Prezident Miloš Zeman prověřuje navržené ministry chystané české vlády. Nyní se seznamuje s jejich názory, s jedním po druhém. Jako vironosič s každým z nich mluví ze zasklené kabiny.
Již dlouho jsou různé výhrady vůči jeho práci, zaměření a i ohledně současných omezení, které jsou ovlivňovány jeho zdravím. Někteří komentátoři kritizují také tyto nynější konzultace. Vysvětlují, že má ministry jmenovat, aniž by bylo potřebné je takhle prověřovat. Nacházejí k tomu oporu z různých důvodů. Zkusím naopak zvážit příčiny, proč je tato prezidentova činnost v České republice vhodná.
Premiér sestavuje vládu z pěti politických stran. Proto kandidáty nemůže vybírat jen podle své vůle, nýbrž dbá návrhů a požadavků všech stran. Zřejmě vyhoví, i kdyby s některými z navržených nebyl zcela spokojen.
Pak prezidentovo ověřování se jeví vhodné. Na rozdíl od premiéra není vázaný dvěma koalicemi, takže není tímto nucen někoho nerad odsouhlasit – jmenovat „se skřípěním zubů“. Ovšem neposoudím, jak by případný spor o nejmenování mezi prezidentem a premiérem mohl dopadnout.
Ještě i druhý důvod – blízká budoucnost. Prezident má odpovědnost za to, koho jmenoval. Pokud některý z ministrů by na svou práci, nedej Bože, vůbec nestačil, pak by největší kus odpovědnosti patřil tomu, kdo ministra jmenoval.
I tak k tomu docházelo; ministři některých minulých vlád nevydrželi ve svém postavení po celou dobu působení vlády. Nemusela v tom být nějaká nedostatečnost, nýbrž jejich odlišný pohled na problematiku oproti premiérově zaměření.
Bohumír Tichánek
Poslední články autora:
