mapa stránek || vyhledávání

Emoce a myšlení

„Člověk není rozumná bytost, která má emoce, ale emocionální bytost, která občas myslí.“ lékař, neuropatolog a filosof František Koukolík

„Největší nepřátelé lidstva jsou politici, náboženští fanatici a filosofové. To jsou lidé, kteří generují zrůdné myšlenky schopné spustit společenské jevy…“ spisovatel sci-fi Ondřej Neff na téma, že umělá inteligence a roboti jsou hrozbou lidstva

„Když se na nás někdo dívá, chováme se jinak.“ /biolog a popularizátor vědy prof. Jaroslav Petr/

„Tady na nějaké emoce už staletí prdíme, přitom jde o tělesné děje. Pracujeme na umělé inteligenci a chystáme se letět na Mars, ale vlastní hlavě pořád moc nerozumíme.“nestor české psychiatrie Radkin Honzák

Můj optimismus: Emoce jsou to, co převýší vyspělou umělou inteligenci.

Kohosi moudrost: Optimismus je způsoben nedostatkem informací.

Většina článku je inspirována článkem Jak emoce řídí náš osud /viz dále/.

K následujícímu článku předesílám:

Nezvratný osud (určený karmou) neexistuje. Je to i proti samotné přírodě. I nejjednodušší organismy bojují s podmínkami o přežití, a tím mění svou životní situaci. Myšlení člověka je na mnohem vyšší úrovni než mozková činnost u zvířat. Ale i u člověka jsou pro život a jeho průběh ve společnosti nezbytné emoce, které předchozím generacím pomohly přežít. Úspěch ve společnosti, zaměstnání, rodinném životě zásadně ovlivňuje emoční inteligence. Inteligence a emoční inteligence jsou ovlivněny geny. Emoční inteligence se dá v jistých mezích naučit. Ovládání chování nenítotéž jako potlačování emocí.

Knihu Daniel Goleman: Emoční inteligence by si měl přečíst každý, kdo řídí nebo bude řídit skupinu spolupracovníků. Měl by jí chápat každý, kdo chce smysluplně řídit i chování své vlastní. Tato kniha říká, že úspěšnost člověka v zaměstnání závisí asi ze 70 % na emoční inteligenci (EQ), to je mnohem více, než na inteligenci (IQ), a to i u vědeckých pracovníků.
 

Jak emoce řídí náš osud

Prof. MUDr. Jiří Horáček, Ph.D., časopis TÉMA, 3/2021, asi 5 stran.

Redaktorka: “ ..K čemu jsou nám vlastně emoce? Potřebujeme je k životu? Nestačil by nám „chladný rozum“, logika?“

Prof. Horáček: //Text je lehce zkrácený// „Emoce potřebujeme. Slouží k tomu, abychom se dokázali přizpůsobovat, udržet si rovnováhu organismu a základní životní potřeby. Lidský mozek mapuje vlastně tři základní věci:

  • Svět, tedy okolní realitu
  • Stav našeho těla
  • To, jak nám je, jak se cítíme a jak jsme vzdáleni od nějakého optimálního stavu.

V každém okamžiku našeho života nám emoce říkají, jestli pro nás daná chvíle je, nebo není výhodná, zda se optimálnímu stavu přibližujeme nebo vzdalujeme. Čili podstata emocí tkví v tom, že dodávají každodenní realitě jakési znaménko plus nebo mínus, a tím řídí naše chování…

Emoce slouží k tomu, aby nám „řekly“, která situace v minulosti pro nás byla pozitivní, a která negativní. Svět máme v mozku reprezentovaný v jakýchsi mapách, v nichž je zaneseno, jak jsme se v minulosti v té které situaci cítili, jak nám bylo. A to upřesňuje naše chování do budoucna. Tyto mapy určují to, do kterých míst se budu chtít zase dostat, a kterým se budu spíš vyhýbat.

Emocím odpovídají spíše jakési propojené sítě či okruhy, jež zahrnují řadu i poměrně vzdálených oblastí mozku. Jsou zde ale oblasti, které jsou pro emoce důležitější, než jiné.
Patří sem například amygdala.“

Redaktorka vhodně doplňuje pro čtenáře základní infromace o amygdale:

„Vývojově prastará část mozku, jejíž základní funkcí je zajistit přežití- například při ohrožení díky ní reagujeme rychleji, než je schopen vyhodnotit rozum.

Anatomie mozku s vyznačenou polohou amygdaly.

Původně v amygdale, kterou měli už první suchozemští čtyřnožci zhruba před 300 miliony let, „sídlily“ jen dvě základní emoce, a to strach a vztek. Amygdala uměla v tomto směru vydat tři základní povely, a to ztuhni, útoč nebo prchej. U savců přibyly emoce další a amygdala začala hrát klíčovou roli i při vytváření a ukládání vzpomínek spojených s emočními prožitky a při jejich využívání v reakci na nové situace.“

Prof. Horáček: „Amygdala je součásti limbického systému… Tento systém komunikuje s dalšími emočními okruhy a společně pak vytvářejí emoci. Na rozhodování, jak se cítíme, se tedy nepodílí jen amygdala, nýbrž celý mozek. Ten vyhodnotí situaci a zasadí ji do kontextu předchozích zkušeností. A na základě toho vyšle do amygdaly příkaz, aby generoval příslušnou emoci, pozitivní nebo negativní, která ovlivní naše chování.“

Prof. Horáček mluví dál moudře a v logických návaznostech, je těžké to zkrátit při zachování smysluplnosti. Ale zkusím to.

Přibližně říká prof. Horáček: Na rozdíl od zvířat jsme schopni předjímat svůj stav na mnohem delší dobu dopředu. My jsme ochotni pět let trpět na vysoké škole a všechno tomu obětovat s očekáváním, že jednou za to přijde odměna.

Můj názor: U člověka je tato vzdálená odměna i mnohem abstraktnější jako třeba finanční ohodnocení a budování kariéry. Zvířata bych ale nepodceňoval. Hlavně směrem zpět si pamatují svého páníčka roky. Takřka filmový příběh psa se odehrál i v naší domácnosti. Na vsi se pes pohyboval volně po návsi a někdo ho odvezl autem do víc jak 10 km vzdálené vesnice, kde žil v nové rodině dva roky. Ale toulal se, jak jsme se později dozvěděli. Jednou se dostal až k autobusové zastávce, kde na zavolání jménem přiběhl, naskočil do auta a byl zase náš.

Prof. Horáček: „Emoce musí vyhodnocovat celou řadu protichůdných motivů. Z vyhodnocení by měl jeden závěr, protože chováni je jen jedno. Ale když z vnitřních rozepří nelze jeden závěr vyvodit, pramení z toho nejrůznější psychické poruchy…“

Déle říká zhruba, že poškození mozku může vyústit v problém s prožíváním emocí.

Prof. Horáček: „V mozku například existuje místo zvané „nucleus accubens“. Maličké jádro ležící poblíž amygdaly. Aktivita tohoto jádra je spojena s dopaminem.“

https://cs.wikipedia.org/wiki/Dopamin
https://www.wikiskripta.eu/w/Hypothalamus
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hipokampus

Zjednodušeně: Dopamin funguje jako neuropřenašeč, který v jistých částech mozku umožňuje přenos impulsů. Funguje také jako neurohormon, jako takový je vytvářen v hypothalamu, v malém množství ho tvoří také dřeň nadledvin. Dopamin v mozku umožňuje komunikaci mezi nervovými buňkami a díky jeho vyplavení se cítíme dobře.

Pravděpodobně nejznámější funkce plní dopamin v mezolimbické dopaminové dráze vedoucí ze středního mozku přes nucleus accumbens až do čelní kůry. Tato dráha hraje zásadní roli ve vzniku motivace, emocí, ale hlavně v systému potěšení a „odměn“. Způsobuje vznik příjemných pocitů buď v reakci na různé události či aktivity, nebo vlivem požití jistých drog a to především stimulačních, například kokainu. Drogová závislost je dávána do souvislosti právě s touhou jedince po příjemných pocitech navozených dopaminem. https://cs.wikipedia.org/wiki/Dopamin

Moje poznámka: Z hlediska biologie mám střední vzdělání před více jak padesáti lety, tedy dnes žádné. Hypothalamus (psáno též hypotalamus) velikosti asi jako půlka jádra vlašského ořechu je někde pod mozkem, to se mi v šedé kůře mozkové udrželo. Podobně jako, že amygdala je prastará část mozku tvaru mandle, taky někde pod mozkem. Ale, že amygdala je pravá a levá, to jsem nepobral, asi jsem studoval distančně.

Také hipokampus má dvě části. Hipokampus je součástí limbického systému (amygdala, septum a hipokampus). Limbický systém je zvlášť důležitý pro regulaci lidské emocionality, motivace, paměti a učení, umožňuje lepší a pružnější adaptaci lidského chování na změny prostředí.

Hipokampus je rozhodující nejen pro paměť, ale je také bránou chronického stresu a cílovou strukturou pro kortikoidy.

Profesor Horáček říká:

„Zásadní roli v emocích má amygdala… Potlačování emocí vede k frustraci… Deprese původně poskytovaly ochranný útlum… Život bez emocí je jeden z nejhorších stavů…“

Na internetu lze najít třeba:
https://www.csnn.eu/casopisy/ceska-slovenska-neurologie/2012-5-2/emocni-pamet-patofyziologie-a-klinicke-souvislosti-38690

Můj názor: Následující text je zaměřený na sídla emocí a paměti u člověka podle vědy. Čakry jsem v mozku nenalezl. Jsem tu jako exot, který slouží k virtuální lidové tvořivosti. Pardal, který má materialistické smýšlení a neztratil cestu k Bohu. Každý si může tu cestu hledat nebo nezpřetrhat, pokud chce. A věřit, čemu chce. Víra v srdci je slovní obrat, vyjadřující, že víra je hluboko v mysli. Analogie s Biblí (víra tvá tě uzdravila): Čakra tvá tě uzdravila.

Jako obvykle jsem nenalezl nic ke spravedlivé karmické odplatě a nezvratnému osudu.
 

Emoční paměť //výběr z textu odkazu//:

Změny emocí se projevují v podobě přechodných změn v činnosti mozkových struktur, které jsou doprovázeny subjektivně libým nebo nepříjemným pocitem, a zároveň jsou ještě doprovázeny somatickými příznaky, jež ovlivňuje autonomní nervový systém. Pokud se emoční stimul opakuje, vytvoří se paměťová stopa a celá reakce organizmu probíhá rychleji, nevědomě. Spojením amygdaly s dalšími mozkovými strukturami ale vznikají také vzpomínky explicitní, to znamená, že si člověk přesně vzpomene, proč v něm daná situace právě tyto pocity vyvolává.

Emoční paměť zahrnuje dva systémy:

  • Vědomá paměť na emoce je zprostředkována hipokampem.
  • Amygdala je potom odpovědná za emoční odpověď.

Amygdala i hipokampus, struktury mediálního temporálního laloku, jsou dva nezávislé paměťové systémy, každý s jedinečnými charakteristickými funkcemi během emoční situace. Amygdala má specifickou schopnost ovlivnit jak vyvolání, tak i uložení vzpomínky závislé na hipokampu. Podobně hipokampus, který formuje explicitní vzpomínku na událost, může ovlivnit vybavení paměťové stopy závislé na amygdale.

Emoční zážitek je nejdříve zpracován senzorickým systémem a dále pak v mediálních temporálních strukturách. Senzorický systém podnět zpracuje, v hipokampu je po zpracování uložena explicitní vzpomínka na podnět a amygdala je odpovědná za emoční odpověď na tuto vzpomínku.

Důkazy, že oba systémy jsou nezávislé, pocházejí ze studií pacientů s fokálním postižením amygdaly či hipokampu. Bechara et al se zabývali klasickým podmiňováním, kdy po vizuálním (modrý čtverec) nebo zvukovém stimulu následoval bolestivý podnět. Pacienti s lézí amygdaly nevykazovali normální autonomní odpověď organizmu typickou pro strach, ale byli schopni explicitně vyjádřit, že po modrém čtverci bude následovat bolestivý podnět. Naopak pacienti s poškozeným hipokampem předvedli opačnou reakci. Autonomní odpověď organizmu odpovídala strachu, ale nebyli schopni určit, z čeho fakticky mají strach. To potvrzuje, že oba paměťové systémy jsou funkčně nezávislé, ale navzájem se ovlivňují. Stejně tak, pokud se člověk vrátí do místa nehody. Místo mu připomene onu nehodu a člověk si vzpomene, kam jel, s kým jel a další podrobnosti o této události – toto je explicitní paměť zajištěná hipokampem a dalšími strukturami paměťového systému čelního laloku. Kromě toho dochází ke zvýšení krevního tlaku a srdeční frekvence. To už je proces emoční paměti, na kterém se výrazně podílí amygdala.

Vzpomínka, na jejímž uložení se podílejí oba systémy, je uložena lépe než jiné.

Další zajímavou otázkou v této oblasti je problematika pravé a levé amygdaly a vlivu na paměť. Poslední studie založené na zobrazovacích metodách ukázaly, že levá nebo pravá amygdala může proces ukládání informací ovlivňovat odlišně v závislosti na pohlaví pozorovaného subjektu. Levá amygdala koreluje s procesem zpracování a uchovávání vzpomínek u žen, naopak pravá amygdala je odpovědná za tyto procesy u mužů. Lze také předpokládat, že tato lateralita může mít vliv na volbu strategie při zpracování podnětu.

Pravá amygdala je přitom spojena především s kontrolou vnějších funkcí, levá ovlivňuje vnitřní.

Můj názor: Svůj život si člověk spoluutváří sám, má k tomu vrozené instinkty, emoce a myšlení. Genetické dědictví rodičů a z části prarodičů v mnohém určuje předpoklady fyzické, inteligenční a emoční. Spouštěčem těchto předpokladů je výchova se základem v rodině, dále vzdělání, společnost. To a mnoho jiného ovlivňuje životní styl a životní cíle. Víra v nezvratný osud je v rozporu s tvořivým mozkem, který nachází řešení.
 

Emoční inteligence a myšlení

Emoční inteligence //výběr textu a zestručněno//

Koncept emoční inteligence byl zpopularizován velmi rychle (např. české překlady prací Golemana či Shapira. Dle Vágnerové je emoční inteligence chápána jako komplexní schopnost, na níž závisí životní spokojenost a úspěšnost v praktickém životě. Má vliv na životní dráhu člověka. Lidé s vyšší emoční inteligencí mají dobré předpoklady stát se v osobním životě dobrými přáteli, partnery, milenci. Při budování kariéry mají předpoklady stát se dobrými poradci, manažery, vůdčími osobnostmi. Emoční inteligence je u žen a mužů zastoupena stejně, ale u každého z pohlaví vyniká jiná složka.

Myšlení

Myšlení lze dle Vágnerové definovat jako mentální manipulaci s různými informacemi (tj. kognitivními prvky, vesměs prezentovanými v symbolické podobě: s vjemy, představami, symboly nebo znaky), která slouží k porozumění jejich podstaty a k analýze různých souvislostí a vztahů, na jejichž základě odvozuje určité závěry. Dle Pokorného předměty a jevy vnějšího světa poznáváme nejdříve prostřednictvím smyslů. Tento stupeň poznání je bezprostředním, tj. nijak nezprostředkovaným odrazem skutečnosti. Podává nám pouze vnější, povrchové poznání světa . Myšlení je podle Pokorného zprostředkované a zevšeobecněné poznání světa a jevů a procesů v něm. Umožňuje poznávat podstatné vlastnosti a vztahy mezi jevy skutečnosti, cílevědomě usměrňovat praktickou činnost, řešit problémy, předvídat chod a průběh událostí. Myšlení odkrývá vzájemné souvislosti skutečnosti, které nejsou přístupné smyslovému poznání, hlouběji postihuje podstatu. Myšlení začíná tehdy, když smyslové poznání je nedostačující nebo když smyslové poznání není možné. Je nástrojem efektivního přizpůsobení se změnám prostředí a je regulátorem lidského chování. Pokorný uvádí, že téměř na každém kroku používáme naučených schémat a vžitých způsobů myšlení a jednání. V řadě situací nám tato schémata usnadňují řešení problémů, poskytují cenné nástroje myšlení ve formě vzorů myšlenkových operací. Jsou výsledkem zobecnění zkušeností celých generací lidí. Tento způsob rozlišování, spojování, porovnávání a posuzování vjemů a zkušeností probíhá ve formě řeči. Ta je prostředkem a také určujícím prostředím myšlení. Při myšlení se uplatňují všechny poznávací procesy. Obsahem a produktem myšlení je myšlenka.

Funkce myšlení

Formy myšlení chápeme jako prostředek k dosáhnutí cílů nebo k řešení problémů. Člověk napřed formuluje cíl nebo identifikuje problém a následně začne hledat možná řešení či postupy jednání. Následně navazuje proces hodnocení a souzení, porovnává a posuzuje dosažený stav situace se stavem cílovým, zamýšleným, zkušenost s představou. Jak výchozí a konečný stav spolu korespondují. Na základě získaných zkušeností (vnímaných, naučených, zapamatovaných) myšlení odhaduje i plánuje, redukuje nejistotu, rozebírá příležitosti nebo možnosti realizace zamýšleného. Marta Golasowská: Vliv pozitivních a negativních emocí a myšlení na lidské jednání

 

Můj závěr:

Snažil jsem se zde i v předchozích článcích ukázat, že nesouhlasím s představou nezvratného osudu a života, který určuje karma. Důkazy pro nezvratný osud a spravedlivou karmickou odplatu nejsou žádné. Evropský starověk a středověk žádnou karmu neznal a nepotřeboval a život byl velmi těžký. Proč ji potřebujeme nyní?

Smysluplný život je právě to – svým úsilím naplnit možnosti, které jsou nám dány geneticky, výchovou v rodině, vlivem vzdělání a vlivem celé společnosti. Smyslem života je i usilovat o vytvoření lepších možností pro příští generace.

Odevzdání se nezměnitelnému osudu nebo protrpění života kvůli lepší karmě, to považuji za špatný životní postoj. Náš život ovlivňují emoce, které provázely vývoj člověka i společenství lidí. V kritických okamžicích pomáhají emoce přežít situace, kdy myšlení člověka nestačí.
 

Výběr z předchozích diskuzí:

Napsal jsem nedávno článek o konci života na Zemi, který neodvratně nastane.

„Představa karmy, která se po smrti přenáší (odkudsi, někdy a někde) na další lidi na Zemi, má zásadní problém, že lidí stále přibývá. Protože je to pro karmu problém zásadní, tak se jím nikdo nezabývá. Na konci lidstva na Zemi to bude opačně, karmy bude obrovský přebytek. Vyřeší se to pravděpodobně jako před tím její nedostatek. Nijak.“

Nikdo si toho nevšiml. Karma má problém, který vyřešit nelze.

V diskuzi jsem Pardal 17.1.2021 (23:32) uvedl k názoru na údajně nezvratný osud:

„Náš pozitivní nebo negativní přístup však neodvrátí osud od toho, aby konal. Osud uplatní svoji moc a dovede nás do situace, která bude příčinou našeho pádu, bez ohledu na to, kterou z možností jsme si vybrali. To bylo naším osudem. Tato situace byla předurčena; zůstává tedy nezměněna.“

Komentář:

Budu tomu říkat cyklostezky, zacyklené pěšiny kolem pojmů a dojmů. Pořád dokola.
Akce a reakce, příčina a následek, spravedlivá karmická odplata a neodvratný osud.
Hledání cesty k dosažení duchovního klidu se propagují formou naprosté beznaděje: „Náš pozitivní nebo negativní přístup však neodvrátí osud.“

Můj názor: Předurčený nezměnitelný osud a karma jsou ve sporu. Je-li osud předurčen, nelze ani tu karmu měnit, o což se má prý fest usilovat. Na karmu se lze vykašlat, ale určitě usilovat slušným způsobem o lepší život pro sebe a nejbližší.

Někdo si tu karmu a nezvratný osud v diskuzi hýčká jako mimino. Když se něco v diskuzi nedaří, tak se to přebalí a zavine do zavinovačky dalších frází.

Můj argument: Příčina pak následek platí všude, takže nevím, proč s tím operovat jako se strašákem odplaty a ještě k tomu spravedlivé.

Jiná věc je údajný zákon akce a reakce jako ve fyzice. Ve společnosti lidí neplatí.

Akce a reakce jsou síly opačné, stejně velké a vznikají zanikají ve stejnou dobu. Kdežto příčina v údajně nevratném osudu spouští něco, co nastane bůhví kdy. Výslednice sil akce a reakce ve fyzice není nulová, protože síly působí na různá tělesa. Takže tady to je přesně opačně- působí na nás jako na jedno těleso a nepůsobí ve stejnou dobu (dlouhodobý alkoholismus a později bídné zdraví a úrazy).

Něco mírně jiného je zobecnění zákona akce a reakce, Braun-Chatelierův princip pro (chemické) děje. Soustava reaguje tak, že svými účinky působí proti změně, která ji vyvolala. Ale není to tak jednoduše vidět. Třeba: Zvýšení tlaku vede k posunutí rovnováhy ve směru ke zmenšení objemu soustavy, která před tlakem jakoby ucukne.

Zvýšení tlaku argumentů v diskuzi nevede k reakci proti argumentům, ale ucuknutí kamsi zpět v diskuzi do situace, kdy argumenty ještě nikdo nevyvracel.“

Komentář: Vzápětí se objevil článek karma, kde všechno jede o začátku: kauzalita, zákon „příčiny a důsledku“. Nesouhlasím s:

„Nutně dodávám, tento zákon karmy funguje i na úrovni lidské mysli stejně jako na úrovni hmoty.“

Vlastnosti hmoty popisují přírodní zákony, často je lze vyjádřit jako matematické formulace, třeba rovnice. Zákon karmy nelze vyjádřit nijak, jen lze opakovaně psát, že existuje. Na úrovni mysli.
 

Pardal
 

Poslední články autora:


hodnocení: 3
hlasů: 2
Tisk Tisk

30 komentářů

  1. K emocím jsem tu psal v článku v listopadu 2011:

    Je totiž ještě nutné objasnit definice již zmíněných pojmů postoj a emoce, které jsou v lidském jednání a chování naprosto jednoznačně důležité a určující! Na naši mysl působí nejdříve dojmy. Z nich pramení pocity a na jejich základě se vytvářejí postoje mysli. Ty jsou již záležitostí naší interní – subjektivní volby pro danou chvíli. Emoce, tj. hnutí mysli, vzrušení či dojetí, jsou pak potenciálem – souhrnem – takovým zásobníkem reakcí uložených hluboko v psychických mechanismech naší bytosti a vycházející z mnohačetných zkušeností z minulých životů.

    A tady jsme opět u malého připomenutí velmi důležitého přírodního zákona, zákona KARMY a reinkarnace! Nutno podotknout, že předpokladem pro vyslovení souhlasu a přijetí předchozího logického postupu DOJEM-POCIT-POSTOJ, je tedy určitý souhlas s tímto karmickým zákonem. Ten říká, že za vše, co vykonáme, ať dobrého či zlého, se nám dostává zpět stejná odplata. Tedy zákon akce a reakce, který eviduje dobré i špatné myšlenky, činy i skutky a pro naše poučení nám je vrací, jako setbu – viz. Ježíš – co jsme zaseli, musíme sklidit! Zasejeme teď, ale sklízíme – nevíme kdy!? V tomto životě, v příštím, za dvě stě let?? A tento hmotný svět neopustíme dříve, dokud všechny tyto naše dluhy nezaplatíme do posledního haléře! A to je ta zmiňovaná škola života pro duši, poznání sebe sama.

    V NZ říká Ježíš jednomu dlužníkovi, že neopustí tento svět, dokud nezaplatí svůj dluh do posledního haléře! Říká mu tím snad, že bude na světě živ tak dlouho, dokud ten dluh nezaplatí?! Ne! Říká, že tento svět opustí až tehdy, když vyčistí svoji mysl, čímž zaplatí své dluhy; jinak řečeno – domů k svému Otci, ze stále se opakujícího procesu rození a umírání, se navrátíš tehdy, kdy k tomu budeš připraven!

    Mysl tedy zastává postoj a tento vybraný postoj je klíčem k nějakému skladišti. A určitý klíč z jejich obrovského svazku, který se nám nastřádal za mnoho životů, umožní pak vstoupit hluboko dovnitř. Dominantní je však mysl, která má představivé – tvůrčí síly a jako určitý STAVITEL otevírá DVEŘE a aktivuje zmíněné reakční potenciály těla. Mysl se tím dostává do zásobárny karmických vzorců a tady POSTOJ již jen otočí příslušným klíčem a otevře tak cestu do databáze uložených emocí!

    1. Vendo, píšete:“ Emoce, tj. hnutí mysli, vzrušení či dojetí, jsou pak potenciálem – souhrnem – takovým zásobníkem reakcí uložených hluboko v psychických mechanismech naší bytosti a vycházející z mnohačetných zkušeností z minulých životů.“
      Komentář: Pes má emoce, radost dává najevo pohybem a nespokojenost štěkotem. Při pohlazení někdy trochu vrní, ale ne jako když kočka přede.
      Předpokladem Vámi uvedeného logického postupu DOJEM-POCIT-POSTOJ, je to, že je to pes.
      O tom jsem psal v článku, že základní emoce , obrana a útok, radost a strach, spokojenost a touha uspokojit potřeby, to máme v mozku ( řídí to hlavně amygdala) stejně jako čtvernožci miliony let. Tyto emoce nám umožnily přežít, jsou rychlejší, než myšlení, které v kritických nových situacích může selhat.
      Asi jste článek, na který reagujete, nečetl.

      Křesťanství : Co jsme zaseli musíme sklidit. ANO. Během života nebo na jeho konci.
      Žádné Vaše “ domů k svému Otci, ze stále se opakujícího procesu rození a umírání“.
      To jste zase hodil výhybku do jiného náboženství.
      Bible:
      http://biblickedilo.cz/bible-v-liturgii/liturgicky-rok-a/mt-1821-35/
      Výklad podobenství, Král v textu zastupuje Boha. Bůh odpouští. Ale ne každému.
      http://bible.patroni.cz/index.php?id=25584
      „Lukáš 12
      58 Když jdeš se svým protivníkem k soudu, učiň vše, aby ses s ním ještě cestou vyrovnal; jinak tě povleče k soudci, soudce tě odevzdá dozorci a dozorce tě uvrhne do vězení.
      59 Pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře.“
      Takže zde jde o dluh mezi lidmi (protivníky u soudu).

      Musím se psem promluvit o mnohačetných zkušenostech z minulých životů.

      1. ad „Lukáš 12
        58 Když jdeš se svým protivníkem k soudu, učiň vše, aby ses s ním ještě cestou vyrovnal; jinak tě povleče k soudci, soudce tě odevzdá dozorci a dozorce tě uvrhne do vězení.
        59 Pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře.“
        Takže zde jde o dluh mezi lidmi (protivníky u soudu).
        ———————————————————–
        Možná, že jste si toto podobenství špatně vyložil. Interpretace kterékoliv věty v Bibli vyplyne jen z kontextu celé Bible. V daném případě by se mohlo zdát, že Ježíš apeluje na své posluchače, aby poctivě spláceli dluhy. Když si však přečtete celou 12. kapitolu Lukáše, pochopíte, že jde o dluhy jiného charakteru. Že těmi dluhy jsou míněny lidské hříchy, tedy provinění proti Božím přikázáním. Je to výzva k pokání, tedy k nápravě spáchaného zla dokud to ještě jde. Po smrti to už možné nebude.

  2. Z článku: „Víra v srdci je slovní obrat, vyjadřující, že víra je hluboko v mysli.“

    O důležitosti srdce ohledně souvislostí, dříve připisovaných jen mozku, svědčí darování srdce zemřelého člověka potřebnému pacientovi. Například:
    „Známý je případ Claire Sylvie, která podstoupila transplantaci srdce a plic a po probuzení z narkózy zjistila, že se změnila celá její bytost, jako by někdo hluboce zasáhl do jejího života. Začala proto pátrat po informacích o osobě dárce, jímž byl 18letý muž.
    Claire byla odjakživa vegetariánka a po operaci začala trpět nezřízenou chutí na kuřecí nugety a pivo, které jí dříve byly přímo odporné. Když po dlouhém pátrání objevila dárcovu rodinu, zjistila, že to byly jeho nejoblíbenější pochoutky.“

    „například: „Osmileté děvčátko, jež dostalo srdce desetileté zavražděné dívenky, mělo po operaci děsivé sny o muži, který ukončil život dárkyně.
    Ten popis byl natolik detailní, že rodiče považovali za vhodné informovat policii. Díky takto získaným indiciím…“
    https://www.kafe.cz/zabava/transplantace-prokleti-pro-dusi-31792.html
    Nebo:
    https://refresher.cz/34366-Umiral-dostal-nove-srdce-od-sebevraha-pak-si-vzal-jeho-zenu-a-nakonec-se-zabil-stejne-jako-on
    Nebo:
    „Dokonce i chůze operované ženy se změnila a její dcera upozorňuje, že chodí jako muž. Jako muž se Claire Sylvia skutečně cítí. Začíná se v ní probouzet silnější agresivita a zatímco před operací toužila po novém vztahu, nyní ji muž ani nepřitahují.“
    https://enigmaplus.cz/transplantace-duse-z-novymi-organy-pry-do-prijemcu-vstoupila-i-duse-darce/

    Ale je to tak, že naše věda o tom nepíše, takže:
    https://www.ikem.cz/cs/kardiocentrum/klinika-kardiovaskularni-chirurgie/o-nas/co-u-nas-lecime/transplantace-srdce/a-2430/

    1. ad www kafe a zábava:

      Historky ke kafi a zábavě snad.

      1. kafe i s marjánkou vystiženo, protože jen velmi malý podíl ze všech transplantací cosi připomíná k dárci, minulému člověku. Možná tak jako jen málo lidí jsou léčitelé, mají schopnosti.
        Nervová síť v srdci je složitá, sděluje medicina. Propojuje s mozkem… atd.

  3. Pardale,
    když podle Vás po smrti nic není, když jsme jen shluk nějakých molekul, kde se bere ta touha člověka jít vpřed? Proč se na to prostě nevykašle? Kde se berou touhy, přání, snaha něčeho dosáhnout, snaha se rozmnožit, pud sebezáchovy atd.? Kde se bere touha člověka zemřít vyrovnán se světem i ostatními lidmi? Proč takové blbosti člověk vůbec dělá?

  4. Pavle,
    Zařazuji své názory a některé odpovědi Vám sem, do svého článku, který říká, že mnohé reakce a činy jsou dány našimi emocemi a myšlením. Mnohé z těchto reakcí jsou dány genetikou, mnohé další výchovou.
    Nevidím žádný důvod přisuzovat reakce člověka osudu nebo nějaké karmě, kterou bůhví kde a bůh ví proč schytal.
    Karma mě možná irituje (jak píšete) a ještě víc to, co se o ní píše, třeba Vy :
    „Že těmi dluhy jsou míněny lidské hříchy, tedy provinění proti Božím přikázáním. Je to výzva k pokání, tedy k nápravě spáchaného zla dokud to ještě jde. Po smrti to už možné nebude.“
    Čili po smrti nic, žádná náprava.
    Píšete:“ V otázce karmy mám blíže k Vendovi než k vám. Stejně jako on jsem přesvědčen, že člověk po biologické smrti žije dál a že bude nucen svým utrpením zaplatit za zlo, které způsobil, nebo dostane odměnu za prokázané dobro.“
    Píšete: „Koncept karmy předpokládá nekonečně mnoho šancí se polepšit a není tedy nutné na to spěchat. Proto karma postrádá logiku. “

    Venda to se mnou myslí dobře :“V tomto životě ještě asi nebudete chápat karmu, reinkarnaci a duši. Snad příště“.
    Tvrdím léta , že reinkarnace není možná a že karmu nemám, tak mi ji přišije.
    Analogie písně :“Povedali, že ju nemáš“ –

    Pavle, máte dotaz: „O tom, že smrtí život nekončí, podává svědectví Bible. Nevím, jaký vztah máte k tomu svědectví vy?“
    Komentář:
    Žádáte, aby se k Bibli přistupovalo ne doslovně, tedy tvořivě. Takže snad už naposled můj celkový postoj, který tu mám už mnoho let.
    A) Nevěřím na duši, život věčný. Prostě zemřu, rozpadnu se jako jiný živočich. Smrt je přírodní děj. Přírodní děje lze popsat, pochopit, zkoumat do větší hloubky.
    Ono je někde psáno, co člověk z Bible musí brát doslova a co ne? Ateismus je popírání Boha, to nedělám. Víra mi pomáhá v těžkých chvílích a dobách nejistot. Snad i brzda nedostat se nějakým cuknutím až dolů.
    B) Křesťanský život se má žít na zemi a i pro lidi kolem, mnohé z toho je v Novém zákoně.
    C) Desatero + pomáhat a chránit, odpouštět, vážit si hodnot, manželky a vychovat slušné děti.
    D) Křesťanství a Bible měly a mají vliv na morální postoje, jsou to spolutvůrci a dědici po staletí vytvářené evropské civilizace.
    E) Starý zákon spíš vybírat: hlavně Genesis , Knihy moudrostí (Přísloví) , Písně písní a žít podle Desatera. Lze při tomto čtení uvažovat i o dnešním světě. Válčení v Bibli a vyvražďování celých měst a národů je součást Bible jako odraz historie Židů.

    1. Pardale,

      tím, že si z Bible vybíráte jen to, co se vám líbí, se podobáte se Vendovi. Ten si myslí, že Bible je cinknutá, že tam původně byla i reinkarnace, ale pak byla Bible úmyslně pokažena. Vy si asi nemyslíte, že s bibliskými texty někdo svévolně manipuloval, ale věříte, že vhodnou interpretací z ní lze vymístit duši a život věčný. Zkuste se na to zeptat vašeho pana faráráře, zda je taková interpretace možná. Budete zklamán. Obecnou zásadou pro interpretaci biblického textu je, že jeho interpretace musí být v souladu s celým zbytkem Bible.

      Mě ani tak netrápí váš svérázný výklad Bible. Vadí mi, že jste smířen s nespravedlností, která na světě je. Existuje-li Bůh a je opravdovým Bohem, je jeho atributem vševědoucnost a všemohoucnost. Někteří lidé se rodí do přepychu (to jsme my), jiní do bídy (do života ve favele). Kdyby nebylo života věčného, byl by Bůh, který může zakročit, ale neudělá to, nespravedlivý, ba přímo zlý.

      1. Pavel,
        ano to chápu, vybrat si něco z Bible, což jste doporučoval, to je dobré. Ale když to udělám, tak je to špatné. Byl jsem u zpovědi celkem třikrát ( jako dítě, před svou svatbou a před svatbou dcery). Naposledy jsem si rozuměli velmi dobře, že nevěřím na život věčný mu vůbec nevadilo. Proč by mělo. Snažím se žít na zemi jako křesťan. Co bude po smrti nikdo neví. Nevím proč bych měl být (Bohem) zklamán. Naopak, pociťuji Boha jako oporu v nejistotách a těžkých chvílích. A bylo to tak po staletí.
        Ateistů je u nás většina, takže názor na křesťanství bez života věčného ještě je dobrý. Lepší než nic. Křesťanskou morálku chápu jako dědictví křesťanství.
        Psal jsem o názoru genetika prof. Pačese v článku
        https://hledani.gnosis.cz/sedy-web-vsediweb/
        Venda tvoří nové náboženství, manipuluje s Biblí na podporu své karmové písečné duny.
        Mluvil jsem s faráři vícekrát. Právě tohle manipulování s duší jako reinkarnace a splétání s východním (indickým) náboženstvím považují za vnášení zmatků do hlav lidi, kteří byli po desetiletí z křesťanství vykořeněni. Ti si pak staví dům na písku, jak je jedno podobenství Bible.

        Jsme součástí přírody a v přírodě spravedlnost neexistuje. Ano, člověk by měl o spravedlnost usilovat. Ale často, třeba ve válkách, se dějí strašlivé nespravedlnosti, které napravit nelze. K Bohu se modlili obě strany a navzájem se zabíjeli. Něco podobného řekl se slzami v očích v pořadu Proma ZOOM, německý válečný veterán, který při invazi na pláž v Normandii byl zajat jako sedmnáctiletý a na palebném stanovišti bylo nalezeno 15 000 kulometných nábojnic. Litoval toho, co udělal.
        Jestli je Bůh spravedlivý, to bych nechal na něm. Jak jsem psal v článku: Boha asi nepochopit nelze.

      2. Domněnka, že kdo chce uvěřit v Boha, musí se zříci rozumu, je naprosto nesmyslná. Bůh je ve srovnání s člověkem super-inteligentní. A v tom je právě ten problém. Tak, jako dítě nechápe své rodiče (proč se neživit jen cukrovím, když je to tak příjemné), tak ani člověk nemůže nikdy zcela pochopit Boha, jelikož jeho rozoumek je velmi omezený. Je-li Bůh inteligentní, nemůže být nespravedlivý. To by bylo hluboce nelogické (neinteligentní). Je Bůh něco jako přírodní zákon? Funguje se strojovou spolehlivostí? Měl-li by Bůh být strojem, není to Bůh. Počítačový program může pracovat se strojovou přesností a může se jevit jako dokonalý, ale jen ajťák, který ho stvořil, představuje toho Boha.

        Není pravda, že jsem někdy „doporučoval,vybrat si něco z Bible“. Ba naopak, v Bibli je nespočet varování, že to se nesmí. Psal jsem, že budete zklamán farářem, když mu přednesete teorii, že lidská duše a věčný život neexistují. Nepsal jsem že budete zklamán Bohem. Napsal jste, že jste o této teorii s farářem mluvil a že on ji akceptoval. Podivné. Křesťanský farář nevěřící na život věčný je kočkopes.

        Napsal jste, že jste byl u zpovědi. Zpověď je jedna věc, ale náprava hříchu není totéž. Tak například cizoložství. Řešením není přiznat se ve zpovědi. Řešením je přiznat se své paní. Tím totiž dáváte najevo, že v tom nechcete pokračovat. Vy totiž cítíte hlubokou lásku ke své paní (techtle) a s tou cizí ženou provozujete pohopouhé nezávazné mechtle a můžete si myslet, že na tom není nic až tak zlého. Své paní zahýbal i Einstein a to byl pan někdo – tak co? To byl jen příklad, netvrdím, že provozujete cizoložství.

        Když Venda věří v indického (spravedlivého) Boha, je to mnohem více, než kdyby věřil, že Boží spravedlnost neexistuje. K čemu toto přesvědčení o neexistenci Boží spravedlnosti vede, názorně ukazuje film Tenkrát na Západě.

      3. Pavel,
        už bude dobře. Bohu jste poradil jak nato, aby nebyl zlý, nespravedlivý, nelogický a zůstal inteligentní.
        Církvi jste poradil, aby nebyla formální. I když jste ani s farářem nemluvil. Naděje, že to tady bude nějaký představitel církve číst je skoro nulová. A že si z toho něco může vybrat je nulová úplně.
        Poučil jste i mě o zpovědi a v čem chybuju.
        Takže.
        U první zpovědi jsem to bral vážně, neměl jsem střílet z praku na brabčáky. Dostal jsem pokárání pomodlit se Otčenáš a dvakrát Zdrávas. Což jsem tehdy jako desetiletý kluk chápal dnes bych řekl jako formální. U zpovědi na hranici důchodu nešlo o to, že by farář souhlasil s tím, že nevěřím v nesmrtelnou duši, že mám jako člověk přírodovědně vzdělaný na to jiný názor. Měl zjevnou radost s toho, že jsem nějakou cestu k Bohu zase našel. Postě podobenství Návrat ztraceného syna.
        U zpovědi jde o to zamyslet se nad svými činy a jednáním a pokusit se o to, co bylo špatně už neopakovat.
        Řešíte i cizoložství, nevím proč se mnou, já nic takového nedělám, takže směřujte poučení někam jinam.
        Píšete :“Když Venda věří v indického (spravedlivého) Boha, je to mnohem více, než kdyby věřil, že Boží spravedlnost neexistuje.“
        Konečně jste u kořenu svých problémů : CO BY, KDYBY. Venda Vám jistě poradí, má moudra od indického Mistra, zástupce Boha na Zemi.

      4. Bohu jsem nic neradil a vy to víte. O Bohu (jeho inteligenci a všemohoucnosti) jsem řekl jen to, na čem se shodují všichni křesťanští myslitelé.

        Co se týká církevního formalismu, to není jen věc faráře, to je věc kteréhokoliv křesťana. Ježíš také nikoho nežádal o pověření, když se chtěl stát kazatelem.

        Neřekl jsem, že jste u zpovědi chyboval. Řekl jsem, jak se u zpovědi chybuje a to neznamená nutně, že jste chyboval i vy. Katolická zpověď bývá často ze strany ateistů kritizována a někdy oprávněně. Pokání je totiž na prvém místě náprava zla, které jsem způsobil, a teprve poté je na řadě zpověď. Cizoložství jsem použil jen jako příklad a jasně jsem to napsal takto: „To byl jen příklad, netvrdím, že provozujete cizoložství.“ Takže o cizoložství nešlo, šlo o rozchod se zlem v obecném slova smyslu.

        Aby měl Bůh nějaký smysl, musí být spravedlivý. Arnošt Lustig ztratil víru v Boha v koncentračním táboře. Dospěl k závěru: Kdyby Bůh existoval, nemohl by se na to dívat! Pododotýkám, že Lustig je žid a židé (ne všichni) nevěří na věčný život (stejně jako vy). Každé náboženství, které věří na spravedlivého Boha, má svůj smysl. Ponechává totiž pomstu za způsobenou křivdu na Bohu. Vzdát se pomsty (odpustit, přetnout řetěz zla) je základem civilizace.

      5. ad – Aby měl Bůh nějaký smysl, musí být spravedlivý. Arnošt Lustig ztratil víru v Boha v koncentračním táboře. Dospěl k závěru: Kdyby Bůh existoval, nemohl by se na to dívat!
        ___________________

        Holokaust je realita. Je tedy Bůh spravedlivý, když dopustil holokaust?

        ad – Ponechává totiž pomstu za způsobenou křivdu na Bohu.
        _____________________________

        Podle vás je Bůh mstivý?

        ad – Vzdát se pomsty (odpustit, přetnout řetěz zla) je základem civilizace.
        __________________

        Nedávno jste psal o odpuštění jako o slabosti, servilitě.

      6. Když Bůh potrestá zlo, nejedná se o pomstu, stejně jako když soud vyřkne trest nad odsouzeným. Není-li spravedlivého Boha, má pomsta, kterou jsme viděli ve filmu Tenkrát na Západě, svoji logiku.

        Bůh je spravedlivý, i když dopustil holokaust. V horském kázání řekl Ježíš: „Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni.“ Rozumí se, že budou potěšeni ve svém věčném životě. V podobenství o boháči a Lazarovi skončí nemilosrdný boháč ve věčných mukách.

        Nepsal jsem o odpuštění jako o servilitě. Psal jsem, že člověk, kterému odpustíme, to může chápat jako servilitu. To je něco jiného. Je správné odpouštět, ale ne vždy je k tomu vhodná situace.

  5. cit.: Vzápětí se objevil článek karma, kde všechno jede o začátku: kauzalita, zákon „příčiny a důsledku“.
    ________________

    Aneb kafemlejnek, zacyklení ve víru karmoší mysli, která se nedokáže ze spirály nesmyslných frází vymanit. A když se karmoš přece jen pokouší téma opustit, zmůže se jen na nekonečné a tupé kopírování odkazů, které jsou už v době svého vzniku určeny ke zpopelnění. Prázdnota a nicota v praxi, odstrašující příklad všem, kteří kdy koketovali s „učením“ Sant Mat.

    1. Věro,
      nedávno se mi objevil Vendy příspěvek v diskuzi (nevím kde, asi v tom 5 let starém článku, kde se pak diskutovalo jako obvykle o tom jak se mýlím v různých indických učeních).
      Já jsem se dožadoval nějaké informace, co představuje to, co Vendovi Mistr v Indii předal.
      Po obvyklém mlžení se objevila věta ve smyslu, že tu cestu ukázat jinému nelze, což bych ještě bral. Ale že se to nedoporučuje, protože by to oslabilo toho, kdo duši obohacenou už má.
      Prostě jsem to pochopil, že dobře nafouknutá duše (astrální, karmická, SantMatická) by nějak ucházela asi jako duše z kola, když se píchne.
      Venda to určitě dohledá a objasní, není jako já, on mýlit se nemůže.
      Tím nijak neholduju proti Sant Mat, prostě to tu letělo jako meteor po obloze a zhaslo.
      Venda má nyní karmický úděl tady fungovat jako Venda News, čím víc zpráv, tím lepší karma.

      1. Pardale, potřebujete-li řešit ko*oty typu Vendelín nebo PafelVé, pak máte problém.

        → Prostě jsem to pochopil, že dobře nafouknutá duše (astrální, karmická, SantMatická) by nějak ucházela asi jako duše z kola, když se píchne.
        ____________ Hmm, no tak jo, no. Tohle už je ovšem čistokrevné TRAPNO (rozuměj zoufalství intelektu), meteore..:-)))

      2. Honzo,
        dnes jsou Hromnice. Kázání v kostel a jeho výklad faráře velmi zjednodušeně.
        Apoštolům bylo řečeno: Jděte a šiřte světlo (tedy víru). Kdo má světlo uvnitř , šíří je dál (tedy šíří víru). Tím, že ji šíří, obohacuje i sám sebe. Asi jako když slušný člověk vychovává dítě, tak vychovává i sám sebe.
        Takže přesně obráceně, než říkal Venda. Že šířením toho, co přijel od Mistra by se oslabovalo to, co už získal. To se mi prostě nelíbí.

        Jinak máte pravdu, laťky náboženského dumání a kritiky všeho (Venda a Pavel v.) jsou nastaveny tak vysoko, že na to nemám.
        Posouzení Vašeho hulvátského vyjadřování nechávám na jiných a snad i na Vás.
        Zvažuji už delší dobu svou účast v diskuzi omezovat, hlavně s těmi, s nimiž diskuze nikam nevede.

      3. Píšete o mně, že dělám kritiku všeho. To není pravda.

  6. @ ..> Nějaký skrytý soudruh //Kontrolní otázka, soudruhu 29.1.2021 (8:06)// tady klade otázky : „Kde se berou touhy, přání, snaha něčeho dosáhnout, snaha se rozmnožit, pud sebezáchovy atd.?“
    Komentář: Podívejte se na seriály o zvířatech na Prima ZOOM nebo i ČT2. Tam snaha dosáhnout lepších podmínek pro život, snaha se rozmnožit, pud sebezáchovy atd. jsou v chování zvířat to základní. Je to vlastnost života na zemi, jehož jsme součástí.

    Pardale,
    já všechny komentáře nečtu a až teď jsem si všimnul, že jste reagoval pod jiným článkem. Já jsem se Vás neptal na vlastnosti života na Zemi. Já jsem se ptal: „Kde se berou touhy, přání, snaha něčeho dosáhnout, snaha se rozmnožit, pud sebezáchovy atd.?“

    A na to jste neodpověděl. Na to totiž ateista odpovědět nedokáže:-((

  7. → Posouzení Vašeho hulvátského vyjadřování nechávám na jiných a snad i na Vás.
    _____________ Děkuji, místní slušňáku.:-))

    A tak jsem vděčnej za tu šanci
    že přijde po životě ráj
    Kde ti suchou deku daj.
    A snad tam budou pěkný stromy
    A čistý záchody – to mám rád.
    A když nic není, tak co to změní?
    Já se obávám že nic.
    Všechno má svůj rub i líc.
    Ale tu šanci, tu si prostě nedám vzít.

    1. Honzo, už jsem si myslel, že je to Tvá vlastní tvorba, ale hle: Daniel Landa!!!

      1. Senecu, – Vše co bylo dobře řečeno je mé, ať to řekl kdokoliv – znáš?

        ad: už jsem si myslel

        ________________ to jediný tě omlouvá, ty naše vlastní tvorbo.:-))

      2. → Honzo, už jsem si myslel

        ____________ Myslet, znamená ho@no vědět, víme?

  8. → Holokaust je realita.
    ______________ A zboží, „produkt“, zároveň. Ostatně jako všechno.

  9. → Nedávno jste psal o odpuštění jako o slabosti, servilitě.
    ___________ To jsem fakt zvědavej co ti ten „renault“ a hlavní předák údolí tupých hlav, odpoví..:-))

  10. → Kdo má světlo uvnitř , šíří je dál (tedy šíří víru).
    _____________ Kdo má světlo uvnitř , šíří Pravdu.

    Od Boha byl poslán člověk jménem Jan. Přišel kvůli svědectví, svědčit o tom Světle, aby všichni uvěřili skrze něj. On nebyl to Světlo, ale přišel, aby o Světle vydal svědectví.Tento byl to pravé Světlo osvěcující každého člověka přicházejícího na svět. ___________ Víme, Pardale?

    Viz: https://onlineb21.bible21.cz/bible.php?kniha=jan

  11. Kdysi sem chodila Gilgamešova Noha. S ní byla alespoň sranda.

  12. Pane Pardal, vy věnujete 100% potenciálu svého mozku jen detailnímu výzkumu toho, jak se činnost duše či ducha odrazí ve stavu složení chemických látek v mozku. Emoce vychází z duše. Protože má duše tělo, spolupracuje s orgány v hmotném těle. Tím se vytváří v mozku chemické stopy, chemické změny tedy – protože duše konala, duše cítila, tak v mozku se podle toho udělá stopa.

    Vy jen zkoumáte hmotu a hmotně vysvětlujete psychologii, ale emoce se tvoří v navenek skryté duši a akce duše vytváří reakci v chemickém složení, v změně chemického složení mozku.

Diskuse byla ukončena.

Magazín Gnosis - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů - provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2021

Máte-li zájem o publikování svého článku, pište na e-mail info@gnosis.cz.

Odkazy:

Slunovrat Záhady-Zdraví.cz Bylinkové království PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKA AOD - průvodce transformací Rahunta Společnost pro mezioborová studia, z.s. Česká Konference