Ačkoliv dnes ráno bylo sychravo, a nad městem se snášela hustá mlha, do práce jsem šla procházkou po pražských ulicích. Ze sloupů veřejného osvětlení mě sledovaly tváře politických kandidátů, které jsem bez sebemenšího zájmu míjela. Zhruba v polovině ranní procházky jsem zaslechla bouřlivý rozhovor několika lidí. Na rohu ulice, po které jsem kráčela vstříc pracovnímu dni, byla otevřená hospůdka, a před ní stál hlouček pokuřujících pánů. Když jsem je míjela, jejich diskusi jsem lépe porozuměla. Diskutovali o sportu, lépe řečeno o současném stavu v českém fotbalu.
Moje procházka mě ale inspirovala k myšlence, jak zdaleka nás zajímají české volby. Účast ve volbách se od roku 1989 postupně snižuje, ačkoliv nejsou mnozí z nás vývojem české politiky příliš spokojeni. Svůj názor bychom mohli vyjádřit, ale dobrovolně se svého hlasu vzdáváme. Poté samozřejmě vyvstává základní otázka, zdali naše neúčast ve volbách není právě onou odezvou na dění v české politice.
S přáním pěkného dne Ivana Kryllová
Poslední články autorky:
