Když jsem se před 4 desítkami let dostal poprvé k pozorování alternativních způsobů léčby nemocí člověka, včetně léčení „tělesným magnetizmem“, mentální energií, automatickou kresbou, reiki a metodami východní medicíny, k mému překvapení jsem se dostal pod tlak hned dvou protichůdných názorových proudů. Materialisté byli silně nervózní z toho, že se prokáže, že nehmotné vlivy jsou reálnou možností léčby. Ihned proto bez ověřování „věděli“, že při používání „magnetizace“, mentální energie, léčivých obrazů a reiki jde o podvod nebo léčbu jen placebem. A že všechna tato „klamy se zabývající individua“ se ze svého nevědeckého konání zblázní. Materialistům jsem se moc nedivil, šlo jim o vše. Každý důkaz faktické existence jakýchkoliv jevů materialisticky nevysvětlitelného uzdravování je zbavoval jejich materialistické víry.

Překvapivě jsem však narazil na silné odsuzování až zděšení ze strany věřících, zejména těch z malých křesťanských církví. Ti sice nepochybovali o účincích, ale v oněch nezvyklých léčebných postupech „jasně rozpoznali“ biblí zakázanou magii. V některých nápadně úspěšných případech i léčení přímo satanem. Ten měl dle jejich výkladu použít viditelného uzdravení, třeba vstání trvale dlouhodobě ochrnulého z vozíku, ke zmatení přihlížejících. Konal to proto, aby přihlížející nenašli jako jedině správný jejich typ víry. Občas mi i hrozili peklem. Takový přístup k léčení nehmotnými prostředky byl pro mne překvapením. Jako pilný čtenář Evangelia a dějin křesťanství je nalézám naplněné zázraky a uzdraveními. Navíc v nich Ježíš jasně říká, že satan nemůže uzdravovat. Pozorováním těchto věřících jsem přišel na to, že takto si věci vykládající křesťané to činí proto, že se taková často se vyskytující nezvyklá a náhlá uzdravení nestávají u nich. Protože kdyby byla od Boha, odehrála by se u nich.

Osobně jsem ale té povahy, že se při výskytu jakéhokoliv jevu nenechám odlákat od nezávislého pozorování. A diskutuji jej kde s kým. Někdy těsně po roce 89 jsem se zastavil u kamarádky v práci a při kávě jsme právě čerstvě zaznamenané „šamanské“ léčebné zákroky rozebírali. Všiml jsem si přitom, jak její spolupracovnice při přechodu řeči na věci náboženské a léčitelské znervózněla a začala pobíhat sem tam. Myslel jsem si nejprve, že to je typ zuřivé ateistky. Ty nesnesou moje pro ně znervózňující výklady (i články), začnou se potit a nakonec utečou. Průkaznost existence nehmotných dějů jim trhá jejich představy o světě. Ale kamarádka mne ubezpečila, že její spolupracovnice je naopak zapálená katolička. To zase zaskočilo mne. Proč to její mentální rozhození, když u mne každý rychle vycítí respektované a žité křesťanské fundamenty? Rozdílné pojímání některých principů by křesťanovi nemělo vadit? I s mým velmi ortodoxním vlastním strýcem farářem jsme se sice nemohli příliš bavit o náboženských věcech, protože jsme měli na ně odlišné názory, ale oba jsme se měli rádi a vážili si sebe navzájem. (Sporným bodům jsme se radši intuitivně vyhnuli.)

Rozhazování psychiky ultraortodoxní katoličky skrze pozorování a líčení „šamanských“ uzdravení mě ale trvale vrtalo v hlavě. Proboha proč? Několik nocí jsem nad záhadou promeditoval. Na příčinu jejího zneklidnění jsem přišel až za stavu, kdy jsem si dotyčnou přímo představil a dokonale se do ní vcítil. A dodnes vidím ten děj v její duši při naší debatě! Celá její duševní rovnováha je odvozena od toho, že za stavu, kdy se necítí příliš šťastná v rodině a nerozumí si ani se společností kolem ní, zůstala jediným zářivým bodem jejího nitra postava Ježíše Krista! Vytvořená ovšem výhradně ze zranitelných tezí katolické věrouky. Přesto i tato v tom všeobecném úpadku v životě okolo naplňuje její nitro. Toto niterné působení jí dává naději a činí únavný život smysluplným a snesitelným! Už jsem tedy „doma“! Znám tento účinek dobře z vlastní zkušenosti, protože sám také cítím působení Ježíšovy osobnosti. Protože se mi vnitřním zrakem jeví jako zlatožluté záření, nazývám v článcích takto ovlivňované lidi jako „vedené zlatožlutou nitkou“.

Stav jejích duševních věcí je vlastně projevem chodu duchovních zákonů: dotyčná cítí lásku k osobě Ježíše z Evangelií, a tím se jí podle zákona „jakou měrou měříte, takovou vám bude Bohem měřeno“, láska z duchovní dimenze vrací. Celý problém podobně nastavených lidí, kteří jsou znervóznělí při setkání s nesrozumitelným, je v tom, že mají strach o ztrátu svých představ o světě s následnou ztrátou víry. Oprávněně je jímá děs z toho, jaký by byl život bez této vnitřní energie. Podvědomě cítí, že by ze života zbylo jen přežívání!

Tímto vhledem jsem tento typ křesťanů pochopil a toleruji je. Jsou klidní za „normální“ situace, kdy na jejich způsob víry trvale útočí celé ateistické okolí a média. Tyto ataky se jim nejeví nebezpečné. Normálně intuitivně vyciťující člověk ateistický výklad vzniku světa a člověka vnímá podvědomím jasně jako blud. U „šamanských“ a „východních“ způsobů odstraňování nemocí probíhají ale děje z hlediska smyslového vnímání nečekaně. Dříve se tomu říkalo „zázrak“. Věřící mají ale zafixováno, že nečekané uzdravení je možné jen jako přímý individuální zásah boží. Ve středověkém stylu mocnářovy mimořádné milosti. O tom, že by se bytost člověka mohla skládat i z jiných, člověkem a přírodními prostředky ovlivnitelných úrovní (vibrací, obalů duše) jim bible ani církev nic neříká! Jak by to tedy mohli vědět nějací jogíni nebo šamani?

Stav mysli již ne příliš četných věřících církví je takový, že tito sice od kněží přebírají poučné biblické obrazy, ovšem v kvalitě tak něco kolem „starého mocnářství“. Přitom v této úrovni vyučované představy o světě a děních v bibli považují řadoví věřící za „učenými teology prověřené pravdy“. Jakákoliv složitější představa dějů ve světě a těle člověka je ruší v jejich pocitu poučenosti o celé realitě světa. Nejsou psychicky připraveni akceptovat poznání, že i zázraky uzdravení se dějí a dokonce děly zákonitě! Že jsou zevní manifestací nápravy poruch proudění životní energie v dosud neobjevených rozměrech člověka a světa! Znervózňují je tedy lidé, kteří vyškoleni kde čím a věřící kde čemu, pozorují a provádí léčebné zásahy do proudění jemných energií těla a duše. Něco na obezřetnosti k těmto zásahům je. Občas mohou být pro rovnováhu v duši nebezpečné a dočasně i uškodit. To je ale obecný úděl medicíny, protože poškozování z nedokonalého provedení vhodných úkonů nebo z neznalosti vedlejších účinků farmak se u lékařů rovněž děje. A přesto kvůli občasným chybám lidé i ortodoxní věřící nepřestávají k lékařům chodit. Problém východních metod léčení tedy nemají ortodoxní věřící s vždy existujícími riziky, ale v tom, že pozorování a úprava toků energií těla a duše rozvrací jejich zjednodušené černobílé představy. Podvědomě se hrozí toho, že jim spadne celá zjednodušená (a naivní) soustava představ o světě. Toho typu, že vše je jasné a pravdu, má vždy církevní kapacita. Ortodoxní věřící tedy na východních metodách léčení rozhazuje to, že svět by mohl být složitější, než jak jim jej vykládá bible a katechizmus.

K takovým závěrům však vůbec nenalézám důvod! Nikdy jsem rozpory léčitelství s biblí nenalezl a sám když přijdu do jakékoliv komunity, i nekřesťanské, vcítím se do prostředí a jsem tam ihned „doma“. Naopak se snažím v odlišné věroučné komunitě něco z jejich duchovních přístupů i rituálů přiučit. I když s tam sdělovaným často vnitřně nesouhlasím, respektuji místní názor a nerozhazuje mě vůbec. Svůj názor říkám jen tehdy, když jsem tázán. Držím se zásady psychicky nerozhazovat jinak věřící. Dokonce i když věří v něco prokazatelně nesmyslného. Zřejmě když na vyšší stupeň poznání duchovního nemají vzdělanostní předpoklady. Vždyť velmi dobře vím, jak naivní víra mých babiček jim prokazatelně pomáhala a činila je více šťastnými! Co může být lepším návodem k žití, než ten, který svým nositelům učiní život šťastnějším? Protože za největší hřích proti Dárci života považuji nemíti vděčnost za možnost žít jej! Nám duchům v lidském těle, protože vědomě neznáme všechny aspekty naší současné inkarnace, nezbývá než akceptovat i to, že život neběží vždy podle našich přání.

Proč jsou tedy „řadoví“ křesťané často „rozhazováni“ psaním a povídáním o alternativních způsobech léčby? Zřejmě právě proto, že jsou často úspěšné i tam, kde chemo-techno medicína a modlitby nepomohly. To znamená, že jako lidstvo máme objevit i zákony dalších rozměrů reality. I věřící by měli své z gruntu správné křesťanské zásady podepřít novými poznatky, byť je objevili dříve v Číně či Indii. Tedy v nekřesťanské oblasti světa. Pro křesťana a vědeckými termíny vychovaného Evropana jsou podivné jen svou terminologií, nikoliv tím, že odporují Bohu. Odporují jen všelijakým středověkým nálepkům, které byly k Ježíšovu univerzálnímu poselství přilepeny ve středověku formulovanými dogmaty. Bohužel často jsou nosiči a reproduktory právě těchto nálepků kněží. („Scholastici.“) Takoví, co Boha nežijí, jen citují. Jenže v dnešní duchovní krizi začíná být čím dál zřejmější, že tyto nálepky je nutné zrevidovat. Byť byly odhlasovány koncily. (O pravdě nelze hlasovat!)

Situace křesťanství se stala krizovou právě proto, že postupující poznání lidstva nejen vyjevuje místy nesprávná chápání Evangelií, ale žádá si i zpřesnění obrazu světa i života doplněním o poznání Východu. Tedy i o doplnění poznání světa a tím Boha skrze „šamany, jogíny a léčitele“. Skrze netradiční přístupy k bytí a zdraví! Podle mne to již dávno měly dělat církve. Když se toho nechopily tyto (církve), nastoupili tento směr probuzení jednotlivci. Někdy lépe, někdy hůře. Nám „odsouzeným“ k životu nezbývá, než se spolehnout na neomylnost vanutí Ducha věčnosti (Duch svatý) neboli na působení času. Žádné vědecké či věroučné komise, ale působení času odhalí, co z nových léčebných přístupů je zakotveno v Pravdě, a co nikoliv. Co je dnes novinkou a zázrakem, může být za sto let normálním ozdravným procesem. Stav poznávání celé reality světa je tak v pohybu, že neexistuje člověk, který by o jakékoliv alternativní metodě mohl říci, kolik je na ní, nebo není, reálného! Přitom jsem si na sobě vyzkoušel, že neexistuje žádná duši nebo tělo léčící metoda, která by mohla u kohokoliv otřásat obecnou křesťanskou vírou! Jestliže ji ovšem „léčený“ opravdu má. Považuji za naprosto vyloučené, aby jakékoliv na mně ověřované „šamanské“ rituály mohly otřást klíčovým postavením Krista v mé duši.
 

MVDr. Josef Staněk