mapa stránek || vyhledávání

Lidský rod (2.)

Muž a žena nejsou stejní, jejich tělesná konstrukce se liší. To nepopře ani slepý. Snadněji se však ztotožňuje názor na jejich výbavu rozličnými vlastnostmi.

Jsou snad povahové vlastnosti mužů a žen, dívek a chlapců, dané jen jejich odlišnou výchovou v dětství? Anebo je tradiční odlišení dané konstrukcí lidí a pak ještě jejich dlouhodobým vývojem v náročném světě?

U malých dětí sledujeme aktivnější chlapce a mírnější dívky. Později je však ovlivňují televizní filmy, výchova a vzory.

Současnost

V 90. letech přišly do českých televizních programů příběhy, ve kterých neohrožená dívka bojuje. Je mladá a krásná – proto se líbí klukům. Energická vítězná – imponuje dívkám. Neliší se svým jednáním a výsledky od energických mužů.

Škodí to snad jejich mateřskému poslání? Stěží, odhaduji.

Jenže. Muži mají svou vůli podmíněnou výchovou. Ženy jinak, k pevné vůli se dostávají samočinně. Zaručí ji konstrukce ženského mozku.

Je to v pořádku, je to logické? Ano, žena je světu důležitější než muž, proto se má snadněji udržet v životě, zásluhou pevné vůle. Lépe plnit základní poslání.

Pokud je přírodní národ ohrožený – kdyby posledních padesát mužů zůstalo s jednou ženou, pak kmen dostane jedno dítě za rok. Kdežto s padesáti ženami a jedním mužem si lze představit mnoho narozených dětí. Kmen nebo zbytek lidstva se snáze obrodí.

Důležitostí žen se zdůvodní i jiná záležitost; rychlejší dospívání dívek než chlapců. V 6 letech má dívka náskok v duševním a tělesném vývoji půl roku, v 15 letech bývá vyspělejší o několik let.

Především starost o sebe?

Duchovní poznání připomíná, že sloužit svým dlouhým životem právě jen zájmům druhých lidí, to může člověku škodit. Nedoprovázeno úctou či uznáním, pak bývá něco v nepořádku. Jenže opomíjet to nejzákladnější lidské určení, to asi nebude nejlepším životním přístupem. Člověk se učí svými dobrými i špatnými přístupy k životu, ale ohrožuje-li to jeho národ, civilizaci, pak by měl být přístup jednoznačný – milí politici.

Stále přibývá žen, které nechtějí mít děti

Vlastní život především. Dalším důvodem, proč ženám nic neříká mateřství, je ztráta jejich soukromí. Mají strach z toho, že jejich život by najednou nebyl o nich samotných, ale o někom jiném. Nechápou, proč by se měly vzdát cestování, sportu a soukromých aktivit a začít se dělit o vše, co mají, s někým druhým. Chtějí si užívat svého volného času a ne se obětovat a připadat si jako pečovatelky a služky.

Některé ženy dokonce považují potomky za ničitele vztahů. Podle nich se párům, kterým se narodí dítě, rázem i pokazí vztah. Ti dva už nejsou milenecký pár, ale jen rodiče. Jejich vztah začne stagnovat a proměňovat se spíše v kamarádství či soužití ze zvyku.

Bezdětných žen stále přibývá. Mezi šedesátnicemi je dnes asi jen 5 % bezdětných. V generaci dnešních třicátnic to bude možná až 17%. [1]

Profesní uplatnění dle mužského a ženského rodu

Vlastnosti, plynoucí ženám zásluhou jejich vrozené vůle, přece nedostaly proto, aby se lépe prosadily při obsluze bankovního zákazníka, aktuálně – v podnikání, v cestování do zaostalých krajin světa. Jenže, muži do náročných situací nespěchají, popisuje novinář Josef Klíma.

Před lety absolventi novinářské fakulty přicházeli se zájmem o nejnáročnější novinářská poslání napolovic – muži, ženy. A v posledních letech…

KLÍMA: Kde jste mladí reportéři? To se všichni bojí šťourat špínu zpod nehtů tunelářů? – Josef Klíma

— podvědomě doufáme, že se do našeho pořadu, kde už teď jsou ženy v převaze, přihlásí nějaký ten mladý začínající Janek Kroupa.

Bohužel se tak zatím neděje, téměř všechny přihlášky, které se na nás zatím sesypaly, jsou buď od mladých missek (mám zkušenosti jako moderátorka pořadu o životních trendech), nebo od o něco starších matadorek (prošla jsem pořady Klekánice, Černé ovce a spolupracovala na pořadu Máte slovo).

Kam se poděli mladí reportéři? To se netýká jen našeho pořadu, kterým mohou pohrdat už proto, že je v televizi, a ne na internetu – a navíc v komerční televizi. Jenže kolik nových mladých reportérů zrodil internet? Já vím o jednom – a ten nedělá kauzy, nýbrž jen pražský polosvět. Když jsme vyhlásili podobný konkurz před 4 lety, ještě panovala mezi dívkami a kluky zhruba rovnováha a v druhém kole, při osobních pohovorech, aspoň z některých zářilo vstupní vzrušení, tak důležité pro budoucí úspěch: teď vám ukážu ty skutečné novinářské bomby! Ze všech sice dodnes vydržela u profese televizní reportérky jenom jedna dívka, ale byl tam aspoň počáteční zájem, než zjistili, že je to práce bez odpočinku, občas o hubu a nestačí k ní jen vyhledávač.

— Nebo se změnila populace? Vyrostla generace mladých mužů ještě mamánkovatější než ta předchozí? Línější a háklivější na soukromí? Jsem ochoten pracovat, abych se uživil, ale někde v teple, abych se moc nenadřel. Nejlépe u počítače, u kterého sedím většinou i doma. Když společnost, tak kamarádi u pivka (nebo u jointa), když trocha vzrušení, tak na umělé horolezecké stěně. Taky v teple. Nemusejí být pasivní; zúčastňují se debat na síti a názor dávají najevo lajkem. A když chtějí opravdu velkou životní zkušenost, odjedou na rok na Nový Zéland.

— Zatím drží ještě reportérský prapor mladé ženy. Ale u nich je tahle profese neúprosně limitovaná mateřstvím. Lze zůstat s miminem (a být) filmovou recenzentkou, ale nelze v šest ráno číhat v mrazu před sídlem tuneláře, aby vám poskytl vyjádření, až bude odjíždět z domova. A ve společnosti, kde nikdo neví, jak hluboko prohnila, je dvojnásob důležité aspoň křičet: Pozor, lumpárna! Tak kde jste, kluci… [2]

Máme více úspěšných cestovatelek, zahraničních dopisovatelek ale i sportovkyň světových úspěchů – tenis, lyžování, bruslení… Naproti tomu mužských úspěchů ubylo. Výtečníci kolektivních sportů byli dědictvím tvrdého socialismu. Fotbal, hokej – Nedvěd, Hašek, Jágr. Anebo je tvrdší dnešní doba?

Vývoj českého národa v posledních desetiletích tvaruje mnoho mladíků do životní pasivity. V kontrastu s osvobozenými ženami, jež často přebírají mužské kvality, s pěknými výsledky.

K tomu přežívající ošidné výchovné postupy – dodnes snad zodpovědná maminka učí dítě chodit. Tedy ho drží a děcko klade nožičky. Jenže lepší je, když samo poznává své těžiště. I kdyby začalo chodit o týdny později. Nevhodné vedení k pasivitě a zmenšená možnost poznávání všech náležitostí vlastního tělíčka. Dítě leze na gauč a nedaří se? Jen ať toho dosáhne po mnoha svých pokusech, bez okolní pomoci.

Je správné nutit dítě k pozdravení? Neodhadnu, co když má dítě pochopit nepsanou povinnost samo, i kdyby až v 5 letech věku.

Ostatně, v [3] se dočteme, že dospělí příliš své děti neřídí. Mladší děti se přirozeně učí od starších, jak známo i z rodové školy.

Ženy bývají přizpůsobivější nepříznivému prostředí; v politickém žaláři prý muž připomínal lva v kleci, kdežto ženy spíš pohyblivé lišky.

Pamatuji rozhlasový fejeton, už z konce 60. let. Žena se zamýšlela, k čemu muže vlastně má. Ona udržuje domácnost – chodí do práce – nakupuje – vychovává – stará se o vše – vaří. Muž – donese peníze, tak jako ona (on víc), a dívá se na televizi. Fejeton končil jejím prozřením – já ho prostě mám, tak jako mám pračku, žehličku, ledničku, tak mám i muže.

Do manželství jde někdy dvojice s představou, že se budou dělit o práci, stejně plnit potřebné úkoly. Jenže – žena je čistotnější než muž, bývá pečlivější, ve vztahu k povinnostem důkladnější, pak se tedy ukáže rozdíl v neprospěch muže. Takže po několika letech žena, přihlédnutím k situaci, není spokojená. Muž má být stejný jako ona, tak se asi rozhodli – jenže není. Připomíná lva oproti lvici – může být lenošnější. Není stejný, hodnotí ho jako horšího než je sama – pak je nespokojená. Důsledek mylného předpokladu, že jsou stejní.

Muži a ženy jsou odlišní, a žena v dobrém manželství mívala v muži oporu. Nevyvedlo ho z míry to, co ženu rozhodilo, dělal fyzicky těžší práce, ona spíš lehčí. Šel první do nebezpečí. Mívá hlubší poměr k pravdě.

Dočtu se o cizí společnosti, jsoucí kus před námi. Mají mnohoženství – muž postupně navštěvuje ženy v jejich domcích. Žena muže „hýčká“ – to můžu chápat jen tak, že dává dětem najevo mužovu důležitost. Aby děti – chlapci i dívky chápaly, že muž je „někdo“. Pokud muž není hlava rodiny, synovi chybí vzor mužského chování a na škodu je to i dívce a národu. Pro budoucí manželství a život s dobrými společnými výsledky často bývá do manželství vhodný rázný muž – jak které partnerce. Manžela si podvědomě vybírá podle vzoru z dětství. Stěží kdy – právě opačného.

Matka nebo otec v péči o malé dítě

Zda je péče o batole možná otci, stejně jako matce? O kojenci nepíšu, tam je maminka nezastupitelná, ani vlastními prarodiči. I když už v polovině 20. století měly u nás matky právo na přerušení práce, přestávky na kojení. Někde na vesnici to bylo snadněji řešitelné.

Žena se liší od muže lepší intuicí. Jaký má smysl takové napojení na neviděné spoje, užívat mimovesmírného duchovního kontaktu? Jistě se nejedná o potěšení ženy nějakou bezvýznamnou výzbrojí. Nýbrž je to v zájmu zachování lidského rodu. Ne právě jen civilizace, ale lidstva jako takového.

Matka tuší, že její dospělý potomek se nachází v divném duševním rozpoložení. Protože však si jsou stovky kilometrů vzdálení, tato intuice nemusí ničemu pomoci. Ale ve vztahu k malému dítěti je to oběma výhodou. Otec nebývá intuicí tolik moc vybaven.

Ostatně, v mládí mi dovedla partnerka položit otázku – na co myslíš? Býval jsem překvapen, že vždy to bylo při nějaké mé choulostivé myšlence o nás dvou. Vysvětloval jsem si, že výraz mého obličeje, zamyšlení, jí dává možnost postřehnout můj až příliš nestranný názor. Dnes už si nejsem jistý; snad věděla, na co jsem myslel.

Intuice asi neslouží lepšímu výběru toho kterého muže – posoudit, jak který zabezpečí budoucí rodinu, děti. To určuje spíš pud – zda je dost energický či ohleduplný, vysoko postavený či příjemný. Usuzuji, že silná maminčina intuice lépe vytuší příčiny dětského chování. Je-li k tomu citlivá, rozumná, snáze posoudí, kam směřuje, co dítěti okamžitě prospěje.

Kdo je blíž

Žena je blíž Bohu oproti muži, bývá sdělováno. Příčinou je právě její silnější intuice, je to již spojení vedoucí mimo náš svět, tedy k Bohu – po letech jsem se dozvěděl. I když další navazující souvislosti výbavy jí a jeho, vzájemného přínosu, pokračují dál a dál.

Čistotnost

Nebude jejím smyslem jen zajistit obdiv muže, k dobré ženské výbavě, k čistotě. Snad i snížit nebezpečí pro méně odolného člověka, dítě, ze špíny, ze špatné hygieny. Proto bývalo lepší, když právě matka měla dítě stále poblíž, a ne otec. Může jít o vlastnost částečně naučenou? Danou tradicí? Jistě jsou i ženy s malým smyslem pro udržování svého čistého oděvu, společného příbytku. Možná se jim nedostalo potřebné výchovy, takže jejich odpor k nečistotě spí.

Kdežto muži bývají hodnoceni někdy – čuňata. I proto, že pudově touží po lidské schránce, která bude nakonec jen prachem?

Odbočím. Těžko muži být vegetariánem. Dnes často ženy vědí, co muž chce po ženě – přítelkyni – a maso. Ženy chtějí raději muže bohaté a i muž by nerad měl ženu příliš chudou.

Mnohomluvnost

Žena za den mluví o kus víc než muž, samozřejmě v průměru. Jistě to prospívá dítěti v jeho osvojování světa.

Mateřský pud

Žena bez váhání skočí pro dítě do vody, zajisté ji vede mateřský pud a láska. A stejně tak její vůle ke splnění toho, co považuje za potřebné. Muž snad víc přemýšlí, možná váhá, zda až kousek dál po proudu v rozbouřené vodě, zda loďku, zda odložit bundu…

Tuším, že mužovi bez mateřského pudu v tomto přispívá rozum, kdežto žena má nutné okamžité řešení.

Fyzicky je zodpovědností osvícené lidské bytosti zůstat zde co nejdéle

„Kryone, jaká je má zodpovědnost vůči Zemi?“

Povím vám to. Je to snadné: jen pochopte, že tu zodpovědnost máte! Většina lidstva vnímá Zemi jako kus hlíny. Pokud mají štěstí, dostanou z ní diamanty a ropu, a o tom to je. Nechápou, že je Gaia živá. Je to skupinová bytost. Ví, kudy chodíte, a ví, kdo jste. Oslavuje váš život a pomáhá nastavovat mřížky.

Gaia je překrásná ženská energie, která vás zná a miluje. Vaše zodpovědnost? Věřte tomu! Až odsud půjdete, třeba i ke svému autu, do kterého nasednete, vaše nohy se mohou skutečně dotknout hlíny či trávy. Gaia vždy ví, kudy kráčíte. Je to podpůrná skupina, víte? Jako my všichni na této straně závoje. Gaia je andělská, nádherná, živá a je hráčem ve vašem životě.

Mohli byste jí dokonce každý večer děkovat, když odpočíváte. Za něco nemožného: že vám navzdory všemu dodává systém, který vás udržuje naživu a vyrovnává vás. Sytí vás, dává vám vzduch, který dýcháte, a nadále pracuje v božském cyklu spolu se slunečním systémem způsoby, jejichž samotnou existenci popíráte. Chrání vás před ostatními, o kterých ani nevíte, že tu jsou, a zná jméno každého člověka na planetě. Udržuje Akášické záznamy v bezpečí, čistotě a andělské kvalitě. Vaše zodpovědnost vůči Zemi? Milovat ji! [4]

– pokračování –

Odkazy

[1] Stále přibývá žen, které nechtějí mít děti 12.7.2009, novinky.cz

[2] KLÍMA: Kde jste mladí reportéři? To se všichni bojí šťourat špínu zpod nehtů tunelářů? – Josef Klíma, 31. ledna 2016, Lidovky.cz

[3] Kterou knihu bych si vzal (1.) – Koncept kontinua. Hledání ztraceného štěstí pro nás i naše děti – Jean Liedloffová. DharmaGaia, Praha 2007, www.dharmagaia.cz

[4] Zodpovědnosti pracovníka světla – Kryon. 29.1.2005, www.transformace.info
 

Bohumír Tichánek
 

Poslední články autora:


hodnocení: 5
hlasů: 1
Tisk Tisk
Všechny komentáře jsou schvalovány administrátorem. Z tohoto důvodu mohou být zveřejněny se zpožděním od několika minut do několika hodin. Odstraňovány jsou komentáře obsahující vulgarismy, spam, invektivy, apod.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Magazín Gnosis - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů - provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2019

Máte-li zájem o publikování svého článku, pište na e-mail info@gnosis.cz.

Odkazy:

Slunovrat Záhady-Zdraví.cz slunecnikvet-anna.blog.cz Bylinkové království PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKA AOD - průvodce transformací Rahunta Společnost pro mezioborová studia, z.s. Česká Konference