1. Čas a otázky
Po tisíce let se nám jevilo, že čas posouvá děje ve hmotě rovnoměrně.
Jenže ve 20. století prokázala fyzikální teorie relativity – a po ní i technika, že čas běží nerovnoměrně. Závisí na stavu hmoty – nepatrně mění rychlost ať lidskému životu, ať hodinám. Tím vznikla možnost čas definovat – když už máme jeho matematický popis [1].
Něco otázek:
- Jedno z dvojčat letí obrovskou rychlostí Vesmírem, bude po návratu mladší oproti sourozenci na Zemi?
- Čas patří jen světu, kdežto na onom světě neplatí?
- Budeme cestovat do záznamu minulosti, nebo dokonce do skutečné, živě probíhající minulosti? [2]
- Lze cestovat do budoucnosti, kterou si nyní připravujeme – a přitom žádná z bytostí neví, která rozhodnutí vybereme? Ta jsou připravená, ale jejich posouzení záleží na nás. Jaké vlastnosti máme, bývá srozumitelné, takže mnohdy lze předpokládat, jak se rozhodneme a co nejspíš bude.
2. Lineární fyzika
Newtonova doba až do začátku 20. století nepotřebovala pochybovat o spolehlivosti běžícího času. Hodiny jej ukazují a sluneční soustava seřizuje.
Koncem 19. století bylo nutné vysvětlit stálou rychlost světla. K řešení přispěl poznatek o zpomalování času hmoty, která je v pohybu. Později Minkowského graf zdůrazňoval, že nelze letět rychleji než světlo. Takže hmota v čase a v prostoru (stojící člověk, kosmoplán, foton) se pohybuje jen skrz vybarvenou plochu, dle teorie relativity.
Obr.1. Minkowského graf
Tento staletý obrázek však nezdůraznil, že čas a pohyb prostorem jsou rovnocenné. Jsou na sobě závislé – propojují se v časoprostor. Tentýž časoprostor nakreslím souměrně. Svisle nanáším čas a vodorovně dráhu pohybu. A namísto stoupající přímky vznikne kružnice rostoucího průměru.
Obr. 2. Souměrný graf časoprostoru
Oba grafy však zobrazují lineární prostor – a ten není matematizovatelný. Nelze v něm vypočítat ani délku úhlopříčky čtverce.
3. Perspektivní čas
Proto opustím Euklidovo-Minkowský časoprostor. Nezbývá, než vrátit se do zrakového vnímání. Tamní perspektivu vystihnu kvadratickým cejchováním vodorovné osy.
Pak překvapení! Grafu nutno kvadraticky přepočítat i souřadnice svislé osy, časové. Nijak jinak. Chci dodržet souměrný graf.
Je opravdu náš čas nelineární, nerovnoměrný? I při ustálené rychlosti pohybu? Je perspektivní, tak jako prostorový zrakový zážitek?
Mám za to, že ano.
Obr. 3. Zdroj pulsů určuje pohyb ve spojitém perspektivním časoprostoru. Svisle ubíhá čas objektu bez pohybu, maximální rychlost pohybu má foton na vodorovné ose. Minulost by směřovala na svislé ose dospodu, do záporných hodnot.
4. Einstein: budoucnost – současnost – minulost
A. Einstein: „Rozlišovat mezi minulostí a budoucností je jen iluze, ovšem velmi tvrdošíjná.“
Jistě, v lineárním časoprostoru se snáze posuneme po grafu tam či zpět. Do budoucnosti a minulosti.
Ovšem perspektivní čas řeší tři etapy času jinak. Vždyť okamžiky přítomnosti (0-1), v blízkosti časové nuly, jsou délkově zdůrazněné oproti vzdálenějším zážitkům předchozím a budoucím (1-2). Nabízí se fyzikální příčina k posouzení, zda je nám tvorům tímto oddělená minulost a budoucnost – skrz přítomnost.
5. Náš nelineární čas
Duchovní poznání docela jednoznačně sděluje, že na onom světě neplatí čas. Není tam čas. Zde uvažovaná hypotéza – stlačování našeho času (perspektivní čas) – o to víc zdůrazní tuto odlišnost. Nemají tam čas alespoň lineární?
Jak je tomu u nás? Budík snad prokazuje lineární čas? Na ručkových hodinkách je pohyb rovnoměrný?
Ne, odvozuji jinak. Při pochodu krajinou soudíme, že ta je lineárně rozložená – vždyť děláme kroky stejné délky. A přece matematika prokazuje jen perspektivní délkové rozložení, zrakový zážitek. Kdežto lineární prostor poskytuje převážně bezvýsledné výpočty, často v Pythagorově větě. [3]
Podobně ručka skáče vždy o stejný délkový a tím i časový okamžik? Jenže každý další první časový okamžik je stejně dlouhý – a tohle je v podobnosti s délkovou zrakovou perspektivou. I náš každý další první krok na cestě je stejně dlouhý, ač vidíme perspektivu. V ní nikdy neuděláme kratší druhý krok. Podobně dbám i časové perspektivy. Vzdálenější časové okamžiky se zkracují, což vyžaduje souměrný časoprostor.
6. Čas našeho světa, čas filmový
V nadsvětě má být stálé teď, dozvídají se zájemci [4]. Snad i u nás, na světě, se má vše odehrávat jedině v teď? Podobné rigidní názory dokonce usuzují, že Duše nemá vývoj, že opakovaná vtělení jí nic takového nedávají – jsme-li v neustálém teď. Na jedné straně je pravda, že jsme stále v současnosti, ale ta je doplněná nezastavitelným časem. Ten nás hned hrne do následného stavu. K tomu však bylo předloženo mnoho myšlenek a podložených filosofujících názorů – zde se trochu víc opírám o fyziku.
U nás čas máme. Řídíme se jím, prožíváme-li náš svět. Vždyť nasednout na nádraží do vlaku, odjetého ve 12, nemůžeme ve 12:10.
Kontaktérka Božena Cibulková předala sdělení:
„Také já se podřizuji času a střežím jej, protože čas je pro dílo stvoření nepostradatelný. Kdyby nebyl, nikdo by si neuvědomoval, že má s prací pospíchat, že ji nelze dělat podle své vlastní libosti, ale podle řádu věcí.“ [5]
Jak tedy chápat nadsvět, kde není čas?
Problém přirovnáním k filmovému představení. Starý, dnes už překonaný filmový kotouč, měl na navinutém pásu tisíce políček s jednotlivými obrázky. Ty se divákovi při rychlém promítání na plátno slévaly ve spojitý zrakový vjem. Podobně chápu posouzení našeho času při hodnocení světa z nadsvěta. Tam mají možnost kdykoliv nahlédnout do záznamu, co se kdy u nás dřív odehrálo. Do rozlišených časových okamžiků, jež zůstávají zaznamenané ve prospěch možná všech pěti smyslů. Do časového proudu. Oni tedy nepodléhají času.
A podobně s filmem v našem světě. Který divák se vpije do děje filmu, ví, že dívenka vyrostla v ženu a ten minulý děj se už nevrátí. Nyní už dosáhla svého, vysoko vystudovala, je úřednicí. Kdežto skeptici vědí, že nic z toho není skutečností, je to jen děj filmu, nejjednodušší virtuální realita, podobně jako náš svět. Promítání filmu lze doslova zopakovat. Podobně bytosti v nadsvětě prý mají možnost prožívat, zažívat minulý život některého z lidí. Jakoby šly do kina, spíš tedy do virtuální reality – aniž by to pro ně mělo budoucí osudové následky.
Jenže naše realita mívá zdejší pokračování a bývá i bolestivá.
Usuzuji, že i v bezčasí se projevuje pořadí dějů.
7. Jiné prostory
Dočítám se, že ti odešlí mají v nebi možnost třeba postavit si dům k bydlení, a to velmi rychle. Pouhé přání, myšlenka – a už dům mají. Uvěřím, že podobně můžou dům nahradit stanem, ale pak zase si postavit předchozí dům se vším všudy. Pak kde je čas? Nikde.
Jsou-li mimo naši Virtuální realitu, mimo náš svět, zřejmě si mohou nabrat na sebe libovolnou podobu svého minulého života. Přece nebudou kulhat, tak jak se na světě pohybovali chvíli před svým posledním odchodem. Opět – žádný čas se jich tam netýká.
Ovšem některé názory sdělují, že v onom světě je odlišnost proti tomu našemu. U nás sňatkový či společenský podvodník vypadá velmi pěkně. Kdežto tam jinak. Prý tam povahová výbava člověka zformuje jeho tělo. Takže jsou tam hezcí, urostlí, ale i hrbatí, kulhaví.
Z jiného soudku:
Když jsem si chtěla prohlédnout podoby andělů zblízka, začal mne přecházet zrak. Jakmile jsem se upřela na jednoho, spatřovala jsem lehounký obláček zářící jemné barvy, téměř průsvitný, průhledný jako křišťálová koule. Takových jemných obláčků vznášelo se kolem dokola, splývaly v sebe a zase se oddělovaly jako samostatné bytosti.
Tento živý pohyblivý obraz krásný, že si takový člověk nedovede představit, pojednou se zastavil. Opět to byla překrásná, harmonicky sladěná stuha barev, duha nadpozemské krásy.
—
Jak jsem začala děkovat, krásný obraz se mi počal rozplývat. Nikoho jsem již neviděla u sebe, vše zmizelo jako luzný, krásný sen. [6]
Někde jinde Božena Cibulková napsala, že viděla také i Ježíše, a byl mimořádně krásný svým vzhledem.
Problematika času je zajisté složitá, právě z hlediska prozatím ponejvíc jen duchovního poznávání.
čas je v kruhu ~ čas je iluze ~ roztrhali jste své já, abyste se mohli dívat na jeho části – Walsch (může jít o trhání hmoty na časové dílky, které „já“ stále dál vnímá) ~ lze měnit minulost ~ jeskyňář se vynořil po týdnech, aniž by věděl, kde tak dlouho ztrácel čas ~ uzdravení může spočívat ve vrácení času – před vznik nemoci, při práci v Akáše, (snad nevysvětlený argument proti očkování?) ~ původně se na Zemi žilo bez času ~ na korábech UFO se žije s obyčejným časem, kdy se čas nemění podle rychlosti pohybu ~ dvojrozměrný čas.
Literatura, odkazy
[1] Čas (lineární) – B. Tichánek
[2] Poselství Plejáďanů. Původ a vývoj lidstva na Zemi – Billy Meier. Fontána, Olomouc rok neudán. Překlad: Ing Miroslav Hubáček, Dana Rašínova, DiS. @ (Orig. Germany, s předmluvou Hessemanna z r. 1996)
[3] Matematizovat zrakový perspektivní prostor – B. Tichánek
[5] Slovo Kristovo – podle duchovního poznání napsala Božena Cibulková v letech 1955 – 1965. Nakl. GEMMA89, Praha 1995, s.165
[6] Doslov k původní Knize modliteb – Božena Cibulková
Bohumír Tichánek
Poslední články autora:
