Kolik hrozného utrpení se nachází na této planetě! Kolik nevinných tvorů čeká na trpký úděl, zadržováni v táborech smrti, kde, čekajíce na smrt, jsou chováni ve strastiplných podmínkách, bez možnosti úniku, jen aby skončily na talíři predátorů hrozných, hladových a nenasytných, lačnících po zvířecí krvi.

Nepozastaví se onen nad nářkem těch utiskovaných, ne: vidina zisku mu nedovolí pocítit v sobě záchvěv soucitu, který by mu při pohledu do hlubokých očí napověděl, že to, co se chystá udělat, je zločinem vůči životu.

Svým jazykem, jak jen mohou, svými nožkami se brání, nic platno, neptá se jich nikdo, zda chtějí posloužit potravou – důvod ten je jasný: usvědčil by příliš mnoho lidí z vražd.

Duše těchto maličkých, zbavených života, však putuje přímo do nebe, ne tak ale duše vrahů. Zákon odplaty platí i zde: Když tys zabíjel a jedl, i tebe po tvé smrti někdo sní – nasytí se tvým tělem nebeské ptactvo, odplatu berouce. Když tys hodoval, jiní umírali, tvá radost byla zaplacena smutkem jiných, tvé oslavy byly oslavami smrti.

Ty nevíš ale, že duše těch malých jsou dušemi vašich dětí, k narození se chystající. (Odtud stará legenda o hrozném otci pojídajícím své děti.) Tak i ty budeš jednou zvěří, psem anebo vepřem, a sám zakusíš jejich bolestí, od lidí jim přichystaných. Nesouhlasíš? Suď se, najmi advokáta za velký peníz: nic nezmůžeš. Ani oni nemají, kdo by je hájil, kdo bránil jejich právo, od lidí se jim advokáta nedostane. Ty malé brání toliko sám Bůh.
 

Stvořitelé lidem
http://stvoritele.blog.cz/