mapa stránek || vyhledávání

Podobenství

Fragment řecky psaného textu z poloviny 3. století obsahuje úvodní věty Matoušova evangelia. Papyrus byl součástí sbírky rukopisů nalezených v roce 1897 v egyptském Oxyrhynchu.

Jsem po pár dnech půstu od počítače. Bohužel ne od jídla, uznávám dobrovolně, tak pět kilo dolů by se hodilo. V nedobrovolném volnu jsem si sám sobě naordinoval dobrovolné a podrobnější pročítání Nového zákona. A nyní k PC usedám a z mých poznámek píši svůj nový, amatérský článek. Nevšímám si jiných diskuzí o televizní tvorbě a také politika, tady vášnivě probíraná, mě nijak nezajímá. Po mých pár předchozích „výletech“ k různým osobnostem jsem se soustředil na laické studium evangelia Matouše, které v čase jeho vzniku, mezi lety 80 až 95, bylo určeno především Židům. Oplývá mnoha podobenstvími. Návody jak žít a co dělat správně. Morální a etické principy, které jeho prostřednictvím byly dány lidem, jsou již platné tisíce roků. I tato naše současná a údajně velmi „vyspělá“ civilizace tzv. moderních lidí z něho může stále čerpat poučení.

Odkazy na originální text jsou směrovány k Bibli kralické – viz:
http://www.novyzivot.cz/bible/#Mt_1:1

Ježíš Kristus mluvil k lidem, k zástupům v podobenstvích? Proč?? Odpověď je v Matoušovi 13-10 a dalších verších:

Tedy přistoupivše učedlníci, řekli jemu: Proč jim v podobenstvích mluvíš? On pak odpověděv, řekl jim: Nebo vám dáno jest znáti tajemství království nebeského, ale jim není dáno. (Nebo kdož má, bude jemu dáno a rozhojníť se; ale kdož nemá, i to, což má, bude od něho odjato.) Protoť v podobenstvích mluvím jim, že vidouce nevidí, a slyšíce neslyší, ani rozumějí…

A pak již Ježíš Kristus vysvětluje, i s odkazem na proroka Izaiáše, proč tomu tak je. A v závěru sděluje v Matoušovi 13:17:

Amen zajisté pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví žádali viděti to, což vy vidíte, a neviděli, a slyšeti to, což vy slyšíte, a neslyšeli.

Dovolím si malou poznámku k první úvaze. Když je někdo žákem někoho, kdo má více znalostí, informací a poznání než ten, kdo učitele nemá, má nějakou výhodu? Proč asi ti proroci a spravedliví neviděli a neslyšeli? Ježíš Kristus své učedníky učil, jak za svého života vstoupit na Cestu k Otci a oni prováděli praxi podle jeho pokynů. A oni tak viděli a slyšeli a bylo jim dáno znáti tajemství království nebeského.

Setkal jsem se tu za těch pár roků se zkresleným výkladem některých podobenství. Není to ale chyba toho, kdo takový výklad dává. Je to možná nevědomost a může to být výsledek toho, že někdo nevidí či neslyší. Proč? Nemá nikoho, kdo by ho naučil, jak vidět a slyšet! A nebo se, na druhé straně, přijímají pro jednoduchost tzv. církevní autority a jejich výklady.

Blahoslavenství! Matouš 5:1:

Vida pak Ježíš zástupy, vstoupil na horu; a když se posadil, přistoupili k němu učedlníci jeho. I otevřev ústa svá, učil je, řka:…

(Povšimněte si prosím, že „učil je“, především a opět své učedníky. Ale neskrýval to před zástupy.)

Hned první blahoslavenství mívá často chybný výklad. Matouš 5:3:

Blahoslavení chudí duchem, nebo jejich jest království nebeské.

Někdo by si mohl myslet, že „chudí duchem“ jsou nějací omezenci, snad až duševně nemocní. Nebo takoví prosťáčci, kteří zaslouží soucit těch „normálních“ lidí. Myslím, že tak to není. „Chudými v duchu“ jsou zřejmě myšleni lidé skromní a pokorní, kteří jsou schopni zbavit se svého je ovládajícího ega. To jsou šťastní a požehnaní lidé, neboť právě oni jsou vyvoleni jít zpět k Otci, dostat se na Cestu návratu k Němu. Lidská mysl a její nespočetná přání tomu silně brání a především ego brání v této Cestě. Vždy znovu a znovu navrací člověka zpět, dokud nebude naplněn láskou a oddaností k Bohu.

Ježíš Kristus nekázal o nesmrtelnosti člověka! (Smrt je tady ve hmotě zákonem, nejde se ji v žádném případě vyhnout.)

Matouš 5:25-26:

Vejdi v dobrou vůli s protivníkem svým rychle, dokudž jsi s ním na cestě, ať by snad nedal tebe protivník tvůj soudci, a soudce dal by tě služebníku, a byl bys uvržen do žaláře. Amen pravím tobě: Nevyjdeš odtud nikoli, dokudž i toho posledního haléře nenavrátíš.

Dokud jsi s někým na cestě, tedy žijete ve stejném čase a ty máš s ním nevyrovnaný dluh, snaž se to za svého života odčinit. Že nutně nemusí jít o finanční dluh je jisté. Po smrti již to vyrovnání dluhu nepřichází v úvahu. Stává se novou karmickou zátěží. Spravedlivý soudce pak odsoudí oba tak, že dlužník v novém zrození bude mít příležitost vyrovnat svůj dluh a věřitelův nárok tak může být uspokojen. A tento proces se bude opakovat tak dlouho, až k tomu vzájemnému vyrovnání dojde. Neznamená to – „Nevyjdeš odtud nikoli, dokudž i toho posledního haléře nenavrátíš…“ – jako že budeš žít v žaláři tohoto světa a vlastně se staneš nesmrtelným. Jinými slovy, Ježíš Kristus nabádá, že dokud jsme na tomto světě, v tomto těle, máme příležitost žádat o odpuštění, realizovat vyrovnání dluhu. Pokud někdo žádá o odpuštění nějakou konkrétní osobu, které nějak ublížil a něco ji tím dluží, tak ta by to měla vždy přijmout. Po smrti jednoho z této dvojice je totiž možnost odpuštění a vyrovnání ztracena a nastává práce soudce… a z veršů plyne, že dojde k novému zrození. Dlužníka i věřitele. Vzniká tak spravedlivá šance napravit promarněnou příležitost v novém zrození do žaláře hmotného světa. Oba tak budou uvězněni, a často nejen jednou, dokud nedojde k vyrovnání karmického dluhu.

Ježíš Kristus vysvětluje jakými cestami se vydat; proč tou ne, proč druhou ano! …ale není to průvodce pro turistiku!

Matouš 7:13:

Vcházejte těsnou branou; nebo prostranná brána a široká cesta jest, kteráž vede k zahynutí, a mnoho jest těch, kteříž vcházejí skrze ni.

A hned k tomu Matouš 7:14:

Nebo těsná jest brána a úzká cesta, kteráž vede k životu, a málo jest nalézajících ji.

Ježíš s učedníky, dílo francouzského malíře Jamese Tissota (1836-1902).

Ježíš Kristus nejprve říká, že brána vedoucí ke zkáze je široká a vždy pohodlná a otevřená. I v pohádce jdou dva bratři po široké cestě. Něco získají, ale je to nic oproti tomu třetímu princi, který se musí prodírat těžkou cestou a překonávat mnohé nástrahy. Vzpomenu teď tzv. oční centrum, které je opravdu úzkým vstupem na úzkou cestu. Tato úzká cesta je i jako to tlučení na dveře, které, když se otevřou, umožní vstup do vlastního domu, do nitra. Jít po cestě vedoucí zpět k Otci je obtížné, nicméně odměna je veliká. Kristus i říká, že tuto cestu málokdo nalézá. A jít po ní je jako jít po samém ostří břitvy. To pohodlí široké cesty znamená vždy podlehnutí nástrahám hmotného světa.

Ježíš Kristus dále říká něco, co by mohlo být pochopeno jako rady ovocnářům, ale není to tak!

Matouš 7:15 až 19:

Pilně se pak varujte falešných proroků, kteříž přicházejí k vám v rouše ovčím, ale vnitř jsou vlci hltaví. Po ovocích jejich poznáte je. Zdaliž sbírají z trní hrozny, aneb z bodláčí fíky? Takť každý strom dobrý ovoce dobré nese, zlý pak strom zlé ovoce nese. Nemůžeť dobrý strom zlého ovoce nésti, ani strom zlý ovoce dobrého vydávati. Všeliký strom, kterýž nenese ovoce dobrého, vyťat a na oheň uvržen bývá.

Kdo je asi ten falešný prorok? Ten, který vede člověka cestou obřadů a rituálů, třeba i tzv. posvátných koupelí či půstů a aby se prý zbavil hříchů, říkají, čti posvátné knihy. Mnoho falešných mistrů prochází světem a vedou své „dušičky“ jako ti slepí, co vedou slepé. Člověka poznáte podle jeho skutků a činů, podle morálních a charakterových vlastností. Takoví lidé lžou o té sklizni fíků či sladkých hroznů. Zůstávám-li ve společnosti dobrých lidí, nezáludných, přejících a dávajících, kteří jdou cestou lásky k Bohu, budeme i my /i já/ časem sklízet dobrou úrodu; budeme jako ten dobrý strom. V podobenství je nepřímo poukázáno na to, že o dobrý strom se sadař stará, prořezává ho, zalévá a chrání před škůdci. Pak je úroda dobrá. A opačně, strom, který nedává dobré ovoce, musí být vyťat. Ta naše plodná zahrada ukazuje na stav našeho nitra a na to, že milujeme-li Boha a v našem nitru uctíváme Ducha, jsme spolehlivě vedeni. A to uvržení do ohně? To je neblahý konec. Tedy očistec a další a další zrození. Z trní lze sklidit zase jen trní a z bodláčí zase jen bodláky. Kdo by chtěl pěstovat bodláčí a nalhávat si. Vysazujme a starejme se o naši dobrou úrodu.

Velké a jedinečné poučení mám z přikázání, kterému mnoho lidí rozumí, ale podle něj málokdo koná. Kdo koná, kdo vidí a prociťuje lásku srdce, mysli i duše, dokáže porozumět snad všem podobenstvím.

Matouš 22:36-40:

Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně? I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své. To jest přední a veliké přikázání. Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci.

Jestli bude nějaké příště, tak bych se rád podíval do dalšího velkého náboženství, tzv. zjeveného, do Islámu.
 

Alois Vrobel /Alois/
 

Poslední články autora:


hodnocení: 2
hlasů: 13
Tisk Tisk

77 komentářů

  1. Milý kolego, asi jsem ti tento mini příběh ještě nikdy neříkal. Týká se pochopení lásky, jak je citováno v posledním Matoušovi v tvém článku.

    Mladý samuraj a jeho žena, mladí novomanželé, se vydali na své líbánky. Nastoupili do loďky, která je měla přepravit na nedaleký romantický ostrov. Avšak po vyplutí z přístavu se strhla prudká bouře. Loďka byla malá a bouře tak prudká, že byla jen malá naděje, že vlny loďku nepřevrátí a oni že přežijí. Manželka se muže s obavou zeptala: „Co to děláš, na co čekáš, sedíš jak socha.“
    Nato samuraj vytasil meč z pochvy. Jeho žena nemohla uvěřit tomu, co dělá. Když pak položil meč k jejímu hrdlu, začala se bezděky smát.
    On se ji zeptal: „Proč se směješ? Ten meč je skutečně blízko tvého krku, stačí jen malý pohyb a odletí ti hlava“:
    Ona mu nicméně odpověděla: „Ale ten meč držíš v rukou ty, takže to není žádný problém. Meč je nebezpečný, ale je v rukou toho, kterého miluji.“
    Samuraj zastrčil meč do pochvy a povídá:“ Bouře je v rukou Boha. Je sice nebezpečná, ale je v rukou toho, koho miluji a kdo miluje mě, a proto se nebojím.“

    1. Zamyslel jsem se nad tím příběhem. Buď je celý vymyšlený a nebo se stal a někdo z manželů jej pustil do světa. Je to dobrý příklad pro víru v potřebnost lásky k Bohu.

      Díky.

  2. „Tedy přistoupivše učedlníci, řekli jemu: Proč jim v podobenstvích mluvíš? On pak odpověděv, řekl jim: Nebo vám dáno jest znáti tajemství království nebeského, ale jim není dáno.“

    Jste podoben těm –
    „Protoť v podobenstvích mluvím jim, že vidouce nevidí, a slyšíce neslyší, ani rozumějí…“ – protože čtete (vidouce), ale nevidíte…
    Vždyť tam jasně napsáno, že Jim Bylo Dáno (přidáno) – aby mohli od Ježíše přijímat a poté aby mohli šířit…
    Což dotvrzuje výrokem:
    „Amen zajisté pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví žádali viděti to, což vy vidíte, a neviděli, a slyšeti to, což vy slyšíte, a neslyšeli.“
    ————————————————–

    „Blahoslavení chudí duchem, nebo jejich jest království nebeské.“

    Tady je důraz dáti na Blahoslavenost duchem. A že se to netýká bohatých …
    Tedy dnešními slovy „Duchem jsou blahoslaveni Chudí (nemajetní)…
    ————————————————–

    „Vejdi v dobrou vůli s protivníkem svým rychle, dokudž jsi s ním na cestě, ať by snad nedal tebe protivník tvůj soudci, a soudce dal by tě služebníku, a byl bys uvržen do žaláře. Amen pravím tobě: Nevyjdeš odtud nikoli, dokudž i toho posledního haléře nenavrátíš.“

    Tady je „protivníkem“ myšlen důsledek vlastních nesprávných postojů a činů.
    „Rychle – ještě než odejdeš na „druhou stranu“…
    … aby tě osud nemusel Dát soudci – Zákonu Božímu – a ze Zákona bys byl uvržen zpět do (žaláře) hmotného světa, abys odčinil (mohl odčinit), protože odčinit můžete pouze tam, kde jste se provinili – tedy na Zemi…
    … a nevyjdeš, dokud do posledního haléře (i „nepatrné nepravosti) nezaplatíš (odčiníš)
    ————————————————

    „Nebo těsná jest brána a úzká cesta, kteráž vede k životu,…“
    Taková je ne snad proto, že je obtížná – ale proto, že tam mohou procházet pouze duchové sebe plně vědomě konající (působící). Tam se prostě nedá s někým „svézt“, vychytrale prosmýknout…

    „… a málo jest nalézajících ji.“ to je pouhé konstatování smutné skutečnosti. Protože nalézt může jen ten, kdo opravdově hledá…

    „k životu“ – život je kvalita duchovní (citů), ne tělesná. Proto Ježíš odkazuje k „té druhé smrti“, když říká „mrtví pochovávají své mrtvé“…
    —————————————————-

    „Pilně se pak varujte falešných proroků, kteříž přicházejí k vám v rouše ovčím, ale vnitř jsou vlci hltaví. “
    Jsou míněni ti, kdo tvrdí a poté vyžadují a poté vynucují…
    – že k Bohu je cesta těžká a že jen skrze ně je toho možno dosáhnout…
    – že učením je možno získat vlastnosti i duchovní kvality…
    – že když se budeš dostatečně snažit, můžeš se stát božským…
    – že doplňte si sami, protože dnes jsou „falešní proroci“ ve všech funkcích a na všech postech…

    „po ovoci poznáte je“
    jste tady dostatečně dlouho na to, abyste viděli ovoce, které plodí peněžní a ekonomické systémy, sociální systémy, školství, zdravotníctví, politika, hodnotové vnímání světa, sexuální deviace… a mnoho dalších znaků Falešných proroků a jejich pohrobků…
    —————————————————-

    „Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci.
    Tady je nasnadě, že se jedná o neustálou službu bližnímu. Sloužit mu tím, že mu činíme to, co mu prospívá…

    Peter Habina

  3. Jak už jsem mnohokrát psal, nevěřím nesmrtelnou duši ani život věčný, ale věřím, že se má žít křesťanský život na zemi.
    Alois nachází v Bibli to, co tam najít chce a co tam není.
    Alois :“Spravedlivý soudce pak odsoudí oba tak, že dlužník v novém zrození bude mít příležitost vyrovnat svůj dluh a věřitelův nárok tak může být uspokojen. A tento proces se bude opakovat tak dlouho, až k tomu vzájemnému vyrovnání dojde“.
    Komentář: Bajky. On snad ten dlužník , i kdyby se znova zrodil vyhledá věřitel a vyrovná dluh? Já myslel, že po zrození se asi tak 20 let dospívá, než je někdo schopen pracovat tak, aby vyrovnal dluh. Jak karma zajistí, že nově zrozený se na zemi vůbec s věřitelem setká, zvlášť když už nežije? Nehledě na to, dlužník může dlužit nejen peníze a mnoha lidem na různých místech.
    Alois : “ a z veršů plyne, že dojde k novému zrození. Dlužníka i věřitele. Vzniká tak spravedlivá šance napravit promarněnou příležitost v novém zrození do žaláře hmotného světa. Oba tak budou uvězněni, a často nejen jednou, dokud nedojde k vyrovnání karmického dluhu.“
    Věřitel bude uvězněn (snad myšleno vázán tím) za to, že dlužník nevyrovnal dluh ? To je skvělá karmická spravedlnost:).
    Komentář: Nové zrození pokud se něco takového naznačuje v Bibli, tak jde o znovuzrození ve smyslu uvěření v Boha.

    Venda a jeho pomocná odnož Alois tvoří Bibli karmickou.

    Není to Bible kralická, ta měla nesmírný význam pro zachování českého jazyka. Před Třicetiletou válkou byly v Čechách a na Moravě (na konci vlády Rudolfa a do smrti Matyáše byla Morava odtržena o Čech) myslím čtyři knihtisky (dnes by se řeklo nakladatelství) a všechna byla v rukou Jednoty bratrské. Členové jednoty bratrské zdůrazňovali trojí ideál víry, lásky a naděje, se silnějším důrazem na praktický křesťanský život než na učení nebo církevní tradici. Zjednodušeně: řádný křesťanský život na zemi, více vzdělání pod vedením církve.
    Pavel v. tady mlží- napřed že Bibli si vykládat lze, pak že ne, že to Bible zakazuje. Bible kralická.pdf i Bible 21.pdf jsou ke stažení na ulozto.cz. Není mezi nimi prakticky žádný rozdíl. Rozdílný není ani ekumenický překlad s mnoha odkazy na původní prameny z roku 1986 podepsaný kardinálem Tomáškem.
    Rozdíl ve výkladu Bible způsobil že v pobělohorském období odešlo do exilu až 500 tisíc českých protestantů, A došlo k zabavení jejich majetku, o to šlo docela hodně.
    Opakované zrození Bible nezná. Trest Boží peklem po smrti za přečiny za života je ve Starém zákoně ( Přísloví). I v Novém zákoně je slovo peklo ( Korintským).
    Uvedený citát z Matouše 3 má zcela jiný význam, než líčí Alois, kopíruji celý odstavec:
    „21 Slýchali jste, že předkům bylo řečeno: ‚Nezabíjej, a kdokoli by někoho zabil, bude vydán soudu.
    22 Já vám však říkám, že každý, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu. Kdokoli by svému bratru řekl: ‚Tupče!‘
    bude vydán veleradě, a kdokoli by mu řekl: ‚Blázne!‘

    bude vydán pekelnému ohni.

    23 Proto když bys přinášel na oltář svůj dar a tam si vzpomněl, že tvůj bratr má něco proti tobě,
    24 Nech svůj dar tam před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem. Teprve potom přijď obětovat svůj dar.
    25 Se svým odpůrcem se dohodni rychle, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj odpůrce nevydal soudci a soudce zřízenci a byl bys vsazen do vězení.
    26 Amen, říkám ti: Určitě odtamtud nevyjdeš, dokud nevrátíš poslední haléř.“

    Komentář: už jsem psal, že farář v kostele to nevykládá tak, že zůstane zavřený ve vězení dokud nesplatí penězi, když je stejně nemá a mít nemůže, ale že bude Bohem spravedlivě potrestán. V odstavci Mat3/22 se říká, že bude vydán pekelnému ohni, nikoli opakovanému zrození, jak se to tu tvoří v Bibli karmické.
    Alois píše, dám to raději ještě jednou: „Spravedlivý soudce pak odsoudí oba tak, že dlužník v novém zrození bude mít příležitost vyrovnat svůj dluh a věřitelův nárok tak může být uspokojen. A tento proces se bude opakovat tak dlouho, až k tomu vzájemnému vyrovnání dojde“.
    A na jiném místě Alois zase tvoří znovuzrození :“A to uvržení do ohně? To je neblahý konec. Tedy očistec a další a další zrození. “
    Nové zrození ( na zemi) křesťanství nezná.
    Křesťanství a nebe, peklo, očistec
    https://www.pastorace.cz/clanky/nebe-peklo-ocistec
    Judaismus je kupodivu nejednotný a to i v otázce života po smrti a opakovaném znovuzrození. Převládá víra ve vzkříšení mrtvých.
    https://is.cuni.cz/webapps/zzp/download/120037128 /str.20-22/.
    https://blog.aktualne.cz/blogy/vaclav-horejsi.php?itemid=10423
    https://theses.cz/id/tx6c2s/795375
    https://cs.wikipedia.org/wiki/Judaismus#Ultraortodoxn%C3%AD_judaismus ( na konci judaismus a křesťanství)

    1. ad/Alois nachází v Bibli to, co tam najít chce a co tam není.

      Nesouhlasím. Čtu, co tam je a mám k pár podobenstvím doplňující výklad, který nikomu nenutím. Vy, jako ateista máte Václava Hořejšího. Hurá.

      V r. 553 n. l. svolal římský císař Justinián do Konstantinopolu 5. ekumenický koncil – viz – https://cs.wikipedia.org/wiki/Druh%C3%BD_konstantinopolsk%C3%BD_koncil
      Z vysvětlení dle wiki – Tento koncil také odsoudil učení o preexistenci duší, které od 3. století zastával Órigenés a někteří jeho žáci.

      Pardale, můžete mi doložit, jakými textovými úpravami prošla evangelia a další křesťanské texty po tomto koncilu? Jinými slovy, co bylo před tím? Pochopte, že uvalení klatby, to byl panečku velký průser a stavět se proti tomu, to byla jistá smrt. Mohu –li se zeptat; proč by měla duchovním otcům vadit doktrína reinkarnace? Zkuste svoji domněnku.
      Rád bych se nad dalšími Vašimi vývody s Vámi bavil, ale Vy jste někde zcela jinde. A to se nedá překonat.

      Ještě ne drobnost.
      Napsal jste: „Komentář: Nové zrození pokud se něco takového naznačuje v Bibli, tak jde o znovuzrození ve smyslu uvěření v Boha.“

      Vy si myslíte, že farizej, Nikodém, člen židovské rady nevěřil v Boha před tím, než se setkal s Ježíšem Kristem?
      Jan 3:3 ….. amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží……

      Tak dost, že jo. Ztráta času.

      1. Aloisi, to Vám Venda s koncilem v Konstantinopoli r. 553 moc dobře neporadil. Před tím koncilem se oddělily církve kvůli Nestoriánství, které trvá třeba v Sýrii a Koptové v Egyptě. Takže tu údajně ztracenou karmu z Bible budete muset hledat jinde.
        https://cs.wikipedia.org/wiki/Nestori%C3%A1nstv%C3%AD
        Jako obvykle v Bibli těsně vedle:
        Píšete : „nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží“
        Jan, Kapitola 3 až na konci
        http://bible.patroni.cz/index.php?id=26189
        “ 15 aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.“
        Takže můj předchozí příspěvek o zrození a životě věčném platí : „Komentář: Nové zrození pokud se něco takového naznačuje v Bibli, tak jde o znovuzrození ve smyslu uvěření v Boha.“

      2. Pardale, znovu jste zopakoval: „Komentář: Nové zrození pokud se něco takového naznačuje v Bibli, tak jde o znovuzrození ve smyslu uvěření v Boha.“

        Nikodém, farizej v Boha věřil.

        Ale příklad Ježíše Krista. Nic o něm nelze zjistit /v NZ/, kde byl dlouhá léta svého mládí před tím, než přišel pro křest od Jana Křtitele. Křest je to nové zrození. Nové zrození znamená sestoupení Ducha Svatého na člověka, přijetí duše Otcem. Do té doby je tím mrtvým, který pohřbívá své mrtvé, ač žije v nějakém hmotném těle.

        Pěkný večer.
        Alois

      3. Aloisi, Venda je nějak z formy, v Bibli není to, co Vám radí : “ Nové zrození znamená sestoupení Ducha Svatého na člověka, přijetí duše Otcem. Do té doby je tím mrtvým, který pohřbívá své mrtvé, ač žije v nějakém hmotném těle.“
        Že duše mrtvého žije v nějakém hmotném těle – to už zase pracujete na Bibli karmické.
        Jan 3 , Nikodém :“ „Jak se může člověk narodit, když je starý?“ řekl na to Nikodém. „Může se snad vrátit do matčina lůna a podruhé se narodit?“
        No, a vysvětluje se, že se nenarodí z matčina lůna, tedy zrození v Bibli není vstup duše do jiného těla, což je základ učení karmy. Takže jste úspěšně popřel sám sebe, takový vlastní gól. A přijetí duše Otcem? Další vlastenec, on je v učení karmy nějaký Otec, jako příjemce duší?
        Slavia si dala v Příbrami dva vlastence.

      4. Pardale, chápu Vás, že tomu nerozumíte. Ale nic si z toho nedělejte. Nikodém tomu také nerozuměl.
        Jan 3:6 – „Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch.“

        Toto je celé vysvětlení. U Vás působí – přesněji, zabraňují k pochopení, některé Vaše limity.

        Tak to prostě je. Ale zkusím Vám drobně pomoci krátkou myšlenkou…..kdo se v lidském těle narodí v Duchu………

        Pěkný den.
        Jdeme s Václavem do čisté zasněžené přírody.
        Alois

      5. Aloisi píšete:“Pardale, chápu Vás, že tomu nerozumíte. Ale nic si z toho nedělejte. Nikodém tomu také nerozuměl. Jan 3:6 – „Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch.“ Toto je celé vysvětlení. U Vás působí – přesněji, zabraňují k pochopení, některé Vaše limity. Tak to prostě je. Ale zkusím Vám drobně pomoci krátkou myšlenkou…..kdo se v lidském těle narodí v Duchu….“

        S těmi limity chápání Vám zase Venda špatně poradil. Limity má každý. Já jsem rád, že mi Pán Bůh dal rozum, který nechápe Vaše nové náboženství a Bibli karmickou.
        Několikrát se v diskuzi objevilo, že já, jako člověk nevěřící na duši a život věčný, dělám totéž co Vy- vybírám něco z Bible.
        Omyl.
        A) Já říkám sám za sebe, že v posmrtný život nevěřím, protože to odporuje přírodním zákonům. Byl jsem pokřtěn jako nemluvně, byl jsem u prvního přijímání a žil jako křesťan. Až umřu, zanikne funkční mozek a můj duchovní život. Pokud duši přeci jen mám, tak nechť ji Bůh spravedlivě soudí. Znám větší lumpy a že Bůh zná všechno, to je možné. Nepopírám, že Bible a duše má v křesťanství zásadní význam.
        Je to můj osobní názor. Já nikoho nestraším, že když má jiný názor jak já, bude potrestán.
        B) Vy a především Venda neřešíte svůj osobní postoj a názor. Vy řešíte celé lidstvo.
        KAŽDÝ MUSÍ ODŽÍT SPRAVDLIVÝ KARMICKÝ DLUH.
        Ať věří nebo nevěří v karmu (jako já), základní Vaše dogma je, že VŠICHNI mají karmický dluh, který musí na zemi odžít.
        C) Venda je jako strojvedoucí karmického vláčku (Venda jako lokomotiva a Alois a Marie Š. jako dva vagony), který při Hledání světla se zasekl v tunelu na slepé koleji, kde je tma černá jak bota. A jste tam se svými krátkými myšlenkami, česky řečeno plácáním frází :“.kdo se v lidském těle narodí v Duchu.“ Občas vypouštíte obláčky páry (desítky článků a stovky příspěvků v diskuzi), které se rozplynou jak pára nad hrncem. A tma v tunelu pořád.
        Píšete ve smyslu, že znovuzrození je dáno u křesťana křtem. Já jsem byl pokřtěn jako nemluvně několik týdnů po porodu. Teologové říkají, že duše dítěte je čistá. Asi jsem nestačil moc zlobit, máma říkala, že měla mlíka dost, napil jsem se a spal celou noc.
        Aloisi, předpokládám, že jste byl pokřtěn někdy v důchodovém věku, když jste už stačil něco napáchat. Proniklo to obalem mysli (M) do vnitřní Univerzální Mysli ( UM) a přes tyčinky Műsli (TM) do hmotného těla. Čili při pokřtění ve stáří, jste neměl duši čistou a máte ji zatíženou tím karmickým dluhem. Musí se propírat v kauzálních a astrálních nesmyslech až se odstane k Otci. Pořád dobrý, ale jak a proč pak duše přeskočí do nějakého jiného člověka na zemi,(často pak opakovaně zas do jiného), který musí s ní odžít karmický dluh. A ani neví jaký. Což není možné už z jednoduchého důvodu, protože se lidí rodí stále víc, čili chybí duše. Navíc duše očištěná od karmického dluhu se nevrací. To máte jiné limity jak já. Prostě se ctí se z takového guláše teorií vyhrabat nedá.
        Píšete: Jan 3:6 – „Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch.“ Toto je celé vysvětlení. “
        Komentář: ANO. Z Ducha se narodila víra v Boha, což je cesta k životu věčnému. Když odhlédnu od toho jak mocně rozlišujete duch a duše. Nejlíp ještě s velkými písmeny, že? Nové tělo se zrodí z těla, duch z Ducha taky ( při početí nebo narození, spíš až při křtu, prostě duch je v těle). Teologové vždy říkají, že duše se rodí čistá.
        V podstatě říkáte, že při křtu dostane člověk duši zatíženou karmickým dluhem.
        Nacházíte v Bibli, to, co tam není, takže fantazírujete, nebo přímo lžete.
        Já na život věčný a duši nevěřím, odporuje to přírodě. Souhlasím s tím, že v Bibli je duše velmi důležitá. Nezobecňuje své dojmy na celé lidstvo, což opakovaně děláte s odžitím karmického dluhu.
        Jestli tedy duše přichází do těla křtem, tak kdo se nenechal pokřtít nemá duši ani pak duši zatíženou karmou.
        To jsou limity, co? Není lepší si udělat procházku v lese po sněhu a s karmou celého lidstva neprudit?
        Připadá mi to jako jiná velká myšlenka pro celé lidstvo, která selhala:
        Až vstane proletariát
        a smete kapitalistický řád.

      6. Jako křesťan nevěřím na reinkarnaci. V tom jsme zajedno. Alois a Venda říkají, že reinkarnace v Bibli původně byla. Hlásal ji křesťanský církevní učitel a teolog Órigenés. Druhý konstantinopolský koncil v roce 553 prohlásil jeho učení za blud. Pokud by Órigenovo učení mělo platit, musela by se Bible na velmi mnoha místech pozměnit, protože ve stávající podobě není s reinkarnací kompatibilní. To se mi jeví jako nepravděpodobné, jelikož Nový zákon existoval v mnoha opisech a někdo by si musel dát velkou práci, aby všechny jemu nevyhovující opisy zničil. https://www.krestane.info/byla-reinkarnace-odstranena-z-bible/

        Na druhé straně vy, Pardale říkáte, že nevěříte na život věčný. Nikdo vám kvůli tomu nevyhrožuje, alespoň já určitě ne. Kdysi se tvrdilo, že mimo církev není spásy, ale církev tento názor dávno opustila. Naprosto rozhodující je, jak člověk žije – jestli se chová sobecky či opačně. Nicméně učení o věčném životě a s tím související odplatě ať kladné či záporné má vliv na náš život. Ukážeme si to na konkrétním příkladě. Ve filmu Tenkrát na Západě pase muž s přezdívkou Harmonika po darebákovi Frankovi. V závěrečném pistolnickém souboji Harmonika Franka smrtelně zraní a před smrtí mu připomene, že kdysi Frank popravil jeho bratra a dal mu foukací harmoniku s cynickými slovy „pěkně bratříčkovi zahraj“. Pardale, napište mi, co si myslíte. Bylo správné, že Harmonika usiloval o pomstu?

      7. Cit.:
        “ Křest je to nové zrození. “
        /Alois/

        Na co potřebuje karmoš křest, Aloisi?

      8. Pavle, rád bych zmenšil svou účast na zdejších písečných dunách z karmy.
        Pavle, dobrý odkaz
        jste dal
        https://www.krestane.info/byla-reinkarnace-odstranena-z-bible
        kdo to pročte, těžko bude obhajovat, že reinkarnace byla v Bibli. Už jsem to psal, ale na tak dobře.
        Jiná věc je, že judaismus se staví k reinkarnaci nejednoznačně.
        Bavíme se ale o křesťanství, Ježíš je v judaismu falešný prorok.
        Spravedlnost a pomsta ve westernu – k čemu je to dobré?
        Píšete :“Nicméně učení o věčném životě a s tím související odplatě ať kladné či záporné má vliv na náš život.“
        Samozřejmě, ale ne odplata za zločiny jinými zločiny. Jel jsem kdysi vlakem někdy v červnu koncem 70.let do Rigy, Po překonání údolí Karpat byla Ukrajina-bylo vidět neuvěřitelné plochy, nikde vesnice ani města, žádné zaseté pole, dobytek, nic, jen tráva.
        Odplata v Německu.
        https://www.armyweb.cz/clanek/zvrhle-choutky-rude-armady
        „Nikdo nikdy již zřejmě nezjistí, kolik žen skončilo „v náruči“ dobyvatelů, ale podle odhadů lékařů bylo pouze v Berlíně znásilněno asi 100 000 až 130 000 žen ve věku od deseti do sedmdesáti let. V celé východní okupační zóně se údajně jedná o jeden milion až dva miliony znásilněných německých žen. psáno 8. 10. 2019″.
        A spravedlivá odplata ? K čemu je to dobré, zvlášť když skutečný původce už nežije? Vy byste chtěl spravedlivou odplatu vůči někomu, kdo se dostal k majetku jen proto, že děda nechal nespravedlivě připsat půl statku (vyrovnáno to už bylo) mladšímu bratrovi sedláka, aby ten nemusel do rajchu?

        Mně vadí, že se tu generalizuje a straší, že všichni mají karmu a bude spravedlivá odplata za přečiny. Kdo věří na karmu, ať si to očekává.

        Evropské civilizaci je bližší křesťanství, spravedlivé posouzení skutků Bohem, ne jen odplata, možnost odpuštění, odčinění hříchu.
        Člověk se nějakým způsobem proviňuje stále, často i proti přírodě.
        Křesťanský život je o odpuštění mezi lidmi tady na zemi.
        Kdo jsi nevinný, hoď po mně kamenem.
        Když máš málo starostí, uvěř v karmu.

      9. Pardale, odpovědi na otázku, zda bylo správné, že se Harmonika v podání sympatického Charlese Bronsona mstil, jste se vyhnul. Předpokládal jsem to. Kdybyste věřil na život věčný a odplatu, napsal byste, že mstu neschvalujete a to ani v tomto případě extrémní křivdy.

      10. Pavle, myslíte, že se skutky dělí jen na správné a nesprávné? Co třeba vaše účast v diskusi – je to správné?

  4. Z článku:

    „Ježíš Kristus vysvětluje jakými cestami se vydat; proč tou ne, proč druhou ano! …ale není to průvodce pro turistiku! “

    Není to ovšem ani průvodce pro karmoše. Jak pravil Karmoš První – všechno je karma a jest lhostejno, kterou cestu člověk zvolí, neboť všechny vedou k předem určenému osudu.

    1. Nedávno jste napsala mnoho obsažné – „všechno je jinak“

      Teď zase mírně urážíte, ale ať, je to Váš přístup.

      ad/všechno je karma a jest lhostejno, kterou cestu člověk zvolí, neboť všechny vedou k předem určenému osudu.

      Člověk je architektem svého osudu. Ničím jiným, než myšlenkami, skutky a činy jej nevytváří. A to je karma a vyrovnání dluhu nikoho nemine.

      1. ad – Člověk je architektem svého osudu. Ničím jiným, než myšlenkami, skutky a činy jej nevytváří. A to je karma a vyrovnání dluhu nikoho nemine.
        ____________

        Váš guru Václav to ovšem vidí jinak. Podle Václava svému osudu nikdo neunikne, ať jde kteroukoliv cestou. Vy píšete, že „Člověk je architektem svého osudu.“
        Obávám se, že tentokrát to pro vás nebude žlutá karta, ale rovnou červená.

  5. Neřekl jsem, že Bible zakazuje provádět její výklad. Řekl jsem, že nelze z Bible vybírat jen to, co se mi líbí a to, co mi nepasuje, jakoby škrtnout. Když tedy provádím výklad nějakého podobenství, musí být tento výklad ve shodě s tím, co je v Bibli na kterémkoliv jiném místě. Výklad Bible, který je v rozporu s Biblí, je falešný.

    Je pravda, že Bible nezná reinkarnaci v tom smyslu, jak ji zde popisoval Alois. Nicméně reinkarnace v Bibli přece jen je. V epištole Korintským píše apoštol Pavel (1. Kor. 15,42-54):

    Tak je to také se zmrtvýchvstáním. Pohřbívá se smrtelné tělo, křísí se nesmrtelné. Pohřbívá se odpudivé, křísí se slavné; pohřbívá se bezvládné, křísí se mocné. Pohřbívá se tělo přirozené, křísí se tělo duchovní.
    Je-li přirozené tělo, je i tělo duchovní. Jak je psáno: „První člověk, Adam, se stal živou duší,“ ale ten poslední Adam se stal obživujícím duchem. Nejdříve však není to duchovní, ale to přirozené, teprve potom to duchovní. První člověk byl z prachu země, druhý člověk je z nebe. Jaký byl ten z prachu země, takoví jsou ti pozemští, a jaký ten nebeský, takoví i nebeští. Jako jsme nesli obraz toho, kdo byl z prachu země, tak poneseme i obraz toho nebeského. Říkám vám, bratři, že tělo a krev nemůže mít podíl na Božím království a smrtelnost nemůže mít podíl na nesmrtelnosti. Prozradím vám teď tajemství: Všichni nezemřeme, ale všichni budeme proměněni – naráz, v okamžiku, za zvuku polnice ohlašující konec. Až zatroubí, mrtví budou vzkříšeni k nesmrtelnosti a my budeme proměněni. Toto pomíjivé musí obléci nepomíjivost, toto smrtelné musí obléci nesmrtelnost. A až toto pomíjivé oblékne nepomíjivost a toto smrtelné oblékne nesmrtelnost, tehdy se naplní, co je psáno:
    „Smrt je pohlcena,
    přišlo vítězství!“

    Pardale, vy vyčítáte Aloisovi, že je v rozporu s Biblí, ale vy jste s ní v rozporu také. Podle Bible život existuje nesmrtelná duše a život věčný.

    1. Tývl. to je zase pravdotvorný kutilství a porce s&h. Reinkarnace, vzkříšení, hodinky, holinky, hurrrá…

      1. Honzo, byl jsem dopoledne na zahrádce (krtci pracují dobře) v holínkách a bez hodinek. Vaše oblíbené skupenství hovězího původu, na zahrádce kolem stromů, hodnotné se vsáklo do země, zůstala prázdná sláma, něco jako se mlátí zde v diskuzi. Vendův příklad jak samuraj dává v bouři rozhoupaném člunu meč na krk ženě, je toho hezkým příkladem. U nás vodáci s vodačkou, co jedou šlajsnou jezu mečem nemávají. Ale taky to nejsou Japonci, kde je buddhismus a šintoismus. Často obojí současně.
        Křesťanští myslitelé chápou, že pro dnešního člověka je život věčný spojený se zmatečnými představami nebo žádnými. Takže nejsem takový exot, jako by mě rádi karmoši zaškatulkovali Odkaz dole stojí za to číst.
        https://www.katyd.cz/clanky/verim-ve-vzkriseni-tela-a-zivot-vecny.html
        Můj názor: Miliony lidí se zamýšlelo nad Bibli, ale jen zdejší 2v1 tam našli karmu, opakovaný návrat duše do pozemského těla kvůli odžití hříchů nějakého lumpíka.

      2. Odkaz jsem si přečetl a neobsahoval nic, co by nebylo v Bibli. Bible neobsahuje přesný popis ani nebe, ani pekla. To co se tam o těchto dvou entitách píše, jsou vždy jen příměry. Apoštol Pavel se o nebi vyjadřuje takto (1 Korintským 2,9): ‚Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.‘

        Není snadném si představit život věčný. Někdo (žertem) říkal, že by ho nebavilo celou věčnost pět s kůry andělskými. Ale vážně, představuje-li nebe věčnou slast, pak by ta slast musela být stále stupňována, protože organismus se po určité době adaptuje a slast pak přestane být slastná. Co s tím? Nebe by mohlo být místo, kde člověk může stále něco nového poznávat či tvořit. Stačí pohlédnout na děti, jak jsou šťastné.

        Ale to byly jen moje fantazie. Co je jisté, nebe nelze popsat, protože popsat lze jen to, co se skládá z již známých věcí. Nedokážete popsat, jak voní fialky, člověku, který k nim nikdy nepřičichl…

      3. Pavle,
        píšete: „Odkaz jsem si přečetl a neobsahoval nic, co by nebylo v Bibli.“
        Můj odkaz je zde proto, že jste před tím karmu v Bibli svým výkladem nacházel, souzněl s Vendou. Teď souhlasíte s článkem, který karmu chápe jako jedno z tápání novodobého člověka mimo křesťanské pojetí.
        Jde o odkaz Katolického týdeníku, tedy odkaz autora spjatého těsně s křesťanstvím.
        https://www.katyd.cz/clanky/verim-ve-vzkriseni-tela-a-zivot-vecny.html
        V článku v části Touhy dnešního člověka je karma zařazena mezi představy, které neodpovídají vztahu člověka k Bohu, který lze z hlediska křesťanské duše chápat jako věčný.
        Článek tedy říká, že karma není v souladu s výkladem Bible a života věčného.
        :“Poměrně rozšířenou variantou naděje za hranicí smrti je také reinkarnace. Lidé, kteří toto učení v Evropě zastávají, mnohdy nevyznávají přísné a striktní učení o reinkarnaci a karmickém zákonu, jak je zná hinduismus, ale představují si ji spíš jako možnost „zopakovat“ si život v naději, že toto opakování bude o něco lepší než život stávající.“

        Píšete :“Ale vážně, představuje-li nebe věčnou slast, pak by ta slast musela být stále stupňována, protože organismus se po určité době adaptuje a slast pak přestane být slastná. Co s tím?“
        Komentář: Nic.
        Pokud si mám život věčný přestavit (to můžu, i když na něj nevěřím) tak jako věčný příjemný sen. A mezi krásnými sny dlouhé a věčné NIC. Jak známo součet nekonečna a jiného nekonečna, je větší nekonečno, jen je větší..

        Zde spí věčný sen se píše i na náhrobních kamenech. Nemyslím tím nápis, který nechal zhotovit anglický gentleman :
        Zde spí věčný sen moje žena a já odpočívám doma v pokoji.

        Píšete:“ V otázce karmy mám blíže k Vendovi než k vám. Stejně jako on jsem přesvědčen, že člověk po biologické smrti žije dál a že bude nucen svým utrpením zaplatit za zlo, které způsobil, nebo dostane odměnu za prokázané dobro.“
        Závěr : buďte v otázce karmy tu i onde, vyjde to na stejno.
        Můj názor je trvale stejný-karma neexistuje, tím nikomu neberu radost o ní pořád dokola psát.

    2. Pavle, dovolím si něco sem překopírovat. Toto jste tu napsal a já s tím nesouhlasím:
      Je pravda, že Bible nezná reinkarnaci v tom smyslu, jak ji zde popisoval Alois. Nicméně reinkarnace v Bibli přece jen je. V epištole Korintským píše apoštol Pavel (1. Kor. 15,42-54): ………

      Bible, asi myslíte Starý i Nový Zákon, si teď však nebudu všímat. Dám sem odkaz na moji oblíbenou knihu autora, který zemřel v polovině minulého století, ale má mně to co říci pořád. Proč? Protože toto téma je věčné.

      Noel Langley a Edgar Cayce – TAJEMSTVÍ REINKARNACE – Úryvek je z kapitoly druhé:

      JESTLIŽE JSME JIŽ ŽILI DŘÍVE, PROČ SI TO NEPAMATUJEME?

      V samém úvodu knihy je napsáno toto:

      Kniha Edgara Cayceho o reinkarnaci zkoumá řadu fascinujících aspektů, teorie, podle níž každý z nás již na této Zemi kdysi žil. Seznámíte se s mnoha záhadnými výpověďmi lidí týkajícími se jejich předchozích životů — s neobyčejnými důkazy o jednotící síle, jež řídí celý vesmír. Tato nesmírně zajímavá kniha vám ukáže, jak můžete splnit poslání, kvůli němuž jste se na tuto Zemi narodili a jak se můžete stát nesmrtelnými.“

      A teď již úryvky:

      „Jestliže si přejete vysvětlení, proč si nepamatujeme své minulé životy, představte si, že jste herec.

      Myslete si, že jste největší herec her Shakespeara – Sir Laurence Olivier, jenž nenapodobitelným způsobem ztvárnil role Jindřicha V., Hamleta, Richarda III. a Othella. Každá z těchto rolí tvořila dokonalé dílo. Olivier se s těmito postavami musel stoprocentně ztotožnit. Mezi těmito rolemi měl Olivier čas na odpočinek a na to, aby vyhodnotil své výkony. Lze jej považovat za největšího žijícího umělce v Americe a v Evropě, avšak jeho problémy se příliš neliší od našich. Objednává se u svého zubaře, občas jej trápí nachlazení a čas od času má díru v ponožce. Rozdíl mezi námi a jím se stane zřejmým, když se postaví na jeviště, aby zahrál roli Othella.

      Přemýšlí snad o tom, zda-li si zašil díru v ponožce či nikoli? Rozhodně ne. Osoba Laurence Oliviera pro něj v tento okamžik neexistuje. Nyní je Othellem a soustřeďuje se na city, jež musí v obecenstvu vzbudit. Představte si, jak zaníceně hovoří jako Othello a řekněte – je možné, aby současně s tím vzpomínal na příznivé kritiky napsané o jeho ztvárnění Hamleta, či na ovace následující po jeho předchozím vystoupení? Dovolte mi, abych vás ujistil, že by nebyl schopen myslet na nic jiného, než na svoji lásku k Desdemoně. Dokonce i během přestávek by byl stále Othellem – Othellem odpovídajícím, ale stále Othellem. Byl by jím až do doby, kdy se naposledy zatáhne opona a kdy si oblékne civilní oblek.

      Pokračujme v našem podobenství – ne všechny Olivierovy herecké výkony byly úspěšné. Bylo by však velmi neúčelné, kdyby podkopával svoji vlastní důvěru tím, že by si připomínal role, které nezvládl. Jaký druh Othella by mohl svým divákům předvést, kdyby jeho mysl trápily výčitky předchozího selhání? Co by to provedlo se vztahem Othella a diváků, jenž tak pečlivě vytváří? Aplikujte to na sebe. Předpokládejte, že vám byl umožněn přístup ke všem vašim předešlým životům a že jste zjistili, že jste byli největším zločincem v dějinách lidstva! Jak byste tomuto čelili, těmto obrovským výčitkám? Jak byste se vyrovnali s obavami, že vaši duši očekává milion nesmírně obtížných životů, jež vykompenzují škody, které jste způsobili? Jaká by vám potom zbyla naděje?

      K této situaci nemůže nikdy dojít, neboť žádnému z nás nebude dovoleno seznámit se s poznatky, jež by pro nás měly katastrofální následky. Nezávisle na tom, jak velký náš dluh je, v každém životě budeme muset splatit pouze to, co jsme schopni vykonat.

      „Neboť Bůh nenaloží na nikoho více, než je schopen unést,“ řekl Edgar Cayce. „Většina lidí chybně interpretuje karmické podmínky. Každá duše by měla pochopit, co je to osud. Osud je uvnitř, je to dar Kreativních Sil. Karmický vliv je rebelií proti osudu.“ (Naším osudem je podle E. C. stát se společníky Boha. – pozn. překladatele.)

      „Tato bytost zdůrazňuje význam karmy,“ pokáral jednoho z tazatelů. „Jestliže žiješ podle zákona, musíš podle něho soudit; jestliže se však v životě řídíš vírou, pak právě ona hraje hlavní roli v tvém úsudku.“

      „Toto není míněno jako kritika či sarkasmus,“ řekl dalšímu člověku. Avšak Boží zákon je dokonalý, nikoliv lidská představa o něm. Zákonu bude učiněno zadost. Uděláš to ty, anebo to necháš na někom jiném? Ten, kdo hledá, najde. Tomu, kdo klepe, bude otevřeno. To jsou neměnné zákony.“

      A zde analyzuje detailněji: „Karma je reakce, již lze porovnat s reakcí uvnitř těla poté, co se najíme. Jídlo se v těle rozloží a pronikne do každé buňky našeho organismu – tak ovlivňuje jak zdraví těla, tak mysl.“

      „Podobně je tomu s duší, když se znovu reinkarnuje na Zem. Myšlenky duše spolu s činy, jež jsou následky myšlenek, tvoří její „potravu“. Tyto myšlenky a činy za svůj vznik vděčí myšlenkám a činům, které jim předcházely a tak to jde neustále zpět do minulosti, k samému zrození duše.“ (Podle E. Cayceho byly všechny lidské bytosti stvořeny před mnoha miliony let jako nehmotné bytosti, k jejich reinkarnaci do hmotných těl na Zem došlo teprve relativně nedávno. – pozn. překladatele.)

      „Když duše vstoupí do nového těla, dveře jsou otevřeny, jsou příležitostí pro vytváření jejího osudu. V tom je obsaženo vše dobré i špatné, co duše předtím vytvořila. Cesta k nápravě je vždy otevřena, avšak duše se nemůže vyhnout svým povinnostem. Život je tak prostředkem k vývoji, přípravou pro očistu duše. Občas je velmi těžký. Změny přicházejí a někteří lidé říkají, že se tak stalo díky náhodě či štěstí. Není to však štěstí. Je to následek toho, jak se duše v minulosti postavila ke svým příležitostem umožňujícím spasení.“

      A zde jednoduchými slovy prezentuje zákon Boží milosti, jenž je nadřazen vykoupení: „Karma je spíše nedělání toho co víme, že bychom měli udělat. Tak jako chceš, aby ti bylo odpuštěno, odpusť druhým. To je způsob, jak se vyrovnat s karmou.“ (Ve světle tohoto doporučení se jako naprosto logický jeví důraz, jenž bible klade na odpuštění – je prakticky roven významu lásky, jsme vyzýváni milovat a odpouštět. — pozn. překladatele.) Přirozeně, nikdo nemůže být nucen, ať již Bohem nebo jeho bližním, aby odpustil sobě či někomu jinému. Je to jeho vlastní rozhodnutí. Záleží na něm, zda zůstane v očistci nebo zda odpustí sobě i druhým a tak „smaže“ svoji karmu. (Zákon Boží milosti či Božího odpuštění není nakonec v rozporu se zákonem karmy či zákonem příčiny a následku. Podle něj se nám vše dobré i špatné vrací, tj. odpustíme-li, je nám odpuštěno, stejně tak jako pomůžeme-li, je nám pomoženo. – pozn. překladatele.)

      Avšak do doby, než duchovně vyspěje, co získá ptaním se sebe sama: „Proč si nepamatuji svoji minulost?“ A nebylo by vhodnější říci: „Jsem rád, že si ji nepamatuji!“ – I když to může znamenat, že mu bude odepřena radost ze životů, kdy se choval jako anděl. (Podle Edgara Cayceho je po vstupu do astrální sféry tj. po smrti – umožněno poznat své předchozí životy pouze duším s nepříliš velkou karmickou zátěží, tedy těm, které na své cestě duchovního vývoje již značně pokročily. Důvody byly již zmíněny výše. – pozn. překladatele.)

      Všechno dobro, jež jsme v jakémkoliv životě vykonali, se s námi nese dál. Duše nemůže nikdy anulovat význam svých dobrých skutků – později se budeme zabývat tím, jak to lze aplikací zákona Boží milosti postavit proti zákonu příčiny a následku.“

      Na závěr tedy ještě uvedu některé zajímavé myšlenky Edgara Cayceho pro proces tvoření v realitě Stvoření, který je v neustálém pohybu a vývoji:

      „Některé duše byly předurčeny k tomu, aby využívaly své svobodné vůle k prosazování Božích záměrů na Zemi, zatímco jiným byla dána absolutní volnost… aby se svojí vůlí nakládaly tak, jak si přejí…

      Nově se tvořící Zem jim nabídla možnost uzurpovat si Boží roli jako Tvůrce. Staly se samy malými Tvůrci. V té době byly ještě nehmotnými stvořeními a Země měla podobu shluku plynů. Jejich prvotním hříchem bylo sobecké myšlení. (K dalšímu morálnímu propadu došlo až o mnoho milionů let později, kdy se na Zemi objevil život, jak jej přibližně známe nyní a kdy se původně nehmotné bytosti začaly z vlastní vůle inkarnovat do zvířecích těl. – pozn. překladatele.)

      Proto se ve výkladech často opakuje věta – „Myšlenka je stavitel.“ Stejně tak jako série reakcí může změnit neutrálně se chovající atom na částice, které změnily Hirošimu, stejně tak řetězec pozitivních reakcí pozitivního myšlení může duši umožnit návrat do jejího domova nalézajícího se na astrální úrovni.

      To, co nazýváme smrtí, je pro každou duši ve skutečnosti nově nabytá svoboda. Duši si můžeme představit jako družici Telstar. K tomu, aby překonala zemskou přitažlivost a byla vypuštěna na oběžnou dráhu, jsou nutné nosné rakety. Ty, jakmile splní svůj účel, se oddělí a odpadnou. Stejné je to s naším tělem. Poté co splní svůj účel, se rozpadne v prach, zatímco duše žije dál.

      Duše už není uvězněna ve hmotě. Je svobodná. Ze svého pobytu ze Země si s sebou odnesla záznamy všech svých myšlenek, pocitů a činů, jež jsou uloženy v „paměťové schránce“. Podvědomí nyní převzalo funkci vědomí. A to do doby, než dojde k novému vstupu na Zem, do doby další reinkarnace. Nadvědomí mezitím převezme funkce, jichž se vzdalo podvědomí a duše je schopna prožít „extáze“, které na Zemi prožívají pouze světci.

      Když nadejde doba návratu na Zem, dochází k opačnému procesu. Vědomí se stává podvědomím a podvědomí se vrací do úrovně nadvědomí. Za této nové situace zůstává zcela stranou.

      Vědomí nově narozeného dítěte nemůže být nikdy starší, než je jeho nově zrozené tělo. Veškerá moudrost, již nově narozená bytost nahromadila během svých nesčíslných pobytů na Zemi, je uložena v podvědomí.

      Podvědomí je proto naším největším přítelem a rádcem.“

      Doufám, že jsem Vám přinesl něco k přemýšlení. Ale prosím uvědomte si, že neočekávám Vaše / nebo někoho jiného / pochopení. Jsou to jednal jen úryvky z citované knihy a také pro pochopení je již potřeba nějaký postup a také přístup.

      Mějte se fajn. Omlouvám se, že je to tak dlouhé, ale nějak tak tuším, že Vy, na rozdíl od jiných diskutujících, příspěvky čtete /a přemýšlíte o nich/.

      Alois

      1. Alois pro Pavla V.
        9.2.2021 (17:28)

        Pavle, dovolím si něco sem překopírovat. Toto jste tu napsal a já s tím nesouhlasím:
        Je pravda, že Bible nezná reinkarnaci v tom smyslu, jak ji zde popisoval Alois.

        podepsán Alois
        ___________________

        Pánové už mají trochu hokej v identitách. Ale je to jedno, karmoš jako karmoš.

      2. O reinkarnaci jste mě nepřesvědčil, ale některé věci jste osvětlil. Jde o smysl odpuštění. Když odpustíte, získáte Boží milost – Bůh odpustí i vám – přiblíží se vám království Boží. Je to zcela logické a já jsem přesvědčen, že víra v Boha je logická. Víra postrádající elementární logiku jen těžko může někoho oslovit. Mnohé věci týkající se Boha jsou zatím zahaleny tajemstvím, ale i ve vědě jsou mnohá tajemství a přece ji někdo nepovažuje za nesmyslnou. Víra není pouze pro nějaké prosťáčky.

        Člověk žijící v přepychu západní civilizace může být zcela spokojený s pozemským životem a protože od svých rodičů slyšel, že je správné odpouštět, tak věří, že je správné odpouštět. Žádná velká křivda se mu neděje, tak je pro něj snadné tvrdit, že odpuštění je na místě a hlavně u těch druhých. Změna smýšlení obvykle nastane, když dojde „na lámání chleba“, když se ho věc dotkne osobně. Pak si položí otázku: Proč bych měl poslechnout naučení rodičů, proč bych měl strpět donebevolající křivdu, když je to evidentně blbost. Takto přišel v koncentráku o víru v Boha Arnošt Lustig. Jako Žid nevěřil v život věčný, nevěřil tedy v odplatu a (lhostejný) Bůh tím pádem ztratil logiku.

        Ježíš kritizoval formální slušnost s poukazem, že i pohané ji dodržují. Většina lidí se chová podobně jako hráči ve sportu. Ti dodržují pravidla, ale když je jejich brána bezprostředně ohrožená, neváhají faulovat. Když se „láme chleba“, lidé zahodí své dobré vychování a řídí se primitivní logikou zvířete. Nemstít se, když o něco jde, dokáže jen člověk věřící, že ten, kdo ho mučí, dojde odplaty.

      3. cit: Nemstít se, když o něco jde, dokáže jen člověk věřící, že ten, kdo ho mučí, dojde odplaty.
        ____________________

        Tak pravil Pavel.
        Ptám se tedy vás – vaší otázkou: bylo správné, že se Harmonika v podání sympatického Charlese Bronsona mstil?
        (omáčku si schovejte na knedlíky, stačí ano/ne)

      4. OK, takže podle vás je správné na gestapu lhát, abyste si (a svým kamarádům) zachránil kůži, i kdyby na to měla padnout celá vesnice, ale není správné vzít spravedlnost do svých rukou na Divokém Západě a v osobním souboji zabít vraha a mučitele svého bratra.
        Tak jak je to s tou správností, Pavle? A moc prosím, nepište mi, abych si „představila, kdyby….“

      5. Má tedy vůbec smysl budovat trestní právo? Nemělo by se raději všechno ponechat na Boží vůli, resp. Božím trestu? Koneckonců – podle některých souputníků je všechno karma, přes kterou nejede vlak, tak proč se zabývat vinou a trestem…

      6. Ve filmu „Harmonika“ zachrání Frankovi život, aby „mu“ ho nezabil někdo jiný, aby si ho mohl zabít sám. https://cs.wikipedia.org/wiki/Tenkr%C3%A1t_na_Z%C3%A1pad%C4%9B

        Jinak samozřejmě souhlasím, že pokud se v nějaké situaci nelze spolehnout na policii, má člověk plné právo vzít spravedlnost do vlastní ruky, případně i zabít. Ne však popravit. Spravedlnost není totéž co pomsta. Cílem spravedlnosti je nebezpečného člověka izolovat nebo převychovat.

      7. Pavle, film „Tenkrát na Západě“ je moje westernová srdcovka, božská hudba Ennio Morricone, božský Charles Bronson a božská Claudia Cardinal…jedno voko nezůstalo suchý a vždycky jsme Harmonice moc drželi palce, aby toho hajzla Frenka bez milosti dostala, zkrátka aby zvítězilo DOBRO, Pavle, DOBRO a spravedlnost.
        To by byl panečku pořádný propadák, kdybyste napsal scénář vy. Harmonika by Frankovi odpustil, řekl by mu – já ti odpouštím, co jsme si, to jsme si, tebe bude po smrti trestat Bůh, Frank by řekl „tak jo“ a šli by každý po svých. Harmonika smutně, Frank zvesela. Po smrti by se všichni sešli v Boží přítomnosti (protože duše se jinam vrátit nemůže) a Harmonika se zeptá – co tady Franku děláš? měl tě stihnout spravedlivý trest. No a Frank se usměje a řekne jó chlapče, jdeš holt s křížkem po funuse.

        https://www.youtube.com/watch?v=NDOYawXjW8U

      8. ad – Jinak samozřejmě souhlasím, že pokud se v nějaké situaci nelze spolehnout na policii, má člověk plné právo vzít spravedlnost do vlastní ruky, případně i zabít. Ne však popravit.
        _____________

        No vidíte, trochu se vám to rozleželo v hlavě a už to jde. Když už tedy nemáte lepší příklad než filmový scénář, tak se asi shodneme, že v tomto případě „Harmonika“ jednal SPRÁVNĚ, jistě je vám známo, že padouch Frank nezabil jen Harmonikovi brášku, ale taky vyvraždil rodinu krásné Jill, tři nevinné děti zastřelil, no nezlobte se Pavle, ale ten si nic jiného nezasloužil. Není SPRÁVNÉ zatěžovat Boha spory, které můžeme snadno vyřešit sami, Bůh není naše chůva.

        Koneckonců – není to tak dávno, co jste prohlásil, že byste klidně zabil člověka, který by ohrožoval někoho vám blízkého. Připustil jste pak, po menším nátlaku dokonce i to, že byste (asi) zabil i Vendu, kdyby ohrožoval například mě :-) A to už je tedy slovo do pranice, Pavle.
        Takže to nějak shrneme – nechme moralizování prorokům, my si ponechme svoje vlastní hříchy, o ty se starejme, ty si možná i hýčkejme, dokud můžeme. Protože – jak říká Roubíček: ten Kohn vodnaproti už je divnej. Nekouří, nechlastá, nehraje karty a nechodí za ženskejma.

      9. Pacifisty (např. Daladiera a Chamberlaina) upřímně nesnáším, ale pomstu neuznávám. Je rozdíl mezi spravedlností a pomstou. Jistě se například shodneme, že soudce Lynch je pro nás nepřijatelný.

        Frank byl ztělesněné zlo, podobně jako u nás Heydrich. A stejně jako u nás za protektorátu, ani v tom filmu spravedlnost státu nefungovala. Harmonika měl zabít Franka při první příležitosti a ne mu zachránit život, aby si ho mohl obřadně zabít sám. Film umožnil divákovi vychutnat si pomstu. To je to, co mi na něm hodně vadí. Když už musím někoho zabít, pak proto, že není zbytí. Ne proto, aby to pro mě bylo potěšení.

        1. Uvádím typický příklad pomsty: Masakr na Švédských šancích (resp. Přerovský masakr) proběhl u Horní Moštěnice na návrší Švédské šance v noci z 18. na 19. června 1945. Příslušníci 17. pěšího pluku z Petržalky (bývalí příslušníci 1. československého armádního sboru) vedení poručíkem OBZ Karolem Pazúrem a osvětovým důstojníkem Bedřichem Smetanou zde zmasakrovali 265 obyvatel Dobšiné, Kežmarku, Gelnice, Mlynice a Janovy Lehoty u Žiaru nad Hronom. Povraždění byli hlavně karpatští Němci a Maďaři, bylo však mezi nimi i několik Slováků. Naprostou většinu povražděných tvořily ženy a děti. https://cs.wikipedia.org/wiki/Masakr_na_%C5%A0v%C3%A9dsk%C3%BDch_%C5%A1anc%C3%ADch

  6. Alois dal do svého příspěvku velmi zajímavý úryvek z Písma a je škoda, že ho uťal dříve, než mohla vyjít najevo odpověď na otázku, proč vlastně Ježíš v podobenstvích mluvil. Obsahově stejný úryvek z jiného překladu zní takto:

    Ekumenická Bible (biblenet.cz):

    „Učedníci k němu přistoupili a řekli: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“
    On jim odpověděl: „Protože vám je dáno znáti tajemství království nebeského, jim však není dáno. Kdo má, tomu bude dáno a bude mít ještě víc; ale kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. Proto k nim mluvím v podobenstvích, že hledíce nevidí a slyšíce neslyší ani nechápou. A plní se na nich proroctví Izaiášovo: ‚Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět, a neuvidíte. Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže neuvidí očima a ušima neuslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se – a já je neuzdravím.‘

    Bible 21 (bible21.cz)

    Tehdy k němu přistoupili učedníci a ptali se: „Proč s nimi mluvíš v podobenstvích?“ „Vám je dáno znát tajemství nebeského království,“ odpověděl jim, „ale jim to dáno není. Tomu, kdo má, totiž bude dáno a bude mít hojnost, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má. Proto k nim mluvím v podobenstvích, že vidí, ale nevidí a slyší, ale neslyší ani nerozumějí. Naplňuje se na nich Izaiášovo proroctví:
    ‚Sluchem uslyšíte, ale nepochopíte,
    zrakem uvidíte, ale neprohlédnete.
    Neboť srdce tohoto lidu ztvrdlo;
    ušima ztěžka slyšeli a oči pevně zavřeli,
    jen aby očima neuviděli, ušima neuslyšeli,
    srdcem nepochopili a neobrátili se,
    abych je nemohl uzdravit.‘

    Ježíš zde vysvětluje, že pravý důvod, proč někteří lidé nechápou jeho učení je v tom, že oni je vlastně pochopit ani nechtějí. Říká, že srdce těchto lidí obrostlo tukem nebo také, že ztvrdlo. To znamená, že ti lidé se stali bezcitnými – ztratili soucit. Opravdový soucit člověka nutí, aby trpícímu pomohl. Člověk bez soucitu naopak hledá důvody, aby pomoci nemusel. Celé Ježíšovo učení je o soucitu (o lásce) k bližnímu. Bližní zde není ten, kdo je blízko mě. Bližní je ten, kdo trpí. V podobenství o milosrdném Samaritánovi byl trpícím člověk, kterého ten Samaritán neznal (byl to asi žid). Přesto Samaritán pomohl. Jak by se na jeho místě zachoval Zemanův volič? Ten by řekl: „Proč bych mu pomáhal, vždyť je to příslušník jiného národa? Ve svém národě máme dost lidí, kteří potřebují pomoc. Nebudu tedy podporovat cizince.“ Nacionalismus (jazykem politické korektnosti vlastenectví) je kolektivní sobectví, kde sobec se se svým sobectvím nemusí skrývat – v davu ho nelze rozeznat, protože se nijak neliší od ostatních členů davu.

  7. → Alois 5.2.2021 (14:54) – Vy se vyznáte v s&h.

    Álois, tak na to vem jed! ROZLIŠUJ! učí přece Ježíš, ne?

    → Pro Vás jen píseň a spěte dál.

    Mám pro tebe taky dárek. https://gnosis9.net/produkt/cestovni-amulet/ Poslední kus. Kroucená šňůra originál Tesla Karlín. Nejmocnější a nezničitelný. Přináší nositeli i celému okolí mír. Tak na nic nečekej.:-)))

  8. → Vy píšete, že „Člověk je architektem svého osudu.“
    _____________ Když jsem si k tomu dovolil připodotknout, že jde, krom jiného, o totální slovní sra@ku, bylo zle.

    ps: pro cenzora: tohle taky smažeš, tohle taky nepustíš?

  9. → ps: pro cenzora: tohle taky smažeš, tohle taky nepustíš? – 05.02.2021 19:22

    Moment, moment! To bys k tomu přišel hodně lacino. Co ten zbytek? Např. moje dnešní odpověď Pardalovi? Taky špatně? Taky ztopíš, taky nezveřejníš?
    Tvl. kdo ty jseš, na koho si to hraješ, za co a za koho se to schováváš „malá rybo“?

    https://dfens-cz.com/male-ryby/

    1. Takže odpověď Pardalovi ztopena, nezveřejněna? No bezva! Jak taky jinak v údolí tupých hlav, že.:-)))

      1. Honzo, k adminovi se chovat jako k ženě:
        Když tě naštve, okamžitě se jí omluv.
        Vyhlašuji soutěž o krátký lehce humorný odstavec, zkuste něco veselejšího:
        Cvičím ráno krátce jógu, jedné pozici říkám pozice psa, protože se protahuju hřbet nahoru, pak dolů a protáhnout dozadu zadní nohy po jedné.
        Zjistil jsem, že se to jmenuje pozice kočky a doporučuje se pro šestinedělky.
        Když zkouším novou pozici na koberci, pes přiběhne a chce mi olizovat obličej, myslí, že potřebují zachránit, že jsem nemocný tělesně nebo duševně.

      2. „Když tě naštve, okamžitě se jí omluv.“
        —————————————-
        Hluboká moudrost svědčící o velké životní zkušenosti.

        Wolker na toto téma řekl: „Těžko je ženě vždy porozuměti, má jinou pravdu a pravdivou přec.“ Nepochopil jsem, co tím chtěl básník říci, ale zní to hezky…

      3. Ano, Pardale, stačilo jen toto a již jste mě rozesmál:

        …..jedné pozici říkám pozice psa, protože se protahuju hřbet nahoru, pak dolů a protáhnout dozadu zadní nohy po jedné.

        Já dám, když jste vzpomenul psa, něco z toho, co mi přišlo na FB:

        Kdyby byl pes vaším učitelem, naučili byste se věci jako:

        ✨ Když se vaši milovaní dostanou domů, vždy je utíkejte přivítat.
        ✨ Nikdy si nenechte ujít příležitost jít na procházku.
        ✨ Dovolte zážitek čerstvého vzduchu a větru v obličeji, aby byl čistou extází!
        ✨ Dávejte si šlofíka, odpočívejte.
        ✨ dobře se protáhni, než vstaneš.
        ✨ Denně běhat, skákat a hrát.
        ✨ Vyhněte se ′′ kousání když by stačilo jen vrčení.
        ✨ Za velmi horkého počasí vypijte spoustu vody a lehněte si pod stín listnatého stromu.
        ✨ Když jste šťastní, zatancujte hýbat celým tělem.
        ✨ Užijte si jednoduché věci, dlouhá procházka.
        ✨ Buďte věrní.
        ✨ Nikdy nepředstírej, že jsi něco, co nejsi. Buď skutečný!
        ✨ Pokud to, co chceš, je to ‚ pohřbené „, hledej to, vytrvej, dokud to nenajdeš.
        ✨ A nikdy nezapomeneme:
        Když má někdo špatný den, mlčte, seďte blízko a jemně mu dejte pocit, že jste tam.“

  10. → Honzo, k adminovi se chovat jako k ženě: Když tě naštve, okamžitě se jí omluv.
    _________________Snad, možná. Ale kde tady vidíte nějakýho admina? Cenzor není admin. Pojmy nejsou dojmy.

  11. → Kdybyste věřil na život věčný a odplatu, napsal byste, že mstu neschvalujete a to ani v tomto případě extrémní křivdy.
    ___________ Tak Pardale a máte to. Bum, hotovo, vymalováno a dobře vám tak.:-)

    „Jestliže se člověk hádá s blbcem víc jak půl minuty, hádají se už dva blbci.“ (Jan Werich)

    1. Honzo, kdyby admin cenzuroval hádající se blbce, tak je po diskuzi.
      „Jsou tady i chytří lidé, ale je nás málo“ – /politruk tankového pluku při Politickém školení mužstva (PŠM) o tom, že není pravda, že na vojně (to je lampasáci) jsou hloupí lidé/.

      1. Považuji se za křesťana a přesto mám raději ateistu, který jedná jako křesťan, než křesťana jednajícího jako by žádný Bůh trestající zlo nebyl. Někteří křesťané jednají jako obchodník, který spadl do latríny a snaží se vám prodat krásnou, broušenou vázu, kterou drží v ruce od exkrementů. Je mnohem důležitější, jak člověk jedná, než jeho řeči, které mohou být falešné. Totéž platí i pro diskuzi. Tam považuji za důležitější, zda se její účastník chová slušně, než to, jestli má stejný názor jako já. Slušný účastník nikoho neuráží, neponižuje, nikomu se nevysmívá a nepoužívá argumentační fauly. Existuje však výjimka, kdy i slušný účastník smí použít proti svému protivníkovi satiru. Satira je poslední zbraní zdeptaného člověka proti zvůli (zlovůli). Humor je prostředek jak poukázat na ubohost a absurditu pýchy.

        Někteří účastníci diskuze přicházejí s kůží na trh – ventilují svůj názor na určitou věc. Těch si vážím. Jiní jen odsuzují, co se jim nelíbí, aniž by někdy měli nějaký svůj vlastní názor. Evidentní je jejich zchytralost – když nemají žádný názor, nikdo je nemůže chytnout za slovo. Když se na jejich názor zeptáte, dají vám odkaz na nějaký článek či video, aby se posléze ukázalo, že ani v té jejich ukázce není obsažen jejich názor. Jejich krédem je: „Nic neříkám, ale na moje slova dojde.“

        Člověk byl kdysi smečkovým zvířetem. Ve smečce je určitá hierarchie a každ é zvíře instinktivně touží být na co nejvyšším sprincli společenského žebříčku. I lidé to mají zakódováno ve svém podvědomí. Čím větší primitiv, tím je tato touha silnější. V diskuzi se to projevuje snahou vítězit (za každou cenu). Jeden znak mají tito primitivové společný – neustále mění téma diskuze. Pokud se u nějakého tématu cítí na tenkém ledě, plynule přejdou na jiné, kde si myslí, že budou mít navrch.

        Jiným znakem primitivismu je, když v diskuzi někdo řekne: „Mějte si názor, jaký chcete (ale se mnou to nepohne).“ Jak ubohé! Dotyčný vám milostivě uděluje právo, které je naprostou samozřejmostí.

        My všichni bychom se měli snažit, abychom nediskutovali jako blbci.

      2. Pavle , píšete :“Považuji se za křesťana a přesto mám raději ateistu, který jedná jako křesťan, než křesťana jednajícího jako by žádný Bůh trestající zlo nebyl“. A na konci :“My všichni bychom se měli snažit, abychom nediskutovali jako blbci. “
        Moc jsem z toho nezmoudřel, takže budu diskutovat jako blbec.
        Uvedl jste nesmyslný příklad obchodníka v latríně, ale divíte se, že Honza hodnotí hodně věcí věcně a extrementně.

        Ateista v Boha nevěří, tedy ani v to, že Bůh trestá zlo.
        Křesťan, co ho máte méně rád jak ateistu, protože jedná jako by nebyl Bůh trestající zlo, tak ten dělá totéž. Nevěří, že Bůh trestá zlo.
        Takže pokud to má nějakou logiku, o čemž pochybuji, tak asi tu, že křesťan by věřit v trestajícího Boha měl, ale nevěří. Takže hřeší.
        Ateista nehřeší, protože nezná hřích jako přestupek Božích přikázání.
        Před tím jste měl blíž k Vendovi s jeho karmou ( i když teď zrovna nevěříte v karmu), než ke mně, protože karma stejně jako Bůh trestá.
        No, až budete zase mít někoho radši a nebo k někomu blíž, tak se ozvěte. Diskutuje se kvůli možné změně názorů- na názory lepší, samozřejmě.

      3. ad – My všichni bychom se měli snažit, abychom nediskutovali jako blbci.
        _____

        Pavle, někteří z nás všech nediskutujeme jako blbci, ale je nás málo:-)))))))))

      4. Mám raději ateistu jednajícího podle křesťanských zásad než „křesťana“, který křesťanské zásady pošlapává. O kousek dál jsem napsal, že je důležitější, jak člověk jedná, než jeho řeči. Lidé totiž většinou krásně mluví, ale jednají ošklivě.

        Alois věří na reinkarnaci. Já ne. Pro mě je mnohem důležitější, že Alois nikoho neuráží, než to, zda se v této věci shodneme.

        Karmu je možno chápat jako odplatu za dobré či špatné činy člověka. Proč vám ta karma tolik vadí? Vadí vám, že by člověk měl nést odpovědnost, za to, co udělal? Nebo vám vadí, že karma není plně v souladu s křesťanskou naukou? S tou však nejste v souladu ani vy.

      5. Pane Pavle V.,
        co si myslíte, že je příčinou jednání člověka ? A co stojí na začátku dobrých a špatných činů člověka? Zkuste se zamyslet, jestli chcete.

        Díky.
        Alois

        Po první třetině 1:1.

      6. Co je příčinou jednání člověka? Tuším, že Pardal zde napsal moudrou větu, že člověk jedná pod vlivem emocí a někdy také rozumu. Ve skuečnosti jsou mezi lidmi obrovské rozdíly. Někteří zůstanou až do smrti dětmi (emoce a slast), jiní jsou vybaveni vysokou sebedisciplínou (rozum a vůle). Rozhodující je, že každý člověk má svobodnou vůli a většinou je svého štěstí strůjcem.To štěstí nemusí přijít okamžitě, ale už to, že o něm člověk sní, může být štěstím. Říká se, že peklo je místo, kde je člověku okamžitě splněno každé přání. Jane Austenová nikdy na vlastní kůži nezažila romantickou lásku, kterou popsala ve svých románech. V lásce neměla štěstí a stejně jako její starší sestra zůstala neprovdána. Myslím, že přesto nebo právě proto byla šťastná.

      7. Pane Pavle V.,
        k mému včerejšímu dotazu jsem se inspiroval z toho, co jste napsal Pardalovi 11.2. v 18:17.

        Ať jsou to emoce či rozum, vždycky je ale první myšlenka. Po ní může následovat řeč, tedy slovo /ale nemusí/ a pak až ty činy člověka, samotné konání. Souhlasím s klišé, že člověk je svého štěstí strůjcem /nebo neštěstí/. Prostě karmický zákon.

        A tak zdůrazňuji, že např. akt ublížení se počítá již od prvotní myšlenky, která mu dala vzniknout. I ti nejhorší zloduši, diktátoři či tyrani, měli na počátku svého již pak velmi špatného konání prvotní myšlenku, kterou postupně rozvíjeli a uvedli „v život“.

        Napsal jste – „Karmu je možno chápat jako odplatu za dobré či špatné činy člověka.“ A já jen dodám, že karma je odplata za již myšlenky, slova a až pak skutky – činy. Jestliže ublížíte myšlenkou, přejete někomu něco špatného, to je již akce, která je příčinou a ta vytváří důsledek. I slovo je příčinou.

        Vím, že toto mnoho lidí nepobere, protože si myslí, že jim do hlavy nikdo nevidí. Mýlí se.

        Pěkný zimní den Vám přeji.
        Alois

      8. Aloisi, představte si, že vám někdo provede donebevolající podlost a vy v sobě živíte myšlenky na pomstu. Ale nakonec si řeknete, že vám to za to nestojí a od pomsty upustíte. Ublížil jste sám sobě v době, kdy jste spřádal plány – otrávil jste své duševní prostředí. Ale nikomu jinému jste neublížil.

        Že se dá ublížit slovem, o tom žádná…

      9. ad – Pro mě je mnohem důležitější, že Alois nikoho neuráží,
        /Pavel/

        Pavle, z cizího krev neteče, že? Ale rozumím vám a chápu vaše mentální nastavení, když Alois neuráží vás, je všechno v pořádku, když uráží (resp. pokouší se urážet) někoho jiného, odvrátíte zrak, vy nic, vy muzikant. Myslím, že se takovému přístupu říká křiváctví, ale tím samozřejmě nemám na mysli vás.(to jsem odkoukala od Vendy, dobré, že jo?)

      10. Pane Pavle V., za chvíli přijde Alois na biatlon, přenos z MS a jak ho znám, Vaše odpověď by mu nedala prožít si tento svůj oblíbený sport a chtěl by Vám odpovídat. Já v rychlosti něco napíši, protože se to týká více karmy. Jak ho znám, stejně Vám asi i odpoví. Dobré je, že nebude vědět, co jsem Vám napsal já.

        Myslím si, že Vás chtěl přivést k poznání toho, že neexistují jen skutky a činy.
        Teď jste sám uznal, že mimo to existuje i ublížení slovem.
        Myšlenka je ale totéž, dokonce je prvotní a na jejím základě se vytvářejí slova, skutky, činy…. . I v tom příkladu, když plánujete ve své hlavě pomstu, je to špatně, resp. vytváříte si karmu.

        Oko za oko, zub za zub.
        Toto ze Starého Zákona znamená nekonečný řetěz akcí a reakcí.
        Ježíš přinesl, nastav druhou tvář. A odpouštěj. Miluj bližního svého. Miluj i své nepřátele. Když tě někdo požádá o košili, dej mu i kabát. Když máš jít s někým míli, běž dvě. Nikdo neví, jaký je mezi tím, kdo chtěl košili, či ten doprovod, a tím druhým karmický vztah a co si vzájemně dluží.

        Ten Váš příklad je drsný a většina lidí by tu lumpárnu chtěla oplatit, pomstít se.

        A tady pozor – Vy nevíte, proč Vám někdo provedl do nebe volající podlost?! Co když to bylo akt odplaty za dříve spáchaný a možná mnohem hroznější skutek vůči němu v některém z dřívějších zrození.

        Proto se musí lidé, pokud chtějí postoupit výš, změnit. Především se naučit nedělat bližnímu nic z toho, co nechci, aby on dělal mně.

        Zmíním se o tom v další článku „Reinkarnace“.

        Omlouvám se, že jsem vstoupil do Vaší diskuze.

        Václav

      11. Dobré odpoledne,
        tak je po biatlonu ! Nic moc, jestli jste to někdy sledoval, éru Soukalové, ….. bývalo to lepší.

        Jsem rád, že jste svůj pohled rozšířil; činy, slova a teď? Ještě přidat myšlenky, jako produkt myšlení a jako prvotního hybatele. Ty velmi ubližují.

        Člověk, na rozdíl od zvířete je kreativní, zvíře má instinkty. Tzv. živočišný člověk může být také ještě pod vlivem různých pudů. Ale většinou dokážeme = lidé, již rozlišovat.

        Věděl jste, že myšlenkové formy může ten, kdo má schopnost astrálního vidění, i vidět?

        Mějte se dobře.
        Alois

      12. Pokud něco máte proti Aloisovi, obraťte se na něj. Mě do toho nezatahujte.

      13. Vendo, máte naprostou pravdu, že odpouštět je ušlechtilé. Tak jednoduché to však není. Například nepotrestat dítě za nějakou lumpárnu znamená uškodit mu. Takové dítě pak ani není schopné uvědomit si, že udělalo něco špatného a vyroste z něj bezohledný člověk. Mnozí lidé zůstanou mentálně dětmi po celý život. Je pak velikou otázkou, zda je správné odpustit člověku, který je přesvědčen, že nic špatného neudělal. Zda pro bezohledného člověka není lepší, když musí nést následky svých zlých činů.

        Život jsou samá dilemata. Většinou není vůbec jednoduché rozhodnout se, co je správné, jak se v daném případě zachovat. Existuje desatero přikázání, ale ta se nedají vždy dodržet. Například někdy může být správné zabít. Ježíš řekl: „Já jsem cesta…“. Ježíš nedával příkazy, dával doporučení. Ježíš učil, že člověk musí činit samostatná rozhodnutí podle situace, v níž se ocitne.

      14. ad – Mě do toho nezatahujte. /Pavel/

        No vždyť to říkám – vy nic, vy muzikant. A tak je to SPRAVNE, tak to ma byt!!

      15. Nehraju ma žádný nástroj, ale strašně rád zpívám. Moje okolí při tom trpí.

      16. ad – Například někdy může být správné zabít.
        /Pavel/

        Vopravdu, Pavle? A kdy například? Třeba na Divokém Západě, když vám Frank umučí bratra?

      17. Správné je zabít agresora při obraně sebe nebo jiného člověka. Ala to jen v případě, že není jiná možnost, jak ho zneškodnit.

        Ve filmu Tenkrát na Západě mohl Harmonika Franka zranit tak, aby už nikdy nemohl střílet po lidech, ale mohl ho nechat žít. To by byla spravedlnost a nikoliv pomsta. Celý ten film byl o „spravedlivé“ pomstě. Z křesťanského hlediska byl scénář nesmírně vadný. Bylo správné, že Harmonika proti Frankovi bojoval, ale ne důvod, proč ho zabil.

  12. → A nyní k PC usedám a z mých poznámek píši svůj nový, amatérský článek.
    _______ Tvl. Álois, nač ta skromnost, ku*va? Ty, zrovna Ty takovej těžkej profík, třeba už jen v docházce k Vendelínovi, tak jakejpak „amaterský článek“? Jseš snad PROFÍK, ne?

  13. → Nemstít se, když o něco jde, dokáže jen člověk věřící, že ten, kdo ho mučí, dojde odplaty.
    ________ Tvl., čteš to po sobě? Tvl. z tebe musej mít doma radost.

  14. Pavel V. a Pardal tu polemizujú o dobru a zlu a či, alebo ako Boh trestá zlo a odmeňuje dobro, ale si neuvedomujú, že sú to iba relatívne pojmy, ktoré majú zmysel iba vo vzťahu k niekomu, alebo niečomu. Nemajú všeobecnú a univerzálnu platnosť a tak dobrý skutok k jednému môže byť zlým skutkom k inému, ako sa tomu často deje v politike. Pre dieťa je mamička dobrá preto, lebo poskytuje jedlo a všetku opateru svojmu dieťatku, aj keď tá istá mamička môže manželovi zahýbať s iným mužom, čo on hodnotí ako zlo a najradšej by ju za to uškrtil. Takže milí diskutéri berte na zreteľ aj túto stránku veci, že všetko je relatívne…
    Pekný (relatívne) deň!

    1. Někdo tvrdí že všechno je náhoda, někdo, že všechno je jinak, někdo že všechno je karma, někdo že všechno je iluze…….
      A pak si vyberme.

      Ale teď je hokej se Švédskem.

      Dobrý večer.

  15. → Dobré je, že nebude vědět, co jsem Vám napsal já.
    ___________ Hmm, kámoši karmoši..:-)))

  16. Dávám tento příspěvek pod můj článek – cituji tam podobenství! I když moje reakce je na slova pod článkem Václava Karma (3)….. .

    Věruš z Vysočiny, píšete tam, ….nějaký guru (ve skutečnosti zlomyslný darebák) vykládá, že svému trýzniteli mají odpustit,……

    Nu tak teď jste se odhalila a stojíte tu ve svých zaprděných spoďárech. Dám sem něco, co zase nelze vysvětlit jako rada sadařům.

    Matouš – kapitola „O závažnosti slov“ /měla byste je více vážit / – 12-33 až 37 :
    Šlechtěte strom, a jeho ovoce bude dobré. Nechte strom zplanět, a jeho ovoce bude zlé. Strom se přece pozná po ovoci. Plemeno zmijí! Jak byste mohli mluvit dobré věci, když jste zlí? Co na srdci, to na jazyku! Dobrý člověk vynáší ze svého dobrého pokladu to dobré, zlý člověk vynáší ze zlého pokladu zlé. Říkám vám ale, že z každého prázdného slova, které lidé řeknou, budou skládat účty v soudný den. Svými vlastními slovy budeš ospravedlněn, svými vlastními slovy budeš odsouzen.“

    Věruš, Vy , aniž si to uvědomujete, odsuzujete Ježíše Krista.

    Podívejte se ještě na Matouše 18-21 až 22 O odpouštění
    A na Matouše 22-34 až 40 Největší přikázání
    A na Matouše kap. 5-43 až 48 O lásce k nepřátelům

    1. Aloisi, když jste tak karmicky naladěn na křesťanské odpuštění, tak poproste Věru o odpuštění a admina o vymazání svého sprostého příspěvku

    2. ad – Věruš z Vysočiny, píšete tam, ….nějaký guru (ve skutečnosti zlomyslný darebák) vykládá, že svému trýzniteli mají odpustit,……Nu tak teď jste se odhalila a stojíte tu ve svých zaprděných spoďárech.
      /Alois Karmoš Druhý, první učedník guru Václava Žáčka Karmoše Prvního/
      _______________

      Aloisi, moje spodní prádlo je čisťounké a voňavé.
      https://www.zbozi.cz/vyrobek/damske-kalhotky-andrie-ps-1047-bile/fotogalerie/

      Bohužel se odhalujete vy.
      https://www.myartprints.cz/kunst/hieronymus_bosch/the_carrying_of_the_cross_deta.jpg

      Toto psal váš guru, Václav Karmoš První, a ano, je to velmi hnusné, chápu, že vás to rozrušilo:

      „A tady pozor – Vy nevíte, proč Vám někdo provedl do nebe volající podlost?! Co když to bylo akt odplaty za dříve spáchaný a možná mnohem hroznější skutek vůči němu v některém z dřívějších zrození.

      Proto se musí lidé, pokud chtějí postoupit výš, změnit. Především se naučit nedělat bližnímu nic z toho, co nechci, aby on dělal mně.“
      /Václav Žáček/

      PS – jak říkám – co karmoš, to hňup.
      Přeji krásný večer, Aloisi, a stoupejte výš, jen VÝŠ ….:-)).

Diskuse byla ukončena.

Magazín Gnosis - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů - provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2021

Máte-li zájem o publikování svého článku, pište na e-mail info@gnosis.cz.

Odkazy:

Slunovrat Záhady-Zdraví.cz Bylinkové království PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKA AOD - průvodce transformací Rahunta Společnost pro mezioborová studia, z.s. Česká Konference