Samozřejmě že ano. Svým příkladem v účinnosti řízení mnohonárodnostního státu!
Přečteme-li si tisk, musí nás i nepochybně napadnout, proč je napadána Putinova autoritativní, pro Rusko jako velmoc úspěšná politika? Přitom je nutné si k pochopení situace uvědomit, že v Rusku žije asi „sto“ národů, které zastávají nejméně tolik náboženství. Tedy více než v EU. A taková promíchanost všech možných směrů a povah nejen že drží pohromadě, ale po staletí je toto soustátí stálým předním činitelem světové politiky.
Navíc si Rusko „drze“ nenechalo a nenechá „radit“ od těch, „kteří podle svého přesvědčení zaručeně vědí“, co je pro ostatní národy a státy nejlepší. Oni „vědoucí vše“ dávno došli k závěru, jak se dovídáme z „našich“ novin, že i pro Rusko je nejlepší formou vlády americká demokracie. Ta, která dává voličům lidské právo si svobodně z předložených k zvolení vybrat. Tato možnost výběru má ale „malou“ kosmetickou vadu. Dává totéž právo výběru zvoleným. Totiž „za kolik“ nebo za jakou jinou výhodu budu podporovat ten či onen zákon či vládu?
Systém je velmi stabilní, protože v něm nevadí, když se ve zvolených občas objeví „pošetilec“, který pozbyl „zdravý tržní rozum“. A řídí se svědomím. Jedna vlaštovka jaro nedělá, prostě je takový samorost skrze funkční období přetrpěn. Na konci jeho mandátu tisk „důkladně“ prověří jeho činnost. Kdyby v průběhu funkčního období opravdu nadměrně v něčem překážel, všichni ví, jaké jde nebezpečí od extremistů. Extremisté ohrožují na životě kde koho, dokonce i americké prezidenty. Jako třeba bratry Kennedyovi. Proto si i nejvyšší funkcionáři demokracie musí dávat velký pozor, aby dbaly na rady o jejich bezpečí se starajících poradců!
V důsledku zhroucení ateistického komunizmu američtí provozovatelé demokracie naznali, že i pro národy Ruska a Číny je jen americký způsob správy jejich států ten nejlepší. Zvláště když je podle potřeby opřen o právo na sebeurčení třeba Krymských Tatarů, Evenků, Jakutů a Čukotčanů. Ti podle výkladu lidských práv „mezinárodními organizacemi“ mohou v místech svého usazení za „určitých“ okolností uplatnit právo na sebeurčení. Jejich následně ve volbách zvolení představitelé, přesně podle litery mezinárodního práva, udělí za „nějaké ty korálky“ a pobyt svých představitelů v centrech „nejvyšší světové kultury“ typu Las Vegas technologicky vyspělým americkým těžebním firmám práva na těžbu surovin.
I pro tyto národy by takováto demokracie měla své výhody! Odborníci na zákony trhu si určitě dovedou představit, že přetučnělým americkým černochům by se určitě nechtělo těžit suroviny na Sibiři za tam obvyklý plat! Proto je jisté zaměstnání na podnebí zvyklých místních v těžebních zařízeních. Za platy své kvalifikaci odpovídající. Tito zaměstnanci tam v nově vzniklých pracovních místech si pak za mzdu nakoupí skvělé, vědou vyvinuté, geneticky upravené potraviny. A ve velkém výběru a v mnoha pestrých obalech a nemusí se jako dosud namáhavě honit za „nějakými soby“!
Plán na uplatnění práv všech národů podle mezinárodního práva byl v Rusku skvěle započat za prezidenta Jelcina. Jediným nevelkým problémem běhu věcí se stalo nepřerušení přísunu vodky pro prezidenta. Ale bohužel „zasáhla náhoda“ a ruskou demokracii rozvíjející prezident zemřel.
V nastalém zmatku se jeho nástupcem stal, jak se posléze ukázalo, v demokracii zcela nekvalifikovaný Vladimír Putin. Ten se drze přestal chovat podle rad jemu doporučených demokratických „odborníků“. Zarazil odsun kapitálu do zahraničí, odstranil práva místních národů, třeba Čečenců na sebeurčení. Zastavil privatizaci armády a jaderných zbraní. Marně se mu západní znalci pokoušeli soukromě domlouvat! Z počátku se chápavě „tvářil“, ale činy ne a ne! Jako vrchol omezení lidských práv dokonce nařídil v Rusku působícím lidsko právním organizacím ze zahraničí registraci! To si nedovolí ani v Saudské Arábii! (Takové tam ani nesmí být!)
Skupina organizující demokracii ve světě dala tedy „hlavy dohromady“ a dostala skvělý nápad. Je nutné svrhnou tak nekvalifikovaného usurpátora moci. V Česku dokonce někteří komentátoři v čele s bývalým ministrem zahraničních věcí dokonce zjistili, že Putin je vlastně znovuobjevený Hitler. Demokrati tedy vypracovali plán, jak obtěžujícího Putina svrhnout. Založili jej na myšlence, co by se stalo, kdyby američtí ze svobody přetloustlí občané přestali dostávat potravinové poukázky? Určitě by udělali nějakou barevnou revoluci! Nejlépe bude, odzkoušíme-li tento plán nejprve na chudé Ukrajině. Pak po revolučním úspěchu „praporu Azov“ jej rozvineme v Rusku.
Já si ovšem myslím, že „lidé trhu se vším“ míní a transcendentní síly mění. Již se to v dějinách stalo mnohokrát. Do myšlení tohoto typu „demokratů“ se vloudila stejná chybička jako do myšlení socialistického „demokrata“ soudruha Brežněva v roce 1968. Soudruh Brežněv tehdy neuvážil, že internacionálně usměrnění Češi nejsou způsobem myšlení Afghánci. V důsledku toho si nevypočítal, že výsledek „internacionální pomoci“ v Afghánistánu určitě nebude stejný jako v Československu. A zde vidím tu analogii se současnými americkými demokraty s jejich ukrajinským dobrodružstvím. Rusové nejsou konzumem ovíněnou českou populací, a také mají jiné dějiny. Tento faktor nevzal v úvahu v roce 1968 soudruh Brežněv a rozhodl se vojensky pomoci svému příteli „Babráku Karmalovi“ v Afghánistánu! Nutně se musel se zlou se potázat. Místní kmeny nejsou „stavěné“ na ohýbání a mimikry, neb nejsou „trénovaní“ dějinnými zkušenostmi střední Evropy. Zastávají k životu postoj takový, že než by se plahočili v tak těžkých podmínkách a ještě žili ohnutí, radši jdou do nebe. V důsledku tohoto rysu povahy měl sovětský expediční sbor, poskytující „internacionální pomoc“ Afghánistánu, po velkých ekonomických a vojenských ztrátách co dělat, aby se mu podařilo odtud vůbec odejít.
Situace pro americkou demokracii šířící „věrozvěsty“ je dnes jak na Ukrajině, tak v Rusku velmi podobná. Podle mne je toto území svou rozlohou i vojenskou silou obdobou „dvaceti Afghánistánů“. Navíc jej řídí ruská „rafinovaná“ vojenská „soldateska“, která si poradila i s Hitlerem. Jako čtenář Švejka z průběhu dějů na Ukrajině silně cítím, že Ameriku a její politiku tam a v Rusku „ovinuly nějaké mraky“. Vzpomeňme si, jak poté, kdy v roce 1918 takové mraky „ovinuly“ Rakousko-Uhersko, se tato velmoc zhroutila! Skoro bych řekl k mé lítosti.
Tímto úvodním odkazem se můžeme vrátit k rozboru vlastní příčiny ohrožení EU skrze příklady řízení takových soustátí, jako jsou Rusko a Čína. Nutně si musíme položit otázku, proč tato soustátí jdou bez ohledu na nízkou kvalifikační úroveň jejich obyvatel hospodářsky a vědecky rychle dopředu a Evropská unie, složená z vyspělých států a kvalifikovaných obyvatel, přešlapuje na místě??? A její vedení se nekonečně se zabývá „otázkami“ typu od „romská“, muslimská, homosexuální, až po otázky „zahnutí banánů, obsahu procent mléčného tuku v másle až po normalizaci rozměrů včelích rámků“?
Příčinou takového úpadku soustátí je nevhodná forma správy velestátu. Nejlepším učebním příkladem je vývoj způsobu spravování úspěšné a tisíc let trvající Římské říše. Dvě stě let před n.l. se tato zmítala v rozporech nikoliv nepodobných problémům typu „zahnutosti banánů“. Problém neschopnosti se rozhodnout se také odehrával za vlády „demokraticky“ zvoleného senátu. A to byla neplacených senátorů tak stovka! Ve srovnání s bruselským a štrasburským tisícihlavým nákladným řídícím centrem tento počet nesnese srovnání. Než se v takových auditoriích každý k čemukoliv vymluví, projednávané již není aktuální. Římská říše byla na rozpad do okamžiku, kdy se moci chopil nejprve „diktátor“ Sulla, pak byla správa státu přeměněna na císařství. Jasně deklarovaná moc římského císaře zajistila další existenci velestátu a evropské civilizace na tisíc let.
Z toho můžeme usoudit, že dějiny Evropy samé a nyní i současný úspěšný způsob správy složených států, jakými jsou USA, Rusko a Čína, jednoznačně prokazují, že jediným akceschopným způsobem vlády v mnohonárodním seskupení je forma autoritativní moci delegovaná na jednoho člověka. Dnes se to nesmí říkat, ale v nacistických školách se to vyučovalo jako k úspěchu jakékoliv organizace vedoucí „fýrer princip“.
V současné době stojí konečně evropské národy, po století nesmyslných válek, na prahu možnosti se spojit v kooperující a tím úspěšnou velmoc. Prozíravě vytvořily obrysy jakési „evropské unie“! Jenže i ignorantovi se už mělo vyjevit, že její „kolektivní“ správa není akceschopná!!! Navíc unii nespojuje v hlavních rysech jednotná duchovní idea, jako kdysi křesťanství Římskou říši! V důsledku absence kvality správy a spojující ideje, těchto hlavních opor jakékoli velmoci a civilizace, jsme svědky permanentní krize Evropy. Možná rozpadu a války. Krize EU existuje jen proto, že její řídící centra jsou ovlivňována ze zahraničí a navíc se stala arénou zápasu všelijakých, až obskurních ekonomických a ideologických „bratrstev“. Navíc je tato změt „demokratických států“ stále ještě okupována armádou USA. Jsem přesvědčen, že jen kvůli prodloužení amerického vojenského protektorátu objevila „média EU“ nebezpečí z Východu! U nás dokonce nějaký dobře placený novinář na základě informací „odněkud“ usoudil, že „Putin chce obsadit Karlovy Vary“! A k mému podivu pro něj nepřijela „lítačka“ MUDr. Chocholouška! Naopak po jeho odhalení celá jedna strana žádala na ochranu před tímto nebezpečím zřízení americké vojenské základny také u nás!
Na základě tohoto mediálního dění si dovedu představit, co by nastalo, kdyby někoho v evropské mocenské špičce napadlo vyjádřit se ve směru k napodobení správního uspořádání EU podle ruského nebo amerického vzoru! Docela vidím ten třes skupin „přidělovačů“ subvencí o svá dobře placená zaměstnání! A zděšení „lobbistů“ pro pohyb v kalných vodách komisí, kdyby spravování Evropy byla zjednodušeno a stalo se průhledné! To jejich zděšení z možnosti volby časově omezeného plnomocného prezidenta EU v takovém uzavřeném „konklave“, v jakém se volí papež. V něm by zplnomocněného prezidenta EU volili volitelé členských států, v počtu vždy jeden za každých prvních deset milionů obyvatel členského státu! Prvním volitelem vždy hlava členského státu, další by následovali za započatých dalších deset milionů občanů. A zplnomocněného na určitou dobu a jeho vládu EU by muselo stačit kontrolovat jen asi 200 poslanců! Zvolený by měl rozsah pravomocí amerického nebo ruského prezidenta.
Je jisté, že by tak nutně vyrostla akceschopnost společenství, sjednotila by se EU v daňové oblasti, v obraně, zahraničním obchodě, zahraniční a měnové politice! Evropská unie by se stala atomovou velmocí a nemohl by ji nikdo ohrožovat. K míru by jí stačilo dohodnout hranici s novou „ říší Východořímskou“ (Ruskem). Když to tak mezi „Římem a Konstantinopolí“ tisíc let fungovalo, šlo by to zase! Jenže za takového uspořádání by se americký vliv „vypařil“, moc „bratrstev“ by byla omezena. Tento důsledek naznačí, kdo se bude tomuto způsobu řízení soustátí EU bránit zuby nehty, pod jakýmikoliv záminkami. I umělými. Zejména zaplatí „společenské analytiky“, kteří dokážou, jak by touto formou správy utrpěla práva a svobody jednotlivců i evropských národů, které právě současný stav právního a daňového chaosu naplňuje „všemi lidskými právy“.
Konečně něco v tomto směru naznačil nedávno jeden „neposlušný element“, tč. ve funkci prezidenta. „Zavíráním očí“ nad porušováním lidských práv v Číně a Rusku pobouření správní analytici a bardi médií a „kultury“, kteří dělají své společensko-vědecké analýzy v pražských kavárnách, ihned rozpoznali, že vlastně vyzradil státní tajemství. A pro tento zločin by měl abdikovat! (Hanba zrádci, červenou kartu jemu!) Z takto pojaté svobody slova a demokracie lidí, kteří nic netvoří, ale „mají konexe“, a z tuposti propagandě nalítlého davu konzumentů, můžeme usoudit, že zřejmě budeme nadále svědky parodie na práva občanů, národů, demokracii a civilizaci jako takovou. Bohužel hranou na jevišti Evropy.
Samostatně uvažující člověk by s ohledem na tuto situaci bez viditelného východiska mohl upadnout do depresivního stavu myšlení, že vše půjde jako dosud. Myslím že nepůjde. Evropská civilizace a lidstvo totiž řešení, kvalifikovanější společenské uspořádání než diktatura trhu, již vyžaduje. Takže následně nastane soutěžení třech nejsilnějších světových civilizací. Liberálně-tržní americké s Evropou jako kolonií, čínské a ruské. Mohlo by se zdát, že rozhodne vojenská a ekonomická váha těchto soupeřů.
Já se domnívám, že takto viděný výsledek střetnutí je důsledkem materialistického vidění světa. Neobsahuje prvek transcendentního rozměru reality neboli duchovní stránku civilizace. Přitom je to právě tato stránka rozměru člověka, která dělá vždy v rozumových výpočtech výsledků střetnutí civilizací nepředpokládané zvraty. Podle mne zvítězí nakonec ta civilizační forma, a její mocenské centrum, která bude blíže Řádu stvoření neboli naplňování smyslu bytí člověka a lidstva. A tím je kromě koordinace s ostatní dimenzí života (ekologie) duchovní růst bytosti člověka a jeho společenství. Neboli zajištění rozšiřování pocitu štěstí a naplnění jednotlivců a jejich komunit, rodin.
Zatím je to tak, že blíže se mi jeví jako méně úpadková, možná jako pozorovateli z dálky, jak ruská, tak čínská civilizace. Ta západní se mi jeví místo nahoru jdoucí jako padající dolů do rozkladu.
Děsí mě ty zástupy lidí, kteří si myslí, že práce je poslední způsob, jak získat peníze! Ty průvody mužoženských maškar po městě, vedené úchyly všeho typu, představované médii masám lidí jako „úžasné osobnosti“! Ty feministické sufražetky, které bojují za kvóty ve funkcích a svou seberealizaci vidí bez dětí a mimo rodiny! Ten paškvil, co je vydáván médii za „umění“! Ten úkaz, že všichni touží po tom hrát hrdiny, ale nikdo neprojeví ani nejmenší odvahu se jím stát! A v TV kanálech (stokách) mě děsí ta americká „kvalita“ a kvantita filmů a seriálů. Atd.
Podle mého hodnocení stavu věcí veřejných stojíme před zásadní změnou společenského uspořádání, jako jsme stáli v roce 1989. Buď k té změně k pozitivnímu dojde, nebo liberálně tržní systém zkolabuje v celé EU i USA. V takové situaci, za vzniklého chaosu a násilí, se skutečně může začít jevit Putin (jako méně degenerovaný systém) jako osvoboditel! A může být vítán s iluzí jako Stalin v roce 1945.
Josef Staněk