V prvním článku jsem citoval větu profesora J. Davidsona, ze které vybírám:
„Univerzální Mysl rozděluje Jednotu Boží tvořivé síly na miliardy tancujících, kauzálně propojených částí.“
Pro představu, vše, co se děje v myšlenkové úrovni, a ta má značnou převahu nad tou skutkovou, je uzavřeno jakoby v bublině, jejíž slupkou, povrchem bubliny, ale směrem pak dovnitř, je právě ta oblast kauzální – příčinná – v článku pojmenovaná jako Univerzální Mysl.* V té se pak opravdu dějí „věci“, protože vlivem myšlenek, činů a skutků se v ní vše ukládá jako semínka odkvetlých pampelišek do půdy. A ty potom, jak káže přírodní zákon, klíčí, zrají a tvoří! Tato oblast kauzality přináší každému jednomu tvůrci vždy spravedlivou odměnu pro život hmotný.
Je logické, že myšlenkový proces předchází skutkům, je prvotní, a to i na té nevědomé úrovni, kdy člověk z nějakého nepochopitelného důvodu provede něco, za co se pak může třeba jen stydět /to je ten lepší případ/, či může být pak dokonce podle lidských zákonů i potrestán. Ta hnusná prvotní myšlenka, jako do té doby skrytý impuls, jde mimo proces rozlišovací části mysli a nekontrolovaně exploduje pak v konání jako emoce. Policie, její odborný psycholog, dá dobrozdání – nezvládl svůj emoční stav. I tak se může projevit karma. Ta totiž není nějakým vždy klidným potůčkem, když využiji obrazného vyjádření, líně tekoucím a meandrujícím v louce s vrbičkami a petrklíči. Někdy je to i rozbouřená říčka nenadálým přívalem vod, v tomto případě impulsů, které člověk, jehož se to týká, nemá moc nijak a nějak ovlivnit. O to víc je pak dobré se z toho svého konání poučit, sám sebe neodsuzovat, ale hledat i odpuštění, byť i nevím – za co? /soudruzi/ Třeba jen uznat; tak toto se mi stalo jako projev za něco, co jsem dříve učinil.
Nechť se člověku stane v reálném životě cokoliv, do větší či menší míry to ovlivní jeho mysl. Všechny mentální aktivity /a že jich člověk má neurekom/, zanechávají v mysli nějaké stopy, které časem, jako ta drobná semínka, přinášejí ovoce a znovu se stanou později příčinami nějaké další myšlenky a dalšího konání. Například duševní dojmy z dětství, z období zrání, sehrávají hlavní úlohu při vytváření charakteru a chování se každého dospělého člověka /jak dobře se hodí – co se v mládí naučíš, ve stáří jakoby najdeš – nejde ale o stáří věkem, ale o uzrání, které se může dostavit a projevit až i v příštím životě duše, v jejím novém vtělení/. Mysl je proto integrální součástí chaotického spletence příčin a následků. A jsem opět u neměnného karmického zákona.
Ten nepřipouští žádné výjimky. Nic nebude správcem karmy zapomenuté nebo odpuštěné. Tento zákon je položen na spravedlivém vypořádání, protože… cokoliv vstoupí do mysli, je již tady, ve světě a je to již vyjádřené tím zasetím semínka. Nechť již člověk pak vykoná jakékoliv skutky, na jevišti lidské komedie – dramatu – truchlohry… se projeví odpovídající reakcí. Pro představu. Nějaký člověk si vytvoří silnou náklonost k někomu, kdo zemře dříve, takže nebyla žádná možnost na to, aby se vyrovnaly všechny dojmy v jejich myslích, ať již pozitivní nebo negativní. A nebo jiná představa ne nijak obtížná; někdo je plný přání a tužeb, které se mu nikdy nenaplnily a výsledkem je pak to, že s těmi neplněnými přáními, která jsou uložena v jeho mysli a jsou tam aktivní, zemře. V obou příkladech – v mysli ještě stále zůstává „nedokončený obchod“. Vlastně, během lidského života je často jen velmi málo možností, aby všechny myšlenky a skutky daného člověka náležitým a spravedlivým způsobem přinesly svoje ovoce. A proto jednotlivec umírá se všemi nahromaděnými pozůstatky ve své duši a v mysli, které budou stále čekat, aby se projevily. A takto existuje množství potencionálních příčin, jež čekají, až se projeví v nahromaděných důsledcích.
A to je Satanův trumf! S jeho pomocí drží duše na hmotné úrovni, protože neexistuje žádný jiný způsob, kterým by se zmíněné potencionální příčiny mohli realizovat v důsledcích, přinést po zasetí nespočítatelného množství semínek nějakou odpovídající úrodu plodů. A opět zdůrazňuji – to je karmický zákon příčiny a následku-důsledku. U drtivého procenta populace pak přináší důsledek, v rámci zákonného zřetězení – další možnou, a ne jednu, novou příčinu.
A tak přichází i nutná reinkarnace. /A o tom a dalším zase někdy příště./
Václav Žáček /Venda/
*) – Vysvětlivka – co je vně té tzv. bubliny, ohraničené slupkou Univerzální Mysli, kterou vytváří – viz. odpověď na minulou kontrolní otázku – je to iluze, jinak Mája, to není předmětem tohoto článku. Ale evokuje to další kontrolní otázku pozornému čtenáři:
„Pracuje mysl mimo tuto takto popsanou bublinu“?
Poslední články autora:
