Duchovní vývoj, vedoucí též k bytostnému přepodstatnění, není závislý na soustřeďování. Je podmíněn psychickou orientací a orientací vědomí, která vyplývá především z mravních předpokladů. Jenom člověk, který se svými zájmy povznáší nad svět, v sobě vyvolává tendence, které ho bytostně strhují jen k duchovním výšinám. A poněvadž se k těmto výšinám upíná všemi složkami své bytosti, může se mu stát prožitkem to, co pochází z Ducha. Květoslav Minařík – Cesta k dokonalosti
Jak s nesobeckým zájmem o svět, i o vzdálené okolí? Jednat pro dobrý pocit ze sebe? Mít dobrou náladu, rozpoložení plné optimismu? Dbát pokynu, že máme v sobě cítit lásku ke všemu?
Co má být pomůckou? Říkat si, chci do nebe? Nechci hřešit, flákat se? Cítit všeobecnou lásku, nějak přizpůsobovat povahu takové trvalce?
V něčem jednáme tak, v něčem jinak. Cizího člověka do auta nevezmu, ať jde pěšky?
Mnohdy zcela samozřejmě děláme své. Teď jdu na ryby, teď jdu na houby, právě rostou a potřebuji si je nasušit na zimu. Teď musím do prodejny, obchůdek dostane čerstvé pečivo a to brzo vyprodají. Odklad někdy nevadí, ale jindy…
Těmito popsanými činy dbáme o sebe, jenže přitom semtam můžeme odložit něco mimořádně důležitého. Když myslíme, že to stačí potom.
Právě tímto způsobem si můžeme ověřovat, zda jsme dospěli v prospěšné programátory světa. Je-li to ve směru našeho uvažování. Situace jsou přece nachystané. Prověřuje se, zda svými zájmy saháme mimo vlastní hmotu; ne právě ve svůj prospěch. Nebo zda jsme dosud jednou z myslí, jež nejobvykleji pečují právě o svých 70 kg hmoty. Aby z nich bylo 90.
Záměrně nám Osud nachystá stav, kdy by se zdálo, že je nejpotřebnější něco udělat pro své zdraví. Ne, ano, ne?
Spolkl jsem celou moudrost k popsané otázce? Ne. Léčitel nebo výrobce potravinových zdravotních doplňků se skloní, a pošle člověka k lékaři. Opatrně s posouzením, ve kterých situacích člověk má především pečovat o sebe, o své tělo v nějaké ošemetné situaci, a kdy ne.
Chápeme, že je nad námi nejsilnější Osud. A že Vesmír plní naše přání. Máme víc využívat nabízených příležitostí, než sami si něco chystat složitým vymýšlením.
K tomu, abychom dbali svých povinností, ke kterým jsme se rozhodli, nacházím, posuzuji jeden zvláštní přístup. Může pomáhat k lepšímu plnění potřebného.
Podobně s povinnostmi, které občas chápeme k Vesmíru – možná jen k nakrmení králíků. Anebo někdo má promyslet kázání – či k čemu kdo z nás má své povinnosti. Odosobněnou záležitost nemáme nahradit zdánlivě velmi nutnou povinností k sobě samému.
Nutně musím ještě uklidit nepořádek na chodbě a ve sklepě, nářadí v dílničce, aby mně manželka nevyčinila – vždyť to odkládám už týden! Sice máme právě teď setkání s kamarády, s akcí ve prospěch přírody – však – můžu jít příště.
Nacházím takový přístup, kdy na svět je třeba hledět jako na dvouleté dítě, které potřebuje pomoc či hlídání každou chvíli. Když nevím, zda ve prospěch potřebné záležitosti zasáhnout hned nebo za chvíli… pak hned – jakoby okolí, jež potřebuje pomoc, bylo malým závislým batoletem.
Vesmír je ten maličký, který potřebuje naši pomoc, kupodivu. Takovým posuzováním snáze své povinnosti nezanedbám. Dám jim přednost před sebou.
Zřejmě tím, že nám dává plnou svobodu chování a jednání, se stává nepatrným, i zanedbávaným – i k naší škodě.
Vesmír – přirovnání
~ Podobně, jako když školáci mají hodného učitele – mohou řádit a nebrat na něho ohled.
Tak my nyní zacházíme s Gaiou – Zeměkoulí, jen málo hledíme na její celistvost – že zásoby minerálů potřebuje pro své přetrvání. Lesy. (Drobnost – co kdybychom přestali plýtvat papírky na jedno balení cukru v kavárně? Existuje také kostkový cukr, ten jsem nezahlédl už roky :-| Hygiena zabalených krystalů důležitější než přežití přírody? Stěží. U nás je sice lesů dost a přirůstají, ovšem už výroba balicího papírku potřebuje energii, vodu, chemikálie…). Anebo stav přírody ještě není tak špatný? Je.
Zuřivě těžíme suroviny pro krátkodobé užití – když věda ekonomie nedokáže zdůvodnit jiný přístup k našim životům. Skoro to ani nezkouší – což je vliv prosazeného materialismu, do něhož nás přivedlo křesťanství.
~ Anebo jiní školáci. S převahou své inteligence si tolerantního učitele váží a jim samotným pak jeho práce tím víc pomáhá.
Hledám názor
Dvouleté dítě už umí chodit, mluvit – obvykle. Jí koláč, se zájmem si natahuje ponožku, nočník zvládá nebo ještě ne. Ale je stále závislé na dospělé osobě nebo péči staršího dítěte.
To samé může být náš vztah k Vesmíru. Důkladně o své prostředí pečovat, jako o dvouleté dítě. Nedat přednost sobě. Tím se vzdalovat sobectví.
Květoslav Minařík – Vnitřní smysl Nového Zákona
Božské hodnoty s lidskými se však snášet nemohou. Božské bytosti žijí v oběti a vzdávání se, kdežto lidské více méně v lásce k sobě a v sobectví. Duchovně nejpokročilejší člověk se vzdává osobního blaha a potlačuje dokonce touhu po spasení, aby mohl jiným lidem co nejvíce pomáhat. Člověk duchovně méně vyspělý, je-li nevěřící, snaží se dosáhnout co největšího pohodlí a blaha pro sebe v nejzevnějším smyslu.
Paul Brunton – Zápisky Paula Bruntona – Svazek 5. Emoce, etika a intelekt
Dokud jsme omezeni tělem a jeho potřebami, je nemožným úkolem vyhladit touhu a negativní soustředění na sebe. To ale není nutné. Neznamená to, že máme opustit potěšení, ale pouze je pročistit. Případnou ztrátu potěšení z nízkých rozkoší nahradí radost, která vzniká z ušlechtilých myšlenek a zjemněných citů. Musíme vyhlásit válku svým vášním, neboť je zřejmé, že vylučují vnitřní mír. Své vášně musíme zlomit nebo, nebudou-li zvládnuty, zlomí ony nás.
Bohumír Tichánek
Poslední články autora:
