Příspěvek přibližuje poznatky o odlišných lidech v našem světě. Tématem je zvláštnost autistických lidí, kteří se obtížně zařazují do světa. Cenné k tomu jsou poznatky, které předávají neviděné duchovní bytosti, možná pocházející z 8. a 10. rozměru strunové teorie kvantové gravitace.
Autismus – obtížné vystupování z vnitřního psychického světa do kontaktu s realitou.
Že zdraví Zeměkoule se hroutí, to vesměs o přírodě víme. Matka Země leží v posteli, má šátek na hlavě a tváří se zkormouceně. Tatínek dítěti podá teploměr – horečka. Na stolku má čaj – jenže není to nachlazení, viróza. Je to vyloženě chřipka.
Antibiotika hospodářským zvířatům, plastové obklady, gumový termofor s hřejivým jádrem, pouštění ropy žilou – nic nepomáhá.
Co mě nezabije, to mě posílí?
Sbíráme plastové láhve a nevhazujeme je do popelnic. Sešlápnuté je nosíme do příslušných beden. Vybité baterie vracíme do krabic v obchodech…
Jenže to Zeměkouli nespasí. Tak jako když běžně nehážeme odpadky na podlahu, ale dáváme do koše. Samozřejmost.
Ještě pamatuji, že před desítkami let se vykupoval i starý textil a zvířecí kosti. Kožkař přijížděl na kole, zatroubil gumovým balonkem a vykupoval kožky. Zavařovací sklenice tehdy státní maloobchod nevykupoval, pak krátkodobě – dle pokynu shora – vykupoval, ale nakonec vyhrálo nešetrné řešení; konzervárnám jen nové čisté sklenice. Psávalo se o Německu, k nápojům – pivní láhve sice zálohují, ale pak je přetaví při tisíci stupních Celsia; tam chtěla i pivní výroba vždy nové sklo.
Gretin Aspergerův syndrom
Greta Thunbergová na protestní akci v Berlíně 19. července 2019.
Kvantová mechanika sdělila náhodný pohyb částic. A k tomu platí – náhody nejsou, takže počasí až i na přání, jak někteří mystikové znají.
Podstatná je však zvláštní dívčí snaha zasáhnout do pošmournosti. Kdekdo v Česku ví, že je to nesmyslný postup. Greta má chodit do školy, připravovat se na své účinné budoucí úkoly, možná až i vědecké. Má věřit těm z nás, kteří Zemi do současného stavu přivedli…
My Češi míváme chvályhodnou snahu pomoci, také se zapojit. Vzhledem k nevysokému sebevědomí národa, vzešlého z vesnic, dovedeme alespoň odmítat. Káráme nelogické postupy – odlišná jednání druhých lidí a tak si zvyšujeme své sebevědomí.
Seděla před parlamentem a povzbudila k odporu studenty dalších států. Ti sice do hloubky problematice nerozumí, ale jejich protesty nám můžou být prospěšnější než listování v obrázcích Instagramu. Vydala se na plachetnici (či jak) přes oceán z Evropy do Ameriky. To byl další, snad pošetilý čin. Schvalovaný miliony nadšenců a i různě podporovaný důležitými lidmi. Nakonec emotivní čtení z papíru v OSN – zle kárající politiky. A ti spokojeně tleskají. Zatím se jí nebojí, potom jistě taky ne.
Ta dívka je nemocná, to má být hlavní zhodnocení jejího přístupu ke světu? Pak naše přístupy jsou zdravé? Sami toliko hledíme na úpadek pevniny i oceánů, přeposíláme o tom emaily, ale při obědě v zaměstnání nemluvíme o stálém zhoršování přírodního prostředí! Na úřadě stěží kdy poukážeme na nevhodné kácení anebo plýtvání. To je normální…
Autisté
Autista má náročnější odlišnost přístupu ke světu, než ji má jiný autista, nositel Aspergerova syndromu.
Vyjádření matky a syna. Věty z českého blogu, s poděkováním přebírám, zkracuji:
Nevšímej si ho, on je ňákej postiženej!
V začátcích mého blogování míval náš chlapec téměř permanentní záchvaty nepříčetnosti, které mne přiváděly k šílenství a víceméně mne přivedly i ke psaní. —
„Jak to můžeš vydržet?“ zeptala se mne kdysi má švagrová poté, co byla svědkem scény, při níž je dítě jakýmikoli prostředky k neutišení a já, ve stavu těsně předinfarktovém, mám chuť mlátit hlavou o dlaždičky. „Protože musím! Zvykneš si —“.
S tím, jak chlapec roste, se nejen rapidně snížila četnost jeho záchvatů, ale také se výrazně otupila moje reakce na ně. — Na svou jinakost si postupně zvyká i on sám, jeho reakce na nepochopení okolí jsou výrazně mírnější než bývaly. —
— Když jsem mu po cestě do školy řekla, že by se měl hluboce zamyslet, odvětil: „Nevidím absolutně žádný důvod pro hluboké zamyšlení. Proč bych se měl zamýšlet, když minulost ovlivnit nelze a budoucnost ovlivňovat nehodlám?!“ Prý ho zajímá pouze přítomnost a zbytečným přemýšlením by snížil intenzitu aktuálního prožitku. [1]
Jenže přítomnost byla budoucností, přes to nejede vlak.
Snad spoléhá na jiné vedení než z vlastního myšlení? Jde tedy o vyspělou duši v autistickém člověku? Zařadím i delší jeho odpověď, nanejvýš promyšlenou.
— Když se mne zeptal, co je to tahák, pochopila jsem, že si ze mne nedělá legraci, a že ve 4. třídě pro něj toto slovo představuje neznámý termín. Nejdříve jsem váhala, zda mu jej prozradit, ale nakonec jsem rozšířila jeho slovní zásobu a výraz jsem mu vysvětlila.
Chvíli přemýšlel a pak pravil: „A není kontraproduktivní vynaložit tolik úsilí na vytvoření elaborátu, který pak opíšeš? Mně přijde rentabilnější zapojit obě hemisféry a ty informace uložit rovnou do správné přihrádky.“
Zvykla jsem si také na to, že se mne jeho spolužáci ptají, jestli ho nebolí, když se v případech, kdy jej ostatní nechápou, tluče pěstmi do nohou tak, že má kolikrát modřiny. „Bolí, ale nemůže si pomoct,“ odpovídá zpravidla místo mne Kristiankova sestřička.
— vedoucí rodičům oznámil, — že škola nebyla schopná zajistit přislíbené volné prostory na předem avizovaný termín a ředitelka se s ním odmítá rozumně domluvit. Bohužel si nevšiml, že je nablízku mé dítě —. Kristianek se rozplakal, pěstičkami si tloukl do nohou a opakoval pořád dokolečka: „To není možný, to není normální!“
— Vysvětlil mi, že jeho sklíčenost nepramení z obavy, zda bude moci kroužek absolvovat, ale z toho, že proces jeho vzdělání má řídit někdo, kdo je organizačně absolutně neschopný, neumí jednat s lidmi a navíc nemá zájem podílet se na jeho zdravém vývoji.
— Je nenormální mé dítě, které občas nedokáže ovládat své emoce, ale nikdy nikomu neublížilo? —. A vážně je normální dítě, které tluče spolužáka, protože to běžné je?
— Když se pak za nějaký čas bavím se svým synem po rodičovských schůzkách na téma agresivity ve škole, zjišťuji, že si podobné otázky klade také. Ale na rozdíl ode mne má v odpovědích jasno, a proto se mi dostane dlouhé přednášky:
„Když se staneš součástí nějakého kolektivu, tak se buď integruješ, nebo zahájíš boj, nebo máš nakročeno do blázince. A já už jednou nohou v tom blázinci jsem. Já totiž odmítám, a ani toho nejsem schopen, stát se součástí skupiny, jejíž členové mají myšlenky v oblacích, agresivitu v duši a IQ nižší než poslední obyvatel z podmostu.
Zároveň nehodlám přistoupit na možnost boje, která je podle klasických teorií chování přirozená a na kterou přistoupila normálnější menšina v naší třídě. Protože se nemíní podřídit silnější, hloupější a agresivnější většině, snaží se s nimi bojovat. Ale to je podle mne nanic. Ten boj by mohl být úspěšný jedině tehdy, kdyby moudřejší a klidnější menšina byla zároveň silnější, ale i v tom případě je vítězství rozumu nad zlem velmi pochybné. Agrese totiž vždycky vzbudí jen agresi a hloupost v tomhle světě bohužel vyhrává. —
No, nebude to mít v životě snadné! Ale kdo je tady vlastně „postiženej“? [1]
Známe z duchovních zdrojů, někdy i ze svých zážitků, že důležitou záležitost může člověk prohlédnout v mžiku. Pochopí, jak to je. Podobně pracovala staročínská civilizace – neznala vědu s jejími postupy, a přesto objevila ledacos.
Odmítat neviděné ideové zdroje – bytosti, jež mají nadhled nad lidstvem, to může i duchovně znalý člověk. Prý channelingová sdělení jsou podvodem, nějaká šálení. Vždyť mnoho jejich předpovědí nevyšlo. Jenže – podobně jako věštci, jako hvězdopravci – sdělují, co je nachystané. Ale co z toho my lidé uskutečníme, to už nebývá jisté.
Duchovní zdroj [2a]
V jejich mozku byla odstraněna struktura tří dimenzí. Jsou to multidimenzionální bytosti na maximum, jen na třídimenzionální strukturu reagují velmi špatně. Někteří z nich nechtějí ani dávat dohromady slova, protože významu po sobě jdoucích slov nerozumí.
Z duchovního zdroje zjišťuji, že autisté dbají myšlenek, jež přicházejí intuicí, rázem.
Někteří vědci poznali řešení problému jedním okamžikem, nápadem. Ostatně, hodně dávno jsem zkoušel posoudit, jak se dá udělat svět. Bůh je jistotou, tedy jak to udělal? Když hmotu neměl, když je podstata v myšlenkách, pak ani hmotu nemohl vyrobit, odhadoval jsem. Pak bylo snadné posoudit hmotu jako přelud – jako virtuální realitu, jež na nás neodbytně působí. Nevyvratitelně? To asi ne, někteří lidé…
Jak tedy vytvořit 3D hmotný svět? Matematická zpracování jsou stará staletí, ale my žijeme jinak, ve smyslových zážitcích. Tušil jsem, že k pochopení výstavby 3D prostoru by mohla pomoci představa jeho 4D verze. A po delší době jsem řešení pochopil naráz. Bude-li prostor vytvořený z oddělených bodů… [3].
Duchovní zdroj [2b]
Když máte „normální dítě“, ve smyslu, že se snadno přizpůsobuje očekáváním vnějšího světa, dítě na sebe snadno zapomene, tj. ztratí spojení se svou původní energií duše. Bude snadněji ovlivnitelné požadavky a standardy společnosti a dokonce i ti nejcitlivější a nejosvícenější rodiče tomu nemohou předejít.
Děti, které mají poruchy chování jako je autismus se tak snadno neadaptují. Ale díky tomu je jejich energie duše snadněji uchována; tak říkajíc, neustoupí. Lidé kolem tohoto dítěte se budou muset přizpůsobit.
Autistické dítě je tedy vybavené silnou povahou. Není slabé, a nepodřídí se. Nepřevezme naše běžné chování. Problémy bývají nemalé, jak úryvky zde popisují. Dokonce jsou souvislosti až nepochopitelné; ti zdraví jsou nenormální, a ti odlišní jsou správní?
Když ranhojič, zařazený do světa před staletími, léčil – pouštěl žilou, často to nepomohlo. Ale dnešní medicina zná i příznivé souvislosti nevhodného někdejšího postupu. Odhaduji jakousi podobnost s dnešním odlišným zařazením a chováním dětí, autistů. Například neprojevují své emoce, nýbrž jejich nepatřičné divoké vystupování bývá něčím jiným – protestem.
Duchovní zdroj [2c]
— Děti se cítí — nepochopené a stáhnou se a odloučí z prostředí. Neventilují své emoce skrze agresivní nebo neovladatelné chování. — Často jsou tyto děti neobyčejně citlivé a silně reagují na nesouhlasné energie kolem. — aby emocionálně přežily, uzavřou svá pocitová centra. Tento mechanismus přežití je obecně nazýván „autismem“. Je paradox, že autistické děti jsou označované za ne-empatické (tj. neschopné vidět věci z pohledu druhého), protože ony jsou naopak extrémně citlivé. Dalo by se říci, že mají tolik potíží držet si své vlastní hranice, že si nemohou dovolit dosahovat druhých, šířit své vědomí takovým způsobem, aby zahrnovalo ty druhé. Cítí, že když tak učiní, mohl by se jejich svět snadno rozpadnout, a mohly by být pohlcené chaosem. —
Popisy každodenních potíží, odlišností autistických dětí a dospělých se na internetu objevují. Do autismu se zahrnuje i Aspergerův syndrom – lehčí autismus. Ten se přisuzuje švédské šestnáctce Gretě.
Vybírám z televizního rozhovoru:
Vědecké interview
Jako dítě se snažil pamatovat kódy v obchodech, kolečka, věci. A neuměl sledovat společenské kódy. Dnes je znalcem 10 jazyků, VŠ ~ Problémy, jak se chovat v hospodě ~ Rodiče volali jeho jméno v parku, byl v houští, neozval se, protože ke jménu nic dalšího nezaznělo (Ozvi se!) ~ Zná státy světa – Pakistán, Afghánistán, Irán – a neví, kde je doma. Až znalostí toho, jak to tam funguje, pochopí, jak to funguje doma. ~ „Dřív jsem si bral dva deštníky, protože jeden by se mohl rozbít – na cestu.“ Jeho známý autista má kabát, na něm tisíc potřebných věcí – vrtačku, měřič radioaktivity, filtr vody, atd. ~ Když je autistické dítě ve škole, zaměstnanec v podniku, celkové prostředí se tím vylepší. ~ Je to jakoby poznání cizí kultury – znát autisty. Rodiče mají být hrdí na originálnější dítě. Až po desítkách let pochopí, že jejich dítě mělo velké schopnosti: vymýšlet nové lepší budoucnosti.
Josef Schovanec, doktor filozofie – trpí lehčí formou autismu, tzv. Aspergerovým syndromem. Francouz s českými kořeny. Četl a psal od 2 let, mluvil od 7 let a některé knihy se učil nazpaměť. Napsal knihu „O kolečko míň“. [4]
Poznatky rodičů nemusí být totožné s popisy velkých kvalit, od skrytých bytostí. Ale bývají výmluvné; touha po přesnosti. Lze zkusit nalézat, jak je to u jejich dětí s linearitou (s potíží postupného chápání) anebo s okamžitou intuicí. Ta může souviset s utkvělou touhou po bezvadném či přesném chodu všech záležitostí.
Příběh Zdeny (30): Mám dítě, které nikdy nepozná štěstí
—. Vařila jsem různá jídla. Když mu chutnalo, chtěl ho znovu a znovu, jinou stravu odmítal, dokud se mu nepřejedla. Až pak byl ochoten zkusit něco jiného. K snídani má vždy jablečný koláč, mám na něj formu, protože musí vypadat stejně. — aby všechno, čím je obklopen – vypadalo souměrně. — Vstává automaticky přesně v sedm, daly by se podle něj řídit hodiny, které vlastně ani nezná. Pak jde do koupelny, vana musí být napuštěna přesně do výšky pokrčených kolen a voda mít stejnou teplotu, kterou předtím měřím, jinak do ní nevleze.
— autisté mívají výjimečné výsledky —. Tátův nejlepší přítel je učitel hudební výchovy, často k nám zajde na návštěvu, takže si na něj Ondra už zvykl a bere ho. Jednou ale přišel přímo z hodiny s houslemi ve futrálu. Tvar nového předmětu Ondru kupodivu zaujal, za normálních okolností neznámé věci ignoruje, nebo se jich bojí. I hračky má stále tytéž. Sám housle vybalil a jako by to dělal odjakživa, začal spontánně hrát. A tak, že jsme všichni valili oči. Ondra totiž nevyloudil jen pár zvuků, ale hned melodii! Když náš známý vytáhl z tašky ještě flétnu, situace se opakovala. Ondra ji nikdy neměl v ruce, ale věděl automaticky, že do ní má foukat. Oba nástroje si automaticky přivlastnil —. Proběhlo sice několik pokusů vyměnit je za jiné, stejné na pohled, Ondra to ale pokaždé okamžitě poznal a odmítl na ně sáhnout!
— Jako první bere do ruky housle. Musí být nějak „naprogramovaný“, protože vždy přesně po hodině je odloží a přejde na flétnu. Dělá prý tak výrazné pokroky, že z něj může být i virtuoz. — Ale Ondrovi je 6, těžko říct, co bude třeba za 10 let. [5]
Nestojí o doteky, hlazení, pohledy z očí do očí. Emoce jsou jim cizí – úsměvy nebo gesta.
Prudké chování pramení víc ze strachu, nejde o emoci – vztek. Nedá se přimět k činnosti, která mu nevyhovuje. Potřebuje ustálený režim, na který je zvyklý.
Některé dítě je pasivním autistou, nevstupuje do činnosti druhých dětí a jen je pozoruje.
Může se vše naučit, ale nepochopí příčinu. Na otázky dává především naučené odpovědi.
Jiné zase nechce, aby okolí poznalo jeho odlišnost. Postačí mu pobyt ve tmě. Chápe, že má svět posuzovat, pochopit jako celek. Učí se reagovat na různé situace.
Aspergerův syndrom dle mediciny:
Příčina vzniku Aspergerova syndromu, autismu není objasněná. Pravděpodobně je příčina multifaktoriální, tzn., že se na ní podílí více činitelů. Existují pouze různé hypotézy.
Pominu zcestnou teorii v cca 50. letech 20. století o tom, že za vznik může chladná výchova rodičů (samozřejmě se to házelo hlavně na matky a nejlépe s vyšší inteligencí). To mělo za následek jen zbytečný sebevýčitky, frustraci matek a terapií bylo odebrání dětí do ústavu, prostě naprostá katastrofa.
První relevantní příčinou AS by mohla být amygdala (část mozku, jejíž hlavní rolí je uchovávání paměti, informací, které jsou propojeny s emocemi. Díky ní rozpoznáme výraz tváře a v podstatě určuje naše chování ve společnosti. Spouští naše primární emoce v emocionálně vypjatých situacích. Zodpovídá také za agresivní chování a prostě za emoční doprovod). Děti s autismem se rodí s normální velikostí mozku, ale ve zhruba dvou letech dojde k neobvyklýmu růstu a to včetně amygdaly.
Druhou možností je pojmout autismus jako metabolickou poruchu. Jde o neúplné trávení proteinů (peptidy, —.
Další příčinou může být zvýšená hladina testosteronu —. — autistické projevy by mohly vlastně být projevem extrémních mužských vlastností jako např. menší schopnosti empatie, smysl pro přesnost, větší samotářství, horší vyjadřování atd.
(Možnost, že autismus a schizofrenie jsou protipóly. V genomu je u autistů místo duplikováno (sekvence se opakují) a u schizofreniků deletováno (sekvence schází). —) [6]
Narozeniny se prý slavit nemají. Napomáhají stárnutí. Však to některé ženy chápou:
Aspergerův syndrom (AS) patří do autistickýho spektra — lehčí forma. — nejedná se o nemoc —. Nazvala bych to jako jedinečné a jiné fungování mozku než je běžné a to mnohdy s velkým přínosem pro skupinu lidí či společnost (i když sami tito lidé to nemají s žitím ve většinové společnosti vůbec snadný). Pro lepší pochopení úvodu sem dám příklady lidí, kteří projevovali nebo projevují příznaky AS: Isaac Newton, Albert Einstein, H P Lovecraft, Nikola Tesla, Jane Austen, Daryl Hannah, Mozart, Nietzsche, Edison, Isaac Asimov, Hitchcock, Woody Alan, Ladyhawke atd. —
Příznaky:
Nerozumí výrazům tváře, tónu hlasu, řeči těla, a i oni sami nemají dostatečnou mimiku a mají omezená gesta, vysílají matoucí signály do okolí a i okolí nerozumí signálům jejich, to všechno může působit tak, že jsou buď emočně oploštělí nebo nemají emoce vůbec. To je ale velkej omyl! — mají potíže rozumět nepsaným společenským pravidlům, takže třeba to, že mají potíže s očním kontaktem a při rozhovoru nebo přednášce se nedívají druhýmu do očí může osoba mluvící vyhodnotit jako nezájem, a přitom tomu je právě naopak. Neporozumění významu různých oslav jako jsou narozeniny a radosti z obdržených dárků. — Hodně lidí s AS se velmi silně a intenzivně věnuje oblasti svýho zájmu, to vede k hlubokým znalostem, až k encyklopedickým. Další charakteristikou AS je zmatenost, puntičkářství, výbušnost a agresivita. Jsou přecitlivělý na různé zvuky, barvy, světlo. Často se dočtete, že nerozumí nadsázce, metaforám, vtipu, ale už se moc nedočtete, že jsou i tací, kteří mají nadměrně vyvinutý smysl pro humor.
Neléčit! Jen nepotlačovat svoje ambice, nevzdávat se svých cílů, nemyslet si nic o podřadnosti, porouchanosti, neúplnosti :) Naučit se zvládat svoje emoce, chování, ovládat se, naučit se reagovat v určitých situacích ve smyslu vzorce, i když je to díky neustálýmu generování nových situací obtížný. —
Já vidím v lidech s AS osoby jedinečný. V podstatě z jejich práce, vědomostí, nápadů atd. společnost těží. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že osoba s AS, co jsem poznala já, je čestná, spravedlivá, obětavá, oddaná, opravdově milující :) [7]
Tímto psaním chci vysvětlit, že totální Gretin přístup je pochopitelný a obhajitelný. Přijetím vysvětlení z nezaměřitelných míst, jež jsem zde v krátkosti vkládal [2], můžeme upřesňovat, měnit své názory na autismus. Nedivit se, že současný velmi zlý stav upadající přírody si žádá zásadnější odpor proti poškozování. Autistka to dovede dát najevo! Někteří lidé si však žádají normalizační „klid na práci“, a Greta je ruší.
Autismus není poruchou. Badatelka Suzy Millerová se vyjadřuje o autistických dětech, že jsou skrytými génii naší budoucnosti. Dlouhodobě se specializovala na řečové souvislosti a nakonec založila: Awesomism Certification Process. [podle 8]
Duchovní zdroj [2d]
Jsou to služebníci. Vy tomu říkáte působení Matky Přírody, my tomu říkáme společné působení Gaii a Ducha, kteří zkoušejí, co by mohlo přijít dál. Kvantová lidská bytost.
Máme všichni začít stávkovat? Ne, spíš posílit dobře vybrané postupy, jak bránit poškozování naší hmotné budoucnosti. Pochopit, že mimořádně intenzivní jednání mladé odlišné Švédky je zdůvodnitelné. Že chyba je v nás, když jsme pomalí. Nejsme jako ona „nemocní“, ale na rozdíl od ní – býváme lhostejní. Máme přidat.
Přidat značí ubrat? Čím nahradit sofistikované chemické přípravky, určené pro čištění koupelny či záchodové mísy a pro zisky jejich výrobců? Octem, poradili by říční raci a ryby, velryby a chobotnice z oceánů, kdyby mohli. Vždyť čistírny neodstraní chemické prostředky z odpadních vod. Uživatelé slivovicových palíren vědí, že ocet je výsledkem přírodního kvašení. Chtějí-li přivézt kvalitní švestkový (trnkový) máč, nesmí jim předtím v nesprávných podmínkách – samočinně zoctovatět.
Ocet nastříkat na kachličky, přiložit ubrousky či noviny a znovu octem nasprejovat. Po mnoha hodinách (~8) papír sejmout, a rezivé skvrny setřít. Opláchnout vodou. Papíry uschovat – protože silnější nános skvrn nemusí zcela zmizet. Postup lze zopakovat.
Odkazy
[1] blog Helena Koutková 7.1.2016
[4] Vědecké interview, ČTV rok výroby 2017, stopáž 27 minut
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10095426857-interview-ct24/217411058040630-vedecke-interview/
https://www.palmknihy.cz/literarni-biografie/o-kolecko-min-151408
O kolečko míň – Josef Schovanec
Druhá předmluva
—
Dítě, o němž se soudilo, že není způsobilé nastoupit do přípravné třídy, dospívající chlapec, s nímž tak často jednali jako s idiotem, pomatencem nebo mentálně retardovaným jedincem, muž, kterému dělá potíže pozdravit, vstoupit do kavárny a pro něhož je i tak bezvýznamný běžný úkon jako koupit si chleba nebo vyřídit telefonát nepřekonatelným zdrojem úzkosti; tento člověk úspěšně vystudoval prestižní pařížskou vysokou školu politických věd Sciences Po, stal se doktorem filozofie, plynně hovoří několika jazyky, píše si přednášky a vystupuje s nimi po celém světě.
—
Ale ani on, ani žádný jiný člověk s autismem, s nímž jsem měla možnost se setkat, nikdy neměl sklony ke stěžování. Cílené ústrky, k nimž dochází na všech pro život důležitých místech jako škola, knihovna, bazén, univerzita, podnik, v něm vyvolávají nesmírné utrpení, ale nikdy ne zášť. Ani agresivitu, ale naopak zvědavost, přehnanou až útlocitnou pozornost k druhému, často spojenou s odzbrojující přímostí a nevinností, jakou lze slýchat ve slovech dospělých, shovívavých k chování dítěte. — Sophie Révilová, filmová producentka
[5] Příběh Zdeny (30): Mám dítě, které nikdy nepozná štěstí – 3.2018
[6] Vystavil Lady H.
[7] Aspergerův syndrom – 10.2013
[8] SE SUZY MILLEROVOU – placené video
[9] Přicházíme z dálky velké – Lucie Vondráčková
Bohumír Tichánek
Poslední články autora:
