Pokus o sdělení nesdělitelného je vždy obtížný a není jednoduché najít zlatou střední cestu na jedné straně mezi srozumitelností pro čtenáře mající zájem o danou problematiku a na straně druhé přílišným zjednodušením, které může dojít tak daleko, že podávaný obraz se příliš vzdaluje od skutečnosti (přesněji řečeno od představy autora o skutečnosti), kterou má zobrazit. Z tohoto pohledu je nutno i přistupovat k některým zde uváděným popisům a modelům skutečnosti a zejména k jejich někdy zdánlivé vzájemné rozpornosti. Upozorňuji na to proto, že pozorný čtenář si všimne minimálně dvou rozporných tvrzení, a to že na jedné straně čas neexistuje a na straně druhé že má čas cyklický charakter. Jedná se však o pohledy ze dvou různých úrovní poznání.

Ve stvořeném Světě je nekonečně mnoho Bytostí a tím i bytostí všech stupňů a úrovní v nekonečně mnoha vesmírech mnoha úrovní.

Jednotlivé stavy Bytostí (které tvoří ve svém souhrnu Vesmír), udávající tu konkrétní minulost, přítomnost a budoucnost Vesmíru, jsou jako kvantové stavy Vesmíru.

Vzájemné působení entit je dáno tím, že fungují vzájemně provázaně obdobně jako jednorozměrné struny napnuté časem a prostorem. Bytost si je možno představit jako určitou strunu v časoprostoru, na kterou působí ostatní struny (Bytosti) a ona působí na ně.

Čím je impuls působící na Bytost vzdálenější v čase i prostoru, tím má menší vliv, záleží však i na velikosti impulsu (náraz velkého meteoru do neobydlené planety vzdálené sluneční soustavy se u nás téměř nemusí projevit, exploze hvězdy téže sluneční soustavy pro nás může mít zcela zásadní důsledky. Následující obrázek by měl přispět k lepšímu porozumění tomuto modelu.
 

 

Působení jednotlivých Bytostí na celkový systém je v tomto modelu vyjádřeno „tlakem“ jednotlivých strun (Bytostí) na své okolí. Konkrétní čin (chápán čin v co nejširším slova smyslu, v tomto pojetí je i myšlenka činem) konkrétní Bytosti se projeví „tlakem“ na Bytosti (struny) v nejbližším okolí, které tento tlak zase přenáší na nejbližším okolí.

Tak se vliv tohoto činu šíří přes blízké Bytosti v čase a prostoru asi tak, jako když hodíte kámen do vody a pozorujete kruhové vlny šířící se od místa dopadu kamenu do vody. A obdobně jako u vln na vodě se i v tomto strunném modelu velikost vzruchu (vln) s narůstajícím časem a vzdáleností snižuje a jeho působení na Bytosti vzdálené v čase a prostoru je dána velikostí původního vzruchu.

Rozdíl oproti příkladu s kamenem hozeným do vody spočívá v tom, že v našem strunném modelu je možné působení i pouze jedním nebo dvěma směry a šíření vzruchu systémem je významně ovlivňováno i protipůsobením nebo spolupůsobením ostatních Bytostí (vhození dalších kamenů do vody v blízkosti dopadu prvního kamene).

Z tohoto modelu plyne vzájemná provázanost a spjatost všech Bytostí, která nedává prostor pro „náhody“. Celkem jednoduše lze z tohoto modelu pochopit, že celková složitost vzájemných vazeb všech bytostí je uspořádána tak, že není třeba supergeniálního šachisty, který by byl schopen spočítat nekonečně mnoho tahů dopředu pro všechny bytosti tak, aby pak na základě všech vzájemně skloubených tahů všech bytostí bylo dosaženo kýženého výsledku.

Dokonce není ani nutno předpokládat pro dosažení kýženého výsledku supergeniálního programátora, protože je možno kýženého výsledku dosáhnout nastavením požadované situace v příslušném bodě časoprostoru a nutné výchozí podmínky pro tento výsledek se již samy nastaví působením výsledného vzruchu do „minulosti“.

Připomínám, že stále vycházíme z předpokladu, že minulost, přítomnost a budoucnost probíhají současně.

Bůh ve významu Stvořitel, případně i vyšší inteligence, která je z našeho pohledu téměř k nerozeznání od boha, může stanovit budoucnost pro určité místo časoprostoru a vzhledem k tomu, že změnou budoucnosti se mění i přítomnost a minulost, není nutno přesně stanovit jednotlivé prostředky nutné k dosažení cíle. Takže stanovený cíl ovlivňuje použité prostředky. Je to obrácená teze, že použité pro­středky ovlivňují dosažený cíl.

Celkem snadno je možno si to představit na analogii s počítačovou hrou. Programátor může hru vytvořit tak, že ať zvolíme jakoukoliv variantu pokračování, vždy se nakonec dostaneme ke stejnému cíli. Otázkou je jen kdy a s kolika body. Ostatně takto je vytvořeno mnoho počítačových her.

Při představě takovéhoto modelu jsoucna je nutno se oprostit od všech dogmat typu – „budoucnost nemůže ovlivnit minulost“. V našem modelu jsoucna to možné je, protože vše se odehrává současně a vše se navzájem ovlivňuje.

Následující obrázky jsou model y současně existujících pravděpodobnostních budoucnostní, přítomností i minulostí.
 

 

Výchozím bodem je přítomnost označená kroužkem a směrem nahoru jsou pravděpodobnostní budoucnosti. V každém bodě, kde se stýkají dvě úsečky je možnost bytosti zvolit si určitou cestu – až do okamžiku rozhodnutí pravděpodobnostní budoucnost.
 

 

Výchozím bodem je přítomnost a směrem nahoru jsou pravděpodobnostní budoucnosti a směrem dolů pravděpodobnostní minulosti.
 

 

Na tomto obrázku je model vícedimenzionální bytosti, která obsahuje všechny alternativy minulosti, přítomnosti i budoucností dané bytosti s tím, že pro přesnější představu je nutno tento dvoudimenzionální model chápat jako maximální zjednodušení čtyřdimenzionálního modelu, ve kterém výchozí a koncový bod jsou totožné, což lze lépe znázornit na válci.
 

 

Tento model je možno aplikovat i na život lidské bytosti, na „vývoj“ (uvozovky jsou použity proto, že vzhledem k tomu, že vše se odehrává současně, vývoj v podstatě neexistuje) lidstva, Země, Galaxie, Vesmíru, na vývoj vědomí lidstva, Země, Galaxie, Vesmíru.

Čas v našem lineárním pojetí neexistuje. Vše se odehrává současně. Minulost, přítomnost i budoucnost se odehrává najednou. Pouze náš nedokonalý způsob vnímání je schopen je vnímat pouze postupně. Neexistuje pouze jedna varianta minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Existuje mnoho variant, které jsou neustále tvořeny současně.

Přítomnost vnímáme pouze jako jednu variantu, protože naše nedokonalé vědomí je koncentrováno na jednu variantu přítomnosti. Ve stavu velmi rozšířeného vědomí je možno vnímat současně i několik variant přítomnosti, vnímat žití několika životů v jeden okamžik. Zrovna tak si „pamatujeme“ z variantních současně tvořených minulostí pouze tu minulost, která vedla k té přítomnosti, kterou naše vědomí momentálně vnímá, na níž je soustředěno ohnisko jeho koncentrace.

Variantních budoucností je tvořeno mnoho, ale zdaleka ne všechny jsou možným „pokračováním“ té jediné námi vnímané přítomnosti. Pro budoucnosti, které jsou možnými pokračováními vnímané přítomnosti, je používán název pravděpodobnostní budoucnosti. Ve stavu rozšířeného vědomí můžeme vnímat některou z pravděpodobnostních budoucností případně i více pravděpodobnostních budoucností.

Schopnost jasnovidectví je tak schopnost vnímat některou ze současně probíhajících variant budoucnosti. Schopnost dobrého jasnovidectví, je schopnost vybrat z vnímaných variant budoucnosti tu nejpravděpodobnější. Čím je situace před hledanou budoucností složitější, tím je více variant budoucnosti a každá z nich se tak stává méně pravděpodobnější. Proto nelze jasnovidce považovat za podvodníka, když se realizuje jiná varianta budoucnosti, než kterou on skutečně jasnovidně zřel. Mluvím o skutečném jasnovidci se skutečnými jasnovidnými schopnostmi a ne o podvodnících, kterých je taky dost. Rozhodující pro kvalitu jasnovidce tak jsou jasnovidné vidění pravděpodobných variant budoucnosti a intuice při výběru nejpravděpodobnější budoucnosti.

Z výše uvedeného plyne, že stále v každém okamžiku se paralelně současně s naší přítomností tvoří mnoho variant budoucnosti, z nichž jedna je tou budoucností, ke které zamíří naše přítomnost. I když je mnoho variant budoucnosti, jsou některé z nich pro nás pravděpodobnější. I když se asi nedá zcela vyloučit možnost, že se zítra ráno probudíme na druhé straně naší Galaxie, přece jen pravděpodobnost, že se zítra ráno probudíme doma ve své posteli, nepoměrně větší. A možnost, že se zítra probudím sice doma ve své posteli, ale na druhé straně Galaxie, také asi nebude nejpravděpodobnější.

Jak funguje princip vazeb mezi budoucností, přítomností a minulostí?

Vše se odehrává současně a vše se i vzájemně ovlivňuje. Co je rozhodující pro to, která z pravděpodobnostních budoucností se „bude realizovat“ jako pokračovatel naší přítomnosti? Rozhodující je rozhodnutí, kterou z alternativních přítomností a následně i budoucností zvolíme. Jedná se o mentální čin, o myšlenku, která tvoří realitu. Nutno si však uvědomit, že zdaleka ne vždy musí nastat námi volená budoucnost, protože kromě naší volby budoucnosti jsou tu i volby budoucností ostatních bytostí, které mohou případně díky své větší síle a váze změnit tok událostí tak, že nenastane námi chtěná budoucnost.

Dalším zajímavým aspektem této konstrukce je i to, že můžeme svým rozhodnutím ovlivňovat (tvořit, volit) nejen nejbližší budoucnost, která bezprostředně následuje po přítomnosti, ale můžeme silou své myšlenky, která je tou skutečně tvůrčí silou vesmíru, ovlivňovat (tvořit, volit) i budoucnost vzdálenější. Výhodou tohoto řešení je, že tvůrčí představivostí tvoříme či volíme přímo obraz vzdálenější budoucnosti, který uspokojuje některé naše potřeby či přání, tj. představujeme si či volíme koncový stav a nemusíme tak detailně znát jednotlivé kroky, které povedou k požadovanému cíli. Vzhledem k tomu, že vzdálenější budoucnost ovlivňuje méně vzdálené budoucnosti a ty zase ovlivňují naší přítomnost, tak naše vize budoucnosti tvoří i naší přítomnost. Tvoří ji však na základě vyšších principů fungování vesmíru a ne na základě naší detailní znalosti věci a tím i volby přesných kroků a rozhodnutí, které by vedly ke kýžené budoucnosti.

Cestu životem lze připodobnit k cestě bludištěm, kde výchozím bodem je narození a koncovým bodem je smrt. Naše cesta životem a její alternativní varianty má svá omezení a hranice, tak jako bývají ohraničeny i bludiště. Tyto hranice omezují naše pravděpodobnostní minulosti, přítomnosti a budoucnosti a tím do určité míry stanovují základní obraz našeho života. Mezi narozením a smrtí putujeme „bludištěm“ a dostáváme se na rozcestí, kde máme více variant rozhodnutí příštím směru naší cesty. Použití tohoto vizuálního modelu je možné pouze v třídimenzionálním časoprostoru, kde jsou dvě dimenze prostorové a jedna časová. Modrý bod je bytost. Pro případné nedorozumění upozorňuji, že v tomto modelu bludiště nelze chápat nejkratší cestu od narození do smrti jako nejkratší život, ale jako cestu, kterou nejvíce dosáhneme toho, co od života očekáváme. Na tomto modelu je možno snáze si vysvětlit i naší komunikaci s vyšší inteligencí, či jak někdo říká s bohem. Bůh nám neříká, ty musíš jít touto cestou nebo tě potrestám, protože pak by to nebyl vševědoucí a všemohoucí bůh. Bůh nám odpovídá na naše modlitby, prosby a dotazy tím, že říká, jestliže v životě chceš něčeho dosáhnout (chceš se dostat do konkrétního bodu bludiště) je nejkratší cesta tato. To však neznamená, že bůh preferuje některou z našich cest.
 

 

Z pohledu bytosti je v tomto dvourozměrném prostoru vidět pouze nejbližší cesta a na křižovatce pouze nejbližší (míněno v tomto modelu ne ve skutečném životě) dva nebo tři variantní směry a bytost má možnost si vybrat jednu z nich. Vícedimenzionální bytosti, vyšší inteligence, případně i lidé ve stavu rozšířeného vědomí jsou schopny vnímat „naše bludiště“ i z třetího (v tomto modelu, jinak čtvrtého) prostorového rozměru a proto jsou schopny vnímat i to, co nás čeká při zvolení konkrétního směru na další křižovatce a případně i dalších křižovatkách.
 

 

Tato vědomí „vidí“ naše pravděpodobnostní budoucnosti a tak jsou schopny do určité míry i předvídat to, co nás čeká v tzv. budoucnosti. Navíc k tomu často mají i informace o našich dosavadních rozhodnutích o našich volbách na předešlých křižovatkách a tak i možnost vytvořit si obraz toho, jak budeme pravděpodobně reagovat na určitou situaci. Rozhodnutí, kterým směrem se vydáme na křižovatce, kterou cestu zvolíme, je však pouze na nás. Jen my rozhodujeme, kterou z pravděpodobnostních budoucností, které máme k dispozici, si zvolíme. Z použitého modelu plyne, že nejvíce variant máme uprostřed života a nejméně na začátku a na konci života. Pokud však již jsme uprostřed života a tudíž v určitém bodě „našeho bludiště“, vzhledem k našim předchozím rozhodnutím již zdaleka nemáme možnost prožít všechny varianty, které jsme měli k dispozici v době narození.

Nelze však zapomínat, že složitost tzv. předvídání budoucnosti spočívá v tom, že naši cestu životem neovlivňují pouze naše rozhodnutí a volby, ale také rozhodnutí a volby ostatních bytostí.

To, co mnoho lidí zajímá v současné době nejvíce je naše nejbližší budoucnost a jakou roli a proč v tom hraje rok 2012.

Čas neprobíhá lineárně, ale má cyklický charakter. Přesnější model času je obraz spirály, která se skládá ze spirály, která se skládá ze spirály, která… Pro zjednodušení se zde budeme držet modelu cyklů. Těchto cyklů je mnoho a mají různou dobu trvání. Jako příklad je možno uvést např. tatvy, dny, měsíce, roky, 15leté cykly, 1/12 platónského měsíce (180 roků), platónský měsíc (2160 roků). Každý tento cyklus je součástí cyklu většího a na druhou stranu se skládá z cyklů menších. Vzhledem k fraktálnímu uspořádání časoprostoru (bližší objasnění tohoto pojmu je v článku Transformace Země, kvantové stavy vědomí a fraktální uspořádání časoprostoru) mají jednotlivé části těchto cyklů svoji kvalitu, která je pro jednotlivé cykly obdobná. Např. první měsíc astrologického zvěrokruhu (měsíc Berana) má stejnou kvalitu jako první 1/12 platónského měsíce, a případně i jako první měsíc platónského roku. Tato kvalita předurčuje charakter doby – jaké druhy jevů a událostí se budou v dané době odehrávat.
 

 

A právě rok 2012 je dle tvrzení mnoha badatelů rokem, kdy dochází k ukončení více cyklů, z nichž některé jsou považovány za velmi významné pro lidstvo i Zemi. Tím že dochází k ukončení více cyklů, dochází k synergickému efektu (spolupůsobení) závěrečných fází jednotlivých časových cyklů. Čas při ukončování cyklu má kvalitu odpovídající tomu, že dochází k ukončení určitého období vyznačujícího se svými speciálními charakteristikami a přechodu do období vyznačujícího se charakteristikami jinými. Pokud končí více cyklů, dochází také ke spolupůsobení těchto vlivů směřujících ke změnám a je velmi pravděpodobné, že se tudíž bude jednat o změny zásadního charakteru, které ovlivní významným způsobem život většiny, ne-li všech lidí a další vývoj na Zemi.

Zajímavá je otázka, proč se tak liší předpovědi pro rok 2012 i z pohledu lidí či bytostí, které mají přístup k informacím i z „vyšších“ zejména mimosmyslových zdrojů. Samozřejmě jako součást těchto někdy velmi rozporných informací nelze považovat takové předpovědi, které jsou čistě účelově stvořeny za účelem ovlivnění vědomí lidí, zejména negativního programování, protože v tomto případě se nejedná o předvídání, ale o manipulaci z důvodů něčího prospěchu. I když vyloučíme tuto skupinu informací, stále zbývá mnoho i zcela protichůdných informací o naší velmi blízké budoucnosti (rok 2012 a následující) od ráje mimo Zem, přes ráj na Zemi a peklo na Zemi až po peklo už bez Země. Vycházím z předpokladu, že ti, co informace o budoucnosti Země předávají, mají čisté úmysly a mají určité schopnosti vnímat pravděpodobnostní budoucnosti lidstva Země.

Zjednodušeně by se snad dalo říct, že v současné době je pravděpodobných pravděpodobnostních budoucností významně větší množství než tomu tak bylo v dřívějších dobách a nám „známé“ minulosti (cca 5000 let). K tomu přispívá značná složitost situace a mnoho různých faktorům podstatně ji ovlivňujících, z nichž část a to i velmi významných faktorů je dokonce ještě před velkou většinou lidí skryta. Prognostici tak mají možnost se napojit na relativně velké množství pravděpodobných pravděpodobnostních budoucností a dle svého založení a charakteru vibrací vědomí se naladí na optimističtější či pesimističtější variantu budoucnosti.

To, co bych považoval za důležité, aby si uvědomili a přijali všichni ti, co si přejí ráj na Zemi (míněno pro všechny bytosti na Zemi včetně bytosti Gaia a ne pouze ráj pro vyvolené), je, že rozhodnutí je na nás na lidstvu, a že každý z nás se na žádaném směru vývoje může podílet vlastním myšlením, aktivitou, činností a případně v některých případech i nečinností. Omezení negativních emocí ať už vůči čemukoliv (což neznamená ustupování „zlu“) a každodenní tvůrčí představivostí modelovaná požadovaná budoucnost významnou částí lidstva je cestou k našemu společnému cíli. Aby nedocházelo k nežádoucímu matení pojmů, tvůrčí představa požadovaného stavu v budoucnosti není tolik kritizovaným pozitivním viděním světa.

Je možno vnímat z našeho pohledu negativní jevy v současnosti, aniž bych je pociťoval tak, že vše je správné a jak má být a současně přitom tvůrčím způsobem si modeloval takovou budoucnost, která by tyto z našeho pohledu negativní aspekty již neobsahovala.
 

Miroslav Zelenka
http://www.miroslav-zelenka.cz/

Převzato z: http://www.miroslav-zelenka.cz/cz/clanky/cyklicnost-casu-a-rok-2012