Demokracie je v současné úrovni vývoje lidstva nejlepší způsob správy státu, neboť umožňuje nekrvavé předávání moci nástupcům. A navíc má průběžně a pružně reflektovat vyváženou vůli většiny občanů. Tento přístup v kontextu předpokládá, že vůle většiny občanů je odrazem reflexe na zákony Stvořitele světa i člověka. Z této premisy vychází také ono známé rčení, že „vůle lidu je vůlí boží“. Ono to tak sice až příliš často není, ale v takovém příkladě je tato většina následně potrestána negativními dopady při provádění mylné vůle neboli „božími mlýny“. Následky vadné správy státu tedy „poučí“ kohokoliv, i většinu občanů státu, o existenci a neporušitelnosti zákonů obecně duchovních a speciálně mezilidských. Toto poučení je vždy velmi drsné, skrze války a sociální rozvrat.
V Česku jako dějišti série převratných událostí v posledních sto letech o tom máme větší pojem, než kdekoliv jinde. Vždyť v rakouské monarchii si lid desetiletí žádal změny sociální, náboženské a větší seberealizaci národů! Vládnoucí elita neposlouchala a celá v podstatě pro všechny užitečná říše padla! Český národ chtěl rozhodně bránit demokracii proti Hitlerovi. Západní velmoci mu jej předhodili a už za dva roky se Hitler procházel po Paříži a v Londýně se před ním třásli jako ratlíci. Po válce lid chtěl sociální a demokratický stát a komunistická strana mu vnutila diktaturu proletariátu. Dostala se zákonitě do všestranných potíží a chtěla jako první z komunistických stran v duchu vůle lidu v roce 1968 režim opravit. Sovětská vláda na vůli českého národa nedala, násilně zastavila reformu systému. Za dvacet let, na rozdíl od KS Číny, padla i se Sovětským svazem.
Před rokem 1989 u nás vládla strana, jejíž názory podle utajených průzkumů zastávalo 12 až 15 procent občanů. Marně při návštěvě Československa sovětský vůdce Michail Gorbačov doporučoval Gustávu Husákovi a „normalizátorům“, aby rozšířili svoji základnu podporovatelů o bývalé reformátory a sociální demokraty. Neposlechli a do dvou let bez ohledu na vlastnictví všech mocenských pák, padli. V důsledku toho zavládlo v národě nebývalé nadšení a pocit, že teď už pravé demokratické správě státu, opřené o podporu většiny občanů, nebude nic stát v cestě.
Už po deseti letech euforie z nově ustavené formy demokracie a z kvality „pokynů“ Evropské unie rychle vyprchávala. Přes nebývalou masáž občanů zaprodanými médii je skutečná podpora současného způsobu vlády a správy evropské unie opět na těch 12 až 15 procentech. Sice obměněných podporovatelů, kterými se stali restituenti, lidé žijící ne z práce, ale z majetku. Dále ti podnikatelé, kteří podnikání nazírají jako sofistikovanou spekulaci a způsob odření zaměstnanců až na kost. Tedy ne „Baťové“, kteří vnímají zaměstnance jako spolupracovníky. Mezi podporovatele režimu patří nepochybně i přeplacení zaměstnanci bank, státní zaměstnanci rozdělující zakázky, vedoucí policisté, soudci, lékárníci, „tržní“ lékaři, zatím placení daní se vyhýbající živnostníci. Na podporu ze zahraničí spoléhající vládnoucí elita si myslí, jako si mysleli normalizátoři, že to bude stačit. Jakmile „čas oponou trhne“, přesněji světová situace se změní, říkám že to stačit nebude!
Pokusím se níže popsat, kde se podle mne stala po roce 89 chyba v realizaci konstrukce státu neboli v uvádění duchovních zákonů v život a jak je možné to napravit.
Dříve nežli restituce majetku předků a privatizace výroby bylo nutné rehabilitovat a plně obnovit duchovní život. Tzn. definovat člověka jako duchovní nikoliv spotřební bytost. Se všemi z toho vyplývajícími následky. Tedy jasně deklarovat, že v renovovaném státě než životní úroveň bude důležitější pocit možnosti seberealizace každého včetně práva na práci. Neboli ona „stará“ volnost požadovaná francouzskou revolucí! Dále dovolání se spravedlnosti neboli právní jistota i nemajetných, osobní a majetková bezpečnost, neboli ona stará rovnost! A k tomu skutečná svoboda slova každého, spojená s pocitem reálné možnosti ovlivnit chod státu. Tedy svoboda bez přívlastků. A po „probuzení“ z euforie toku 89 jsme najednou zpět u „VOLNOST! ROVNOST! SVOBODA!“
Namísto plné realizace toho přišlo americké „učení“ o tom, že trh zařídí všechno. Neboli se realizoval v podvědomí princip: PENÍZE! PENÍZE! PENÍZE! Neboli když máš peníze, nemusíš pracovat. Když máš peníze, koupíš si advokáty, svědky i soudce. Když máš peníze a nátlakové prostředky, koupíš si redaktory, noviny, rozhlas i TV.
V důsledku uvedení tohoto principu v život dopadla listopadová revoluce tak, že z práce dnes žijí jen „neschopní“, tj. nemajetní a nespekulanti. Soudní a „státně správní přísnost“ je jen na malé! A názory nemajetných mohou tito vykládat tak do staré vrby. Pokud by pronikly do médií, komusi zaprodaní redaktoři je „vysvětlí a odhalí“ jako populizmus! Také všeobecná volba prezidenta a referenda k čemukoliv jsou nacházena jako naprosto špatná. Nově 1500 „vědců“ v dopise lidu odhalilo, že došli k názoru, že ve státě nutně potřebujeme kromě „nepřizpůsobivých“ jako pracovní sílu a multikulti obohacení muslimy z arabského světa! Byl jsem v roce 1970 u toho, jak se takoví „vědci“ získávají k podpisu, s jehož obsahem vlastně nesouhlasí. Když nejsi nejpokrokovějšího amerického myšlení, tak nebudeš zván na sympozia, tvoje práce neotisknou v prestižních časopisech, žádné granty, žádný postup! Tehdy kromě mne všichni podepsali, jako ti dnešní, kteří v dopise popsaná práva a multikulti plně nalezli v Saudské Arábii. Proto tam dopis přece nesměrovali.
V další části jsem se chtěl věnovat možnosti a cestám změny k lepšímu. Protože ke kontrole myšlenek používám 40 let „pavědeckých para metod“, které se následně ukázaly z 90% správné, použil jsem je i tentokrát. Překvapivě mi však přišlo: Ticho! Namluvil jsi toho již dost a teď je všechno připraveno k činu. Zachovej klid!
Tak jsem psaní článku zastavil a nechávám jej jen stálým čtenářům jako námět k přemýšlení o východiscích. A k vyjádření jejich názoru.
Josef Staněk
