Krok první: Kulty přírodních sil

Jakmile na naší planetě z lidoopů vystoupila kvalitativně odlišná bytost, člověk, začal tento od zvířat kvalitativně odlišný tvor ihned pátrat po příčinách a smyslu jevů, které kolem sebe pozoroval. Na rozdíl od současných vyznavačů samovolných vývojových náhod bylo už pračlověku jasné, že za jakýmkoliv pozorovaným jevem lze vždy nalézt sílu, která jím pozorovaný jev vyvolává a řídí.

Pro jakoukoliv komunitu lidí je přímo typické, že se skládá z jednotlivců schopnostmi značně rozdílně disponovaných. Proto se i v loveckých komunitách museli vyskytovat jedinci se zvýšenou dispozici k mimosmyslovému vnímání toků přírodních sil. Zejména když tito přišli na to, že tuto schopnost je možné výrazně posílit uváděním se do transu buď rituály, nebo bylinami a houbičkami. Tak se v důsledku rozvíjení zmíněných dispozic ve všech kmenech automaticky konstituovala „kasta“ šamanů. Tedy jednotlivců komunikujích s přírodními silami a dušemi zemřelých. Dodnes toto šamani z řad příslušníků přírodních kmenů činí. Aby tehdy hodně bezbranným lidem přírodní síly ještě více neškodily, začali si je lidé skrze šamany a mágy „předcházet“. Neboli začali je uctívat. Tímto přístupem se v raných dějinách lidstva objevil nejnižší stupeň náboženství. Následně se intuitivní poznání stalo organizovaným. Tato nejnižší forma náboženství přetrvala u rozumově nerozvinutých přírodních kmenů v pralesích dodnes.
 

Krok druhý: Kulty magických sil (jiným pojmenováním astrálních, jemnohmotných)

Jakmile se lidské populace zvětšily a vytvořily větší správní celky, tedy města, státy, civilizace, mohli si šamani, kteří se „specializovali“ na styk se silami přírody, vyměňovat mezi sebou poznatky. A tím prohlubovat své schopnosti. Navíc se v populaci stali velmi respektovanou tajemnou kastou kněží. Neboť uměli, nebo se tak tvářili, zprostředkovat styk se silami přírody a zemřelými. Prostřednictvím pokroků v rozvíjení stavů transů neboli změněného vědomí přišli kněží na to, že jimi pozorované duše a síly živého jsou také řízeny „vyššími“ silami, které označili za „bohy“. Následně své úsilí zaměřili na poznání těchto sil a bytostí záhrobí. Včetně pokusů o kontakt s nimi. Prostřednictvím zkušeností zlepšovali i metody, které vedly k navozování stavů rozšířeného vědomí. Nepochybně ale své poznatky tajili před konkurencí i „obyčejnými“ lidmi. Ze spisů antiky se pro utajované zasvěcovací rituály do stavů rozšířeného vědomí zachoval název „mystéria“.

Z výše naznačeného je zřejmé, že se pomocí zasvěcovacích duchovních cvičení dosahuje vlastně podobných prožitků, které dnes zažívají lidé, kteří se ocitnou ve stavu klinické smrti těla. Jak se dovídáme ze starých řeckých spisů, největšího pokroku bylo v tomto směru dosaženo ve vlasti magie, ve starém Egyptě. Absolvování mystérií tam bylo dokonce znakem kvalifikace v tomto oboru. Egyptští kněží a mágové k prodloužení transů zřejmě využívali pyramidy. Proto byly budovány a jejich účel zamlčován. Dodnes není zjistitelné ze spisů, k čemu vlastně sloužily. Vždyť v „pohřebních komorách“ nikdy mrtvoly nebyly nalezeny! Neboť ty byly určeny pro uložení zasvěcovaných, uměle umrtvovaných! Pyramidální energie napomáhá totiž udržet člověka ve stavu oddělení duše od těla po delší dobu, než je to normálně možné. V této delší době se mohl zasvěcovaný v podsvětí déle zdržovat a komunikovat s dušemi zemřelých nebo dokonce s bytostmi jiných vyspělejších civilizací ve vesmíru. (Bohy.) Co ve stavu klinické smrti egyptští kněží viděli, je často zobrazeno na stěnách chrámů a hrobek. (Tento „pyramidální efekt“ oddálení kažení živočišných produktů je znám i dnes. Pod pyramidou se mléko nebo maso nekazí tak rychle, sušené rostliny neplesniví. Někdy se i nemocní uzdravují.)

Lze se domnívat, že mnoho zasvěcovaných kněží při těchto experimentech zůstalo „na druhé straně“, neboli nepodařilo se je probudit! Ve starém Egyptě měl dokonce platil usus, že všemocným veleknězem se mohl stát jen ten zasvěcený, který nejen absolvoval celý desetistupňový zasvěcovací rituál, ale strávil v záhrobí tři dny. Neboli v astrální dimenzi světa, transcendentnu, mezi ději odvrácené strany reality. Kdo odstupňovaný roky trvající rituál nedokončil, dosáhl pouze na hodnost řadového kněze. Nebo dokonce jen na post chrámového sluhy. Od vědění o dějích záhrobí se odvozovala absolutní autorita velekněze! Neboť před tím musel přede všemi „předvést“, co jiní nedokázali.

Při pobytu v odvrácené straně stvoření zasvěcovaní velekněží došli k poznatku, že ke skutečnému většímu poznání podsvětí je potřeba zůstat „tam“ alespoň tři dny. Což se jim zřejmě zdaleka nedařilo. Z poznatků o tom vznikla zřejmě představa na „kvalifikaci“ plnohodnotného učitele všech, neboli Mesiáše! Po něm se žádalo, aby přežil tři dny ve stavu klinické smrti. A tím nabyl plné poznání zásvětí. A poté se ještě byl schopen vrátit do těla. Tento „kvalifikační“ požadavek na Mesiáše není záležitostí křesťanů v souvislosti se třemi dny Ježíše v hrobě! A Lazara v evangeliích. Je zmiňován všemi mystickými školami. Egyptskými, Izraelity, Zoroastrovci v Persii, v Řecku Platónem a Pythagorejci. (Proto zdůrazňování tří dnů pobytu Ježíše v hrobě!)

My se o nich dočítáme ze zápisků absolventů antických orfických a pythagorejských mystérií. Viz např. přímý Sokratův odkaz na krátkost pobytu absolventů orfických mystérií v zásvětí. (Ve velmi známém „Podobenství o jeskyni“.) Sokrates v něm výslovně upozorňuje své žáky, že jednotlivý i podařený „vhled“ absolventů mystérií neumožňuje plné pochopení souvislostí transcendentního rozměru světa! Totéž v současnosti platí pro ty, kteří prožili stavy klinické smrti a vymístění z těla!

Pomocí k maximu dopracovaných metod navozování rozšířeného stavu vědomí se stalo, že poznání podstaty světa postoupilo už v Egyptě k symbolu, které nazýváme „okem božím“. Dnes tento původně egyptský symbol, trojúhelník s okem umístěným na vrcholu pyramidy, nacházíme jak v kostelech, tak na dolarové bankovce. Stal se v průběhu staletí poznávacím znakem těch, kteří si říkají „osvícení“ neboli ilumináti. (Částečných znalců a manipulátorů skrytých dějů.)

Těm, kterým smysl symboliky má zůstat skryt, neboli mají dále zůstat ovládanými, se symbol vysvětluje takto: Oko v trojúhelníku má být „okem vševidoucího nejvyššího boha (Hóra)“. Ti, kteří absolvovali hluboký vhled do zásvětí, však museli poznat, že Bůh není člověk! Takže nemůže mít lidské oko. Oko v trojúhelníku je tedy ve skutečnosti oko vlastnosti transcendentna vnímajícího člověka. Tedy toho, který dospěl k poznání tří základních vlastnosti stvoření!

Neboli osvícený (iluminát) svým okem vidí, že tou první vlastností světa, „první stranou trojúhelníku“, je vyjádřená nepřetržitá aktivita Tvůrce hmotnosti. (Ani jeden atom ve vesmíru nestojí!) Druhá strana trojúhelníku iluminátovi symbolizuje trvalou „pozitivitu“ Stvořitele vesmíru ke všemu existujícímu. Lidskou terminologií lásku. Nic existujícího neexistuje bez pozitivní vůle Tvůrce vesmíru, aby to bylo. Existující věc nebo jev nemůže proto člověk odstranit, „anihilovat“! Jen proměnit v jinou věc nebo děj, ovšem s možným následkem jej zatěžující karmy! (Spravedlnost.) Třetí strana trojúhelníku symbolizuje trvalou, stále se realizující a v nové jevy se proměňující harmonii všeho se vším. (Nově jsou fyzikové šokováni objevem, že „všechny atomy ve vesmíru o sobě vědí“.) Trojnost aktivity, lásky a harmonie Stvořitele je podstatou všeho! To sděluje nižším osvíceným egyptská symbolika trojúhelníku s okem. Odtud i lidové: do třetice všeho dobrého, třetice tedy završuje celek.

Jenže správně uvedené odvození vlastností Stvořitele světa z jeho díla stále není poznání „Tváře boží“. Tedy to, po čem člověk a lidstvo uvědoměle nebo neuvědoměle touží. Duchovní lidé tedy nadále toužili po hlubším poznání „tváře“ Hybatele tohoto světa. Intuice jim říkala, že tím se napojují na energii věčnosti, získávají „život věčný“. Blíže než ostatní egyptští velekněží se k tomuto cíli zřejmě musel dostat faraón Achnaton. Ten se za své vlády pokusil provést náboženskou reformu v Egyptě, při níž zavedl jako podstatu a dárce života Světlo! On ho nazval „slunečním bohem Atonem“. A omezil uctívání všech ostatních bohů neboli podřazených sil záhrobí. Tím zřejmě, tehdy jako dnes, překazil ostatním kněžím „kšefty“ s dary jiným zavedeným bohům. Ti proto po Achnatonově smrti jeho následovníky mocensky porazili a pronásledovali. Mezi těmi byl nepochybně i zasvěcenec Mojžíš. Proto když ctitelé Světla, jediného a pravého Boha, museli opustit Egypt, postavil se Mojžíš do jejich čela. Další už je popsáno v knihách Starého zákona. 
 

Krok třetí: nalezení Boha jako „Světla“

Neboli hned od počátku byli Izraelité, v důsledku kvalifikovanějšího poznání Boha-Podstaty světa, oproti Egypťanům nábožensky o „třídu výše“. To povýšení nad ostatní se stalo jen proto, že k poznání přidali službu způsobem života a uctívání. V symbolice se to projevilo tak, že k (Horovu) trojúhelníku se základnou přibyl trojúhelník se základnou nahoře! Ten má symbolizovat onu nově Starým zákonem zavedenou službu Bohu. Objevila se šesticípá židovská hvězda jako znak služebníků božích!

Protože ze zákona absolutní Spravedlnosti vyplývá, že jakou mírou člověk Bohu měří, takovou je mu Bohem měřeno (Ježíš), dostalo se Izraelitům od pravého Boha mimořádného požehnání. Že duchovní poznání Izraelitů bylo proti egyptskému vyšším stupněm, poznáme i dnes z knih Starého zákona. Třeba podle Mojžíšova líčení několikerého setkání s Bohem! Např. podle příhody na poušti s „mluvícím hořícím keřem“. Který výslovně neuhasínal! Z toho jasně vyplývá, že nešlo o skutečný oheň, ale o projev Mojžíšova změněného stavu vědomí. Jeho osobní duchovní čistota mu v okamžiku tísně, kdy se šel o samotě k Bohu radit, mžikově „otevřela“ duchovní oko. Tím začal viděl „Světlo“. To Mojžíšovi odpovídalo tak, jako činí i dnes každému, kdo se do takového stavu dostane. Podle odpovědi, jaké jméno Boha má Mojžíš oznámit svému lidu, se z „Hořícího keře“ ozvalo: „Jahve“, neboli aramejsky „já jsem“! Ve smyslu: „lidský duchu, z omezenosti své podstaty nemůžeš z Boha-Podstaty světa pochopit nic víc, než že existuje! Za svého pozemského života totiž člověk nepozná nic tak dokonalého, jako je nekonečnost a dokonalost Boha! Proto jakékoliv pojmenování Podstaty světa člověkem v těle je automaticky jeho snížením. Platí to dodnes a kdo toto nepochopil, nemá o Bohu ponětí. Zejména ti, kteří „já jsem“ vysvětlují jako že Mojžíš našel božskost v sobě.

Z takto pochopeného poměru člověka a Boha je ostatně odvozena přísnost prvních tří přikázání (správněji božích rad) z Desatera. Ty se týkají přímo povahy bytostnosti Boha.

„V Boha věřiti budeš!“
„Neučiníš představu a nevezmeš jméno boží do úst!“
„Vyhradíš si bezpodmínečný čas na jeho uctění!“

(Právě přestupky proti těmto třem přikázáním jsou hříchy proti Duchu, o kterých říká Ježíš, že nebudou nikdy odpuštěny. Přestupci je musí vždy odtrpět.)

Symbolem správného uctívání Boha byl tedy onen do symbolu trojúhelníka přidaný druhý trojúhelník, tedy šesticípá židovská hvězda. Šesticípá hvězda má být výrazem snahy po bohulibém způsobu života. Lidově „služby“ Bohu. (Bohu nelze sloužit, nepotřebuje to.) Tímto změněným přístupem k životu od živočišného k duchovnímu by se „služebník boží“ měl odlišovat od člověka žijícího jen živočišnými pudy. Tedy způsobem života kromě rozumu příliš neodlišitelného od zvířete. Tedy jen bohulibě (duchovně) žijící člověk inkarnační naplňuje zadání, neboli smysl toho, proč je na zemi. To je smysl biblického zadání „k obrazu božímu“! Tedy k napodobování způsobu tvoření Boha. (Na rozdíl od iluminátů, kteří nic nenaplňují, protože božské cítí v sobě!)

Služebník boží tedy podle Starého zákona má tedy činit:

1. Božskou pozitivitu stvoření má proměnit v lásku ke svému Stvořiteli, neboli ve vděčnost za život.
2. Božskou harmonii Tvůrce má proměňovat, skrze pochopení přírodních zákonů, v moudrost.
3. Božskou aktivitu Stvořitele má lidský duch Bohu vracet ve formě svého tvoření k oslavě Boha.

Činí-li jakýkoliv člověk touto formou Světlu „bohoslužbu“, dostane se mu od něj automaticky „požehnání“ izraelského typu. Např. formou mimořádných dispozic duševních. (Proto současná věda a civilizace je plodem jen křesťansko-židovské kultury.)

Pravost Mojžíšova sdělení ve Starém zákoně plyne i z dalších popisů jeho setkání s Bohem. Např. také: “Nikdo živý“, rozuměno ztotožněný s tělem neboli „hmoťák“, nepohlédne na Mou tvář!“ Teprve opustí-li duše tělo, tedy po smrti, výjimečně při „zjevení“ neboli vymístění, mohou ti, kteří sami mají vibraci k vnímání „Světla“, jej vidět! (Malé množství lidí!) Také Bůh k člověku přímo nemluví. Kdo z vizionářů se ocitne v záři „Světla“, skrze působení Jeho vyzařování na jeho ducha pak tento jakoby slyší odpovědi. Na každou otázku, která v něm vznikne se ihned „indukuje odpověď! Ta je samozřejmě vždy přesně na stupni vyspělosti a kompetentnosti tázajícího se! Neboli když ke komukoliv Bůh „mluví“, odpověď se ve „vizionáři“ sestavuje v jeho rodném jazyku a také v rovině intelektové a duchovní vyspělosti tázajícího! A s ohledem na okolnosti doby.
 

Krok čtvrtý: Ježíšova reforma židovství

Jak je z osudu židovského státu a národa zřejmé, postupem staletí se osvícený židovský přístup k Podstatě světa změnil ve vyprázdněný rituál a soubor národních obyčejů. Izraelské kněžstvo ztratilo kontakt na bytosti odvrácené strany stvoření. Náboženství se z nástroje poznávání duchovní dimenze reality proměnilo v příbuzenský a klanový kult. (Podobně jako v současné době křesťanství.)

Jenže Bůh nezná ani pochlebující nebo příbuzenskou protekci, ale Jeho vůle, projevovaná ve formě duchovních zákonů, je formou vedení duchovního vývoje všech lidských duchů. Tento stav upadnutí původního židovství vystihla mezi Izraelci jedna jejich sekta, tzv. esejci. Ti se proto 150 let modlili k Bohu za poslání nového Učitele, který by jim správně vykládal Zákon. Tzv. Mesiáše. Ten měl obnovit spojení nejduchovnějšího národa v lidstvu s Bohem a obnovit již nepřesvědčivé židovství v živě žitý duchovní rozměr člověka. Tak se počátkem našeho letopočtu zrodil mezi vykladači Zákona člověk jménem Ježíš. Svým chováním a činy nejprve prokázal své spojení se silami duchovní dimenze. Hlavně však přesněji vyložil duchovní zákony. Učinil tak formou „podobenství“, aby se staly srozumitelnými i negramotnému člověku. (Podrobně je smysl Ježíšových podobenství popsán v knize Otevření duchovního oka, Agape Brno.)

Vzbudil velký zájem „malých lidí“, a tím se vynořilo živé, smysl života naplňující náboženství, křesťanství. Protože se odpojilo od kmenového pojetí, stalo se přístupným pro všechny lidi bez rozdílu kmenové příslušnosti. Rozšířilo se rychle po celé římské říši. Následně křesťanství, vlastně povýšená forma židovství, prokázalo skrze nepotlačitelnost mocnými tohoto světa, že se jeho vyznavačům dostává přílivu duchovní síly. Tím prokázalo a občas ještě prokazuje spojení se Zdrojem energie života. Neboť přesvědčivost ideologie je vždy manifestací vnímaného přílivu duchovní síly. Ta může přicházet vždy jen od Boha.

Bohužel po vstupu mocných tohoto světa do řízení a formulování křesťanství, ovládnutí jeho vedení nehodnými, přibližovalo živě pojaté křesťanství lidi k Bohu jen asi tisíc let. (700 až 1700) Pak se i ono, vlastně podle Ježíšovy předpovědi, pomalu stávalo „solí, která přestala solit“ život, tzn. činit stravitelnějším. Zejména v novověku. Jen velmi zaslepený člověk by v dnešní západní civilizaci mohl vidět, kromě jedinců, živé křesťanství nebo židovství. Tak bohužel můžeme jen konstatovat, jak se „západní civilizací“ stalo to, co mezi Izraelity poté, když Mojžíš odešel na horu Sinaj k rozhovoru s Bohem. Když se po delší době vrátil, jeho lid tančil kolem zlatého telete! Jaká obdoba! Dnes skoro všichni židé i křesťané, dokud se pro stáří nepřiblíží konec jejich pozemské pouti, „tančí“ kolem něj také. Pouze se dnes „zlatému teleti“ říká peníze!!!

Západní civilizaci skrze pád jeho vědomostních a teologických elit ovládlo náboženství konzumu tělesných požitků. Jeho bohem jsou peníze, kněžími penězoměnci (bankéři) a chrámy banky. Tím lidstvo pro selhání vědomostních a teologických elit přestalo plnit smysl svého bytí. Výklad světa padlými elitami nereflektuje transcendentní rozměr člověka a světa, neboli komplexnost a nadčasovost světa.

Tímto úpadkem ducha lidí i společnosti se celý „Západ“, a tím celé lidstvo, dostalo před stejné dilema, jako Izraelité na počátku našeho letopočtu. Buď nalezne a začne žít vyšší stupeň duchovnosti, nebo jej jím samým vytvořené síly Temnot, nebo dokonce přírody, zničí! V tomto dilematu jako obvykle Češi předcházejí evropský vývoj. Tradiční církve a duchovní školy stojí zde ve stavu naprosté argumentační nepřesvědčivosti neboli krachu důvěry u lidí. A návrat k stupni duchovnosti typu „starého Rakouska“ není možný. Před národem a civilizací vyvstalo dilema: buď vzestup k vyššímu stupni poznání Světla, nebo pád do středověkých hrůz skrze islám. Nebo ještě něco horšího, přímý „výprask“ přírodními silami Stvořitele.
 

Krok pátý: Návrat Krista s mocí a prohloubení poznání zákonů

Znakem se stane pochopení symbolů šesticípé hvězdy v třírozměrném provedení! Její trojúhelníky budou nalezeny jako protínající se čtyřstěny! Je to symbolické vyjádření pokroku poznání stvoření, neboť boží zákony začnou být vnímány v dalším rozměru reality. Tím se vynořuje symbol MERKABA. „Možno jako heslo zadat internetu v rámečku hledej!“

Tento druhý návrat Kristův, neboli plné pochopení toho, co říkal, nastane spojením vědy a náboženství. Lidstvo zná souvislosti mezi zákony hmotné a nehmotné dimenze reality např. v hudbě, malířství, básnictví, léčitelství, legendách, eposech, pohádkách. Na řadě je objev dalšího rozměru reality ve vědě. K překvapení mnohých jej začal vyjevovat, jsem přesvědčen že vědomě, Albert Einstein. Prokazuje to jeho rovnice E=m.c². Lidé řízení černou nitkou, něco jako naši Sisyfos, to při jeho přednášce o teorii relativity ihned postřehli. Na protest proti „pavědci Einsteinovi“ opustila roku 1921 třetina akademiků jeho přednášku na francouzské univerzitě.

Od mlada mne udivuje, že si nikdo „jakoby nevšiml“, jak to, že ve hmotnosti maximálně možná rychlost světla existuje v jeho rovnici „na druhou“? Až pomocí porozumění, jak Stvořitelova síla ve formě merkaby působí, lze vzorci rozumět. Podle mne takto: energie rovná se masa krát rychlost světla ve hmotnosti krát rychlost světla v jiné dimenzi (jemnohmotnosti)! Této rychlosti světla v zadní hraně čtyřstěnu říkáme obvykle čas.

Einstein musel vidět dál, než dával najevo. Prokázal to v posledním dopise dceři, jehož zveřejnění ji přikázal odložit o dvacet let. (Byl zveřejněn nedávno.) Kvůli jeho jistému nepochopení masou materialistických vědců v době jeho napsání. Tam mj. píše: „Největší energií ve vesmíru je láska, vše udržující vyzařování Stvořitele“. To pro ni platí jeho vzorec pro energii. Také další známý Einsteinův výrok, že Boha, (myšleno jeho existenci,) lze vypočítat, vypovídá mnoho. Podívám-li se na merkabu, napsal bych při rovnici pro výpočet formy působení Boha, za použití Einsteinových pojmů, takto: E na druhou krát m na druhou krát c na druhou, to celé v závorce také na druhou. Tak by tedy podle mne měla vypadat fyzikálně vyjádřená Tvář boží, ve skutečnosti postihnutí Jeho způsobu tvoření hmotnosti.

Také další Einsteinova námitka vůči kvantové teorii, že „Bůh nehraje v kostky“, je správná. Kvantová teorie plně postihuje jen plochou hmotnost! Tedy zákony pojaté trojúhelníkem, nikoliv čtyřstěnem. Náhody, kvantitavní zvraty a limity kvantové teorie „nevidí“ do zákonů skryté dimenze. V realitě není náhod!!! To, co se tak jeví nebo vypočítává, je jen projevem nepoznání dějů dalších dimenzí reality. To začíná otevírat až teorie superstrun, která tím spojuje teorii relativity s kvantovou. A rozšiřuje vědu o další rozměr, právě tak jako kybernetika. Za pár tisíc let odhalí lidstvo i „vzorec času“ a bude jej moci využívat k cestování časem. A nebo už to už vyvinutí lidé, vnímaní jako andělé, mají?

A nyní k té „merkaba“, neboli vnesení dalšího rozměru do židovské hvězdy. Tento symbol nám upřesňuje a vysvětluje způsob Stvořitelova tvoření vesmíru zachycením formy vyzařování z něj. Tak první hrana čtyřstěnu v ní nám ukazuje, že podstatou a „zákulisím“ Stvořitelovy lásky (energie) je aktivita (čas) a harmonie (souvislost všeho se vším, vnímaná také jako Spravedlnost). Je to ten trojúhelník od přední hrany dozadu. Druhá hrana čtyřstěnu, aktivita neboli stálá proměna, nám ukazuje, že pozadím božské aktivity je láska (energie) a harmonie (Spravedlnost). A pozadím božské harmonie (souvislosti, Spravedlnosti) je láska (energie) a aktivita (čas). A protože je člověk k obrazu božímu, má jeho tvoření napodobovat! Neboli vše, co činí, má být naplněno láskou a spravedlností ke všemu existujícímu. Jinak na sebe uvaluje karmu, neboli nepříjemný dopad božích mlýnů. (Hřích.) To je hlavní povrchní poselství MERKABA. Ta dále odkrývá další možnosti využití energie Podstaty světa ke zdokonalení existence lidstva a světa ve vesmíru a k rychlejšímu vnitřnímu duchovnímu růstu jednotlivců i duchovních společenství neboli církví.
 

Josef Staněk