mapa stránek || vyhledávání

Karma, jak je to doopravdy

Mnoho lidí o ní často mluví, ale málokdo skutečně tuší, jak funguje. Většinou si lidé drží nejasnou představu o tom, že když cokoli udělají, tak se jim to vrátí. Karmický systém obsahuje ale mnohem víc. Je to systém, díky kterému se pohybujeme na naší cestě ve stvoření. Systém, který naši cestu utváří. Co je tou skutečnou silou, kterou duch aktivuje karmické dění a řídí své putování světy, vzestup do výšin, nebo pád do temnot?

Kromě vědomí a myšlení disponuje duch třemi základními vnitřními stavy, kterými řídí své směrování, svůj osud. Těmito stavy jsou „líbí“, „nelíbí“ a „neutrální“. Tyto tři stavy jsou nejvnitřnějším duchovním postojem. Jimi duch směruje svou magneticko-přitažlivou sílu, která přitahuje určité vibrace, kterými se duch obaluje, a to zajišťuje jeho „pohyb“ ve sférách stvoření. Jsou to stavy, které jsou popisovány jako chtění ducha. Jelikož se ale celé divadlo stvoření odehrává bez prostoru a času, tak můžeme říci, že si duch tímto výběrem vibrací rozhoduje, jaký svět bude prožívat. Jakou vnitřní zkušenost chce absolvovat. Pokud to můžeme k něčemu přirovnat, tak na jaký TV kanál se bude dívat.

Tato přitažlivá síla pracuje stále, i když se snažíme sebevíce její projevy v hrubohmotném světě potlačit. Nelze tomu uniknout. V momentě, kdy se člověku něco „zalíbí“, je k tomu ihned připoutáván. Síla připoutávání je úměrná síle „zalíbení“. Stav „líbí se mi to“ je vytváření, navazování karmy, tedy svého budoucího osudu, své cesty. Rozhoduje kam, do jakých úrovní budeme přitaženi. Co bude tvořit naše okolí. Jsme automaticky posunuti mezi stejně smýšlející lidi. Nahoru nebo dolů, vše založeno na vnitřní podstatě. Duch vnímá karmické změny jako pohyb, cestu.

Pokud se nám líbí násilí, tak se následkem přitažlivosti stejnorodého dostaneme mezi lidi, kteří mají také zalíbení v násilí, kteří jsou vázáni na stejná myšlenková a citová centra a jejich mysl je neustále zaměstnávána a živena myšlenkami na násilí. Bez ohledu na to, jestli toto násilí již realizujeme svými činy, či nikoli. „Líbí“ nás posouvá vždy mezi stejně smýšlející duše! Naše okolí pak zobrazuje to, na jaký duchovní proud jsme se připoutali. V případě násilí to může být pustina plná útočných zvířat a ubližujících rostlin. V případě člověka odmítajícího duchovní svět je to tma a ticho, nicota.

Při tomto dění vždy platí pravidlo, že nejdříve se uplatňují ty nejhmotnější, nejtěžší vibrace. Mysl je vždy posunuta na nejspodnější část spektra celého svého myšlenkového světa. (Trochu jinak je to v hrubohmotnosti, viz dále.)

V momentě, kdy duch dosáhne určitého stupně zpětného působení od zvoleného duchovního proudu, přerůstá u něj toto „líbí“ ve štěstí. Proto mohou duše nalézat štěstí v provádění i temných skutků. Je to naplnění jejich touhy, naplnění jejich stavu „líbí“. Dosažitelná míra tohoto štěstí je však tím menší, čím více se frekvence oblíbeného duchovního proudu vzdaluje od standardní, vnitřní přirozené frekvence ducha. Jednoduše řečeno, čím temnější proud, tím více vzdálen od ráje a původu ducha a tím menší míru štěstí lze dosáhnout. Naopak na úrovni ráje už je možná síla štěstí nekonečná. Může se zvyšovat do nekonečna.

Následkem omezeného množství dosažitelného štěstí a vlastnosti ducha získávat/prohlubovat prožitky stále více, dojde každý duch v temnotách ke stavu, že už ho tento vzdálený proud už více nedokáže uspokojit. Už mu nemůže dát více štěstí. V ten moment ucítí duch prázdnotu takovéto úrovně a rozhodne se jít jinam. Vyvstane v něm obraz jiné vibrace, pro kterou se kdysi rozhodl svým „líbí“. (Pokud ještě existuje spojení) Zatouží svým „líbí“ po něčem jiném. Chce změnit místo svého působení. Ale stále zde zůstávají vazby, které si dříve k úrovni, ve které právě přebývá, vybudoval. Ty se k němu stále vrací zpět a drží ho tam, kde je. Aby se od nich duch opravdu odpoutal, tak přechází do stavu „nelíbí“, tím blokuje odchod jeho duchovní přitažlivé energie daným směrem a jeho vazby začínají oslabovat a odpadat. Zpětné duchovní proudy se mu již „nelíbí“ a při jejich zpětném působení mu začnou způsobovat vnitřní utrpení. Jsou něco, co již nechce, a proto trpí tím, že na něj stále působí, i když on sám již touží po něčem jiném. Stav „nelíbí“, či utrpení, je stav odpykávání, uvolňování vazeb. Kdo trpí, ten se uvolňuje z dosavadních vazeb, aby mohl přejít jinam. V temných oblastech se tyto duše ihned stávají oběťmi těch, kteří se stále ještě v páchání zla vyžívají. Duše trpí útoky od druhých tak dlouho, až vyčerpá všechny své vazby a může odejít. Umřít pro nechtěnou úroveň a znovuzrodit se jinde. Probudit se na jiné úrovni. V případě, že člověk ve svém chtění klesá, čekají na něj všechny jím zvolené úrovně nad tou, na které se ve svém pádu zastavil, všechny je musí zpětně projít a odtrpět, aby se dostal do světlejších výšin.

Tento princip se uplatňuje v rámci celého stvoření, ale pouze v hrubohmotnosti, tedy v mase a krvi na této planetě, se malinko odlišuje. Příležitost k inkarnaci do hrubohmotnosti nastává v momentě, kdy některé z duchovních proudů nasály tolik duchovní energie, že je jí dostatek k tomu, aby mohlo dojít k jejich vybití zobrazením se v hrubohmotnosti, hrubohmotným zformováním se. Uvolnění cesty takovému duchovnímu proudu se děje postavením planet, které tyto cesty pro každý druh v určitých periodách otevírají. V momentě, kdy má člověk přijít na hrubohmotnou Zemi, se vytváří jeho životní plán, od jeho narození až po jeho smrt. Je to automatický děj a jeho cesta je určována různými, již energeticky uzrálými duchovními proudy, na které je vázán ve svém spektru vazeb a které se střídají během života podle měnícího se nastavení planet. Tedy na rozdíl od jemnějších světů, dochází k střídavému vybití či vyžití různých proudů během jednoho života. Proto může duše prožívat střídavá období štěstí, utrpení nebo prázdnoty. Vždy podle duchovních proudů, které si připravila, na které je napojena. Podle nich se mění on sám, lidé v jeho okolí a v důsledku i jeho životní podmínky. To se týká rodiny, práce, koníčků nebo i jiných druhů společenství. Vždy je to založeno na přitažlivosti stejnorodého.

Hrubohmotnost svou hutností dovoluje setkávání různých duchovních proudů. Na Zemi může vedle sebe stát největší zlo vedle největšího dobra. Možnost jejich interakce vytváří ještě jeden, speciální pozemský druh karmické zátěže. Takový, který vše dosti komplikuje a jenž je částečně zodpovědný za současný chaos na celé planetě Země. Vyplývá z nutného zákonu vyrovnání. Pokud jsou duše ve své stejnorodé úrovni, interaktují se sobě rovnými a dochází k vzájemnému vybíjení. Nevytvářejí karmickou vazbu na sebe navzájem, ale na druh duchovního proudu a jeho centrum. To se odehrává dle již výše uvedeného popisu. Avšak v momentě, kdy dojde k interakci s jiným druhem duchovního proudu a jeho inkarnovanými představiteli, musí zákonitě dojít k nutnému vyrovnání takovéto interakce. Pokud dojde ke zcizení, odebrání něčeho jinému druhu, což může být například zdraví, život, prostředky nebo třeba i dobrá pověst, vznikne vazba mezi těmito dvěma subjekty a nutnost následného vyrovnání, tedy navrácení újmy zpět. Jelikož jsou ale oba účastníci mimo Zemi přísně odděleni, je nutná jejich opětovná inkarnace za tímto účelem vyrovnání. Smutné je to, že se přitom velmi často stává, že místo vyrovnání, dochází k dalšímu prohlubování a vytváření vazeb místo jejich ukončování. To platí zvláště u více temných lidí.

Jedinou možností, jak se těchto nechtěných vazeb zbavit, je odpuštění. Odpuštění všem, kteří nám ublížili, a požádání o odpuštění všech, kterým jsme ublížili my sami. Toto odpuštění je platné pouze, pokud je založeno na našem vnitřním postoji. Nestačí si říci: „Odpouštím.“ Je nutno vnitřním postojem darovat všem těm, kteří nám něco vzali, to, co nám vzali jako dar. Nechtít již vzaté zpět. Tím dojde k vyrovnání na základě našeho chtění a my se přitom zbavujeme povinnosti znovu se setkat s tím, kdo nám jakoukoli újmu způsobil. Když půjdou věci dobře, tak nám díky duchovní vlně odpuštění bude odpuštěna aspoň část našich vlastních vin. Naši věřitelé z nás ucítí vibrace odpuštění a mohou je sami přijmout a odpustit.

Pokud přijmeme za skutečnost výše uvedený popis, tak máme konečně klíč k rozluštění Ježíšovy věty. „Hříchy proti Otci či Synu vám budou odpuštěny, ale proti Duchu Svatému nikdy.“

Duch Svatý je zákon. To je naše volba „líbí“ či „nelíbí“ a ta musí dojít k naplnění, protože se realizuje naší podstatou. A naší podstatu nelze změnit. Zákon musí být naplněn.
 

Vahrion
Zdroj: http://slovopravdy.webnode.cz/
 

hodnocení: 4.2
hlasů: 12
Tisk Tisk

119 komentářů

  1. Do laskavé pozornosti čtenářů doporučuji „výživný“ článek http://www.osel.cz/index.php?clanek=7617&akce=show2&dev=1#diskuze. Opět mi připomněl C. G. Junga a jeho nesmrtelný citát: „… já v Boha nevěřím. Já vím, že existuje“. Nevím, jak si s ním (Jungem i jeho slovy) poradí ateisté. Jung byl přitom žákem Freuda a je obdivuhodné, jak výrazně přerostl svého učitele.

  2. p.udo píše a cituje ::

    „… já v Boha nevěřím. Já vím, že existuje“.

    Ja v tejto vete vidím prvky totálnej devastácie človeka. Je úplne scestné, ked jedna časť vety dehonestuje tú druhú časť. V celku to vyznieva, že autor vety je schizofrenik a nevie čo s načatým večerom. Stále mi totož z tejto vety nie je jasné, v akého Boha autor neverí. Chcelo by to bližšie špoecifikovať Boha, lebo Bohov je na svete tisícka. Od Jahveho, cez Modrého krokodýla, až po Mao c´tunga. Takže, was ist das?

    1. Milý Anonymní slovenský génius, budeš sa musieť spýtať C. G. Junga, ako autora citátu. A keď nepochodíš, tak sa obráť na Mikuláša Dzurindu, alebo Jána Čarnogurského, do kterých referátu patrí u vás Boh.

  3. Junga, ako nositela debilného nápadu sa už nespýtam , pretože u duševne chorých sa to neodporúča. A to, že v tomto slovenskom bašaliku ludia ,,veria“ v Boha a úprimne si myslia, že je to niekto úplne iný ako rasista a masový vrah Jahve. Len tí trochu vzdelanejší vedia, že Jahve je totožný s tým Bohom, ktorého veriaci vidia ako dobrotivého , láskavého a chápajúceho dedka na obláčiku, ked to mám ešte zjednodušiť, veria, že je to taký milý DEDO MRÁZ, len v letnej variante, lebo nenosí červený kožuštek.
    A menovaní slovenskí politici, táto chamrad využíva svoje ,,kamarádske vzťahy“ s Bohom až vtedy, ked už dochádzajú logické argumenty. Česť práci a robote pokoj…

    1. Anonymčok, Jung presne vedel čo napísal:
      „Ja v Boha neverím, ja viem že existuje.“
      Každý inteligentný človek pochopí, aký je rozdiel medzi slovami veriť a poznať…
      Prestav si že nejaký človek príde k úľu so včelami a nevie čo je v ňom. Vyletí naňho len roj včiel. Bud sa zľakne a ujde a nedozvie sa čo je vo vnútri. Alebo prekoná strach a dostane sa k medu. Potom pochopí akú má med farbu,chuť aj vôňu.
      Tomu druhému človeku opíše čo našiel. On mu uverí alebo neuverí. V podstate je to jedno, pretože med si bude len predstavovať. Tak isto si veriaci predstavujú Boha, niektorí ako deduška na obláčiku alebo ako krutovládcu, pretože Ho nepoznajú . Až ten kto prekoná strach z prekážok a vydá sa Ho hľadať, možno aj nájde . Keď všetko pochopí, pozná Pravdu o ktorej je skalopevne presvedčený a nikto a nič ho už nezvyklá.

      1. Anonymná píše:

        Každý inteligentný človek pochopí, aký je rozdiel medzi slovami veriť a poznať…

        Myslím si, že moj inteligenčný kvocient je o niečo vyšší ako má drevený hojadací koník a daždovka kalereábová. Tak som pochopil, že p.Jung, myslím že tohoto pána ,,obhajuješ“, by nemohol nikdy povedať, že vie,že Boh existuje.
        Ani slovo tuším, že Boh existuje by nebolo slušné. Lebo podla mňa Boh nie je pochopitelný, preto je Bohom. A ten ,kto chce Boha spoznať, poznať, priblížiť sa k nemu, dopúšťa sa ,,bohorúhačstva“. Preto aj p. Jung, mohol len veriť, a v žiadnom prípade nemohol, nesmel,ani tvrdiť, že existuje. Lebo len ten, kto sa ,,dotkol“ , videl, cítil, len ten môže tvrdiť, že niečo, alebo niekto existuje. Možno ,,niečo medzi Zemou a Nebom je, ale trúfnuť si len tak do vetra drisnúť, že viem ,že existuje, je viac ako trúfalé.
        Preto je namiesto toho prijatelnejšie tvrdenie, ,,verím, že Boh“ existuje. A basta fidli. Svoj názor by p. Jung povedal jasne a zretelne. Všetko ,,nad“ tieto slová, je faloš, lož, ,,krivá prísaha“, vtieranie sa nadprirodzenej sile“ do virtuálnej perdeli. To sa jednoducho nemá , nesmie a je to seba-
        ponižujúce..

        1. Keď sa chceš trochu dovzdelať tak si niečo o Jungovi naštuduj. Jeho knihy sú povinná literatúra na VŠ pre budúcich psychológov a psychiatrov . Nepovinne si ho môže čítať každý koho tento odbor zaujíma. Pokiaľ viem dotyčný pán strávil posledné roky života v ústraní v meditáciách a vedel aj prečo. . Určite neskončil zakuklený ako larva ako sa snažíš nahovoriť, ale vyletel slobodný ako motýľ . Z jeho kníh sa dá všeličo vydedukovať.
          Ak Ty chceš dožiť v svojej kukle, nech sa páči….Neponižuj však druhých a neodrádzaj od hľadania tých, ktorí chcú viac…

        2. Anonymná píše:

          Ak Ty chceš dožiť v svojej kukle, nech sa páči….Neponižuj však druhých a neodrádzaj od hľadania tých, ktorí chcú viac…

          Nie, nie nepochopené, nemám v úmysle nikoho ponižovať, poučovať. Len reagujem na to, čo je proti môjmu presvedčeniu . Je pravda, že by som držal hubu, keby som vedel, že ma vezmú do parády ,,niekde“ v pivnici inkvizítori. Aj to viem, že by som priznal, že som každú stredu súložil s Luciferovou treťou dcérou a sem tam v spánku aj s Lilith, prvou ženou hlineného Adama. Táto prvá žena mala totiž fuknuté do tela aj ,,dušu“, ale stala sa z nej neskrotná potvora, s ktorou si do dnešných dní neporadil ani ten všemohúci Jahve.
          Ale v dobe, demográcie, zatial môžme… Takže to čo na ,,pľúcach“ to na hube…

          Takže naozaj hladám, počúvam, čítam a názor, ktorý mi rezonuje v telesných dutinách,možno aj v mozgu , podporím. Amen…

    2. Ej bisťu, Anonymní, čo si to za roduverného Slováka? Takto haniť Slovač! Slováci vpravde úprimne veria Bohu a to hneď za Poliakmi sú najkatolickejší Európania. A štatistiky dokazujú, že ani v Poľsku, ani na Slvoensku sa preto nekradne O iných hriechoch ani nehovoriac. Neohováraj preto svoj národ. A ešte k tomu kydáš na Boha, Boha tvojho! Slovenskí politici sú zhusta veriaci, žiadna chamraď. A vždy boli (viď Gusto Husák). Mikuláš Dzurinda ani Jano Čarnogurský se ti nemusia páčiť, ale čo taká Ivetka Radičová? To ji dzigačka, pravda?

      1. Neznámy dristoš,odpovedám Ti :

        Ano, pred 40 – 50 rokmi boli Slováci naozaj viacmenej ,,pripečení“, ale vývoj, súdruh je nepriateľom tmárstva a náboženstva. Keby si išiel v nedelu do slovenského kostola, chytil by Ťa zrádnik. Vedla starého gardistu by si videl v lavici s ním sedieť tajomníka OVKSS a vedla neho bývalého okresného furera z HZDS. Ked toto Jahve vidí, cíti, či inak vníma, musí sa z toho ,,poblít“. Preto to slovo chamrad, ktoré som na slovenských politikov použil. A keby si sa tých ludkov spýtal, koho tak zbožne každú nedelu počúvajú svojim ,,kamenným srdcom“, odpovedali, by že toho dobrotivého, láskavého deduška s tým trojuholníkovým okom, ktoré je na strope každého kostola. Lebo oni sú už tak vychcaní, že si povedia, nič ma to nestojí, ked sa v nedelu postavím medzi lud, čo ked náhodou ten Boh presa len existuje, čo potom ? Skončím niekde na okraji spoločnosti a nedaj Marx, Engels , Lenin, že sa dostanem za svoje odporné hriechy do toho Pekla a budem sa tam smažiť a tí, ktorých som za náboženstvo prenasledoval, sa mi budú do môjho virtuálneho ksichtu smiať? A keď Boh neexistuje, nič sa nedeje, momentálne sa to ,,nosí“, takže je to O.K.
        Viera je ako špinavé trenírky. Ked dôjde k zmene všeobecného ponímania,a začnú byť nepohodlné, stačí ich len vymeniť za modernejší strih a ide sa v smere s hlavným prúdom. Lebo šťať proti vetru, však to musíš poznať, ako táto základná poučka života znie…

        1. Už dobre známy Anonymní ohovárač Slovače, mal by si sa trochu (alebo veľa) nad sebou zamyslieť, že čo ti tí Slováci urobili, že ťa tak hneťú. Azda je to tou katolíckou vierou? To im vyčítaš? Priznaj sa, že máš s nimi skúsenosti len z Blavy, Košíc alebo z Roma Sombat (Rimavská Sobota)! To na slovenských írečitých dedinách sú inakší veriaci! Úprimní, rýdzi, skutočne zapálení pre Boha, Dzurindu, Čarnogurského, Bugára, Sokola, Radičovú a ďalší výkvet slovenských pravicových veriacich politikov! Nepozeraj ty na metropolu a vydaj sa na Oravu, Pohronie, Pieniny a uvidíš, ako sa mýlíš. Cestou si prečítaj niečo z Junga a prestaneš vidieť len to negatívne. A úprimne si přitom zaspievaj z celého svojho srdca treba tú z katolického spevníku „Čo Bogaj, ne Bogaj, čáry Ne Bogaj“ atd.

  4. OK, ja Ťa chápem možno viac ako si myslíš…
    Terajším inkvizítorom sa hovorí súčastným jazykom vyšetrovatelia. Keby som bola bola ňou ja, tak z teba vytlčiem všetko, nielen že si súložil s treťou Luciferovou dcérou ale s celým Luciferovým ansáblom aj ako si potom dopadol… Síce bol chvíľu pekelný orgasmus ale nebudem sa ďalej v tom verejne vŕtať :-)Priznanie by bola Tvoja jediná poľahčujúca okolnosť.
    Čo sa týka prvej ženy Adama, si predstav, že ona má dušu ešte aj teraz a oveľa vnímavejšiu ako Adam. Keďže som jej prapravnučka z 21 kolena tak musím niečo o tom vedieť…Keby ju Adam viac počúval a dával na jej rady, tak by nešiel hlavou proti múru. Čo už, keď si hlavu nabije, možno mu v nej svitne. :-)

    1. Anonymná, poochopila si??

      Kede Jahve zistil, že žena s dušou – Lilith je nepodarok, spravil ,,akože“ vylepšenú variantu ,,nádoby na semeno“ pre Adama. Stvoril z jeho rebra Evu a do tejto ,,náhrady“, dušu ,,nefúkol“, a kedže duša je nedelitelná, tým chirigicko -stvoritelským kúskom zbavil Jahve Evu možnosti ,,vedieť“, ako je to žiť s dušou. Ja ako muž, teoreticky viem, že žiť s dušou je strášná zodpovednosť, ale strašná. Ale ,,ŽENA“ , čo Ty o tom môžeš vedieť, si na úrovni, sliepky, ovci, či kobyly….To nie ja tvrdím, to KBS.Ja len citujem, lebo citácie sú v dnešnej dobe O.K.
      A že si vnučkou Lilith pochybujem, pretože ona súložila len s démonmi. Takže teraz som sa dovtípil, Anonymná ja nič, ja muzikant, Ty si potomok démona, čiže POLODÉMON?…Alebo len bosorka?

  5. Degon napsal:

    „… láska je duchovná hodnota v zmysle Ducha sv. Kto sa dostane do blízkosti Boha Otca, ten sa už nepýta na podstatu lásky, lebo ju aktívne preživa. Boh je Láska!“

    :-) :-) :-)

    1. Ej múdro hovoríš, dieťa moje! To treba tesať do kameňa či už v Súľovských skalách, alebo na Devínskej novej Kobyle.

  6. Lapidárně řečeno: Náhody neexistují. Existuje pouze příčina a následek, a pokud je příčina časově příliš vzdálená, následek nastane až poté, co jsi na ni už zapomněl. Můžeš si však být jist, že cokoli se ti přihodí, ať už dobré nebo špatné, je výsledkem nějakého činu, který se stal v minulosti. (Jak prosté :-) )

Diskuse byla ukončena.

Magazín Gnosis - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů - provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2021

Máte-li zájem o publikování svého článku, pište na e-mail info@gnosis.cz.

Odkazy:

Slunovrat Záhady-Zdraví.cz Bylinkové království PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKA AOD - průvodce transformací Rahunta Společnost pro mezioborová studia, z.s. Česká Konference