Arnold van Westerhout – Svatý Jan od Kříže, ilustrace z knihy o sv. Terezii z Ávily (vyd. 1719).
Jan z Kříže je nerozlučně spjat s dílem svaté Terezie z Ávily. Oba se snažili o určitou reformu karmelitánského řádu. Šlo jim o jeho prostotu a tím i o dodržování přísných mnišských pravidel. Za tyto snahy, které vedly až k rozporům v církvi, byl i krátce uvězněn. V temné vězeňské kobce napsal své nejlepší verše. V jeho tvorbě je cítit základní poslání, jímž je popis cesty k Bohu. Ve sbírce básní „Tmavá noc“ značí aspekt „noci“ stav, kterým musí nahá a očištěná duše projít, aby se dostala ke svému cíli. Největší zájem věnoval však Jan z Kříže těm, kteří ve svém duchovním životě trpí.
Tento mystik je dost citován v díle „Věčná filosofie“ – autor A. Huxley.
Pro kapitolu Podstata prazákladu vybral a cituje autor tyto jeho skvostné myšlenky:
„Jedna z největších milostí v tomto pomíjejícím životě jest, vidí-li člověk tak jasně a chápe-li tak hluboce, že Boha vůbec nemůže pochopit. Takové duše jsou na tom asi tak, jako svatí v nebi, kde tito zažívají Boha co nejdokonalejším způsobem a zároveň co nejjasněji poznávají, že zůstává nekonečně nepochopitelný. Neboť, kdo má méně jasný pohled, nepoznává tak jasně jako ti ostatní a v té míře je předčí v pohledu.“
V kapitole Láska je uveden krátký citát:
„Hodnota lásky nepozůstává v přehnaných citech, nýbrž v odpoutanosti, trpělivosti ve všech zkouškách k vůli Bohu, kterého milujeme.“
A podle mě je i pravou perlou tato jeho pravda:
„Duše žije z toho, co miluje, spíše než v těle, které oživuje. Vždyť ona nezná život v těle, nýbrž spíše jej propůjčuje tělu a žije v tom, co miluje.“
A. Huxley píše v kapitole Pravda o Homo loquax, člověku – mluvícím zvířeti, které má hlavní schopnost naivně se nadchnout, vydat se na pospas vlastním slovům, tak jako tomu bylo, když se stavěla babylonská věž. V posledních letech byla uveřejněna mnohá díla o semantice. Také jsme si museli dát líbit ohromné množství nacionalistické, rasistické a válečné propagandy. Nikdy dřív tolik nadaných mužů nevarovalo lidstvo před nebezpečím špatné řeči – a nikdy politici neužívali slov tak lehkomyslně a nikdy dříve je publikum nebralo tak vážně. Tato skutečnost dostatečně dokazuje, že přes všechny nové formy staré problémy zůstaly takovými, jakými vždy byly – naléhavými, nevyřešenými a podle všeho též neřešitelnými. A doplňuje to citátem sv. Jana z Kříže:
„Všechno, co si v tomto životě představivost představuje a co rozum chápe a může pochopit, není a nemůže být přímou cestou ke spojení s Bohem.“
A co je dobré podle tohoto křesťanského mystika k sebepoznání?:
„Všechno dobré, co máme, je nám propůjčeno. Bůh je vlastníkem, Bůh působí a jeho dílo je Bůh.“
Pro mlčení vybírám citát:
„Otec vyslovil jedno Slovo; to Slovo jest Jeho Synem, a On Ho vyslovuje věčně v ustavičném mlčení; a v mlčení to duše musí slyšet.“
K psaní knih přiměl sv. Jana z Kříže zápas duše s vnitřními zkouškami, které přicházejí ze zevního světa.
„Nyní tě však Bůh vzal za ruku a vede tě temnotou, podobně jako vede průvodce slepého člověka podél podivné cesty, jejíž konec si prostě ani nemůžeš představit. Sám by jsi nikdy nebyl schopen tuto cestu nalézt, natož dojít na její konec.“
Odkaz:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_od_K%C5%99%C3%AD%C5%BEe
Alois Vrobel
Poslední články autora:
