. Obsah je vizitkou nás samotných!

    1. → Honzo, máme tady

      Navštěvníku, nechceš-li být sám sobě za idiota, prosím tě mluv jen a jen sám za sebe. Nic takového jako „máme tady“, neexistuje.

      1. Idiot si myslí, že když se (jakoby) vyčlení z celku (společenství), že tím přestane ten celek existovat a že je tady jen on samotný (jako celek). Idioti jsou kastou samy pro sebe a neuznávají nic a nikoho jenom sebe samotného…

  11. → Obsah je vizitkou nás samotných!
    ___________ Žádný schovávání za „nás“, žádný schovávání za „my“, zkrátka žádný mimikry a s&h neberu.

  12. Honzo, pokud se necítíš být součástí „celku“ tedy lidí, kteří utvářejí tento web (gnosis.cz) tak mluvíš jenom za sebe a nemáš žádné právo mluvit k záležitostem celku. Já mluvím za „celek lidí“, kteří přispívají do obsahu tohoto webu a tak mám určité právo se k tomu obsahu vyjádřovat a tedy nesouhlasím s názorem, že se tady produkují „tupé hlavy atd.“ Tento web je takový, jakí jsou i jeho přispívatelé. Nedělá ho naše strana a vláda, jako za komunizmu, ale my sami. Administrátor jenom dozoruje na to, aby byla zachována určitá slušná úroveň, kterou narušujete jenom vy sám. Pokud se Vám zde nelíbí, můžete klidně odejít…

    1. Jak vidím je čas, kdy spor „tupých hlav“ musí řídit Pravda a tak tady je má analýza:
      1. Premisa: Kdo utváří web?
      Rezultát: Obsah webu tvoří přispívatelé, když nepočítáme „odkazy na výpovědě slavných osobností, nebo jiné materiály.
      2. Premisa: Je výrok o obsahu webu „zde je místo kultury, vzdělání a odpočinku“ pravdivý?
      Rezultát: Tak by tomu mělo být v kulturní a právní společnosti.
      Rozklad: Pokud tomu tak není je to záležitost nekulturních přispívatelů. Neplatí tu, že se to týká jenom těch „druhých“ a nikoliv mne „samotného“ i když taky přispívám. Logika, že já samotný přece nemůžu být stejný, jako ti druzí – neplatí!
      3. Premisa: Platí přísloví, „podle sebe soudím tebe“?
      Rezultát: Platí v celém rozsahu, když neuznávám všeobecně platné morální zákony, jako je to u egoistů.
      – Tak praví Pravda! – Howg!

  13. → Já mluvím za „celek lidí“
    _______________________ Kolikrát já už jsem za svůj život tuhle slovní s*ačku slyšel?…-))

      1. Zaujímavý materiál, jenom adresát je špatný…
        Moudrost se nedává zadarmo!

  14. → Když toto nezastavíme… nezbyde mnoho času na jakékoliv diskuse…
    _____________ Co se má stát, to se stane. Ještě nikdy tomu nebylo jinak.

    „Bože, dej mi sílu, abych změnil věci, které změnit mohu. Dej mi trpělivost, abych snášel věci, které změnit nemohu. A dej mi moudrost, abych obojí od sebe odlišil“

    1. _____________ Co se má stát, to se stane. Ještě nikdy tomu nebylo jinak.

      K „Co se má stát, tose stane“
      Tato formulace predikuje stav, že vše je předurčeno. To by ale vylučovalo jedak Evoluci, stejně jako Stvoření…
      Jak by pak fungovala kauzalita, zejména k projevům svobodné vůle lidských tvorů?

      Mohlo by to být třeba tak, že na základě působení subjektů (svobodná vůle), se momentální stav objektivní skutečnosti, v důsledku tohoto působení změnit Musí?

      Jaký smysl by pak měla slova „modlitby“ prosící Boha o pomoc?

      Její znění mám na zdi v trochu jiném provedení. Zní takto:
      „Pane, prosím, dej mi odvahu, sílu a vytrvalost, abych změnil to, co změnit mohu…
      Dej mi, Pane, také trpělivost a laskavost, abych přijal to, co změnit nemohu…
      a dej mi, Pane ještě moudrost, abych to od sebe rozeznal.“

      1. Jednou jsem tu napsal v jednom článku:

        Jsme v nejnižší části stvoření, kde nevládne dokonalost. Pro nás, jako lidské bytosti, tento svět existuje, protože pro oklamanou mysl je tento svět iluze realitou. Tento tzv. svět je realitou stejného řádu jako my samotní; jsme-li tedy my, pak je svět také. Ale jsme-li my neskuteční, pak svět je také neskutečný. Toto je konečná absolutní transcendentní pravda. Poslední ale. Ale jsme-li neskuteční, pak naše činy, skutky, přání, myšlení, vše je neskutečné a pak nevyvstává otázka protimluvu, protože to přináleží myšlení a myšlení je také nereálné. Pro mystiky absolutní poznané úrovně je realitou pouze transcendentní Jediný, zatímco pro nás je realitou tento svět mnohosti. Oni zahrnují absolutní realitu, my se potácíme v relativní realitě neboli ve zdání. A nutno dodat, že pro člověka, který existuje v tomto světě iluzí a zdání, existuje také jeho svobodná vůle, ovšem také iluzorní. V čem hledat nepřipoutanost mystiků? V překonání všech závislostí k věcem našeho světa a osvobození duše od pout světských přání a poddanství karmy. A ještě, pravda našeho regionu je pravdou vždy jen pro naši nižší úroveň stvoření, ale není pravdou konečnou. Psát o výstupu k absolutnímu Jedinému, o Jednotě, Harmonii a Lásce, jimiž jsou tvořeny nejvyšší Zákony, které mystik ve své transportu poznává, je již zbytečné. Tady v této úrovni to nelze ani v nejmenším pochopit.

        Lidské představy a obrazotvornost zde, v tomto světě, jsou výplody naší mysli, čerpající ze zprostředkovatelské funkce našich smyslů a to, že trvají v životě ty desítky let, neznamená, že nežijeme v iluzi. Náš zdejší žitý sen také jednou skončí smrtí těla a „probudíme“ se proměnou do vyšší úrovně. Zda v ní již zůstaneme /s pozdějším dalším výstupem do vyšších prosvětlených sfér/ či se vrátíme do zdejší pozemské reality, to nemáme zcela ve svých rukou. Mystická cesta však nabízí poznání vyšší reality ještě za života v hmotném těle, což naplňuje hlavní cíl života. Ježíš říkal – tam, kam jdu já, vy nemůžete… Některým nabídl vstup do nitra a vhled do vyšší úrovně – viz. jeho proměnění se na hoře v evangeliu Matouše /kapitola sedmnáctá/. A to je ten primární důvod, že se vybraným duším, které jsou připraveny na cestu sebepoznání přes své nitro, dostává nezištné pomoci mystiků. Ten jeden z nejvýznamnějších poslů Boha-Otce, Ježíš Kristus, říkal: „Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste se stali syny světla.“ /Jan 13:36/ Stát se synem světla, co to asi je? Odpověď není složitá; zbavit se natrvalo žití v iluzi tohoto světa. Za sebe píši, že ale neželím reality tohoto světa. Z jistého důvodu jsem se do něj musel zrodit /a ne jednou/. Je to region pomíjivosti a nenabízí pravdu. Na závěr odkazuji na Ježíšovo největší přikázání z Matouše, kapitola 22:34 až 40. To je začátek ne lehké cesty vyjití ze světa iluze do reality prosvětlení.

        – – – – – – – – –

        Ta Vaše modlitba je pěkná, již jsem ji někde četl v poněkud pozměněné podobě, ale v podstatě skoro stejné. /Aischylos/

        ad/„Pane, prosím, dej mi odvahu, sílu a vytrvalost, abych změnil to, co změnit mohu… . . . . .atd.

        Dodám za sebe, je-li to ale Tvá vůle….. a tak dodám to pro mě podstatné a neměnné a také plně dostačující….“Buď vůle Tvá“.

        Zdravím.

        Václav Žáček

  15. Známá paní mi poslala odpověď jednoho indického mnicha – kladou mu z Čech otázky. Možná by to někoho mohlo zajímat.

    Otázka: Jak se modlit za ostatní? Neboli naše modlitby a záměry pro druhé – zasáhneme do jejich karmy?

    Odpověď: Já to dělám takto: Když mi někdo řekne o někom potřebném nebo požádá o pomoc, na konci mé meditace ze srdce sdílím světlo a vizualizuji si, že je u té osoby. Zřídkakdy si představuji nějaký konkretní výsledek, nevkládám konkretní záměr.

    Vzpomenout si v modlitbě a sdílet světlo je má povinnost. Jakým způsobem ta energie nebo světlo bude fungovat, to záleží na té osobě a Boží vůli. Vždy to takto cítím. A nikdy nemám obavu ze zasahování do karmy nebo něčeho podobného. Když k vám nějaká záležitost přijde, máte něco udělat – ať už jemně nebo silněji. Sdílet energii a světlo je to nejmenší – a jak se to projeví – to nechme na Božství.

    Když pro někoho něco děláme, mělo by to vycházet ze základu, kterým je soucit a zároveň odpoutání. Je lehké se nechat unést soucitem, ale necháme-li se unést a vkládáme osobní záměr a energii, může být někdy část jejich karmy přenesena na nás. Není to ale tak jednoduché. Já mám odpoutanost jako součást mé přirozenosti, přirozené nastavení, nedělám to vědomě. Být odpoutaný nám ale nebrání pomáhat ostatním. Vždy s pokorou, znám své limity, vždy si připomínám: Božství to ví lépe. Pokud se něco děje, Božství pro to má své důvody. Známe jen malou část života ostatních, zatímco Božství zná všechny skrz naskrz od úplného počátku. V indických textech oslovujeme Božství jménem Džátavéda = ten, který zná vše. Jen Božství zná úplný obraz. Skrz Božství je pomáháno i léčeno.
    Náš pohled je malý, tenká výseč. Co se zdá správné/dobré teď, se může ukázat jako špatné/nesprávné v delším časovém horizontu.

    Když k vám něco přijde, je vaší povinností sdílet světlo ze srdce, dělat mantry a tuto energii nasměrovat k té osobě se záměrem, ať ta energie sdílená skrze mne, je tomu člověku ku pomoci. Ať se děje Boží vůle.

    Takto to dělám. Božství zná minulost, přítomnost i budoucnost všech. Proto, když žádáte Božství, žádejte, jako když malé dítě žádá matku.

    Jsou mistři, kteří dokáží svou vůlí zařídit, aby se věci děly. Nebo část něčí karmy absorbovat do sebe nebo ji poslat někam jinam a spálit to. Číst si ale o činech takových světců nám nepomůže.
    Dělejte, co cítíte a nechte Božství ať koná.

    /konec/

    Marie Š.

  16. Tak modlitba Inda je zcela jiná, že náš „Otčenáš“. Naše modlitba je o základních věcech. Přejeme si v ní ať přijde jeho království a hlavně pak, ať se stane jeho vůle, v nebi i na zemi. Prosíme o to základní, chléb a prosíme, aby naše viny byly odpuštěny. Odpouštíme a také prosíme o to, abychom nebyli vydáni v pokušení.

    V modlitbě indického mnicha se píše o nevkládání záměru pro toho, za koho se modlí a nejde v ní o nějaký konkrétní výsledek. Tady cítím v Indii zřejmě rozšířenou karma jógu. A také, jde zase o Jeho Vůli, mnich místo Boha používá Božství.

    Soucit a odpoutání, to je zajímavé. Doslova – cituji:“Být odpoutaný nám ale nebrání pomáhat ostatním.“ Myslím, že toto je celkem stejné – „Dělejte, co cítíte a nechte Božství ať koná.“ U nás – buď vůle Tvá!

    Někdo nepřipouští existenci karmy, ale pak se modlí otčenáš, protože někde v hloubi ví, že hřešil.

    I tak to je.

    Alois

    1. → Myslím, že toto je celkem stejné – „Dělejte, co cítíte a nechte Božství ať koná.“
      _________ Tvl. Álois, že ty si objevil Ameriku, viď? Pozdě Álois, pozdě, víme? Takovej František z Assisi, vás karmisty a biatlonisty, ovšem těžce předběhl;
      Boží vůli je: Miluj a dělej co chceš.

      ps: nečekám, že ti docvakne. nemáš na to.

Diskuse byla ukončena.

Magazín Gnosis - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů - provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2021

Máte-li zájem o publikování svého článku, pište na e-mail info@gnosis.cz.

Odkazy:

Slunovrat Záhady-Zdraví.cz Bylinkové království PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKA AOD - průvodce transformací Rahunta Společnost pro mezioborová studia, z.s. Česká Konference