„Státníci tohoto století nemají co do činění jen s vládami, císaři, králi a ministry, ale také s tajnými společnostmi – uskupeními, která nelze ignorovat. Tyto spolky totiž mohou zničit všechny současné politické řády…“ Benjamin Disraeli, 12. 9. 1876
Tento výrok nepochází od Jana van Helsinga nebo snad od konspiračních teoretiků, ale od konspiračního „praktika“ – bývalého britského premiéra a člena Řádu svobodných zednářů Benjamina Disraeliho. Co nám tím chtěl sdělit?
Je jasné, že na světě existovala a vždy existovat budou spiknutí všeho druhu. Už Bismarck kdysi prohlásil, že se „nikdy nelže tolik jako před volbami, během války a po honu“. Přitom nezáleží na tom, zda se jedná o válečné přípravy, převody firem, obchody s firemními akciemi a jinými cennými papíry (= insider trading) nebo obchody se zbraněmi a drogami – není to nic nového. V této souvislosti lze zmínit také tajný projekt CIA nazvaný operace Drozd (= Operation Mockingbird) na konci 40. let minulého století, jehož cílem byla infiltrace do médií a jejich následná manipulace. To jsou ale spíše malá spiknutí. Větší význam mají události spojené s 11. zářím 2001, protože v konečném důsledku se nějakým způsobem dotkly celého světa (především kvůli následným zákonům ohledně zpřísnění kontroly lidí). Někteří autoři už od roku 2001 poukazovali na nejrůznější nesrovnalosti, ale nikdo je nebral vážně. Teprve v roce 2010 se o událostech odvážil kriticky informovat časopis Focus Money.
Existence tajných spolků také není pro nikoho tajemstvím. V této knize však mluvíme o globálním spiknutí na úrovni vlád – o velkém plánu, který se připravuje již sto let a nyní se začíná plnit. Může opravdu existovat něco jako globální propojení na všech úrovních?
Britský premiér a svobodný zednář vysokého stupně zasvěcení Winston Churchill byl o tom přesvědčen, což dokládá jeho tvrzení:
„Musí být slepý, kdo nevidí, že se na Zemi připravuje velký plán, jehož realizace se smíme účastnit jako věrní sluhové.“
(…)
Navzdory všemu si pořád myslíte, že by v dnešní době nebylo možné zamlčet skutečný stav věcí, šířit nepravdy nebo prostě jen drze lhát? V roce 1991 při příležitosti zahájení Bilderbergské konference, tajného setkání nejvýznamnějších a nejvlivnějších osob západního světa, které se pořádá každý rok, se tehdy 93letý bankéř David Rockefeller nebál nahlas říct:
„Jsme vděční deníkům Washington Post, New York Times, Time Magazine a jiným velkým médiím, jejichž ředitelé se účastní našich setkání a už po téměř 40 let udržují slib zachování diskrétnosti. Nemohli bychom pracovat na našem plánu budoucího světa, kdybychom po celé tyto roky stáli v záři reflektorů veřejnosti. Svět prošel vývojem a je připraven na světovou vládu bez válek, která celému lidstvu zaručí mír a blahobyt. Nadnárodní suverenitu intelektuální elity a světových bankéřů je třeba upřednostnit před národní nezávislostí praktikovanou v minulých stoletích.“
To zní přece skvěle! Intelektuální elita a bankéři světa, vládcové budoucího světa! Vždyť to dělají už dnes! Není to snad důvodem k radosti?
Naši přední bankéři zejména v nedávné době dokázali, jak moc jsou pro svět užiteční – bez nich bychom neměli žádnou finanční krizi…
David Rockefeller přednesl zahajovací řeč v roce 1991. Pod slovem „my“ měl v tomto případě na mysli takzvané Bilderbergery, skupinu, již v roce 1954 založil nizozemský prinz Bernhard (o něm se ještě zmíníme). Její členové se každoročně setkávají už téměř 60 let a na svých zasedáních projednávají důležitá rozhodnutí a témata světové politiky i hospodářství. Ve své knize Memoirs (Paměti) Rockefeller uvádí:
„Mnozí dokonce věří, že jsme součástí tajné společnosti, která pracuje proti zájmům Spojených států amerických a mne a mou rodinu popisují jako internacionalisty, kteří se tajně spřáhli s podobnými lidmi z celého světa, abychom společně vybudovali integrovanou globální a politickou strukturu – nový svět, chcete-li. Pokud to má být obvinění, pak se prohlašuji za viníka – a jsem na to pyšný!“
Po takovém vyjádření je jasné, že globální spiknutí existuje! Další otázkou je, jak daleko už to došlo a co dalšího je nyní v plánu. Ani s tím se však David Rockefeller netajil:
„Jsme na počátku globální revoluce. Jediné, co nám chybí k tomu, aby národy přijaly nový světový řád, je celosvětová krize.“
A tuto krizi právě prožíváme – je to celosvětová finanční krize! Začala roku 2009 a její další vývoj bude ještě hodně napínavý. Finanční nouze se přemění na chudobu, což povede k agresi a povstáním obyvatelstva. Těm bude třeba zabránit tvrdšími zákony, kontrolou a sledováním – a už se pomalu dostáváme k novému zřízení světa! Není to vůbec tak složité, jak by se mohlo na první pohled zdát…
Pozorný čtenář si nyní pomyslí: pak tedy finanční krize nevznikla náhodou, ale byla dlouho předem plánovaná…
Správně! To, co v současné době probíhá ve finanční sféře, je součástí velmi bezohledně připravovaného plánu, jehož cílem je dostat lidi pod jednu střechu, kde by fungoval nový měnový systém na bázi bezhotovostního platebního styku. Hospodářská krize a recese nespadly z nebe, ale byly dlouhodobě plánovány. Je to jeden ze dvou klíčů, jak lidstvo uvést do nového „kontrolovaného“ světa, aniž by se proti tomu mohlo bránit.
(…)
Přejděme na téma drogy. Proč se vědomě šíří? A jakou roli zde hraje Česká republika?
Od ledna 2010 není v Česku trestně stíháno držení drog v „malém množství pro vlastní potřebu“. Marihuana, extáze (=MDMA, pilulky nebo tobolky), kokain, heroin, amfetaminy a halucinogeny se mohou veřejně konzumovat. Je zřejmé, že určitá klientela tento „drogový ráj“ vyhledává. Tím se na delší dobu vyřešil problém Holandska a mezitím se budují v rámci Evropy nové zásobovací cesty. Je třeba se na to dívat velmi pragmaticky: v Evropě se denně zkonzumuje obrovské množství omamných látek a tomu je třeba přizpůsobit zásobování. Na americkém kontinentu je to z větší části v režii tajných služeb. Evropa je na tom stejně, protože vlády mají na kontrolovaném šíření drog zájem. V oběhu je přitom velké množství peněz, jež nelze kontrolovat. Legální konzumace drog v Česku dokazuje fakt, že evropský obchod s drogami se nově buduje a loutkové evropské demokracie musí tuto politiku následovat. Na jedné straně jsou programy pro boj proti drogové kriminalitě, na straně druhé výroba drog nikoho nezajímá. Jak je možné, že Německo posílá do Afghánistánu tisíce svých vojáků, aby tam hlídali maková pole?
Proč se tedy konzumace drog podporuje?
Aby se lidé zklidnili. Užíváte-li drogy nebo sedíte u počítače, nebouříte se. Nehrozí žádné revoluce. Masy se dnes zklidňuji pomocí fluoru, alkoholu, drog, televize nebo internetu. Rozhlédněte se kolem sebe a uvidíte lidi přikované k obrazovkám. Vezměte si pořady typu hledání superstar, nejrůznější talkshaw nebo seriály! Pro každého se něco najde, a tak dav zůstává doma, nevychází do ulic a nebouří se.
Úkolem jakékoliv vlády nebo panovníka je zařídit, aby národ byl spokojený. Ten mu bude pak oddaně sloužit a systém funguje. Jestliže vedete nějaký spolek, firmu či národ, pořad jde o totéž. Vhodným prostředkem k uspokojení lidí jsou známe chléb a hry – a omamné látky.
Alkohol a cigarety jsou legální drogy. Nelegální je hašiš nebo marihuana čili konopí, o němž se říká, že je to vlastně lék. Je kdekoliv k dispozici, je levný a mohl by pomoci řadě lidí, ale farmaceutický průmysl by na tom nic nevydělal.
(…)
V našem moderním světě se pěstují potraviny, aby se z nich pak vyráběli pohonné látky – krmíme stroje, zatímco v jiných částech Země lidé umírají hlady! Děti a mladiství tráví většinu svého času tím, že zabíjejí lidi v bojových počítačových hrách. Tyto věci se ukládají hluboko do podvědomí, proto už teď můžeme tušit, jaká budoucnost nás čeká. Roste tu generace chladnokrevných duševně nemocných lidí, kteří se v příštích desetiletích nebudou schopni postarat sami o sebe ani o své staré a nemocné příbuzné.
Čekají nás nepokoje, v nichž bude platit právo silnějšího a bezohlednějšího. Toto apokalyptické proroctví je už skutečností. Jestliže nepodlehnete internetu, současnému centrálnímu mozku lidstva, ve společnosti sotva přežijete. Na „netu“ je spousta způsobů, jak překonat nudu, a internet je také skladem a dodavatelem iluzí. Pokud se na věc podíváte pozorněji, zjistíte, že na uživatele internetu, kteří tam (vlastně) hledají upokojení, jsou kladeny stále vyšší nároky; neustále vznikají další a další nejrůznější obmezení, čímž se vytvářejí závislosti.
Všechny otrokářské systémy začínají vládnout vizí nové zdánlivé svobody a nekonečných možností. Využívají neutišitelnou touhu člověka po svobodě, aby mu pak nepřímo vnutily ještě větší nesvobodu. Je znepokojující, když pozorujete, jak obrovské masy mládeže slepě následují „kyber-krysaře“.
Jan van Helsing: Tajné společnosti. Válka svobodných zednářů, Anch Books 2013,
ISBN 978-3-98115576-0-2, ukázky str. 7-8, 16-18, 214-215, 221-222
