Bývá dobré, potřebné být silný. Jenže otec, který by chodil moc často do posilovny a rodinu by zanedbával…
Česká republika vstoupila do Severoatlantického obranného svazku v roce 1999. Poslanci vstup odhlasovali velkou většinou v dubnu 1998, však téhož dne byl prezident V. Havel úspěšně operovaný při aktuálním ohrožení života. Víme, že při ohrožení – napadení – nám pomůžou ostatní členové. Naše republika se podobně rozhodne k pomoci ostatním podle konkrétní situace.
Nejsilnější člen NATO chápe nebezpečí silně vyzbrojeného Ruska. Jak k tomu vlastně došlo, když předtím prozápadně orientované Jelcinovo Rusko bylo mimořádně oslabené?
Některé souvislosti málo dbají materialismu. Sleduji, že příroda nejednou pomáhala napadené zemi. Tvrdým božím bojovníkům – husitům – někdy prospívalo mokré počasí proti královým křižákům, například proti těžce vyzbrojenému jezdectvu. Několik zásahů počasí jednoznačně pomohlo Sovětům ubránit se proti nacistické genocidní agresi. Někteří dokonce řeknou, že válku rozhodl král Zima.
Způsob obrany střední Evropy lze posuzovat přístupem jí samotné. Žádali jsme o vstup do aliance. Jiné souvislosti byly tehdy a další vznikly v následné budoucnosti. Absolutním cílem se jeví minimum zbrojení, žádné války a pochopení smyslu světa. Když všichni lidé máme stejný základ – vědomí sama sebe.
Zůstat nevyzbrojený v důležité části světa, v Evropě, by dnes bylo nerozumné. Ovšem v různých záležitostech bývá dobrá rovnováha. Například Čína má dnes problém – na zimní olympiádu může postavit i vlastní hokejové mužstvo – jenže jejich tým je o několik tříd slabší než mají Finsko, Česko nebo Švýcarsko. Ve sportu se dbá o to, aby zápolili přibližně stejně silní soupeři.
Rovnováha pomáhá i udržení světového míru. Hitler napadl Sovětský svaz s přesvědčením o německé převaze. Válka měla být blesková a málem i byla. Zmýlil se, když Západ pomáhal Sovětům dodávkami zbraní a surovin. Po několika čtvrtletích se síly postupně srovnaly a nejtvrdší rozhodující boje trvaly až čtyři roky.
Předstih v nejmodernější výzbroji, kterou má Rusko již po několik let, nyní snižuje riziko války? Jako by situaci sledovala osudová snaha po rovnováze. Na naší straně je velká početní a finanční převaha, výhodou je území tří světadílů – Ameriky, Evropy a Asie, vyspělá technika – avšak nejnebezpečnější nové zbraně patří Rusku. Bezpilotní ponorka o velké rychlosti s obdobnými torpédy, mezikontinentální či spíš globální rakety se schopností snadné manévrovatelnosti během letu a s nejvyšší rychlostí, to vše získala ruská armáda. Dokonce roku 2019 prezident Putin drze nabídl americkému prezidentovi Trumpovi, že takové zbraně bude Americe prodávat. S cílem vytvořit rovnovážnou situaci?
Zvětšená územní převaha zemí NATO, kdy do něj postupně vstoupily země střední a východní Evropy, je zřejmě ruskými nejvyspělejšími zbraněmi neutralizovaná. Jenže evropský klid mohl být zajištěn ať už včasným vstupem Ruska do NATO – dávný názor H. A. Kissingera, nositele Nobelovy ceny – nebo vhodnou změnou po rozpuštění Varšavské smlouvy. Nad rozšířením o další státy prezident B. Clinton dlouho váhal.
Domnívám se, že všeobecnou důležitost rovnováhy prezident Václav Havel nedocenil, když uvažoval o vstupu do NATO ve svém projevu již 1. ledna 1991. Nyní Rusko cení zuby.
Je srozumitelné, že vztahy podle Ježíšovy filosofie nejsou válkychtivé. Naproti tomu část lidstva, jak je vedená mocichtivými lidmi, se drží útočného Antikrista.
Bohumír Tichánek
Poslední články autora: