mapa stránek || vyhledávání

FANATIZMUS A DOGMATIZMUS (dva hlavné problémy súčasného sveta)

Stručná definícia základných pojmov:

fanatizmus: vášnivá, slepá horlivosť za nejakú ideu, myšlienku a pod.
Samotné idey však nie sú fanatické. Fanatický je spôsob, akým ľudia zaobchádzajú s ideami, presvedčením, alebo vierou.
dogmatizmus: lipnutie na dogmách
doktrína: súhrn vyhranených názorov na určitú vec
ideológia: sústava predstáv, názorov a pojmov vyjadrená rôznymi formami spoločenského vedomia
fanatismus 
Fanatizmus a dogmatizmus majú v celospoločenskom meradle význam morálny, ale aj politický (mocenský). Poznáme však aj fanatizmus náboženský, spravodlivosti, pravdy, povinnosti, zdravia, či umelecký, športový, alebo rasový. Hnacou silou fanatika je tvrdošijnosť, intenzita a dôslednosť, typická v situáciách ohrozenia života, keď je potrebné zapojiť do boja všetky svoje sily.

Jana Hajduová vo svojej práci (Svedomie fanatika) v r. 2007 napísala:

„Pre fanatických ľudí je charakteristický extrémne zúžený, výberový pohľad na svet. Pri utváraní záujmov a presvedčení sa u nich uplatňuje sila sugescie, skupinové a davové prejavy. Sú presvedčení, že stoja za veľkou vecou, posúvajú vpred ten pravý vývoj, tvoria lepšiu budúcnosť a podieľajú sa na šťastí ľudstva. Tento záväzok spolu s energetickým nábojom dokáže do krajnosti vystupňovať ich ochotu obetovať sa. Takýmto ľuďom sa zákonite stáva, že vo vyznávaní vysokých hodnôt stratia mieru, nedokážu odhadnúť hodnotu ideálu, nevidia jeho obmedzenú platnosť. Absolutizujú si danú hodnotu, identifikujú sa s ňou a fatalisticky sa domnievajú, že ideál musia naplniť v duchu hesla “všetko alebo nič”. Svedomie fanatika nehryzie, pretože on koná v súlade s vysokými ideami a etickými hodnotami typu “vernosť”, “spravodlivosť”, “láska k domovine”, “rovnosť”. Preto v tejto súvislosti profesor Hole zdôrazňuje, že dnes už nie je nebezpečné, keď ľudia konajú v rozpore so svedomím, ale naopak, v súlade s ním.“

Pre osobnosť fanatika je typický pocit strachu, ktorý sa môže vyvinúť až do psychopatickej paranoe. Uvedená autorka píše:

„Typický fanatik neakceptuje iných ľudí, ich právo na život a slobodné vyjadrovanie, iné presvedčenie, formu viery, či životný štýl. Nepozná rôznorodosť ani toleranciu. Málo sa vciťuje do pocitov druhých, nevie vnímať ľudí ako rovnoprávnych a nadviazať s nimi napriek rozdielom vzťah. Nekompromisnosť zastávaného názoru nesmie nič ohroziť. Aby vylúčil rozpor medzi vlastným presvedčením a vierou ostatných ľudí, zjednodušuje si súvislosti. Svet delí podľa modelu dobrý – zlý. Jeho potreba vyhnania, porazenia zla vyúsťuje do potreby nachádzať okolo seba nepriateľov. Ak objektívne nemá protivníkov, vytvorí si ich svojím správaním.“

Spomínané vlastnosti fanatika nadobúdajú svoj význam v situácii, ak sa uplatňujú v mocenskom systéme vlád, napr. USA, ktorá sama seba presvedčuje, že musí v medzinárodnom meradle hrať dominantnú úlohu a vytvára si vlastnú doktrínu moci, ktorou sa snaží ako dogmatickú ideológiu všetkými prostriedkami uplatňovať v medzinárodných vzťahoch.

Vieme, čo všetko spôsobila dogmatická fanatická viera v katolíckej cirkvi, keď jej inak zmýšľajúcich príslušníkov postavili mimo zákon a stíhali ich ako zvrhlíkov a obecných nepriateľov. Dnes sa toto deje v medzinárodnom meradle, kde sa štátom a národom upierajú ich prirodzené ľudské práva a vraždia ich modernými vojenskými zbraňami ako dobytok.

Ako píše W. Schmidbauer, 1980:

„Fanatizmus pramení elementárnym spôsobom v ľudskej psyché, zameranej na žiarivé ideály, napr. etické hodnoty a ciele. Religiózny imperatív dokonalosti, politické ciele, osobné záujmy sú obsahmi, ktoré môžu smerovať do extrémneho postoja, pričom tendenciu k extrému povzbudzuje „deštruktivita ideálu“. Pád týchto vysokých hodnotových identifikácií až do neľudskosti a tyranie obsahuje iracionálne elementy, napr. viditeľné zlo“.

Takéto prejavy dnes pozorujeme aj v “konfliktoch“ medzi izraelcami a palestínčanmi v pásme Gaza, ktoré už OSN označila ako vojnové zločiny.

Ako píše Schmidbauer:

„Fanatik pozná len strohé vymedzenie a postoj buď, alebo. Delí svet podľa schémy priateľ – nepriateľ, na dobrý a zlý. Má sklon k prílišnej jednoduchosti, alebo zjednodušeniu súvislostí, lebo potrebuje vylúčiť rozporuplné fakty. Má silnú nedôveru k ľuďom. Interpretuje i bezvýznamné náhody ako úmyselne namierené proti nemu. Má ťažkosti s prežívaním prirodzených medziľudských pocitov. Miluje myšlienky viac, ako ľudí. K samotnému sebe je tvrdý a to vyžaduje aj od ostatných. Má pocit vlastnej dokonalosti. Je obeťou samého seba.“

 

Odkazy a literatúra:
http://www.webjournal.sk/clanok/697/
http://www.slovanet.sk/integra
http://deniceksv.blogspot.sk/2011/12/gunter-hole-fanatismus.html
H. Kung/ K.J.Kutschel, 1993
Hole, Gunter: fanatizmus. Portál, Praha 1998
 

Leonard Degon, 1.8.2014
 

hodnocení: 4
hlasů: 4
Print Friendly, PDF & Email

131 komentářů

  1. A keby napísalo tento článok iných 10 ľudí, tak by sme sa dočítali, že je tu ďalších 10 hlavných problémov súčasného sveta. Podľa každého človeka je totiž hlavným problémom niečo iné. To je to isté, ako keď sa bavíme o tom, kto má pravdu. Každý z nás má totiž tú svoju, vlastnú pravdu a súčet všetkých tých právd je vlastne tou božskou pravdou :). Ja si napríklad myslím, že hlavným problémom ľudstva, ako takého je nedostatok harmónie, rovnováhy. V každom smere a v každej oblasti našeho života. Nič nie sme schopní udržať v harmónii, rovnováhe. Či už sú to vzťahy, peniaze, príroda, zkrátka všetko. Buď máme všetkého málo, alebo zbytočne veľa.

    1. Pre Mareka_76:
      Súhlasím s Vami, že hlavným problémom ľudstva je nesúlad v ľudskom konaní. Príčinu vidím v snahe menšiny ovládať väčšinu mocou a strachom, teda v delení ľudí na vládcov a ovládaných. Ak by sa vo svete neuplatňovala moc, ale láska, svet by vyzeral úplne inak. Myslím, že práve takúto zmenu myslenia a konania sa snažil presadiť Ježiš svojím učením lásky.
      Ale aj ona polarizácia ľudstva má svoje príčiny v duchovnej rovine a práve na ich príčiny sa snažím upozorniť v tomto svojom príspevku. Je to príve onen ľudský fanatizmus a dognatizmus (zákony, predpisy, zvyklosti), ktorý vytvára živnú pôdu pre takýto stav. Ale ono je vždy ľahšie hľadať vinníka vonku a nie v sebe…
      Pekný víkend!

  2. Podla mňa, hlavným problémom sveta je :

    Genetika človeka a jeho umelé ovplyvňovanie ,,inými“ civilizáciami. Jednou z iných civilzáciu je náboženstvo , ktoré silou ZLA zasiahlo do reálneho“ sveta. Mocenské ambície náboženských ,,dristošov“, a ich chuť vládnuť bola až chorobná. Ich najsvetlejším odobím bol ,,stredovek“. Mašiníria katolicizmu podporovaná SS jednotkami – železnou päsťou náboženského ,,fanatizmu“ boli inkvizitori. Kto im nevyhovoval, toho dokatovali, domučili, upálili. Aké ludské , aké kresťanské.

    Takže to , čo zvrátilo ludí od prvopočiatku

    bol strach zo smrti a strach z toho, čo bude po živote.

    A kde je objednávka, tam sa nájde aj stovka dodávatelov. Boli to náboženstvá, ktoré treba aj ked radikálne , raz a navždy zdiskreditovať a následne anulovať-rozložiť,sublimovať už dnes, nie až zajtra. Lebo rozvoju človečenstva spôsobujú len spomalovanie, pochod na mieste a velakrát aj pochod späť…

  3. Pane Degone,
    Váš článek bude mít další pokračování?
    Venda

    1. Pane Vendo:
      Nebude! Myslím, že článok dostatočne vystihuje to, čo som tu chcel popísať. Nechcem sa hrať na literáta a konkurovať Vášmu talentu. Dokonca aj táto moja úvaha bola do značnej miery inšpirovaná Vašou osobnosťou. Ak v článku vidíte dajaké medzery, rád Vám ich osvetlím…
      Pekný deň. Nech sa Vám na stavbe darí!

  4. Z toho receptu ,,Život vaří,, se píše jen o dvou ingrediencích. Nevím, jestli to je moudré. Problémy současného světa jsou jen pokračováním problémy minulého světa. Kde ale najít začátek toho všeho? O tom by se dalo dlouze polemizovat.
    Můžu tedy přemýšlet, o co šlo vždy lidskému společenství.
    Vždy se vyskytovala skupina, která nějakým způsobem přišla k bohatství a oni ho použili hlavně ve svůj prospěch a k ovládání těch, kteří takové štěstí neměli.
    Jako kdyby každý člověk měl v sobě virus mamonu a ten se může spustit, když člověk má nadbytek bohatství, o které se nechce dělit s ostatními. Proč by to dělal, že? Dělají to přece všichni.
    A tak se zabil soucit. Kdo dělá něco pro ostatní, aniž by za to žádal zlaťáky?
    Od vynálezu peněz asi už nikdo. Systém se rozjel a platit se musí téměř všechno a tak jsou lidé vedeni k tomu, aby aktivovali svůj vir mamonu a honili se za penězi. Aby si ani náhodou nevzpomněli, že je něco důležitějšího, než mít hodně peněz. Nebo že by peníze ani nemuseli existovat. A že by lidé na zeměkouli mohli žít spokojeně a v míru, protože by zmizel význam válek, dobývání území a přírodních zdrojů, snaha o ovládnutí lidí…
    Utopie? V současnosti ano. O tom, kam momentálně lidstvo směřuje, by se dalo dlouze diskutovat. Bojovníků za dobro ubývá.
    Kdo ale zná duchovní zákony, ví, že tento stav není možné udržet věčně. Změna přijde, otázkou je, jestli pomalu, nebo najednou, z čistajasna….

    1. Pani Emo:
      Píšete: „Bojovníků za dobro ubývá“. – Dovolím si oponovať výrokom samotného prof. Holeho, že citujem: „že dnes už nie je nebezpečné, keď ľudia konajú v rozpore so svedomím, ale naopak, v súlade s ním.“
      To znamená, že aj tí „zlí fanatici“ konajú v súlade s čistým svedomím, že ich konanie je dobré a správne. Oni sú presvedčení, že vládnuť svetu pomocou zbraní, peňazí a strachu je to jediné, čo svetu prospieva a sú presvedčení, že si to želá aj Boh (starozákonný) a že im k tomu dokonca aj dal mandát vo forme „zmluvy“! Oni veria, že aj ich nový „NWO“ je v súlade s Božou vôľou a tak sa cítia byť Bohom povolaní a vyvolení.
      Takže problém je hlbší a závažnejší!
      Pekný deň!

  5. Děkuji.
    Zatím vidím jen to, že primární, jedinečná, ve vymýšlení dobra i zla, je MYSL. MYSL, dokonalý to nástroj člověka sem všechno přinesla, vše je jejím produktem.
    I fanatismus pochází z ní a též i dogmatismus.
    Lidi ovládá mnohem více – i nenávist, zlost, hněv, sobeckost, závist,….., na druhé straně je pak láska soucit, odpuštění….. .

    Venda

    1. Pane Vendo,
      aj ja ďakujem Vám, že ste spomenul tú indickú dogmu podľa ktorej je za všetko zodpovedná MYSEĽ človeka. „Myseľ“ a „karmický zákon“ sú dve základné dogmy ktorej je podriadená myslenie, cítenie a konanie inda, lebo to je ona „svätá pravda“, ktorú si je treba uctievať a ktorej sa je treba klaňať. Na nej je postavená celá tá ich kultúra a vzdelanie. U žida je to „Zmluva medzi Mojžíšom a IHWH“ o vyvolenosti židov k vláde na zemi a u inda opäť ich viera vo všemocnú „myseľ“ a „zákon karmy“. Kto sa klania dogmám, už nepotrebuje vedu, zdravý rozum, skúsenosti vekov, ani Božie zjavenie, lebo všetko je obsiahnuté v ich dogme, ktorej je potrebné iba veriť. Dogma je SVETLO, ktoré osvetľuje náš život a naže životné cesty…
      Amen!

      1. Čím to je,že vaše písmena vyluzují stejné „tóny“ jako Anonyma.

      2. Poslyšte, je někdo schopný vysvětlit mi, co se považuje za mysl?
        Já se nezajímám o východní nauky, a ani nehodlám. Takže za mysl považuji myšlení. Myšlení je ale vázáno na hmotný mozek, tudíž myšlení v tomto smyslu končí smrtí člověka. Člověk poté sice v záhrobí žije dál, ale již nemůže myslet, protože mozek nemá. Tedy tam dle mého prožívá duší. Toto prožívání již nenzývám myslí.
        Ovšem vypadá to, že výraz MYSL je zde řadou účastníků a zvláště zastávajících východní nauky, používána v jiném smyslu, než jak ji chápu já.
        Pane Degone, Vy jste tu takový zkušený, prosím, mohl byste mi odpovědět. Děkuji. Ostatní samozřejmě mohou také napsat svoje pojetí mysli, ale po pravdě řečeno mě zajímá názor pana Degona.

      3. Pane Degone, hdyž člověk udělá cokoliv, např. ukradne auto, znásilní ženu, uteče z hospody bez placení, rozbije sousedovi okno, pomůže stařence na přechodu, upozorní na malou zlodějnu v marketu,jde a sbírá léčivky, rozhodne učit se španělsky….., kdo za tím rozhodnutím stojí. Správně je člověk? A co v člověku rozmýšlí o tom, co udělá? Teď, spontánně, nebo odpoledne, zítra, za týden? Že by dle Indů mysl?

        Práce mysli není žádné dogma, tady se mýlíte. Mysl je nástroj duše. Dogma, jako nějaká ustrnulá poučka, nepřipouštějící jiný výklad, pochybnosti či kritiku je jen nástroj pro ovládání lidí. Neuznáváš dogma? Může následovat trest tzv.autority.

        Mysl ale má negativní vášně – chtíč, hněv, chtivost, lpění, ego…., a ty, jedna či dvě nebo všechny v součinnosti dokáží ovládat mysl pro určitý požitek smyslů. Vše je provázané. Vojevůdce, který potřebuje armádu, shromáždí kolem sebe nejraději až zfanatizované bojovníky pro jeho myšlenky, které navíc podpoří nezbytnou dávkou peněz či slibu na kořisti. Vše je ale produktem mysli, jeho, jako vůdce, a jeho lidí, které přijali jeho myšlení. Pokud je chce ovládat, mít poslušný „lid“, nabídne např. ve víře „pravé“ opravdová dogmata, jejichž pomocí útočí právě na city lidí. Je toho plná známá historie lidstva.

        Prosím nepleťte sem nějaký speciální fanatismus či dogmatismus Indie. Je v podstatě stejný jako u jiné kultury, protože lidské vášně jsou také stejné. Nějaké kulisy se mění a lidé a vztahy.

        Karmu bych doporučil do fanatismu a dogmatismu neplést, i když leccos souvisí s lecčím ?

        A nesouhlasím, že za vše může mysl. Ale to bych zabředal mimo Vaše nosné téma.

        A kdo se klaní dogmatům, tak přijal myšlenkami to, co na něho působí, útočí, co je možné pro chvíli výhodné a nebo jde také o strach z následků. MYSL je však rozhodující v životě člověka. A to mi nevymluvíte, i kdybyste použil nějaké duchovní cesty Islámu, pravoslaví, mystéria starého Egypta, učení Platona, staré Persie…atd.

        Jestli je pro Vás DOGMA SVĚTLO, tak potěš Pánbůh.

        Dobrou noc.

        Venda

  6. Mysl oproti cit (srdce). Problém je v tom, že řada lidí je přesvědčena o tom, že koná na základě citu (srdce), ale není tomu tak.

    Má někdo nějakou pomůcku, jak to rozlišit?

    1. A ještě jeden můj vstup, než se na pár hodin odmlčím. V případě volby studií (zaměstnání) a životního protějšku jde rozpor mezi tím, co říká srdce a co říká rozum, vcelku rozpoznatelné. Ale ne ve všech případech je to tak snadné. Proto trvá má otázka – má někdo spolehlivou pomůcku, jak rozlišit, co v člověku hovoří za srdce a co za rozum, když je to mnohdy směsice obojího?
      Pane Degone, prosím, byla bych ráda, kdybyste se ujal odpovědi i na tuto mou dosti svízelnou otázku.

    2. Paní Dano,
      Podle mého poznání není správné upřednostňovat jedno před druhým. Cítění a myšlení je projev duše, cítění má vztah k ženskému principu tedy dobru a opačně zlu a myšlení k mužskému, tedy
      k pravdě nebo lži. Všichni máme z obojích principů, podle pohlaví každý více toho svého.

      Negativní stav manipuluje s těmi informacemi, co přicházejí od naší duše. Nevím jak to dělají
      a jak je možné, že na někoho to účinkuje víc a na někoho méně. Hodně se o tom povídá, jak to
      dělají, např. že nám sem něco vysílají z Měsíce nebo ze Saturnu, těžko říct co je na tom pravdy. Každopádně psychotronické zbraně na bázi nějakých vln existují a často se mluví o jejich využití při těch střelbách v USA v kině nebo na školách. Pokuď se o takovéto věci začnete zajímat, často narazíte na okultní pozadí za těmito událostmi, třeba ty události z 11.9. a v poslední době ty nešťastná Malaisijská letadla.

      Pán Ježíš Kristus k tomu říká, že v naší mysli máme každý takzvané STÍNY, kteří manipulují
      myšlení i cítění jdoucí do naší zevní mysli a ty stíny navíc ještě hlídá skupina démonů v pozadí. Těžko, alespoň pro mě, si něco konkrétního pod tím představit. Skoro bych to nazval, že jsme prostě v prdeli s takovouto konfigurací. Hrají si s námi jak kočka s myší.

      Hodně zvláštních informací o tom všem říká David Icke. Těžko říct kdo on je a jaká je jeho role v tom všem. Každopádně o Bohu nikdy nemluví a informace se do něho prý „nalily“ na nějaké hoře v Chile.
      Třeba to někdo ještě neviděl:
      http://www.youtube.com/watch?v=wz065iqSjPs

      V jednom se s ním musí souhlasit.“Králičí nora je hodně hluboká“.
      Zednářské elity tohle všechno a mnoho jiného ví a nejspíš jsou i v nějakém duchovním spojení
      se svým velkým architektem, kterému já říkám Lucifer a ten jim radí. Takže k tomu boji uvnitř se nám tu přidává ještě boj venku.

      Myslím si, že když bude můj život řídit cítění místo myšlení, rozhodně není vyhráno. Tam jde o kvalitu toho obojího a i když dokážu vnitřně zvítězit, vyřadit stíny a napojit se na Pána Ježíše Krista, na osudu planety to nic moc nezmění, muselo by se to stát masovým jevem. Osobně vidím prospěch tohoto úsilí v tom, že odhalení negativního stavu bude rychlejší a „rychlá smrt je vždycky lepší než vleklá“.

      1. Karle, myšlení je projev MYSLI. Bez mysli není myšlení. Ovšem nad tím vším je ještě duše. Ta oživuje vše po její úrovní.
        Zkuste se na to prosím podívat, co k tomu říká NZPJK.
        Děkuji
        Venda

        1. Toto např.říká k tomuto tématu Swedenborg:

          Každý člověk co do svého vnitra jest duchem.
          (432)
          Kdo náležité uvažuje, může věděti, že tělo, poněvadž jest hmotné, nemyslí, nýbrž duše, poněvadž jest duchovní. Duše člověka, o jejíž nesmrtelnosti mnozí psali, jest jeho duchem; neboť tento jest nesmrtelným podle všeho toho, co mu přísluší, a rovněž on to jest, který v těle myslí; neboť jest duchovním a duchovnost přijímá duchovnost v sebe a žije duchovně, to jest, ona myslí a chce; tudíž veškerý život duchovní, který jeví se v těle, náleží duchu, nic z toho nenáleží tělu; neboť tělo jest, jak výše bylo řečeno, hmotné, a hmotnost, kteráž jest vlastností těla, jest duchu jen připojena a takřka jako připoutána za tím účelem, aby duch člověka mohl žíti a býti užitečným v přírodním světě, jehož veškeré věci jsou hmotné a samy sebou bez života. A poněvadž hmotnost nežije, nýbrž pouze duchovnost, jest zjevno, že vše, co ve člověku žije, přísluší jeho duchu, a že tělo duchu pouze slouží, zcela tak, jako nástroj slouží živé hybné síle; říkává se sice o nástroji, že působí, hýbe nebo strká, mýlil by se však ten, kdo by věřil, že stroj sám působí, hýbe a strká.

          A toto říká Nové zjevení:

          I. DUCHOVNÍ, NITERNÁ MYSL – duch
          První oblastí či myslí je CENTRUM VEŠKERÉ LIDSKÉ MYSLI. Budeme ji nazývat DUCHOVNÍ neboli NITERNOU MYSLÍ.
          Obecnou funkcí této Niterné mysli je produkce, vytváření a udržování všeho, co je pravým životem, shromažďování všech od věčnosti do věčnosti existujících znalostí, jakož i vědomí těchto znalostí.

          II. VNITŘNÍ MYSL – duše
          Druhá oblast pěti procent lidského v nás pozůstává z druhé mysli zvané VNITŘNÍ MYSL. Obecnou funkcí této vnitřní mysli je především SPOJOVAT Niternou mysl s další myslí v pořadí. To se provádí procesem transformace všeho, co je k dispozici v Niterné mysli, aby se to mohlo využít v něčím individuálním životě. Za druhé nám pak tato vnitřní mysl poskytuje to, co psychologové nazývají procesem duševní činnosti.

          Co znamená akt duševní činnosti ? Znamená vaši schopnost (jedinečným způsobem vzhledem k vám) myslet, pociťovat, chtít, vnímat, poznávat, chápat, jednat, mít vztahy a chovat se. Na úrovni této vnitřní mysli je tato duševnost vytvářena ze všeho materiálu, který je v nitru k dispozici v Niterné mysli.

          Niterná mysl posílá vše, co má či obsahuje, do vnitřní mysli. Vnitřní mysl to přebírá, takříkajíc si to rozebírá a obrací to do své schopnosti mentace, jak bylo popsáno výše. Takový je sám proces transformace do duševnosti.

          III. VNĚJŠÍ MYSL – tělo
          Třetí oblast 5 % lidského v nás se nazývá VNĚJŠÍ MYSL. Její obecnou funkcí je přizpůsobovat vše, co přichází z Niterné a vnitřní mysli do zevního života, čili do fyzické úrovně našeho uvědomění. Dodatečně k tomu se vztahuje k životu v takzvaném přírodním světě. Toto je úroveň stávání se, konkrétního prožívání, jednání a všeobecného chování. Můžete to pojímat jako: Já něco znám – Niterná mysl; já vnímám ten či onen poznatek a chápu ho – vnitřní mysl; já jednám v souladu s tímto poznáním a s tím, jak ho chápu – vnější mysl. Takto jsou tyto 3 mysli v nás navzájem propojeny.

      2. Karel napsal: 2.8.2014 (16:24) Paní Dano,
        Podle mého poznání není správné upřednostňovat jedno před druhým …

        Karle, to si opravdu nemyslím. Obojí je podle mě velmi důležité, obojí je darem. Jen je třeba tam, kde je třeba řídit se city, se jimi řídit, a tam kde je třeba řídit se rozumem, tak rozumem. Nicméně dle mého pozorování tomu tak nebývá, proto např. partnerskou lásku vbrzku (někdy již předem) lidé rozhodují rozumem, což je podle mě špatně.

        1. Upřesňuji, nevyjádřila jsem se první větou dostatečně srozumitelně.
          Rozhodně není správné ve všem nadřazovat jen jedno, ale jak píšu dále, v něčem je třeba použít cit (zde jsem uvedla partnerskou lásku) a v něčem rozum (řízení jaderné elektrárny apod.)

        2. ad – v něčem je třeba použít cit (zde jsem uvedla partnerskou lásku) a v něčem rozum (řízení jaderné elektrárny apod.)
          ________________________

          Možná si neuvědomujete, že i nenávist je cit.

        3. To je otázka, není to spíš emoce? A tu já za cit nepovažuju. Cit je podle mě vnitřní tichý hlas jádra člověka, tedy Boží jiskry v nás. A Boží jiskra nebude mít s nenávistí co společného.
          Tak to pojímám já. Nikomu to nevnucuji.
          Je to opět o tom samém. Každý téměř vše pojímá jinak a používá jinou terminologii. Proto je dle mě možné se tu inspirovat, ale nikoliv argumentovat jeden proti druhému, protože argumentuje úplně jinými pojmy a pak to druhému nedává vůbec žádný smysl. Alespoň tak to vidím já.

        4. Důležité je se řídit citem i rozumem. Bez citu bychom nedokázali rozlišovat důležité od nedůležitého. Tím bychom celkově nebyli moc inteligentní, protože každé rozhodnutí by pro nás bylo stejně důležité, ale my víme, že všechna rozhodnu stejně důležitá nejsou. V tom můžeme mít převahu nad vyspělejšími entitami co nás tu mohli nasadit, kdy jejich rozum je na velmi vysoké úrovni, ale bez citu se ztrácí a každé rozhodnutí je pro ně stejně důležité.

  7. ad – Mysl oproti cit (srdce)…….Má někdo nějakou pomůcku, jak to rozlišit?
    _____________________-

    Jak chcete Dano stavět proti sobě mysl a cit, když je to jedno v druhém obsažené?
    Co se to stalo s lidmi, že začali vypitvávat ze sebe samých svoje duševní vnitřnosti, strkat je do jednotlivých škatulek a připisovat jim různorodé vlastnosti? Jak chcete izolovat mysl od citu, jak chcete izolovat cit od mysli, jak si představujete jejich samostatnou funkceschopnost? Je tady vůbec ještě někdo, střízlivá bytost (neopilá tzv. hledáním), kdo dokáže vnímat člověka jako člověka? Kde, kdy, v čem se narodily tyhle podivné nauky….?

    1. Věro, já se nedomnívám, že mysl a cit produkuje to samé, byť obojí je součástí člověka. Př. – vztah dvou lidí, jsou vztahy vypočítavé, posouzené myslí, a jsou vztahy opravdové na citu postavené. Vy takový rozdíl ve vztazích neznáte? Ani nikoho kdo takto kalkuluje? Já takových lidí mám kolem sebe spousty, drtivou většinu. Proto dle mého je nutno tam, kde má člověk použít rozum, tam má použít rozum (myšlení), kde má použít cit, tam má použít cit, pokud možno nezkalený. Protože i ten cit je dneska všemožně zanesený různými emocemi. Emoce ale podle mě čistý cit nejsou.
      To co píšu, nemá co dělat s hledáním, ale s pozorováním okolí. Koneckonců i se stavy, které ani mně nejsou zcela cizí, ale které si chci uvědomovat a pracovat na nich. Možná to ani není duchovní cesta, ale cesta bez nadbytečného rozumování a hloubání. Možná to budete znát tak, že první dojem z nějakého jevu (třeba i člověka) je ten správný, čím více budete ale spekulovat a hloubat, tak většinou dojdete k blbostem. Alespoň já to tak mám.

      1. A ještě jeden příklad, kdy se u mě již ve 14 letech projevil klíčový rozpor mezi cítěním a myšlením. Při volbě toho, co dál po základní škole. Co studovat, naprostý rozpor, mezi tím, co bych chtěla a co jsem z praktických důvodů volila. Neznám snad vůbec nikoho, kdo tento rozpor mezi cítěním a úplně jiným promyšleným rozhodnutím nemá.
        Jistě že by bylo ideální, aby obojí „hlásilo“ stejný výsledek. Ale já to tak nemám a nikdo v mém širokém okolí také ne.

      2. ad – Věro, já se nedomnívám, že mysl a cit produkuje to samé,
        ____________________

        Dano, nenapsala jsem, že „mysl a cit produkuje to samé“, ale že jedno je v druhém obsažené.
        Někteří podivní lidé se domnívají /odkud to převzali, ví Bůh…/, že cit stojí někde mimo mysl. To je ale velký omyl. Myslí prochází naprosto všechno, co souvisí s živou existencí. I zvířata disponují „myslí“. Mysl je vnitřní svět. City nestojí někde MIMO mysl.

        1. Dnešní večerní akce se posouvá, tak jdu kouknout na Vaše názory na mé otázky.
          Nepoužívám terminologii tak, jako Vy. Mysl vážu přímo pouze na myšlení mozkem. Takže já bych použila zřejmě výraz vědomí. I zvířata disponují dle mé terminologie vědomím (i když jiné kvality než lidé). Myšlení dle mé „terminologie“ nestojí v citu a cit nestojí v mysli (myšlení).

          Problém je v tom, že někteří mluví o voze a druzí o koze, když se používají určité pojmy. Nemohu v tom být sama, protože znám řadu lidí, kteří používají termíny tak, jako já, nikoliv tak, jako Vy. Ale pravda, nikdy nepůsobili na Gnosis a nikdy se nezajímali o východní nauky.

          Počkám si tedy na výklad pana Degona. Co jediné se mi jeví už teď, že zde dochází k používání stejných slov u jednotlivců pro různé pojmy.

          Kde v křesťanských naukách je napsáno, že city nestojí mimo mysl a procházejí myslí? Já o tom nevím. Ale ptám se upřímně, protože pokud ano, ráda si to přečtu a případně svou terminologii opravím.

        2. ad – Nepoužívám terminologii tak, jako Vy. Mysl vážu přímo pouze na myšlení mozkem. Takže já bych použila zřejmě výraz vědomí. I zvířata disponují dle mé terminologie vědomím (i když jiné kvality než lidé). Myšlení dle mé „terminologie“ nestojí v citu a cit nestojí v mysli (myšlení).

          Dano, jak chcete správně rozumět psanému textu, když špatně /opakovaně/ reinterpretujete i těch pár řádků, co Vám píšu…?
          Nepíšu nic o tom, že jedno v druhém STOJÍ, ale že jedno v druhém je obsažené.
          Nepoužívám jinou terminologii, než běžně v psychologii i filosofii používanou, jestli se tedy míjíme, tak zkuste prověřit zdroje Vašich informací.
          Mysl vážete na myšlení mozkem – no, to je sice hezké, ono se ničím jiným než mozkem myslet nedá, že…
          Myšlení je proces, probíhající v mysli. City a emoce myšlení ovlivňují a naopak – myšlení ovlivňuje city a emoce. Nic tajnosnubného v tom nehledejte….

          Mysl – je SOUBOR všech poznávacích procesů
          Myšlení – je zpracovávání informací (a to informací pocházejících ODKUDKOLIV, ať už jsou jimi podněty z vnějšku, nebo z vnitřku mysli samotné – z představivosti a paměti!!)
          Vědomí – rozsah pojmu je natolik široký, že je nelze zkratkovitě popsat. Slovo má více významů
          Sebe-vědomí, vědomé vědomí, vědomí, které vnímá samo sebe – to je asi nejdůležitější a nejzajímavější složka osobnosti.

          Všechny tyto osobnostní atributy se vzájemně ovlivňují, prostupují, jsou na sobě závislé a tvoří jeden celek. Je vyloučené snažit se jedno od druhého separovat.

          ad – Problém je v tom, že někteří mluví o voze a druzí o koze, když se používají určité pojmy. Nemohu v tom být sama, protože znám řadu lidí, kteří používají termíny tak, jako já, nikoliv tak, jako Vy. Ale pravda, nikdy nepůsobili na Gnosis a nikdy se nezajímali o východní nauky.

          Možná to problém je, ale nikoliv můj. S Gnosis to nemá nic společného a východní nauky v tom taky nebudou. Mysl, myšlení, vědomí atd jsou základním psychologickým pojmoslovím, to se nezlobte, ale tohle vůbec nebudu tady řešit, na to stačí samostudium třeba na wikipedii.

          ad – Kde v křesťanských naukách je napsáno, že city nestojí mimo mysl a procházejí myslí? Já o tom nevím. Ale ptám se upřímně, protože pokud ano, ráda si to přečtu a případně svou terminologii opravím.

          Zkuste spíš hledat v psychologických publikacích, takhle učebnicově to asi v Bibli nenajdete…:-)
          Podle Vaší logiky – křesťanská nauka nikde nepíše, že kapr není pták, takže z toho vyplývá, že kapr je pták.
          Jedinou cestou, kterou se k tomu pochopení pojmů přesvědčivě doberete, je pečlivé pozorování a zkoumání sebe sama. Jiná cesta není. Jestli se Vám podaří někdy dospět k nějaké (jakékoliv) mentální aktivitě, aniž by se na tomto procesu účastnila mysl, dejte vědět…:-)

          „Jdi a umej si oči v rybníku Siloe.“

          To je ode mě k tématu mysl/myšlení/city všechno. Jestli Vás to skutečně zajímá, dohledáte si podrobnější informace sama. Jestli můžu doporučit – hledejte nejdřív v naučných publikacích, „duchovní texty“ jsou často zavádějící. Když porozumíte tomu racionálnímu základu, nezamotáte se tak snadno do EZOblábolů, i když vyloučit se to samozřejmě nedá.

    2. A ještě odpovím, kde se ve mně narodily to rozdělování myšlení a citu.
      Už kdysi značně dávno. Potkala jsem člověka a došlo k vzájemnému zalíbení. Cit. Leč postupně jsem zjistila, že je: př. (ne všechno bylo přesně tak splněno) chudý, nemocný, má děti, s čímž bude problém, bydlí příliš daleko …. cit a rozum už tehdy ve mně bojovaly.
      Mohu Vás ujistit, že rozporem mezi myšlením a citem jsem se zabývala již jako velmi mladá a rozhodně to nemělo co dělat s nějakou duchovní naukou, duchovní cestou.

      1. Danuško, tohle celkem srozumitelně vysvětluje E. Tolle v knížce Moc přítomného okamžiku.
        Dozvíte se třeba toto:
        Myšlení a vědomí není totéž. Myšlení je pouze nepatrným aspektem vědomí. Myšlení nemůže existovat bez vědomí, kdežto vědomí nepotřebuje myšlení.

        1. Emo, to je přesné.
          Je to však mimo téma pana Degona.

          Pokud ovšem by autor uznal, že vše, tedy i fanatismus a dogmatismus vzniká jako projev práce MYSLI, jako myšlení. A v zásadě jde u duchovně hledajících lidí o to, aby MYSL ovládli. Aby šli tou úzkou cestou, která vede k Pravdě, o které mluvil Ježíš. Aby si své poklady neshromažďovali zde na zemi, v pomíjivém světě mysli, ale ve věčnosti.

          Pěkný večer.
          Venda

        2. Souhlasím, podlé mého myšlení a vědomí ROZHODNĚ není totéž. Myšlení je opravdu i dle mě nepatrným aspektem vědomí.
          Toto, co píšete, je mi naprosto jasné. V tom nemám žádný rozpor.

        3. Přemýšlím o tom. Možná by bylo dobré vydefinovat zde zvlášť mysl a zvlášť vědomí a jaké jsou mezi nimi vztahy. Již jste to částečně uvedla. Uvítám, když to ještě rozvedete Vy, či kdokoliv jiný.

        4. Danuško, nezlobte se, ale bylo by dobré začít pátrat, hledat a vzdělávat se. Psala jste, že jste se nikdy nezajímala o duchovní nauky, ale přesto máte spoustu otázek. Tak si nejdříve něco počtěte, začněte třeba s Mocí přítomného okamžiku, podle toho, co jste psala, máte dobrou intuici, ta Vás pak sama navede, kam jít dál.
          Pokud by jste jen hledala v diskuzích, nebo chodila na nějaké semináře, měla by jste v hlavě jen zmatek.
          Pokud zatím nemáte čas hodně číst, podívejte se na pana Zelenku, velmi srozumitelně vysvětluje téměř všechno
          http://miroslav-zelenka.cz/cz/clanky
          Nebo jeden mladý muž píše také srozumitelně:
          http://www.janmendel.com/clanky/clanky/

        5. Emo, já jsem tu nevystoupila jako Danuška, ale Dana. Prosím, respektujte to, já Vám také neříkám Emičko.
          Vzhledem k omezenému času zareaguji ještě takto. Nevím, jestli jste si mě s někým nespletla. Nezajímám se v posledních letech o východní nauky (to neznamená, že jsem se o ně nezajímala dřív), ale obecně duchovní naukou se zabývám minimálně 30 let, a to intenzívně. Tudíž nechápu Vaši mylnou domněnku, o které se navíc domníváte, že jsem o ní někde psala.
          Nemám dle mě spoustu otázek, zajímala mě odpověď pana Degona na to, jak by on vydefinoval mysl. Dále jsem napsala, že bych uvítala od ostatních jejich vnímání souvislosti mysl-vědomí. Čili je to stále jen o mysli a její definici. Žádné jiné otázky jsem neměla. Pokud to je pro Vás spousta, je to Vaše hodnocení a já ho nesdílím.
          Jinak pro Vaši info, nevytvářejte si žádné domněnky. Na žádné diskuse nechodím, nikdy jsem nebyla na žádném semináři a sem jsem výjimčně (na doporučení kamaráda) vstoupila asi před 14 dny, a to omezeně. Nevymýšlejte si tedy neodpovídající jevy.
          Pokud Vám můj dotaz vadil, nechápu, proč jste na něj reagovala. Nikoho k odpovědi nenutím.
          Berte tento příspěvek tak, že jsem se ohradila proti Vašemu způsobu oslovování mé osoby a způsobu Vaší odpovědi pro mě.
          Věcné odpovědi si přečtu zřejmě až zítra. Děkuji za reakce. Ovšem jak jsem již psala, zajímá mě vyjádření pana Degona, ten byl mnou jmenovitě osloven.

        6. A pardon, uvědomila jsem si, že jsem ještě prosila o rozlišovací faktor, kdy k nám mluví cit a kdy rozum. To ovšem opět souvisí s myslí.
          To jen pro úplnost. A nezajímal mě názor např. pana Zelenky, ale zdejších účastníků (zvláště pana Degona). Jinak bych sem přece nevstupovala a rovnou si někde něco vyhledala.

        7. ad: rozlišovací faktor, vydefinovat mysl.

          Můj ty bóóóže…:-) Tak tudy cesta rozhodně a stopro nevede, aneb definujte, nebo budete definováni…-) Jazyk definic je jazykem bláznů.

        8. Tak to je jiná, Dano. Za oslovení zdrobnělinou se omlouvám.
          Z Vašich příspěvků v diskuzi je velmi snadné nabýt dojmu, že jste někdo, kdo toho moc nezná a proto se tak blbě ptá.
          To, že jsem reagovala znamenalo jen to, že jsem chtěla pomoci.
          Nu což, dobře mi tak.
          Po těch letech, kdy se zabýváte intenzivně obecně duchovní naukou, jak říkáte, by jste už měla cosi vědět o mysli, vědomí, citu, rozumu a tak.
          Zelenku číst nemusíte, ale je to škoda, možná, že by jste lecos pochopila.

        9. Milá Dana,
          prepáčte mi, že na Vaše výzvy reagujem dosť oneskorene. Vidím, že mám vašu dôveru, čo ma pochopiteľne teší. Tiež som rád, že sa tu rozvinula taká bohatá polemika o pojmoch, ktoré sú pre duchovný život dôležité. Ako vidno, jestvujú tu na tieto základné otázky veľmi rozdielne názory, ale je tu aj snaha urobiť si v nich jasno. Ale to sa nestane prijatím, alebo osvojením si názoru iného, ale iba vlastnou skúsenosťou, často po mnohých rokoch.
          Pýtate sa na môj názor na uvedené pojmy. Môžem Vás uistiť, že rozmýšľam podobne ako Vy, ale dokážem pochopiť aj zmýšľanie iných, lebo viem z čoho pramenia. Nechcem tu vystupovať ako dajaký učiteľ, alebo majster, čo všetkému rozumie, ale mám určité zážitky, ktoré mi poskytujú poznanie, ktoré mnohí iní nemajú, ale je ťažké ich ľuďom priblížiť, aby to pochopili. Veď Venda nedokáže rozpoznať v mojich riadkoch dokonca ani skrytú iróniu…
          Mnohé veci sa nedajú definovať, ani popísať, ale je možno ich pochopiť. To nie je činnosť mysli, ani nás samotných, ale ako sa vraví „pomoci z hora“. Je to SVETLO, ktoré nás osvetlí a my pochopíme. Potom nám už nie je nič záhadné, neznáma, alebo cudzie. Pominie strach a ostáva iba pocit lásky, dobra a hlbokej pokory nad múdrosťou nášho Stvoriteľa a Otca. Myslím, že ani netreba nič viac dodávať…
          Pekný deň!

        10. Pane Degone, podle reakcí se dá poznat, kdo kam již došel. Kdo nepoznal, nevěří a řídí se dosud napsanými poučkami a káže, aby si je přečetli i ostatní. No, vždyť víte … Pěkný den přeji i Vám.

        11. poznámečka
          netřeba nic víc dodávat :-)
          blik, cvak, uzavřeno je.

          Hle v dáli nová „hvězdička“,
          která pomůže pochopit další úkol,
          který cestou nastane,
          pokud již nebylo vše pochopeno :-)

          Pokud ano (či ne ?), pomůže „hvězdička“
          podívat se na úkol z dalšího,
          jasnějšího úhlu zření :-)

        12. Matka:
          Túto téma som sem neumiestnil preto, aby som ja sám osobne polemizoval s účastníkmi diskúsie a rozdával iným svoje rozumy, ale preto, aby si ľudia o uvedenom probléme samy utvorili svoj názor na základe skúseností iných. Veď toto nie je moje osobná diskúsia, ale verejné médium a slúži pre potreby všetkých. Ja sám musím veľmi často opravovať a upravovať svoje názory a postoje, lebo ako správne podotýka Dana, človek si rád utvára predsudky a ja som tiež iba človek…
          Pekný deň!

        13. Původně jsem chtěla napsat, že lépe bych to nenapsala, než vy v tom komentáři. Pak jsem zvolila jinou odpověď. A jestliže v reakci na ni napíšete:
          „…Ja sám musím veľmi často opravovať a upravovať svoje názory a postoje, lebo ako správne podotýka Dana, človek si rád utvára predsudky….“, napíši tentokrát tedy:
          „Lépe bych to nenapsala.“
          Neboť člověk, který je schopen korigovat názory a postoje, se vyvíjí, tedy stále jde po cestě :-)

          Hezký den i Vám :-)

        14. Ze zvědavosti jsem rozklikla odkaz a prolítla text v odkazu, a na konci jsem přečetla zajímavou myšlenku:

          „…Čím déle se člověk aktivně věnuje duchovní práci, tím silnější je jeho intuice a jasnocit. I tak se ale musí mít na pozoru a kriticky zkoumat vše, co k němu přichází.“

          Velmi zajímavé….:-)
          Takže nakonec nezbývá než přiznat, že bez té kritické rozumové analýzy jsme vedle jak ta jedle.

        15. velmi důležité slůvko „asi“
          Tím chci říci – nabízíte, ale nenutíte.
          Každý si může svobodně vybrat.
          Pokud by člověk byl „nucen“, či byl jinak ovládnut,
          mohl by ztratit schopnost sám hledat
          a byl by tedy ochuzen i o radost z nalezení :-)

  8. Mysl je soubor rozumu, vnímání, vůle, paměti, představivosti a cítění. Termín „mysl“ je do značné míry abstraktní a v různých kontextech se jeho definice a vlastnosti mění.

    Rozum a cítění(emoce),Adam a Eva, jsou součástí vědomí,mysli.

    cituji:

    Jak člověk dokáže přežít bez mozku?

    foto1_28026Mozek se všeobecně považuje za nepostradatelný orgán, bez něhož je lidská existence prakticky nemožná. Má být sídlem lidské inteligence a v jeho šedé kůře se prý nachází centrum našeho vědomí. Pro lékaře a vědce však i nadále zůstává tajemným a na jeho úplné pochopení a porozumění všem jeho funkcím se stále ještě čeká…

    O nevyzpytatelnosti mozku ví své čínský lékař Zhang Linhong, ředitel neurologického oddělení nemocnice ve Wuhanu. Koncem roku 2007 k němu přichází devětatřicetiletá žena, která trpí chvilkovými slabostmi. Při magnetické rezonanci lékaři zjišťují, že ženě chybí celá levá polovina mozku! „Opravdu tomu nerozumíme, levá strana mozku obsahuje řečové centrum, ale pacientka nemá vůbec problémy s komunikací,“ podivuje se zkušený neurolog Linhong. Žena prý dokonce absolvovala střední školu, a to s vynikajícími výsledky! Nad neuvěřitelným případem zůstává rozum stát. Historie přitom pamatuje řadu lidí, kteří dokázali žít jen s malou částí mozku či s poškozením mozku, které se neslučovalo s životem, a to údajně bez jakýchkoli znatelných omezení.

    Jako celá galaxie
    Potenciál našeho mozku je vskutku úctyhodný. Najdeme v něm asi 100 miliard neuronů, což odpovídá zhruba počtu hvězd jedné menší galaxie (naše galaxie Mléčná dráha má zhruba 300 miliard hvězd – pozn. red.). Mozek je tak citlivý, že jeho optická část dokáže registrovat pouhý jeden foton (elementární částice zprostředkující elektromagnetickou interakci – pozn. red.). Na druhou stranu je však mozek v některých případech schopen vyrovnat se i s masivním poškozením bez znatelné újmy. O tom, kde skutečně sídlí paměť a jak vlastně vzniká vědomí, se stále vedou spory. Existují dokonce případy, kdy i po odstranění jedné celé poloviny mozku zůstává paměť zachována. Své vysvětlení mají někteří alternativní léčitelé a „badatelé“, kteří tvrdí, že paměť sídlí v celém našem těle, a ne jen v mozku. V souvislosti s pamětí se však pozornost renomovaných vědců stále ubírá k mozku. Jsou snad na špatné stopě?

    Co všechno bychom dokázali?
    Závoj mlhy se rozprostírá i nad otázkou, proč dokážeme využít pouze určitou část našeho jinak tak výkonného zdroje myšlení a inteligence. Mluví se o tom, že cíleně používáme jen asi 15–20 procent mozkové kapacity, i když mnozí odborníci už dnes toto tvrzení vyvracejí. Tato cifra údajně vypovídá o využití mozku v jednom konkrétním okamžiku. Nelze prý využít všech 100 procent mozku najednou, ale vždy prý využíváme jen určitou část potřebnou ke konkrétní vykonávané činnosti. I tak ale vědci připouštějí, že všechny schopnosti mozku zatím nejsou probádány. Nemáme tudíž ani představu, jak plný potenciál mozku využít, a ani netušíme, čeho bychom pak byli schopni. V jakých hlubinách se ukrývá pravá podstata tohoto, pro mnohé vůbec nejdůležitějšího orgánu lidského těla?

    foto2_28026Jakou funkci má mozek?
    Podle definice moderní neurologie je mozek plně řídícím orgánem celého našeho těla. Je rozdělen na pravou a levou hemisféru, přičemž každá tato polovina plní svůj specifický účel. Levá hemisféra, též nazývaná řídicí, je zprostředkovatelem realistického a logického myšlení. Pravá polovina, intuitivní, je zdrojem kreativního a obrazného vnímání. Mozek má být plně zodpovědný za veškeré dění v našem organismu a ovládá základní centra dýchání, trávení a srdečního tepu. Má stěžejní úlohu v ovládání pohybu, jelikož signály pro řízení našeho těla k nám přichází z mozkové kůry a jsou jí též ovládány. Rovněž smyslové vnímání je připisováno tomuto výkonnému procesoru. Umíte si snad jen vzdáleně představit člověka, který by se mohl bez všech těchto základních tělesných funkcí obejít? A bez orgánu, jenž všechny tyto funkce koordinuje? O to více překvapivý je fakt, že někteří jedinci údajně absenci mozku vůbec nezaregistrují!

    Život s vodou v hlavě
    Vážné onemocnění mozku, jež vede k jeho zvodnatění, se odborně nazývá hydrocefalus (hydrocefalitida). Tato choroba způsobuje trvalé změny struktury mozku a jeho částečnou až úplnou přeměnu ze stavu pevného na tekutý. Pro nešťastníky, kteří tímto onemocněním trpí, se život značně komplikuje a jejich mentální schopnosti se výrazně snižují. Ovšem nikoliv bez výjimek! Britský neurolog Dr. John Lorber (1915–1996) se během své lékařské praxe setkává s hraničními případy, kdy pacienti, ačkoliv by již neměli být schopni ani plynulé řeči, vykazují stejnou kvalitu mentálních schopností jako každý jiný zdravý člověk. Toto zjištění Lorbera natolik fascinuje, že v dětské nemocnici v Sheffieldu (Velká Británie) provede vlastní studii s více než šesti stovkami pacientů. Asi u desetiny zkoumaných subjektů přitom zjišťuje, že až 95 procent lebky mají naplněno tekutinou. Podle lékařské definice tito pacienti již nemají jakkoliv zjistitelný mozek, a přesto má nejméně polovina z nich IQ vyšší než 100!

    IQ 126 a žádný mozek!
    Až neuvěřitelně může působit případ jistého mladíka z univerzity v Sheffieldu, kterého za doktorem Lorberem posílá jeden z jeho kolegů neurologů. Poté, co ho doktor Lorber vyšetří, s údivem zjistí, že se v jeho dutině lebeční nachází pouze milimetrová vrstva mozkových buněk a zbytek tvoří voda! Takto postižený mladý muž má přitom ve škole vynikající známky z matematiky a jeho inteligenční kvocient (IQ) je 126. O tomto případu se mimo jiné zmiňuje v jedné ze svých publikací také známý rakouský záhadolog Viktor Farkas (*1945). Jak je možné, že tento bezesporu nadaný inteligentní mladík kráčí životem takřka bez mozku? Může snad voda nahradit tak komplikovaný aparát?

    Celkem normální novorozenec
    Není to ale jen doktor Lorber, kdo se zabývá touto pro neurology provokující hádankou. Také doktora Wildera Penfielda (1891–1976), ředitele neurologického ústavu při McGilově univerzitě v Montrealu (Kanada) a jednoho z předních mozkových chirurgů na světě, tento fenomén zaměstnává řadu let. Základním kamenem jeho experimentů je kromě jiného i metoda částečného odpojování mozku pomocí proudu. Ačkoliv uskuteční více než 500 pokusů, nedokáže bohužel poodkrýt roušku tajemství halící tyto anomálie. Nicméně potvrdí, že extrémní případy lidí bez mozku jsou skutečným jevem. Podrobněji o těchto zvláštnostech píší ve svých publikacích jak Viktor Farkas, tak i americký badatel Michael Talbot (1953–1992). Kromě těchto zarážejících zpráv existují i svědectví o autopsiích (pitvách) zemřelých s dosti kuriózními zjištěními. Například v newyorské nemocnici St. Vincent v roce 1935 po 27 dnech krátkého života náhle umírá novorozenec, který nevykazuje žádné známky abnormality a jeho reakce na podněty jsou zcela v normálu. Při pitvě ovšem udivení medici zjistí, že se dítě narodilo dočista bez mozku! Jak je možné, že lékaři v jeho chování nezpozorovali nic neobvyklého?

    Mozkovou mrtvicí k novému poznání
    Velice zvláštní svědectví podává americká neuroložka Dr. Jill Bolte Taylor (*1959), která 10. prosince roku 1996 utrpí mozkovou příhodu. V levé polovině mozku jí praskne céva a v důsledku toho mozek přestává pracovat. Žena ztrácí schopnost racionálně uvažovat a je téměř neschopná vytočit telefonní číslo, aby si přivolala pomoc. S úžasem však zjišťuje, že její racionální vnímaní světa, zprostředkovávané levou hemisférou, se vytrácí a nahrazuje ho vnímání pouze pravou mozkovou hemisférou. „A v ten okamžik se ten hlas, všudypřítomný hlas levé hemisféry zničehonic zastavil. Jako kdyby někdo vzal dálkové ovládání a vypnul zvuk, naprosté ticho. Nejprve jsem byla šokována zjištěním, že jsem tu v naprosto tiché mysli, ale v dalším okamžiku mě naprosto pohltila velkolepost energie všude kolem mě. A protože jsem už nebyla schopná určit hranice svého těla, cítila jsem se obrovská a rozpínající se. Cítila jsem se v jednotě se vší energií a bylo to překrásné místo,“ popisuje Jill kritický okamžik, kdy jí přestává fungovat celá levá polovina mozku. Je možné, že se dokázala napojit na jiný druh vědomí díky absenci racionální složky v levé mozkové hemisféře?

    Na východě už to umí dávno
    Mnohé východní filozofie vyzdvihují důležitost prázdné mysli a apelují na potlačení nežádoucích myšlenek pomocí nejrůznějších technik a meditací. Výpověď Jill Taylor potvrzuje, jak odlišně vnímá člověk okolí i sám sebe, vyřadí-li z provozu logické myšlení levé hemisféry. Je tedy možné, že pokud se nám podaří utlumit činnost levé poloviny mozku a využívat více tu pravou, staneme se sensitivnějšími a možná paradoxně i moudřejšími lidmi?

    Odkud se berou vzpomínky z onoho světa?
    Ve většině případů takzvané klinické smrti můžeme narazit na výpovědi, jejichž obsah je v odborných kruzích často vysvětlován jako halucinace či přeludy umírajícího mozku. Svou úlohu při těchto prožitcích údajně hrají mozkem produkované endorfiny způsobující celkový stav blaženosti, jak o něm hovoří účastníci těchto pozoruhodných vjemů. Ovšem často je při tomto vysvětlení opomíjen fakt, že někteří pacienti, kteří výše zmíněné zážitky popisují, jsou oživeni až po značné době (po 10–20 minutách) a jejich mozková aktivita je po celou tuto dobu nulová. Pokud se nějaká činnost v jejich mozku odehrává, je tak nepatrná, že ani nejcitlivější nemocniční přístroje nejsou schopny ji zachytit. Navíc i srdeční aktivita těchto pacientů se zcela zastavuje a žádný z orgánů tak nemůže mozek „nahradit“. Přesto tito lidé, kteří se podívali na „druhý břeh“, vypovídají fascinující zážitky, které navíc mnohdy dočista promění jejich stávající pohled na svět a vlastní život. Odkud tyto vjemy přicházejí a co je zprostředkovává? Vzpomínky přece nemohou existovat tam, kde není nástroj k jejich ukládání a uchování – tedy mozek! Disponuje snad naše tělo ještě nějakou zvláštní složkou, sahající do nám dosud neznámé nemateriální roviny?

    Kde jsou hranice našich možností?
    Faktem nadále zůstává, že mysl je i pro dnešní moderní neurologii palčivou hádankou, která stále čeká na své rozluštění. Vědcům se dosud nepodařilo plně porozumět tomu, jak miliony nervových buněk formují všechny prvky lidského chování. V dnešní době, kdy tolik apelujeme na racionalitu a fyzické důkazy, se k nám dostávají informace o případech, které jsou v přímém rozporu se všemi dosavadními poznatky. Případy uvedené výše nám tak otvírají zcela jiný pohled na skutečnou podstatu lidské mysli. Budeme muset nakonec před tolik opěvovaným rozumem sídlícím v mozku kapitulovat a přiznat existenci čehosi, co sahá nad jeho úroveň? Poznáme jednou své opravdové možnosti a hranice?
    ——
    PS:Biblická jména jsou důležitá také,neboť představují názvy myšlenek,emocí,..
    Nejsou to jména osob,které zde chodily a žily.Bible je náukou o duchu a duši,
    je knihou duchovní.
    ——
    cituji:

    Kvantová fyzika o srdci

    Jeden ze zcela zásadních objevů je z roku 1993. Při zkoumání emoční psychologie a vzájemného působení srdce a mozku se vědci soustředili na měření velikosti energetického pole srdce. A zjistili, že energetické pole srdce je mnohem větší než energetické pole mozku. Je tak veliké, že dalece přesahuje tělo. Doposud věda totiž vycházela z názoru, že největší dosah má elektromagnetické pole mozku. Po té co opadl první úžas, vyvstala otázka, jaký hlubší smysl má toto energetické pole kolem našeho těla. Dalším zkoumáním se přišlo na to, že elektrické a magnetické pole vysílané naším srdcem komunikuje s dalšími orgány našeho těla. Ovlivňuje tak, například mozek a dává mu pokyny, které hormony, endorfiny nebo jiné látky mají být v těle vyrobeny. Mozek tedy nejedná samostatně, nýbrž na základě signálů našeho srdce.

    Srdce je 5000x mocnější než mozek

    Je to tedy srdce kdo uděluje pokyny. Dalšími pokusy bylo zjištěno, že všechny informace jsou předávány prostřednictvím emocí a také prostřednictvím našich přesvědčení. Elektromagnetické pole srdce je tedy formováno našimi přesvědčeními, našimi emocemi a ovlivňuje nejen mozek a další orgány těla, ale vyzařuje i směrem ven, do světa. Tyto elektromagnetické vlny se šíří ven do prostoru a reagují se vším, co nás obklopuje. Naše srdce překládá všechna naše přesvědčení, všechny emoce a představy do vlastní řeči kódované řeči kmitání a vln a tu pak vysílá. Elektrická síla srdečního signálu je až 60x silnější než elektrický signál mozku a magnetické pole srdce dokonce 5000x silnější než pole mozku. Naším srdcem tedy vysíláme podstatně více energie než naším mozkem.

    Je třeba „vidět srdcem“

    Výše uvedené skutečnosti vysvětlují, proč se některá naše přání vyplní zcela lehce, zatímco jiná se v našem životě neprojeví i když jsme na jejich realizaci vynaložili spoustu úsilí a vizualizovali jsme si je podle našeho nejlepšího vědomí. Říkáme-li si stále afirmace nebo vytváříme-li si obrazy před naším vnitřním zrakem, vysílá elektromagnetické vlny jen náš mozek, zatímco vlastní centrum pocitů – srdce – vyzařuje do světa naše skutečné přesvědčení, tvořené často pochybnostmi a strachy, a to s 5000x větší silou. Důsledky, které z toho plynou, máme jako na dlani: V našem životě se může uskutečnit pouze to, čemu věříme z celého srdce! Současní i dřívější prorokové, mudrci i světoví učitelé nám znovu a znovu opakují, že se máme naučit vidět srdcem.

  9. Stručné reakce (není a nebude v mých silách číst všechny příspěvky, dokonce ani ty, které jsou směřovány na mě):

    Ač se to někomu může jevit zvláštní, já nepovažuji cit za emoci.
    Láska není emoce? Dle mě jak která. Slovo láska se nepoužívá pouze v jednom jediném smyslu slova.

    Děkuji Věře za její vstup vztahující se k terminologii. A děkuji za uvedenou definici mysli. Někdo se tu ke snaze ji definovat nevyjadřoval příznivě, ale jak je vidět, jde to.
    Tento věcný přístup a doporučení beru skutečně jako vstřícný návod, kde se případně dále zajímat.

    Pokud se chce člověk kromě seznámení se s názory někoho druhého rychlou cestou dozvědět něco o úrovni účastníků, není nic lepšího než položit blbou otázku. Ovšem vždy může někdo označit jakoukoliv otázku jako blbou, i kdyby byla sebechytřejší.
    Dobře mi tak platí i pro mě. Potvrdila se mi alespoň zkušenost, že je lepší se na nic neptat. Kdo se ptá, moc se dozví. Je vzácné, aby to byl věcný konkrétní stručný osobní (vlastní) názor. Místo toho ale spoustu rad, co by člověk měl i neměl. Nu, je dobré si to vyzkoušet. (a neplatí to jen pro web)

    1. pani se urazila, protože jí tady nikdo nerozumí
      jojo, ještě jí čeká hodně lekcí :)

      1. zřejmě zklamu Vaše očekávání, nemohu se tu urazit, protože mi tady nikdo nerozumí, protože něco takového zásadně neočekávám
        prostě stálé domněnky, nu, co s tím, je to Vaše volba

        Doporučuji nikdy nic neočekávat, protože to byste střídal/a prvky očekávání a jistojistého zklamání. Ale toto pravidlo jistě neznám jen já.

        Hodně lekcí čeká absolutně všechny jedince, naprosto každého, je to náplň bytí zde na Zemi.

    2. ad – Láska není emoce? Dle mě jak která. Slovo láska se nepoužívá pouze v jednom jediném smyslu slova.
      ______________________

      Zvykli jsme si kvalitativně rozlišovat city a emoce, ale ve skutečnosti jsou tahle slova jedno a totéž, cit = lat. e-motio = pohnutí. Ze stejného slovního základu pochází např. motivace = pohnutka.
      Moje rada: neškatulkujme, nerozdělujme, je to cesta do kolotoče zmatení slov, snažme se o co největší porozumění, jak funguje harmonie CELKU.
      Smyslem duchovního sebeuvědomování by nemělo být škatulkování, ale sjednocování. Pokoušet se porcovat člověka na tělo, duši, ducha, mysl, myšlení, vědomí, city emoce – sorry…ale kdo v tomhle nachází klid a mír? Proč? K čemu je to dobré a čemu to prospívá? Takové intelektuální poťouchlosti a vábení neklidného ducha…

      Je nedělní odpoledne a nedá mi nevzpomenout opět moji babičku.
      Nedělní odpoledne má svůj jasný řád: umyli jsme nádobí, uklidili stůl. Babička se převlékla do nedělní zástěry, uvázala nedělní šátek na hlavu, na mě hodila nedělní čistou sukýnku a v tomhle oblečení, které, jako jeden z atributů, odlišovalo svátek od pátku, jsme odkráčely na nedělněodpolední návštěvy tetiček, kterých jsme měli půl vesnice. Nikde se nezamykalo, klepalo se až na dveře u kuchyně. Všude byly nachystané buchty, všude se čekala nedělní návštěva. Babky štěbetaly, děti si hrály a nikam se nespěchalo. Byla přece neděle….
      Nikdy tam nikdo nepřemýšlel, co je mysl, co je vědomí…a tak. A jsem přesvědčená, že nikdo z těch obyčejných lidí vůbec o nic nepřišel.

      1. Věro, já tuším, že se snažíte v dobrém, ale já opravdu budu rozdělovat city a emoce. Nic na tom nezměníte. Vím, proč k tomu tak přistupuji. Vždyť já Vám to nenutím, ale vzít si to nenechám. Tedy ztráta času přesvědčovat.
        Váš názor akceptuji.

        1. ad: vzít si to nenechám.

          Chá, chá, ještě mnohého (vzorců myšlení) se ráda zbavíte a zahodíte jako přítěž.

          ad: názor

          Máte-li fakta, nepotřebujete názor. Názor potřebujete, nemáte-li fakta.

        2. Dano, mně je to přece úplně jedno, co Vy budete dělat, klidně rozdělujte, ten vstup o citech/emocích si nijak osobně nevztahujte. Klidně si nenechte nic ze svého vnímání skutečnosti vzít, to je úplně v pořádku. To, co zde prezentujete Vy, je neškodné, nikomu kolem Vás to neublíží.
          Možná se jen trochu podivuji nad tím, že přestože se věnujete studiu duchovních věd 30 let, není Vám jasná základní abeceda, možná je to způsobené právě tím, že si nenecháte nic „vzít“, ale to je z hlediska mého zájmu a priorit naprostá nula. Nenechte se mými případnými příspěvky rušit.

        3. Věro, budete se divit, ale rozdělování citu a emocí provádím až v posledních letech a jsem za to vděčná. Ono bez jistých zkušeností to nejde a jak psal pan Degon, k některým zkušenostem v praxi se člověk dopracuje až po řadě let.
          Chápu, že nejspíš nechápete. Já bych před lety také nechápala.
          I Vy se nenechte mými názory rušit, opravdu k tomu určeny nejsou.

        4. Paní Dano, ač netázán, dovolím si vstoupit do Vaší diskuze na téma cit a emoce, a to pojetím – poznáním, které jsem tu uvedl již před několika léty a se kterým se ztotožňuji. Není nutné o něm diskutovat. Pokud si to přečtete, snad si z toho něco odnesete :

          „Je totiž ještě nutné objasnit definice již zmíněných pojmů postoj a emoce, které jsou v lidském jednání a chování naprosto jednoznačně důležité a určující! Na naši mysl působí nejdříve dojmy. Z nich pramení pocity a na jejich základě se vytvářejí postoje mysli. Ty jsou již záležitostí naší interní – subjektivní volby pro danou chvíli. Emoce, tj. hnutí mysli, vzrušení či dojetí, jsou pak potenciálem – souhrnem – takovým zásobníkem reakcí uložených hluboko v psychických mechanismech naší bytosti a vycházející z mnohačetných zkušeností z minulých životů.

          ( omlouvám se, že teď bude jakoby odbočení, ale pro celé mé pojetí je to důležité )

          A tady jsme opět u malého připomenutí velmi důležitého přírodního zákona, zákona KARMY a reinkarnace! Nutno podotknout, že předpokladem pro vyslovení souhlasu a přijetí předchozího logického postupu DOJEM-POCIT-POSTOJ, je tedy určitý souhlas s tímto karmickým zákonem. Ten říká, že za vše, co vykonáme, ať dobrého či zlého, se nám dostává zpět stejná odplata. Tedy zákon akce a reakce, který eviduje dobré i špatné myšlenky, činy i skutky a pro naše poučení nám je vrací, jako setbu – viz. Ježíš – co jsme zaseli, musíme sklidit! Zasejeme teď, ale sklízíme – nevíme kdy!? V tomto životě, v příštím, za dvě stě let?? A tento hmotný svět neopustíme dříve, dokud všechny tyto naše dluhy nezaplatíme do posledního haléře! A to je ta zmiňovaná škola života pro duši, poznání sebe sama.

          V NZ říká Ježíš jednomu dlužníkovi, že neopustí tento svět, dokud nezaplatí svůj dluh do posledního haléře! Říká mu tím snad, že bude na světě živ tak dlouho, dokud ten dluh nezaplatí?! Ne! Říká, že tento svět opustí až tehdy, když vyčistí svoji mysl, čímž zaplatí své dluhy; jinak řečeno – domů k svému Otci, ze stále se opakujícího procesu rození a umírání, se navrátíš tehdy, kdy k tomu budeš připraven!

          Mysl tedy zastává postoj a tento vybraný postoj je klíčem k „nějakému skladišti“. A určitý klíč z jejich obrovského svazku, který se nám nastřádal za mnoho životů, umožní pak vstoupit hluboko dovnitř. Dominantní je však mysl, která má představivé – tvůrčí síly a jako určitý STAVITEL otevírá DVEŘE a aktivuje zmíněné reakční potenciály /!!!/ těla. Mysl se tím dostává do zásobárny karmických vzorců a tady POSTOJ již jen otočí příslušným klíčem a otevře tak cestu do databáze uložených emocí!!!!!!

          Co nám tato definice postupných kroků přináší pro praktický život? V určité fázi našeho života se vždy můžeme zamyslet, jaký život si chceme zvolit. Zda chceme světlo, jednotu, harmonii a řád či opačné principy, jako je tma, nepochopení, chaos nebo odloučenost. Stanovme si IDEÁL a naší svobodnou vůlí se rozhodněme pro určitý postoj, který tak určí naše směřování. To generuje skutky a činy a projeví se i v chování a vztahu k jiným lidem. Když jsou našimi rozhodujícími atributy nenásilí, tolerance, pokora, odpuštění a láska, pramení z nich dobro, a tak můžeme být dovedeni na duchovní cestu, která je naprosto odlišná od cesty v materialisticky založeném světě, ve kterém více vládnou již jmenované opačné hodnoty.

          – – – – – – – – – –

          Doplním jen, že u „pravého“ pojetí emoce je postup velmi rychlý. Dojem-pocit-postoj-a navenek následuje projev emoce = otevření „skladiště“.

          Pěkný večer.

          Venda

        5. Pane Žáčku, jen jsem to přelétla. Myslím, že mluvíte mírně o něčem jiném než já. Mně šlo o rozlišení toho, co mi říká duch (Vy říkáte duše) a co mi říkají (někdy vnucují) další nižší složky lidské bytosti.
          Emocionální tělo prostě není totožné s Boží jiskrou člověka. A to si představte ještě podrobnější rozlišení rozumu, emocí a řeči samotného ducha. Nemá cenu o tom zde diskutovat, neboť to tu každý prožívá jinak, někteří vůbec. Pro mě je zde toto téma mrtvé.

        6. ad: jen jsem to přelétla.

          Věřím. Slyšela jste někdy o „plevách ve větru“?

        7. Plevy?
          tvoří Jednotu, ač každá z nich je jedinečná. Jedna je tenká, druhá tlustá, další krátká, dlouhá,bílá, žlutá,…liší se nejen vnější povrch, i kvalita je různá. A přesto, není lepší být bílou, než žlutou plevou ani zlutou než bílou..
          Ale když jsem pleva bílá a budu se snažit být plevou krátkou se vším, co to nese, budu nešťastná,
          Až mi někdo prozradí, že jsem pleva bílá (pokud to již sama nezjistím), budu šťastna, nebudu pleva zmítající se bezmocně ve větru, ale pleva bílá, letící spolu s ostatními plevami,…

        8. Ano, Boží jiskra ani řeč samotného ducha není otázkou postoje mysli.
          Jak správně rozlišovat? Inu řekla bych individuální cestou.
          Možná jen podle toho, když v dané chvíli člověk cítí dokonalou harmonii, klid a mír, je vše v pořádku. Pokud nikoliv, je někde faleš, rozpor, … něco není v pořádku.
          A pak je na rozhodnutí člověka, co s tím udělá, co poslechne.

        9. Vendo, komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí, natož aby pochopil, co píšete
          ale jinak vysvětlujete moc hezky…

        10. ad: komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí

          Svatá Pravda, Svatá Pravda…

        11. Ano, komu není shůry dáno …. platí to všemi směry.

          Příznivý večer s jakousi neznámou Karpetou v žaludcích.
          :-)

        12. ad: Ano, komu není shůry dáno …. platí to všemi směry.

          Omyl! Platí to jen vůči těm a „jedním směrem“, kterým „není shůry dáno“. Věřte nebo nevěřte, ale to je prostá logika, mýtů (domněnek, subjektivit, „názorů“ a sraček všeho druhu, nevyjímaje) zbavená.

          A plní se na nich proroctví Izaiášovo: ‚Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět, a neuvidíte. Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže neuvidí očima a ušima neuslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se – a já je neuzdravím.‘ Blažené vaše oči, že vidí, i vaše uši, že slyší.“ (Mt 13,13-16)

        13. ad – Emoce, tj. hnutí mysli, vzrušení či dojetí, jsou pak potenciálem – souhrnem – takovým zásobníkem reakcí uložených hluboko v psychických mechanismech naší bytosti a vycházející z mnohačetných zkušeností z minulých životů.
          ________________________________

          Jak prosté…ale co když tomu tak Vendo není?

          ad – Doplním jen, že u „pravého“ pojetí emoce je postup velmi rychlý. Dojem-pocit-postoj-a navenek následuje projev emoce = otevření „skladiště“.

          A co když je to, Vendo, jinak? Co když to první, co působí na mysl není DOJEM, ale VJEM ?
          Co si pak počnete s Vaším „pravým“ pojetím emoce a tzv. velmi rychlým postupem?
          :-))

        14. A co když se i vy, paní Věro, mýlíte?
          Ať tak či onak, svět se nezboří.
          Dal jsem sem pro paní Danu v dobré víře jen nějaké podklady. Nic víc. Ať bere či nebere.
          Jak ona, tak i Vy, když reagujete, naložte si s tím, jak uznáte za vhodné. Další diskuze z mé strany není vůbec nutná.

          Pěkný den.

          Venda

        15. Diskuse není nutná, protože není o čem diskutovat.
          Pojmy nejsou dojmy. Dobrá víra Vás sice šlechtí, ale i v dobré víře se člověk může mýlit. Je-li na omyl upozorněn a přesto na svém výroku trvá, pak už nejde o omyl, ale o umanutost a demagogii.
          Mějte se.

        16. Pojem – dojem – vjem či i průjem.

          Každý si to rozebere, jak cítí. Já jsem paní Daně sdělil svoje poznání – to, jak tomu rozumím.

          Proč bych Vám měl vysvětlovat nějakou posloupnost. Ostatně, je to v diskuzním příspěvku pro paní Danu.

          Venda

  10. ad – Život s vodou v hlavě
    Vážné onemocnění mozku, jež vede k jeho zvodnatění, se odborně nazývá hydrocefalus (hydrocefalitida). Tato choroba způsobuje trvalé změny struktury mozku a jeho částečnou až úplnou přeměnu ze stavu pevného na tekutý.
    ___________________________________

    Svatá prostoto…………….
    http://www.wikiskripta.eu/index.php/Hydrocefalus

    1. :) Věro, s Vámi bych si rozuměla :)

      Třeba by si Dana rozuměla s Karpetou? :)
      Ne, proboha, Dana je Karpeta ?! :)

      1. Ema napsal: 3.8.2014 (14:21) :) Ne, proboha, Dana je Karpeta ?! :)

        Tady zřejmě někomu úplně přeskočilo. Jakási/jakýsi Karpeta, co to má znamenat? Skutečně slušný ústřel. Úroveň je zde tedy opravdu specifická, kromě názvů v nadpise článku snad i chorobná podezíravost?

        1. No, Karpeta je jeden takovej….něco jako Vy :))

          A že sem pořád lezete, když Vám tu nikdo nerozumí?

        2. Vás to zajímá, když jste použila větu tázací?
          Ono je v řadě věcí i přínosné, aby se tu lidé projevili. Každý, i Vy.

        3. No, Karpeta je jeden takovej….něco jako Vy :))

          že by Vám nějaká Karpeta ležela v žaludku? klidně si tam položte koho chcete, je to Vaše svobodná volba a na mě nemá vliv

      2. Tentokrát rada ode mě.
        Neber jméno Boží nadarmo.
        Zřejmě to neznáte.

        1. A to zas já jo, když si teď říkám – Bože, do čeho jsi dal duši….

      3. ad – :) Věro, s Vámi bych si rozuměla :)
        _______________

        Těžko říct….po zkušenostech z „duchovních“ diskusí se mi to spíš jeví tak, že si nerozumí nikdo s nikým. Asi je to dané tématicky, otázky duchovního charakteru sice nakonec dospějí k prostinkým odpovědím, ale začínám nabývat dojmu, že asi opravdu to není práce pro samouky. Někdy mi to tady připadá, jako když se parta slepých vydá hrát hokej. Mlátí kolem sebe na všechny strany, ale aby se ztišili a vnímali, to je takřka vyloučená věc. Mnoho je povolaných, ale málo vyvolených. Možná někomu tyhle debaty pomůžou, to bez debat, ale to předpokládá skutečné Setkání s velkým S. To jsou ale výjimky, jinak jsou to vesměs jen exhibice. Ale člověk asi má tu potřebu, ventilovat svoje myšlenky a „větrat duši“, tak proč ne. Taky občas ráda pohovořím s inspirujícím člověkem, často se pak vynoří skutečnost, o které jsem nevěděla.
        Našla jsem touhle cestou spoustu zajímavých věcí, fakt hodnotných.

  11. Pane Degone, ještě se vrátím k mému druhému příspěvku pod Vaším novým článkem.

    Mimochodem, tento Váš článek se, podle mne, více týká světa hmoty, světa problémů lidí, než duchovního hledání, hledání pravdy, cesty návratu k Bohu.

    Ad.
    Fanatizmus a dogmatizmus majú v celospoločenskom meradle význam morálny, ale aj politický (mocenský). Poznáme však aj fanatizmus náboženský, spravodlivosti, pravdy, povinnosti, zdravia, či umelecký, športový, alebo rasový. Hnacou silou fanatika je tvrdošijnosť, intenzita a dôslednosť, typická v situáciách ohrozenia života, keď je potrebné zapojiť do boja všetky svoje sily.

    Již hned v první a druhé Vaší větě z Vašeho textu toto jednoznačně sám potvrzujete.

    Snad Vám nebude vadit, když pro důkaz práce mysli, / a její mj. „výmysl“ fanatismu a dogmatismu / a její skutečnou podstatu, její nenahraditelnost tady ve světě lidí, použiji citaci z Matoušova evangelia – kapitola 22:
    36:“Mistře, které přikázání v zákoně je největší?“ 37:On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ 38:To je největší a první přikázání.

    Ježíš tím určitě nesděloval svým učedníkům něco ve smyslu, jak jste mi napsal Vy: „…aj ja ďakujem Vám, že ste spomenul tú indickú dogmu podľa ktorej je za všetko zodpovedná MYSEĽ človeka. „Myseľ“ a „karmický zákon“ sú dve základné dogmy ktorej je podriadená myslenie, cítenie a konanie Inda, lebo to je ona „svätá pravda“, ktorú si je treba uctievať a ktorej sa je treba klaňať.“

    Podle Ježíše je mysl indickým dogmatismem? Snad ne?

    Když vyloučím karmu a věnuji se jen mysli a viz.také při vědomí uvedených veršů od Matouše, musím znovu zdůraznit asi toto :
    – milovat celým srdcem, to pro mne značí opravdovou lásku, vycházející z centra čistých citů, horoucích pocitů, z duchovního srdce.

    – milovat celou svou duší se dá pokládat za samozřejmé – duše, pocházející od Boha jako oživující princip ve světě hmoty, zcela přirozeně, po poznání ubohosti tohoto světa hmoty, utrpení, pomíjivosti, nemocí tělesných i duševních,………, inklinuje pro návrat z tohoto svého vězení v těle člověka k Bohu – to moje „dá se pokládat“ píšu proto, že drtivá většina lidí svoji duši nezná. (dobré ale je, že toto vězení opravdu může být ukončeno, ale to Vy moc dobře víte )

    – milovat myslí je obtížné, přímo nejobtížnější, protože mysl ve většině případů slouží tělu, jeho smyslům, jejich žádostivostem, mnoha přáním a touhám, chtíčům, chtivosti, hněvu a zlobě, lpění a egoismu….. a k tomu patří i to, o čem píšete, že mysl vymyslela / ne Vaše, ne moje / i fanatismus a dogmatismus. I ty jsou také tím, co člověka odvádí od lásky k Bohu a od plnění přikázání Ježíše Krista. Pro Vaší informaci- dále je to např. lstivost, sobeckost, lhaní, proradnost, závistivost, žárlivost, mstivost,vědomé ubližování, špatné mluvení – i sprosté o jiných, lakomost, podvádění, úplatnost, zlodějství, samolibost, pýcha, pocit nadřazenosti, urážení, nemístná kritika, hubování a nadávání druhým, snadná vznětlivost…a ještě mnoho dalších negativních projevů mysli !

    Proti těmto negativním projevům mysli patří ctnosti, tedy pravý opak negativity mysli :
    cudnost, zdrženlivost, střídmost, schopnost odpouštět a tolerance, spokojenost a radost ze života /jaký to je krásný dar /, schopnost správně rozlišovat, dobrý úsudek, nepřilnutí, nestrannost, klid, pokora, skromnost….. !

    S tou Indií, jak jste mi napsal, jste, podle mého názoru, prostě šlápl vedle. A také je podivné, že Vy, láskyplný člověk, používáte v diskuzi ironie. A to hned na začátku, kdy jste to nemusel používat. Ale, a to vždy každému zdůrazňuji – Vy se svobodně o všem rozhodujete a jste si za své pak již vyjádřené myšlenky i do určité míry zodpovědný.

    Speciálně ještě jednou pro Vás to křesťanské : „Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.“ A mysli se prosím nebojte. Doporučuji, naučte se ji i ovládat a pak se nemusíte inspirovat u mne a hledat za mými články a diskuzemi nějaký příklon k fanatismu a dogmatům. My se tu totiž, tedy kdo chce, svobodně a o své vůli, informujeme o svých názorech a pokud, a zase teď mluvím za sebe, se mi něco nelíbí, s něčím nesouhlasím, optám se a naposledy, vypínám. Jako špatný televizní program.

    Pane Degone, věnujte se prosím zdejším některým ženám. Váš příspěvek o fanatismu a dogmatismu je inspiroval k hledání definicí vědomí, citu, emocí a dalších aspektů, které je dobré na duchovní cestě znát.

    Pěkný a klidný večer. Před chvíli tu proběhla silná bouře s až tropickým lijákem.

    Venda

    1. Pane Vendo:
      Ste skutočne dobrým eskamotérom a iluzionistom a skvelo dokážete narábať so slovíčkami, ale už mnohí spoznali, že sú to všetko iba lacné triky, ktoré majú v publiku vyvolávať úžas a odbiv nad Vašimi schopnosťami.
      Pani Věra napísala: Pojmy nejsou dojmy. „Dobrá víra Vás sice šlechtí, ale i v dobré víře se člověk může mýlit. Je-li na omyl upozorněn a přesto na svém výroku trvá, pak už nejde o omyl, ale o umanutost a demagogii“. Ako vidno, je to stále o tom istom – fanatizme a demagogii. Ale, nie ste v tom sám. Je to problém súčasného sveta…
      Pekný deň (pokiaľ možno)!

      1. Pane Degone, jen tak povzdechnu. Moc nekomunikujete. Na to, že tu spolu diskutujeme již dlouhou dobu, mlčíte. Ještě že máte podporu paní Věry a můžete se o její slova opřít.

        Ještě jste mi také neodpověděl, co fanatismus a demagogie značí v pojetí Indie, co značí a jaké jsou projevy v pojetí křesťanství.

        Dva hlavní problémy dneška nebo lidstva…., vždy to byla mysl,mysl a zase mysl, a ovládání lidí, a to různými nástroji mysli. Ani to nechcete připustit. Fanatismus a dogmatismus k tomu také slouží a sloužila, a jak je vidět u Vás, i sloužit bude.

        Tak co s Vámi, milý synu / Z Marečku, podejte mi pero /…., ani já Vás nepotěším.

        Váš článek, ke kterému jsem Vás inspiroval, mne nezaujal. K němu již nelze z mé strany co dodat, resp. Vám, jako autorovi článku je jedno, co diskutující píše.

        Buďte moc zdráv.

        Venda

        1. Vendo ?

          No nic, jdu. Plevy jsou fajn. Tena napršelo a nelítaj.

  12. ad – Pojem – dojem – vjem či i průjem.

    Každý si to rozebere, jak cítí. Já jsem paní Daně sdělil svoje poznání – to, jak tomu rozumím.

    Proč bych Vám měl vysvětlovat nějakou posloupnost. Ostatně, je to v diskuzním příspěvku pro paní Danu.
    _________________________________

    Vendo, je fascinující, jak rozdílné jsou Vaše teorie a Vaše praxe.
    Připojíte se do dialogu mezi Danou a mnou, píšete tam jakási moudra a když se krotce ohradím vůči něčemu nepravdivému, začnete se nafukovat, „ať si to každý přebere“ a „proč byste měl zrovna mně něco vysvětlovat“. Co tohle je za nadutý přístup?
    Vendo, říká Vám něco slovo ODPOVĚDNOST? Je skutečně na pováženou, jakým způsobem zacházejí někteří samozvaní guruové s pojmy a s logikou vůbec…
    Hodinky a holinky opravdu nejsou totéž, i když se oboje natahuje, a DOJEM opravdu není primárním, mysl stimulujícím faktorem. Je pro Vás vážně tak těžké vnímat rozdíl?

    1. Paní Věro,
      především, oslovil jsem paní Danu pod jejím příspěvkem.

      Překopíroval jsem ji „něco“ z dřívějška, co byla součást jednoho mého článku.

      Napsal jsem ji v úvodu – podotýkám, že jí, ne Vám : „Pokud si to přečtete, snad si z toho něco odnesete?

      Šlo mi o to, aby se mohla seznámit i s takovým pohledem.

      Ji to nechalo celkem klidnou, přelétla to jen očima. Vy se v tom hrabete a přehrabujete.

      Je mi jedno, že si v konceptu mysli upřednostňujete vjem a já z práce mysli, v pojetí Mistrů, z práce její části manas a čitta, dojem, které tyto části mysli zprostředkuji pro tzv.budhi. Je mi také jedno, zda je Vám tento koncept cizí.

      Ale mohla byste, kdybyste chtěla, říci zdejším diskutujícím o Vaší filosofii – názorech – co je podle Vás po životě….atd..

      Venda

      1. ad – Ji to nechalo celkem klidnou, přelétla to jen očima. Vy se v tom hrabete a přehrabujete.
        _________________

        :-))
        Vendo, mě to taky nechalo celkem klidnou a taky jsem to jen přelítla vočima. Rozdíl asi bude v tom, že já těma vočima vidím.

        ad – Ale mohla byste, kdybyste chtěla, říci zdejším diskutujícím o Vaší filosofii – názorech – co je podle Vás po životě….atd..

        Ano, to bych mohla. Co za to?

        1. Paní Věro, píše se očima, ne vočima. Vždy, když začínáte slovně divočit /také projev Vašeho ega/, tak používáte nějaké nesprávné tvary slov /že je nechápete, to jiná věc / a nebo vulgarismy. I na ty asi již brzy přijde.

          Proč si myslíte, že paní Dana svýma očima nevidí? To je odvážné tvrzení. Opět ale troška toho Vašeho ega, že? Já, já, já ……vidím… .

          Ad.
          Ano, to bych mohla. Co za to?

          Ale, nemohla. Vy totiž je nemáte. Jen reagujete na některé lidi. Vaše ego to potřebuje jako kuchař sůl. Prostě, jste naše Věra, takový „hledač světla“ na těchto stránkách.

          Ale radu bych Vám dal, i když není za co. Pozor na působení karmického zákona. A také, člověk nemá očekávat stále nějakou odměnu. Buďte trochu karmajogínkou.

          Pěkný den.

          Venda

          P.S.

          paní Věro, prosím pište a pište dál. Baví mne číst Vaše reakce. Jsou takové neotřelé.

        2. ad – paní Věro, prosím pište a pište dál. Baví mne číst Vaše reakce. Jsou takové neotřelé.

          To nejste sám, Vendo.

          ad – Ale, nemohla. Vy totiž je nemáte

          Ptám se – co za to? Chci vědět, jak moc si takové informace ceníte.

      2. ad – Je mi jedno, že si v konceptu mysli upřednostňujete vjem a já z práce mysli, v pojetí Mistrů, z práce její části manas a čitta, dojem, které tyto části mysli zprostředkuji pro tzv.budhi. Je mi také jedno, zda je Vám tento koncept cizí.
        ____________________________

        Je Vám jedno, že mystifikujete? A co Vaše karma, ta je Vám taky jedno? Kdybyste napsal že papouškujete „pojetí Mistrů“, tak to přejdu mlčky.
        Mně je zase ukradená nějaká máňačitabudhi. Je mi jedno, že je Vám to jedno. Ale není mi jedno, když někdo kecá nesmysly a vydává je za moudrost.
        Šmudlo…..:-)))

        1. Ad.
          Ale není mi jedno, když někdo kecá nesmysly a vydává je za moudrost.

          Paní Věro, to, co jste napsala o moudrosti, je Váš zřejmý pocit. Asi to tak cítíte. Já jsem totiž nikdy nenapsal, že něco, z Řecka, Indie, Persie, z Číny, z Egypta,…., je moudrost, ale uváděl jsem to, jako učení, poselství lidem, to, že když to přijmeme, nás může posunout v poznání.

          Ale jsem rád, že Vy to máte – nazýváte – připouštíte jako moudrost.

          Díky

          Venda

  13. Lidi,ze vas to porad bavi,omylat dokola jiz stokrat zde vyrcene a napsane … Vzdyt se furt dokola opakujete,staci jen nahlednout zpet do diskuzi.

    Preji vsem krasny den,tedy ten den tam venku za oknem ….

    1. Odpadla mi pracovní směna. Je tu krásná bouřka. A u Vás?

      1. Dnes mirne zatazeno maticko,ale uz tri tydny nezaprselo.Tu krasnou bourku bychom zde potrebovali,uz me trochu unavuje furt po ranu zalevat.Vzdy se odpoledne udelaj krasna mracna,ale pak si klidne odplujou nekam nad more,kde vyprsi,jako kdyby ty ryby meli malo vody :-)))

        1. Moře, ba ani řeku u nás nemáme, navíc bydlím na kopci. Ale je z něj vidět dost daleko a já sleduju mračna, kam odplují, nebo jak se dva v jeden spojí, které náš kopec odkloní, které ne,…:-)
          Dnes nás obešla 3 bouřková mračna, pršelo jen trochu, včera to však spadlo (18 mm, což je na naše poměry hodně) :-)

  14. Věra vyššie píše:

    Hodinky a holinky opravdu nejsou totéž, i když se oboje natahuje, a DOJEM opravdu není primárním, mysl stimulujícím faktorem. Je pro Vás vážně tak těžké vnímat rozdíl?

    Ano, je to možné, ale chcem doplniť, že okrem hodiniek a holínek sa naťahuje aj kondóm. A na ten prosím vás nezabúdajte. Je to jedna z vecí, ktorá nás všetkých zachráni od hladomoru. Pretože ak budeme dôsledne poslúchať ,,dedinské dristy“, nejakého Jehovu, tak by nas za pár rokov bola 100 miliard a kto by nás živil? Matičko skákavá, ten Jehova potratil asi aj poslednú kvapku toho ONÉHO“, čo mu daroval jeho Stvoritel. Ozaj ,kto stvoril Jehovu ? Bol to ten Modrý Kokodýl, ako ukazujú jaskynné malby v Sencordubáte?

    1. Milý Anonyme!
      Neviem za koho Vy považujete Jehova, niekto ho považuje za Boha, ale iný za diabla (satana). Podľa Biblie dal židom moc vládnuť (konať na zemi zlo) a ono sa vo svete fakt aj uplatňuje. Diablovi dal moc nad svetom nie Stvoriteľ (ktorý vládne nie mocou, ale láskou), ale človek bez lásky. Je duchovným výtvorom človeka a na svete vládne prostredníctvom svojich sluhov, ktorých má však mnoho. Tým je daná aj jeho moc, lebo má mnoho sluhov. Ak by ich nemal, nemal by žiadnu moc a uplatňovala by sa vo svete iba Božia vôľa a láska. Ježiš z ľudí vyháňal zlých duchov a tak sa snaží konať aj KC (aj Vatikán), ale to sú iba ojedinelé prípady, lebo viac je takých, ktorý robia pravý opak (pedofília a pod.). Ak si nebudeme vytvárať domnienky, tak realita sveta nie je práve najružovejšia…
      Pekný deň!

      1. ad: Ak si nebudeme vytvárať domnienky, tak realita sveta nie je práve najružovejšia…

        Naprostý souhlas, Degone. A právě a jen tou jedinou podmínkou je ono prosté: nevytvárať domnienky. Realita je vždy jen taková jaká je. Vše ostatní jsou iluze a bludy.

  15. Dobrý den všem.

    Někdy se tu nestačím divit, jak diskuze jsou vedeny avšak ve vší slušnosti a počestnosti, až se jeden smíchem za břicho popadá. Aneb jako malé děti mi tu někteří diskutující příjdou, ale díky Bohu za ně.

    Také si s dovolením přihodím polínko do „ohně“.

    Možná se mýlím, pak mne omluvte, ale zdá se mi, že část diskuze zde se věnuje otázce, jak vlastně věřit co je pravdu a lží, až už:
    – to ‚slyšíme‘ v hlavě (duch, duše, ego, mysl? – v tomto se mi líbí rčení z Bhagavhadgíty co je nad čím atp..)
    – a nebo z úst někoho s kým se bavíme
    a světe div se, vzpomněl jsem si jeden rozhovor.

    Onehdá mluvil jsem se svým kamarádem bezdomovcem o společném známém – byl to hudebník, mnoho alb již vydal. Přemýšleli jsme společně, jak mu věřit, po tom co udělal? (vězte že inteligencí přečnívá ostatní, rozsah znalostí neuvěřitelný, počet jazyků kterými mluvil bral dech, ale postupem času – někdo byl přesvědčen jeho klamnými činy jiný to mohl poznat po chvíli – snad aura :?, víme že si v ledasčem dost vymýšlel)

    „Jak poznat na takovém člověku, že lže? Pověz bezdomovče, jak?“, ptám se ho.

    Pohlédl na mne a povídá: „Já ho prokoukl. Takový člověk nežije přítomností. Jeho mysl bloudí v minulosti i v budoucnosti, protože aby svůj klam dokonal k dokonalosti, musí na to myslet a mýt vše připravené. Bude míchat pravdu se lží, abys nepoznal. Proto chceš-li vědět jestli lže nebo ne, neptej se ho na minulost ani na budoucnost, ptej se ho na přítomnost v tom co chceš dozvědět.“

    Jaké moudro se v tom skrývá, už nechám na vás, nicméně ona ta rada se velmi těžko praktikuje, když člověk neví, jak se správně ptát.

    Může logika mysli nad lží zvítězit bez citu?

    1. ad – Může logika mysli nad lží zvítězit bez citu?
      _________________________________________

      Jednoduchá a prostá odpověď zní:
      Při hledání pravdy se neobejdete bez citu pro logiku.
      Aneb: komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí.

      1. Hmno, především je asi potřeba říct, že nic takového jako „logika mysli“ ve skutečnosti neexistuje. Logika je logika a mysl je mysl. To je prostá logika, mýtů, iluzí a všelijakých těch subjektivních představ a rádoby názorů, zbavená. Někdy se jí také říká Occamova břitva.

        Problém neexistuje – mysl je problém (Osho)

        1. Pro Honzu,

          chvilku jsem zvažoval, zdali „logiku mysli“ dále rozvádět, ale mám v tom teď díky Vám trochu nejasno.

          Do včil jsem si myslel, že mysl používá logiku a dá se tedy říci, že pak mysl uvažuje logicky anebo naopak nelogicky(různé bipolární afektivní poruchy?).

          nicméně ve významu „Logika mysli“ mi to teď příjde opravdu nesmyslné a proto s Vámi souhlasím, že nic takového jako „logika mysli“ ve skutečnosti neexistuje.

          Možná by bylo lepší vyjádření výše uvedené otázky trochu jinak:
          Může mysl využívající logiku prohlédnout lež bez citu?

          Líbí se mi vyjádření paní Věry:
          Jednoduchá a prostá odpověď zní:
          Při hledání pravdy se neobejdete bez citu pro logiku.
          Aneb: komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí.

          To ovšem znamená, že defacto nemůže bez citu lež prohlédnout. Uf to je ale záludnost, protože jen cit, nestačí.

          Každopádně jsem rád, že v tom svém chaosu mám zase o něco víc pořádek :)

          Díky Honzo a Věro

        2. ad – To ovšem znamená, že defacto nemůže bez citu lež prohlédnout. Uf to je ale záludnost, protože jen cit, nestačí.
          __________________________________

          Nic záludného na tom není.
          Záludnosti si vyrábějí lidé sami, vyrábějí si sami na sebe jazykové pasti, ze kterých se nemůžou vyhrabat ven. Například tím, že se pokoušejí za každou cenu definovat jednotlivé abstrahované pojmy.
          Co to je – CIT? Co je OKO? Co je NOHA? Co je LÁSKA?
          Abstrakce, bez konkretizujících znaků, proto je nedokážeme jasně definovat.
          Teprve až slovo „položíme na pozadí kontextu“, až je konkretizujeme, pak mu můžeme rozumět a chápat jeho smysl.

          Psala jsem o „citu pro logiku“. Ne o jakémsi abstraktním „citu“.
          Cit pro logiku, cit pro pravdu, ve smyslu ARÉTÉ, neboli zdatnost, dokonalost, statečnost, ctnost ve smyslu schopnosti, zdatnosti duše k moudrosti a spravedlnosti.
          /viz. Sokratés, Platón, Aristoteles, Hogenová, Exupery….atd./

        3. pro Honzu,

          děkuji za podnětný link na zajímavé článek i stránky.

          Vzpomínám si, žel již matně, na jedno rčení z budhistické knížky, co mi mistr Lo-Kwon vtloukal do hlavy:

          „Silou svého srdce a svých ctností přísahám, že prohlédnu všechny své nevědomosti, abych byl lepším člověkem.“

          nebo tak nějak to bylo. No a světe div se, do dnešního dne s tím prohlédnutím tak trochu „bojuji“ :)

        4. ad: „Silou svého srdce a svých ctností přísahám, že prohlédnu všechny své nevědomosti, abych byl lepším člověkem.“…nebo tak nějak to bylo.

          Hmm…:-) No nejsem si moc jistej, jestli zrovna „silou“, tedy „násilně“, lze prohlédnout (nevědomost nevyjímaje). A upřímně řečeno, z onoho „být lepším člověkem“, se osypavám už docela…:-) Co to je to „být lepším člověkem“, co to znamená?…-)) Víte, GinBawe, pro mě je nejdůležitější BÝT, což znamená být sám sebou, navzdrory všemu a všem být „svůj“ a mít se rád.

          Miluj a dělej, co chceš (Sv. Augustin)

  16. Degton vyššie píše:

    Ak si nebudeme vytvárať domnienky, tak realita sveta nie je práve najružovejšia…
    Pýta sa aj,
    Neviem za koho Vy považujete Jehova, niekto ho považuje za Boha, ale iný za diabla (satana).

    Podla mňa, je Jehova aj Satan kategórie v núdzi ,,vyhonených“ nadčlovekov, aby sa ludstvo bálo autority. Pôvodne bol jEHOVAl lEN , stelesnením ,,ochrancu“, jedného židovského klanu. Až neskôr, ked Židia zistili, že klan nemá silu zvládať okolie, bolo potrebné jeho vplyv a význam zväčšiť. Tak sa bezvýznamná ,,mátoha“, strašiak do kukurice, /ja viem, že bola objavená neskôr/,
    posilnila a nadobudla stvoritekskú rolu. Čiže , môj názor je ten, že Jehova je taká istá bludná ,,veličina“, ako Aladin, Dedo Vševedo a Tajtrlík s troma zlatými vlasmi. V období dospievania sú proste nenahraditelný, neskôr pre srandu králikov. Ano, počujem tie nesúhlasné hlasy.. Aj ja tuším, že niečo medzi Zemou a Nebom, nie je kóšer, ale neviem, čo to je, ako to vzniklo a či má aj nejaký plán. Ak také čudo existuje, je to kategória, ktorá so mnou, alebo s hocikým ,,debatovať“ nebude a ani nechce. Takže ked som mu ukradnutý JA, je aj ON ukradnutý mne. Amen…

    1. Degton pre Anomyma:
      Zdá sa, že máte výrazný zmyseľ pre humor, čo by sa mohlo považovať za pozitívum, ak sa v tom humore nevyskytujú výrazné známky cynizmu, čo by už nasvedčovalo na skrytú psychózu, alebo iný vnútorný nešvár.
      Práve dnes som s istým pánom diskutoval na rozpory v cirkvi a zhodli sme sa že tie západné cirkevné zoskupenia charakterizuje blízky vzťah k Biblii Starého zákona, kde sa boh prezentuje ako Jehova, kým východné cirkvi uznávajú Bibliu Nového Zákona, teda Ježiša a Boha ako Otca. A ako sú tieto dva pohľady rozporné v Biblii, tak sú rozporné aj prístupy ich vyznavačov k životu, kultúre, svetu a ľudskej civilizácii. Tu nemôže nastať nikdy zmier, ako nemožno zmieriť Boha a satana, alebo Ježiša a antikrista. Je to náš osud, že musíme žiť v takejto polarite.
      Zdá sa, že Vy ste sa ešte nezaradil do žiadnej z týchto polarít a tak sa vysmievate všetkému. Ale život na nás nalieha, aby sme toto zaradenie urobili, aby sme boli (podle Evangelia) buď „teplý, nebo studený“. Boh nás nechce viezť ako malé deti za ručičky, ale dal nám slobodnú vôľu rozhodovania. Preto „mlčí“, ale to nlčanie nebude naveky.
      Želám veľa srandy (optimizmu)!

      1. Myslel jsem si, že Židé a jejich Starý zákon = jejich náboženství, tedy judaismus, což jsou i jejich podrobné dějiny, patří k sobě se svým Hospodinem – Jehovou?

        A Bůh – Otec je pak především v křesťanství ? A nebo to tak není? Ale jestliže Bůh-Otec v křesťanství se umísťuje i do Říma /a ten je jednoznačně na západ od Israele/, tak lze toto tzv.věčné město podle Vás brát jako místo s působením východních církví. Tak které jsou potom ty západní církve s Jehovou?

        Nějak jste v tom nadělal zmatek, pane Degone.

        Venda

        1. Pane Vendo:
          Svoj príspevok som písal pre Anonyma, ale ten neodpovedá (asi je na dovolenke), a tak som vďačný aj za Vašu reakciu.
          Vyjadroval som sa k dejinám židokresťanskej církvi popisovanej v Biblii, ktorá sa pod vplyvom Ježiša rozdelila na vyznavačov Jehova (SZ) a vyznavačov Boha Otca (NZ), ktorá sa tiež rozdelila na dva prúdy Rímsky a Konstantinopolský (Carihrad). Táto Rímska kresťanská obec sa nazýva západnou a pôsobí najmä v Európe. Ale nie túto Rímskú „západnú“ kresťanskú cirkev som mal na mysli, ale tú ktorá pôsobí najmä v USA a ktorí stále vyznávajú ako Boha Jehova. Tohoto Boha majú na mysli Americkí prezidenti, keď prisahajú na Bibliu a sľubujú svoju vernosť (Bohu). Takýchto Jehovistických cirkví a siekt je v USA množstvo a nemá zmyseľ ich tu popisovať. Prejavujú sa násilnými metódami a poznáme ich aj u nás ako „Svedkov Jehovových“, „Mormónov“, „satanistov“ a pod. Z ich učenia čerpajú aj „slobodomurári“ a iné „tajné“ spolky obľúbené u politických elít USA.
          Pekný deň!

        2. Pane autore, jak toto víte, z jakých zdrojů a jak jim, přísahajícím prezidentům vidíte do mysli, že to tak jednoznačně tvrdíte ?
          „Tohoto Boha majú na mysli Americkí prezidenti, keď prisahajú na Bibliu …..“

          Při mé návštěvě USA jsem byl v křesťanském kostele – babtistického vyznání na bohoslužbě spojené s promocí studentů biblické školy, kde studoval můj zeť ze Slovenska. Nádherný zážitek. Chodil jsem v Kansas City i do „Domu modlitby“, kde celých 24 hodin, a to každý den, bylo stále otevřeno pro veřejnost – opět vše v duchu křesťanských církví.

          Kdo chce vidět satanismus, vidí ho, kdo zednáře či další sekty, může se s nimi potkat. Proč? Jak myslíme, takovými jsme a tak se projevujeme i navenek.Ale jak jistě víte, nic není náhoda.

          Pěkný den.

          Venda

        3. Vendo:
          „Jak vím, co vím?“ – To bych asi těžko vysvětloval těm, co pochodili celý svět a mají v malíčku všechnu moudrost světa (Sant Matu).
          Inak nesúhlasím s Vaším konštatovaním: „Jak myslíme, takovými jsme a tak se projevujeme i navenek“. – Možno si myslieť jedno a konať inak. Dôležitý je duch človeka, ktorý dušu buď dvíha k Bohu, alebo ju degraduje a špiní.
          Ale nechcem na uštipačné poznámky odpovedať v duchu zákona odplaty (oko za oko a …) ktorý vyznávate a tak Vám radšej požehnám a pozdravím Ježišovým pozdravom:
          „Pokoj Vám!“

        4. Pane Degone, upřímně, je mi to jedno, jak se chováte. Buďte ironický i zlý.

          Ale!

          Napsal jste větu: „Tohoto Boha majú na mysli Americkí prezidenti, keď prisahajú na Bibliu a sľubujú svoju vernosť (Bohu).“ ?????

          Napsal, že?

          Čtenář, kdyby tam četl, že „tohoto Boha ZŘEJMĚ /ASI,MOŽNÁ / mají na mysli američtí prezidenti….atd., tak čte, že je to asi, možná, tedy si to nějak myslíte. Ale Vy to konstatujete, jako nějaký ověřený fakt, nepřipouštíte nic jiného, než toto tvrzení.
          Tak se vzpamatujte. Nebuďte hned ironický. Ptal jsem se, odkud to víte.

          A z Vás je ihned potrefená husa. Proč, prosím Vás, připouštíte na můj slušný dotaz ihned odplatu, oko za oko….? Co jsem Vám tím udělal? Když to nevíte jistě, tak příště napište, že si to myslíte, že to tak nějak asi – možná může s tou přísahou být.

          Proč ta popuzenost?

          Díky za pochopení.

          Venda

        5. ad: Díky za pochopení.

          :-)))))))))))))))))
          :-))))))))))))))))))))
          :-)))))))))))))))))))))

        6. Pane Vendo:
          Pre osvieženie Vašej chápavosti si tu dovolím zverejniť jednu poviedku od čínskeho spisovateľa a mysliteľa Čuang-ćeho. Tu je:

          Radosť rýb
          Chuaj-ć a Čuang-ć sa prechádzali po brehu rieky. Keď sa zastavili na moste, Čuang-ć povedal: – Pozeraj, ako sa ryby od radosti vymršťujú nad hladinu.
          Chuaj-ć povedal: – Ty nie si ryba, nemôžeš teda hovoriť o radosti rýb.
          Čuang-ć mu odvetil: – A ty nie si ja, preto nemôžeš vedieť, či môžem hovoriť o radosti rýb, alebo nie!

          Pane Vendo, uvedomte si, že s Vaším pohľadom poznania (mysle) nemôžete preniknúť do môjho pohľadu poznania (mysle) a tak sa k nemu nemôžete ani vyjadrovať (či je pravdivé, alebo nie). Už ste sa naučil, že mystik môže získavať poznanie aj inou cestou, ako je tá zmyslová, tak prečo tie Vaše provokačné otázky? Ja dokážem „hovoriť o radosti rýb“, či sa Vám to páči, alebo nie…
          Pekný deň!

        7. Dík.
          Namalovala jsem smutek větvičky,
          kterou člověk utrhl.
          Vy nemůžete namalovat smutek větvičky.
          A přece se to stalo.
          Já tedy též dokázala….
          před záhalem vědomí.
          Každý záhal však jednou pomine,
          duše se opět rozzáří…

          Dík

        8. Matka, to vnímání srdcem je opravdu nádherné, ale často aj bolestné…
          Ale, taký je už tento náš pozemský život…
          Naozaj – je takého vnímanie zmysové, alebo mimozmyslové? A čo takí hudobní skladatelia, ktorí počujú „hudbu sfér“ a im stačí ju iba napísať na papier? Nemali by sme sa ich tiež spýtať „odkud to víte?“
          Pekný duchovne prežitý deň!

        9. Degone
          k 13.8.2014 (14:13) )
          teorii, odkud čerpám básničky, malby, vnímání srdcem i ostatní vědění, jsem dočasně částečně „pozapomněla“.
          A ano, ať již cítím, vnímám a vím cokoliv, není snadné to unést. Ale již na to nejsem (i díky Vám), sama.

          „Nikdy nic nevysvětlujte. Přátelé to nepotřebují a nepřátelé Vám i tak nevěří.“ Elbert Hubbard

          Trápení pozemské,
          trápení lidské.
          Že nepřítel je nepřítelem
          jen ve svém srdci lidském,
          netuší.

          Bytosti po paprscích jemných
          branou hvězdnou přichází.
          E.T. volá Zemi
          E.T. křídla andělská rozvíjí
          E.T. volá víly, elfy nebeské
          lidem na pomoc
          Hezký den :-)

  17. Ve Vašich příspěvcích se vyskytuje nadprůměrný počet sexistických výrazů, s dominujícím lascívním podtextem, se záměrem šokovat. Syndrom slepého voyaera.

  18. http://miklas.bigbloger.lidovky.cz/c/420503/a-vedomi-mistrne-zastrelo-ze-nevi.html

    …a vědomí místrně zastřelo že neví

    dnes 00:47

    (verše od 12.7.204 z vlahého letního podvečera)

    není co bychom mohli nevědět

    něco snad vědět můžeme
    asi nemůžeme vědět vše
    něco možná vědět nemůžeme
    jen není co bychom mohli
    NEVĚDĚT

    když to co víme to je pro nás svět
    a co nevíme to není

    a mezi tím
    jenom si myslime že nevíme
    to jenom věříme
    že víme že
    že víme co
    nevíme

    Sókratés se spletl
    když říkal že na rozdíl od sofistů kteří nevědí co nevědí
    on prý ví co neví

    spletl se protože…
    co my víme…?
    co vědět můžeme…?

    a přece měl Sókratés pravdu:

    vědění člověku
    ve společnosti
    čím zuby vlku
    ve smečce
    —————–

    a tu černá díra chrli a chrlí, vše, co přetavila chrlí. Hle, drahokam

Diskuse byla ukončena.

Magazín Gnosis - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů - provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2022

Máte-li zájem o publikování svého článku, pište na e-mail info@gnosis.cz.

Tento web používá jen nezbytně nutná cookies, která jsou zákonem povolena bez odsouhlasení.

Odkazy:

Slunovrat Agentura BYTÍ Záhady-Zdraví.cz Bylinkové království PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKA AOD - průvodce transformací Rahunta Společnost pro mezioborová studia, z.s. Česká Konference