Ve vědeckém poznání
V tomto článku užívám výtah z: Rodinná terapie psychosomatických poruch – Ludmila Trapková, Vladislav Chvála [9].
7. kapitola [9]
Vývoj rodu – posloupnost sociálních děloh. Skryté linie rodových příběhů
Významným faktorem pro vývoj rodu je stabilita rodičovských dvojic a schopnost kooperace matek s otci. Opakovaně jsme byli svědky následujícího vývoje: V některé z předcházejících generací došlo k zátěži, která přesáhla kritickou mez tolerance rodiny, jako je smrt jednoho z rodičů, rozvod nebo vážné poranění. V dalších generacích jako by se rozhodovalo, zda bude rána zhojena a život rodu půjde dál, nebo naopak dojde k prohlubování destrukce. Pak může rod vyhynout pod obrazem nemoci, která brání založit další generaci, nebo rozvojem poruchy páru, která se projeví přímo jako sterilita. s.167
V odstavci o životě rodu se zvažuje, zda rod bude žít dál nebo zanikne. Život je příznakem bytostí. Pak kniha vědeckých autorů mi dovoluje uvažovat o Duchu rodu – v návaznosti na známý pojem Duch národa. Ovlivňuje celé příbuzenstvo dohromady.
Tito Duchové by vytyčovali myšlenky více lidem, směřovavší ve prospěch rodu.
Vypadá to, jako by existovaly seberegulující síly rodu přestupující celé generace. Dojde-li k závažné poruše v linii rodu —, je možné tuto poruchu postupně napravovat a rod jako organizmus „uzdravovat“. Podmínkou je, aby další generace vynaložily víc sil. Rodiče v následujících generacích budou muset vytvořit a předat něco, co sami nedostali. —
Podobný mechanismus existuje i na buněčné úrovni. Také buňka může opravit svůj genetický materiál v několika generacích, pokud nebyla poškozena natolik, aby zahynula, jako prokázala McClintocková —. V běžném pohledu lékaře, který vidí jen nemocný orgán nebo jen jednoho pacienta bez celé sítě vztahů, jsou takové souvislosti zcela nepochopitelné a málokterý z kolegů by s námi souhlasil, že se věci mohly seběhnout právě tak, jak jsme je vylíčili. s.169
— některé tzv. chorobné stavy mohou mít smysl ve službách seberegulace nejen uvnitř jedné sociální dělohy, —, ale dokonce v rámci širšího organismu, celého rodu. Když pak bez znalosti transgeneračního kontextu používáme v medicíně čím dál dokonalejší technologii, může se stát, že ve své slepotě bez pochopení vnitřních sil interakčního prostředí rodiny více uškodíme, než pomůžeme. — s.170
Psychologové často upozorňují, jak jeden člověk v průběhu svého života stále opakuje tytéž chyby. Například při dalším vybírání životních partnerů po rozvodu.
Vědci zde popisují něco podobného pro několik lidských generací. V tom sleduji návaznost na sdělení Starého zákona, případně S. N. Lazareva.
V některých rodinách najdete opakování opravdu pozoruhodných událostí, kterým jako by se rod nedokázal vyhnout. Připomíná to dobře známý jev z individuální psychologie. Někteří lidé se dostávají opakovaně, a pro okolí nepochopitelně, pořád do stejných situací, které si vůbec nepřejí, jako by byli vedeni skrytým scénářem. Teprve když naleznou klíč a zachovají se jinak než v těch předchozích, přestanou se jim dít. Něco podobného vidíme v celých rodech. Např. ve třech za sebou jdoucích generacích dcera vždy v 17 letech otěhotní a každá další generace se pokouší řešit tutéž situaci za poněkud nových okolností po svém, jako by pořád hledala to původní nejlepší řešení nejen pro současnou aktuální situaci. Jako by si pořád kladli otázku: „Jak se to tehdy mělo stát? Co jsme zanedbali? Co jme měli udělat jinak? A jak? Tak znovu.“ s.171
Zde vyzvednu jen odstavec z delší kapitoly v citované knize. Autoři rozhodně odmítají stírání rozdílů mezi muži a ženami. Nacházejí zdůvodnění pro odlišnosti mezi dívkami a chlapci…
Transsexualita – příklad vývoje poruchy v několika generacích?
Transsexualita je porucha separačního procesu, kterou u jedince nelze odstranit, neboť se připravovala v předchozích generacích. Takový dospívající se může oddělit z původní rodiny jen za cenu změny pohlaví, byť není možné, aby tato změna byla úplná. Je však představitelné, že by se proti jejímu častějšímu výskytu v populaci pracovalo preventivně tím, že bychom nepodceňovali význam rovnováhy mužského a ženského jazykového modu v rodinách. Stupeň a rozsah pohlavní rozlady —, která tvoří základ všech poruch pohlavní identity, tvoří plynulé kontinuum a v mírných podobách jí v populaci podle našich zkušeností přibývá v obou směrech (častěji ve směru F to M než ve směru M to F) a transsexualita je jen jejím extrémním vyjádřením. — s.197
Nakonec zajímavost. Souvislosti anorexie a bulimie.
Mentální anorexie patří víc do vztahu s matkou, kdežto mentální bulimie mnohem spíš do vztahu s otcem. s.25
Na závěr děkuji oběma autorům za předloženou problematiku, srozumitelně zpracovanou [9]. Pomáhají zájemci propojit vědecké a duchovní poznání.
Literatura
[9] Rodinná terapie psychosomatických poruch – Ludmila Trapková, Vladislav Chvála. Nakl. Portál, Praha 2004. 224 stran, 2 rejstříky.
Při studiu matematiky mi vadila jedna podstatná věc: K čemu je to všechno vysoké a čisté myšlení dobré? Přednášky o aplikacích matematiky do dalších vědních oborů mě neuspokojovaly. Metodologie pozitivisticky konstruovaných věd mě nudila. — Když jsem se dostala tak trochu jako slepý k houslím, k psychologii a brzy na to k psychoterapii, pochopila jsem najednou, že se pohybuji na známém území jako při studiu matematiky, jen je tam navíc obsažen ten nejobyčejnější a důvěrně známý život. — Jako by se k sobě měly matematika a vědy o člověku jako mrtvá a živá voda. —
Výzkumník, který si zachoval dostatečnou pružnost a svobodu, rozum mu nezabránil zůstat v kontaktu se svými instinkty a nenechal se spoutat do úzkých hranic evropské novověké vědy, může pěstovat protomatematiku či protovědu, která vědu v pravém slova smyslu předchází. Vydrží střetávání různých, často protichůdných skutečností v proudu života, dokáže se do něj nořit bez nadměrné úzkosti před nejistým, nezřetelným, neurčitým jako do živlu, nepotřebuje nutně k svému psychickému komfortu ony tři základní charakteristiky novověké vědy: přesná fakta, experiment a měření. s.21
Každý však ví, že skutečný léčebný úspěch přinese jedině to, že se jednou za čas lékař svých pacientů také dotkne, třeba při vyšetření nebo manuální léčbě, která může být paradoxně považována na bezcennou, když přístroje, různé lasery, biolampy, vlnové zářiče, magnety, galvanické proudy či rentgeny, jsou tak drahé. Tyto tendence nejsou jen v rukou lékařů, rozhoduje o nich celý průmyslově – medicínský komplex. Pacient je v něm rukojmím a věda, závislá na financování bohatými výrobci přístrojů a léků, k tomu dodává argumenty. s.29
Nezávislost výzkumu byla opakovaně vážně zpochybněna. Viz např. prohlášení 12 šéfredaktorů významných vědeckých časopisů, že nelze udržet objektivitu publikovaných prací pod tlakem farmaceutických firem, uveřejněný v Lancetu v září 2001 (s.854-856). s.30
Problém komplikuje také fakt, že akademická pracoviště jsou často odtržená od praxe. Získání pozice ve vědecké komunitě je výrazně závislé na výběru „vhodných témat“, která jsou považována za žádoucí více s ohledem na služební postup doktoranda než na potřeby praxe. To sice také může vést k pozoruhodným objevům, většinou však jen v tom směru, kam se vědecká komunita již „dívá“. Přinést nový pohled znamená prakticky vždy konflikt, protože to ohrožuje zavedené mocenské pořádky. s.33
Výzkumný standard na důkazech založené mediciny má zaručovat maximální objektivitu. Stal se kladivem na čarodějnice, kterým mají být vyloučeny zbytky subjektivity z výzkumu podle nedostižného vzoru fyziky. Komu však tento starobyle biologizující trend nejvíce prospívá, začíná být jasné při pohledu na stoupající závratné příjmy nadnárodních korporací farmaceutického průmyslu. Meze takového pojetí medicíny jsou naopak vidět v rozpočtových deficitech státem živených zdravotnických systémů. Není třeba si dělat iluze o metodách lobbování bohatých výrobců léků na po celém světě. — s.37
Patrně neexistuje choroba, která by svým smyslem nezapadala do příběhu člověka. s.48
3. Význam jazyka pro vývoj rodinného systému
Jazyk a moc
— Je nápadné, že nejčastěji stonají děti, které mají v rodině nejméně moci. Stonáním dítěte se rozložení moci změní. Nemoc ovlivní chod rodiny, začne se dodržovat režim, ve kterém se dostane ke slovu uspokojení potřeb i za cenu nebezpečných symptomů. — s.77-78
— o významu příběhů v životě rodiny. —
Potřeba vyprávění se zdá velmi hluboko zakořeněná. O tom, jak velké hlad trvá po vyprávění rodinných příběhů, svědčí popularita telenovel a nekonečných seriálů, ve kterých nejde o nic jiného než o vyprávění rodových příběhů. — Stále častěji se v léčbě ocitají lidé, jejichž jazyk je téměř totožný s prázdným jazykem telenovel. Za dramatickými pojmy nejsou prakticky žádné emoce. Mluvčí jako by byli naplněni jen cizím textem, vlastním obsahům odcizeni. s.79
Příběh a zdraví
Nikdo si už neumí představit, jak blahodárný vliv na barbarský život vzájemně soupeřících hord (soupeřících nutně proto, že každá měla svůj vlastní Velký příběh) měl příchod Velkého příběhu Ježíše Nazaretského v dávných dobách Evropy (Dodds, E. R., 1977) s.80
—
4. Rodina jako sociální děloha
Nejde o další zbytečný pojem?
Zaujati možnostmi, které metafora poskytovala, a konečně i naším setkáním, propojovali jsme při každé příležitosti oba naše obory. Znalosti z porodnictví o detailech procesu zrání zárodku v děloze matky zakončeného porodem jsme porovnávali s výsledky výzkumů vývoje dítěte v sociálním prostoru rodiny včetně separace dospívajícího ve vývojové psychologii a sociologii.
—
Čím dál jasněji jsme si uvědomovali, že oba procesy, ten v biologické děloze a druhý v sociální primární rodině, mají nápadně shodné charakteristiky. Dospěli jsme k hypotéze, která se podobá té Eriksonově: Proces zrání plodu v těle matky se na vývojově vyšší – psychosociální – úrovni ve svých základních parametrech opakuje — s.87
—
Děloha jako chráněný prostor ve fylogeneziSchopnost buněk akumulovat energii a vydávat ji jindy a jinak, než by to proběhlo v neživé hmotě, vydělila život ze zákonitostí vesmíru. 5)
—
5) Možná je osudem žen pokračovat v tomto nekonečném a sisyfovském zápase o život, když vzdorují všem nepříznivým okolnostem a svádí boj o to, aby vznikaly ostrůvky uzavřeného prostoru, který by se vymykaly neúprosné logice zákonů termodynamiky. s.89
—
Speciální uspořádání vztahů kolem novorozence, které bylo za staletí vývoje člověka upřednostněno, plní podobné funkce jako děloha na biologické úrovni. Je-li dnes význam obou pohlavně odlišných rodičů zpochybňován, měli bychom pochopit jejich úlohu v udržování lidského světa dříve, než bude rodina zcela zničena. s.89
—
Ať už si to ženy přejí, nebo ne, muže ke vztahu svádí jejich ženské tělo, ne duše. Jakmile však jsou oba k synchronizaci svedeni, je pak už z hlediska ženy i muže jedno, co bylo dřív. Oba motivy se zacyklí —. s.100
Poruchy sociální placentace
Také některé dvojice žijí chronicky v ambivalentním vztahu, zaměstnané natolik jen svými problémy, že tam pro výchovu dítěte nezbývá síla, připomínají různé formy patologického vývoje placenty, pro které končívá těhotenství potratem. Dokud nebyly ženy rutinně vyšetřovány ultrazvukem v raných fázích těhotenství, nevěděli jsme, kolik časných těhotenství se neuskuteční. Samovolný zánik plodu se nám zde může jevit kromě celé řady tělesných příčin jako zdravá psychosociální obrana, přirozený výraz nezralosti páru k rodičovství, zvláště tehdy, když se z nepochopitelných příčin potraty opakují. V takových případech může být nebezpečné řešit problém adopcí, která obchází možnost přirozené zábrany početí. s.102
Ve zprávě z r. 1951 —. — Psychologové odrazovali rozvedené otce od večerních návštěv jejich batolat, aby pomohli dětem vyhnout se „separační úzkosti“, popsané Bowlbym. Tím podstatně omezili přístup rozvedeného nebo svobodného otce k jeho malým dětem a zavedli praxi, která se těžko mění ještě i dnes. — s.139
Zmatky, které vzniknou poté, co se starci vzdají své nenahraditelné funkce v rodině, v končeném důsledku rozmetají svět, jak to zobrazil již na konci středověku největší z dramatiků Shakespeare ve svém dramatu Král Lear. Stárnoucí král se vzdá vlády, nerozumně a nekompetentně posoudí schopnosti svých dcer a očekává, že se o něho postarají. Ztrátou autority krále ztrácejí i ostatní muži pevnost a sílu. Vlády se zmocňují dcery a vše končí rozkladem základních lidských hodnot, zradou a chaosem. s.140
Bohumír Tichánek
Poslední články autora:
