…a dnes i dosti ze života kolem nás!
Známá odbornice na ekonomické otázky rozvoje (i úpadku) společnosti píše články, a to se znatelným přídechem svého duchovního vnímání a se znalostmi historických souvislostí. Na serveru E-republika vydala nedávno tento článek, který bude mít další, a určitě neméně výživné, pokračování: Islámské bankovnictví versus současný bankovní systém (I. díl) – Autor: Květa Pohlhammer Lauterbachová
Odkaz na celý článek je tady: http://e-republika.cz/article2740-Islamske-bankovnictvi-versus-sou-asny-bankovni-system-I-dil
Dovoluji si okopírovat jednu část jejího článku – stať s názvem – Současné „buď – anebo“ vzhledem k financím.
(Podotýkám ale, že i inspirace islámským bankovnictvím z úvodního odkazu v samotném článku je velmi cenná a také to, že to celé není jen o financích.)
Úryvek:
………Zvítězí stávající finanční elita, která si bude chtít udržet moc skrze lokální války a utrpení nevinného obyvatelstva. Agrese Západu (Jemen Libye, Sýrie, Irák, Ukrajina…), kterým se na našem webu cíleně věnujeme, ukazují moc nekontrolovaného kapitalismu. Ničí vlastní občany na bohatém Severu, a proto musí dostat lacinou práci a suroviny na chudém Jihu, a to za jakoukoliv cenu. Pomalu se naplňuje vize, kterou popsal na konci svého života vynikající fyzik, myslitel, politik Karl von Weizsäcker ve své knize Der bedrohte Frieden (Ohrožený mír). Zhruba 20 let po pádu komunismu měla při možném selhání západní demokracie nastoupit nová epocha, kterou charakterizoval zhruba následovně:
(A teď prosím POZOR – vnímejte posloupnost jednotlivých dějů, které již fungují; některé podle mne již více, jiné méně probíhají, ale vždy se dá nějaký příklon k nim, k jejich působení, vytušit – pro eventuální diskuzi jsem je očísloval.)
Úryvek z článku pokračuje:
1/ počet nezaměstnaných dosáhne celosvětově netušených dimenzí;
2/ mzdy poklesnou na bezprecedentně nízkou úroveň vzhledem k životním nákladům;
3/ sociální systémy se díky bankrotu států zhroutí, výplaty penzí především. Tomu bude předcházet velká hospodářská krize, kterou vyvolají mezinárodní spekulanti;
4/ nebezpečí občanských válek bude dramaticky stoupat;
5/ základní poznatek doby: většina lidí si není schopna již vyrobit potraviny nebo si je zaplatit a bohatí by se museli dělit a sáhnout k pomoci, jinak zde hrozí ohromný potenciál konfliktů;
6/ aby si vládnoucí elity zajistily bezpečnost, budou mít prostředky na vydržování si soukromých armád;
7/ elity si vytvoří v předstihu včas sofistikovaný špehovací systém a nastolí celosvětovou diktaturu k udržení své nadvlády;
8/ prodlouženou rukou této finanční šlechty budou zkorumpovaní politici;
9/ za účelem udržení moci bude počet obyvatel zeměkoule redukován na minimum, k tomu budou využity biologické zbraně, které budou šířit nákazu, k redukci obyvatel se budou využívat i hladomory a války;
10/ velmoci se budou snažit dostat do vlastnictví a pod kontrolu světové zdroje surovin a povedou kvůli tomu války, a to i za použití jaderných zbraní.
Když toto hrůzné „desatero“ čtu, uvědomujíc si přitom, jak souzní s realitou, kterou třeba jen díky internetu tuším, byť ji zatím ještě neprožívám na vlastní kůži, musím dát autorce za pravdu. Viz. Ukrajina, Sýrie, Libye, Irák…
Před chvílí jsem skončil službou Skype video diskuzi s jedním kamarádem, který se již chystá na to, že dožije svůj život „mimo“ civilizaci. Jakmile totiž po akci, po naplnění těch výše uvedených dějů a prognóz, dojde na jejich důsledky, věří, že se lidé nikterak nesemknou, naopak, že nastane určitý boj o holé přežití. Myslí si, že i současná výchova dětí a mladé generace vůbec k tomu vede. A tak, dokud to jde, pěstuje si doma na pozemku základní potraviny, suší, zavařuje. Na pokraji lesa, remízků vysazuje tajně např. topinambury a další zeleninu a ovoce, má zmapované studánky s pitnou vodou, ví o zanedbaných, ale stále rodících ovocných sadech, učí se poznávat, co roste v přírodě pro člověka za potravu… Ví také, že tento jeho případný útěk před neblahými dopady problémů civilizace je určitým řešením jen pro něj. Říká však také, že většina lidí má „vymyté“ mozky a že přijme žití v problémech, které tzv. vládci, od komunální až po tu nejvyšší vládní úroveň, nebudou nijak řešit. Nebude to ani v jejich moci. Čeká zkrátka kolaps.
Když dočtu to „desatero“ průšvihů, tak musím za sebe připustit, že se to již děje. Necítím nyní žádnou potřebu rozvíjet myšlenky na přežití mé konkrétní tělesné schránky. Stejně se od okamžiku zrození blíží ke svému zániku. Je mi však až odporné, jak se chovají ti dnešní mocní! ALE oni se tak chovali vždycky. Vždy jich bylo pár, od nějakého vesnického zemana, přes nižší šlechtu, vyšší šlechtu až po vládce. A z jejich stolů padaly drobky pro jejich posluhovače a sloužící, v nichž měli oporu. Drtivá většina lidí však žila v určitém systému bez práv, ale s mnoha povinnostmi a lidský život často neměl valnou cenu.
Dnes, například jen u nás v republice, patříme mezi to velmi malé procento lidí z celého světa, kteří se mají, až na vyjimky, velmi dobře. Jídlo (i v popelnicích), pitná voda – jak se s ní plýtvá, domky, byty, garsonky, ještě zatím vytápěné, se standardy jako je teplá voda, kanalizace, odvoz odpadků, elektřina. Mnoho spotřebičů usnadňující domácí práce, doprava vlakem, autobusem, osobními auty, informace v každém okamžiku, léčení, léky, vzdělání… Všechno to stojí obrovské prostředky, za nimiž vidím čerpání surovin planety, toho, co ještě dosud bohatá příroda ve své (prozatímní) štědrosti nabízí.
Nebylo tomu tak vždy. Například – po druhé světové válce zabrali moji rodiče po sudetských Němcích starý domek v pohraničí. Byly v něm čtyři místnosti, každá o rozměru 5 x 5 metrů. Na středové chodbě jeden kohoutek a výlevka se studenou vodou, na dvoře jeden suchý záchod. Plný dvůr králíkáren a bud pro slepice. V každé místnosti žila jedna rodina. Elektřina na max. 60ti watové žárovky, jedna žumpa na vyvážení.
Dnes vidíme běžně domy za 5 a více milionů, s pozemkem, bazénem s dvěma garážemi, s pěstěným trávníkem. A lidé jsou stále nespokojeni. Že za tím stojí mysl, je nasnadě, ale to bych odbočoval.
Nechám podklady pro rozjímání – odkaz na celý článek a další pokračování z E-republiky – již bez komentáře. Vzpomenu však ještě slova vtěleného Slova, významného Syna z Ducha svatého, v jehož podstatě stojí věčný Bůh-Otec, Ježíše z Nazaretu.
V Matoušově evangeliu v kapitole 24 je mnoho informací, jak a co se bude dít v budoucnosti. Jazykem a chápáním sděleného, kterým je to napsáno, vládne někdo méně, někdo si to bude překládat po svém, jiný bude hledat srovnání se současnými autory a vykladači a někdo zase vůbec nepochopí metafory – podobenství, která jsou tak zřetelně synem Marie nabízena. Než to podstatné překopíruji, tak ještě upozornění a současně i otázka. Mluvil Ježíš ke svým učedníkům v těchto obrazech pouze o budoucnosti v hmotném světě, bez ohledu na určité (konkrétní) období vývoje lidstva, a nebo je to popis mystický, tudíž celkem zřetelného významu pro duchovnost?
Kapitola 24:
1:Když Ježíš vyšel z chrámu a odcházel odtud, přistoupili k němu učedníci a ukazovali mu chrámové stavby.
2:On však jim řekl: „Vidíte toto všechno? Amen, pravím vám, že tu nezůstane kámen na kameni, všecko bude rozmetáno.“
3:Když seděl na Olivové hoře a byli sami, přistoupili k němu učedníci a řekli: „Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení tvého příchodu a skonání věku!“
4:Ježíš jim odpověděl: „Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl.
5:Neboť mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat ‚já jsem Mesiáš‘ a svedou mnohé.
6:Budete slyšet válečný ryk a zvěsti o válkách; hleďte, abyste se nelekali. Musí to být, ale to ještě není konec.
7:Povstane národ proti národu a království proti království, bude hlad a zemětřesení na mnoha místech.
8:Ale to vše bude teprve začátek bolestí.
9:Tehdy vás budou vydávat v soužení i na smrt a všechny národy vás budou nenávidět pro mé jméno.
10:A tehdy mnozí odpadnou a navzájem se budou zrazovat a jedni druhé nenávidět;
11:povstanou lživí proroci a mnohé svedou
12:a protože se rozmůže nepravost, vychladne láska mnohých.
13:Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.
14:A toto evangelium o království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům, a teprve potom přijde konec.
15:Když pak uvidíte ‚znesvěcující ohavnost‘, o níž je řeč u proroka Daniele, jak stojí na místě svatém – kdo čteš, rozuměj –
16:tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať uprchnou do hor;
17:kdo je na střeše, ať nesestupuje, aby si vzal něco z domu;
18:a kdo je na poli, ať se nevrací, aby si vzal plášť.
19:Běda těhotným a kojícím v oněch dnech!
20:Modlete se, abyste se nemuseli dát na útěk v zimě nebo v sobotu.
21:Neboť tehdy nastane hrozné soužení, jaké nebylo od počátku světa až do nynějška a nikdy již nebude.
22:A kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebyl by spasen žádný člověk; ale kvůli vyvoleným budou tyto dny zkráceny.
23:Tehdy, řekne-li vám někdo: ‚Hle, tu je Mesiáš nebo tam‘, nevěřte!
24:Neboť vyvstanou lži mesiášové a lžiproroci a budou předvádět veliká znamení a zázraky, že by svedli i vyvolené, kdyby to bylo možné.
25:Hle, řekl jsem vám to už předem.
26:Když vám řeknou: ‚Hle, je na poušti‘, nevycházejte! ‚Hle, v tajných úkrytech‘, nevěřte tomu!
27:Neboť jako blesk ozáří oblohu od východu až na západ, takový bude příchod Syna člověka.
28:Kde je mrtvola, slétnou se i supi.
29:Hned po soužení těch dnů se zatmí slunce, měsíc ztratí svou zář, hvězdy budou padat z nebe a mocnosti nebeské se zachvějí.
30:Tehdy se ukáže znamení Syna člověka na nebi; a tu budou lomit rukama všechny čeledi země a uzří Syna člověka přicházet na oblacích nebeských s velkou mocí a slávou.
31:On vyšle své anděly s mohutným zvukem polnice a ti shromáždí jeho vyvolené do čtyř úhlů světa, od jedněch konců nebe ke druhým.
32:Od fíkovníku si vezměte poučení: Když už jeho větev raší a vyráží listí, víte, že je léto blízko.
33:Tak i vy, až toto všecko uvidíte, vězte, že ten čas je blízko, přede dveřmi.
34:Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení, než se to všechno stane.
35:Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.
36:O onom dni a hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn; jenom Otec sám.
37:Až přijde Syn člověka, bude to jako za dnů Noé:
38:Jako tehdy před potopou hodovali a pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu,
39:a nic nepoznali, až přišla potopa a zachvátila všecky – takový bude i příchod Syna člověka.
40:Tehdy budou dva na poli, jeden bude přijat a druhý zanechán.
41:Dvě budou mlít obilí, jedna bude přijata a druhá zanechána.
42:Bděte tedy, protože nevíte, v který den váš Pán přijde.
43:Uvažte přece: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční hodinu přijde zloděj, bděl by a zabránil by mu vloupat se do domu.
44:Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.
45:Když pán ustanovuje nad svou čeledí služebníka, aby jim včas podával pokrm, který služebník je věrný a rozumný?
46:Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu nalezne, že tak činí.
47:Amen, pravím vám, že ho ustanoví nade vším, co mu patří.
48:Když si však špatný služebník řekne: ‚Můj pán nejde‘,
49:a začne bít své spoluslužebníky, hodovat a pít s opilci,
50:tu pán toho služebníka přijde v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší,
51:vyžene ho a vykáže mu úděl mezi pokrytci; tam bude pláč a skřípění zubů.
Slova „civilní“ i ta novozákonní jsou tu k dispozici jako podklad pro poslední rozjímání, které jsem zde nabídnul. Část minulého příspěvku, kde jsem psal o smrti, nebyla diskutována. Je to však přirozené. Dosti lidí nechce tento neměnný zákon vývoje všeho živého nijak rozebírat. Dva pohledy, konkrétní a s nástinem možností v podání dnešního člověka, a druhý, který je mimo čas. Oba mají však podtext stejný a leccos společného. Čtenář s nerušenou pozorností si jistě (možná) vybere. A jako na začátku při rozjímání doporučuji mít ovládnutou mysl. Ta vede ráda na scestí, na stránku ega, své pýchy, která nedokáže – lépe – nechce být účastna duchovního hledání.
Pěkný den.
Václav Žáček /Venda/
