Nedávno zde na Gnosis bylo publikováno několik článků s tématikou duše, karmy, reinkarnace apod.

Možná by některým čtenářům pomohla objasnit tyto témata přednáška Šríly Prabhupády, zakladatele hnutí pro vědomí Krišny, o tom, jak se vlastně duše ocitla v tomto hmotném světě. V přednášce jsou jen odstraněny výrazy v sanskrtu, většině čtenářů by stejně nic neřekla.

Šríla Prabhupáda zde vysvĕluje, že naše místo je v duchovním svĕtĕ s Krišnou, ale že jsme si vytvořili tuto situaci plnou strachu v hmotném svĕtĕ, tak jako si človĕk vytváří nĕco hrozivého ve snu. Krišna reaguje na tuto naši touhu a dává nám možnost na Nĕj zapomenout. (duben 1972, Tokio)

„Šrí Šukadéva Gósvámí řekl: ,Ó králi, pokud človĕk není ovlivnĕn matoucí energií Nejvyšší Osobnosti Božství, nepřichází v úvahu spojení čisté duše, jež má čisté vĕdomí, s hmotným tĕlem. Tento vztah je stejný, jako když človĕk vidí své tĕlo jednat ve snu.̀“ (Šrímad- Bhágavatam 2.9.1)

Mnoho lidí se ptá: „Jak živá bytost, která byla s Krišnou, spadla do hmotného svĕta?“ Zde je odpovĕď. Pokleslá živá bytost je v této situaci vlivem Pánovy hmotné energie. Ve skutečnosti nepoklesla. Uvádí se příklad: Když přes mĕsíc letí mraky, zdá se, že se mĕsíc pohybuje. Mĕsíc se však ve skutečnosti nehýbe. Také živá bytost nepoklesla, protože je duchovní jiskra Nejvyššího. Myslí si však: „Poklesla jsem. Jsem hmotná. Jsem toto tĕlo.“

Tĕlo nemá s duší nic společného. S tím můžeme mít zkušenost. Tĕlo se mĕní, umírá, ale já jsem stejný. Představu, že jsme s tĕlem nĕjak spojení, vytváří klamná energie Krišny. Tato energie se vyvine, když na Krišnu zapomeneme.

Jinak vyjádřeno, naše iluzorní ztotožňování se s tĕlem je jen následek toho, že jsme zapomnĕli na Pána. Chtĕli jsme zapomenout; chtĕli jsme se vzdát Krišny a užívat si hmotného svĕta. Krišna nám proto k tomu dává příležitost. Když například hrajete určitou roli v divadle a máte přitom pocit „Jsem král“, pak můžete svou roli zahrát opravdu výtečnĕ.
Jestliže si však myslíte, „Jsem Novák“ , pak krále tak dobře nezahrajete. Musíte se do role plnĕ vcítit. Hrajete-li roli krále, musíte vĕřit, že králem opravdu jste a mít jeho odvahu. Musíte zapomenout na to, že jste Novák. Potom můžete roli zahrát výbornĕ a diváci to ocení. Jestliže si však myslíte „Jsem Novák a hraji krále,“ nemůžete tuto roli zahrát přesvĕdčivĕ.

Protože jsme chtĕli hrát roli Krišny, nejvyššího poživatele, Krišna nám dává možnost – „Ano, můžeš se cítit jako Já.“ Pocit „Jsem pán, jsem král, jsem Krišna, jsem Bůh“ vytváří Krišna: „Tak dobře, když chceš hrát roli krále, dám ti k tomu odpovídající výcvik.“

Ani my nemáme nic do činĕní s hmotným svĕtem, ale klamná energie nás naučila uvažovat „jsem Ind“, „jsem Američan“, „jsem intelektuál“, „jsem dĕlník“, „jsem to“, „jsem ono“, „musím udĕlat tohle“, „mám tolik povinností“. To jsou všechno iluze. S žádným z tĕchto nesmyslů nemáme nic společného, a přesto je bereme velmi vážnĕ: „Musím jednat takto. Jsem to. Jsem ono.“

Vysvĕtlení je zde: „Není-li človĕk ovlivnĕn matoucí energií Nejvyšší Osobnosti Božství, nepřichází v úvahu spojení čisté duše, jež má čisté vĕdomí, s hmotným tĕlem.“ Človĕk, kterému se nĕco zdá, může ze snu zakřičet: „Tady je tygr, tygr! Zachraňte mĕ!“ Človĕk, který bdí a sleduje to, může říci: „Kde je tygr? Proč křičíš?“ Snící človĕk však opravdu cítí, že ho napadl tygr.

Vztah duše s tĕlem postrádá smysl, je to, jako když si človĕk vytváří představu ve snu. Zdá se mu, že vidí tygra, a tak vytváří hrůzostrašnou situaci. Není se však čeho bát – žádný tygr tam není. Onu situaci vytvořil sen.

My jsme si podobnĕ vytvořili hmotný svĕt a hmotné činnosti. Lidé pobíhají kolem – „Ó, já jsem ředitel. Já jsem majitel továrny. Já jsem tohle, já jsem tamto. Známe jeho taktiku. Musíme porazit naše soupeře.“ Tyto vĕci vznikají stejnĕ, jako když si človĕk ve snu vytváří určitou situaci.

V případĕ, že se tedy nĕkdo zeptá, „kdy jsme přišli do styku s hmotnou přírodou?“ odpovĕď zní, že jsme s ní do styku nepřišli. Vlivem vnĕjší energie si myslíme, že jsme s ní ve styku. Ve skutečnosti nejsme pokleslí. Nemůžeme být pokleslí. Pouze jsme vytvořili situaci, ve které si myslíme, že jsme poklesli. Tuto situaci nám ve skutečnosti dává Krišna. Protože jsme Ho chtĕli napodobovat, Krišna nám k tomu poskytl příležitost: „Dobrá, chceš Mĕ napodobovat? Chceš být napodobeninou krále na jevišti? Dobře, můžeš se tak cítit. Hraj takto. Dĕlej tohle. Lidé ti budou tleskat – ,Ach, jak úžasný král!̀“

Každý v hmotném svĕtĕ tedy hraje nĕjakou roli. „Chci se stát předsedou vlády.“ „Chci být velkým obchodním magnátem.“ „Chci se stát vůdcem.“ „Chci být filosofem.“ „Chci být vĕdcem.“ Snaží se hrát všechny tyto role a Krišna jim k tomu dává možnosti – „Budiž.“

Všechno je to ale hloupost. Pouhé snĕní. Když se vám nĕco zdá, v dalším okamžiku je sen pryč a všechny vĕci ze snu zmizí. Tygr je pryč, džungle je pryč. Podobnĕ dokud má človĕk tĕlo, může si myslet: „Jsem zodpovĕdný vedoucí; jsem to; jsem ono,“ nicménĕ jakmile je s tĕlem konec, zmizí i tyto představy.

Krišna říká: „V podobĕ smrti pohlcuji vše.“ Jen pomyslete na svůj minulý život. Předpokládejme, že jste byli král nebo nĕco podobného. Z Bhrigu-sanhity bylo zjištĕno, že jsem byl v minulém životĕ významný lékař s neposkvrnĕným charakterem, bez hříchů. To nevím. Možná. Já si však nevzpomínám, že bych byl lékař. Co my můžeme vĕdĕt? Možná, že jsem byl velmi vlivný lékař s dobře zavedenou praxí, ale kde to všechno je? Vše je pryč.

Naše spojení s hmotou je jako sen. Nejsme pokleslí. V každém okamžiku tedy můžeme oživit naše vĕdomí Krišny. Osvobodíme se, jakmile pochopíme: „Nemám s hmotou nic společného. Jsem jen Krišnův vĕčný služebník.“ Nĕkdy se stává, že hrůzyplný sen začne být natolik nesnesitelný, že jej přerušíme. Podobnĕ můžeme v jakémkoliv okamžiku přerušit spojení s hmotou, jakmile v sobĕ probudíme vĕdomí Krišny. „Krišna je můj vĕčný pán. Já jsem Jeho služebník.“ To je všechno. To je způsob.

Jaromír Kučera