Dalaj je mongolské slovo znamenající rozsáhlý nebo podobný oceánu. Lama značí moudrost velkého učitele. Oceán moudrosti – tento titul je od roku 1587 udělován nejvyššímu představiteli největší školy tibetského buddhismu.
V současnosti je duchovním vůdcem tibetského národa 14. dalajlama Džampal Ngawang Lozang Ješe Tändzin Gjamccho, který se 6. července dožívá osmdesáti let. O jeho bohatém životě vyšlo tolik literatury, že je těžké něco nového dodat. Nechme tedy hovořit samotného dalajlamu (často s jeho typickým laskavým humorem).
„Pamatuji si, že jsem se narodil s otevřenýma očima a neplakal jsem. Možná to bylo proto, že to bylo mé již čtrnácté přerození a měl jsem vyvinutou jasnou představu o životě.“
Deváté dítě přišlo na svět roku 1935 v chudé farmářské rodině v malé vesničce Tagccher v tibetské provincii Amdo. Chlapec dostal jméno Lhamo Thondup, což znamená přející bohyně.
„Gramatický rod nebyl v Tibetu při výběru jména dítěte důležitý. Byl jsem muž, a přesto mě nazývali bohyní.“
O tři roky později navštívila dům jeho rodičů speciální delegace. Chlapec si prohlížel předměty, které přivezli mniši, a volal: „To je moje! To je moje!“. Všechny předměty, které poznal jako své, patřily jeho předchůdci, XIII. dalajlámovi, který zemřel v roce 1933.
„Mé vzpomínky na ten den jsou zcela jasné. Vzpomínám si, že do našeho domu přišlo velmi mnoho lidí. Poznal jsem mnohé z nich, přestože jsem se s nimi nikdy předtím nesetkal. Nechci, aby to znělo dramaticky, bylo to, jako bych nikdy neopustil scénu po dlouhou, dlouhou dobu.“
V únoru 1940 byl oficiálně uveden do svého úřadu. O způsobu takovéto volby může skeptik zapochybovat. Jde však o ojedinělý případ společenské mobility, kdy se hlavou velké země mohla stát osoba z kterékoliv vrstvy.
V palácích Potala a Norbulingka začal obvyklým způsobem výuky – logikou, historií, poezií, astrologií a později s rozsáhlými studiemi tanter. Ve věku šestnácti let musel převzít plnou světskou i duchovní odpovědnost vyplývající z jeho funkce dalajlamy vlivem problémů, které vznikly v Tibetu s postupující čínskou okupací. „Svět neměl čas na Tibet ani na to, co nám Čína dělala. Musel jsem vyvinout veškeré úsilí, abych zjistil, zda bychom nemohli koexistovat v míru.“ Svět na konci čtyřicátých let skutečně neměl čas a chuť řešit plíživou okupaci Tibetu. Amerika a Evropa byly unavené světovou vojnou, nastupující studenou válkou a následně korejským konfliktem. Státnost Indie byla ve fázi zrodu. A komunistická Čína měla početnou, dobře vyzbrojenou a vnitřními boji zocelenou armádu. Číňané během invaze i po ní používali veškeré prostředky – od podplácení přes vyhrožování či hrubé násilí až po zfalšování tibetské státní úřední pečetě. Dalajlamova bratra vybízeli výměnou za post generálního guvernéra Tibetu k bratrovraždě.
Dalajlama dělal pro uklidnění situace maximum. Na pozvání Mao Ce-tunga navštívil v roce 1954 Čínu. „Myslel jsem si, že bych mohl jednat s Číňany a přesvědčit je o zbytečnosti jejich akce v Tibetu. Když však dnes hledím na ty dny zpět, zdá se, že Čína nikdy neudělala nic, aby ustoupila.“ Sedm dní po občanském povstání proti Číňanům, 17. března 1959, dalajlama opustil Lhasu. Začala se naplňovat věštba slavného indického guru Padmasambhavy. Ten v osmém století řekl: „Až přiletí železní ptáci a přijedou koně na kolech, budou Tibeťané roztroušeni po světě jako mravenci a Buddhovo učení se dostane do nejvzdálenějších zemí.“
Dalajlamovi bylo poskytnuto útočiště v Indii, kde až dodnes zůstává v malém městečku Dharamshala na severu země. „Myslím, že jsem tu zažil během prvého týdne pobytu více deště než za celý můj život ve Lhase.“ To nebyla jediná změna, která čekala mladého vůdce a více než sto tisíc krajanů, kteří ho následovali do exilu. Změna klimatu, nové nemoci, vyčerpání z útěku, četná úmrtí. Lidé se museli přeorientovat nejen geograficky, ale i společensky, emocionálně, kulturně a finančně.
V Indii zůstal dalajlama duchovním vůdcem tibetského národa. Jeho aktivity byly a jsou velice široké. Výuka, zasvěcení a přednášky pro četné posluchače v Bodhgáji, Dharamsale a jiných místech v Indii, ale i na celém světě. Demokratizační opatření ve státní struktuře. A neustálé zajišťování pomoci. „Podle mého názoru bylo tím nejdůležitějším zachovat tibetskou kulturu, dědictví, jazyk a tradice. Současně s tím jsme museli zabezpečovat, aby tibetští uprchlíci měli slušné podmínky pro ekonomické přežití.“
Úsilí dalajlamy o řešení tibetské otázky důsledně odmítá použití násilí. Obhajuje mírová východiska založené na toleranci a vzájemném respektu. Jeho význam pro Tibet a zvládnutí komplikovaných problémů země je velký. V době, kdy většina národnostních problémů vrcholí násilím (s tisícovými, ale i statisícovými obětmi), dalajlama rozvíjí filozofii míru a obrovské úcty ke všemu žijícímu. Jeho myšlenky jsou návodem na řešení nejen tibetských problémů.
V březnu 1989 povzbudlivě říká: „Jsem mnohem optimističtější než kdykoliv dříve, pokud jde o budoucnost Tibetu. Tento optimismus pramení z odhodlání tibetského lidu uvnitř Tibetu a také z dramatických změn, k nimž došlo všude na světě, zejména v Sovětském svazu. Jsem si jistý, že během následujících pěti až deseti let dojde k určitým velkým změnám i v Číně.“ O pár měsíců později v červnu umírají na náměstí Nebeského klidu v Pekingu lidé pod pásy tanků, na podzim se dramaticky mění situace ve východní Evropě, posléze se rozpadá Sovětský svaz. V otázce Tibetu se však nic nezměnilo k lepšímu, ani po pro Čínu významných olympijských hrách v roce 2008. Jak vidno – i dalajlama se může splést…
Na konci roku 1989 byl 14. dalajlama vyznamenán Nobelovou cenou. V roce 1990 ho pozval Václav Havel – jako první politik na světě – na návštěvu země na oficiální úrovni. A Jeho Svatost dalajlama se rád do České republiky opakovaně vrací. Přes svůj věk a velké vytížení si vyčleňuje také prostor pro diskusi s občanskými iniciativami. Se zástupci neziskové organizace MOST o.p.s. se opakovaně setkal jak v Praze, tak v Dharamsale či v městečku Mussoorie v Indii. Právě zde už léta MOST zajišťuje díky českým dárcům vzdělávání utečeneckých tibetských dětí projektem ADOPCE PROTIBET. Dalajlama ocenil i další programy české neziskovky – podporu starých Tibeťanů, udržování původní formy vzdělávání v klášterech Ladaku či finanční pomoc pro školy ve dvou malých vesnicích přímo ve východním Tibetu.
„Jste-li vzdělaní, vaše mysl nikdy nemůže být kolonizována,“ říká J.S. dalajlama.
Pokud chcete pomoci i Vy, více informací naleznete na www.protibet.cz
Petr Ďásek
