V roce 1963 na Yaleově univerzitě uskutečnil americký psycholog Stanley Milgram experiment, jehož cílem bylo zjistit, jak daleko jsou lidé schopni zajít ve své poslušnosti vůči autoritě.

Experimentu se na základě inzerátu v tisku zúčasnili dobrovolníci za odměnu 4,5 dolaru. Bylo jim řečeno, že budou součástí výzkumu zintenzivnění výuky pomocí elektrických šoků. Dobrovolníci byli rozlosováni na učitele a žáky. Každý „učitel“ a „žák“ si byli navzájem představeni. Poté byl „žák“ za účasti „učitele“ odveden do vedlejší místnosti a připoután ke křeslu s elektrodami. „Učitel“ společně  s instruktorem pokusu seděli v sousední místnosti. „Učitel“ byl instruován, že bude „žákovi“ pomocí mikrofonu klást předem připravené otázky testu a „žák“ označí správnou odpověď tlačítkem, jež se zobrazí na panelu před „učitelem“. Ten za chybnou odpověď dá žákovi pomocí tlačítka elektrický šok, přičemž při každé další chybě šok o 15 voltů zvýší až do hranice 450 voltů. Instruktor „učiteli“ sdělil, že šoky mohou být velice bolestivé, ale že se nemusí ničeho obávat – intruktor že má celý test pod kontrolou. Při šoku 300 V „žák“ zakopal na společnou zeď obou místností, při 315 V se „žák“ odmlčel úplně. Instruktor „učiteli“ řekl, že žádná odpověď je klasifikována jako špatná a že je nutno v testu pokračovat až do konce.

Všichni účastníci pokračovali do hranice 300 voltů a 65% z nich došlo až na konec stupnice, přesto, že se někteří zdráhali a projevovali obavy o zdraví „žáka“, který ve vedlejší místnosti sténal bolestí a vykřikoval prosby i nadávky. „Žákovi“ opravdu nic nehrozilo. Byl to zaměstnanec univerzity. Počáteční rozlosování bylo falešné, stejně jako utrpení, výkřiky a nadávky byly jen předstírané. Po skončení experimentu byli „učitel“ a „žák“ konfrontováni a účastníci byli informováni, že byli oklamáni. Přesto se 84 % z nich později vyjádřilo, že přes veškerý stres, kterému byli vystaveni, byli nakonec rádi, že se experimentu zúčastnili. Organizátoři experimentu byli jeho výsledky šokováni. Test byl pak vícekrát v různých obměnách opakován a výsledky byly podobné.

Test ukázal, že většina lidí ani v dospělosti mentálně nevyroste z dětských střevíčků. Není ochotna nést odpovědnost a ráda ji přenechá nějaké „autoritě“. Odpovědnost je rubem svobody. Dokud byl takzvaný „obyčejný člověk“ otrokem či nevolníkem a neměl svobodu, nenesl ani odpovědnost. To bylo svým způsobem velmi pohodlné. Nemám-li svobodu, znamená to, že nemohu rozhodovat a nejsem pak vystaven riziku blamáže v případě, že se rozhodnu špatně. Mohu však neomezeně kritizovat mylné rozhodnutí toho druhého a povyšovat se nad něj. Správné rozhodnutí vyžaduje analýzu situace a ta může být pracná. Ano, lenost a zchytralost je tou příčinou, proč lidé touží mít nad sebou vůdce.

Světové dějiny jsou do velké míry dějinami válek. Opravdové „Satanovy žně“ však představovaly komunistická a nacistická totalita. Podle odhadu historiků komunismus má na svém kontě 100 milionů mrtvých a nacismus 60 milionů. Milgramův experiment osvětlil, na jaké bázi jsou totalitní systémy založeny. Původem totalitarismu se také zabývala židovská filozofka Hannah Arendtová. Její kniha ‚Eichmann v Jeruzalémě: zpráva o banalitě zla‘ vyvolala pobouření. Kniha byla reportáží z procesu s nacistickým „technolgem holokaustu“ Adolfem Eichmannem. Eichmann byl obecně považován za sadistického psychopata s hlubokou nenávistí k Židům, ale Arendtová jej na základě svých rozhovorů s ním a pozorování u soudu vykreslila úplně jinak. Eichmann byl podle ní docela obyčejný člověk a přes hrůzné činy, jež vykonal, nebyl žádné kruté monstrum, nýbrž spořádaný otec rodiny, nenápaditý a výkonný úředník. Eichmann totiž sám sebe chápal jako úředníka, který má důsledně plnit své povinnosti a rozkazy – a nic víc. Snad největším paradoxem je, že Eichmann byl vychován ve spirituálně založené rodině.
 

Pavel Vybíhal
20.9.2019