Benala: „Myslím si, že to, co člověk zažije v první části života, mu zformuje přesvědčení. Později jeho přesvědčení rozhodne o tom, co zažije nebo jak se na to bude dívat. Nic z toho však není pravdivé. Lidé zaměňují pravdu za přesvědčení.“ [1] Poselství z věčnosti. (Australci) – Marlo-Morganová
Vyjádří-li se k duchovním otázkám člověk, dbalý materialismu, zdůrazní samočinný vznik života na Zemi. Anebo přišlý odjinud, z Vesmíru – panspermie [2]. Skutečně, není snadné prokázat, zda život vznikl nepromyšlenou náhodou – s mimořádně malým poměrem pravděpodobnosti – anebo zásluhou civilizace, která v našem světě obsažená není.
Život se udržuje obnovováním toho živého, co bylo dřív. A i geny kdysi vznikly náhodnými procesy, a pak se zdokonalovaly? Jenže, co když je vše neskonale složitější?
„Možná nejsilnější důkaz podporující koncept torzní životní vlny či fotonového pásu univerzálního kreativního vědomí, které energeticky řídí spontánní formování a vývoj pozemských druhů, pochází od Tima Harwooda, který se věnuje jednomu z nejzázračnějších přírodních fenoménů. Když housenky během metamorfózy vytvoří své kukly, je málo známým, ale relevantním faktem, že se před novým uspořádáním do motýlů zcela rozpustí v polévce aminokyselin. Tato polévka neobsahuje žádné rozpoznatelné buňky nebo DNA, jak se v současné době myslí, ale když přijde správný čas, torzní signály životní vlny DNA se zrekombinují a během několika dnů se objeví buňky, aby vytvořily nové životní formy.“ [3]
Popis housenky nabízí nejprve mlčet a přemítat. Hledat. Ať už život kdysi vznikl promyšleným nebo nepromyšleným postupem.
To zásadní, nadřazené vzniku života, sledujeme méně. Výskyt samotného jeho působiště. Jak vznikla hmota, jak vznikl Vesmír? Pomůcka, matematika, se v astrofyzice uplatní snáze než v biologii. Výpočty by mohly přiblížit souvislosti – jenže kdo dokáže chybějící výsledky nestranně posoudit, pochopit, uplatnit? Možná nás vede – odvádí – podvádí chápání Vesmíru, které mnozí míváme od dětství; program, tehdy určený naším okolím.
Byl prohloubený vzdělanou generací, která poznala eroplány, magické oko u rádia, rozlišovala telegrafy od telegramů, a věděla, že poslouchat se musí. V moravskoslezské zemi původně nepila kávu, nýbrž černou kávu, jedla jughurt a k psaní měla nejen násadku, ale už i plnicí pero. Pokyn „sedněte si do lavic“ znamenal skutečné široké lavice a nikoliv židličky, které přišly později. A pokřtít své dítě jménem „Petr“ bylo tehdy velkou novotou.
Jeden z přínosů, jenž přibližuje základ Vesmíru, je nověji objevená vlastnost vody. Dávno bylo zjištěné spojení kyslíku s vodíkem – a kdo je promyslel? Asi Nikdo. Vždyť sloučení určuji různé síly, jež se dají propočítat. Jenže, matematické řešení nevylučuje kreativní názor k vysvětlení vzniku Vesmíru.
Důležitá voda má i vlastnosti, dříve nečekané. Již přes deset let se popisují následky, jež má lidské myšlení na vodu. A také vliv hudby na ni. Svěcená voda – vliv důvěry či pověry? To přesně nemám na mysli.
Jistě mnoho čtenářů sledovalo film „Water – The Great Mystery“ [4]. V dalším vycházím z něho. Tento článek zakládám na obrázcích, jak se sdružují molekuly vody, a to odlišně v různých situacích. Těmi nejsou změny teploty, čistoty, gravitace nebo tlaku. Nýbrž jsou to psychologické situace, ve kterých je voda zúčastněna a podle nichž se mění. K tomu nakonec nabídnu souvislost.
Káráme-li člověka – možná děcko – nebo chválíme, poučujeme, vytahujeme se, dítě je tím ovlivněno. Kupodivu podobně to zasáhne skupinu molekul vody. Chválíme-li vodu, nebo nadáváme-li svému okolí, anebo vystavíme-li vodu krásné klidné nebo divoké rytmické hudbě – má to na ni podstatný vliv. Věda ve zmíněném filmu ukázala, jak zásadně jsou odlišné následky různých posouzení, situací, na seskupení molekul.
Sestava dvou atomů vodíku s jedním atomem kyslíku vytvoří molekulu vody H2O. Ty se ve velkém množství propojují do větších celků – klastrů. Tyto celky jsou pak tvarované
- buďto do krásných geometrických tvarů, jistě vystižitelných pořádkumilovnými matematiky – i když velmi náročnými postupy,
- anebo klastry nevidíme v působivých sestavách a o tvarech těžko mluvit.
Zařazuji obrázky ze zmíněného filmu [4].
Vědec vodu vystavil nejprve psychologickému vlivu, pak ji zmrazil a nakonec pozoroval geometrická provedení klastrů v kostce ledu:
Rozdíly v uspořádaném a neuspořádaném geometrickém provedení, rozlišené situacemi, v nichž se voda nacházela:
Vlivy vět, jež byly vyslovené nad vodou. Jež voda vyslechla?:
Záporné vlivy 9. – 13. Nepořádek v rozložení je stěží podchytitelný výpočty:
Neposoudím, zda přesvědčivé filmové obrázky byly pořízené výhradně elektronovým mikroskopem, velmi podrobným, nebo zda byly upravené – připravené i nějak jinak. Pohyblivé záběry ve filmu zajisté nebyly natočené v ledové kostce.
Objevená souvislost vede k přemýšlení o mrtvé hmotě, jež může takhle reagovat na lidské myšlenky. Zda neživý chemický prvek – nebo zde anorganická sloučenina – tohle může. Věda se k zobrazeným souvislostem stěží vysloví.
U živočichů – mikrobů, žiraf a gazel můžeme myslet, že pocházejí z jedné původní buňky, ta ať vznikla neuvěřitelnou náhodou (bez Gaina vlivu). A pak o dalším rozhodoval přirozený výběr schopnějších – podle Darwina, až vznikl i člověk?
Buňky tvoří organismus, jenž se obvykle mění podle vládnoucích podmínek. Reaguje na světlo, teplo, vlhkost. Ať už rychle – začne vyrábět víc tepla, nebo pomalu – mění pokožku vlivem slunečního opalování. Voda reaguje, je tedy také živá?
Pokud klastry vody přemýšlejí, pak se diví, anebo nediví, jak mohly vzniknout samy od sebe? Jejich molekuly se řadí, tedy mají řád.
Klastry v „mrtvé hmotě“ se postupně, samočinně, učily reagovat na lidské myšlenky? Neživým molekulám se líbí Bachova hudba, tak reagují a pak si svou sestavu pamatují?
Anebo Někdo při tvoření programoval anorganickou hmotu H2O tak, aby reagovala na lidské myšlenky.
Dle mého lidského hodnocení anorganická voda nezískala schopnost reagovat na psychologické podmínky až během nějakého svého „vývoje“. Nýbrž takovou schopností byla vybavena hned při svém vzniku, od začátku, řekněme v projektu Vesmíru. A podložená myslící Podstatou ať zůstává neustále.
Nabízí se poznání, opodstatněné jednotlivými hledajícími lidmi. Sděluje, že veškerá hmota, všechny duše, vše vzniklo ze Stvořitele. Zřejmě z jeho myšlenek. Dle znalé civilizace se jedná o Podstatu nám tak vzdálenou, že už se nedá poznat, zda vůbec jde o bytost. Je tedy jinak představená než křesťansko-muslimský Bůh; bytost, přímo zasahující do našeho světa…
Vycházet ze své neznalosti? Jsou dvě možnosti:
- Buď vrstvit poznání na svou neznalost, vycházet z ní, vše přicházející k ní přidávat.
- Anebo svou neznalost opouštět – „vycházet z ní“.
Bod 1) – nevystihne zákony zasazené do Vesmíru, tím civilizaci vede do zkázy.
Chlapeček něco znal již předtím, než vstoupil do první třídy. Z kamínků sestavit kolečko, jedním tahem nakreslit domeček, nebo i víc. Povykládat pohádku.
Škola? Takové vychytralosti – raději bych byl doma u svých, vždyť jsem na hraní dostal nové ptydžára.
„Děvčata a chlapci, abyste se v životě dobře vyznali, abyste mohli řídit auto – až budete velcí – budeme se učit písmenka. Je dobré umět číst a psát. Abyste nemuseli jenom hledět na počítačové hry a televizi. Jestli chcete sami jednou vyrábět filmy, ptydžárové hry, pak je třeba znát písmena. A taky aby vás nikdo neošidil, abyste sami mohli na všechno přijít.“
Začneme. Začneme písmenem A.“
A
Matoušek se směje: „To není A, to je stříška pro Voříška. Dá se udělat ze tří tyček, dvě šikmo a jedna rovně.“
„Ne, Matoušku, ukazuji vám písmeno A. Tak ho lidé nakreslili.“
„Tohle je B.“
B
„Ne, to jsou dva oblouky a svislá tyčka!“ svojsky hodnotí Matoušek.
Kdo ho poučí? [5]
Čáry a oblouky dítěti neznamenaly nic víc, než co vidělo – tvary. Význam, vložený do provedení písmen, dosud nesledovalo.
Až přemýšlení nad písmeny dává výsledek. Co značí ABBA? Vzpomíná BABA.
Dej Bůh abychom zjistili, co klastry neživé hmoty vlastně sdělují. Neboť vědět o jejich závislosti na našich myšlenkách, to jsou jen zmíněné obloučky a tyčky. Stále zkoumat a nedělat závěry?
Až promýšlení…
Odkazy
[1] Poselství z věčnosti – Marlo Morganová, s 122. (Orig. Message From Forever). Přeložila Věra Šedivá. Vyd. PRÁH 1998.
[2] Veľký slovník cudzích slov – Gustáv Brukkerv, Jana Opatíková. Vydal Robinson, s.r.o., Bratislava 2006:
panspermia – názor o pôvode života na Zemi prenesením mikroorganických zárodkov z vesmírneho priestoru
[3] Evoluce DNA nebo posun ve vědomí 2012 – Sol Luckman – úryvek
[4] Water – The Great Mystery. Film dle – Vasilij Anisimov a Saida Medveděva. Scénář Michail Vajger, Marina Dainovec. Režie Anastasija Popova. Výroba: RWS, rok 2008 (anglicky s českými titulky). 1h 25 min.
[4a] titulky Voda Water—The-Great-Mystery-(2008).avi.txt – české titulky z filmu. Upravené dovolí rychlé seznámení s jeho obsahem
[5] Matouši – youtube
(Poznámka: Při natáčení účinkující jistě použili – požili vodu, nikoliv alkohol)
Bohumír Tichánek
http://www.tichanek.cz/
Poslední články autora:
