Jsem rád, že se již blížím k sepsání mých závěrečných poznatků, které mi stále více zapadají do sebe a které jsem si ověřoval svoji vnitřní cestou s dlouholetým cílem, jenž mi vyvstal v určitém období mého života. Okolnosti, které v tomto pozemském světě rozhodují, jsou mi tak stále zřejmější. Leccos lze vyčíst, to je neoddiskutovatelný fakt. Lze tak i nahlédnout do gnostických spisů. Jsou totiž velmi inspirativní. Vážím si lidí, kteří mají svá evangelia v srdcích, svého věčně živého Spasitele, kteří se chovají podle jeho přikázání, rad a doporučení k žití vysoké morálky a etiky. Jsou s ním tak na cestě kýžené spásy. Spása však k nikomu nepřichází zadarmo a je vyústěním až po mnoha životech, ve kterých je sváděn o tento cíl velký boj.

V raně křesťanském spise „Rozhovory se Spasitelem“ (Dialogue of the Saviour) říká Ježíš, že člověk velmi trpí tím, čemu nerozumí. Ten, kdo nerozumí principu narození, neporozumí principu smrti a „pro tento svět není cizincem“. Bude trpět neustálým navracením se na tento svět, bude tu „vítán“ a sám se tu bude cítit jako doma. Cituji z tohoto zdroje:

„Jak někdo nepochopí, jak vznikl oheň, oheň ho spálí, protože nepochopil jeho kořen. (…) Jak někdo nepochopí, jak vzniklo tělo, ve kterém se nachází, zahyne v něm. (…) Někdo, kdo nepochopí kořen (zdroj) zla, není pro zlo cizincem. Kdo neporozumí tomu, jak přišel (narodil se), neporozumí ani tomu, jak půjde dál (v čase smrti), a pro tento svět není cizincem.“

Co asi znamená „nebýt pro tento svět cizincem“? Kdo chce, může pochopit.

Oblast Nag Hammádí dala lidem mnoho gnostických zdrojů, které mají velmi blízko k Ježíši. Jedním z nich je spis Apokryf Jana (Apocryphon of John). V jednom příběhu, který se v něm nachází, je popisováno to, co člověk nazývá jako mysl. Je to v něm označené jako „falešný duch“ a duchovní forma Ježíše odpovídá na otázky, které mu klade učedník Jan. V tomto příběhu je i dialog, ve kterém Ježíš říká Janovi, že duše inkarnovaná do těla, do kterého sestupuje Duch Života, určitě dosáhne spasení. Jan ten příběh uvádí takto:

„(Spasitel) mi odpověděl: „Jak do nich sestupuje Duch, je jisté, že dosáhnou spasení. (…) Vskutku, Energie (Duch Svatý) sestoupí na každého, protože bez toho nikdo nemůže vstát (žít v těle). A jak po narození Duch Života narůstá – jak na nich působí Energie – posilňuje duši a nic ji nemůže přivést k dílu zla. Ale ti, na které sestupuje falešný duch (mysl), budou oklamáni a sejdou z cesty.“

„Energie“, anebo „Duch“ je přítomná v každém, jinak by nikdo nemohl povstat a žít v tomto světě. Duch je rozhodující esencí života. A jak „na nich působí Energie“, jak jsou pokřtěni anebo zasvěceni, „Duch života narůstá“, duše si bude stále víc a víc vědomá tvořivého Ducha ve svém nitru a bude jím do velké míry posilněna a stále více jeho vyzařováním i posilňovaná. Nic ji již nemůže svést z mystické cesty. Ale naproti tomu ti, kteří se stanou oběťmi „falešného ducha“, mysli, budou oklamáni a sejdou z cesty. Čí je mysl, tento falešný duch, nástrojem pro pozemský život, není nesnadné pochopit.

Jan se dále zeptal:

„Pane, kam půjde duše těchto lidí, když odejde z těla?“

On se na mne usmál a řekl mi: „Duše, ve které je Energie mocnější než falešný duch, je dost silná a bude se vyhýbat zlu. A pomocí milosti Neomylného dosáhne spasení a bude vzata na odpočinek přes mnohé eóny (vyšší regiony Stvoření) a nakonec k Bohu.“

Duše, ve které Duch zapustil kořeny, bude pomocí Jeho milosti nasměrovaná zpět k Bohu.

„Optal jsem se ještě: „Pane, a kam půjdou duše těch druhých, kteří neví, komu patří?“

A on mi odpověděl: „V jejich případě působí stále více a intenzivněji falešný duch a zbloudili z cesty. To jednotlivou duši zatěžuje, svádí ji ke špatným myšlenkám a zlým skutkům a přivádí ji do temného stavu zapomnění (anebo hlubokého spánku). A když vystoupí z těla v čase smrti, budou o ni rozhodovat vládcové a mocnosti, jenž existují díky velké Negativní síle, Satanovi. Spoutají duše různými vazbami a uvrhnou je do vězení (těla). A budou v tom neustále pokračovat, dokud se duše neprobudí ze stavu zapomnění a neosvojí si poznání (gnosis). Takto, po další cestě, se může stát dokonalou a dosáhnout spasení.“

Výraz falešný duch či mysl je tím, co v nás v tomto žití v pozemském životě chce ovládat; tělo i duši, a to v zadání Negativní síly, Satana. Toto označení jde najít i v jiných gnostických spisech. Například v „Pistis Sofia“ se ptá Máří Magdaléna Ježíše, kdo nabádá člověka ke konání a páchání hříchů. Je to dobrá otázka a Ježíš ji vysvětluje, že lidská bytost je složená z „Energie“, „duše“ a „falešného ducha“ a tyto všechny části jsou společně propojeny v daném hmotném těle. Energie je Tvořivým Slovem, jež bylo na počátku a „duše“ je kapkou z ní a je stahována buď dolů, „falešným duchem – myslí“ a nebo opačně, přitahována Slovem směrem nahoru. „Falešný duch“ či mysl má materiální tužby a sklony a získá-li dominanci v těle, není tu tím vzpomínaným cizincem.

Příště ještě k otázce, která může čitatele napadnout – co dál? Například, jak gnostické spisy hodnotí cestu „duše“, může být duše hříšná a jaký ji čeká trest a odkládá někdy mysl?
 

Václav Žáček /Venda/