Odmítáme opouštět staré, překonané a přežité. Silný strach nám brání zbavit se všeho minulého, přestože žádné naše „jistoty“ už neplatí. Je to vidět dnes a denně. V rádiu se stále dokola hrají čtyřicet nebo třicet let staré písničky, v novinách do nás do omrzení cpou témata, která už s dnešní dobou nemají pranic společného, v televizní virtuální realitě se neustále řeší sedmdesát i více let stará historie. Společnost pořád ještě nevidí, že žijeme v nové době, která po nás chce zcela jiný přístup k životu.
To, co bylo před rokem jenom jemně naznačeno, je nyní vidět stále silněji. Všichni jsme se báli zhroucení vnějšího světa a on se mezitím nejdřív hroutí ten vnitřní. Pod vlivem nových energií se doslova rozpadá osobnost u těch, kteří nepracovali se svým strachem a se svými nezpracovanými bolestmi, traumaty duše. Lidé se stále rozdělují. Končí manželství, končí vztahy, končí přátelství. Jako když se otočí vypínačem, vidíme druhé najednou v úplně jiném světle a nechceme s nimi sdílet svůj život.
Tato vnitřní tíha se začíná projevovat i navenek. U leckterých lidí máte pocit, že se dočista zbláznili, neboť se projevují nevyzpytatelně, často mění své postoje, nálady a názory. To, co se nám ještě před rokem zdálo absurdní a nemyslitelné, se dneska stává realitou. Setkáváme se s nejméně uvěřitelnými situacemi, jako produktem nemocných a trpících duší lidstva. Dost často jsme předmětem zcela nečekaných útoků, které jsou jen ventilem zmatku, chaosu a bolesti ve vnitřním světě. Jakmile přestáváme strážit svůj vnitřní chrám, okamžitě se najde někdo, kdo chce naši energii využít ve svůj prospěch.
Na všechny životní situace musíme neustále reagovat podle toho, co jsme se v minulých letech naučili. Je třeba používat všechny osvojené principy, neboť tento čas je jednou obří zkouškou. Z našich srdcí se nesmí vytratit víra, nesmí vyhasnout Boží jiskra ani láska Ježíše Krista. Uvědomme si to obzvlášť v čase, který se nazývá vánočními svátky a který se rok za rokem stává smutnou parodií na téma plná parkoviště, tržby obchodníků a ceny elektroniky. Do toho jeden adventní koncert, příspěvek na charitu, pár starých hadrů bezdomovcům a falešný pocit o vykonané duchovnosti vánoční. Prázdné kulisy prázdných životů.
Opusťme už konečně minulost. Opusťme všechno překonané a všechno, co už slouží jenom jako záchytný bod našich mlhavých vzpomínek, jako stín našich domnělých jistot. Uvolněme si v našich životech místo pro nové. A bez ohledu na vnější svět, dejme do pořádku ten vnitřní. Bez toho to nepůjde. Neztrácejte víru, protože bez ní jste ztraceni. Dbejte o svůj vnitřní chám a plňte ho láskou a světlem. Nezapomínejte na sebe. Jenom čistý a vyrovnaný člověk může jít příkladem ostatním. Rozhodujte se podle svého srdce, logika a rozumové argumenty přestávají platit.
Braňte se, chce-li vás někdo využívat a nebojte se za sebe postavit. Příští rok bude zase o kousek těžší než ten letošní a bude třeba ohromné vnitřní síly, duševní rovnováhy a lásky v srdcích.
Nezapomínejte vytvářet svou budoucnost. Sněte o tom, jaký život chcete prožívat, co v něm chcete dokázat a čím se zabývat. Všechno se splní, bude-li vaše víra dostatečné pevná. Stejně tak jako se zhmotňují absurdity, dějí se i zázraky. Bůh s vámi.
Daniel Adam Balušek
