Kde je láska, není prostor pro strach. S bezpodmínečnou láskou je spjatý především vděk, radost, odpouštění a dávání.
Vděk je velice silnou zbraní a často ho není potřeba ani projevovat nahlas. Když se dostaneme do nějaké situace, kterou vnímáme jako nepříjemnou, poděkujme v duchu tomu, kdo to způsobil. Poděkujme i sami sobě za možnost prožít takovou zkušenost a vyrůst díky ní. Tohle totiž trochu uzemní ego, umožní se oprostit od připoutanosti k toxickým představám, získat nadhled a vidět situaci pro to, čím je doopravdy – totiž zkušenost.
Spousta depresí a bolístek v těle je také způsobená tím, že v sobě udržujeme vztek, nenávist, strach nebo jinou „negativní“ emoci. Co v sobě máme, to k sobě přitahujeme. Všechno co narušuje vybudované nervové dráhy a automatické reakce, nám vlije krev do žil a umožní odstranit příčinu, místo „babrání se“ v povrchových projevech a opakování smyček. Co také pomáhá ve vypjatých situacích, je zvolnění dechu. Dát si pomalý hluboký nádech do břicha a dostat se „z mysli do přítomnosti“.
Co si táhneme z minulosti
V naší zemičce si neseme „dědictví komunismu“, kdy si lidi museli dávat pozor na to, co říkají, a kdy jsme se museli podřizovat autoritám. To se ve větší či menší míře předává z generace na generaci. Obecně jsme vychováváni k tomu, abychom nezpochybňovali autority a abychom měli ostré lokty, protože ve velkém světě nám údajně každý jde po krku. Říkají nám, že nemůžeme být důvěřiví, jinak se popálíme, že se nemůžeme otevřít každému, že musíme bojovat o postavení v tomto žebříčku hierarchie, jinak budeme neúspěšní atd atd – prostě pořád se to motá kolem splňování určitých smyšlených norem.
No, hádejte co. Čemu věříme, to vidíme a to taky podporujeme. Čím dál více lidí ale tohle všechno začíná vidět jako něco nepřirozeného, umělého a zastaralého. Ani nadále už tyto vzorce chování a systémy založené na strachu nebudou podporovány. Je jen na nás, kdy naplno vstoupíme do „nového“, k čemu zatím snad nejvýstižněji padne pojmenování Vědomí Sjednocenosti.
Nepotřebujete speciální pravidla pro to, abyste rozeznali, co je ubližování a omezování svobody.
Náhodné akty lásky
- Mezi věci, které můžeme každý den dělat pro zanášení tohoto „nového“ vědomí, jsou například náhodné akty lásky. Zkrátka něco nečekaného, co děláme nezištně, abychom někomu zkrášlili den.
- Úsměv na někoho na ulici, koho neznáte (všimli jste si, kolik lidí se kaboní, když jdete nějakým větším městem?)
- Náhodné nečekané obejmutí (docela sranda).
- Spontánní kompliment (na každém lze najít něco pozitivního).
- Když vidíte něco „špatného“, nesuďte to a hledejte nejdřív pozitiva. Pravděpodobně nevidíte celý obrázek.
- Dělejte/říkejte, co chcete aby ostatní dělali/říkali vám.
- Buďte milí k nemilým lidem. Potřebují to nejvíc.
- …spousta dalších.
Často slýchám nebo čtu, že my Češi nejdřív hledáme chyby místo pozitiv, případně že se příliš neprojevujeme. Teda jak kdy – někdy bezmyšlenkovitě vypálíme to první, co máme na jazyku a náš smysl pro humor je fakt sranda, ale občas jsme taky tak trochu uťáplí. Je to strach z toho, že nás ostatní budou soudit? Sám jsem to hodněkrát cítil. Strach, že řeknu něco nevhodného. A bylo jedno, jestli ve skupině lidí nebo v konverzaci jeden na jednoho. A pak jsem začal vystupovat ze své komfortní zóny. Nelze než doporučit, začnou se vám dít kouzelné věci!
Proč to tak silně funguje a bude fungovat?
Vždy když narušujeme naši vlastní rutinu a zažitý strach, nejen že tím posouváme sami sebe, protože nás to nutí být vnímavější a vymýšlet kreativní řešení, ale také tím, jak jsme všichni propojení, vlastně děláme i službu celku. To je jeden z aspektů, který mě na životě neustále fascinuje – totiž že když pracuji na sobě, je to vlastně „upgrade“, který se týká celého kolektivu, ne jen těch lidí, se kterými přijdu přímo do styku.
Další věc je ta, že nestačí teoretizovat a mluvit o tom. Mužský tvořivý aspekt je něco, co v sobě máme všichni a když ho vědomě propojíme s tím ženským soucitným a láskyplným, jsme schopní hotových zázraků. Samozřejmě mužských a ženských atributů je mnohem víc. První krok je zasít si to do představ a druhý pak dovolit sám sobě to reálně projevit.
Buďte změnou, kterou chcete vidět ve světě.
Mahátma Gándhí
Význam lásky pro vývoj lidstva
Je zajímavé si uvědomit, že za posledních zhruba 5000 let na této planetě nebyl jediný den bez ozbrojeného konfliktu. Zdá se, že už jsme zkusili všechno, jen ne postavit veškeré naše jednání na lásce. Když budeme pořád smýšlet stejně, budeme tím jen podporovat a opakovat to, co už jsme vytvořili mnohokrát.
Existují odhady, že Země by mohla uživit 10 miliard lidí a nutno podotknout, že tyto odhady ještě nepočítají s novými technologiemi, které by byly schopné produkovat jídlo a čistou vodu „z ničeho“, bez potřeby něco někde pěstovat. Ale i přesto vidíme, jak jsou každým rokem bohatí lidé stále bohatší a ti chudí čím dál chudší a jak je toto bohatství rozloženo nerovnoměrně. Nemluvě o tom, kolik lidí denně zemře hladem.
To nás zavádí k další věci.
Energie lásky a dávání v ekonomice budoucnosti
Momentálně je obchodování velmi „lidské“, v tom smyslu, že je to něco za něco. To není univerzální energie. Vesmír a planeta nám dávají všechno, co potřebujeme a hádejte jak? Zadarmo.
Planeta nechce nic nazpátek za to, že nám umožní na ní pěstovat jídlo. Slunce nechce nic za to, že svítí. Všechno je nám to dáno v takové míře, ve které potřebujeme.
Jak by to tedy mohlo fungovat v lidském pojetí?
No, nejdřív si představte, že nikdo nemá starost o přežití. Že se všichni navzájem podporují, aniž by potřebovali přikázání nebo zákony – prostě to dělají proto, že cítí vzájemnou propojenost. Každý pak dělá to, co nejlépe odráží jeho talent, ale protože má vše, co potřebuje, tak to prostě dává světu. No a někdo jiný to něco zrovna potřebuje a může si to vzít, aniž by za to musel platit. No a má z toho třeba takovou radost, že se rozhodne za to taky něco dát. Buď tomu, od koho to něco získal, nebo někomu jinému. Takže výsledek může být stejný jako výměna něčeho za něco, ale celá dynamika je úplně na jiné úrovni.
Je to zjednodušené, ale měl by z toho být jasný základní princip – bezpodmínečná láska jednoduše nepotřebuje důvod, ani nic nazpět. Láska znamená dávat a mít z toho radost, ne dávat proto, abych něco získal.
Není to trošku utopie?
Všechno, co vyhodnocujeme jako „zázrak“ nebo něco „nereálného“, je jen postavené na tom, jak to vidíme v mysli. Když smýšlíme způsobem, že jako lidé něco takového nemůžeme zvládnout, tak to jen podporujeme. Způsob, jak naším myšlením tvoříme naši realitu, je něco tak mocného, že není divu kolik snahy bylo vyvinuto, abychom o tom nevěděli. Jsme elektromagnetické bytosti a naše myšlenky prostřednictvím jemných sil ovlivňují nejen elektromagnetické pole naše i pole Země, ale přímo také fyzickou realitu.
Je v naší přirozenosti všechny nové koncepty nejdříve opatrně osahat a prozkoumat – zjistit jestli ten schodeček tam opravdu je, než na něj šlápneme. To je OK. Někdy nám nezbývá, než do toho skočit po hlavě, ale nyní máme k dispozici tolik materiálů, že tenhle přechod můžeme udělat pozvolna a třeba za 10 let se jen podivit, kde jsme to v tuhle dobu byli.
Budou viníci potrestáni?
Už nějakou dobu vyplouvají na povrch informace o tom, kdo, jak a proč „negativně“ ovlivňuje ty které aspekty lidské existence v celosvětovém měřítku. Rádi o tom pak smýšlíme způsobem, že někdo nám způsobil naše utrpení a že zasluhuje trest. Opravdu se budeme soustředit na to, abychom znovuvytvářeli to, co už tady bylo mnohokrát, nebo to posuneme na novou úroveň?
Díky za přečtení a posílám lásku ;)
Jankoš
Hlavní zdroj: intuice
Další zdroje – historická fakta:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Láska
http://cs.wikipedia.org/wiki/Utrpení_mladého_Werthera
Původ slova:
http://www.orthodoxia.cz/blahodat2.htm
http://www.cez-okno.net/clanok/lingvistika/vznikla-anglictina-z-praslovanstiny
http://ografologii.blogspot.cz/2008/12/etymologie-psychologie.html
http://www.etymonline.com/index.php?term=love
http://forum.wordreference.com/showthread.php?t=2336865
https://suite.io/edurne-scott/19dw237
Zdroj článku: http://jedno.duchost.cz/
Převzato z: CEZ OKNO, Seriál: Láska – nebuďme naivní (všechny části)