mapa stránek || vyhledávání

O zmysle, alebo nezmysle života

Keď ľudia pátrajú po zmyslu ich života a zmyslu života vo všeobecnosti, tak dostávajú tie najrôznejšie odpovede, najmä, že jeho zmyslom je evolučný vývoj k vyšším formám života a vyššej dokonalosti. Tieto odpovede vychádzajú z predpokladu, že samotný život je nedokonalý a preto sa musí v pozemských podmienkach zdokonaľovať a vyvíjať.

Ale pozrime sa bližšie na túto otázku: Je život skutočne nedokonalý, alebo málo vyvinutý, že sa musí zdokonaľovať? Ak by sme túto otázku položili biológovi, tak by nás asi vysmial s poukazom, že život v každej jeho forme je veľmi účelný, racionálny a teda svojím spôsobom dokonalý. Evolucionalista by však namietol, že život sa vytvoril z primitívnych foriem a v priebehu času prechádza do čoraz vyšších a dokonalejších foriem, až napokon v človekovi je jeho vrcholová forma mysliacej bytosti. Zdá sa, že obaja majú svoju pravdu, aj keď si zdanlivo odporujú. Alebo nie?

Dům na obraze neznámého autora z poloviny 19. století

Dům na obraze neznámého autora z poloviny 19. století

V matematike platí, že sa pomocou matematických pravidiel možno dopracovať logických výsledkov, ale za predpokladu, že nemiešame „hrušky s jablkami“. A práve o tom to je aj v prípade našej predstavy dokonalosti alebo nedokonalosti života. Miešame tu „jablka s hruškami“, lebo musíme odlišovať vlastnú podstatu života od telesnej formy živého organizmu. A to je skutočne nesmierne veľký, ba priam podstatný rozdiel! Ide tu o rozdiel medzi obsahovou stránkou a formou, teda obalom. Tento rozdiel si často ani neuvedomujeme, že konzumujeme obsah konzervy a nie obal, teda plechovú nádobu v ktorej bol ten obsah uložený. Čínsky mysliteľ Lao-ć tento rozdiel vysvetľuje na funkcii domu – príbytku. Staviame si krásne domy, ale iba ten prázdny priestor v dome je pre nás užitočný a obývateľný. K čomu by nám bol dom bez toho prázdneho priestoru? Keby bol celý vyplnený tehlami a murivom?

Teda účel je v tom, aby sa vždy zachovával správny pomer medzi formou a obsahom. Harmónia je vtedy, keď forma odpovedá obsahu. V prípade živého organizmu je formou samotné materiálne telo a obsahom je to, čomu hovoríme život, alebo duša.

Ak hovoríme o vývoji, tak je tu reč iba o forme, tj. telesnej schránke organizmu, ale nie o obsahu. Mnohí budú iste namietať, že je veľký rozdiel medzi dušou zvieraťa a človeka, ak vôbec u zvieraťa pripustíme jej existenciu, lebo ešte donedávna sme verili, že dušu môže mať iba človek. Dokonca sme tu mali dobu, keď sa upierala existencia duše aj u ženy. Ale dnes už vieme, že niečo ako dušu majú dokonca aj rastliny, aj tie dokážu cítiť ohrozenie, alebo náklonnosť človeka. Jestvuje univerzálna podstata života, o ktorej hovoríme ako energetickej podstate a jestvuje duchovná stránka bytosti, ktorá je akoby nalepená na dušu a jej obal, ktorý utvára charakter celej bytosti. Nemožno preto hovoriť o odlišnosti duševnej stránky bytostí, ale o odlišnosti ducha bytosti. Jestvuje množstvo elektrospotrebičov, ale všetky využívajú jeden jediný zdroj energie. Nech sa už jedná o žiarovku, ktorá nám poskytuje svetlo, alebo mikrovlnku, ktorá nám ohrieva jedlo, alebo televízor, ktorý nám sprostredkúva obraz, vždy je to napájané jediným energetickým zdrojom – elektrickou energiou. To, čo tvorí rozdiel medzi jednotlivými spotrebičmi nie je zdroj energie, ale konštrukcia a program toho spotrebiča.

Obdobne je tomu aj u živých bytostí, ktoré sú oživované jedným spoločným (životným) zdrojom, ale rozdielnosť medzi nami je daná naším duchom a DNA. Duch utvára náš intelekt a DNA utvára náš materiálny organizmus, kým neumrieme. Potom sa oddelí tá naša telesná forma od našej duchovnej podstaty a telo sa rozloží a duchovná stránka putuje do duchovného sveta, kde nastáva jej nové uplatnenie, alebo jej rekonštrukcia.

O tej našej telesnej forme toho už vieme dosť (z čoho sa skladá a aké má orgány), ale o tom duchovnom obsahu nevieme takmer nič. Je to, akoby sme poznali dom zvonku, ale nikdy neboli vo vnútri, aby sme vnímali ten prázdny priestor v dome. A predsa, hodnotný je práve ten vnútorný obsah a nie vonkajší obal. Podstata života, alebo ako zvykneme hovoriť duša, nepodlieha zákonom matérie, lebo nie je materiálna. Preto nemohla byť ani vytvorená „veľkým treskom“ ako celý vesmír. Život má podstatu samotného Stvoriteľa, ktorý tak isto nepodlieha materiálnym zákonom, ale je im ako príčina týchto zákonov nadradený. Je tu rozdielnosť „maliara“ a jeho „obrazu“. Nie sú identické, hoci maľba pochádza od maliara. Uplatňuje sa tu u Tvorcu onen „vyšší princíp“, ktorý ho stavia do celkom inej úrovne, ako je celé jeho stvorenie.

Ale, ako je tomu skutočne tak, potom tu nemožno hovoriť o nedokonalosti duše, lebo ani Stvoriteľ nie je nedokonalý. Alebo si myslíme, že sa aj Stvoriteľ vyvíja? Vyvíjať sa môže forma (obal) podľa predstáv tvorcu, ale nie samotný Tvorca. Jeden architekt môže vytvoriť mnoho rôznych stavieb, ktoré sa od seba môžu veľmi odlišovať, ale ten architekt je stále ten istý.

Ak si uvedomíme podstatu problému u živých organizmov, tak musíme pripustiť, že ich vývoj je iba vývojom ich telesných foriem, ale nie ich vnútornej podstaty. Tá, ak prijme podstatu rastliny, tak sa vyvíja ako rastlina a keď prijme podstatu zvieraťa, tak tu máme životnú formu zvieraťa a keď si duša nájde zaľúbenie v duchu hudobného génia, tak sa človek stáva hudobným géniom. Ale, vždy je tu ohraničenie toho ducha. Nemožno tu opäť miešať tie hrušky s jablkami.

Všetko v prírode má svoj zmysel, ktorému hovoríme účel. Mucha má dokonalosť muchy a nemožno na nej nič vylepšiť. Každý tvor je svojím spôsobom dokonalý práve v tej činnosti, ktorú vykonáva a ku ktorej bol v tomto svete stvorený. Je tu možno pozorovať jednotiacu harmóniu. Ale človek tu nemá to postavenie, aké má biologický, alebo živočíšny organický svet, lebo jeho funkcia nie je funkciou tohto sveta. Netvorí s nimi harmonický celok. Preto možno hovoriť o zmyslu jednotlivých životných foriem a organizmov, ale nemožno do tohto klišé zaradiť aj človeka, ktorý sa svojím duchom vyčleňuje do iných astrálnych a duchovných sfér. Preto človek nemá ten zmysel svojej existencie, ako ho majú jednotlivé životné formy. Človek je už súčasťou iného sveta a nie tohto sveta matérie.

Jediné, čo možno smelo a s istotou povedať o živote, je, že pochádza od Stvoriteľa a ku Stvoriteľovi sa opäť vracia, aby mu zložil účet svojho pozemského gazdovania. Ale, je toto zmyslom nášho života? Tí, ktorí sa po klinickej smrti vrátili späť do tohto života, rozprávajú o tom, že videli celý svoj život, ako na filmovom plátne. Celý život sa im v tom vševidiacom svetle premietol a to z pozície vlastného ja a z pozície akoby zvonku. Náš život tu bol posudzovaný a hodnotený z pozície vlastného ega a z objektívnej pozície samotného Stvoriteľa. A možno práve toto videnie zvnútra a zvonka je zmyslom života…
 

Leonard Degon
 

Hodnocení článku
Tisk Tisk
Všechny komentáře jsou schvalovány administrátorem. Z tohoto důvodu mohou být zveřejněny se zpožděním od několika minut do několika hodin. Odstraňovány jsou komentáře obsahující vulgarismy, spam, invektivy, apod.

15 komentářů

Přidat komentář
  1. Udivuje mne, že v období, kdy si připomínáme „Svátek všech svatých“ a „Památku zesnulých“ tady nikdo nevzpomene tohle téma, což je pro štát s křesťanskou kulturní tradicí velice zarážející. Já jsem si proto vyhledal jeden starý Degonův příspěvek z roku 2011, který se o téhle problematice zmiňuje a doporučuji se nad ním alespoň zamyslet. Jistě si to naši předchůdci a zesnulí zasluhují…

  2. → což je pro štát s křesťanskou kulturní tradicí

    Kde ten „štát s křesťanskou kulturní tradicí“ vidíte? Já vidím jen všudepřítomný konzum a kýč v miliónech podob.

    Takydušičky: https://www.novinky.cz/domaci/clanek/spete-sladce-lide-zdobi-hroby-deti-polstarky-40301863 – „Je to proto, aby se dětem a svobodným lépe v hrobě leželo,“:-))))

    „Kýč je absolutní popření hovna.“ (Milan Kundera, Nesnesitelná lehkost bytí)

  3. Pre Návštevníka a Honzu:
    Nečakal som, že sa tu objaví môj článok napísaný pred 8 rokmi, ale ak má poslúžiť našej „kultúrnej kresťanskej tradícii“, nie som proti. Honza sa tu zamýšľa nad skutočnosťou, že už táto kresťanská tradícia v Čechách vyprchala a nahradil ju „konzum a gýč“, čo môže byť pravda, ale tiež nemusí. U nás na Slovensku stále prežíva aj napriek všetkým negatívam súčasnej vládnej nomenglatúry.
    Ešte nedávno sme tieto kultúrne národné hodnoty chránili spoločne a mne je naozaj ľúto, že sa to takto zmenilo. Ja si myslím, že netreba českú kultúru takto pochovávať, ale je potrebné ju chrániť, upevňovať a rozvíjať.
    Ja som ten svoj článok ukončil poukazom na dvojakú podstatu človeka – telesnú a duchovnú. Ako chránime svoje telo pred chorobami, tak je treba chrániť aj tú duchovnú časť našej prirodzenosti pred škodlivými vplyvmi, ktoré k nám prichádzajú hlavne zo západu, ako je ateizmus, halloween a pod.
    Pekný sviatočný deň, želám!

  4. → Honza sa tu zamýšľa nad skutočnosťou

    Degone, Honza se zpravidla zamýšľa len nad skutočnosťou, neboli PRAVDOU..:-) Stačí mít otevřené oči.

  5. Zajímavé je, že jsem před vzpomínaným článkem pana Degona, který byl jim napsán 29.10.2011 napsal k tématu „co je po smrti“ dva články ještě pár dní před ním
    Ten první byl napsán 10.10.2011
    Ten druhý pak z 21.10.2011

    Ukázky z toho druhého:

    . . . . . V soudobé literatuře je řada děl, která si problematiky posmrtných zážitků všímají podrobně. A podotýkám, že je čteme rádi, protože to zavání určitou „senzací“. Velmi známé jsou např. knihy Američana dr. Moodyho, který zaznamenával zážitky pacientů či dalších lidí, kteří např. po autohavárii prožili tzv. klinickou smrt. Popisovány jsou zážitky, stavy vědomí v krátkém čase do několika málo minut po této údajné smrti. Viděny byly různé tunely, spirály, jejichž konec byl v modravé či jiné záři, krátké tušení či poznání něčeho velmi neobvyklého, také však úžasně nádherného, z čehož se mnohdy nechtělo těmto lidem vracet zpět.

    Nám však nejde o minuty, ale o mnohem delší časové úseky, mnohdy to jsou celé věky, které duše zemřelého prožívají na tzv. „onom světě“, v jiných úrovních stvoření. První zásadní informace i tady říká to, že kvalita života před smrtí určuje i kvalitu života po smrti těla. Vytváření dobré karmy nás umístí do některého z nebí, kde si užíváme něco jako odměnu, naopak špatná karma – špatně odžitý život – nám po smrti zajistí pobyt v  některé části, kde musíme mít určitou možnost nápravy – dá se to pracovně nazvat samozřejmě i peklem! Faktem je, že zemře-li fyzické tělo, tak vzory, zkušenosti a záměry našeho mentálního a duchovního těla se téměř nezmění. Přesuneme se na takové zážitkové roviny vědomí, jaké jsme si připravili předem. Velmi důležitým poznatkem je také ta skutečnost, že duše v beztělesném stavu, tedy po smrti, si již nemůže získat žádné nové zásluhy, nýbrž bude snášet jen následky z právě ukončeného života!

    Objasním ještě, odkud se tyto bezesporu zajímavé a určitě i nové informace berou? Poskytují je mistři mysticismu, duchovní nauky, která není mezi lidmi příliš známa. Podstata mystiky je všeobecně chápaná jako transcendentní zkušenost ve sféře vědomí. Mystik má tyto nadskutečné, nadsmyslové zkušenosti, přesahující rozumové i smyslové chápání. Znamená to, že jde o něco, co takový člověk skutečně prožívá, ne o nějakou filosofii nebo dogma, něco co čte a studuje. Stručně řečeno – jde o rozšíření normálního vědomí, o jeho rozpínání, o probuzení skrytého potenciálu. Sv. Pavel říká v Novém Zákoně Korintským: „na každý den umírám“. Pro nás zkušenosti mystiků znamenají jediný skutečný zdroj informací o životě mimo hmotný svět, tzn. v úrovních, ve kterých se pohybuje duše po smrti fyzického těla. Zajímavé je také, jak Mistři popisují proces umírání. Začíná stahováním vědomí ze spodních končetin, poté z rukou, těla a nakonec nás opouští skrze tzv. oční centrum. Umírání je tedy postupná ztráta vědomí těla.

    . . . . . . . Po smrti člověka se duše neodvratně potkává s tzv. poslem smrti, nelze ho minout, protože ON vždy spolehlivě čeká. Křesťanský svět jej nazývá temným andělem či andělem smrti, v Indii to jsou jamdúti – poslové krále smrti Jamy, kteří se o nové příchozí bezezbytku postarají. Je to jejich jediná povinnost. Duši pak čeká určitý soud, rekapitulace předchozího života s následným rozsudkem, který obdrží každá bytost podle svých zásluh. Zajímavé je, že rozsudek není nikdy zpochybňován, protože je vždycky spravedlivý. Přirovnat to lze k tomu, jako byste se společně se svým soudcem dívali na film svého života, vše znovu viděli a spolu s ním souhlasně potvrzovali: „aha, tady jsem udělal velkou chybu, tady jsem byl lumpem, darebákem, tady jsem lhal, podváděl, kradl… atd.“ Není tu žádná obhajoba, nepodávají se žádná odvolání, také se nežádá o milost. Podle závěrečného rozsudku se zemřelý dostává do místa svého nového pobytu, kde zůstává po dobu, která mu byla určena k nápravě. Jak již bylo zmíněno, v případě předchozího špatného života následuje spravedlivý rozsudek – trest, který však není žádnou mstou, ale vždy vede jen k vylepšení charakteru jedince.

    – – – – – – – –

    Vzpomínám si, že reakce diskutujících se před těmi cca osmi vzájemně doplňovaly, prolínaly či i byly proti sobě.

    Pan Degon píše v tom svém poslední dvě věty ke smyslu života:
    „Náš život tu bol posudzovaný a hodnotený z pozície vlastného ega a z objektívnej pozície samotného Stvoriteľa. A možno práve toto videnie zvnútra a zvonka je zmyslom života…“

    Dovolím si sdělit něco zásadního. Pokud by mělo být smyslem života člověka vidět svůj život „zvnútra a zvonka“, bylo by to velmi málo.
    – – – – –
    Před chvílí jsem se vrátil ze hřbitova. Desítky svíček …….. . A u večerního čaje mi teď přišlo toto krátké zamyšlení.

    Pěkný večer všem.
    Václav Žáček

  6. Som rád, že pán Václav Žáček poukázal na svoje dva články z minulosti, ktoré sa tiež zaoberajú tým posmrtným životom duší, aj keď mnoho nového sa z nich čitateľ dozvedieť nemôže. To už viac sa čitateľ dozvie z webovej stránky: http://www.go4magic.com ktorá popisuje ono putovanie duší podrobnejšie bez odkazov na karmu a Satana. Je to tam zaujímavé čítanie už len preto, že sa tam odkrývajú veci a javy ktoré sú na tomto svete tabulizované. V tom má asi pan Venda pravdu, že je to akoby činnosť Satana.
    Tak pekné čítanie a objavovanie neznámeho…

    1. Není potřeba číst, je potřeba prožít či prožívat přímou zkušenost. Proč asi Pavel z Tarsu říkal, že denně umírá? Zase je ale vynikající, když Degon má svůj nový písemný zdroj o putování duší, kterému věří a nabízí ho všem. Ale jak jsem zde poznal Degona, tak jeho jednoznačné vyjádření v jeho starém článku říká – A možno práve toto videnie zvnútra a zvonka je zmyslom života…“ -Ale má na konci několik teček. A tak si nechává alibisticky otevřená vrátka. Že by ty tečky byly pro to, že tomu zcela nevěří? A pane Degone, proč by se měl člověk z 8 roků starého článku V.Žáčka dozvídat mnoho nového ? Já si tam ale připomenul, proč se říká soudu po smrti těla poslední. To je důležitý. Návštěvník sem přinesl myšlenku, že předchůdci a zesnulí si zasluhují, abychom se nad závěry článku Degona zamysleli. No a Degon navíc chce, abychom si nacházeli nové pohledy z jeho doporučeného zdroje. Ne a ne, opravdu jen přímá cesta do nitra, usebrání, mystický transport – ano Vendův a ani Degonův článek nemá žádný otevírací patent. Co si předchůdci a zesnulí toho návštěvníka zasluhují? To nikdo neví, to ví jen on o těchto svých předchůdcích a zesnulých. Lépe řečeno, myslí si to. S pokorou by mohl uznat, že kdo to ví, je jen Jeden. A vzpomenout si na ty, kteří tu již nejsou, to jo. Ale představovat si smysl jejich života dle Degona nebo Žáčka? Proč? Pavel v 2.Korintským se ptá ne těch mrtvých v kap.6 – verš 15. a 16. – a odpovídá rezolutní „My jsme přece chrám Boha živého“ ………Říká to těm žijícím Korintským. Ti naši na hřbitově pochovaní mají již svoji odměnu a jejich chrám je pryč. Zbortil se, zemřel. Ten smysl života mají již za sebou a i já jsem duším zemřelých z mé rodiny popřál dobrou budoucí cestu. Hraje v ní roli karma. To jo! Ta je nástrojem, ať se to líbí či nelíbí, právě toho Satana.

      1. → Není potřeba číst, je potřeba prožít či prožívat přímou zkušenost.

        Hmm, to jsou mi panečku zase vjecy, holt nová doba, a kdepak jste se to – Není potřeba číst – dočet, kde to píšou, kde to učej?…:-))))

      2. Honzo, třeba Váš zdroj New Age, bubnujícího gurua tzv.spirituality, Richarda Rohra, ne snad? Čtěte, brachu, Novou dobu, to je Vaše. Pro Vás to bohatě stačí.

  7. → Ale má na konci několik teček. A tak si nechává alibisticky otevřená vrátka.

    Až se třeba odnaučíte číst texty jako policejní vyšetřovatel, možná pochopíte… Nebo taky ne.

    ps: ujišťuji vás, že ty tři tečky za mojí první větou nejsou alibismus, ale „prostor“ k usebrání a kontemplaci, k otevřené mysli vůbec.

    1. Honzo, kde nic není, atd., znáte to, že? Poslechněte si někdy, jak zde Vaše prázdné sudy duní.

      1. Jinde, nejspíš i zde duní plné bubínky:

        Bum-bum, bum-bum-bum,…
        Bum-bum, bum-bum-bum,…
        zní z dáli bubínky.
        na kopečku mezi stromy,
        na paloučku nevelkém.
        svolávají lidi, pojďte blíž,
        oči se Vám rozjasní,
        dobrou náladu Vám droga zajistí.
        bum, bum, …bum,bum,bum,
        hlasováním zvolíme svou nejlepší
        do čela obce.
        Bum, bum,…bum.bum.bum,
        duní bubínky,
        svolávají lidi na Letnou,
        svolávají ke stávkám
        tamtamy vůkol zní.
        Ať se podaří, co podařit se má.
        Zažili nezdar?
        Co teď,
        pro tvorbu
        pro obec, stávku, stát
        že by dýchali?
        Ách, s pláčem odcházejí,
        pláčí, než by pro pro tvorbu
        pro obec, stávku, stát,
        pořádně makali.
        A tak mnozí začínají
        špinit, špinit….
        Oplatit?

  8. Ještě jeden rozdíl mezi těmi články – Degon píše „O zmysle, alebo nezmysle života“ a kolega Václav pokládá otázku – „Co je po smrti?“.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Magazín Gnosis - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů - provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2019

Máte-li zájem o publikování svého článku, pište na e-mail info@gnosis.cz.

Odkazy:

Slunovrat Záhady-Zdraví.cz slunecnikvet-anna.blog.cz Bylinkové království PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKA AOD - průvodce transformací Rahunta Společnost pro mezioborová studia, z.s. Česká Konference