…aneb větřík cestou k čakrám

Nedávno jsme na jednom sezení s hathajógovými technikami leželi v oblíbené pozici mrtvoly, když tu najednou kolega po pravici vypustil sotva slyšitelný tělesný větřík. A ledabyle a adekvátně k navozované atmosféře prostředí soustředění poté tiše utrousil, naštěstí jen slovně, uprdnul jsem se. Pro objasnění – v naznačené pozici se jógisté snaží dostat nejprve do relaxovaného stavu s co největším uvolněním svalového tonu, se zklidněním dechu a také s pokusem „vypínat“ neustálou práci mysli a jejího myšlenkového procesu.

Na mou takto drobně vyrušenou mysl mi přišla nechtěná úvaha o použití zvratného zájmena se. Moravák většinou řekne, že si uprdnul. Čech, že se uprdnul. Mohlo by se zdát, že rozdíl v použití jedné samohlásky je nepatrný, e nebo i? Není to jedno? Mimochodem, potvrzení od mého otce, který slyšel v rozhlase silvestrovskou reportáž, když nějací krajané, žijící již dlouhá leta v cizině, říkali: “My si máme, my si nenaříkáme. Já se vydělám, žena se vydělá, my si máme dobře“. V mé konkrétní situaci jsem ale došel k poznání, že moravské uprdnout si je záležitost asi vědomá, uprdnout se po česku značí zřejmě opačnou, tedy, že k tomu dojde bezděky. Stav relaxace, stav vnímání bytí jakoby bez těla, přináší totiž určitou ztrátu vědomé kontroly nad jinak i sledovanými vnitřními pochody, které za plné pozornosti člověk bez problémů ovládá. A to je situace i vypuštění větříku, kdy jedinec nemá pod kontrolou svěrač, jeho kruhovou svalovinu v předmětném konečníku a jeho dobrovolně „vypnutá“ vůle způsobí drobné vyrušení v jógové pozici.

A teď příslovečný „oslí můstek“ pro téma cesty, na které se lze setkat s objasněním, a použití pojmu čakra. Není tak nepochopitelný, když si můžeme uvědomit, že první čakra má sídlo právě v těch svalech, kamarádem chvilkově jeho vůlí neovládnutém konečníku! Předně ale, co to vlastně čakra je? Jak pozorný čtenář pozná, vycházím z jazyků indického subkontinentu, sanskrtu či hindi a také z učení véd. Přiznávám, že pojem čakry neznám v pojmenování a v použití (…určitě tam ale je) v čínských duchovních naukách a také ne z muslimského súfismu či křesťanské mystiky; v té poslední se však jedna z nich používá, a to pro duchovní cestu až velmi výrazně! Alespoň Ježíš o její důležitosti jednoznačně hovořil!

Čakra je doslova kolo, jinak také znamená určité centrum ve fyzickém těle na úrovni jemných energií, jinak též i jako ganglion, značící „shluk“ nervových buněk… Jmen existuje skutečně mnoho a není nutné je všechny vyjmenovávat. Těchto čaker je ve fyzickém těle šest, tedy těch základních a jejich umístění doslova souvisí s páteří člověka. Indové pro ně mají i romantické označení lotos, květ, který má pro konkrétní čakru různý počet okvětních lístků, a to také není bez významu. Počty těchto okvětních lístků se vztahují k počtu písmen abecedy sanskrtu a též se k nim vážou i různé barvy spektra. Mohl bych i uvádět celý panteon božstev, jako je Ganéša, Brahma, Višnu, Šiva, kteří jednotlivé čakry řídí a mají v nich, v těchto jednotlivých sférách, své specifické úkoly.

Souhrnně lze stručně konstatovat, že čakry jsou v těle člověka a jejich základní činností je  zajišťování správného „chodu a fungování“ právě jen v úrovni tělesnosti, která je ve světě hmoty primární. Své příznivce by si našlo i zpívání tzv. semenných manter, které mají pro každou z nich svoji zvláštnost ve vibračních účincích. Ke každé čakře přináleží i určité prvky tattvy, jako základní prvky, esence či živly použité při tvoření tohoto světa. „Rozladěnost“ čaker, které si lze představit jako vír energie s ukotvením v páteři, způsobuje mnoho nemocí a jogíni se svými technikami snaží o navození jejich normálního stavu právě pro vyvážené a harmonické působení těch jemných – subtilních energií, které soudobá věda ještě dosud neodhalila.

Nyní stručně k jednotlivým čakrám, které budu pouze uvádět pod řadovou číslovkou, protože jejich originálních názvů je opravdu mnoho.

První z nich je ta, která se váže k „múl“, tzn. ke kořenu, a nalézá se v konečníku s částí páteře zvanou kostrč. Z ní jsou ovládány všechny nadpřirozené síly, pokud se k nim adept jógy dostává. Tato čakra značí změny a zmar. Při smrti či meditaci, kdy proud vědomí opouští tělo, odchází nejdříve z tohoto centra. Řídící tattvou je země a ukotvení má v symbolu ženského pohlavního orgánu, tzv. jóni a symbolem mužského pyje je tzv. lingam. Má zde sídlo i nebezpečná tzv. hadí síla kundalini, která „spí“ obtočená v osmi závitech spirály. Tato kořenová čakra má vztah k přilnavosti, hutnosti a projevům hmoty v netečnosti, nečinnosti či nepohyblivosti. V ovládnutí této čakry začíná cesta jogínů, kteří praktikují cestu pránájámy či aštanga jógy.

Druhá čakra má centrum v orgánech reprodukce z jejichž spojení vzniká hmotná podoba. Jinak řečeno, božstva této čakry vytvářejí fyzická těla materiálního světa. Je i sídlem nízkých tělesných přání. Jejím živlem je voda a má sounáležitost k nejhrubší formě prány.

Třetí čakra se nalézá v oblasti pupku a její funkcí na úrovni energií je nastolení trvalého stavu harmonie pro výživu a udržování těla. Slouží jako zásobárna hrubé prány, této životní energie, kterou tělo získává dechem, jídlem a vodou. Doma je tu živel ohně.

Čtvrtá čakra se nachází v oblasti srdce. Srdce jako tělesný orgán má svoji úlohu být „motorem“ pro rozvod všech životodárných substancí a energií krví. Čakra srdce, jak se často nazývá, slouží jako zásobárna prány, vitální energie dechu. Má zde sídlo nižší mysl, která je určena pro tento hmotný svět. Moderně řečeno, je odtud regulována celá ekonomie tělesné úrovně člověka. Tato čakra je oblastí pocitů a přání, prožíváme v ní smutek, radost, dojetí, strach, bolest i mír. Její motorická síla vychází ze živlu vzduchu a pro tělesnost má přímou vazbu na krevní oběh, což je svým objemem jeden z největších vnitřních orgánů.

Pátá čakra má sídlo v oblasti hrdla, v napojení páteře na prodlouženou míchu. Z její síly samotné prány jsou vyživovány nižší čakry, srdeční, ta v oblasti pupku a čakra v pohlavních orgánech. Tvoří se v ní zvuk a také se v ní odrážejí sny naší duše z oblasti nad ní. Řídící tattvou je ákáš – éter, esence, která je rozvinuta jen v člověku.

Šestou a poslední čakrou umístěnou v tělesnosti, je centrum tzv. třetího oka, jinak i Šivovo oko, v Ježíšově podání to jediné oko, které musí být čisté…. . V bdělém stavu je to místo setrvávání duše a mysli. Z tohoto bodu sestupuje vědomí duše dolů a rozprostírá se do celého těla, do každé jeho buňky. Z této čakry pocházejí veškeré vnímací schopnosti; vyšší intelekt tzv. budhi, jáství jako ahankára, rozum neboli manas a naše smysly jako indrije, vše v tom nejjemnějším možném způsobu. V této čakře se soustřeďuje vědomá pozornost a z ní odchází po smrti životní proud duše a vědomí. Končí v ní cesta jogínů, kteří se věnují cestě prány v často velmi náročných dechových cvičeních. Prána nad touto čakrou se spojuje s tzv. vnitřním nebem, což je místo, odkud tato významná síla pramení. Vnitřní nebe je nazýváno jako čidákáš a v podstatě je první úrovní „nad“ fyzickým tělem, první úrovní duchovních regionů.

Všechny čakry těla člověka jsou však jen pouhým odrazem tvořivé síly z vyšší oblasti – čaker již zcela duchovního stvoření. Pochopit funkci čaker je velkým oříškem a nakonec je nezbytné říci, že pro výstup adepta v jeho duchovním snažení mají jen ten význam, že jejich zdravá a bezchybná funkce dává této Cestě základ. Jinými slovy, usilujme vším konáním zde ve světě o takové myšlenky, činy a skutky, které nás nepřivážou k tomuto světu, které nerozrušují naši mysl a přinášejí tělu základní a pevné zdraví; a konečně, přivodí tak nutný výchozí stav pro vstup do vnitřních světů. Nezbytná role Mistra, který pak po „originálech“ vyšších čaker a jednotlivých úrovní adepta provází, tu již byla mnohokráte zmíněna. První čakra těchto světů, známá z pohledu člověka jako sedmá a prostorově umístěna jen „malý kousek“ nad vrcholkem lidské hlavy je tou, odkud je řízen astrální a hmotný svět.
 

Václav Žáček /Venda/ – podle pramenů učení Jógy slyšitelného životního proudu.