Před 15 lety jsem si se spoustou věcí nelámal hlavu. Měl jsem dost svých starostí, profesních i jiných, a k mnoha záležitostem jsem se stavěl nevšímavě a lhostejně. Svou roli zde hrál zvyk, pohodlnost, nechuť ke změně, zaměření na sama sebe a své problémy (však jich nebylo málo). Můj názor na vegetariány byl asi takový, že jsou to nějací tiší blázni, kteří jsou ale úplně mimo.

Čas šel dál, a já jsem dostal příležitost seznámit se s jedním filozofickým směrem. Směrem, který říká, že to, co všichni známe, totiž chovat se ke druhým tak, jak chceme, aby se druzí chovali k nám, neplatí jen pro lidi, ale i pro zvířata, rostliny, prostě vše živé. A že zároveň platí, že člověk má plné právo brát si ze svého okolí to, co potřebuje ke svému životu – ale nic víc. Že je pro člověka přirozená nemasitá strava – tak byl stvořen, a že konzumování masa je úchylka, která ve svém důsledku vedla k porušení jeho rovnovážného vývoje a která je následně kořenem většiny problémů, které se ve světe vyskytují. Že zatímco masožravá zvířata mají plné právo zabíjet pro potravu – vždyť byla takto stvořena – člověk toto právo nemá.

Tato filozofie mne oslovila, začal jsem přemýšlet o druhých bytostech jiným způsobem než do té doby. Došel jsem i k tomu, že je skutečně správné živit se nemasitou stravou – vegetariánsky. Jenže mé porozumění bylo pouze rozumové, tedy povrchní, emočně jsem to tehdy pochopit nedokázal. Takže jsem jedl maso dál, a jen ve mně hlodal červíček pochybností.

Jenže uběhl nějaký čas, a cosi se stalo. Byly Vánoce, myslím roku 2003. Můj děda tehdy dostal k Vánocům tři živé kapry. Dal je do vany, a začal je zabíjet. Zabil prvního, a protože měl ruce od krve, umyl si je ve vodě, kde plavali zbývající dva kapři. V tu chvíli se stalo něco, co ho velmi překvapilo. Obě zbývající ryby, do té doby tmavě zbarvené, najednou zbělely. Byla to okamžitá a velmi výrazná změna. A bylo naprosto jasné, že kapři pochopili, co se stalo, i co je čeká. Poznali, že jeden z nich chybí a ucítili ve vodě jeho krev.

V okamžiku, když jsem se tento příběh dozvěděl, jsem se mimoděk naladil na tuhle situaci. Na kratičkou chvíli jsem procítil a prožil ten šílený strach bezmocných tvorů, čekajících na svou smrt. V tu chvíli jsem emočně pochopil to, co jsem měl rozumově již zpracováno. A okamžitě jsem se rozhodl navždy vyloučit maso ze svého jídelníčku. Od této chvíle se můj život změnil – k lepšímu.

Začalo to asi 10 dnů poté, co jsem se stal vegetariánem. Zcela nečekaně jsem prožil něco, na co do smrti nezapomenu. Byl to okamžik, ve kterém jsem náhle intenzivně pocítil nesmírnou úlevu a lehkost. Byl to pocit, jako bych do té doby nosil na zádech nesmírný těžký balvan, o kterém jsem ale neměl ani tušení. A najednou ho ze mne někdo sejmul. Naráz. Byl pryč. Byla to nesmírná úleva. Nejprve jsem nechápal, co se děje. Nic takového jsem do té doby nikdy nepocítil… Až později jsem si tento nesmírně silný zážitek dal dohromady s nedávným rozhodnutím již nikdy nejíst maso. Byla to velká milost, ve které mi bylo takto ukázáno, že jsem se vydal tím správným směrem.

Ale nezůstalo jen při tom. Do té doby jsem vždy, zcela pravidelně, měl 2x ročně – na jaře a na podzim – chřipku. Dostavovala se tak pravidelně, že jsem si na ní i zvyknul. Pamatuji si, že jsem si tehdy záměrně v práci nevybíral všechnu dovolenou a šetřil si ji na tyhle chřipkové dny. Jenže, tohle všechno ustalo. Od té doby jsem prostě nemocný nebyl. Ty pravidelné chřipky ustaly a již se nevrátily. Od té doby se mi začala hromadit nevybraná dovolená – a já jsem si až na ní uvědomil, že se celková imunita mého těla výrazně zvýšila. A že se i celkově cítím neustále skvěle.

Zcela analogicky nastala i změna psychická. Uvědomil jsem si, že v mém myšlení ubylo sebestřednosti a agresivity. Že jsem začal být vnímavější, mírnější, ohleduplnější. Že postupně začínám i emočně vnímat své okolí jako součást sebe sama. Následně se zlehčil i celý můj život. Události, byť těžké, jsem začal zvládat s lehkostí, spoustu věcí osud vyřešil sám za mne. Mohl jsem na něj se více a více spolehnout.

Když se nyní, s odstupem, dívám na průběh mého života, dívám se jinýma očima než dříve. Nechápu, jak jsem kdy mohl maso jíst, vždyť je to něco, na co my lidé nemáme vůbec žádné právo. Je to přece tak jasné, ne? Kdyby se ve světě maso nejedlo, jistě by ubylo mnoho zlého a lidé by se k sobě chovali lépe. Vím, můžete namítnout, že i Hitler byl vegetarián. Ano, a také těžký psychopat, který porušil rovnováhu svého života a způsobil, to co způsobil. Vegetariánství není všelék – ale každý skutečně duchovní člověk je vegetariánem. Obráceně to dozajista neplatí.

Na závěr bych rád zmínil, že nedávno vyšla zcela ojedinělá kniha: „Filozofie jídla“ Její autorkou je moje žena. V knize vychází z nejzákladnějších principů našeho světa, z kvantové fyziky a fraktální matematiky – a zcela jednoduše a logicky vysvětluje, proč je pro člověka nemasitá strava tou přirozenou a správnou cestou. Kromě toho tam najdete i 70 vynikajících receptů jídel, které již 10 let sama vaří. Knihu můžete zakoupit v kterémkoliv kvalitním knihkupectví, nebo přes internet.

I když něco dělají všichni, anebo téměř všichni, to přece ještě vůbec neznamená, že je to tak správně. Nemyslíte?

Přeji vše dobré,

Vláďa
www.tarot-osud.cz

Filozofie jídla

Autorka v knize nabízí filozofické vysvětlení, proč je pro člověka přirozenou cestou přijímat pouze nemasitou stravu, a zároveň i recepty sedmi desítek osvědčených vegetariánských jídel, která sama již mnoho let vaří. Své názory Irena Šímová čtenářům pouze nabízí. Zda je přijmou, nebo odmítnou, si musí rozhodnout sami…

„Tuto knihu není lehké zařadit do obvyklých škatulek. Je určena všem, kteří jsou připraveni zamyslet se hlouběji nad svým životem. Všem, kteří tuší, že i když něco dělají všichni, anebo téměř všichni, že to ještě nemusí být správné. V knize najdete nejen filozofické vysvětlení, proč je pro člověka přirozenou a tedy i správnou cestou přijímat pouze nemasitou stravu, ale i 70 osvědčených vegetariánských jídel, která sama již mnoho let vařím. Své názory zde pouze nabízím. Zda je přijmete, či odmítnete, je jen na Vás.“ (slovo autorky)