První vsuvka k tématu „Mystika – trocha teorie a praxe“ tu vyvolala dosti širokou diskuzi, zvláště když si uvědomím, že jsem se snažil objasnit jen první tři termíny, se kterými „pracuje“ mystik, a to bez nějakého pořadí důležitosti. Uvedl jsem doslova i to, že „moje objasnění některých důležitých pojmů si neklade za cíl to, že by jim měl každý věřit.“ Naopak, jde i o případné a vítané doplnění ze strany čtenáře, může však jít ale také o úplné odmítnutí, což se i stalo. Zpochybnit či odmítnout lze cokoliv. V důsledku je však žádoucí, aby ten, kdo něco odmítá, nabídl popř. i pohled na věc jiný, takový, který považuje ze svého pohledu za přijatelný a správný. Je celkem jedno, zda jde o objasnění s použitím jiných zdrojů informací například vyčtených a pracně nastudovaných anebo vyslovené zpochybnění stručným sdělením – nesouhlasím – já to cítím jinak, např. takto?!
Pro posuzování základních otázek, mezi které patří ty, na něž lidstvo již po mnoho generací hledá odpovědi, jako například na příčinu vzniku života?, jak vznikl život?, čím je udržován?, proč je tu člověk?, kdo vlastně jsme?, proč je tu stvoření?, jaké je naše poslání v něm?… atd., je dobré objasnit i tu jinou nabízenou možnost, kterou jsem nazval „takto“! A potom lze buď s novým tvrzením souhlasit, odmítnout anebo hledat kompromis či výhrady.
Dnešní věda totiž stále ještě zdaleka nemůže objasnit vše. Je limitována mnohými okolnostmi, nejen stupněm svého poznání, ale také třeba technickými možnostmi. Je to totiž věda ryze materialistická. Její pokrok může za určitých podmínek pokračovat, protože možnosti postupu lidského hledání nebudou zřejmě nikdy uzavřeny. Věda ale neví a nikdy nebude vědět, v jakém stádiu mnohosti svých objevů se nachází. Jestliže je Vesmír (Stvoření) nekonečné, pak i cíle vědy nemají svůj konec.
Určitě nebudu sám, kdo by pocítil velký pokrok vědy v oblasti zkoumání „jen“ biosféry, když by nějaký špičkový vědecký tým dokázal „sestrojit“ např. jen umělého mravence lesního, který by byl následně přijat do společenství mraveniště a plnil tam své úkoly, např. jako dělnice a žil by v jejich komunitě jako ostatní mravenci, nepoznán ostatními v tom faktu, že by šlo o umělé stvoření. Určitě není problém pro vědce naprosto přesně změřit a zvážit vše potřebné pro jeho sestrojení, provést analýzu všech látek a substancí, které obsahuje mravenčí tělo a všechny jeho části. Zjistit přesné počty atomů a molekul, konstrukci pohybového, trávícího, dorozumívacího aparátu a dalších částí jeho těla. Stavebním materiálem jsou určitě prvky po stránce chemického složení již známé a také takové, které lze izolovaně vyrobit. Ale vše sestavit a stvořit pak identického mravence; kdy toto věda dokáže? A přece se tolik mravenců líhne v opakujícím se přirozeném procesu, který však za náhodný může považovat jen člověk s omezeným vnímáním světa a jeho provázaností.
Stvoření má totiž pevný řád a do daných životních podmínek se rodí, líhnou a různými dalšími způsoby vstupují životní formy, které tu mohou přežívat, rozmnožovat se a kterým je od počátku jejich životů „vdechnut“ právě ten jejich oživující princip. A také je jim dán v řádu stvoření jejich „úkol“. Nic a nikdo z celé obrovské škály Stvoření tu nežije jen tak, bezúčelně.
V knize Mojžíšově, Genesis, kapitola 1, verš 20-25 se píše:
Bůh řekl: „Ať se vody zahemží množstvím živočichů a nad zemí pod nebeskou oblohou ať létají ptáci!“ Bůh tedy stvořil velké mořské obludy a všemožné druhy čilých živočichů, jimiž se zahemžily vody, i všemožné druhy okřídlených ptáků. A Bůh viděl, že je to dobré. Bůh jim požehnal a řekl: „Ploďte a množte se a naplňte vody v mořích; také ptáci ať se rozmnožují na zemi.“ Byl večer a bylo ráno, den pátý.
Bůh řekl: „Ať země vydá různé druhy živočichů: různé druhy dobytka, drobné havěti i polní zvěře!“ – a stalo se. Bůh učinil různé druhy polní zvěře a dobytka i všemožné druhy zemské havěti. A Bůh viděl, že je to dobré.
…a to byl den šestý a v něm byl pak stvořen i člověk! Bůh k tomu dodal, že to bylo velmi dobré!
Některé lidi zajímají i dnes, přes silnou a lákavou „nabídku“ konzumu, právě tyto duchovní okolnosti a podstata vzniku života více než to, jestli mají prvotřídní značkové oblečení, jestli jsou ve společnosti uznávanými osobnostmi či mají neobvykle tučné finanční konto?!
Našel jsem v bohatých zdrojích internetu velmi příhodný postoj opravdu moudrého muže a vědce z nedávné minulosti, který svými objevy na poli fyziky přinesl významná vědecká poznání, který se, podle mého názoru, snažil nahlédnout až do „kuchyně“ Stvořitele. Díky jeho práci a následnému praktickému využití se život člověka ve „věku elektřiny“ opravdu posunul k nové vyšší kvalitě! Ukázka je z knihy „Nikola Tesla – vládce blesků„, kterou vydalo nakladatelství Eugenika. Sám za sebe mohu napsat můj hlavní pocit; myslím si, že Nikola Tesla poznal působení a moc Boha, na druhé straně však i opravdu „malou“ roli člověka, který by chtěl se Jemu v čemkoliv rovnat.
„Jsem přesvědčen, že jednotný vesmír je sjednocený v materiálním i duchovním smyslu. V kosmickém prostoru existuje nějaké jádro, z něhož čerpáme všechnu sílu i inspiraci a které nás věčně přitahuje. Já pociťuji jeho moc a jeho cennosti, jež rozesílá po celém vesmíru, a udržuje ho tím v harmonii. Nepronikl jsem do tajemství tohoto jádra, ale vím, že existuje, a chci-li mu přiřadit nějaký materiální atribut, myslím, že je to světlo. Když chci vystihnout jeho duchovní podstatu, pak je to krása a soucit. Kdo nosí v sobě tuto víru, sílí a pracuje s radostí, protože se považuje za součást této harmonie.“
Nejen pro mystika, ale pro člověka vůbec, je otázka Boha, jako Stvořitele, velmi důležitou záležitostí. Již od nepaměti hledá člověk odpovědi na otázky, například: Existuje Bůh? Pokud ano, kdo nebo co To je? Lze ho vůbec nějak poznat? Chce nám snad něco říci? Cítím i proto, jako důležitou nutnost, uvést pohled z druhé strany, z té, která se v souvislosti s Bohem na nic neptá. S růstem pýchy člověka ve vlastní možnosti, právě podložené těmi různými objevy a vynálezy materialistické vědy, dochází totiž k odmítání Boha uznat; stručně – není důkaz, Bůh není?! Mnoho lidí si i myslí, že JÁ, člověk, má vše pevně ve svých rukou!
Dovolím si uvést jednoduché souvětí, myšlenku z dávných věků (učení Véd), kterou jsem již jednou v diskuzi pod jiným článkem použil: „To, co existuje, je jediné, mudrci to však nazývají různými jmény.“
Tato, pro někoho možná málo srozumitelná věta říká, že existuje dokonalá Jednota v Nejvyšším a také dokonalá Jednota ve veškerém životě celého světa. Vše, co žije, žije jediný život v jediné podstatě. A k tomu je součástí i pokračování, které to celé kompletuje – vše proniká a oživuje jediná Univerzální Bytost a v Ní se vše rodí, žije, pohybuje se, trvá a umírá pro nová zrození. Vysvětlení nadmíru jasné cítím od amerického studenta pravé mystiky, Juliana Johnsona, který přes tři vysokoškolské diplomy dožil svůj bohatý život na sklonku třicátých let minulého století u Mistra duchovních nauk – napsal:
„Nebudeme-li chápat celý svět jako jedinou bytost s jedinou duší, do níž přináleží život všeho a všech, naše cesta, tak i nadále bude zatarasena všemi druhy zla, budeme shledávat mnohé rozdíly, oddělovat sami sebe od ostatních bytostí a nadále prohlubovat své sobectví. Pouze v této trvale existující bytosti Universa, v tomto duchovním nekonečnu si uvědomujeme, že náš zájem je totožný se zájmy univerzálního bytí. A dokud nebudeme spatřovat ve všem a všude bezbřehé dobro, dokonce i ve zlu, nelze tuto dokonalou Jednotu poznat, nikdy pro nás nebude existovat.“
Jen za sebe dodám, že každá bytost má svoji hodnotu, protože je součástí nás všech v celém Stvoření. Pak již existuje jen pochopení, že jediným a hlavním poutem je Láska, jako Nejvyšší Zákon této jediné Síly, Boha – Otce – Stvořitele, neměnné podstaty.
Jako někteří lidé (a myslím, že jich je většina) mu mohou s pokorou vymyslet a připisovat mnohé vlastnosti a síly, jako např. věčné bytí, nekonečná energie, životadárné vibrace, Světlo tvoření, tvořivý znějící proud, vševědoucnost, všemohoucnost,….atd., mohou jiní lidé naopak tvrdit, že logicky je nemožné vědět s jistotou, že On vůbec existuje. Proč? Protože intelekt a myšlení Ho nejsou schopné vnímat. Mystici říkají, že se lze však alespoň přiblížit k jeho podstatě a také říkají, že zarážející různost, komplexnost, zákon a organizace ve vesmíru nezačali existovat jen tak náhodně. Moderní věda mohla a bude nadále moci odhalovat a popisovat něco, a určitě i mnoho, ze všech těch nepředstavitelných Božích zákonitostí, ale nikdy nebude schopna pochopit jeho původ.
Jestliže nějaký člověk spadne do hluboké studny, bude se snažit zachránit a volat o pomoc. Zaslechne-li ho někdo a nabídne-li mu lano k vytažení, nebude zkoumat, jak je studna hluboká, kdo a kdy ji vykopal, jestli je v ní voda pitná a má-li ji její majitel dostatek na celý rok či zda je lano pevné nebo slabé…., ale bude se snažit dostat se především ven. Mystik, řečeno zkráceně, získává, jako vyvolená duše v Jeho Milosti záchranné lano a těm, kteří touží být ze studně pomíjivého života zachráněni návratem k Otci, je nabízí.
A v čem spočívá jeho konkrétní nabídka a lze snad v dnešní moderní době použít termín, že jeho nabídkou pro nás je snad nějaká technika? Dalším nabídnutým pojmem, který ze svého pohledu chci mírně objasnit, je samotný a nenahraditelný nástroj Cesty, který můžeme přirovnat k pojmu technika a který lze nazvat jako meditace, duchovní cvičení, vnitřní modlitba, mystická modlitba, úpěnlivá prosba a podobně. Nezávisle na úrovni a vyspělosti života společnosti zde tyto techniky vždy byly.
Mnoho lidí ani neví, že například jejich rozjímání v krásné prosluněné krajině, zastavení proudu myšlenek a prociťování sebe sama tady a teď je tím prvním předpokladem úspěchu na duchovní cestě. Verbální modlitba náboženské pobožnosti či účast na různých rituálech, půstech a poutích, je cestou, kdy slepý vede slepého. Mystici říkají, že Bůh stvořil a neustále udržuje při životě Své stvoření pomocí tvořivé Síly, jinými slovy, vyzařováním ze Sebe samého. Tyto tzv. techniky jsou nástrojem, kterým se můžeme dostat k napojení na tento Tvůrčí proud a přes něj, pomocí učení Syna (Rádce, Učitele, Proroka, Mistra…) poznat svého Tvůrce.
Je meditace (v zájmu zestručnění budu používat jen tento termín) obtížná? Je i není. V každém případě je to však jediná skutečná cesta poznání. Pomůže mi, když se naučím desítku různých jazyků, když získám doktoráty na význačných univerzitách či když dokáži stát celé dny na jedné noze či vykonat předlouhý půst?
Janovo evangelium v Novém Zákoně je plné různých přirovnání a popisu kroků, kterými Ježíš, jako Syn, vyzývá, následujte mne. Cesta intelektu tam není. Říká, že jen skrze mne můžete přijít k Otci. Jsem tu pro vás, upřímně hledající, a pro vás mne k vám poslal i můj Otec. Vaše láska a důvěra, následování s hlubokou upřímností, vás může přivést ke mně. Ježíš, pokud byl tady jako Světlo, nabízel svým učedníkům pravou Cestu. Mystická cesta, Ježíšova meditace, kterou je učil, nebyla a není ani dnes přístupná všem. Tito Synové ji po věky přinášejí vyvoleným či připraveným duším.
Meditace má také své zákonitosti. Myslet si o ní, že je to otevření se například zlým duchům, je dost mylné. Meditaci může provádět kdokoliv, ale zrovna tak jako kdokoliv může hrát na burze, nemusí však kdokoliv být vždy úspěšný. K meditaci je potřebná určitá „výbava“ – je jisté, že adept duchovní cesty, který praktikuje meditaci, musí mít výbavu i co se týká určité výše žité etiky a morálky. Vedení dobrého života je nutným předpokladem. Dalším je i křest, který v Ježíšově učení je vzpomínaný velmi často. Je to ten stav, kdy se člověk za života znovu narodí, kdy je ve svém těle, ale je „nasměrován“ novým směrem, k pokání, tedy k obrácení se.
O meditaci říká sv. Pavel, že „denně umírá“. Stav meditace, ztišení se, zastavení mysli, je stavem podobným smrti. Dochází ke stahování pozornosti a vědomí z okolního světa – meditující se uzavírá do svého nitra. Za určitých podmínek jej tam čeká otevření duchovního zraku a sluchu. Fyzické smysly jsou pro meditujícího jen přítěží. Meditace není přemýšlení o něčem, soustředění se na nějaké zevní podněty. Vše hodnotné pro meditujícího přichází z nitra.
V meditaci hraje významnou roli tzv. třetí oko, které je v ponětí mystické Cesty vstupní branou do nitra. Co znamená vstoupit do vlastního nitra? Je to setkání se svým průvodcem, Synem, Mistrem, který mne přinesl křest, jiným jménem jde o zasvěcení a vysvětlení všech tajů Cesty a upozornění na mnohé nástrahy. To setkání je vrcholem pozemského snažení pokorného žáka, kdy se v první duchovní oblasti setkává s Jeho zářivou formou a podstatou.
Osvojení této Cesty pak přináší adeptovi klid a mír, dále přináší poznání sebe sama a celé hierarchie Stvoření a také ujištění, že jeho Cesta pozemského putování a nových a nových zrodů je u konce. Syn a Mistr bere na sebe řadu karmických zátěží; je tím, kdo může i odpouštět. Má k tomu pověření svého Otce.
Meditace samotná a správně vykonávaná je činností, která smazává karmickou zátěž. V meditaci jde jednoznačně o spásu! Ta je vrcholem vývoje v nelehké cestě duše přes mnohá stvoření. Spása znamená další postup do vyšších regionů, kde postupně duše odkládá svá ochranná těla, nezbytná pro život v nižších plánech. Jakmile dojde duše mimo dosah Negativní energie, která má také mnoho pojmenování, jako je Satan, Ďábel, Strážce prahu, Ten Zlý…., odkládá poslední obal své duše, mysl, a stává se duší čistou, přímo vnímající a za neustálého doprovodu svého Učitele, prochází do oblastí beztělesné, do oblastí čisté duchovnosti.
Tento ne lehký proces je potřebné prožít a absolvovat za života v těle lidské bytosti. Skutečná smrt těla se pak stává osvobozením pro duši – radostnou jistotou je, že na ni čeká samotný Syn – Bůh, vtělené Slovo, kterým není nic menšího, než Duch Svatý, jako projev Boha-Otce.
V příštím pokračování uvedu závěr pro první kapitolu „Mystika – trocha teorie a praxe“.
Václav Žáček /Venda/ – s použitím universální duchovní vědy – učení Sant Matu.
