mapa stránek || vyhledávání

Mystika (5. část) – souvislosti – SVOBODNÁ VŮLE

Často se v projevech člověka a v jeho chtění skrývá slovo vůle a za ním si lze i představovat mnoho významů. Co si přeji, jak něco udělám, kdy to udělám, proč to vlastně udělám, jak se zachovám…..atd.? Něčím se to rozhodování přece v našem životě řídí? Otázka reality svobodné vůle pro člověka dnešního, tzv. vyspělého světa, je často opomíjena; jedná někdy tak, že chybu pozná tehdy, až již může i být pozdě („kdybych sem jsem býval nechodil…..“, naříká malý hrdina francouzského filmu „Knoflíková válka“). Společenský řád ve velkém množství států činí však člověka za své skutky zodpovědného; snad jen vojáci svého času se mohli vymlouvat na povinnost plnění rozkazu. Kam by armáda přišla, kdyby každý voják zvažoval rozkaz svého nadřízeného a pak jednal podle své vůle?

Před uvědoměním si všeho, co se týká svobodné či podmíněné vůle, je ještě možná dobré se nejprve zamyslet nad některými dalšími základními pojmy, a to v širokém spektru souvztažností. Není to ale vůbec jednoduché tyto pojmy pochopit; neexistují na ně žádné vzorečky, jednotky a čísla.

lide-siluetyNapříklad taková „Realita člověka“? Co jsme my lidé? Je tzv. lidství tou jedinou podstatou našeho bytí? Nejednáme někdy pudově jako nějaká zvířata? A přestáváme snad existovat, když jsme vysvlečeni z naší tělesné smrtelné schránky? Tělo se navíc prý podle poznatků vědy mění – každých cca sedm (i více) let dochází k jeho přeměně. V průběhu nám vyměřeného času se mění i naše zvyky, myšlení, naše tělesné i duševní schopnosti. Co je tedy tím, co chápe tyto změny jako změny stále stejné a jedné „věci“ a co nám dává jistotu, že „Já“ je stále stejná osoba?

Neméně důležitá je i otázka, kterou může představovat pojem tzv. „Reality světa“ se všemi zcela logickými souvztažnostmi, které se při bližším zkoumání nabízejí. Co je vlastně náš svět? Je tím, co se nám jeví a co vnímáme našimi smysly a nebo nějaká skutečná /jiná/ realita se ještě skrývá pod jeho vnějším zdáním? Ve světě se každým okamžikem vše mění, vše je v pohybu. Jsme schopni ty tvořivé a nekončící vlny chápat? A existuje snad něco, co nepodléhá žádné proměně? Dá se vůbec přijít na to, co je pravdivou realitou světa?

Jaký je „Cíl lidského života?“, další základní otázka, kterou se zabývají lidé již stovky generací. A co vůbec je lidský život? Můžeme se ztotožnit s tvrzením, že údělem našeho života je pouze jíst, pít, vyměšovat, vychovávat děti, vydělávat na živobytí a nakonec zemřít?

A do toho se přímo nabízí a doslova plete „Realita času a prostoru“. Jsou tyto fenomény již konečné anebo nemají ani začátek a ani konec? Lze si vůbec představit čas a prostor jako nekonečný anebo naopak, že jsou nějak a něčím omezeny? Je-li čas a prostor reálný, tak pak smíme stejně uvažovat jen o omezeném úseku z nějaké nekonečné rozlohy, který jsme schopni obsáhnout, ať již je to z makro či mikro světa. Nejsou-li však čas a prostor reálné, připustíme-li to, pak se nám musí měnit i pohled o všech věcech světa, protože ty existují jen v prostoru a čase – chtělo by se dodat, v našem, o kterém si myslíme, že ho důvěrně známe?

A pak již přijde další problém; zamíchat do toho všeho chápání „Nejvyšší bytost“. Je, existuje vůbec Bůh? Je zde či tam a kde to tam je? A kde jsou a jak vznikly prameny, zdroje všech Jeho sil a energií, které mu přisuzujeme. Co je vlastně ta síla a co je vědomí? Máme zkušenost v působení síly spojené s vědomím? Dnešní člověk znalý již mnoha „svých“ zákonů či i jen spekulací o jejich působení, může narazit na otázku – a co je to ta tvořivá síla? Známe nějakou sílu, která je oddělena od vědomého přání? Jestliže ne, kde se nalézá zdroj „téměř“ nekonečných přírodních sil? Někdo tyto síly připíše jednoduše Bohu a má to vyřešeno. V tom případě však nastartuje další otázka – co je Bůh a má s námi nějaké spojení? A pokud ano, tak existuje v tomto spojení konečná realita? Může se stát, že spojení bude nějak přerušeno?

V definici svobodné vůle se lze zaobírat i problémy morálky s podotázkami typu – „Co je dobro“? O něčem si v nějaké situaci mohu myslet, že jen tím konáním dobra, pomohu např. nějakému člověku. Ale mohu si být jist, že opravdu pomáhám, že neškodím? Dokud totiž neznám cíl, nemohu se vydat správným směrem. Lze něco nazvat dobrem, co existuje i po naší smrti a co nám, lidem, může být užitečné pro všechny časy? A znovu se nabízí otázka, zda je dobro relativní či absolutní? Princ Hamlet říká, že “zde není nic ani dobré, ani zlé, jen myšlení tak věci rozděluje“? Že by tedy bylo vše pouze relativní? Pokud by bylo dobro relativní, pak by mohlo být také jistě i proměnné. Je potom možné stanovit nějaký pevný morální standard. Máme-li nasazeny stále jen modré brýle, můžeme vidět zeleně či bíle? My přece nemůžeme vidět věci takové, jaké jsou sami o sobě, ale pouze takové, jaké jsou pro nás, jak se jeví našim lidským smyslům. A můžeme, existuje-li vůbec absolutní dobro, zaujmout k něčemu takovému postoj?

V souvislosti s těmito myšlenkami je tu i otázka, „Co je správné?“ Zjednodušeně se dá říci, že např. správné činy jsou ty, které vedou člověka či alespoň ho přibližují k dobru. Špatné pak ho od dobra vzdalují. Je to tedy pouze jeho subjektivní idea o dobru, která rozhoduje o tom, co je správné a co je špatné. Dokud tedy obecně nevíme, co je dobro, neumíme ani posoudit, natož odpovědět na otázku, která činnost je správná a která není. Čin předpokládá vědomé chtění a znalost. Neznáme-li realitu svého bytí a světa, můžeme jednat; ale jak jednat, žijeme-li vzhledem k sobě a prostředí, které nás obklopuje, v absolutní temnotě?

Má tedy či nemá člověk „Svobodnou vůli“? Pokud si myslím, že má, může mít pak na výběr mezi více možnostmi. A opět se zdá být logické, že pokud je výběr otevřen, je jeho volba nerozhodnutá, nestanovená či i nestvořená. Volba tak může svobodně padnout na cokoliv z možných alternativ a není rozhodnuto pro kterou. Mohu tvrdit, že mi není předem známo, pro kterou možnost se rozhodnu? A co Bůh, tomu to je známo? Kdyby Bůh předem věděl, co si z daných možností zvolím, znamenalo by to přece, že „volba“ byla již nějak předem určena a skutečná svoboda volby tam tedy nebyla. Pokud je tedy Bůh vševědoucí, tak se tato jeho (pochopitelná) vlastnost a lidská svobodná vůle zdají být neslučitelné. Stvoření, které On stvořil a jehož jsme jen nepatrnou součástí, pak především On zná důvěrně; zná minulost, přítomnost i budoucnost všeho a všech. Ale namítnu-li, abych porozuměl a zjednodušil celou situaci, že Bůh se nevměšuje do lidské činnosti, vše se pak jeví v jiném světle. Někdy sám člověk předvídá svoji budoucnost a jeho domněnky se mohou ukázat i jako správné a tak si potvrzuje i svoji svobodnou vůli. Zrovna tak může ale znát budoucnost i Bůh. Tady je však dobré si uvědomit, že zatímco člověk je naprosto omylný a nepatrný tvor, je Bohu přisuzována kvalita nejdokonalejší bytosti a tak i jeho domněnky musí být vždy správné. Bůh však ví, kdyby nevěděl, nebyl by Bohem, a tak Jeho domněnka přestává být domněnkou. Zatímco u člověka se připouští určitá míra pochybnosti, u Boha tomu tak není a jde tedy v tomto případě o jasné vědění, Bůh tedy ani nepředpokládá, ani nepředvídá. Můžeme tedy tvrdit, že Bůh budoucí činnost člověka zná, ale neurčuje ji. A z toho vycházeje, mohlo by se říci, ANO, člověk má svobodnou vůli.

Jenže, Bůh neurčuje naše budoucí činy; ale zná je. Znamená to tedy, že určení naší lidské činnosti zůstává otevřené? Znalost věcí předpokládá jejich existenci. Určuje-li rozhodnutí k vybranému činu naše vlastní přirozenost skrze dlouhý řetěz příčin a následků anebo je-li tento čin určen za pomocí jiných vnějších sil, není v tomto případě až tak důležité, ale v okamžiku, je-li o činu vše známo, tedy určeno, a nikoliv přenecháno našemu svobodnému výběru, který je činěn vždy a právě až v okamžiku činnosti samotné, jde o činnost, která nám je předem determinována, předem určena. A nyní se rozhodněme?! Máme člověk svobodnou vůli – nemá?

Je tu ještě jedno vysvětlení, které může závěr této krátké úvahy ujasnit. Je zřejmé, že dokud se člověk, který má učinit rozhodnutí mezi dvěma či více alternativami, dosud nenarodil, tak rozhodnutí není učiněno a každá z alternativ je možná, a tak, je-li dosud nerozhodnuto, jak může existovat vědomí o tom, jak bude rozhodnuto, ať již u samotného Boha či kohokoliv jiného? Vždyť toto rozhodnutí má být teprve učiněno „svobodnou vůlí“ dosud nenarozeného člověka. „Na světě“ není ještě ani nositel svobodné vůle a z toho důvodu se ještě nezrodilo ani rozhodnutí! Jde tu o tzv. nestvořený stav, který nemůže v tom případě existovat ani v Nejvyšším vědomí Boha. A když On o něm neví, není tedy vševědoucí. Buďto není vševědoucí Bůh, anebo člověk nemá svobodnou vůli?! Oba případy se logicky vylučují. Pokud by však tyto dvě možnosti mohly skutečně existovat současně, pak jsme postaveni před velký problém, jak tento jasný protimluv vyřešit?

Jaký by byl Bůh, který ví, co budeme činit a pro co se rozhodneme a přesto nám nechává volný výběr toho, co činit chceme??

A jaký druh bytosti jsme v tomto případě my samotní?? Ať svobodně děláme tak či onak, ať se namáháme s rozhodnutím, či jednáme rychle, pod vlivem i emocí, stejně je rozhodnuto o tom, co uděláme, pro co se rozhodneme a jaké následky a proč je poneseme. Jen o tom nic nevíme.

Nemá-li však člověk svobodnou vůli, pak vše v jeho životě musí být předurčeno. Nemá možnost výběru a pak se nemůže vyskytnout otázka správného či špatného jednání. Jak pravil filosof E. Kant: „Musíš pouze to, co můžeš“.

Uvedu jeden skutečný příklad přímo z mé rodiny. Můj bratr se rozhodoval, zda pojede na internát učiliště v pondělí odpoledne anebo až v úterý ráno. Jeho svobodná vůle, něco, co „zvítězilo“ mu dalo rozhodnutí – v úterý ráno. Vlak, kterým by jel v případě opačné volby, se u Stéblové (mezi Pardubicemi a Hradcem Králové) srazil s jiným osobním vlakem a tehdy zahynulo přímo přes 100 lidí a přes 100 lidí bylo zraněno.

A další příklad, který znám jako povídku z Indie. Jeden panovník se ztratil při lovu a našel nocleh u prostého vesničana. Ten měl nádhernou sněhobílou kobylu. Ráno ji s obdivem panovník pozoroval a chtěl ji koupit, a to za velmi slušné peníze. Vesničan se svobodně rozhodl – neprodal. Sousedé mu to pak vyčítali jako velmi špatnou volbu. Asi za měsíc kobyla majiteli utekla a vesničané se mu o to více ještě smáli; nemáš nic, mohls mít alespoň peníze. Po několika dnech se však kobyla vrátila a přivedla s sebou, tato koňská krasavice, čtyři krásné hřebce. Posměváčci zmlkli; někteří říkali, ještě že jsi ji tenkrát neprodal. Za pár dnů syn tohoto vesničana zkoušel jezdit na jednom z nových hřebců, ten byl bujný a při pádu si mladík zlomil nohu. A zase se našli lidé, kteří připomenuli; vidíš, měls tenkrát kobylu prodat a syn by ti teď neležel s komplikovanou zlomeninou. Za pár týdnů se však země dostala do válečného stavu a všichni mladíci museli do války. Mnozí z nich se již domů nevrátili a nebo byli zraněni. Jediný, kdo zůstal doma, byl syn majitele kobyly a po uzdravení, kdy válka skončila, byl jedním z mála mladých zdatných hospodářů, který pak pomáhal celé vesnici. A někteří vesničané chválili majitele kobyly, že ji tenkrát neprodal. Na počátku byla svobodná vůle k rozhodnutí – prodat – neprodat? A co vše toto rozhodnutí nakonec přineslo?

Úplně na závěr tedy jeden, pro někoho možná související odkaz. Častokráte používáme rčení „vše souvisí se vším“. Nemusí to být doslova pravda, ale kdo věří na působení velkého Božího zákona, „Zákona karmického vyrovnání“, zákona akce a reakce, kdy sklízíme to, co jsme naseli, může i pochopit, že naše tzv. svobodná vůle k rozhodnutí, jako možnost volby, je podmíněna naší předchozí setbou, skutky, činy i myšlenkami, které jsme činili a činíme. Pro současný i pro budoucí životy je nám tak připraveno nové rozhodování a tím i nové uplatnění tzv. svobodné vůle. Že „odměna“ za naše konání nemusí být vždy příjemná, je zřejmé. Na konec chci jen naznačit, že naše rozhodování co a jak uděláme, by mělo být v souladu s atributy lásky a dobra. Řečeno moderně – v mantinelech pozitivního jednání. Někteří se modlíme „Buď vůle Tvá“, ale oddáváme se pak, po naší modlitbě plně tomu, co by mělo naplňovat správný a čistý život?

S použitím knihy „Duchovní cesta mysticismu“ a dalších zdrojů z univerzálního poznání Mistrů, učení SANT MAT.
 

Václav Žáček /Venda/
 

hodnocení: 4.4
hlasů: 7
Print Friendly, PDF & Email

249 komentářů

  1. Zdravim Vas Vendo,

    Casto premyslim nakolik mame svobodnou vuli,a ted tady ctu Vas clanek.No co dodat ,souhlasim s tim co jste napsal.Snad bych volil mene slov ,ale kdo jsem abych soudil ,ze ?

    Svymi slovy asi tolik – jestlize uznavam zakon karmickeho vyrovnani,a ten ja uznavam,tak jednam a rozhoduju se na zaklade povedomi o tomto universalnim zakone.Vse ostatni je nepodstatne,tedy alespon pro toho,kdo tento zakon uznava.Smozrejme velka cast lidi takovy zakon neuznava,a tudiz to maji v rozhodovani nekdy lehci a nekdy tezsi,v zaklade vsak pouzijî svou svobodnou vuli aniz by domysleli dusledky sveho rozhodnuti.A pritom tu vetu „jak zasejes,tak sklidis“ si lide opakuji po generace.

    Vas posledni odstavec to shrnuje hezky a ja s tim jedine souhlasim.

    Preji krasny den vsem

  2. Dobrý den Vendo

    Váš článek klade obrovské množství otázek ale já budu reagovat pouze na tři. A zřejmě se budu i opakovat. Je nutno podotknout, že Pravda je velice jednoduchá. To jen my, lidé, hledáme složitosti a mystéria tam, kde nejsou.

    1, Svobodná vůle. Podstata svobodné vůle spočívá v tom, že z našeho ducha vychází to co se nám líbí. To co obdivujeme a oslavujeme. Tím se definuje naše budoucnost, která spočívá v nutnosti pobývat ve společnosti stejně smýšlejících lidí. Lidí, kteří vyznávají stejné hodnoty, ať už jsou světlé, nebo temné. To je následek svobodné vůle – karma.

    2, Na zemi, v těle a mase, musíme navíc dbát (kromě toho co se nám líbí ) na to, abychom nezpůsobili nikomu jakoukoli ujmu, protože zákon vyrovnání nás k takovému objektu přiváže na dobu, dokud tuto ujmu nesplatíme. Pokud voják brání svou zemi a své bližní, má na to právo. Pokud vstoupí na cizí území a bere lidem život, nese vinu i když to byl rozkaz a bude donucen každý jednotlivý skutek odčinit.

    3, Vše se ve stvoření již nachází. Nelze nalézt nic nového. Stvoření je dokonalé, všeobsahující. Rozdíl mezi jednotlivými částmi je v tom, jestli jsou v projevené, nebo neprojevené formě. Člověk svým rozhodováním definuje, co se má projevit a co ne. Bůh přehlédne vše. Projevené i neprojevené a proto zná i konec věcí, protože vše nakonec skončí, tak jak je chtěno. Rozdíl je pouze v tom, jestli to skončí ve formě vědomé, nebo nevědomé. Což je synonymem hmotné projevenosti v plně duchovním světě, v ráji.

    1. Dobrý den, odpovím na dva příspěvky najednou.
      Pro Marťase a pro Vahriona. Dobrý den a díky za vaše reakce.
      Pane Marťasi, umím psát, objasňovat tak, abych získal pocit, že jsem napsal vše / podstatné/. Samozřejmě, nejsem žádný vědec. Ta přemíra slov někdy i mne vadí, ale zase si říkám, dělám to tak, jak umím.
      Co se týká karmického zákona, je právě že zařízen tak, aby lidé, a to dost velké procento, ve svém pýše, v zajetí mysli a ega, jej neuznávali. Kdo jej nepochopil či neuznává, má již svoji „odměnu“. Možná je nadějí to, že jednou i takový člověk pochopí, co to znamená, když svým životem nevytváří karmické zatížení. A pak je tu šance na výraznou změnu.

      Pro Vahriona. Také díky za reakci.
      S Vaším odstavcem pod č.1 souhlasím. Jen je třeba ještě jednou zdůraznit základ této Vaší věty :“ Podstata svobodné vůle spočívá v tom, že z našeho ducha vychází to co se nám líbí.“ Co je to to „nám“ líbí? S tímto pocitem výhradně pracuje mysl člověka, a to ve spojení se smysly a jejich přáními. Mysl je potřeba ovládnout. To „přízemní“, líbí – nelíbí, není pro duši rozhodující. Zpravidla to jsou věci, činy a myšlení se silnou vazbou na hmotný svět. Duše je tu uvězněna a jí se jednoznačně líbí jen to, když hmotné tělo a mysl „pracují“ pro ni, chtějí ji pomoci k návratu do Boží podstaty.

      Pod odst.2 je to předchozí ještě rozšířeno a tady by nebyl potřeba z mé strany žádný komentář. Jen dodám, že to neubližování, to „sbírání“ karmické zátěže se týká i neubližování nižšímu životu, tedy např.zvířatům. Není to jen o lidech, válkách, atd. Tedy potřebuji zdůraznit, že vegetariánství se počítá. Zatímco jíst maso zabitých zvířat karmickou zátěž jen zvyšuje. Toto mnoho lidí, kteří se duchovností vážně zabývají nedochází. Jejich chtíč, myšleno jako závislost na konzumaci oblíbené stravy např.z masa zabitých zvířat je tím typickým, a to z té špatné skupiny „líbí“.

      Se třetím odstavečkem souhlasím – vystihujete to zcela přesně. Skvěle!

      Díky
      Venda

  3. Pane Vendo:
    V piatich častiach ste sa pokúsil napísať niečo o mystike, ale namiesto toho ste napísal päť častí o ľudskom hľadaní pravdy a ľudskom rozpoložení, kde všetko je polarizované a vzájomne podmienené, takže výsledkom je iba konštatovanie že: „viem, že nič neviem“.
    Je to výrok dávneho filozofa Skratesa, ktorý žil pred asi 2500 rokmi. On však na rozdiel od Vás dokázal človeka pomocou jeho známych metód doviesť k chápaniu podstaty (odkaz je tu: http://www.pouzimerozum.sk/2011/11/09/viem-ze-nic-neviem/).
    Mystika nie je analýza našej telesnej a duševnej rozpoloženosti pri ktorej dochádzame iba k otázkam, ale nijakej odpovede na ne. Je to priamy vhľad za klamnosť máji, keď poznávame podstatu všetkého a príčinu všetkých príčin – teda Boha ako Stvoriteľa (nie jeho stvorenie).
    Z uvedeného vyplýva, že o mystike môže kompetentne rozprávať iba skutočný mystik a nie ten, kto sa za mystika iba vydáva. Ale aj tak tie Vaše príspevky hodnotím ako veľmi zaujímavé a prínosné pre naše uvažovanie.
    V súvislosti s mystikou a mystickým poznaním bohužiaľ platí to známe konštatovanie, že je to oblasť, ktorá je veľmi ťažko zdeliteľná a nám ľuďom pochopiteľná. Preto ani Ježiš, ako (mystický) učiteľ u svojich učeníkov veľmi neuspel a to, čo z toho napokon vzniklo (KC) je veľmi vzdialené od jeho učenia. V Indii a Tibete žilo mnoho mystických učiteľov, ale stav ľudskej civilizácie týchto krajín tomu tiež neodpovedá. O tej našej (západnej) už ani nehovorím…
    Takže, vďaka za Váš pokus nám priblížiť niečo z toho, čo je nepopísateľné a nepochopiteľné…
    Pekný deň!

    1. Pane Degone,
      kdysi jste tu přispíval obsáhlými články. Tuším, že jich bylo celkem přes třicet a měl jste opravdu široký záběr. My dva spolu často diskutujeme, i když jen o některých základních věcech.
      Vy jste totiž člověk, který POZNAL a přiznal se k tomu. Víte, no co narážím, že? Z toho důvodu jsou Vaše vstupy krátké, výstižné a co je důležité a proč jsou takové? Vy víte.

      Filosof Sokrates. K filosofii jsem napsal hned v prvním díle „mystiky“: Filosofie hledá odpovědi na základní otázky především pomocí zbraní rozumu. Má nástroj v intelektu a vycházeje z myšlení, snaží se učenci z řad filosofů vyřešit tak základní problémy a otázky vzniku, trvání i konce světa a všechny provázanosti s životem v něm. Kam až však sahá myšlení, jak a čím je ohraničeno?

      Mé hledání lidské pravdy je nepatrným výkřikem v milionech pokusů a realizací. Kdyby to bylo jen na sto padesáti stránkách formátu A4…., je to stále jen a jen pokus. Chápete? Píši o svých osobních prožitcích, o svých názorech, výkladech.
      Nestuduji všechny autory, filosofy, teology, vědce. Hledám tu jedinou základní cestu k návratu a o má zjištění se pokouším s jinými podělit.

      V mých předchozích čtyřech dílech jsem se přibližoval k vysvětlení mystiky, a to tím, co je potřeba znát na této cestě. Tento pátý díl je odskokem k tématu, které tu mnohokráte nedávno zaznělo,i pod jiným článkem. Mohl byste vědět, že tento můj příspěvek již tady byl zveřejněn pod názvem „Buď vůle Tvá, buď vůle má….“. Nějak ale vypadl a protože jsem nechtěl vstupovat do diskuze ke svobodné vůli a dávat sem postupně moje myšlenky, uvedl jsem jej znovu. Myslím, že po mém doporučení seznámit se, zamyslet se nad tím, či i pochopit, co je meditace, Mistr, Bůh, Slovo, křest jako zasvěcení….., se hodí ujasnit si i téma svobodné vůle.

      Jednou jste použil k mé diskuzi s někým vůči mne sloveso – trpělivost. Že ji jako mám.
      Teď musím napsat, že vy ji nemáte. V šestém díle dokončím mé povídání k mystice vč.osobních zkušeností, které prožívám jako úplný začátečník. Nikdy jsem se za mystika nevydával.
      S touto Vaší větou naprosto souhlasím. „Je to priamy vhľad za klamnosť máji, keď poznávame podstatu všetkého a príčinu všetkých príčin – teda Boha ako Stvoriteľa (nie jeho stvorenie).“ Dodám jen vysvětlení, že vhled za „lživost máji“ je již značně daleko. Nelze předcházející úrovně duchovních světů nijak lehce přeskočit, zvláště když bez pomocí Mistra z nich nemá duše úniku. A také to, že za oblast máji se dostává již jen zcela čistá duše, svobodná a uvolněná od všech „nánosů“, které ji držely v nižších světech.

      Vzpomenul jste Ježíše. Jak dlouho byl, jako učitel, se svými učedníky? Dva roky? To není dlouhá doba. / někde to mám spočítané/. Cesta mystická může být / a většinou je / mnohem a mnohem delší. Není to cesta filosofie, ani teologie. Je to cesta praxe, poznání, praxe a čestného a spravedlivého života, a znovu poznání, a setkání s Mistrem, a zase praxe, a neubližování sobě / drogy, alkohol /, ani jiným, a znovu poznávání, a křest…… a každodenní praxe, ale to Vy všechno víte.

      Nejednou jsem tady psal různým diskutujícím, že tuto praxi nelze vysvětlit. Zrovna jako nelze vysvětlit od narození slepému člověku, jak září na obloze duha či člověku, který nezná vůni fialky, jak tato voní. Také se nenajíte čtením jídelního lístku, či nedojdete k úplnému poznání sebe sama čtením např. Platóna. A máte dokonalou pravdu; je to ode mne jen další pokus.

      Pěkný den
      Venda

      1. Pane Vendo:
        Ďakujem Vám za obsiahlu odpoveď s ktorou sa ja osobne tiež stotožňujem. To dokazuje, že si vzájomne rozumieme, aj keď sme na našej životnej púti, ktorú nazývate „mystická cesta“ niekde trochu inde. Ale ako výstižne píšete, nemôže slepec poznať „jak září na obloze duha či člověku, který nezná vůni fialky, jak tato voní“. Okrem toho, ako sám dobre viete, nás delí aj názor na „karmický zákon“, alebo lepšie povedané reinkarnáciu. Ale aj to súvisí s mystikou, alebo onou „životnou púťou“. Napísal ste, že: „Co se týká karmického zákona, je právě že zařízen tak, aby lidé, a to dost velké procento, ve svém pýše, v zajetí mysli a ega, jej neuznávali“. Je to Váš názor a ja Vám ho nebudem vyvracať. Môj názor je, že „karma“ nie je niečo čo si možno niekde zaobstarať a neskôr aj vyzliecť, ako dajaké šaty, (zbaviť sa jej), ale je to náš duch, ktorý nás charakterizuje a ktorého sme si v tomto živote utvorili. V tomto živote ho môžeme formovať a meniť, alebo celkom odmietnuť a osvojiť si iného, ale na tom druhom svete to už bez tej „druhej smrti“ tak ľahko nepôjde. Nespoliehajme sa na to, že sa druhýkrát narodíme a budeme mať možnosť skladať reparát… Ono to funguje trochu inak! To je iba naša ilúzia…
        Želám mnoho múdrych poznatkov!

        1. Pane Degone, neobvykle krátce :
          „Nespoliehajme sa na to, že sa druhýkrát narodíme a budeme mať možnosť skladať reparát… “

          Do dalšího zrození ANO, ale již ne jako Václav Žáček či Leonard Degon. Navíc, bez paměti, bez vzpomínek na chyby-mínusy v minulém fyzickém těle / nebo opačně na plusy /. Za svoje chyby na onom světě „pyká“ jen a pouze duše, prochází určitou „nápravou“, očistcem a nebo i pobytem v tzv.nebeské úrovni / to za odměnu /. Po nové zrození na to vše zapomíná, ale v tzv. podvědomí to má uloženo a pokud jste např. v minulém životě přepadával lidi, jste tomuto / postupně / odnaučován. Zpravidla k takové podlé činnosti pak nemáte žádnou chuť, tato činnost se stává nějak až odpornou. Ale, mohou se stát nové karmické zátěže, které opět jsou tím, na čem další „škola – očistec – nebe – staví. Jednou, někdy, se duše vyvine tak, že její náklad karmy se umenšuje a dospívá k přerodu v duchovní snažení, v přerod k pozitivnímu myšlení, jednání a chování již za života v těle.

          A pak, a do toho nikdo z lidí nevidí, se stanete / stanu / tou „označenou “ duší, která potká svého Mistra. Pro některé diskutující – potká Mistra, ale to fyzické tělo je jen „nosič“ toho vtěleného Slovo, které je tím jedinečným Synem.

          A pak, máte /mám/ vyhráno. Přichází tak Milost.

          Dobrou noc.

          Venda

        2. Vendo:
          Zaujímavá tematika, ako aj polemika, ktorá v podstate rieši otázky: – kto som, aký je zmyseľ môjho života a čo bude so mnou po smrti tela?
          Filozofia a veda nám dáva čiastočnú odpoveď na prvú otázku, náboženské systémy nám ponúkajú odpovede na tú druhú, ale na tú tretiu otázku jestvujú iba neucelené a tápavé dohady, ktoré sa snaží zaplátať práve tá „tajomná mystika“.
          K tomu, aby sme sa dopracovali k dajakej pravde, je potrebné si zhrnúť základné fakty, ktoré, ako sa zdá, nikto nepopiera.
          1. Jestvuje Boh ako prvotná príčina stvotenia.
          2. Stvorenie sa skladá z troch základných entít – matétie, energie a duchovnosti (zákona).
          3. Život (duša) má v sebe tiež tri entity (zložky) – telesnú, duševnú a duchovnú. Tieto tri zložky má v sebe aj živý človek, pričom telesné má zmysli, duševne je spätý so samotným Bohom a duchovne sa spája s celkovou realitou.
          4. Veda nám v poslednej dobe odhalila, že z celkovej reality poznáme iba asi 4%, ostatné jestvuje v nám neznámej forme existencie.
          5. Pomocou psychológie a mystiky uznávame existenciu aj jemnejších foriem telesnosti v ktorých môže naša duša prebývať. Dôkazom toho je nám známe „astrálne cestovanie“, kedy získavame informácie pomocou mimotesného zdroja.
          6. Ak jestvujú jemnejšie formy hmoty a energie, tak je tu logický predpoklad, že tieto štruktúry sú schopné (hypoteticky) utvárať celé – nám doteraz neznáme svety (tých 96%), ktoré môžu byť založené na celkom odlišnej inerakcii, (ako je nám známa elektromagnetická).
          7. Niečo podobné nastáva aj v prípade duchovnej formy, ktorá reprezentuje programovú zložku (ako u počítača). Je to nám známa „akaša“, alebo “morfické pole“, v ktorom sú uložené všetky informácie o realite.
          Z uvedených faktov je možné poskladať a vytvoriť aj scenár toho, čo nás ľudí čaká po smrti (opustení nášho fyzického tela). Nemusí to byť návrat do nášho hrubohmotného fyzického tela, lebo jestvujú aj jemnohmotné telá v ktorých sa naša podstata môže cítiť omnoho lepšie, ako v tom našom terajšom. Aj tie pre nás doteraz neznáme svety môžu poskytovať inteligentným a civilizovaným bytostiam s jemnohmotnými telami lepšiu alternatívu, ako je tá naša pozemská.
          Mystici sa neraz vo svojich extázach dostávajú do sveta s vyššou civilizáciou a poznávajú bytosti ktoré sú na vyššej úrovni, ako je tá naša a nevedia ju nikam zaradiť. To sa im stávalo aj minulosti a potom také bytosti označovali ako „bohovia“, lebo disponovali s nám neznámymi schopnosťami a mocou. Z toho možno usudzovať, že náš pozemský svet nie je ten najdokonalejší pre životné formy, ale je naopak na tom najnižšom stupni vývoja.
          Možno by bolo pre nás vhodné osvojovať si aj tie naše mimotelesné zmysli jemnohmotných tiel, ako je napr. to známe „tretie oko“…
          Pekný deň!

        3. Pane Degone,
          dobře to rekapitulujete. Nemám zásadní připomínky, jen ujasnění „drobností“. Nemám teď ale také čas, ještě se k Vašemu příspěvku /neobvyklého rozsahu ! / vyjádřím. Díky však za něj moc, vyjadřuje pro mne soulad s mým dosavadním poznáním.

          Venda

  4. Podle mně boží vševědoucnost a naše svobodná vůle nejsou v rozporu.

    Bůh, protože je vševědoucí, ví úplně o všech nekonečných možnostech našich rozhodnutí. A pochopitelně Bůh ví už od počátku časů, jak se rozhodneme, protože čas je u Boha úplně jiná káva než pro nás lidi.
    Tím ale naše svoboda rozhodování není přece ani trochu omezena. Proč by měla být?

    Ano, je trochu obtížné si to představit. Ale proč by pro všemohoucí bytost mělo být cokoliv obtížné?

    1. Šárí, díky za vstup.
      Nikde netvrdím, že nemáme svobodnou vůli. Nabízím jen některé pohledy na to, co ji vše doprovází a také významný pohled na předurčenost a důležitost vyrovnání karmických dluhů.

      Co je víc :
      Buď vůle Tvá….. tedy se s pokorou obracíme na Boha a plně mu věříme?
      nebo tvrzení „Toto rozhodnutí je moje svobodná vůle“?

      Kdybychom věděli, co nás čeká, když se rozhodujeme tak či onak, určitě bychom nečinili nikdy špatná rozhodnutí. A proč vůbec o něčem tvrdit, že je to špatné? Co my všechno víme o vztazích a provázanosti našich životů?

      Takový, možná hloupý příklad. Bůh ví, že náš život bude ukončen následkem havárie dopravního letadla. My o tom nevíme. Ale, máme velký strach z představy letu v letadle a tak nikdy se svobodně nerozhodneme pro cestování letadlem. Máme vyhráno? Určitě ne. To letadlo se totiž zřítí na náš dům…., a vše se naplnilo, náš život byl ukončen skutečně následkem havárie dopravního letadla…… . Bylo vyhnutí se tomuto osudu? Ne! A navíc jsme se každý den obraceli k Bohu…..Buď vůle Tvá!

      A víte co je ještě zajímavé? To úmrtí vlivem havárie dopravního letadla se netýká naší konkrétní tělesné schránky. Týká se duše, která toto musí prožít. Roli tu hraje tzv.zásobní karma, která se projevuje a je duši dávkována k postupnému poučení se, fyzické tělo není, pro svoji pomíjivost, až tak důležité.

      Svoboda našeho rozhodování skutečně není ničím omezena. Ale, a to je důležité, za všechny naše činy, myšlenky, skutky, si neseme podle zákona akce a reakce povinnost odplaty nebo odměny. Jen nevíme kdy a za jakých okolností to bude. Proto je krásné a naplňující žít třeba „jen“ to Ježíšovo – miluj bližního svého jako sebe sama a čiň……. .

      Jak moc to dokážeme?

      Pěkný den.
      Venda

      1. Pane Vendo, jste si opravdu jist, že Bůh ví, že náš život bude ukončen následkem havárie dopravního letadla? Tedy hlásáte koncept neměnného OSUDU? Já si myslím, že by to znamenalo výrazné omezení svobodné vůle člověka (ať děláš co děláš, ať jsi Mengele nebo Matka Tereza z Kalkaty – stejně skončíš pod letadlem). Bůh určitě zná všechny možnosti (tohle je dle mě myšleno pod tím přívlastkem VŠEVĚDOUCÍ), jak se může život člověka odvíjet, ale kterou cestu na křižovatce cest jako lidé zvolíme je záležitostí jenom naší svobodné vůle. V životě každou chvíli stojíme na křižovatce, takže máme permanentně šanci korigovat náš životní kurz a tím i výsledek naší cesty. Bohu jde o vývoj naší duše a ta neutrpí ani havárií dopravního letadla. Pokud zvolíme dobro, tak se k Němu navrátíme brzo (nahlíženo lidským životem), pokud zvolíme zlo, tak se naše cesta jenom prodlouží a zkomplikuje.

        1. Nepatrné procento lidí umírá následkem havárie letadla ?
          Duše je nesmrtelná, ale musí si projít vším, čím má.
          Dobro je vynikající směr pro život.
          Ne všichni ho akceptují.
          Pěkný den
          Venda

        2. Udo, dovolím si přidat svůj názor. Možná to stejně tak mysleli Šárí i Venda – ale to nevím – mohou mne opravit. Představuji si to tak, že „svobodnou“ vůli skutečně máme, nikdo nás na dálku neprogramuje. Také proto neseme a musíme nést plnou zodpovědnost za vše, co děláme i myslíme.
          Jde spíše o to, že Bůh ví předem, jak se rozhodneme. Člověk totiž mnohdy tápe nebo se nějak rozhodne dle své vůle, ale je otázka, zda je opravdu svobodná. Proto jsem dala „svobodná“ v předchozím odstavci do uvozovek. Pouze svobodný člověk totiž může mít svobodnou vůli. To znamená, že volí s plným vědomím. Vědomě volit znamená v ě d ě t. Pokud člověk nedosáhl poznání, vědění, pak těžko může vědět. Potom jen těžko mohu říci, že volí svobodně, když sám ještě ve skutečnosti a v plném slova smyslu není vědomý. Teprve když vím, pak mohu volit svobodně. Pokud volím na základě své nevědomosti, není to volba svobodná. Je to moje volba, to ano, nesu za ni plnou zodpovědnost, ale není svobodná. Svobodná bude, teprve až budu vědomá. Bůh mě zná a ví. Protože volím na základě nevědomosti (jsem v područí hříchu neboli pod Zákonem), musím se na základě své vlastní, ale mnohdy i špatné volby učit a hledat cestu ke svobodě – tedy s tím i ke svobodné vůli.
          PS: pokud jde o havárii letadla – pro koho je to větší „zlo“? Pro toho, kdo při ní zemře, nebo pro jeho pozůstalé? „Zlo“ jsem dala do uvozovek… Jak je psáno, „Bez vůle Boží ani vlas z hlavy nespadne“. A Boží vůle – ta je vědomá i láskyplná.

        3. Paní Mílo, díky za vstup. Vysvětlila jste to zcela jasně. I když to není vůbec jednoduché téma. Ale Vaše slova jsou jasná a průzračná. Díky za ně.

          Doplním k Vašim myšlenkám – cituji : „Pouze svobodný člověk totiž může mít svobodnou vůli. To znamená, že volí s plným vědomím. Vědomě volit znamená v ě d ě t.“

          Toto, co jste sdělila je potřeba k úplnému pochopení objasnit.
          Předesílám, nijak nepodceňuji zdejší diskutující. Především – „svobodný člověk“ – jaký to je člověk z hlediska duchovního? Velmi pokročilý ze všech pohledů a nároků na něj kladených. Co značí mít plné vědomí? Podle mne, takový člověk již není svým vědomím závislý na hmotných děních, jeho vědomí směřuje do nitra ke své podstatě! Tedy, došlo k obrácení směřování, řečeno biblicky /NZ/, k pokání. A pak je již to poslední „jen“ – v ě d ě t! A to je vrchol lidského snažení – vědět ! Pak se již není potřeba, a i to je Zákon Stvořitele, znovu se narodit do tohoto pozemského života. Shrnuli to- takový člověk = svobodný, s plným vědomím a vědoucí = dokonalý. Pro takového člověka je pak již jediná cesta. Cesta jeho podstaty – duše v návratu k Otci.

          Ještě jednou díky.

          Venda

        4. Mílo, nic ve zlém, ale ta poslední věta – byť velice populární a troubená do světa kdejakou církví – mi nesedí. „Bez vůle Boží ani vlas z hlavy nespadne“ dělá z Boha dálkový ovladač a viníka holocaustu, genocidy Arménů Turky na začátku dvacátého stolení, obou světových i nepočítaně lokálních válek, jaderné havárie Černobylu, justiční vraždy MIlady Horákové, zabití dvou taxikářů za Prahou atd. atd. atd. Myslíte to vážně? Co je tedy Bůh – přísný, nesmlouvavý soudce, manipulátor nebo ryzí láska a náš pravý Otec/Matka (obě stránky mají zástupy apologetů)? (Samozřejmě se to týká i opačného pólu, tj. veškeré radosti, štěstí, pohody, míru apod.)

        5. No ale Bůh je opravdu viníkem všech genocid i válek. Bůh přece stvořil veškeré věci i možnosti, a jako stvořitel všech věcí a možností je tedy skutečným původcem-viníkem všeho, co se děje.
          Jen jaksi nějaká genocida či vražda nemá pro Boha nejspíš stejný význam a váhu jako pro nás, kteří nejsme všemohoucí a vševědoucí a nestojíme tak jako Bůh nade vším.

          Že někteří lidé vidí Boha jako soudce, jiní jako ryzí lásku a jiní zase jinak, to už je jen úhel pohledu nás lidí. Každý si vybírá ten Boží obraz, ke kterému dospěl, který mu vyhovuje.

        6. A co má dělat Bůh proti, těm zlým co dělají genocidu? Taky je vyvraždit, ne. Takhle Bůh nepostupuje je trpělivý, vše vyřeší láska, ale na to je potřeba spoustu času. Je to past, do které jste se chytla, prý Bůh je viníkem zla, právě o takovéto prohlášení usilují temné síly.

        7. Ale kdepak, nejsem to já, kdo se chytil do pasti.

          Temné síly… ano, ale i ty stvořil Bůh. On stvořil prostě všechno. Když nám tohle dojde, už jsme nejspíš aspoň kousek z pasti venku.

        8. ad.Ale kdepak, nejsem to já, kdo se chytil do pasti.

          Temné síly… ano, ale i ty stvořil Bůh. On stvořil prostě všechno. Když nám tohle dojde, už jsme nejspíš aspoň kousek z pasti venku.
          ———————————
          To je ono,jen tak dál.Ono představa člověka o dokonalosti se hodně liší od Boží Úplnosti.
          Proto mají zatím potřebu „ukazovat“ na uměle
          stvořené viníky,kteří dostali i jména jako ďábel,
          Satan,Pseudotvůrci,démoni,atd.,místo aby si uvědomili
          srdcem,že jsou zrcadlem nich samotných,tedy jejich
          falešnou myslí.

          Ten,kdo si je vědom,že jeho já nic nekoná(ba ani
          nemluví),ten dobře vidí.Vidí také Ty,co pro něj
          to Divalo hrají ze společné lásky k nim,dětem.:))

        9. Ale prosím tě Hvězdičko, Bůh je láska. Jak muže být láska a zlo zároveň? To je nejednota a co je nejednota je od zlého.

        10. ad.Ale prosím tě Hvězdičko, Bůh je láska. Jak muže být láska a zlo zároveň? To je nejednota a co je nejednota je od zlého.
          ——————–
          ANO,ANO,Matrixi,
          Bůh je láska.Otec je láska,Matka je Láska,Dítě(Asel=Syn) je láska.
          No jak říká Otec:Láska má mnoho Podob-tváří,vše a všichni
          z Ní pochází a vše a všichni se k Ní jednou za „čas“ zase
          vrátí,aby spočinuli.
          Zeptám se Vás:Bolelo Vás někdy něco(třeba zub nebo ztráta blízkého)velmi velmi hodně?Zůstal jste i tehdy vždy milý,laskavý,pln porozumění,..ke svým blízkým?Znáte již
          i svou „chudobu srdce“ natolik,že dokážete sám sobě
          odpustit a mít tím pádem v sobě dostatek lásky,soucitu a porozumění nejen sobě,ale i druhým?S nimi jste uvnitř
          Jednotou!Bůh je Jednota,Celek,kterého je i Vaše srdce
          součástí.
          Znáte se VPRAVDĚ?

          Bůh je láska,Jednota,jejíž součástí jsou všechna srdce(vědomí) a je
          jedno jaké jsou povahy.Jedny jsou více po Matce,druhé více po Otci.:))
          Tady se učí ROZUMĚT CITŮM,mít v nich přehled a získat tak nadhled.

          Chůze po vodě,neznamená po citech šlapat a zadupávat je,nýbrž to znamená
          mít nad svými city a pocity nadhled-rozumět jim.

          http://www.osel.cz/index.php?clanek=7577
          Nejvěrnějším spojencem sobectví je přemýšlení
          „Zatímco intuice nahrává sdílnosti a štědrosti, zralá úvaha nás směruje k sobectví.
          I na to mají vědci ospravedlňující odpověď. Držet intuici na uzdě rozumem je potřeba.“

          Zrovna tak je třeba držet Citem,pomocí Lásky bezpodmínečné, na uzdě i rozum.
          O tom je rovnováha rozumu a citu v jednom i v Jednom Vědomí,Srdci.

          PS:Co je to ZLO?Co jsou to temné síly?

        11. Pane udo,

          ad: „Bez vůle Boží ani vlas z hlavy nespadne“ dělá z Boha dálkový ovladač a viníka holocaustu…

          Míchat pohledy lidské do pohledů Boha je vždy ošidné.
          Ale představte si malíře u velkého obrazu. Může si namalovat doslova co chce? Samozřejmě. A když je to opravdový umělec, zná zákony kompozice? Samozřejmě. A může posléze přemalovat jakoukoli část obrazu? Samozřejmě.
          Právě v tom je i vysvětlení věty: Bez vůle Boží ani vlas z hlavy nespadne.
          Celá Boží tvorba se totiž řídí zákony, které Bůh stanovil. Takže tyto zákony vyjadřují Boží vůli a platí, aniž by Bůh musel na tvorbu přímo dohlížet. Ale když má Bůh na něčem eminentní zájem, pak může něco ve své tvorbě „přemalovat“ podle svého – a lidé tomu říkají zázrak, jenže ve skutečnosti je to opět projev Boží vůle.
          S tím, že Bůh nikdy nepřijme roli kejklíře, do které by ho spousta lidí chtěla napasovat.

        12. Pane Jiří, nerad se pletu, ale mám jeden dotaz k tomu, co jste napsal udovi :
          “ Ale když má Bůh na něčem eminentní zájem, pak může něco ve své tvorbě „přemalovat“ podle svého – a lidé tomu říkají zázrak, jenže ve skutečnosti je to opět projev Boží vůle.
          S tím, že Bůh nikdy nepřijme roli kejklíře, do které by ho spousta lidí chtěla napasovat.“

          Nemyslíte tím ale, že by Bůh nedodržel tím nějakým „přemalováním“ své zákony? Jak píšete – „Celá Boží tvorba se totiž řídí zákony, které Bůh stanovil.“

          Díky za případné ujasnění.
          Venda

        13. Pane Vendo,

          když odložíte úzkoprsost, zjistíte, že „malíř opravdu může namalovat, co chce, přemalovat jak chce, a pořád to bude v rámci zákonů kompozice jeho tvorby“.
          Nechtějte omezovat Boha Vaším myšlením.

        14. Udo, samozřejmě to neberu ve zlém… Nerozumím, proč by tato věta ( bez vůle Boží ani vlas z hlavy nespadne) měla vylučovat Boží lásku? Pro mne je to otázka, zda věřím v dokonalou Boží spravedlnost či ne. Pokud věřím, pak také vím, že nic není náhoda, vše má svůj smysl a význam. Mou lidskou povinností – tedy mne jako člověka (tak to cítím) je pokusit se pomoci tam, kde pomoci mohu. Pokud je člověk alespoň tak daleko, že je schopen vyvinout soucit, pak pomoci chce. Postaví se zlu tam, kde je schopen a kde je to v jeho silách. Nemohu možná zabránit genocidě, ale mohu pozvednout svůj hlas nebo se modlit apod. To cítím jako svou povinnost, udělat to, co mohu.
          Podle jaké logiky by měl Bůh manipulovat nebo být nějakým viníkem? Věříte li v jeho spravedlnost, věříte i v to, že vše má svůj smysl, nic není náhoda. Copak může být Láska, o které mluvíte, nespravedlivá? Nebo snad může fungovat skutečná a dokonalá Spravedlnost bez Lásky? Udo, vždyť je to oboje propojené! Věříte li v dlouhý vývoj duše, pak to dává smysl. Jenom nemáte s o u d i t – ani druhé, ani Boha. Dělám, co dělat mám, tam, kde stojím a kde žiju.

        15. Mílo, nějak si nerozumíme. Já mám o Bohu také jenom to nejlepší mínění:-) ale právě proto nemůžu souhlasit s tím „Bez vůle Boží ani vlas z hlavy nespadne“, protože z toho čouhá jako sláma z bot názor, že Bůh odpovídá za všechny nepravosti a zlo (posuzováno z lidského hlediska) odehrávající se zde ve světě forem a dále, že svobodná vůle člověka de facto neexistuje. Podle mě Bůh stanovil pravidla hry (zákony hmotné i duchovní) a do děje zasahuje úplně výjimečně. Dále již platí to, co jsem uváděl výše (člověk se na křižovatkách rozhoduje svobodně a tím přebírá odpovědnost za svůj vývoj). Nevědomý člověk má tendenci obviňovat za své problémy, těžkosti, příkoří své okolí, potažmo Boha a nechce vidět, že jde o následky jeho předchozích činů (i ne-činů). Nejlehčí je házet vinu za své trable na kde koho (Bůh, komunisté, Židé, cyklisté). Ta inkriminovaná věta mluví podle mně o Bohu jako o svědku/pozorovateli, nikoliv jako o původci veškerého našeho trápení. Původce trápení jsem jenom já. Tož tak.

        16. No právě, Udo. Nevědomý člověk tyto tendence má. Zkusím se ale k té opakované větě „bez vůle Boží ani vlas z hlavy nespadne“ vyjádřit ještě jinak: Správně jste podotkl, že Bůh stanovil pravidla – tedy v podstatě „oko za oko, zub za zub“. Člověk je tedy takzvaně pod Zákonem. Nad Zákon se dostává ten, kdo neoplácí zlé zlým (nenosí v srdci nenávist a hněv, umí odpustit). Tedy Láska je nad Zákonem. Ten se pak z karmického kola vysvobodí. Boží vůle, tedy alespoň jak si ji představuji nebo jak jí sama rozumím, neznamená vodit někoho na provázku, ale nechat mu prostor k poznávání. Jedná tedy každý podle své vlastní vůle a nese za vše také následky podle daného Zákona. (Moje vlastní vůle ale ještě neznamená svobodná, pokud jsem stále nevědomá a pod Zákonem. Pokud jsem pod Zákonem a konám svou vůli, je to proto, že je to i vůle Stvořitele (pokud to dobře chápu). A nechá mne tak jednat proto, že se musím naučit nést následky, a tím se učit. A to jsme téměř až na nějaký malý počet zatím všichni. Jinými slovy a obrazně řečeno – Bůh má spočítané i naše vlasy na hlavě, zná naše rozhodnutí a ví, který vlas nám kdy spadne. Ví předem vše, ví, co učiníme, do jakých jam se vrháme, ale nezasahuje. A ví proč. Potřebujeme zkušenosti, potřebujeme poznávat a vědět. Je to tedy vždy naše vlastní vůle, co děláme, ale je to i Jeho vůle – bez ní by nešlo nic. Máme volnost v rozhodování, ale svobodní budeme teprve tehdy, až budeme vědomí, a tudíž nebudeme pod Zákonem – pak bude naše vůle jednotná s Jeho vůlí. Alespoň tak tomu rozumím.

      2. Ale jo, náš život je zatížen karmou, takže vlastně až tak svobodní nejsme.

        Ale ani to letadlo nemusí na našeho předurčeného občana spadnout, pokud se mu podaří včas tu karmu vyrušit. Ne vždy je to možné, ale šance tu bývají, že ano.

        1. Paní Šárí, máte pravdu.
          To tzv.“vyrušení“ karmy má velké až zákonitosti – stručně – je to v Milosti.
          Ještě jedno ale cítím Vám sdělit – stejně každé hmotné tělo jednou zemře a bude tak ukončen další díl / kolikátý již?/ v procesu školy duše, na jejímž konci je návrat k Bohu. Životy těch těl jsou jen malými epizodami – jednou sem duše přišla, jednou zase odejde.

          Venda

        2. Pane Vendo a Šárí, po pravdě řečeno nevím, jak všechno funguje, ale domnívám se, že tzv. „vyrušení karmy“, jak to nazýváte, je poněkud složitější věc. Všichni jsme totiž vzájemně propojeni – takže pokud jde o to několikrát zmiňované letadlo, já osobně bych v tom neviděla žádnou zvláštní karmu pro toho, kdo v letadle je. Jestli zemřu v letadle, na okamžitý infarkt, při autonehodě nebo jinak – je to smrt rychlá a dotyčný se vrací „domů“. Umíráme všichni. Ale jsou tu také přátelé, rodina a osoby milující dotyčného, a pro ně to je rozhodně bolest. Jde tedy také o ně, mají li si tímto prožitkem projít, nebo ne? Stále jsme zde vzájemně propojeni a jedna „karma“ nebývá téměř nikdy karmou pro jednoho, ale pro celé skupiny lidí. Tím chci říci, že těžko si „vyrušíte karmu“ pouze pro jedince, vždy se bude týkat více lidí.

  5. Jsou lidé, kteří mají rádi šestapadesát otázek, a těm bude materiál pana Vendy o mystice a svobodné vůli vyhovovat. Za sebe mám ale radši konkrétní a jasné odpovědi na dané téma.

    Svobodná vůle člověka je pomyslný kříž, se kterým se každá duše do tohoto světa rodí, a jenž musí nést. Svislé rahno představuje touhu a mysl, vodorovné rahno pak emoce a zodpovědnost.

    Zdroj tohoto kříže je trojí, jak nám ilustruje Jan 9: Cestou uviděl člověka, který byl od narození slepý. Jeho učedníci se ho zeptali: „Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám (1), nebo jeho rodiče (2)?“ Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží (3)…“

    To je podstata svobodné (a přesto různě ohraničené) vůle člověka.
    Pak je tady ale i svobodná vůle samotného Boha…

    V hotové tvorbě ji má absolutní, ovšem v tom, co teprve hodlá tvořit, se chce Bůh řídit principy lásky, moudrosti a vůle tak, aby nezrušil svůj celkový cíl: nechat nás, své děti, vyrůst ve svobodné bohy.
    Tady se naše vůle s vůlí Boha mají protnout a kdo to ví, tomu se jeho kříž nese mnohem snadněji.

    1. Pane Jiří, jen pár poznámek.

      Píšete : „Za sebe mám ale radši konkrétní a jasné odpovědi na dané téma.“
      Souhlasím, a proto také ty (důležité) otázky k tématu pokládám a nabízím i konkrétní odpovědi, které s tím korelují. Jinak řečeno, je to takový můj styl psaní. Pak jsou možné od Vás, případně i dalších zájemců, přijmout i zodpovědět na i další doplňující otázky. Rád odpovím.

      ad:“Svobodná vůle člověka je pomyslný kříž, se kterým se každá duše do tohoto světa rodí, a jenž musí nést. Svislé ráhno představuje touhu a mysl, vodorovné ráhno pak emoce a zodpovědnost.“

      Slyšel jsem i jinou variantu – vodorovné ráhno škrtá svislé ráhno, která značí velké písmeno I, jako anglicky Já – což je podmínka pro duchovní vzestup – porážku zbytnělého – přerostlého ega.

      Píšete :“Zdroj tohoto kříže je trojí, jak nám ilustruje Jan 9: Cestou uviděl člověka, který byl od narození slepý. Jeho učedníci se ho zeptali: „Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám (1), nebo jeho rodiče (2)?“ Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží (3)…““

      Nemohu s tím souhlasit. V této pasáži nedůvěřuji překladatelům, opisovačům a manipulátorům v procesu „vyvíjejícího se NZ“ k obrazu ovládající církve. Je to tam podsunuto, aby tento tzv.zázrak mohl Ježíš provést. Bůh není nespravedlivý. Bůh neporušuje svůj zákon, a to nikdy. Bůh ctí Zákon karmy. Ten slepý člověk se narodil slepý ne z rozmaru či proto, aby mohl Ježíš předvést zázrak. Většinou, a to je právě mystický pohled na evangelia, uzdravoval nemocné, vracel zrak slepým, navrátil do života zemřelé – vždy s hlavním podtextem – uzdravování, přerod do nového zrození, do duchovního života; z fyzické slepoty, z tzv.mrtvého těla v materiálnosti do života v duchovním prozření……atd..

      A také opravím – …..píšete, že Bůh se chce řídit principy lásky, moudrosti a vůle????? Z čeho vycházíte a proč berete tu jistotu toho, co Bůh chce? Obzvláště když Bůh je především samotnou Láskou, Moudrostí a Vůlí, jako tvůrčího principu. To jsou jeho axiomy!! Není ta jeho podstata o mnohem víc, než že ho lidský „červ“ /neberte to osobně/ v jeho svrchovaném a nekonečném Bytí sám klasifikuje do role, jako že ON něco podle něj chce? Podivné.

      Pěkný večer.
      Venda

      1. Pane Vendo,

        kydž něco slyšíte, je dobré o tom i pouvažovat, než to přijmete za své.
        Jaké máte logické argumenty k tomu, abyste odmítl, co jsem o kříži napsal já?

        A jaké máte argumenty k tomu, abyste u kříže preferoval: vodorovné ráhno škrtá svislé ráhno, která značí velké písmeno I, jako anglicky Já – což je podmínka pro duchovní vzestup – porážku zbytnělého – přerostlého ega?
        Znamená to snad, že osobně máte snahu škrtnout si Vaše Já?
        A co ti, kteří přerostlé ego nemají – ti snad kříž nenesou?
        A jak přerostlé ego měl Ježíš podle Vás?
        (Nehledě k tomu, že kříž není výsadou Angličanů, takže fakt nebaštěte všechno, co slyšíte a zapojte i trochu logiky.)

        ad: V této pasáži nedůvěřuji překladatelům, opisovačům a manipulátorům v procesu „vyvíjejícího se NZ“ k obrazu ovládající církve…
        Jakými argumenty se řídíte tehdy, když Bibli důvěřujete a pak tehdy, když jí nedůvěřujete?
        Vy klidně „necháte spadnout letadlo, aby duše něco poznala“, ale Bohu zakazujete, aby umožnil duši, kterou stvořil, dát zrak o něco později?

        ad: …..píšete, že Bůh se chce řídit principy lásky, moudrosti a vůle????? Z čeho vycházíte a proč berete tu jistotu?

        Co podstatného asi může vědět o Bohu ten, kdo se takhle ptá?
        Vždyť do celé jeho tvorby je zmíněná trojjedinost vtištěna.
        A odkud Vy berete pochybnost (zvlášť, když jste za sebe použil klasifikaci lidského červa), že Bůh se láskou, moudrostí a vůlí řídit nechce? (Opravdu podivné.)

        1. Pane Muladi, začnu odzadu Vaší odpovědi.

          Napsal jste mi v odpovědi: „A odkud Vy berete pochybnost (zvlášť, když jste za sebe použil klasifikaci lidského červa), že Bůh se láskou, moudrostí a vůlí řídit nechce? (Opravdu podivné.)“
          Ale já, jako nepatrný lidský červ, jsem Vám nenapsal, že se Bůh nechce ….. řídit, ale doslova, že On sám …..Bůh je především samotnou Láskou, Moudrostí a Vůlí, jako tvůrčího principu!!

          Čtěte pozorněji. A poslední poznámka v této části – vy jste napsal, že …..v tom, co teprve hodlá tvořit, se chce Bůh řídit principy lásky, moudrosti a vůle tak, aby nezrušil svůj celkový cíl: nechat nás, své děti, vyrůst ve svobodné bohy. Jak Vy, pane Jiří víte, co Bůh chce? Proč to tady tak autoritativně podsouváte – On Vám to sdělil co chce a nebo se jen tak o tom něco domníváte? Rozlišujte prosím. A ještě jednou mé sdělení – Bůh je sám Láska, Moudrost…..atd. – opravdu čtěte pozorně a přemýšlejte o napsaném. Já do Něj opravdu nevkládám co chce nebo nechce, na to nemám. / do závorky připomenu jen vzpomínku na naši vzájemnou nedávnou diskuzi, kdy jste tu sdělil „pochopte Boha a jeho tvorbu a tím pochopíte ….., a nebo další Vaše perla ….veškeré informace lze získat u Boha! Nazval jsem to lacinou demagogií a prosil jsem Vás, abyste uvedl tu CESTU k pochopení Boha a jeho tvorby, tzn. jak jste ji získal Vy, když s ní tady tak lehce operujete. Sám jistě víte, že Boha zde na Zemi, v této úrovni stvoření nikdo nikdy nepochopil a nepochopí. A nebo máte jiný důkaz, argument, Váš nějaký fakt?

          K těm ráhnům jsem sdělil jen rozšíření Vašich domněnek, co znamená svislé a vodorovné. Nic víc v tom nehledejte, berte to jako zajímavost. A neodmítám, co jste o kříži napsal Vy. Nebo skutečně cítíte tím mým doplněním, že jsem proti Vašemu tvrzení?

          Ten skutečný kříž, je vždy „jen“ zátěž našeho fyzického života, karmické dluhy a na ně navázané vztahy a vytváření eventuální nové karmy. Máme svůj „náklad“ nést, nereptat, jednat čestně a spravedlivě, milovat bližního svého – kříž je symbolika, nic víc.

          Dále píšete : „Jakými argumenty se řídíte tehdy, když Bibli důvěřujete a pak tehdy, když jí nedůvěřujete? Vy klidně „necháte spadnout letadlo, aby duše něco poznala“, ale Bohu zakazujete, aby umožnil duši, kterou stvořil, dát zrak o něco později?“ To s tím letadlem je jen příklad. Každý nějak zemřeme, ale jak, kdo to ví? A s tím mým, dle Vás, zákazem Bohu – no tak to jste přehnal, ne?

          Domnívám se, že v Bibli není vše naprosto v pořádku. Jak jsem již i Vám zmínil a ptal se, nemám a asi ani Vy nemáte znalosti příslušných cizích jazyků a přístup k originálům, abyste si mohl evangelia přečíst a zkontrolovat překlad?
          Pokud alespoň trochu necítíte ze strany později, o dlouhá staletí, ustanovené církve / především ŘK/ možnost manipulace a „přetváření“ evangelií k jejich prioritnímu záměru ovládání lidských duší společně se světskou mocí, tak jste nepochopil ten jasný až antagonismus mezi učením Pána Ježíše a jeho přetvořením od ŘK a uvedením do praxe – viz. například neuznání reinkarnace. A ještě. Opět tu dávám v kontextu k diskuzi jednoznačný termín KARMA. Opět pochází z indických nauk a filosofií a jak jistě víte, má své dělení. Dovolím si je uvést. Mimochodem, je opravdu trojí, jak jste napsal :“Zdroj tohoto kříže je trojí, jak nám ilustruje …..“ :

          prálabdh karma, tj. náš lidský osud, část karmy, kterou právě odžíváme a která je však jen částí úrody z té minulé setby. Proč jen část úrody? Nikdy totiž nevíme, jak velkou úrodu karmických odplat v tomto životě sklidíme.

          krijámán karma, to jsou ty nově vznikající karmické činy z právě probíhajícího života, kdy i některé reakce-odplaty můžeme odžít již za tohoto života… a nebo jsou přesunuty do

          siňčit karmy, tj. zásobní karmy, která je správcem karmy ukládána do „nějakého trezoru“ a někdy v budoucnosti bude teprve splacena (kdo ví, kolik má kdo „naspořeno“?).

          Kdybyste chtěl někdy objasnit, kdo je správce karmy, mohu, ale nechci Vám něco z indických nauk sdělovat proti Vaší vůli.

          Uvedu ještě jen takovéto zdůvodnění. Na co se učedníci Ježíše ptají je jednoznačné -na zákon Karmy, zákon Universa – jak zaseješ, tak sklidíš. Toto dokazuje, že Ježíš učil o převtělování; vždyť tento muž byl slepý od narození. Jak by tedy mohl trpět za hříchy spáchané v tomto životě? Kristova odpověď, že nehřešil ani ten slepý, ani jeho rodiče, ukazuje zcela jasně, že se nejedná o jejich hřích v tomto životě. Jde zde o následky hříchů z minulých životů, což je znám o jako karma či osud – odměna či trest za dobré či špatné činy spáchané v předchozích životech.
          Určitě není na mně, a ani asi na Vás, abychom spekulovali, co se v minulosti stalo, jaký hřích musel ten slepec vykonat, aby jako novorozenec „obdržel“ slepotu. Nebo Vy to víte od Boha, získal jste informaci od Boha?

          Víc k tomuto nemusím diskutovat a ukončit to – Vy máte svůj názor, i já jej mohu mít. Na závěr Vás jen ještě poprosím – nevnucujte mi to, co jsem nenapsal.

          Pěkný den.
          Venda

        2. Pane Vendo,

          ad: nevnucujte mi to, co jsem nenapsal…

          Všechny body, ke kterým diskutuji, uvádím výhradně Vašimi citacemi.

          ad: Jak Vy, pane Jiří víte, co Bůh chce?

          Tuto odpověď ze mne ždímáte už po několikáté a já Vám už po několikáté sděluji, že jsem s Ním přes své srdce v kontaktu.
          Po určitém úsilí toho dosahuje každý, kdo Boha opravdu miluje.
          Takže doufám, že už se mne na to ptát nebudete a také se poněkud podivuji tomu, že Vy, který tolik píšete o mystice a zároveň zdůrazňujete praxi, kontakt s Bohem nemáte.
          Na druhou stranu, vysvětlují se tím ty Vaše desítky otázek a různých slátanin.

          ad: Sám jistě víte, že Boha zde na Zemi, v této úrovni stvoření nikdo nikdy nepochopil a nepochopí. A nebo máte jiný důkaz, argument, Váš nějaký fakt?…

          Proč mi podsouváte „sám jistě víte…“ když já jistě vím něco jiného, než co si myslíte?
          A dám Vám dvě fakta, která dokonce sám znáte – akorát jste je dosud nepochopil.
          Za prvé: Miluj Boha nade všechno a bližního, jako sebe sama.
          Až to dokážete, bude s Vámi Bůh určitě komunikovat – zatím Vám vyšel na půl cesty vstříc, ale Vám jsou přednější Mistři a hinduismus.

          Za druhé: dvě slova „Otče náš“ také znáte.
          Kdo jiný je říká, když ne děti Otce?
          A jestli je Bůh naším Otcem, v co asi tak máme vyrůst?
          A co asi tak může být zájmem laskavého a moudrého Otce vůči svým dětem?
          Kdo jen trochu přemýšlí, zná správné odpovědi, aniž by dokonce byl v kontaktu s Bohem.

          ad: Domnívám se, že v Bibli není vše naprosto v pořádku…

          V Bibli je vše naprosto v pořádku.
          Že ji lidé (včetně Vás) správně nechápou, překrucují její duchovní obsah a používají proti sobě, to není v pořádku.

          Pěkný den

        3. Za chvíli mám jednání s realitní kanceláří a pak cvičení. Bohužel již nemám příliš času. Ale něco mne zaujalo. Píšete:
          „A jestli je Bůh naším Otcem, v co asi tak máme vyrůst?“

          V tomto souvětí , v druhé větě píšete – my máme vyrůst? Sdělte prosím, koho tím myslíte. Dám dvě možnosti. Naše fyzická těla? Nebo naše duše?

          Za sebe doplním. Pokud to prvé, těla, tak to je podle mne naprosto pomíjivá věc.
          Pokud to druhé, tak jde o mnou již mnohokráte zdůrazněný cíl snažení tady, za života v lidském těle, kterým je návrat duše zpět k Otci.

          A pane Jiří, nepište mi prosím, že….“Všechny body, ke kterým diskutuji, uvádím výhradně Vašimi citacemi.“

          V předchozím příspěvku jste mi napsal : „A odkud Vy berete pochybnost (zvlášť, když jste za sebe použil klasifikaci lidského červa), že Bůh se láskou, moudrostí a vůlí řídit nechce? “

          Ale já jsem nikde nenapsal, že se Bůh láskou, moudrostí a vůlí řídit nechce. Napsal jsem, že Bůh, On sám je tou Láskou a Moudrostí vyjádřenou Jeho Vůlí.

          Tak tady prosím nelžete.

          Venda

        4. Pane Vendo,

          toto je Váš citát: …..píšete, že Bůh se chce řídit principy lásky, moudrosti a vůle????? Z čeho vycházíte a proč berete tu jistotu?

          a toto je má reakce:
          Co podstatného asi může vědět o Bohu ten, kdo se takhle ptá?
          Vždyť do celé jeho tvorby je zmíněná trojjedinost vtištěna.
          A odkud Vy berete pochybnost (zvlášť, když jste za sebe použil klasifikaci lidského červa), že Bůh se láskou, moudrostí a vůlí řídit nechce?

          Kde jsem tady podle Vás lhal?

          ad: my máme vyrůst? Sdělte prosím, koho tím myslíte. Dám dvě možnosti. Naše fyzická těla? Nebo naše duše? Za sebe doplním. Pokud to prvé, těla, tak to je podle mne naprosto pomíjivá věc.
          Pokud to druhé, tak jde o mnou již mnohokráte zdůrazněný cíl snažení tady, za života v lidském těle, kterým je návrat duše zpět k Otci.

          Pane Vendo, vypadá to, že můj problém je v tom, že jsem Vás bral jako člověka, který už o duchovnu ví základní věci… Evidentně je to omyl. Vždyť otázka vypovídá o člověku mnohem více, než odpověď.
          Takže začneme „od píky“ – ale Vy se přitom opravdu chovejte jako žák a ne jako puberťák.
          Hmotní otcové jsou otcové našich fyzických těl. Ovšem Bůh je Otcem našich duší.
          S tím, že duše oživuje celé tělo a tam, kde člověk nemá duši, tam mu fyzické tělo odumírá (důkazem jsou třeba všechny amputace, v nichž samozřejmě duše člověka není).
          Takže duše, to je skutečný člověk, a fyzické tělo je jeho „skafandr“, jenž je zapotřebí pro přežití v tomto světě.

          Chovat se k tomuto skafandru s neúctou je přinejmenším nerozumné, ale srůst s ním tak, že si člověk myslí: „já jsem tělo“ je obrovská překážka na cestě k Bohu.
          Bohužel se týká miliard lidí.

          Zároveň nevím, jestli je Vám jasné, co opravdu znamená „návrat duše zpět k Otci“.
          Jestli si myslíte, že Vás Otec „pozře“, nebo že se v něm rozplynete, myslíte špatně.
          Jestli si myslíte, že budete samostatnou jednotkou, která bude důstojným partnerem Otce, a budete mu svou další tvorbou jako člověk dělat radost, myslíte správně.

          Tímto máme stručně základní lekci za sebou.

          Pěkný den

        5. Pane Muladi, 23.4.2014 (15:38) jste napsal své tvrzení a v něm jste určil, čím se chce Bůh řídit. Je to pravda?

          Znovu to cituji :
          „V hotové tvorbě ji má absolutní, ovšem v tom, co teprve hodlá tvořit, se chce Bůh řídit principy lásky, moudrosti a vůle tak, aby nezrušil svůj celkový cíl: nechat nás, své děti, vyrůst ve svobodné bohy.“

          Já jsem Vám na toto odepsal 23.4.2014 (19:26) a zeptal se:

          „…..píšete, že Bůh se chce řídit principy lásky, moudrosti a vůle????? Z čeho vycházíte a proč berete tu jistotu toho, co Bůh chce? Obzvláště když Bůh je především samotnou Láskou, Moudrostí a Vůlí, jako tvůrčího principu.“

          Pro Vás, trošku natvrdlého člověka jsem tím sdělil, že Bůh je především / použil jsem slova obzvláště když je…./ samotnou Láskou, Moudrostí a Vůlí……, a to jsou skutečné Boží AXIOMY. To snad popíráte? Podivil jsem se, že Vy, človíček Jiří Muladi, můžete tvrdit o Bohu, čím „se chce a jakými principy řídit“? A Vy pak navíc lživě tvrdíte, že jsem použil sloveso „nechce“, ve smyslu Vaší věty, řídit se principy Lásky…. To není pravda, nikde jsem sloveso „nechce“ nepoužil. Ještě jednou – Bůh sám je Láskou, Moudrostí…..! Jste manipulátor – ode mne to ale není hra se slovíčky.

          Takže, Vaše další tvrzení, že:“ Všechny body, ke kterým diskutuji, uvádím výhradně Vašimi citacemi.“ se nezakládá na pravdě. Manipulujete, používáte jen části vět a opravdu nevím proč?

          V mém posledním příspěvku jsem Vám ještě napsal k Vašemu sdělení toto: „ad: my máme vyrůst? Sdělte prosím, koho tím myslíte. Dám dvě možnosti. Naše fyzická těla? Nebo naše duše? Za sebe doplním. Pokud to prvé, těla, tak to je podle mne naprosto pomíjivá věc. Pokud to druhé, tak jde o mnou již mnohokráte zdůrazněný cíl snažení tady, za života v lidském těle, kterým je návrat duše zpět k Otci.

          Víte, pane Jiří, Vy jste mi již dříve odpověděl, že pod zájmenem „my“ jste Vy a Vaši příznivci. /podívejte se na Vaši předchozí odpověď u diskuze k Vašim příspěvkům na Matrixu/ Jinak mi ten cíl jedince nemusíte opravdu nijak vysvětlovat. Píši tady o tom často a opravdu se to vine jako zlatá niť i mou duchovní praxí. Chápete tu větu? Přesto děkuji a jsem rád, že si to celé i Vy uvědomujete a že za MY nejsou Vaši příznivci. Co já ale mohu vědět o tom, jakou skupinu lidí, svých příznivců vedete?

          Krásný den Vám a všem Vašim příznivcům.

          Ještě poslední dotaz. Na závěr Vašeho předchozího příspěvku jste doslova napsal:
          „Tímto máme stručně základní lekci za sebou.“

          Mám si to vysvětlovat tak, že své příspěvky a diskuzi přednášíte svým příznivcům, čtete jim to a pak je to tedy jako konstatování, že jste jim udělil základní lekci?

          Kdy se mohu těšit na Váš další článek?

          Venda

        6. Pane Vendo,

          moje diskuse s Vámi má možná přínos pro jiné čtenáře, ale pro Vás evidentně ne.

          Jako hnidopich a grafoman se ze zásady zaměřujete na věci nepodstatné, takže budete ještě hóóódně dlouho hledat. Ze všech Vašich materiálů ostatně vyplývá, že Vaším cílem není nalézt, nýbrž hledat.
          Tak hledejte a hledejte, až se uhledáte.

          Vám nemám jak pomoci.

        7. Pro pana Jiřího Muladiho :

          Matouš, kap.7 – verš 7-8 :

          7:Proste, a bude vám dáno; hledejte a naleznete; tlučte a bude vám otevřeno.
          8:Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.

          Jaké nepodstatné věci ? Je nepodstatné s pokorou sdělit to jediné správné, že Bůh je Láska,Moudrost a Vůle ?

          Za to jsem podle Vás hnidopich?

          Pane Jiří, prosil jsem a bylo mi dáno, dostal jsem. Co? To Vám říci nemohu, protože byste tomu nevěřil.

          Hledám a nalézám. Co? To Vám říci nechci, protože byste to neunesl.

          Tluču…….. . Jak a kde, to je pro Vás skutečně nepochopitelné.

          Opravdu v tom Vašem sdělení, že ….. ovšem v tom, co teprve hodlá (Bůh) tvořit, se chce Bůh řídit principy lásky, moudrosti a vůle tak,….. – nepřijde Vám to jako Vaše obrovská pýcha, ego, Vás, nepatrného člověka, který bezostyšně sděluje, co teprve Bůh hodlá dělat a jakými principy se chce řídit?

          Vaše příspěvky pro mne skutečně nemají žádnou cenu.

          Snad se líbí Vašim příznivcům.

          Venda

        8. Pro pana Vendu,

          Ad: Je nepodstatné s pokorou sdělit to jediné správné, že Bůh je Láska, Moudrost a Vůle? Za to jsem podle Vás hnidopich?

          Ne, za to hnidopich nejste – pouze pokrytec, protože to nebylo s pokorou a jen jste zopakoval to, co jste se dozvěděl ode mne, přestože jinde tvrdíte, že mé příspěvky pro Vás nemají žádnou cenu.

          Ovšem hnidopichem jste v případě, že do detailu rozpitváváte, zda a kdy mám či nemám používat zájmeno „já“ nebo „my“ (a navíc jste i tady opět pokrytec, protože u sebe jste použil „my“ v desítkách, ne-li stovkách případů). A jako správnému hnidopichovi Vám pak samozřejmě důležité věci unikají, takže i Vaše texty jsou v důsledku toho povrchní a chaotické.

          Hnidopich jste třeba v případě, že Vám vysvětlím jednoduchými pojmy mystiku kříže (která má kořeny v hlubinách Boží tvorby) a Vy na to místo vděku reagujete blábolem o přeškrtnutém „já“.
          Ale rozumím tomu, protože pro panovačná srdce je vděk příkořím…

          Hnidopich jste v případě, že duchovnímu poselství Bible téměř nerozumíte, ale to Vám nebrání v tom, abyste si Bibli překrucoval k obrazu svému a k učení Sant Matu.

          Ad: Hledám a nalézám. Co? To Vám říci nechci, protože byste to neunesl.

          Klidně mě vyzkoušejte… Kromě toho, jestli jste opravdu nalezl něco mimořádného, tak právě o tom měly být Vaše texty o mystice, podané co nejsrozumitelnější formou.
          Ostatně, uvidíme, jestli se konečně pochlapíte, nebo ten Váš poslední text bude stejně jalový, jako ty předešlé.

          Ad: nepřijde Vám to jako Vaše obrovská pýcha, ego, Vás, nepatrného člověka, který bezostyšně sděluje, co teprve Bůh hodlá dělat a jakými principy se chce řídit?

          Když si odmyslím Vaši hysterii v té větě, pak za prvé sám Bůh lidem řekl, jakými principy se chce řídit (a já jsem Vám to ještě polopaticky přetlumočil – viz mimo jiné: Miluj Boha nade všechno a Otče náš).
          A za druhé, jestliže Vy Boha nechápete, co asi tak můžete vědět o mystice, jejímž základem, jakož i základem všeho, je přece Bůh?

          A aby bylo úplně jasno, toto je ona věta, za kterou na mě dotíráte:
          V hotové tvorbě ji (svobodnou vůli) má absolutní, ovšem v tom, co teprve hodlá tvořit, se chce Bůh řídit principy lásky, moudrosti a vůle tak, aby nezrušil svůj celkový cíl: nechat nás, své děti, vyrůst ve svobodné bohy.

        9. Pane Muladi, reaguji na Váš poslední příspěvek z 26.4.2014 (0:31), který opět nemá tlačítku „odpovědět“.

          Slibuji, jen opravdu krátce. Sobotu mám ryze pracovní.

          Napsal jste mi v dnešní noci:

          „Hnidopich jste třeba v případě, že Vám vysvětlím jednoduchými pojmy mystiku kříže (která má kořeny v hlubinách Boží tvorby) a Vy na to místo vděku reagujete blábolem o přeškrtnutém „já“.“

          Tak to byla Vaše reakce, ne příliš v přátelském duchu /blábol/ na moje dřívější sdělení k symbolice kříže!! Ta moje sdělení doslova, pro osvěžení paměti, znovu kopíruji :

          „K těm ráhnům jsem sdělil (pro Vás) jen rozšíření Vašich domněnek, co znamená svislé a vodorovné. Nic víc v tom nehledejte, berte to jako zajímavost. A neodmítám, co jste o kříži napsal Vy. Nebo skutečně cítíte tím mým doplněním, že jsem proti Vašemu tvrzení?“

          Pane Jiří, povšimněte si prosím těch mých posledních dvou vět : „A neodmítám, co jste o kříži napsal Vy. Nebo skutečně cítíte tím mým doplněním, že jsem proti Vašemu tvrzení?“

          PROBLÉM JE TEN, ŽE VY OČEKÁVÁTE VDĚK, jak jste zdůraznil !! Pane Jiří, možná Vy, jako my, tj.Vy a Vaši příznivci – tam jste asi adorován. Proč to čekáte ode mne? Já Vám jen děkuji, že se zúčastňujete diskuze pod mým článkem.

          A ještě jednou zopakuji ten předmět našeho ujasňování – to abych Vám objasnil Vaše dnešní noční sdělení – to znělo :
          „Ne, za to hnidopich nejste – pouze pokrytec, protože to nebylo s pokorou a jen jste zopakoval to, co jste se dozvěděl ode mne /???? – zase snad chcete ten vděk, pane Jiří ???/, přestože jinde tvrdíte, že mé příspěvky pro Vás nemají žádnou cenu.“

          Ten spor vznikl na základě mého upřesnění – zkuste to upřesnění a jeho smysl již najít, zahoďte svoji pýchu a ješitnost a zamyslete se, prosím :

          Znovu to cituji :
          Vy, pane Muladi, jste nejprve napsal –
          „V hotové tvorbě ji (Bůh) má absolutní, ovšem v tom, co teprve hodlá tvořit, se chce Bůh řídit principy lásky, moudrosti a vůle tak, aby nezrušil svůj celkový cíl: nechat nás, své děti, vyrůst ve svobodné bohy.“

          Já jsem Vám na toto odepsal 23.4.2014 (19:26) a zeptal se:

          „…..píšete, že Bůh se chce řídit principy lásky, moudrosti a vůle????? Z čeho vycházíte a proč berete tu jistotu toho, co Bůh chce? Obzvláště když Bůh je především samotnou Láskou, Moudrostí a Vůlí, jako tvůrčího principu.“

          ? ? ? ? – pane Jiří, zeptejte se svých příznivců, jak to oni chápou.

          Vy opravdu nechápete, že ze své malosti LIMITUJETE samotného Boha do – jak jste sdělil: „…..ovšem v tom, co teprve hodlá tvořit, se chce Bůh řídit principy lásky, moudrosti a vůle !!“

          Proč /?????/ vůbec říkáte-„co teprve hodlá stvořit“?? Vy si ve své pýše myslíte, že je třeba ještě něco stvořit – podívejte se třeba na první verše knihy GENESIS- naznačuje tam snad Bůh, co hodlá stvořit ????

          Já jsem změnil Vaše vyjádření v to, že Bůh sám je samotnou Láskou, Moudrostí a Vůlí / ještě jsem tomu dal velká písmena !!/

          A tak závěrem. Vy máte pocit, že se od Vás něco dozvídám. Jasně, čtu to a přemýšlím, a proto i reaguji a často upřesňuji sdělené i těmi mými doplňujícími otázkami.

          Z mého pohledu, opravdu to píši jen za sebe, mi nezbývá než poděkovat za Vaši účast na zdejší diskuzi.

          Příliš jste neuspěl ve vědeckých tématech. Můj názor. Ale upřímně Vám přeji, ať se s pokorou orientujete v duchovních věcech. Uvědomte si prosím, že nás tu diskutuje cca 10 a že tu nevytváříme ani nová náboženství, filosofie či duchovní nauky.

          Někteří odsud z tohoto diskuzního fóra odešli, podle mého názoru možná z toho důvodu, že jejich ego jim řeklo, že se tady neprosazuje. Doufám, že když odsud nebudete cítit vděk, že neodejdete také.

          Tak pěkný den a Vám a Vašim příznivcům přeji hezký víkend.

          Venda

        10. Ano pane Vendo,

          opět jste jako hnidopich nezklamal: raději bezpočtukrát do mrtě pitvat, kdo co napsal, než jednou pochopit, co kdo napsal.
          Bůh z nás, svých dětí, chce mít svobodné bohy – a můžete kolem toho poskakovat jak chcete, tu pravdu nezměníte.

          (A zapomněl jste mě vyzkoušet tím, co údajně neunesu – předpokládám, že je to mnohem důležitější, než všechno, co jste dosud napsal.)

  6. Pane Vendo,
    je to velice jednoduché. My všichni co jsme nyní zde, jsme si ze své svobodné volby zvolili
    inkarnovat se na tuto planetu, při plném vědomí smyslu a účelu této volby. To že o tom nemáme
    nyní ani páru patří k tomu.
    V podstatě jsme si svobodně zvolili mít velice omezenou svobodu volby , mít nevědomost a nejistotu téměř o všem. To vše kvůli důležitým duchovním důvodům.
    Další volba nastává po smrti současného fyzického těla. Tahle planeta už to nebude, není žádoucí tady být vícekrát.

    Jinak moc hezký příběh, ten z Indie.

    1. Pane Karle, díky za Váš názor.
      Souhlasím.

      Jen mírně zpochybňuji Vaše celkem autoritativní tvrzení :“Další volba nastává po smrti současného fyzického těla. Tahle planeta už to nebude, není žádoucí tady být vícekrát.“

      Jak jste tuto informaci získal?

      Díky a pěkný den.
      Venda

      1. Pane Vendo,
        ptáte se jak jsem tuto informaci získal.

        Jako obvykle, čtením a přijetím informací v knihách Nového zjevení od Petra D.F., vždyť
        víte. Téma karmy a reinkarnace je tam několikrát probíráno, jelikož je to velice populární názor lidí hledajících pravdu. Také mi to přišlo dříve jako logické, jelikož to zdůvodňuje tak rozličné lidské osudy, od radostného života až po život bolestný a bídný.
        Dnes vím, že jsou to všechno následky svobodné volby, jelikož duch si vyhledává synchronnost mezi svojí volbou a okolnostmi (dobu, kontinent, stát, kraj, okres, obec, dědickou linii a vlastní matku a otce). Tím se umístí přesně do prostředí souhlasného s 
        jeho volbou.
        Dokonce si někdo může zvolit narodit se slepý (jak se to objevilo v diskuzi), nebo jako naprostý idiot (je to nepochopitelné, ale co my o tom víme).
        Obviňovat někoho nebo něco za svoji šlamastiku je nesprávné, neboť jsme se do těch šlamastik sami umístili.
        Pokud sami nad sebou přemýšlíme, jsme na dobré cestě a po náležitém poučení se ze své původní volby, je každý schopen změnit následky této volby. Pokud Pán Ježíš Kristus uvidí váš čistý úmysl v tomto, tak vám pomůže. A věřte, že on/ona o vás ví vše, je totiž přítomen v nitru každého z nás a je absolutně spravedlivý.

        1. Díky pane Karle, většinově souhlasím, i když bych něco formuloval trošku jinak.
          Pěkný večer
          Venda

    2. Co diskutující, to jiný názor. Je to pochopitelné, u každého se projeví jeho mysl a ego – já a moje pravda. Jeden indický mystik řekl, když mluví sádhu (mystik), tak cituje šástru(védská písma), když neumíš citovat šástru, raději nemluv. Šástry pochází od Boha a proto jsou dokonalé, kdežto naše mysl je nedokonalá a když mluvíme , je to přirovnáno ke kvákání žab, které jen na sebe přitáhnou pozornost hada.
      Takže podle véd zde nejsme ze své svobodné vůle ale v jakémsi vězení, ze kterého nevyjdeme dříve, než zaplatíme do „posledního haléře“. Svoje inkarnace si nevybíráme, jsou nám přiděleny vyšší mocí podle naší karmy. Je popsaná i cesta k vysvobození z tohoto vězení, pro tento věk-není jiné cesty, než zpívání svatých jmen nejvyššího pána

      1. Pane Jaromíre, díky. Souhlasím se vším, co jste napsal. V mystické cestě se tomu, co tzv.zpíváme, recitujeme, na co se upínáme při stažené pozornosti ve třetím oku, říká simran.
        Ano, opakování je jinak džapa, a ta pomůže v „boji“ s naší myslí.

        S definicemi z véd tu ale příliš neuspějete. Je lepší to překládat do učení např.Ježíše. Co takhle – „bude-li tvé oko čisté…..?“

        Pěkný den

        Venda

    1. Díky za zajímavý odkaz.
      Osobně to považuji za jeden z mnoha pokusů zdiskreditovat význam poselství obsaženém v
      popisu života Ježíše Krista, jak to známe z evangelií. Ježíš Kristus byl inkarnací Nejvyššího
      (pravého Boha) a ukázal osobním příkladem, jak zvítězit nad negativním stavem (nad zlem-ďáblem a nepravdou-satanem).
      Že je to psáno z pozice islámu, mě nepřekvapuje, souvisí to s rozdmýcháváním mezináboženské nesnášenlivosti.
      Islám moc neznám, ale líbí se mi tato slova proroka Muhamada z jednoho videa:

      Poslední hodina nepřijde,
      dokud mezi Vás nevstoupí syn Marie
      Ísá, Ježíš, mír ať je s ním.
      Jako spravedlivý vládce,
      zlomí kříž a zabije prase.

      A jak tomu rozumím:
      Kříž – symbol utrpení
      Prase – symbol negativního stavu všeobecně

  7. Dobrý den pane Žáčku. Mě zarazila jedna skutečnost. Pro mě zvláštní. Všiml jsem si, že jste v předchozích diskusích uvedl, že jste zasvěcencem toho „řádu“, té nauky, kterou otevřeně zmiňujete.
    Pro mě je pochopitelné to, že pokud chcete podnítit zájem ostatních (představoval bych si spíše materialistů, nikoliv hledajících), tak v textu položíte pár otázek na klíčová závažná témata samotného bytí. Co je ale pro mě dost nepředstavitelné, jak to, že to působí tak, že si ty otázky stále kladete i Vy sám? Vyjasňuje-li nějaká nauka, nějaký konkrétní směr Pravdu, tak přece na ty otázky přináší odpovědi. Ona snad ta Vámi zvolená nauka odpovědi nepřináší? Ani Vaše duchovní praxe?
    Tím neříkám, že pravdivost přinesených i jinak získaných odpovědí člověk nemá ověřovat a zkoumat, ale každopádně přece jen dle mého by se měl umenšovat objem otázek a mělo by přibývat jasných odpovědí, o kterých je člověk přesvědčen.

    1. Pane Tadeáši V., máte naprostou pravdu.
      Jste ale jen trochu netrpělivý.
      Objasnění učení Sant Matu, mystického učení Mistrů zrekapituluji v závěrečném díle. I Vám sdělím, že tento můj materiál k „svobodné vůli“ byl jen vsuvkou k souvisejícímu tématu mystiky, byť opět s mnoha nastíněnými otázkami.

      Těmi zásadními pokládanými otázkami sleduji to, že by si čtenář / některý / mohl uvědomit jejich opravdovou závažnost a také jedinečnost ke vztahu k mystické cestě a k jejímu objasňování. Ještě pro vysvětlení – mystika pracuje s některými pojmy – ty prostě uvádím a během tří měsíců od zveřejnění mého prvního článku k mystice se tyto pojmy, tu více, tu méně, diskutují. Je to i můj záměr takto k tomuto přistupovat. Věda Mistrů, abych odpověděl, odpovědi přináší. I duchovní praxe, možná lépe řečeno, jen duchovní praxe dá jedinci to pravé poznání.

      A co je fantastické – každý člověk může tuto praxi mystického transportu zkusit na vlastní kůži. Již dříve jsem uvedl čtyři základní podmínky, které musí zájemce o tuto Cestu splňovat.

      Tak jo, vydržte do cca 8.května – pak to celé ukončím. Ale i kdyby mé povídání mělo tisíc stran a odpovědělo na stovky dotazů, nikdy to nenahradí samotnou praxi. Nepočítejte proto s tím, že informace o mystické cestě jsou tou samotnou cestou. To by byl hluboký omyl. Zrovna jako obsáhlý jídelní lístek není tím, čeho byste se najedl při jeho čtení – musíte si objednat, sníst, zaplatit – tak v mystice musíte dospět k určitému poznání, poté získat nezbytné „vstupy“, plnit své závazky a sliby a provádět praxi. troufám si říci, že je to cesta jediná. Víte o jiné?

      Pěkný den.

      Venda /Václav Žáček /

  8. Jsou dvě roviny svobodné vůle. Osud a předurčení. Osud můžeme změnit, ale předurčení ne, dá se to přirovnat k tomu, jako, že všichni jednou zemřeme.

    JHVH
    Řekl jsem, vy jste Elohim,
    všichni jste synové Nejvyššího;
    zemřete však jako lidé,
    padnete tak jako každý vladař. (Žalm 82:6-7)

    1. Díky Matrixi za vstup.
      A to cituje „jen“ Starý zákon, že?

      Venda

  9. Já to vnímám jednoduše. Je třeba se ve všem (cítění, myšlení, konání) zesouladit s Boží vůlí. Toto zesouladění zajistí, že budeme k cíli sami navedeni. Někdo průběžně na této cestě zažívá nějaké speciální mystické zážitky, jiný nikoliv. Blízkost Boží, lépe řešeno vnímavost Boží existence, se od určitého stupně duchovního vývoje zesiluje sama. Já tomu mystika neříkám.
    Co vnímám jako největší problém je to, že lidé Boží vůli (co je od člověka očekáváno, chtěno, požadováno) neznají a ani se po ní neptají, protože se domnívají, že vlastně ani není možné něco proti vůli Boží činit. Já to tak ale nevnímám. Sice je možné volit proti vůli Boží, ale nepříjemné výsledky se brzy dostaví.

    Co mě ale zajímá, jak byste neznalému stručně, jasně, výstižně – JEDNOU VĚTOU – vysvětlil pojem mystika? Mně se to nezdá jako podivná otázka, protože pokud tuto otázku položíte různým lidem, tak zjistíte, že získáte velmi rozdílné odpovědi.

    1. Toto byla odpověď na příspěvek pana Žáčka z 12:57 hod.

  10. Pane Tadeáši V., jste tu evidentně pod tímto jménem nový diskutující. Proto Vás ještě jednou srdečně zdravím. Dovolíte jeden můj zdvořilý dotaz?
    Četl jste všechny mé předchozí příspěvky k mystice počínaje od 8.2.2014, „Mystika-trocha teorie a praxe“?

    Ale to vysvětlení jednou větou pro Vás udělám, proč ne.

    Pojem mystika – chápu ji jako přímou transcendentní zkušenost člověka / t.j. v přesahování smyslových i rozumových možností / ve sféře vědomí.

    Jestli je to řečeno jasně a výstižně, tak to záleží na určité úrovni toho neznalého.

    Na oplátku se optám i já Vás. Píšete:“Blízkost Boží, lépe řešeno vnímavost Boží existence, se od určitého stupně duchovního vývoje zesiluje sama. Já tomu mystika neříkám.“

    Moje otázka – jak tomu tedy říkáte – prosím také jednou větou.

    pěkný den.
    Venda

    1. Děkuji za Vaši ochotu. Do všech Vašich článků jsem nahlédl, ale nestudoval je nijak podrobně.
      Mám rád stručné jasné vydefinování pojmů, zdlouhavé popisy mě odrazují.

      Jsou lidé, kteří vnímají Boha skrze Jeho tvorbu naprosto přirozeně a nepodivují se tomu, neboť Ho považují za hybatele všeho. Někteří mystiku považují za nepřirozeno, nevysvětlitelno.
      Průběžné specifické transcendentální prožitky na duchovní cestě podle mě nejsou nezbytností.
      Moje stručná odpověď na Vaši otázku: Přirozené nezkalené lidské vnímání.

      1. Včera v podvečer jste zareagoval na mou stručnou definici, a to takto :
        „Průběžné specifické transcendentální prožitky na duchovní cestě podle mě nejsou nezbytností. “

        Pane Tadeáši V., překvapil jste mne. trošku jste si to upravil – mystiku jsem objasnil : „Pojem mystika – chápu ji jako přímou transcendentní zkušenost člověka / t.j. v přesahování smyslových i rozumových možností / ve sféře vědomí.“

        Především, nepoužil jsem slova – průběžné ( to by až tak nevadilo-viz.dále )- specifické – prožitky.
        Použil jsem slova – přímá – transcendentní – zkušenost.

        V mystice jde o to, poznat tuto transcendentní zkušenost ne jednou,jako nějaký dílčí cíl mé snahy, ale naopak již neustále dokázat na ni svoji vůlí přicházet v reálném čase žití jedince. Být na „CESTĚ“ neznamená mít jedinkráte specifický prožitek. Být na cestě znamená být veden vnitřně Mistrem, po mnohem rozsáhlejších regionech duchovního světa, od těch nejnižších, a to již za života a dostávat se tak přes tyto nabývané zkušenosti ve sféře vědomí /postupně/ k Nejvyššímu. Když však fyzické tělo tohoto člověka žije, uskutečňuje se vždy návrat zpět. Fyzickou smrtí končí cesta navracení se do hmotného života a setkávání s Mistrem /průvodcem, učitele…./ se stává novou realitou ve zcela jiných podmínkách.

        Vaši odpověď na moji otázku – „Přirozené nezkalené lidské vnímání.“ Doplňte mi prosím jen, když jde o přirozené nezkalené lidské vnímání – myslíte tím vnímání smysly, kterými jsme vybaveni pro život v hmotném těle? Čich, hmat, sluch, zrak, chuť. Tedy “Blízkost Boží, lépe řešeno vnímavost Boží existence“ poznáváme těmito smysly?

        Děkuji a pěkný den.
        Venda

  11. „Unce praxe je lepší než tuny teorie“
    Nepitvejme zřejmé.

  12. Pane Žáčku, to že jsem napsal, že průběžné (tedy jak nyní píšete opakované, neustálé, a tedy ani ojedinělé) specifické transcendentální prožitky na duchovní cestě podle mě nejsou nezbytností na této cestě, je můj názor a nikterak to nemodifikuje ten Váš, ten jsem vůbec necitoval. Tedy nic Vašeho jsem neupravil, ale napsal svůj názor. Prostě já se domnívám, že mystika tak jak jste ji vydefinoval a popsal není nezbytná pro naplnění duchovní cesty. Tím Vám neberu opačný názor. Mystik bude zřejmě vždy tvrdit, jak je mystická cesta klíčová.

    Přirozené nezkalené lidské vnímání – prožívání, cítění. To je hlavní možnost poznávání Boha, ale Jeho tvorbu smysly, které zmiňujete, a na které se mě dotazujete, lze pozorovat také, klíčové je podle mě ale cítění.

    1. Pane Tadeáši V., díky za tři objasnění, která jste mi postupně podal.
      Můj dotaz byl jednoduchý, ptal jsem se na přirozené nezkalené lidské vnímání a to, jakou roli v nich hrají naše přirozené lidské smysly, které umí pouze a jen zprostředkovat svět kolem nás, i když, nutno ještě navíc zdůraznit, že ve velmi omezeném dosahu. V tom si možná i rozumíme.

      Bůh je ve všem, my jsme V Bohu, Bůh je samotným Stvořením, prostupuje všemi jeho úrovněmi, vše co existuje stvořil a mimo něj neexistuje nic. Dalo by se to takto říci?

      A tak se jen obávám, že v té nejnižší úrovni, hmotné, která je zřejmě pravým opakem té nejvyšší úrovně, ryze duchovní a nehmotné, nemůže člověk Boha v jeho pravé podobě ani prožívat a ani cítit. Samozřejmě, že může mít jakékoliv „běžné cítění“ / sám jste to dal do uvozovek/, může si Ho nějak ztvárňovat v nějakých projevech, které mu přisuzuje, snít o Něm, představovat si, že Ho prožívá, že ho cítí. Vše kolem nás, fauna, flóra, mikrosvět a dokonce i makrosvět našeho hmotného stvoření, to vše je následek Jeho nekonečné tvořivé Síly, Energie a Tvůrčího záměru. Proto se i domnívám, že pokud se nedostane člověk do svého nitra, do úrovně mimo tento temný svět hmoty, tedy pokud hledá Boha tady, v této úrovni, nikdy neuspěje. Nabízí se taková obecná otázka, co Ho tedy cítí, co ho prožívá? Jakou roli v tom hraje mysl a pokud ano, není náhodou ona tím, co nás může splést – je lidská mysl omylná – neomylná.

      Napsal jste :
      „Prostě já se domnívám, že mystika tak jak jste ji vydefinoval a popsal není nezbytná pro naplnění duchovní cesty.“ Zajímá mne, bez ohledu na první část věty Vámi použitý termín – „naplnění duchovní cesty“. Můžete mi prosím objasnit, co to z Vašeho pohledu znamená, v čem naplnění spočívá a možná i uvést, jestli ve známé historii lidstva, jestli i v současné době k tomu naplnění došlo a dochází, jak k němu dochází, u koho k němu dochází, co pro to musí člověk udělat a jestli se to naplnění řídí nějakými vnějšími podmínkami člověka, který se o takto pojaté naplnění uchází? Na vnitřní se neptám, ty přisuzuji spíše té mystické cestě.

      Ptám se i proto, že mystická cesta naprosto přesně kvalifikuje požadavky na např.vstoupení do svého nitra, co je k tomu potřeba, za jakých podmínek a okolností k tomu dochází, v čem spočívá mystická praxe, jaký musí být člověk, který na tuto cestu vstupuje.

      Vy to možná ještě nevíte, ale často se mým nastolováním mnoha otázek pokouším dostat k jádru objasnění postojů či pojmů v daném tématu a spoludiskutujícího tak možná i přivést k objasnění odpovědi, kterou třeba dosud nikdy ještě nerozmýšlel a např.případnou definici prostě jen přijal.

      Přeji pěkný večer a dobrou noc. a předem děkuji za případné odpovědi.

      Venda

      1. Víte, pane Vendo, ona je duchovní práce taková tichá niterná práce, „tiché“ prociťování, napojování. Já si nemyslím, že k cíli (trvalé žití našeho ducha v Ráji) vede přílišné diskutování. Vaše mnohost dílčích otázek mne docela překvapuje a také si myslím, že není nijak zvlášť důležité, co vnímá druhý, ale co vnímáte Vy sám. Některé mé prožitky (byť je nepovažuji za transcendentální) jsou velmi silné a v podstatě nesdělitelné. Člověk není jen to tělo, které je vidět, ale má duchovní jádro, které umožňuje duchovní prožívání. Ale to Vy jistě víte, tak nevím, proč se ptáte. Já zde na tomto fóru nehledám objasnění odpovědí na nějaké otázky, prostě mi padl zrak na rozsáhlost rozboru pojmu mystika a za sebe jsem na to reagoval jak mně je vlastní. Co jsem chtěl napsat, to jsem napsal. Každý se musí řídit tím, co sám cítí a nesnažit se to „přeroubovávat“ podle druhého, který to cítí třeba úplně jinak.
        Prostě já to vnímám tak, že člověk, tedy duch, vnímá duchovně, i když je momentálně vázán na fyzické tělo, pokud není vlivem přehlušení hmotou „spící“, a „spícím“ tedy ani ve fyzickém těle být nemusí a ani nemá.

        Ještě Vám odpovím, že vzhledem k tomu, že nepovažuji člověka za božského, ale Boha samotného (ne jeho tvorbu a člověk je tvorbou Boha) vnímám vysoko nad člověkem, tak samozřejmě vyciťování Boha u člověka se může dít v intenzitě a druhu pro jeho duchovní druh vlastní. (že bude např. archanděl vnímat Boha celistvěji než člověk, o tom snad nebude pochyb).
        Přeji Vám inspirativní duchovní prožívání.

      2. Omlouvám se, že jsem Vám položil otázky v souvislosti s vámi použitým sdělením: „naplnění duchovní cesty“.
        Protože jsem na cestě již několik roků a o správnosti a jedinečnosti principů a atributů mystiků jsem přesvědčen, zajímalo mne, co je nezbytné pro naplnění duchovní cesty.

        Ale máte pravdu. Je to práce v tichosti a zklidnění. Mnohost otázek může být i na závadu.

        Pěkný den
        Venda

      3. Omlouvám se, že jsem Vám položil otázky v souvislosti s vámi použitým sdělením: „naplnění duchovní cesty“.
        Protože jsem na cestě již několik roků a o správnosti a jedinečnosti principů a atributů mystiků jsem přesvědčen, zajímalo mne, co je nezbytné pro naplnění duchovní cesty bez mystiky.

        Ale máte pravdu. Je to práce v tichosti a zklidnění. Mnohost otázek může být i na závadu.

        Pěkný den
        Venda

        1. Co je nezbytné pro naplnění cesty? Trvalé směřování k dobru (zesoulaďování se s fungováním Božích zákonů a principů, nikdy nic nevolit proti nim), tedy hlídání si všech svých myšlenek, slov, cítění, konání, aby se tvořilo jen další dobro a nepodporovalo zlo. Cesta vedoucí k naplnění je pak automaticky připravována, stačí po ní jen kráčet. Předtím je ovšem nezbytné očistit se od všech dosavadních prohřešků – ale v případě dobré vůle a pokory i to bude jako možnost člověku dáno. Stačí se řídit Boží vůlí, jejíž naplňování právě zajišťují Boží zákonitosti a principy. Proto je nezbytné je znát.

  13. Ještě bych svůj názor upřesnil, abyste se mě stále nemusel tázat na nějaké doplnění. Vnímat Boha, citem ho prožívat, je důležité pro každého člověka, ale nemusí jít o transcendentální zážitek, který zas tak velké množství lidí nemá.

    1. Ještě mě napadá jedno. Vy možná pojímáte i ono mnou popsané cítění jako transcendentní, tedy mimosmyslový zážitek. Tedy musím vyjasnit, že já za klasický trancendentní zážitek považuji výjimečné stavy vytržení – tak si představuji např. zážitek Saula, Pavla na cestě do Damašku. „Běžné cítění“, jak o něm píšu já, není myšleno jako stav vytržení z běžného denního vědomí.

  14. Ještě jeden příspěvek ke svobodné volbě.
    Je zcela jednoznačné, že jsme se inkarnovali do negativního stavu (dobrovolně), který zcela evidentně ovládá a řídí stavy a procesy na naší planetě.
    Situace bývala zlá, nyní je horší a bude nejhorší. Každý, kdo nemá nasazené růžové brýle to musí jasně vidět (někteří lidé, kterých se to osobně zatím netýká to nevidí-nechápu to). Přes všechny esoterické informace o vzestupech, bezpodmínečné lásce a jiných nesmyslech, realita se neúprosně zhoršuje velice rychlým tempem. Je to tím, že se odhaluje pravá přirozenost negativního stavu, neboli jak to vypadá, když životu vládne zlo a nepravda, místo pravé lásky a dobra, moudrosti a pravdy, kteréžto atributy vyvěrají pouze z pravého Boha,jehož/jejíž jméno je Pán Ježíš Kristus.

    Situace není růžová, na závěr pár pozitivních informací:

    Nejvyšší učinil slib všem v Jeho/Jejím Stvoření a obzvláště všem těm, kdo se dobrovolně zúčastnili v negativním stavu, že

    (1)
    za prvé: negativní stav nebude trvat nad jeden cyklus času;

    (2)
    za druhé: časový cyklus, v němž bude negativní stav aktivován, bude značně zkrácen;

    (3)
    za třetí: všem účastníkům v negativním stavu budou neustále dány příležitosti se z něho dostat;

    (4)
    za čtvrté: Sám/Sama Nejvyšší se bude inkarnovat do negativního stavu;

    (5)
    za páté: negativnímu stavu nebude nikdy dovoleno se opět aktivovat;

    (6)
    za šesté: Všechny zkušenosti negativního stavu od počátku jeho aktivace až po samý konec jeho jsoucna a Bytí budou natrvalo zaznamenány a umístěny do univerzality povšechnosti a budou k dispozici každému kdykoli od věčnosti do věčnosti pro poučení a prožití bez nutnosti jejich aktivace někdy a někde jinde;

    (7)
    a za sedmé: Všichni ti, kdo si nezvolí konvertovat do pozitivního stavu na konci jsoucna a Bytí stavu negativního, se obrátí v nicotu poté, co se jim odejme jejich jedinečný zdroj života a navrátí se jeho oprávněnému Vlastníkovi, kde se očistí, vyčistí, nově uspořádá, přestaví, úplně zreformuje, obnoví a opětovně se uvolní do nového přijímače v pozitivním stavu.

    1. Situace bývala zlá, nyní je horší a bude nejhorší.
      Tohle je málo srozumitelné. Právě zlým nahlížením světa stěží prospíváme jeho zlepšení. Jistěže optimismus zatím nemůže být velký, ale
      ~ za 2. světové války to bylo horší než dnes
      ~ za 1. světové války to bylo horší než dnes
      ~ za studené války v 50. letech, kdy se stavěly protiatomové kryty to bylo horší než dnes
      ~ v 19. století, kdy lidé trpěli tím a tím, děti umírali na záškrt, dospělí mladí na TBC, fyzické tresty v armádě, —

      1. Jde spíš o gradaci ve smyslu třídění na „berany a kozly“.

      2. Re: Právě zlým nahlížením světa stěží prospíváme jeho zlepšení.

        Vidím, co vidím a tím, že si budu něco nalhávat běh světa asi nezměním.
        Na osobní úrovni se snažím být pozitivní, to však neznamená, že si neuvědomuji celkový
        vývoj našeho světa.
        A k válkám:
        Nikdo neví, kdy přijde vrchol vlny. Podle mě se vlna zatím zvětšuje a když se podíváte do historie, vlny jsou čím dál větší.
        Uznávám, že v minulosti byla situace v některých směrech horší, bráno však z našeho
        pohledu vysoké informovanosti. Osobně si myslím, že život byl tehdy klidnější. A když
        víte, co za tím vším je, tak vás to nechává tak nějak klidným.
        Nějak bylo a nějak bude.

    2. Pane Karle,

      osobně mám radost z každého, kdo jako individuální jednotka kráčí k Ježíši Kristu – tedy i z Vás.
      Chci ale dodat něco důležitého.
      Princip života je v podstatě velmi jednoduchý: akce a reakce. Má dáti – dal.
      A do toho patří i: co se tady naučíš, tím „tam“ budeš.
      Nejmocnější slovo v tomto procesu má víra. Jestli si někdo myslí, že dokáže víru ze dne na den změnit, žije v hlubokém omylu.
      Kdo například věří tomu, že Bůh neexistuje, ten v jeho existenci neuvěří ani v případě, že by ho Bůh přímo chytil za ruku (považoval by to za mámení smyslů).
      Proto platí, že Bůh je každému tím, čím každý chce, aby mu byl.
      Pro ateisty neexistuje, pro ovečky různých církví je tím, co jim řeknou „pastýři“ a pro svobodnou duši je právě tou představou, k jaké dospěla.

      Konkrétně to třeba znamená, že pro Vás je Ježíš Kristus Pánem – protože tak jste se to naučil a tak tomu věříte.
      Pro mne je Ježíš Kristus nejmilejším bratrem a přítelem – protože tak jsem se to naučil a tak tomu věřím.
      A funguje to.

      1. Pane Jíří,
        jsem rád, že nám to oběma funguje. Tak to má být, byť prodléváme v těch největších
        sračkách.

      2. Pane JM, skvěle jste to vystihnul. K tomu konstatování „Nejmocnější slovo v tomto procesu má víra.“ bych nesměle podotknul, že někdy jde také přímo o VĚDĚNÍ. Když se C. G. Junga ptali, zda věří v Boha, tak jim odpověděl „… já v Boha nevěřím, já vím, že existuje“. Nemůžu si pomoci, ale i já jsem dospěl k tomu, co říká Jung.

        1. Pane udo,

          děkuji za doplnění.
          Posunul jste to o stupeň výš a je to přesně tak.
          Boží vůle je realita a poznání reality je vědění (víra v tom hraje úlohu zprostředkovatele).

          Potěšil jste mě, mějte se pěkně

  15. Žalm 82:
    6 : Ano, řekl jsem: Vy jste bohové,
    všichni jste Nejvyššího synové.
    7 : Jakožto lidé ale zemřete,
    tak jako každý vůdce padnete!“

    Co ty starozákonní verše říkají? Podstatou člověka je oživující Boží esence, jinými slovy duše člověka, kapka, která se chce – má vrátit – do Oceánu Boha – Otce, ze kterého vzešla a splynout s Ním. Tělo, pomíjivá hliněná nádoba, to neznamená nic. „Jen“ v ní však může člověk duši pomoci k tomu, aby unikla z tohoto svého vězení.

    Zemřít tak, aby se duše stala opět částí Boha, to je, oč tu kráčí, ale není to zcela jednoduché. Člověk tu, a nemusí to být žádný mocný vůdce, podléhá svodům svého světa, kde působí. Vášním mysli, egu…., a má k tomu navíc tzv.svobodnou vůli.

    A tady jde již o čistou mystiku, která říká; zemřete tak, abyste se nemuseli již znovu a znovu vracet do koloběhu stvoření. K tomu jsou již desítky záznamů v mystickém evangeliu Jana, kde Ježíš vše vysvětluje a učí své učedníky!

    Mystika, její pochopení, je zkrátka naděje. A praxe. Najít „to“ v knihách má člověka v tomto konání podpořit. Narodit se znovu, v tomto životě svého fyzického těla, nepromarnit život v radovánkách smyslů, ale dojít k poznání, do nového duchovního zrození. Sundat klapky z očí, otevřít vnitřní zrak a sluch…..a s pomocí Mistra jít Cestou návratu.

    Pěkný večer.
    Venda

    1. To je hrůza co jste z toho vydedukoval. 6 : Ano, řekl jsem: Vy jste bohové. Tím JHVH myslí opravdové bohy s malým b, ne lidi. Sumerové jim říkali Anunnaki, ti kteří přicházejí z nebe na Zemi. Proto je v bibli par nesrovnalostí, kde se píše o bozích a i vlastně egyptská a řecká mytologie to potvrzuje.

      1. Matrixi, vždyť to píšu. Máme v sobě tu Jeho podstatu, sice jen nepatrnou esenci, ale je to potenciál. Stát se opět – po mnohém „cestování“ po světě hmoty, po naplnění svého vývoje až právě k poznání a obrácení pozornosti a vědomí – tím, čím jsme byli a z čeho jsme vzešli. Ještě jednou. Ne však jako hmotné fyzické tělo, to není potenciál, to je jen nástroj, zrovna tak jako mysl a smysly, astrální a kauzální tělo – to musí být člověkem ovládnuto a překonáno tak, aby se duše osvobodila. Bůh je, je to tady jeho svrchované bytí, On tím, že existuje dává současně život všemu, On je celým tím Stvořením všech úrovní, a ony jsou v něm.

        Jestli myslíte mýty o Anu, o nějakých pokusech s DNA, s úpravou „zdejších“ lidí pro těžbu zlata, tak se Vás rovnou zeptám. Kdo stvořil Anunnaki?

        Pro pana Muladiho.
        Evidentně nemám potuchu, jak se Bůh nadřel.
        Jeho dílo ve světě hmoty tu není na věky a podléhá přeměně i zániku.
        Duše je věčná.
        Uvedený žalm to říká jednoznačně.
        Bůh má vztah s veškerým životem. Vždyť ho stvořil a je v něm, v každé jeho formě, mikro a i makro světa obsažen. Není nic než Bůh.
        A duše, ta do lidského těla dočasně odloučená / a nejen do lidského / je opravdu nesmrtelná. Proč duše nazývat „bohové“. Duše je sama Bohem a znovu se to naplní, až se k Němu navrátí a splyne s ním v Jedno.

        Pěknou neděli, pánové.

        Venda

        1. Pane Vendo,

          sám sobě odporujete a mícháte to vše v jednom guláši.
          Na jednu stranu tvrdíte: Uvedený žalm to říká jednoznačně.
          A vzápětí říkáte: Proč duše nazývat „bohové“
          Proč? Vždyť onen žalm přímo říká: Jste bohové (a synové Nejvyššího)…
          A jako bohové a synové jsme od Boha odděleni a nesplyneme s ním v jedno, protože v Jeho zájmu není pozřít své děti.

          Ovšem v samotném důsledku to zde neuvádím proto, že bych Vám chtěl brát Vaši víru, nýbrž proto, ať se jiní mají před Vaší vírou, prosáklou hinduismem, na pozoru.

          Do toho guláše jste však kromě hinduismu přihodil i Janovo evangelium
          a tady s tím, co říkáte a konáte v rámci přikázání Ježíše Krista: miluj bližního svého jako sebe sama – s tím naprosto souhlasím.

    2. Pane Vendo,

      údajně jedna z nejhorších čínských kleteb zní: ať se ti splní všechna tvoje přání.
      Vůbec to neříkám proto, že bych Vás chtěl touto kletbou postihnout, nýbrž proto, ať se máte na pozoru před tím, co opravdu chcete.
      Vy evidentně nemáte ani potuchy o tom, jak se Bůh nadřel, než z Jednoty vytvořil jednotky. A proč by měl tak pracné dílo rušit? Co by z toho měl?
      Nekonečno, které má Bůh Otec k dispozici se přece nijak nezmění, ať do něho vloží cokoli.
      Ale mít s někým „jiným“ vztah – to je, oč tu běží.
      Andělé k Němu mají něco jako povinnou lásku a respekt – ti by spíš omdleli, než by Boha objali a laškovali s ním…
      To mohou jenom Jeho děti.

      A jak říká Matrix, je hrůza, co jste z toho textu vydedukoval.
      V Bibli Kralické, která je přeložena přesněji, se píše:
      Řeklť jsem já byl: Bohové jste, a synové Nejvyššího vy všickni;
      A však jako i jiní lidé zemřete, a jako jeden z knížat padnete.

      Jinými slovy: Jako bohové jste nesmrtelní, ale jako lidé v sobě máte něco z „jednoho knížete“ a to musí zemřít.
      To něco je ego, které (jak už jsem psal v „Průvodci“) se musí po „odstřižení od Boha“ převrátit v pokoru.

      Pane Vendo, kdo hledá Mistra, místo toho, aby miloval Boha, může možná rozumět Mistrovi, ale nemůže rozumět Bohu (ani v Bibli).

      1. Pane Jiří,

        vaše ego se zřejmě ještě v pokoru nepřevrátilo, jak je vidět z vašich příspěvku – já a moje pravda, můj kamarád a bratr Ježíš atd.
        A že se Bůh s něčím někdy nadřel ? Tak to určitě nebyl Bůh ale nějaký výplod Vaší neovládnuté mysli

        1. Pane Jaromíre,

          proč Vám vadí můj vztah s Bohem?
          Když ho na stejné úrovni nemáte, je jen logické, že mluvíte jako slepý o barvách.

          Proč kritizujete mě za to, že Ježíš Kristus je mým nejmilejším bratrem a přítelem – místo toho, abyste se snažil o totéž?

          Až prozřete, budete toho o Bohu vědět mnohem víc a taky budete mluvit jinak.
          (A já tady neříkám nic proto, abych se chlubil, ale proto, abych pomohl otevřít oči i takovým, jako jste vy – třebaže s rizikem, že ne vždy se to povede.)

        2. Možná těm, kteří zde diskutují, pomůže toto:

          Mé poselství bylo, že Kristovská energie je přítomna ve všech lidských bytostech jako semínko. Když ke mně budete vzhlížet jako k nějaké autoritě, toto poselství jste nepochopili.
          Přál jsem si a stále si přeji vyzvat vás, abyste věřili sami sobě a našli pravdu uvnitř svých srdcí a nevěřili na žádnou autoritu mimo vás.

          Oficiální Křesťanské vyznání mě, paradoxně, umístilo mimo vaši realitu jako autoritu hodnou uctívání a poslouchání. Tohle je skutečně opak toho, co jsem zamýšlel. Zamýšlel jsem vám ukázat, že vy sami můžete být žijícím Kristem.

          Nyní vás žádám, abyste poznali Krista uvnitř sebe a vrátili mi mé lidství.
          Jsem Jeshua, člověk z masa a krve a pro všechny z vás skutečný přítel a bratr.

          Více: http://www.jeshua.cz

        3. Pane Jiří,
          asi neumíte číst, nikde jsem nenapsal, že mi vadí Váš vztah s Bohem. Jen jsem napsal, že nemáte ovládnuté Vaše falešné ego, což je vidět z Vašich reakcí, když někdo napíše něco co se Vás dotkne. Někde jsem četl definici osvíceného člověka, který poznal Boha :
          Je pokornější než tráva, tolerantnější než strom, neočekává od nikoho úctu a je připraven úctu každému prokázat. Je to Váš případ ?

        4. Pane Jaromíre,

          víte o tom, že Ježíš Kristus vypráskal kupčíky z chrámu?
          A co myslíte, vztahovala se na něho Vaše definice člověka, který poznal Boha?

          ad: nemáte ovládnuté Vaše falešné ego…

          Podívejte se na vše, co jsem napsal – adresoval jsem snad někdy někomu takovou urážku, jako nyní Vy? (A s tím chcete kázat o pokoře?)

          ad: což je vidět z Vašich reakcí, když někdo napíše něco co se Vás dotkne…

          Pane Jaromíre, cokoli tady píšu, nikdy nepíšu kvůli sobě, ale kvůli druhým – ať opravdu poznají sami sebe.

          Totiž, až budete v kontaktu s Bohem, dotkne se Vás jedině to, když někdo ponižuje, nebo hanobí Vaši Lásku – tedy Boha. Ale i s tím s v pohodě srovnáte, protože vztah s Ním je nade všechna „vítězství“ v diskusích.

          A jestli chcete se mnou diskutovat dál, mozek už jste si vůči mně vyzkoušel – začněte nyní zkoušet Vaše srdce.

        5. Pane Jiří,

          zase mi podsouváte něco, co jsem nenapsal. Ukažte mi, kde hanobím Vaší lásku k Bohu ? Jen jsem psal o pokoře, kterou se vyznačují seberealizovaní lidé. A že bych já byl seberealizovaný jsem také nikde nepsal, proto mi pokora schází a zatím používám mozek pro diskuzi s Vámi. To Vy se zde chlubíte Vaší láskou k Ježíši, fajn, nikdo Vám jí nebere. Jestli jsem Vás urazil, tak to se omlouvám ale nejsem si toho vědom.
          A že Ježíš Kristus vyhnal kupčíky z chrámu ještě neznamená, že nebyl pokorný, zde se jednalo o znečištění chrámu Boha, jeho otce a to samozřejmě nemohl tolerovat. Vůči své osobě však toleroval veškeré ponižování, mučení a nakonec i ukřižování a ještě se modlil k Bohu : „Otče odpusť jim, neboť nevědí co činí „! To je pokora, to je odevzdání se vůle Boha.

        6. Pane Jaromíre,

          začínáte se utápět v banalitách a velké věci Vám unikají.

          ad: Ukažte mi, kde hanobím Vaší lásku k Bohu ?

          Ukažte mi, kde jsem napsal, že Vy hanobíte moji lásku k Bohu?

          ad: To Vy se zde chlubíte Vaší láskou k Ježíši, fajn, nikdo Vám jí nebere.

          Ukažte mi, kde se chlubím láskou k Ježíši?
          (Když už o ní píšu, tak jen proto, že je to cesta pro všechny – a to už je něco, co by Vám unikat nemělo.)

          ad: Jestli jsem Vás urazil, tak to se omlouvám ale nejsem si toho vědom.

          Neurazil jste mne, přestože Váš citát „nemáte ovládnuté Vaše falešné ego“ je urážkou.
          Znám dobře takové reakce a vím, že vyplývají z duchovní dezorientace lidí.
          Pro nápravu byste měl naprosto přirozeně přijmout fakt, že žádné ego člověka není falešné, každé je opravdové. A to už je docela velká věc, která by Vám neměla unikat, protože teprve s tímto přístupem budete na úplném začátku cesty k pokoře. (Poněkud paradoxně tady jde více o Boha, než o lidi.)

          ad: A že Ježíš Kristus vyhnal kupčíky z chrámu ještě neznamená, že nebyl pokorný…

          Přesně v tomto smyslu jsem to napsal, protože já se snažím chovat stejně. Každého člověka považuji za bratra v Kristu a když už „práskám“, tak pouze myšlenky nebo skutky, které si to zaslouží, nikoli osobnost samotného člověka – což je další velká věc, která Vám uniká a kterou byste měl praktikovat.

        7. Pane Jiří,

          falešné ego je když se živá bytost ztotožní se svým tělem a říká já, moje ruka, moje tělo, moje rodina, můj stát atd. Přitom živá bytost – duše nemá s touto hmotou nic společného ale je pokryta hmotou a zcela ovlivněna. Nevím, proč považujete za urážku to , že nemáte svoje falešné ego ovládnuté, je to vidět z toho, jak hned vyskočíte, snažíte se přesvědčovat, že Vy jste dokonalý, Vy kamarádíte s Ježíšem, Vy vše chápete nejlépe, Vy jste prostě nejlepší. Každého člověka považujete za bratra v Kristu jen do té doby, než se Vás něčím dotkne. Nemá cenu s Vámi dál diskutovat, nikomu to nic nepřinese.

        8. Pane Jaromíre,

          jestli jste přesvědčen o tom, že máte falešné ego, já Vám to brát nebudu, ale o jiných lidech to neříkejte, protože nemáte pravdu.
          Duše každého člověka je mimo jiné složena z ega a z vyššího Já (a to navždy). Právě ego dělá z každého člověka svébytnou jednotku – jinak bychom byli všichni stejní.
          A že Vám to není jasné, to na věci nic nemění.

          Ostatně, co si myslíte, že z Vás mluví, když se teď tak pěkně vybarvujete „na můj účet“?
          (Ve skutečnosti však ten účet zaplatíte Vy – a že o tom nyní nevíte, to opět na věci nic nemění.)

        9. Pane Jaromíre a pane Jiří, dovolím si jemně vstoupit.

          Jednou tu, ještě před smazáním všech diskuzních příspěvků, diskutovala jedna paní a předmětem diskuze bylo vědomí. Napsala kolegovi, že :

          Není. Není, protože není žádné „moje“ a „kosmické“ vědomí. Je jen VĚDOMÍ. Nic nesčítáme.
          Vědomí je vědomí.

          A odpověď od Slováka byla stručná a brilantní.

          Samozrejme že nie je moje, pretože Ho nevlastníme, je naša Podstata. Že je moje si myslíme z hľadiska ega ,čiže je to ilúzia ega. Z hľadiska Vedomia sme Jednota.

          ——–
          Pane Muladi, napsal jste :
          „Duše každého člověka je mimo jiné složena z ega a z vyššího Já (a to navždy).“

          A to je právě ta iluze Vašeho ega. Všichni jsme Jednotou, jen si to nechceme přiznat.

          Duše člověka je čistá, bez jakýchkoliv „příměsí“, ať to nazvete ego či vyšší Já. Duše se tu však projevuje přes své obaly, když tím konečným je fyzická hmota, byť krásně organizována do lidské bytosti. Ego je součástí mysli. Mysl tvoří první ochranný obal a současně je to hlavní nástroj pro konání. Pak jsou další, kauzální /mentální tělo / a astrální se svými specifickými úkoly a vlastnostmi..

          Vaše tvrzení, že duše je z něčeho složena je čirý nesmysl. Pochopil jste Boha, říkáte Mu tati, tak se Ho na to zeptejte.

          Pěkný den oběma pánům a díky za vaše vstupy.

          Venda

        10. Pane Vendo,

          i Vy si uvědomujete: já jsem Já.
          To „já jsem“ je ego a kdybyste měl pouze toto, tak máte duši zvířete. Jenže máte v duši i to druhé Já (vyšší), jež je právě součást Jednoty, o níž mluvíte. Je to Já od Ducha Svatého, které je samozřejmě ve všech lidech stejné – ale ego máme každý jiné, a proto jsme každý jiný.

          Důkaz toho, že říkám pravdu, je naprosto jednoduchý: kdyby v sobě člověk neměl ego, nikdy by se nemohl chovat zvířecky a kdyby v sobě neměl vyšší Já, nikdy by se nemohl chovat nezištně. Navíc by se ani jako „já“ nemohl poznat, protože poznávat lze jedině porovnáváním – v tomto případě dvou různých „já“. (Představte si v celém vesmíru teplotu jedině 37 stupňů: jak byste poznal, co je teplota?)

          Vy se chcete podle hinduistické nauky rozplynout v Bohu a já Vám v tom nehodlám bránit. Jenže Bůh by musel být krutý blázen, aby chtěl požírat vlastní děti a i kdyby to udělal, vůbec nic by z toho neměl.
          Vztah s Jeho dětmi je pro Něho tím nejdůležitějším důvodem celé tvorby.
          Ostatně – je to snad u lidí jiné? A nejsme snad stvořeni k Jeho obrazu?

          (Buďte si jist, že takové informace nemám ze svého ega, protože to by je měl kde kdo. Bohu žel, ne každý má přes Já od Ducha Svatého kontakt s Otcem. Jednoduše proto, že když mluví ego, vyšší Já mlčí.)

        11. Pane Jiří,
          musím Vám odpovědět pod Vaším příspěvkem, který má opět tlačítko „odpovědět“.

          Kopíruji pro přehlednost část /důležitou/ z Vašeho příspěvku pro mne:
          „To „já jsem“ je ego a kdybyste měl pouze toto, tak máte duši zvířete. Jenže máte v duši i to druhé Já (vyšší), jež je právě součást Jednoty, o níž mluvíte. Je to Já od Ducha Svatého, které je samozřejmě ve všech lidech stejné – ale ego máme každý jiné, a proto jsme každý jiný. Důkaz toho, že říkám pravdu, je naprosto jednoduchý: kdyby v sobě člověk neměl ego, nikdy by se nemohl chovat zvířecky a kdyby v sobě neměl vyšší Já, nikdy by se nemohl chovat nezištně. “

          Mimochodem – napsal jste tato čtyři souvětí a ve třech z nich jste použil slovo „KDYBY“.

          Takhle ale nelze uvažovat a vést solidní diskuzi. ….kdyby člověk neměl ego, nikdy by se nemohl chovat zvířecky? To je obrovský nesmysl – člověk bez ega není především člověkem, nejde pak tudíž ani o jeho chování. Je tu totiž nějaká danost, do které jsme se Vy i já zrodili jako lidé a žádné kdyby neplatí.

          Duše oživuje všechny formy živých bytostí na naší planetě. Ego je součástí lidské mysli. Nebavíme se o slonech či veverkách, ty nechme v přírodě, jsou to živočichové a oproti člověku nemají aktivováno něco důležitého, a právě proto jsou /ještě/ v říši zvířat.

          Člověk má ego jako součást mysli, to zdůrazňuji. Duše je jen jedna a svým vědomím se „rozprostírá“ do celého těla člověka a spolu s myslí a smysly je tak i vně člověka. Ego je především výkonná složka mysli a jejím prostřednictvím máme schopnost uvědomovat si sebe sama a odlišit se tak od okolí. Ego vykonává příkazy naší mysli – intelektu / buddhi /, které se zájmů našeho projeveného já týkají. Tato část mysli je pro lidi nepostradatelná; udržuje v jedinci pud sebezáchovy a vytváří síť jeho náležitých vztahů k okolí. Zdánlivě odbočím – co je to potom egoismus? Zbytnělé ego, které sebe sama identifikuje jako vyjímečného konatele, hybatele, s projevy sobeckosti a samolibosti. Ale hlavně, neví nic o dominantní duši a jako výkonná část mysli se cítí jako „pán“ svého těla, intelektu, přání, tužeb a někdy dokonce i částí světa, kde ve vztazích působí.

          Mohl bych nanést téma s otázkou, co je vlastně člověk, a to z pohledu zcela nové psychologie Mistrů? Ale tam bych konkrétně u Vás velmi narazil, protože bych se dostal do učení o duši, komplexního a cizáckého, které Vy navíc evidentně neznáte. Člověk není jen maso, svaly, krev, voda, kosti, tkáně. Má i různá těla s jejich specifickými funkcemi, které např.jen něco zprostředkovávají. Komu? Duši! Ta je tím hlavním v nás, principem od samotného Boha, kolem ní se „všechno točí“.

          V době Ježíše nešlo toto pojetí učení vysvětlovat, alespoň se nedostalo do záznamů evangelií. Jeho učedníci, rybáři, celníci, prostí lidé, potřebovali přivést k novým cestám, k cestě Lásky, konání dobra, křtem-zasvěcením a prací na sobě podle Jeho pokynů.

          Přesto však tu jeden náznak je. Znáte, jak Ježíš říká, nebudujte si své poklady tady na Zemi, kde je zničí rez, moli…., budujte si je v Nebi, kde rez a moli nepůsobí…… .

          Ta cesta budování první – poklady tady – to je cesta ega a všech zhoubných vášní mysli.
          Ta cesta pokladů v Nebi je cesta ovládnuté mysli, která slouží duši tak, že celou svojí silou dokonalého nástroje působí „směrem vzhůru“, kdy i ego vykonává jen to, co ovládnutá mysl vykonávat má. Sloužit vědomě duši.

          A ještě k té Jednotě. Často o ní píšeme, často ji tu mnozí uvádíme, a to jako Jednotu s Nejvyšším, byť toho času svojí duší /oživující princip/ od Něj odděleným. Je dobré si však především uvědomit to, co znamená i Ježíšovo „milujte bližního svého jako sebe sama“! To, že ta Jednota je tady prvotně na Zemi, že my, jako život jsme jednotní a žijeme v Jednotě. A tudíž, že i dávná učení, poznání Mistrů, dávných zřeců, proroků, avatarů, rišijů, sádhuhů, filosofů až vědců současnosti jsou součástí té Jednoty. I tím naplníme to Ježíšovo přikázáni milovat druhého……., a to je základ pro další díl cesty k Jednotě s Nejvyšším. Zařazuji tuto vsuvku k Jednotě proto, že nelze hledat Jednotu s Bohem a přitom být v rozporu již tady na Zemi, přímo s despektem potírat např.ta učení starých Mistrů, nehledat v nich zdroj poučení.

          Na závěr – diskuzi s kdyby nevedu.

          Pěkný den
          Venda

        12. Pane Vendo,

          navzdory veškerému „jiskření“ v diskusích se shodujeme v tom základním, a sice v přikázání Ježíše Krista: Miluj Boha nade všechno a bližního, jako sebe sama.
          (Samozřejmě nejen slovy, ale i skutky.)
          Všechno ostatní jsou detaily a „hyn sa hukáže“.

          K těm detailům však mám dvě otázky.

          1) Jakým systémem je podle Vaší nauky dáno, že stejný člověk se může zachovat zvířecky a o nějakou chvíli později nezištně?

          2) Jaký máte důkaz k tomu, že jak člověk, tak i Bůh chtějí, aby cílem bylo rozpuštění lidské duše v Bohu? (Co z toho oba mají?)

          Za odpovědi děkuji.

        13. Tentokráte odpovídám pod můj předchozí příspěvek pro Vás – ten má tlačítko odpovědět. Něco asi děláte špatně, že se tam to modré tlačítko neobjeví. Možná to dělá můj počítač, ale i tak to není podstatné.

          Díky za dvě otázky.
          Nejsem současný psycholog ani psychiatr. Ta Vaše první otázka je právě pro tyto profese, kteří by se ale věnovali konkrétnímu naznačenému projevu člověka – jednou jako zvíře, podruhé, po chvíli jako nezištný člověk.

          Ale podle nauky, ne však mé, ale podle učení Mistrů, mohu zkusit odpověď. Bohužel, nebude stručná, ale možná si ji přečtete až do konce. Ty dvě situace jsou o tom, že mysl, která „vede“ svého majitele, tělo, naplňuje i „rozmary“ tělesných smyslů. A jestliže je mysl v područí smyslů, říká se tomuto ovládání mysli degradujícími vášněmi. Jedna z nich /pátá/ je již dříve zmíněné zbytnělé ego.

          Definici čtyřech předchozích jsem překopíroval ze svého dřívějšího příspěvku o dobru a zlu :

          První vášní je chtíč, Kam /sanskrt/, který je normální funkcí. Pokud se však stane abnormálním, sráží nás doslova na zvířecí úroveň. (dlužno říci, že máme v podstatě v sobě více jak 95% zvířecího, živočišného dědictví). Chtíč přináší zakořeňování zvyků a vyžaduje uspokojování smyslů a jejich touhy nejen po sexu, jídle, pití, alkoholu, drogách, obžerství, ale i našich zlozvyků hrát různé hry, kde jde jen o to porazit protivníka – nic víc nám to nedá (karty, kulečník, výherní automat nikdy neporazíme). Jen k naší škodě utrácíme čas, který je naším jediným a skutečným vlastnictvím! U většiny lidí je chtíč jako vášeň dominující a znamená soulad s dnes populárním sloganem UŽÍT SI, odvázat se! Chtíč zaslepuje mysl, zamlžuje vnímání, otupuje rozum. „Neřest je příšera se strašnou tváří, má-li se hnusit, třeba ji nejprve spatřit! Leč viděná často je blízká jako den – nejdřív ji trpíme, pak litujeme, pak ji obejmeme.“

          Druhou zhoubnou vášní a velmi destruktivní je HNĚV, sanskrt ji pojmenovává jako Krodh. Projevy hněvu jsou již při samotném vyslovování hnusné: pomluvy a zlé řeči, klevetění, neuctivost, rozmrzelost, vytýkání chyb druhým, nevrlost, nesnášenlivost, reptání a netrpělivost, vztek, rvavost, zlomyslný výsměch, sklony k destruktivní kritice. Hněv v nás tak ničí třeba jen náznaky po míru, harmonii a lásce, plodí zášť a mění jedince i skupiny lidí v nepřátele. Člověk ovládaný hněvem působí zlo jiným, sám sobě si však zpětným působením často zakládá na zdravotní potíže. Takový hněv otravuje okolí, někdy, a to dost často, páchají oběti i sebevraždu. Důležitá informace – smrtí projevy hněvu nekončí, protože jsou hluboce zakořeněny v mysli, a ta putuje s duší a je jako nemoc trvající mnoho životů, než se ji / hněvu / mysl zbaví!

          Třetí vášní je chtivost neboli Lobh. Je to nezřízená touha po materiálních věcech, v důsledku značící připoutání se k nim. Říkáme ji vášeň minerální, protože našimi Bohy se stávají věci ze zlata, stříbra či drahokamů. ( dnes jsou dominantní peníze!) Tato vášeň má několik předstupňů: lakomost, podvádění, pokrytectví, zlodějství, cílevědomé lhaní, úplatnost a korupci, lstivost a klamání všeho druhu. To všechno jsou obvyklé způsoby, jak se dá přijít k penězům. Chtivost vidí jen zisk a chtiví lidé se tak stávají, s vidinou tohoto cíle, velmi nemilosrdní. Stávají se pak přímo otroky bohatství, věcí a peněz a co je nejsmutnější, chtivost nebývá nikdy nasycena. Po získání chtěného cíle se totiž velmi brzy objeví nový a začíná nový kolotoč zničujících postupů, protože chtivost nebývá nikdy ukojena.

          Čtvrtou vášní je lpění, známé jako Moh. Značí zaslepenost a nesprávné připoutání se k věcem a k jejich udržení. Věci a vztahy nás pohlcují a my nemáme čas na nic jiného. Žádný čas na zdokonalování sebe sama, na duchovní záležitosti, na např. altruistickou službu. Jsme ve věčném shonu mezi domovem a prací, zaneprázdněni rodinou a svými věcmi. Není příliš času na jídlo, ani na spánek. Když už se konečně rozhodujeme, že už snad ANO, už chceme něco pro pozdvižení své duše, sebe sama, tak tato vášeň zrychlí tempo a vemlouvavě říká: „TEĎ ještě ne, na to přece nemáš čas, později, ještě přece musíš udělat to či ono.“ Lpění je králem odkladů a hlavně chce, abychom se nestarali právě o duchovní záležitosti. Lpění tak připravuje půdu rozličným starostem, stresům a vzniku potíží a dělá z jejich řešení hlavní smysl života jedince!

          – – – – – – –
          Kdybych do první Vaší otázky konkretizoval nějakou situaci, tak člověk, jehož mysl je v nadvládě animálního kamu, té první vášně, dokáže podlehnout chtíči, kupř.svede manželku bližního svého – ne z lásky, ale pro ukojení sexuálního chtíče.

          Ale ta nezištnost po chvíli, předpokládám u stejného člověka? Ta mysl ještě rozlišuje a nemá za cíl chtivost za každou cenu, dokáže jednat ještě i nezištně. Tzn.mysl není /ještě/ v područí vášně LOBH.

          Tedy ten první příklad – člověk je takové zvířátko, sexuální chtíč vítězí, smyslnost, rozkoš. Ale chtění věcí, peněz, může být možná ještě nad možnosti takového, svým způsobem nízkého člověka.

          K té druhé otázce se vyjádřím později.

          Mám nějakou práci natěračskou a počasí mi přeje.

          Zatím se mějte.

          Venda

  16. Čítal som tu,

    že každý z diskutujúcich operuje s Bohom , či Jahvem ako s hotovou vecou. Nikto, ani Cirkev mne do dnešného dňa nevysvetlil , kde sa vzal, kto Boha, vlastne stvoril, alebo sa bez evolučného vývoja ,,vyliahol“ z prvotného CHAOSU. Je Jahve, Boh prežitkom pôvodného Vesmíru, ktorý bol pred týmto súčasným ? Že to sú odvážne , až drzé otázky ? V súčasnom svete a informačnom boome, mám aj ja, a možno aj ďalší ludia nárok takéto otázky klásť, ked sa s Bohom, bohmi, operuje s takou samozrejmosťou, ako o kladive, či šrobováku…

    1. Vážený Anonym:
      Nakoľko sú Vaše námietky také všeobecné, dovolím si na ne reagovať. Predovšetkým by som chcel poznamenať, že tie Vaše otázky nie sú drzé, ba ani odvážne, ale sú to otázky mysliaceho človeka, ktorý má tu „odvahu“ myslieť vlastným rozumom. Takže k prvej otázke: Môže niečo vzniknúť z ničoho? Naša „veda“ hovorí, že áno, že svet vznikol z ničoho „veľkým výbuchom“ (Big bangom). Hoci sa náš sedliacky rozum tomu vzpiera uveriť, predsa sa toto vyučuje na školách ako „vedecký fakt“ o ktorom by sme nemali pochybovať. Jeden z najväčších mysliteľov ľudstva Lao-ć tento „fakt“ popiera a tvrdí, že svet vznikol zo „všetkého“ (a nie z ničoho). Vznikol z Plnosti Taa rozčlenením na svoje zložky (entity), ktoré následne utvorili svet, ktorý poznáme, aj svet, ktorý nepoznáme.
      Aj on si ako mysliaci človek položil tú otázku ako Vy, aký je počiatok Taa a na ňu si poctivo priznal, že nevie!
      Vznik a zánik, počiatok a koniec sú atribúty stvoreného sveta, ale u Stvoriteľa, ako prvotnej príčiny všetkého tieto atribúty nejestvujú, preto sú nelogické (absurdné). Priestor a čas sú atribúty stvoreného sveta, ale nie ich príčiny. Toto nedokážeme pochopiť naším rozumom, ktorý je tiež súčasťou tohoto princípu sveta (maji), ale u Boha nám takáto otázka ani nevstúpi na myseľ, lebo budeme už mimo maji (v nirváne).
      Čo sa týka Jehova, Stvoriteľ nemá nijaké meno, tie si vymysleli ľudia, keď mali veľa bohov a potrebovali si ich dajako odlíšiť. Lao-ć tu hovorí o nepomenovateľnom Tao, ktorého nemožno ničím charakterizovať, alebo označiť.
      Pekný deň!

      1. ad.
        …..“ale u Boha nám takáto otázka ani nevstúpi na myseľ, lebo budeme už mimo maji (v nirváne).“

        U Boha již mysl nemáme.

        venda

        1. Pane Vendo:
          Napísal ste: „U Boha již mysl nemáme“. – Ja by som si tým nebol až natoľko istý. Prečo? – Myslíte si, že Boh nemyslí? A ak myslí, prečo by nemala myslieť aj oduševnená bytosť, ktorá sa k Bohu zo žijúceho človeka navracia? U Boha už neplatí: „Myslím – teda som“?
          Pekný prvý máj!

        2. U Boha jsme již zcela čisté duše, které vnímají již přímo, bez používání smyslů a mysli. Mysl patří do oblastí stvoření pod Májou, do hmotného světa. Tuto myšlenku z učení Mistrů však nevnucuji.

          Myslím, tedy jsem? U Boha jsme v Jeho Vůli.

          Venda

        3. Vendo,
          prečo si myslíte, že vôľa vylučuje myslenie? Nemôže byť vôľa vyplývajúca z myslenia? Podobne, ako je to aj u ľudí? Najskôr myslím a potom sa rozhodujem! Alebo ste názoru, že v prírode sa vývoj riadi nerozumom? Ja som presvedčený, že príroda nie je v rozpore so zdravým rozumom a teda myslením. Ja nie som stúpencom nihilizmu, ktorý obhajuje Arthur Schopenhauer vo svojom diele „Svět jako vúle a představa“…

        4. Pane Degone,
          použil jste tu výraz „Mája“ v příspěvku pro Anonyma z 30.4.2014 (9:28). A tak jsem si myslel, že něco o Máji víte např. i v kontextu, když jste použil další významný termín příroda – prakrti ze sanskrtu. Příroda je zrovna tak pomíjivá jako člověk a tady, v ní, ve hmotě, je myšlení nezbytně nutné. Bez něj byste si nezavázal ani botu.

          Na začátku jsem reagoval na Vaše „u Boha nám takáto otázka ani nevstúpi na myseľ,“, a z toho jsem vytvořil tvar, že u Boha již mysl nemáme a napsal, že u Boha jsme čisté duše. A pokud jsme u Boha, a to jste jako předpoklad vyslovil, tak jsme tam z Jeho Vůle a v Jeho Vůli. Duše mysl odložila, nad hranicí Máji a Prakrti a tří Gun a Universální mysli ji již nepotřebuje, protože vnímá přímo; to je právě její atribut pro nejvyšší duchovní oblasti – nemá již ani mysl, ani rozum, je zbavena vší karmy, je čistá, původní, bez těl /kauzálního a astrálního / a je definitivně, a to je nejdůležitější, vymístěna z vlivu Negativní síly.

          Vy jste pane Degona, tak trochu to napíšu napřímo, neurazte se prosím, mistrný manipulátor. Napíšete otázku: U Boha již neplatí – myslím, tedy jsem? Já jsem na to odpověděl: Myslím, tedy jsem? U Boha jsme v Jeho Vůli. A vy se mne zeptáte: „Vendo, prečo si myslíte, že vôľa vylučuje myslenie? “ proč vynecháváte Boha? Naše vůle tady, v těle člověka, v hmotném pomíjivém stvoření, a mysl, jsou neustále činné a v těsném kontaktu. Ale u Boha?

          Venda

        5. Pane Vendo,
          Vaše poznanie, ako aj sám pripúšťate, vychádza z naučeného od indických majstrov múdrosti, ktorí sa nemôžu mýliť. Ja ich múdrosť nemôžem posúdiť, lebo ich až natoľko neštudujem ako Vy, ale z praxe sa stáva, že tu múdrosť často nedokážeme pochopiť tak, ako ju chápu samotní majstri. Treba využívať aj vlastné myslenie a vlastnú logiku, ale najmä ono mystické poznanie priameho vhľadu (tretieho oka). Toto všetko je známka inteligencie, ktorá je vlastná našej osvietenej duši, ktorá je odvodená od samotného Boha. Ako najvyšší cieľ nášho putovania je podľa buddhizmu nirvána a my by sme sa mali zamyslieť či je to stav trpný (odovzdanie sa do nečinnosti), ale stav činnosti, aký je dôstojný nášmu stupni vývoja a našej inteligencie. Ja netvrdím, že inteligentné bytosti tam užívajú také isté myšlienkové procesy ako v pozemskom tele, ale nie je to nečinnosť z priameho vnímania Božej reality. Podľa Ježiša aj Boh pracuje bez ohľadu na sabat a preto v Sabate pracoval aj Ježiš.
          Rozdiel medzi nami je v chápaní, ale vy sa stále odvolávate na to naučené a odmietate vidieť a chápať to, čo je za tou májou. Uznávate obmedzenosť „žaby v studni“, ale bojíte sa tej možnej reality, ktorá jestvuje za tou „studňou“. Stále sa nechávate viezť za ruku, lebo sa bojíte pádu, ale duša sa nemá báť, lebo nie je súčasťou stvorenia, ale samotného Stvoriteľa (Otca).

        6. Pane Degona,
          s údivem sleduji Vaše myšlenkové pochody. Ale to je zbytečné vysvětlovat, je to můj problém. Chci-li však nyní zareagovat a zamyslet se o mé reakci na Vás,a ctít to, že půjdu „k věci“, objasněte mi prosím, co myslíte tím, když jste napsal:….. „ale vy sa stále odvoláváte na to naučené a odmietate vidieť a chápať to, čo je za tou májou“. ????

          Z jakého pohledu myslíte „za májou“? Nad ní, směrem k Bohu anebo pod ní, směrem k úrovni člověka?

          A ještě jen dodatek k tomu, že se podle Vás odvolávám na to naučené. V pár větách jste použil 3x slovo inteligence. Jaká je vazba mezi inteligencí a naučeným a má to podle Vás nějakou souvislost?

          A prosím, pokud budete odpovídat, neodbočujte.

          Napsal jsem Vám „Vy jste pane Degona, tak trochu to napíšu na přímo, neurazte se prosím, mistrný manipulátor. Napíšete otázku: U Boha již neplatí – myslím, tedy jsem? Já jsem na to odpověděl: Myslím, tedy jsem? U Boha jsme v Jeho Vůli. A vy se mne zeptáte: „Vendo, prečo si myslíte, že vôľa vylučuje myslenie? “ proč vynecháváte Boha? Naše vůle tady, v těle člověka, v hmotném pomíjivém stvoření, a mysl, jsou neustále činné a v těsném kontaktu. Ale u Boha?“

          Napsal jsem to jako určité vyvrcholení naší diskuze, kde jsem vstoupil do Vaší odpovědi „Anonymnímu“ a doslova jsem na Vaše sdělení:
          ad.
          …..“ale u Boha nám takáto otázka ani nevstúpi na myseľ, lebo budeme už mimo maji (v nirváne).“

          Reagoval takto:

          U Boha již mysl nemáme !!!!

          Opravdu nad májou již mysl nemáme. Duše je čistá, vnímá přímo a jestliže jsem napsal, že jsme ve Vůli Boha, tak již ztrácíme tu hmotnou individualitu?

          Proč toto zrovna Vy nepochopíte, to opravdu nevím.

          Pěkný den.

          Venda

        7. Pane Vendo:
          Ďakujem za odpoveď a vyjadrujem potešenie, že je medzi nami konečne trochu viac úprimnosti a nie iba prázdne slová. Moje, tak trochu provokačné otázky mali u Vás asociovať určitú nespokojnosť so stavom Vášho duchovného poznania, založeného na „mystických“ skúsenostiach „učiteľov múdrosti“, čo Vás malo viesť k vlastnému kritickému mysleniu. Ale Vy, ako to už býva u ľudí zvykom, ste to obrátil a vinu za nepochopenie ste presunul na mňa, keď ste napísal: „Proč toto zrovna Vy nepochopíte, to opravdu nevím“. K tomuto Vášmu výroku môžem podotknúť iba jediné: – Ja Vás chápem veľmi dobre (lebo Váš stav už mám za sebou), ale Vy nechápete mňa, lebo obaja sme niekde celkom inde. Vy sa pohybujete stále v zajatí máji, ale ja som už na druhej strane a snažím sa Vám tu inú realitu trochu priblížiť, aby sa Vám otvorilo to Vaše „druhé oko“.
          Vy sa však stále držíte svojej neomylnosti „učiteľa východnej múdrosti“ a tak si len upevňujete to svoje ego.
          Prepáčte mi moju väčšiu otvorenosť, ale je to k Vášmu dobru.
          Pekné prežívanie jarného obdobia!

        8. Marnost nad marnost a vše je marnost. Na moje otázky jste opět neodpověděl.

          Je to jak u těch některých politiků. Zeptejte se mě na co chcete, já vám odpovím na co chci já.

          Nevím jak Vy, ale byl jsem k Vám vždy upřímný a to, co jsem Vám sděloval jsem nikdy nepovažoval za prázdná slova – že bych jen tak ubíjel čas při diskuzi s Vámi ?! Pokud jste Vy byl neupřímný, musím se k Vám začít stavět jinak. Připadá mi to, jako byste ode mne doloval jen nějaké informace. Když Vy neodpovídáte, postrádá diskuze mezi námi jakýkoliv smysl.

          Pro pořádek opakuji:

          Z jakého pohledu myslíte „za májou“? Nad ní, směrem k Bohu anebo pod ní, směrem k úrovni člověka?

          Doplním další otázku a očekávám konkrétní odpověď. Prosím, neobávejte se, že bych ji nerozuměl, i když jste někde jinde.

          Proč si myslíte, že „nad/za/ Májou, směrem k Bohu má duše ještě mysl?

          Na základě Vašeho předchozího příspěvku jsem položil k Vámi používanému termínu „inteligence“ tuto otázku :
          „V pár větách jste použil 3x slovo inteligence. Jaká je vazba mezi inteligencí a naučeným a má, podle Vás, tato vazba nějakou souvislost?

          Pěkný den pane Degone.

          Venda

        9. Pane Vendo: (Odpoveď som nútený vložiť sem)
          Som rád, keď sa snažíte byť voči mne otvorený a úprimný, lebo také postoje sú medzi priateľmi. Na Vaše otázky Vám dávam takéto odpovede:
          Otázka č.1: „Z jakého pohledu myslíte „za májou“? Nad ní, směrem k Bohu anebo pod ní, směrem k úrovni člověka?
          Odpoveď: Keď posudzujeme „myslenie za májou“, tak nemyslíme na posudzovanie javov pomocou rozumovej činnosti mozgu, lebo po smrti mozog nemáme. Ale ľudská duša má sebe vlastnú inteligenciu pomocou ktorej dokáže odlišovať to dobré od zlého, čo sa prejavuje napr. pri rekapitulácii života po smrti tela (posledný súd) o ktorom rozprávajú ľudia oživnutí z klinickej smrti. Nezáleží na tom, či to nazývame myslením, alebo inak, ale je to vyjadrovanie postoja voči vnímaným javom.
          Otázka č.2: „Proč si myslíte, že „nad/za/ Májou, směrem k Bohu má duše ještě mysl?“
          Odpoveď: Je čiastočne vyjadrená v odpovedi na otázku č.1, ale doplním ju v tom zmysle, že aj Boh dokáže posudzovať a odlišovať dobro od zla, keď vo Stvorení vytvoril ten systém duality (JIN a JANG). A duša ako Božia emanácia to zrejme dokáže tiež, lebo tiež má v sebe rovnaké vlastnosti Božie.
          Otázka č.3: Jaká je vazba mezi inteligencí a naučeným a má, podle Vás, tato vazba nějakou souvislost?
          Odpoveď: Inteligencia je prirodzená vlastnosť duše, ktorú má duša od Boha. K učeniu nie je potrebná inteligencia, to dokáže aj zviera a v dnešnej dobe aj robot. U robota sa to nesprávne tiež nazýva ako „umelá inteligencia“, ale ku skutočnej inteligencii to má ďaleko. Ale naprogramovať robota už musí inteligentná činnosť človeka (programátora).

        10. Pán Degon,
          mám neskrývanou radost.DĚKUJI.

          Jen tak:
          Izajáš 65
          3Je to lid, jenž neustále do očí mě dráždí: Obětují v zahradách, na cihlách kadidlo pálí,
          4vysedávají v hrobech, nocují v tajemných skrýších, jedí maso z vepřů a ve svých nádobách
          mají polévku ze závadných věcí.

          překlad:

          *3Je to přetvářka,jenž mne v mysli trápí:
          Opouštějí duši(psýché)-Lásku,na falešném jáství (lidských osobnostech) chtějí stavět
          hluboký citový a duchovní vztah,
          *4 pohodlně žijí v nevědomosti,vnitřní nejistotu maskují lží a překrucováním slov,
          posilují sexuální chtění,nevědomost,lhostejnost,tupost,sobeckost,žravost a ve vědomí
          jim chybí kontrola nad myšlenkami, pocity a stavem mysli.

          „Klanět se lotosovým nohám“ znamená:
          Uznání nadřazenosti stálých a neměnných citů,z nichž stálou a neměnnou je
          Láska všeobjímající(bezpodmínečná),tedy Podstata čisté Mysli(Ducha),z Níž Zdroj bere(čerpá) Sílu.
          „perpetum mobile“:))
          To proto Šiva,stejně jako známý Tesař,přikládá
          sekeru ke kořeni stromu..Osekává city tak dlouho,
          až z nich zbude to,co je neměnné a stálé:
          Láska bezpodmínečná-všeobjímající.

          Hezký víkend:)♥

        11. Je toho mnoho, pane Degone, co nevíte. I když jste napsal, že již jste jinde.
          Přeji Vám to.

          Zítra čekám velkou fůru dřeva na zimu, odpoledne se ještě k Vaší odpovědi ozvu.

          Přál bych si, aby člověk, který chce poznat pravdu, aby poznal Mistra, tak jako já. To, co bych sem mohl napsat, by vzbudilo rozruch a především nedůvěru. Nikdy, na rozdíl od několika lidí zde, na gnosis, jsem netvrdil nic o vlastním poznání Boha, o setkání s ním, jako kdyby to byl někdo, kdo je jen někde za rohem další ulice.

          Neste svůj kříž, s pokorou a láskou. Nestudujte tolik knih, buďte více uvnitř sebe sama.

          Pěkný večer.

          Venda

    2. Pro Anonymního:
      Když mne oslovil Otec srdcí,vyprávěl mi Příběh O zlomeném Srdíčku.
      (Srdce=vědomí)Kdysi dávno jsme si složili vzájemný Slib,a On ten slib dodržel.
      Po pár letech naší vzájemné „komunikace“,bez potřeby jiných stavů lidského
      vědomí,jsme to společně napsali pro „nejmenší“ takto:

      O ZLOMENÉM SRDÍČKU
      Kde se vzalo,tu se vzalo
      vůbec první srdíčko?
      Odkud?Ani ono neví,
      protože si nejdřív ze všeho
      uvědomit samo sebe muselo!

      Srdíčko trpělo
      rozepří vlastností svých,
      až se,strašlivou bolestí,
      na dvě se zlomilo.

      Vznikla tak srdce dvě,
      co nesnášela se vzájemně:
      LÁSKA a ZLO.
      I rozešli se na mnoho a mnoho let
      a trpěli znovu.Čím?No samotou!

      A co bylo dál?
      Oba si steskem po sobě,
      do srcí svých vzájemně,
      drahokam navždy zasadili.

      Ano, správně,děti mé,
      ZLO lásku a LÁSKA zase zlo.
      To se to tomu životu
      opravdu povedlo.

      Po čase samo ZLO,
      nyní už s laskavým srdcem,
      začalo LÁSKU svou,
      hledat v prostoru rozlehlém.

      A našlo ji,
      jak velkou bolestí trpělo,
      to znovu svou samotou
      se srdíčko její lámalo.

      I objalo ZLO LÁSKU svou,
      tak pevně jako blesk,
      až byl z toho,děti milé,
      co jiné než Velký třesk!

      Srdíčko,co LÁSKA povila,
      přijali společně za svého syna.
      Od té doby mnoho srdcí
      LÁSKA svému ZLU porodila.

      DOBRO otcem a LÁSKA matkou se stali,
      přetěžkou cestou života prošli si.
      Naučit se spolu žít a tvořit?
      Uctivou poklonu,děti mé,zaslouží si!

      A tak už víš,synu můj,dcero má,
      proč Ta srdíčka Zemi stvořila?
      Životem učí tu spatřit srdíčka malá,
      čím vším prošla jejich srdce zlomená.

      Je k tobě život krutý a jsi sám?
      Právě se učíš lásce!
      Je k tobě život milý?Cítíš se skvěle?
      Právě se učíš zlu,dítě roztomilé!

      Inu láska mnoho podob má,
      vždyť to ona,
      svojí zlostí k sobě samé
      to první srdíčko zlomila.

      Synovo srdce po lásce touží,
      Otcovo zase po Dceři.
      I zrodil se plán vyjímečný,
      uskuteční se na Zemi.

      Na pomoc přišla celá rodina,
      Syn na kříži pěsti zatínal
      a Otec v samotě řídí to představení.
      Zde na Zemi zrodí se jim Dcera
      z chudoby srdcí a utrpení.

      Otec již sundal z kříže svého Syna
      a poslal jej za Matkou na Zemi.
      To aby potěšil srdce její,
      neb žije tu život člověka,
      ve lži,chudobě a ponížení.

      A proč,děti milené,právě tak?
      To aby srdíčko „LÁSKY“
      povila tentokrát!

      A kdy to bude,moji drazí?
      Již brzy se tak stane.
      To když zlo,které je tu mezi vámi,
      rozloží se,
      uvidíte věci nevídané!

      Slyšíte?Už Zem se chvěje!A bude se třást!
      To ZLO a LÁSKA přivedou na svět spolu,
      srdíčko děvčátka Synu svému,
      ze vzájemné lásky k sobě i k němu.

      Všem pak společně pokloní se,
      za účast v této hře na Zemi!
      Všichni si vzájemně poděkují:
      „Rodino moje,bylo mi ctí,
      mé srdce moudřejší je a bohatší!“

      Ale copak,milé dítka?
      Že je to vše nemožné?
      Tak se kolem rozhlédněte!
      Co vše SRDCEM stvořit-lze!

      PS:Třeba Vám to pro začátek pomůže.I těm malým dětem „chvíli“trvá,
      než si vůbec uVědomí sebe sama.

  17. Paní Hvězdičko,

    s těmito slovy Otec souhlasí i nesouhlasí a zároveň na nich nechce nic opravit(stalo se to poprvé). Takže Vám píší za sebe, za svůj svět.

    ad: jsme to společně napsali pro „nejmenší“ takto…
    To je Váš velký omyl. Napsala jste to především pro sebe. Nebo ještě přesněji: napsala jste to právě pro ty, kteří Vás chápou a jdou s Vámi, nebo za Vámi. Spočítejte si je.

    ad: Syn na kříži pěsti zatínal…

    Jestli tím opravujete Vaše nedávné tvrzení, že Ježíš Kristus nezemřel na kříži, že žil v Indii, měl žemu a děti, pak s Vámi souhlasím.

    ad: za účast v této hře na Zemi! Všichni si vzájemně poděkují…

    Zkuste třeba rodičům, kterým pedofil zabil dítě, vysvětlit, že to je jen hra a že by měli pedofilovi za jeho roli poděkovat…
    Paní Hvězdičko, kdo se prohřeší proti Duchu Svatému, tomu nebude odpuštěno.

    Velmi pravděpodobně Vám rozumím jako jeden z mála – a přesto nesouhlasím, protože nerozumně říkáte slova do úrovně, do které nepatří, bytostem, které se jimi nemohou řídit.

    1. Tak tady je tlačítko pro odpověď.

      Odpovím, pane Jiří, na Vaši druhou otázku z 30.4.2014 (10:54) :
      „2) Jaký máte důkaz k tomu, že jak člověk, tak i Bůh chtějí, aby cílem bylo rozpuštění lidské duše v Bohu? (Co z toho oba mají?)“

      Předně, jsou to otázky dvě. Ta druhá je v závorce. Co chce člověk je méně podstatné. Rozhodující je Vůle Boha, záměrně nepíši chtění. Bůh ze sebe „vydal“ tvořivou Sílu, možná ji lze nazvat energii, která v nekonečně obrovském výronu a nepředstavitelném měřítku vytvořila nejen tento pro naše chápání obrovský svět hmotných vesmírů, ale vytvořila, ještě před tím, mnohem nekonečnější úrovně duchovní. A všechno má svoji posloupnost a vše ladí do Harmonie. Ta Jeho proudící síla do všech stádií, úrovní a forem Stvoření je samotným Duchem Svatým, v nauce Mistrů se ji říká „Znějící zvukový proud“. Ten spolu se složkou tvořivého světla stvořil vše, viditelné i neviditelné, od neustálého vnitřního pohybu těch všech nejmenších atomických částic v daném Řádu tvořící hmotu, až po všechny známé / ale i dosud neznámé v jiných galaxiích a soustavách / formy Života. A vše je On, On není izolovanou entitou, On je podstata všeho, On je vším a ve všem. Dost lidí se snaží umístit Boha do nějakých mantinelů, do určité izolace, část vědy Ho ani neuznává, byť neustále zkoumá Jeho Stvoření. Role vědy je jako to příslovečné mravenčí kousnutí do paty slona. Použiji pozemské přirovnání. Tak jako širý oceán vytváří vlnu za vlnou, tak i děj Stvoření má své vlny. Vznik, průběh, konec, vznik, průběh, konec…. .

      Vše co vytváří Život, esence, prvky, formy záření, součinnost Harmonie, Řádu…., vše jednou obrátí svůj směr k zániku, lépe řečeno, vše se navrátí k Němu, do původní Jednoty. Vše z něho vzešlo, vše v něm opět skončí. I tento tvořivý cyklus má však své vlny. Z pohledu člověka, jeho věd, matematiky, fyziky, astronomie, chemie, biologie…., je však neuchopitelný, nepochopitelný, nedá se ani vypočítat ani kopírovat. Proč, protože jsme v Něm, jako Jeho součást. Opět využiji přirovnání mravence. Ani ten nepochopí les, ve kterém je jeho mraveniště, ani neví nic o životě, kdy například mohl některý mravenec spatřit srnku,neví o počasí, o člověku, který položil do mraveniště kus jablka. V takové roli je člověk, který i přesto, že má intelekt,smysly, vědomí, svědomí, paměť, předvídavost, nedokáže pochopit celkovou úroveň mimo jeho biosféru. V ní zkoumá, tam je „pánem“, ale je to jako kdyby podle nalezeného kozího bobku chtěl dokázat vytvořit novou kozu?

      Jsme, alespoň si to myslíme, tady na Zemi, tou nejvyšší organizovanou formou života.

      Tak, jako ta zmíněná vlna naráží na skalisko a roztříští se do milionů kapek, tak takové nepatrné esence Života byly vytvořeny z Jeho Vůle a z Boží Jediné Podstaty, aby v posloupném Řádu Stvoření daly vzniknout životu forem v jeho vývoji. Cesty kapky vody po odpaření, po znovu napršení, po stavu bláta v kaluži, po uhašení žízně zmíněné srnky, se jednou zase dostane do formy, ve které se vrátí do oceánu.

      V jistých duchovních úrovních Stvoření, postupují nekonečné zástupy duší již i obráceným směrem, aby na Konci věků opět s Bohem, dle Jeho Vůle, splynuly v Jednom Jsoucnu.

      Je doslova vítězstvím člověka nad hmotou, když toto pochopí a s pokorou vytváří vše, co je pro tento dlouhý návrat potřeba.

      A konečně odpovím na Vaše otázky.
      Důkaz není potřeba – komu a co chcete dokazovat.
      Co chce člověk není podstatné, jeho chtění jsou jenom hračky pro tento svět.
      Podstatná je Vůle Stvořitele všeho a všech.
      „Co z toho oba mají?“ Je naivní otázka. Opominu v odpovědi tu část vztahující se k Bohu, má pokora mi nedovolí žádné spekulace.
      Z pohledu člověka máme někdy z něčeho nějaký užitek, vypěstujeme potraviny, vyrobíme elektřinu, auta, kožichy, vlastníme bohatství, někdo více, někdo méně…., máme syny, dcery, manželky, máme vztahy, vůdce, konflikty i období klidu. Stimuly k životu ve hmotě jsou různé – třeba přežít? Proč, stejně nepřežiji. Ale mohu pochopit, mohu ze své vůle pochopit tu cestu poznání k návratu, byť na začátku je zahalena mlhou či zamotané do klubka pavučin. Mohu poznání „rozmotávat“, mohu usilovat o dlouhou cestu návratu. To je to, co z toho mám. Mít něco za něco, typicky člověčí otázka pro naše smrtelná těla, pro ego. V životě s Bohem jde, alespoň podle mne, o něco zcela jiného.

      Všem pěknou oslavu Prvního Máje, svátku Lásky. Všechny stromy na mé malé zahrádce již odkvetly, jen malá jablůňka, zákrsek, kvete, ale to bych musel manželku políbit pod ní v leže. A to se mi nepodaří, holt, je nám již přes šedesát.

      Venda

      1. Pane Vendo,
        dúfam, že sa nikto neurazí keď sa tu vyjadrím k Vašej úvahe. Myslím, že sa mýlite, ak zákonitosti anorganického sveta automaticky prenášate aj na organický svet a najmä na život (dušu), ktorá je stvoreniu nadradená (nie podriadená). Kolobeh vody v prírode je princíp, ktorý možno uplatniť aj na kolobeh života vo stvorení, ale zákon prírody nemožno uplatniť aj na samotnú dušu (život), ktorý je inej podstaty (Stvoriteľovej), ako je stvorenie. Aj voda, nech už je v akejkoľvej forme (tuhé, tekuté a plynné skupenstvo), je to stále rovnaká voda a nič nestráca zo svojej podstaty. Ani podstata duše sa nemení nech je prítomná kdekoľvek a je spojená s akýmkoľvek duchom. Je to stále rovnaká (inkarnácia) podstata Boha.
        Z toho potom vyplýva aj naša úvaha o zmysle života a celého stvorenia. Všetko má svoj zmyseľ, aj keď mu vždy nerozumieme. Nejde tu o holé prežitie, ide tu o viac! Nič nie je také, ako bolo na počiatku! Všetko sa mení (vyvíja) a tento vývoj má svoj zmyseľ. Vo svete je mnoho foriem života, ale všetky majú svoj zmyseľ a účel. Mikrobiologická forma života sa prenáša na flóru a tá opäť na faunu a tá prechádza do inteligentnej formy, ktorá má uplatnenie aj v jemnohmotnom svete. Nič tu nie je zbytočné, alebo nadbytočné. Vo svete jestvujú dravci, ktorí sú u niekoho synonymom zla, ale aj oni majú vo stvorení svoje opodstatnenie a teda zmyseľ. Ak Boh stvoril svet a v ňom ľudí, určite vedel prečo to robí a preto to všetko má svoj zmyseľ…

        1. Pane Degone,
          nepíši o zákonitostech anorganického světa. příklad atomů či vody, je pro doplnění vývoje života, takové určité obrazné vyjádření. Nakonec i v nás jsou atomy, ne? A voda, dokonce prý 75% naší tělesné schránky. je mi to líto, ale nic jste z toho, co jsem napsal nepochopil.

          Nehledejte, to je takové mé malé doporučení, v tom mnou sděleném žádný nesoulad. Zkuste to naopak. Napsal Jsem vznik – průběh – konec ….a znovu. Abyste byl uspokojen, dosaďte si za průběh své slovo vývoj, že se vše vyvíjí. Ukažte mi v mém textu, kde tvrdím, že tu nemá nic smysl. Kde mluvím o zbytečném či nadbytečném? Zavedl jste ten smysl sdělení pro pana Muladiho jinam. U Vás se tomu podivuji.

          A ještě něco – neznám slovenštinu natolik, ale pokud lze do Vaší poslední věty, která zní :“Ak Boh stvoril svet a v ňom ľudí, určite vedel prečo to robí a preto to všetko má svoj zmyseľ… dosadím za „Ak“ slovo „jestliže“, tak si mám snad myslet, že pochybujete o tom, kdo celé Bytí všech úrovní stvořil?

          Pěkný den.
          Venda

        2. Pane Vendo,
          odpovedám Vám sem, lebo na Vašich príspevkoch permanentne chýba tlačítko „Odpovědět“.
          Náš spor o mystike a filozofii je v ich výklade. Ja som tento problém riešil už veľmi dávno (asi pred 30 rokmi) a tak som na jeho podstatu už zabudol. Z Vašich reakcii vidím, že ho riešite aj Vy teraz. Problém spočíva v odlišnom prístupe a výklade indickej a kresťanskej filozofii a mystike. Sú to dva celkom odlišné prístupy a pokusim sa ich trochu objasniť.
          Ak by sme skúmali človeka, jeho podstatu a konanie, môžeme zvoliť materiálny prístup, kedy posudzujeme jeho konanie z fyzikálneho hľadiska a vidíme u neho rad zákonitostí a energií. Nikdy by sme takto neodhalili jeho psychiku, emócie a intelekt, lebo tieto atribúty nie sú fyzikálne, ale duchovné.
          Druhý prístup je hľadanie podľa príčin a následkov, kde každý čin má svoju prvotnú príčinu, ktoré nie sú materiálneho charakteru, ale duchovného (neviditeľné). Takto by sme sa dostali do oblasti myšlienkovej, psychickej a emocionálnej, kde dominuje (sídli) duša, ktorá je na počiatku každej ľudskej činnosti.
          Každý materiálny výkon je motivovaný a plánovaný inteligentnou činnosťou duše, alebo iných inteligentných bytostí, ako je napr. Boh, prvotný činiteľ a pôvodca stvorenia.
          Panteistický filozofický a mystický prístup je pohľad cez matériu, kedy vnímame iba to materiálne, prípadne energetické, alebo zákonité. Ten iný (kresťanský) prístup je naopak duchovný, kedy vnímame a registrujeme to, čo predchádza tomu materiálnemu prístupu a matéria je iba zmyslový prejav máje.
          Ja som Vám raz odporučil preštudovať si knihu Břetislava Kafku: „Nové základy experimentální psychologie“, ktorá sa zaoberá duševědným výzkumem a poukazuje na záhady ľudskej duše. Tam sú nespochybniteľné dôkazy o tom, čo je vlastne ľudská duša a akými schopnosťami disponuje. To je schopné Vám otvoriť to „tretie oko), aby ste videl za klamné „rúcho máje“.
          Želám pekný deň!

        3. Pane Degone, díky za Vaše podnětné reakce.

          Na úvod – třetí oko bude více popsáno v mém závěru k „mystice“, protože je to důležitý fenomen mystické cesty, tzv.desátá brána, jediná brána, kterou mystik vstupuje do svého nitra. Možná víte o devíti branách, které vedou opačně, ven, a kterými duše přes mysl a smysli poznává svým vědomím okolní svět.

          Nebudu již psát k tématu inteligence nikterak dlouze, ale ta je, podle mne a Učení Mistrů, součástí mysli – je to dokonce nedílná součást mysli. Buddhi, nebo-li intelekt je vlastní schopnost mysli rozlišovat a analyzovat. Duše „má“ pouze vědomí. Mysl má dále schopnost vnímat a pamatovat si krásu forem a barev, má paměť a vnitřní pozornost – to je další část mysli, tzv.čitta. Mysl má dále další část, která se nazývá manas, a ta přijímá veškeré podněty. Poslední částí mysli je tzv.antaškaran, jehož úkolem je odlišit osobnost (já) od okolního světa – tady je zakopaný pes častého případu přerostlého ega.
          Že toto nevíte, že jste se to nedočetl, není moje věc.

          Vaše doporučení číst knihu – je to od Vás milé. Čtu jen některé knihy / není jich mnoho /, více se věnuji praxi. Mohl bych Vám doporučit staronovou psychologii Mistrů, ale proč bych to dělal, vy jste již dál.

          O panteismu jsme již spolu, není to tak dávno, diskutovali, ale příspěvky byly smazány a jsou pryč.

          Mezi námi není žádný spor o mystice a filosofii. Hned na začátku mých příspěvků k mystice, hned v prvním díle jsem napsal k filosofii toto:
          „Filosofie hledá odpovědi na základní otázky především pomocí zbraní rozumu. Má nástroj v intelektu a vycházeje z myšlení, snaží se učenci z řad filosofů vyřešit tak základní problémy a otázky vzniku, trvání i konce světa a všechny provázanosti s životem v něm. Kam až však sahá myšlení, jak a čím je ohraničeno?“

          Všimněte si prosím té poslední věty – té části s otázkou:“Kam až však sahá myšlení, jak a čím je ohraničeno?“ Jestliže je myšlení základem filosofie, používá zbraně rozumu, může být i moje stručná a jasná odpověď v tom, že filosofie je uzavřena ve hmotnosti. Nezná žádné nástroje, kterým by se dostala mimo oblast hmoty, nad Máju, do oblastí čistého ducha. Mystika ano.

          Ještě k této vaší větě: „Takto by sme sa dostali do oblasti myšlienkovej, psychickej a emocionálnej, kde dominuje (sídli) duša, ktorá je na počiatku každej ľudskej činnosti.“ Trošku jste tam napsal nesmysl, ale ve Vašem zápalu se i toto může stát.

          Duše, a to mi snad dáte za pravdu, od počátku vzniku života, nejen člověka, je právě tím podstatným oživujícím principem, je tím „kouskem Boha vyslaným“ do každé bytosti. Bez ní by život neexistoval. Duše je zde současně, a to především ve fyzickém těle, ale i v dalších „obalech“, dalších tělech, uvězněna. Proč tomu tak je, je na jinou diskuzi, ale z tohoto faktu vyplývá, že u drtivé většiny lidí (teď již to konkretizuji na člověka, nejde to jinak), byť oživuje, bez ní by nebyl život, tak tu není dominantní. Dominantní je někde jinde. Ve většině případů právě u lidí má nad ní nadvládu mysl, byť i ta měla prvotně duši sloužit jako ten nejdokonalejší nástroj, právě pro hmotnou oblast stvoření. Ale často je to docela jinak a duše jen „přihlíží“, jaké psí kousky provádí mysl, které plní nesčetná přání smyslům v modu líbí – nelíbí. Duše přece, a potažmo ani Bůh nechce krást, zabíjet, smilnit, lhát,křivě přísahat….., nebo snad ano? Takže tyto Vaše vývody jsou pro mne dalším nesmyslem :
          „Každý materiálny výkon je motivovaný a plánovaný inteligentnou činnosťou duše, alebo iných inteligentných bytostí, ako je napr. Boh, prvotný činiteľ a pôvodca stvorenia.“ !!

          Anebo asi nerozumím tomu, co myslíte tím „materiálním výkonem“?

          Ještě se vyjádřím k některým myšlenkách z Vašich nedávných reakcí v naší diskuzi, ke kterým jsem se z časových důvodů ještě nedostal. Napsal jste :“ Vy sa pohybujete stále v zajatí máji, ale ja som už na druhej strane a snažím sa Vám tu inú realitu trochu priblížiť, aby sa Vám otvorilo to Vaše „druhé oko“.“

          Tím druhým okem asi myslíte třetí oko, že?

          Jak Vy můžete vědět, že se pohybuji v zajetí Máji a o sobě klidně řeknete, já jsme již na druhé straně? To mě zaujalo natolik, že jsem se zeptal, co je tam na druhé straně Máji / za ní nebo nad ní /. Ale na to Vy nic, jen to stále okecáváte. ( to je takové české slovo, které značí, že se přímé odpovědi vyhýbáte )

          Nad Májou je podle mne a Učení Mistrů tzv.třetí duchovní oblast, která se nazývá právě tou desátou bránou, která jediná vede z druhé duchovní oblasti, tzv.Trikúti dále do Vyšších oblastí, v sanskrtu se jmenuje Dasvan Dvár. A skutečně, nad touto oblastí dochází k tomu, že sem přichází = vstupuje duše očištěna od všech nánosů, od všech těl a mysli, které byly nutné pro život v nižších oblastech. Tam také duše již vnímá bez mysli přímo. Mysl duše jako nepotřebnou odkládá v oblasti Univerzální mysli a již se k ní nikdy nevrací. Ale to, že se nevrátí, je dáno i tím, že překonala bránu „správce “ oblasti Máji, tří gun, Prakrti a smyslů. kterým je samotný Kál, správce času a karmy. Přes něj se dostanou jen skutečně pokročilé duše a prakticky to nejde bez Mistra. Tento správce / pan Staněk ho nazývá strážcem prahu /nám bez nějakých emocí či potměšilosti dávkuje naši karmu a také je v jeho zájmu, aby všechna naše přání nám byla v hmotné úrovni plněna. Proč? Protože on potřebuje duše tu, bez nich by nebyl život, celá tato hmotná úroveň by přestala existovat. Ta naše přání nás tu jen a jen zdržují a jejich naplňování nás nutí být v kolotoči znovuzrození. Proto nejen Mistři nabádají k tomu, abychom neměli přání, abychom konali bez očekávání výsledku, vděku a již vůbec ne mít z toho něco, co uspokojuje ego v jeho tzv.samolibosti. To, a karma, nás tu přes tohoto správce drží v područí hmotné úrovně. Ovšem, nad Májou, to je již jiný tabák, ale to vy asi víte, byť o tom, co tam je nechcete mluvit. Jen se optám, poznal jste tam již tzv.vířivou-rotující jeskyni jako čtvrtou duchovní oblast /v sanskrtu má název Bhanvar Guphá/ či absolutní tmu nad ní, kterou se prochází do oblasti Sač Khandu, kde již nic jiného než duše neexistuje?

          Tak jsem rád, že jste nad Májou. Jsem rád, že toho tolik víte. Knih je mnoho. Mnohem lepší je však praxe. To je můj přístup.

          Pěkný večer. A nestihl jsem ještě všechny Vaše zajímavé pasáže z příspěvků okomentovat – vyjádřit se. Snad zítra.

        4. Pane Vendo:
          Ďakujem Vám za Vaše podnetné reakcie (na moje reakcie) a za Vašu úprimnosť, ktorá je charakteristická Vášmu egu. Dúfam, že rovnako prijmete aj moju otvorenosť na Vaše slová.
          Chcem byť stručný a preto iba heslovite:
          Píšete, že ste praktik. Ja tomu rozumiem tak, že sa snažíte učiť a praktikovať jogu podľa návodu „Sant Matu, jógy „Slyšitelného životního proudu“ / Surat Šabd jógy /“, ktorá ako píšete je odvodená od indického „Syna, Mistra, Učitele a Rádce – Sant Baldžít Singh“. Dúfam, že sa neurazíte, ale ja túto Vašu prax považujem za Vašu „závislosť“, ktorá Vám bráni v širšom a hlbšom rozhľade do oblastí „za Májou“, na ktorú sa ma tak vypytujete a v ktorej nepripúšťate nijaké prejavy inteligentného (rozumného) života. To „priame vnímanie“ je charakteristické pre celú duchovnú oblasť a nie iba pre ten najvyšší stav nirvány, ktorý je Vám absolútne neznámy. To, čo popisujete ako charakteristické prejavy (Strážce práhu, vířivou-rotující jeskyni) sú prejavy v najnižších duchovných stavov a so stavom v nirváne nemajú už nič spoločné. To moje „okecávání“ je nemožnosť priblíženia slepcovi krásu farieb a hluchému čaro hudby. To by ste mal chápať!
          Ja Vás nepovažujem za zaostalého v oblasti duchovného života, ale práve naopak, za veľmi znalého, ale k Vášmu vzostupu Vám bráni Vaše výrazné ego zamerané na svetský úspech a starosť o pozemské hodnoty. Ale to nijakému človeku nemožno vytknúť – sme ľudia tohoto sveta!
          To, čo tak pejoratívne označujete za „moje nezmysli“ je iba Vaše nepochopenie podstaty problému o ktorom píšem. Naša reč utvorená pre zmyslové vnemy je dosť chudobná na vyjadrenie duchovného stavu a jeho podstaty. Preto viac zdôrazňujem chápanie, ako rozumové definovanie. Ježiš využíval podobenstvá, ale ani tie nedokážu vyjadriť podstatu problematiky. Svetlo dokážu vnímať iba vidiaci a hudbu iba slyšiaci, inak je to pre nich „nezmyseľ“. Chápem, že z pohľadu učenia „Sant Matu, jógy“ sa mnohé môže javiť ako nezmyseľ, ak nedokážeme pochopiť zmyseľ. To je typické, že ľudia sveta sa vyššej múdrosti najskôr smejú a keď je prijatá väčšinou, tak o nej vyhlásia, že to vedeli už dávno (Lao-ć) …
          Želám pekný deň!

        5. Po dobrém vegetariánském obědě tu mám skvělý zákusek.Je jím odpověď pro Vás, milý pane Degone.

          „Takto by sme sa dostali do oblasti myšlienkovej, psychickej a emocionálnej, kde dominuje (sídli) duša, ktorá je na počiatku každej ľudskej činnosti.“ Trošku jste tam napsal nesmysl, ale ve Vašem zápalu se i toto může stát.

          Opravdu jste ve své větě ve slovenštině neobjevil takový trošku nesmysl? Ale to není podstatné. Však také mé pojmenování „trošku nesmysl“ nebylo nijak nepřátelské.

          Můj přístup je preferování praxe před čtením knih, ale za to bych se ještě netroufal nazvat se praktikem, jak jste to učinil Vy.

          Našel jste si na netu něco kolem Sant Matu. Již jsem to tady dříve sdělil některému diskutujícímu a tak znovu i Vám. Mistr, kterého jmenujete není můj Mistr, neznám ho.
          Podívejte se na tyto stránky :
          http://en.wikipedia.org/wiki/Gurinder_Singh
          nebo k samotnému duchovnímu centru v Punjabu tady:
          http://www.in.com/radha-soami-satsang-beas/profile-226559.html

          Možná špatně čtete nebo chápete, ale Sant Mat není odvozen od žádného konkrétního Mistra, je to univerzální nauka o duši a Učení Mistrů.

          Nevím, kde jste si odvodil, že mám názor o životě „nad-za Májou“ jako o úrovni /cituji Vás /v ktorej nepripúšťate nijaké prejavy inteligentného (rozumného) života. Tam, pane Degone, je již jen sféra Nejvyššího Vědomí, Kosmického Vědomí; tam by se dalo i vědět, co se kdy stalo i u Degonů v kuchyni / když na to příjde, ale koho by to TAM zajímalo / a TAM je duše spojena přímo a jen s tímto Vědomím. Nevím, proč si stále myslíte o důležitosti mysli a voláte po ní a rozumu, které do této oblasti již jednoznačně nepatří. Proč? Protože mysl je pouze ve hmotném světě, do kterého se počítají všechny úrovně „pod Májou“ / i astrální a kauzální úrovně / Ale jak jsem již napsal. Vaše nevědomost, byť jste již jinde, mi opravdu nevadí. Jednou Vám třeba Vaše soustředění do třetího oka přinese kýžený výsledek jako poučení a Vy tuto Pravdu pochopíte.

          A zase Vás jednoznačný závěr – cituji Vás :To „priame vnímanie“ je charakteristické pre celú duchovnú oblasť a nie iba pre ten najvyšší stav nirvány, ktorý je Vám absolútne neznámy.

          Co Vy pane Degone víte, co je mi absolutně neznámé.Cesta-Tao-osvobození-Sač Khand? Proč bych psal a používal slova, kterým bych nerozuměl. Nirvána, vážený pane Degone, je stav dokonalého soustředění, dokonalé meditace, A co hlavně, nirvána je vyvrcholením Cesty pravého Mistra i snahy jeho žáků, kdy po úplném odpoutání se od světa /znáte pro tento stav termín vairágja /, ale POZOR, nepřestává ve světě žít,nastoupí do, např. z Vám i často citovaném taoismu, stavu nie-pan, nebeské nirvány a stává se jedním s Tao, s věčným bytím. V židovském náboženství, v nejvyšším ze všech regionů, v koruně Keter se duše Mistra spojuje s Ehjeh a dosahuje stavu, který Hindové nazývají právě nirvánou.

          O mnohém, co dále píšete již z mé strany nemá cenu příliš diskutovat – o špatné-nedostatečné možnosti popisu duchovního světa a cesty duchovnosti naším světským jazykem jsem tu psal již mnohokráte, jako např.o vysvětlení vůně fialek neznalému této vůně, o spektru barev duhy pro slepce, o skvostných sonátách, které by měl pochopit hluchý člověk, o nasycení žaludku čtením jídelního lístku,tzn.získání poznání bez praxe, atd.- to vše jsem použil již dříve. Proč to zase opakovat?

          V meditaci, jako v  jediném prostředku k dosažení vyšších světů, je třeba otevřít vnitřní zrak a vnitřní sluch, napojit se na stálé vyzařování Ducha Svatého a postupovat krok za krokem, a to s Milostí nejvyššího.

          Uvedu ještě jednu klasifikaci, kterou jsou již před více jak dvěma léty použil ve svém jednom článku zde na gnosis, /mimochodem, velká škoda, že tu nejsou Vaše diskuzní články /, a to proto, že Vy se stále točíte kolem toho, čemu sám příliš nerozumíte :
          „Smyslem našeho života by mělo být uvědomění si a poznání sebe sama jako té nehynoucí a božské podstaty v nás, poznání našeho pravého JÁ a pak Cesty, kterou je potřeba za života učinit, abychom se dostali, zdůrazňuji, za života dostali do spojení s naším Tvůrcem, s naší primární vůdčí Silou, s Bohem, od kterého jsme vzešli a u něhož máme pravý Domov a do jehož nekonečného Oceánu bytí se jednou vrátíme.“ A to poznání se týká právě jen duše. Tělo je pomíjivé a je to nástroj pro život v tomto hmotném světě, tj.nezbytné vybavení, takové, jaké má např. potápěč ve skafandru pro zkoumání podvodního světa.“

          Pane Degone, zkuste již praktickou část duchovní cesty. zatím jste jednoznačně v oblasti intelektu a filosofií, které zřejmě již více jak třicet roků pracně studujete.

          Pěkné nedělní odpoledne.

          Závěrem se ještě optám – jste vegetarián a jaký máte názor na vegetariánství. Doplním, má to vazbu k duchovnímu snažení.

          Děkuji za případnou odpověď.

          Venda

        6. Pane Vendo,
          ďakujem za Vašu odpoveď, aj keď s poľutovaním musím konštatovať, že si asi nemáme čo ponúknuť, lebo sme obaja zrejme niekde inde. To sa stáva u intelektuálov, že každý sa kochá iba v tom svojom a neuznáva (odcudzuje) to cudzie. Ja Vás nechcem ďalej vytáčať a provokovať svojimi názormi (lebo tak na ne reagujete) a preto bude rozumné ustúpiť. Vy máte svoj okruh obdivovateľov a tak sa nebudem tlačiť medzi ne.
          Dúfam, že mi nebudete mať za zlé, ak neodpoviem na Vašu zvedavú otázku o vegetariánstve, lebo ja ju nepovažujem za zaujímavú a dôležitú.
          Majte sa pekne!

        7. Dobré ráno pane Degone,

          nedávno jsem požádal pana vydavatele stránek Libora Kukliše, zda by mohl vrátit do sekce autorů Vaše příspěvky. Zatím jich je tam sedm a věřím, že se mu podaří umístit i další. Chtěl jsem, aby Vaše dřívěji sdělené myšlenky nezapadly.

          Přeji vše dobré.
          Venda

        8. Pane Vendo:
          Tak ešte raz! Uvedomujem si, že pre človeka jestvujú skryté oblasti v poznaní čistej duše (rozumu a vôle), ktorá prebýva vo vyšších sférach jemnohmotnosti a v Bohu, ktoré by stáli za úvahu a štúdium, prípadne aj polemiku, ale to by tu musel byť partner na úrovni, ktorý si z iného nerobí posmech a nedegraduje ho slovami o nezmyselnosti a pod. Inými slovami, to predpokladá partnera nielen znalého, ale aj dostatočne inteligentného a morálne vyspelého.
          O hádky a urážky nemám záujem…

        9. Pane Vendo,

          stále se každého ptáte,jestli je vegetarián.
          Jsem si vědoma,že jsem „vegetariánem“,i když jím
          bramborový salát s řízkem.:))

          Duchovní vegetariánství spočívá v nejezení „masa“,
          což má v duchovním jazyce zcela jiný VÝZNAM.
          Jíst maso znamená v duchovním jazyce:poddávat se
          půdům,sexuální náplň mysli,otrocká sexuální závislost,
          přesvědčení-že sexualita je čistý cit,..

          Např.muslimské náboženství zakazuje jíst maso z vepřů,
          přesto se tím „vepřovým“ krmí.Jíst „vepřové“ znamená
          v duchovním jazyce:
          posilování sexuální žádostivosti,nevědomosti,lhostejnosti,tuposti,
          sobeckosti,žravosti-egoismu falešného já.

          Izajáš 65
          3Je to lid, jenž neustále do očí mě dráždí: Obětují v zahradách, na cihlách kadidlo pálí,
          4vysedávají v hrobech, nocují v tajemných skrýších, jedí maso z vepřů a ve svých nádobách
          mají polévku ze závadných věcí.

          překlad:

          *3Je to přetvářka,jenž mne v mysli trápí:
          Opouštějí duši(psýché)-Lásku,na falešném jáství (lidských osobnostech) chtějí stavět
          hluboký citový a duchovní vztah,
          *4 pohodlně žijí v nevědomosti,vnitřní nejistotu maskují lží a překrucováním slov,
          posilují sexuální chtění,nevědomost,lhostejnost,tupost,sobeckost,žravost a ve vědomí
          jim chybí kontrola nad myšlenkami, pocity a stavem mysli.

          Na duchovní cestě je sexuální askeze velmi důležitá
          k Poznání sebe samého VPRAVDĚ.

          PS:Takže vegetariánství souvisí s duchovním snažením,
          no v jiném „OBRAZE“,než o kterém mluvíte a o kterém
          mluví naučené lživé představy-ILUZE(sláma) mnohých.

        10. Dobrý den, paní Hvězdičko,

          mýlíte se, každého se neptám. Ptal jsem se naposledy pana Degona a před tím pana Muladiho. Považuji vegetariánství za něco jiného, než Vy a již jsem tady o tom mnohokráte psal – dokonce i samostatný příspěvek, který měl opravdu bohatou diskuzi. A často i ze strany jedlíků masa, kteří se tu jinak pasovali do role čistých duchovních lidí se znalostmi filosofií a náboženství, velmi negativní.

          Duchovní člověk – podle mne – nemá zvyšovat svoji karmickou zátěž. Nic víc za tím nehledejte. A že mnozí / a většina lidí / nedokáže maso zabitých zvířat odmítnout, to je jejich věc. je to animálnost v nás a je to nezvládnutý chtíč po „slastné chuti masa“.

          Vy jste tu / zase můj pocit / opravdu za básnířku a je to i Vaše cesta. Dobrou chuť.

          Venda

    2. Pane Muladi,
      nehodí-li se Vám tento „kámen“ tzv.do krámu,pak vězte,že je to „kámen“ úhelný,
      který je potřeba prostudovat do hloubky ze všech úhlů pohledu.Až pak mu porozumíte.

      Syn na kříži je To,co dostal Otec od Matky-Láska všeobjímající.To je Otcův
      Jednorozený Syn.Otec a Syn Jedním jsou.
      (scénář se stále opakuje:rozdělení->spojení->rozdělení->spojení)
      Otec přes Matku se znovuzrozuje jako Její Syn.Otec je Synem Matčiným.
      Matka se přes Otce znovuzrozuje jako Jeho Dcera.Matka je Dcerou Otcovou.
      Otec a Matka jsou Jedním Srdcem(Vědomím),Syn a Dcera jsou také Jedním Srdcem,
      Dva v Jednom.Takto se rodí srdíčka duchovní.

      Velmi pěkně o tom všem vypráví i Genesis.Genesis však vypráví o vzniku duchovní
      bytosti v jednom člověku,v jednom těle.Vypráví o tzv.mužské a ženské energii
      v jednom fyzickém těle.Vypráví o rozumu a citu v jednom lidském těle.

      Dále pak i Kain a Ábel představují mužský princip v jednom těle.Kain představuje
      mysl falešného ega člověka,Ábel představuje citového anima duchovního srdce.
      Kain zabitím Ábela „ukřižoval“ lásku duchovního srdce.A tak falešné ego začalo
      plodit falešné myšlenky(děti).

      ad.ad: za účast v této hře na Zemi! Všichni si vzájemně poděkují…
      ANO,poděkují-za zkušenosti,které s Láskou proměnili na Moudrost svých srdcí,byť byly i sebekrutější.Proto zde byli,nic nekonali,vhlíželi,přesto se s těly
      i falešnými egy ztotožnily.Rodiče „hrají“,a kdo trpí celou dobu to fyzické
      násilí?Zeptejte se Otce,On víc bolesti snese.

      „Jestliže povstalo tělo kvůli duchu, je to zázrak, pokud ale duch vznikl kvůli tělu, je to zázrak nad zázraky. Já se ale podivuji, jak se toto veliké bohatství mohlo usadit v takové chudobě.“

      ad.Zkuste třeba rodičům, kterým pedofil zabil dítě, vysvětlit, že to je jen hra a že by měli pedofilovi za jeho roli poděkovat…

      Otázku zodpovím otázkou:Byl ba schopen ten pedofil zabít malé dítě,kdyby sám
      sebe poznal VPRAVDĚ?Byli by se rodiče toho dítěte „utopili ve vodách sebelítosti“,kdyby sami sebe znali VPRAVDĚ?
      “ Yehoshua řekl: Když ti, co vás vedou, vám řeknou: „Pohleďte, království je v nebi“, tak tam budou ptáci nebeští před vámi. Když vám řeknou: „Je v moři“, předejdou vás ryby. Uvnitř ve vás je království a vně vás. Když poznáte sebe, budete poznáni a uvědomíte si, že jste dětmi živého Boha. Jestliže však sami sebe nepoznáte, pak přebýváte v bídě a jste bídou.“

      ad: Syn na kříži pěsti zatínal…
      ad.Jestli tím opravujete Vaše nedávné tvrzení, že Ježíš Kristus nezemřel na kříži, že žil v Indii, měl žemu a děti, pak s Vámi souhlasím.

      Nedáváte pozor a překrucujete.Zkuste si to přečíst srdcem znovu.
      K „ukřižování“
      Syna došlo mnohem,mnohem dřív..a falešná ega v „ukřižovávání“ pokračují dál.

      ad.To je Váš velký omyl. Napsala jste to především pro sebe.
      Nemýlím se a opravdu jsem to napsala pro sebe,tedy pro emanace svého srdce.:))

      ad.Nebo ještě přesněji: napsala jste to právě pro ty, kteří Vás chápou a jdou s Vámi, nebo za Vámi. Spočítejte si je.

      Napsala jsem : Svým dětem: „Příběh O zlomeném srdíčku“.A i to Vaše srdce je toho
      Příběhu součástí.Odpustíte tomu mému?Těch dětí je opravdu spousta.:)


      ad.Paní Hvězdičko, kdo se prohřeší proti Duchu Svatému, tomu nebude odpuštěno.

      „Kdo se rouhá Otci, bude mu odpuštěno, a kdo se rouhá Synu, bude mu odpuštěno, a kdo se rouhá svatému Duchu, nebude mu odpuštěno na zemi ani na nebi.“

      Urážím snad nebo zesměšňuji Matku-Lásku a Její jedinečnou Sílu milosrdenství,
      jež mění chudobu srdcí zkušenostmi na Moudrost srdcí?Ona je Spravedlnost.
      Když člověk uráží Milosrdenství,Pravdu,Lásku všeobjímající,pak si opravdu
      nedokáže odpustit ani v citech(sebelítost),ani v mysli falešného já(agrese,pýcha,
      strach,..).
      Dokáže dítě zesměšňovat a urážet matku v jejím lůně?

      ad…a přesto nesouhlasím, protože nerozumně říkáte slova do úrovně, do které nepatří, bytostem, které se jimi nemohou řídit.

      YEHOSHUA „řekl“:
      „Poznej, co máš před svou tváří, a co je ti skryto, se ti odhalí. Neboť nic není skrytého, co nebude odhaleno.“
      „Nelžete a nedělejte to, co sami nenávidíte, neboť to všechno je zjevné před tváří nebe. Neboť nic není skrytého, co nebude odhaleno a co je ukryto, nezůstane nezjeveno.“

      1. Paní Hvězdičko,

        ad: Syn na kříži je To,co dostal Otec od Matky-Láska všeobjímající.To je Otcův Jednorozený Syn.Otec a Syn Jedním jsou…

        Bůh je (trojjediný) Duch. Obsahuje tři různé bytosti v jedné.
        Otec je Láska, Syn je Moudrost a Matka je Vůle – lze také říci Inspirace, Výkon a Projev.
        Otec a Syn Jedním jsou znamená, že Moudrost vychází z Lásky (a vytváří Skutek).
        Matka by nikdy nedala Syna na kříž – ta Inspirace přišla od Otce, mimo jiné proto, aby se Syn poučil a „do mrtě“ poznal, nad čím je mu předána vláda.

        ad: A tak falešné ego začalo plodit falešné myšlenky(děti).

        Vy to falešné ego neustále melete jak na kafemlýnku – patrně proto, že co na srdci, to na jazyku. Ve skutečnosti ale žádné falešné ego neexistuje, všechna jsou opravdová a stojí na počátku všech reálných (naprosto reálných) skutků lidí.

        ad: Byl by schopen ten pedofil zabít malé dítě,kdyby sám
        sebe poznal VPRAVDĚ?Byli by se rodiče toho dítěte „utopili ve vodách sebelítosti“,kdyby sami sebe znali VPRAVDĚ?

        Zkuste to vykládat těm rodičům a zkuste tak obhajovat pedofila před soudem. A možná byste to lépe pochopila, kdybyste mu přímo jako další případ nabídla někoho z Vašich blízkých…
        To je právě ten zásadní rozdíl, vyplývající ze skutečné falše ve Vašich „vysoce duchovních“ slovech.
        Až se všichni VPRAVDĚ budou znát, pak teprve budete mít pravdu (i tak neúplnou) Do té doby ale jsou takové Vaše názory v tomto světě přinejmenším nemoudré, nebezpečné a ve zdejší realitě falešné.

        1. Pane Muladi:

          Člověče zvažujte svá slova(mysl falešného já),jež mají příčinu ve Vašem nepochopení(pro NEZKUŠENOST),protože se Vám velmi rychle může stát,že budete sám vystaven takové situaci,abyste POCHOPIL jednou provždy.
          Pro Vás nejlépe je rozebrat takovou situaci z pohledu zúčastněných
          a hlavně NALÉZT PŘÍČINU.O té příčině zde stále píši,tak ji najděte.
          Jen tak můžete celou situaci nejen o pedofílii v sobě samém ROZLOŽIT.
          Obviňování druhých,hloupé úsudky ze strachu a pýchy falešného ega
          z nevědomosti a Vaše nabídky vedoucí k násilí,tedy ZLU jež plodí zase
          jen Zlo,si strčte za klobouk.

          Nejen v tomto životě bylo mé srdce vystaveno mnoha a mnohem horším situacím.Mé srdce si už vytrpělo DOST,než aby nadále sledovalo
          jen tak,jak si chudoba srdcí dělá co se jí zamane.Už DOST!

          Zkuste toto:
          Nakreslete si na papír postavu člověka.V úrovni prsou si nakreslete
          srdce♥.TO JE VÁŠ CHRÁM,VÁŠ DOMOV,ve kterém můžete nalézt Matku,Lásku
          bezpodmínečnou a milosrdenství.
          Vy se ptejte:A co je tedy mozek toho těla?Jaký má účel pro mé srdce?
          Kdo,co ten mozek řídí-šoféruje?

          Nejen ve Vašem srdci duchovním je Duch Lásky,pravé Matky, skryt.
          To je to,čeho si Otec žádá.Když to své srdce Láskou neotevřete,bude
          Vám Otcem „zlomeno“.Jak?Bolestí.Jako třeba i těm rodičům dítěte,které
          bylo zabito pedofilem.Až ta bolest Vás zastaví.Pocit úplné bezmoci.
          Uvědomění si,že Vám zde ale vůbec nic(kromě bohatství zkušeností)
          NIC nepatří.Ani ty „šaty“ v podobě lidského těla.Až pak z Vás začne
          odtékat falešné ego(„krvavé slzy v zahradě …“).To je pravý obraz pomazání Duchem svatým.
          Falešné ego se však tak lehce nevzdává, jeho egoistická mysl nemusí
          spustit ihned bolest,nýbrž hněv,vztek,agresi,nenávist,závist a hlavně
          potřebu hodit na někoho vinu za každou cenu.To je SEBELÍTOST.A v ní,jak
          můžete vidět v sobě i všude naokolo,se dá utopit.V „záplavě“(Potopě)
          citů se dá utopit.

          BOŽÍ SLOVO:
          Chudoba srdce je zlo.
          Zlo dělá zlo.
          Zlo umí ublížit,
          no opravdu umí ublížit Srdce.
          Sebelítost je největší zlo.

          To Já mám největší orgasmus a erekci.
          To Já mám vliv na všechny a na všechno.

          “ Když ti, co vás vedou, vám řeknou: „Pohleďte, království je v nebi“, tak tam budou ptáci nebeští před vámi. Když vám řeknou: „Je v moři“, předejdou vás ryby. Uvnitř ve vás je království a vně vás. Když poznáte sebe, budete poznáni a uvědomíte si, že jste dětmi živého Boha. Jestliže však sami sebe nepoznáte, pak přebýváte v bídě a jste bídou.“

          Jestliže nepřistupujete takovýmto způsobem k dění okolo Vás a ve Vás,
          pak proč tu Vaše srdce vlastně je?Nepřišlo si sem i ono pro „osvícení“,
          tedy porozumění,pochopení svým citům díky rozumu?Nepřišlo se zde
          naučit rozumovat srdcem?
          “ Proč jste vyšli na pole? Abyste viděli rákos, který se chvěje ve větru? Abyste viděli člověka, který má na sobě měkké šaty jako vaši králové a vaši předáci? Ti mají na sobě měkké šaty, a nebudou moci poznat Pravdu.“

          PS:Pokud jste nepochopil,nechte tak.Třeba poslouží jiným srdcím.

          „Dobré Jitro“.♥:))

          ad.Matka by nikdy nedala Syna na kříž ..

          No právě a Otec si JE toho VĚDOM.:)
          Tak kam se „skryla“ pro tuto dobu?Je Moudrá,všechna čest a sláva.
          Pro své Děti by se rozdala,ROZLILA,jako vždy.:))

        2. Vlčí láska
          Vlčice si hlídá smečku svou,
          hlídá si ji „tvrdou rukou“
          s láskou mateřskou.
          Jeden problém ovšem má
          svoje srdce neuhlídá,
          a tak jí Vlk pomáhá,
          aby příliš svojí láskou
          malá vlčata nerozmazlila.

          Jednou za čas,
          když vlčata malá,nezkušená,
          začnou dobízet rodiče,
          Vlčice s vlčaty na Zem odejde,
          aby jim s Vlkem společně
          odevzdali poznání staré,
          jak dopadne vlčí smečka,
          bez vlčí lásky mateřské.

          Vlčice Matka ve vlčí ženu se promění,
          a žije s dětmi na Zemi v zapomění.
          Vlčí kostičky hledá a k sobě skládá,
          aby si Vlka srdcem svým oživila.
          Žije zde staletí,
          svými dětmi nepoznaná,
          žije v bídě a utrpení,
          dětmi ponižována,
          neb každé za bláznivou ji má.

          Vlk,když zůstane doma sám,
          propadne svým vášním a lituje se,
          neb vládnout vlčí smečce,
          to práce nelehká
          a natropí se při ní lehce
          mnoho chyb a více zla.

          Vlčí smečka rozdělí se,
          to podle povahy svého srdce,
          což povaha žraloka nebo ovce,
          a tak dlouho se mezi sebou rvou
          o přízeň Vlka-Otce,
          že na lásku Vlčí Matky zcela zapomenou.

          Starý Vlk v samotě bez své Vlčice,
          chudobou srdce začne trpět,
          čímž jenom zlo podpoří,
          všem srdcem ublíží,
          až nakonec jeho srdce sebelítost zlomí.
          Zlomené srdce a samota Vlka přinutí,
          vzpomenout si na srdce,které mu tak schází,
          na srdce plné vroucí lásky,
          na srdce Vlčice Matky.

          Vlk vypraví se po vlčí ženě pátrat,
          zatímco ona kostičky vlčí hledá,skládá
          a snaží si srdcem připomenout,
          kým vlastně je a na koho její srdce čeká.
          Vlk vždy ji vyhledat musí sám,
          aby poslední kostičky přiložil,
          a tím její srdíčko
          z tisíciletého spánku probudil.

          Vlčí žena probuzená
          poskládala již kostičky k sobě,
          spojila srdce své s Vlkovým,
          chystá se odevzdat svou lásku dětem,
          žijícím v temnotě zapomnění,
          aby tak mohla jejich srdíčka pozvednouti.
          Nyní tu volá na vlčata svá,
          aby se konečně přestala rvát
          a začala svým srdcím naslouchat,
          neb do každého z nich byl vložen
          při jejich zrození vzácný dar!
          Drahokam bezpodmínečné lásky
          od samotné Vlčice Matky!

          Laskavé srdce vlčí ženy není hloupé,
          ono dobře ví,co stane se,
          její tělo se pomalu rozkládá,
          neb znovu ve Vlčí Matku zrodí se.
          Do srdce Vlka svou lásku odevzdá,
          a to v Otcovo „dobré“ změní se.

          Vlčice svého Vlka vroucí láskou miluje,
          ona ví,že zatímco je vlčí ženou,
          jejich vztah se obnovuje.
          Ona pak Vlčímu otci s láskou
          a z lásky k němu,
          za jejich utrpení v samotě,
          vždy nové srdíčko vlčete povine.

          Všichni jsme vlky jedné smečky,
          stačí jen oživit
          srdíčka žraloků a ovcí,
          zlatými pouty
          vzájemné lásky a důvěry.
          Strach srdcí musí stranou,
          jen s láskou a úctou vzájemnou
          všechny úskoky života přestojí,
          na kolena je pak nic už nesrazí.


          A tak je tomu,milé děti,
          se životem na Zemi,
          srdíčka se rozdělují,
          žijí chvíli v samotě a zapomnění,
          čekají,až objeví se vlčí žena,
          ta,co naplní láskou
          jejich srdce ubolená,
          a ona se pak znovu spojí.

        3. Paní Hvězdičko,

          nejnebezpečnější lež není ta, kterou lze „rukama nahmatat“, nejnebezpečnější je „kapka lži v sudu pravdy“ – ta otráví mysl naprosto spolehlivě.

          Při pomyšlení, že by se Vás ZLO mohlo osobně dotknout, to už nefilosofujete, co je vlastně ZLO a už nehodláte strůjci ZLA poděkovat za jeho roli, že?
          Tak úplně stejně přistupujte k ostatním lidem.

          Ano, je pravdou, že to, co člověk vnímá osobně jako dotek ZLA, to ho v konečné fázi zušlechťuje a rozšiřuje mu to obzory. Ale Vaše slova „není zde jediný viník, všichni jen hrajeme a za role si navzájem poděkujeme“ v tomto světě neplatí. Naopak zde platí: neodejdeš, dokud nesplatíš do posledního haléře (přičemž tento proces má různé podoby a intenzitu).
          Žádná hra – vše je opravdové. A nejspíš nemáte ani potuchy, kolik Bůh investoval do toho, aby to tady hra nebyla.

          Myslíte si snad, že Ivetě Bartošové se nyní „děkuje za roli“?
          V žádném případě. Odešla odtud s problémem, který v novém prostředí bude řešit mnohem složitěji a skutečnou pomoc bude navíc nějakou dobu odmítat.

          Takové věci byste tady měla lidem sdělovat – a ne slova, která když už, tak platí úplně jinde a zde nahrávají zločincům.
          A že jste přitom přesvědčená, že Vaše ego je falešné, to Vás samozřejmě neomlouvá.

        4. Pane Muladi,
          po přečtení Vašeho příspěvku rázu:HAF,HAF,…
          mne vyvstala věta z Koránu,kterou jsem spolu s Otcem překládala
          zrovna včera:

          3:131 A bojte se ohně pekelného, připraveného pro nevěřící,

          překlad:
          A nebudete se sebou příliš spokojeni,pro strach ze sebe (lásky a špatného svědomí)
          a pro vaše pečlivě utajované pocity méněcennosti,se zakryjete „maskami“ agresivity,
          strach z trápení špatným svědomím patří na duchovní cestě
          nevědomím.

          Že by náhoda,když náhody neexistují?

          ad.Při pomyšlení, že by se Vás ZLO mohlo osobně dotknout, to už nefilosofujete, co je vlastně ZLO a už nehodláte strůjci ZLA poděkovat za jeho roli, že?

          Znovu,pro Vás, zopakuji:
          Nejen v tomto životě bylo mé srdce vystaveno mnoha a mnohem horším situacím.Mé srdce si už vytrpělo DOST,než aby nadále sledovalo
          jen tak,jak si chudoba srdcí dělá co se jí zamane.Už DOST!

          ad.k Vašemu poslednímu haléři
          Svůj dluh jsem zaplatila do posleního „haléře“ a Otci jsem
          za své zkušenosti poděkovala.

          ad.Ivetka Bartošová

          O její srdíčko se bát nemusíte,je v dobrých rukou.Bylo zde
          i pro Vás.Závislost je
          jedna ze zkušeností,pro kterou si sem přišlo každé srdce.Jen
          si ta závislost obléká různé podoby.


          Mé srdce,narozdíl od Vašeho falešného ega a jeho „masky“,není
          falešné(že se jakože přetvařuje sebezapíráním:)),je skutečné.

          falešné=nepravé
          falešné ego=nepravé já
          Nechat to falešné já odtéci,to je pro něj hodně bolestivou
          záležitostí.

          Z ČEHO MÁ TO VAŠE FALEŠNÉ EGO TAKOVÝ STRACH?
          PROČ MÁ STÁLE POTŘEBU ÚTOČIT A PŘEKRUCOVAT SLOVA?
          PROČ MÁ STÁLE POTŘEBU NĚKOHO OBVIŇOVAT?
          JEN STRACH A PÝCHA JSOU JEHO VĚRNÝMI KAMARÁDY!

          V SOBĚ HLEDEJTE,SEBE POZNÁVEJTE-VPRAVDĚ.

        5. ZÁVISLOST „FALEŠNÉ MYSLI“
          Tabák je tu odpradávna,
          rakovina jenom chvíli,
          tak na co si tu vlastně hrát,
          když tu vzniká potřeba,
          pravou příčinu pojmenovat.

          Ukrytá je v naší „mysli“,
          jmenuje se ZÁVISLOST,
          i když se to srdci příčí,
          máme jí tu víc než dost.

          Na co tady rozlišovat,
          která závislost je horší
          a přitom si neuvědomovat,
          že tu jsme na jedné lodi.

          Co kdyby tak každý sám,
          přiznal srdci svému,
          „Ano,závislý jsem
          a jdu z maléru do maléru!“

          Závislost z nezodpovědnosti
          vůči sobě i společnosti.
          Že nejste závislí?
          Kromě různých drog
          je tu další závislost.

          Na rodičích,novém autě,
          na svalech a na zlatě,
          na penězích,na práci,
          na tradicích,společenských normách,
          předsudcích,na stravě,
          na slávě a na počasí,
          či na touze po moci..
          A tak z naší závislosti,
          zůstávají lidské trosky,
          zotročené chamtivostí.

          Život pravdu rozdává,
          by se poučila srdce chamtivá,
          že zlo dělá jen zlo,
          a co vůbec znamená
          sebelítost či srdce chudoba.

          Škodit může vše,
          pokud tomu dovolíme.
          Pokud chceme něco změnit,
          radu zkušenou vám dám:
          „Bude pro nás všechny dobře,
          když už konečně
          a pěkně společně,
          samostatně a zodpovědně
          naše srdce probudíme,
          a když o to s pokrou v srdci
          našeho Otce poprosíme!“

          PS:Učíme se každým dnem,učíme se životem.:-)

        6. Děkuji

          Děkuji vám za rukavici hozenou,
          právě jste předvedlo nejen sobě,
          co znamená SEBELÍTOST,
          být nemocen SRDCE CHUDOBOU.

          Hvězdička tu píše,
          o čem její srdce zpívá,
          aby slovům rozuměla
          i děťátka roztomilá.

          Infantilní,iracionální,…
          pro děti jsou slova cizí,
          český jazyk prostost ukrývá.
          A právě ten drahokam
          SBLIŽOVAT lidská srdce má.

          I MOC dvě strany má,
          jedna s hořkou pachutí,
          co snaží se ostatní ovládat,
          zatímco druhá
          s láskou v srdci pomáhat.

          Je zbytečné lámat kola osudu,
          pokud si srdcem neuvědomím,
          co zde opravdu chybí:
          vzájemná láska, úcta a pokora,
          srdcím porozumění.

          Až poznáte vpravdě,
          co dokázalo jste právě,
          pak místo slávy a ocenění,
          přijde vašeho srdce ponížení.

          Sláva je pro mne cizí pojem.
          Pro mne je „srdce“ domovem,
          tak jako Zem se Sluncem
          i galaxie,co plují vesmírem.
          Po ničem jiném netouží,
          než rozdávat Lásku svou,
          aby to i tvé srdce přijalo,
          musí se stávati Zlou.

          Mé srdce také zde trpí,
          učit se soužití totiž není lehké.
          Proto věz srdíčko přemilé,
          že Otec tu ještě srdíčka své
          chvíli lámat bude.

        7. DĚKUJI
          Drahý Otče,Stvořiteli mého těla,
          děkuji Ti za vše.
          Za to,že jsi našel cestu jak mi zavolat,
          když mé srdce bolestí,
          už chtělo se životem skoncovat.
          Děkuji ti za podání první knihy,
          za sekundy,minuty,dny a roky,
          které jsi mi věnoval.
          Děkuji za všechny zla,
          které Jsi mi do života vložil,
          abych uzřela chudobu srdce svého.
          Z lásky dopouští se spousty chyb,
          neb bez nich, se životu nedá naučit.
          Děkuji Ti,žes nechal mne nahlédnout
          do srdce Tvého a nechal se poznat.
          Klaním se Ti Otče s úctou v srdci,
          žes nespal a SÁM ses učil,
          srdíčka svých dětí poznávat.
          Prosím Tě o milost rozumu
          a milost smrti pro všechny,
          sundej jim,prosím,už pásky z očí
          a otevři okénka ven z jejich srdcí.
          Zavolej již,PROSÍM, Lásku svou k sobě,
          aby mohla prostoupit všemi srdci
          a přivinout se k Tobě.

        8. DĚKUJI
          Rodiče
          Matka tady s námi žije stále,
          oděna i v šatech člověka
          a nikým nepoznaná
          svou lásku rozdává
          v životní úloze blázna.
          Jediné,co o ní vím,
          že její tělo rakovina rozkládá,
          kterou si sama zvolila,
          aby svou bolestí zlo rozložila.
          Zlo spáchané z vroucí lásky
          na dětech milovaných.

          To zlo má jméno násilí.
          Lži,ty samy vyjdou najevo.
          Násilím z rodičovské lásky
          rodiče nám ukazují,
          jak se státi dospělými,
          kam se všichni dostaneme,
          když samostatní a zodpovědní
          nebudeme.
          Předložili nám tu návod Desatera,
          návod společného soužití.
          Poznali jsme také téma -násilí.
          Zbývá splnit úkoly,
          co týkají se srdce chudoby,
          a ten,kdo je srdcem pochopí,
          může odletět“domů“ze školy.

          A co ostatní?I oni dojdou poznání.
          Nebojte se,i po zvonění
          je tu práce dost pro celá pokolení.
          Copak všichni nevidíte
          jaký je tu nepořádek?
          Kdo myslíte,
          že tu bude uklízet?
          Snad ne naši Rodiče?
          Otec dobře ví,kdo znečistil
          ovzduší a oceány,
          kdo vykácel dětem stromy,..
          A tak ruce na srdce,
          nebyl jsi přitom ty také?
          Jak to vidí srdce mé,
          tak si tu pěkně společně,
          ještě chvíli zůstaneme!

          Ona se tu rozrůstá,
          pod falešným egem představa,
          že život této planety či vesmíru
          na lidských bedrech spočívá.
          Ach,srdíčka rozmilá,
          už se konečně probuďte,
          Otec s Matkou zde stále pějí
          z lásky k nám písně jejich srdcí,
          tak proč stále pohrdáte
          odžitými zkušenostmi?!

        9. DĚKUJI

          ROZUM A CIT(ADAM A EVA:))

          Ti dva jmenují se různě:
          Rozum a Cit,Zlo a Láska,
          či Otec a Matka.
          Různými energiemi disponují,
          odsouzeni jsou však věčností
          k společnému soužití.

          Co pro Cit znamená dávat,
          pro Rozum jen brát,
          a tak chamtivost Rozumu vůči Lásce,
          svedla je na scestí:
          trpící Láska zotročená
          a Rozum-krutý vládce.

          Aby se mohla Láska projevit,
          musela se naučit nejdříve,
          rozumovat sama srdcem
          a přestát přitom útoky otrokáře.

          A co Láska srdcem vymyslela?
          Rozum samotě vystavila,
          protože od něj utekla.
          čímž Rozumu srdce zlomila.

          Na tuto chvíli v ústraní čekala,
          aby to jeho srdíčko zlomené,
          z lásky k němu,
          svou láskou vyplnila.

          Z Otrokáře se stal dobrák,
          co svou Lásku chrání,
          Láska se z otrockých pout vymanila
          a za to Rozum srdcem brání!

          Od té doby vědí oba,
          že mohou v klidu nažívat,
          jen když budou tvořit
          společně srdce JEDNO!

          PS:Co je dnes pro mne Zlo,zítra bude poznáním,
          co dnes dobré se zdá,zítra může být velkým zklamáním.
          Zkušenost se nedá naučit,jenom životem zde se dá prožít!

        10. Co je to stupeň?
          A co jsou to schody?
          Nejsme snad srdce jediné?
          Za prošlou cestu údolím smrti
          se snad stydět mám?
          Nestojím na schodku,
          od studu k zemi se klopí můj zrak,
          stojím v poháru pravdy
          a křičím strašlivou bolestí srdce,
          co z tisíciletého spánku procitlo
          a zakouší matčino ponížení.
          Nabízí poznání číši,
          má za to výsměch,zlobu a pohrdání.
          Vezmi si synu můj do rukou meč
          a setni mi,prosím,hlavu.
          Rozervi hruď moji
          a napij se ze srdce mého,
          je plné NEJČISTŠÍ LÁSKY pro každého.
          To srdce nestojí o moc či slávu,
          jen trochu úcty a pohlazení.
          Nestojí o život v samotě,
          bezmocně přihlížet dětí utrpení.
          Prosí u Otce za vás o milost,
          její zlomené srdce křičí UŽ DOST!

          DĚKUJI!

        11. Chtělo by se moje srdce zeptat všech,
          kdo čtou tyto stránky a tyto řádky,
          jestli by se zamysleti mohli srdcem
          a představit si (s potlačením svého ega),
          že jsou srdcem Stvořitelů-Matkou,Otcem.
          Jak byste VY v dnešní, chaotické době
          pořádek nastolili(bez světových řádů,prosím)
          jak byste svým dětem vysvětlili,
          že všechna rovna jsou si,
          že jediný rozdíl mezi nimi
          je v odžité zkušenosti,
          že dáváte jim stejnou vroucí lásku.
          Jak byste je probudili
          ze staletého spánku,
          aby uzřít mohly srdcem,co zde,
          bez úcty k Rodičům svým,
          jako slepé,v slepých vírách natropily.

          Ptá se srdce bez falešného ega,
          jak stvořit svět dobra a člověka.
          Otec a Matka odpověď znají,
          leč srdíčka spících dětí jim nenaslouchají.
          A tak se srdce bolavé ptá,
          proč vždy musí přiletět ruka Otcova.
          Proč ještě více bolesti a utrpení?
          Proč nepomohou slova laskavá,
          proč nezkusit rozdat klíče,
          co odemknou navždy dětská srdce hádavá.
          …a tak málo času zbývá….
          aby si to srdíčka ještě zde na Zemi uvědomila.

          DĚKUJI

        12. Strom života

          Původem z jednoho je nás už víc,
          jsem tady sama a nejsem sama,
          jsem tady a nejsem to já,
          jsem tady mnohými,
          jsem tady s mnohými a mnohým spjata,
          prahnu po poznání a není co pít,pohár je prázdný.
          Smutek trhá mi srdce za tím,kdo ke mně patří navěky,
          jsem stromem života a chci jít už domů.
          Kořeny zůstanou,tělo se rozloží,
          srdce odejde a přeci tu zůstane.
          Přišla jsem spatřit,jak z kořenů mých,nové stromy rostou.
          Až přijde čas,přivinu zas k sobě všechny,
          zůstane jedno,aby se znovu zrodilo
          a všichni a vše s ním,protože samota bolí.


          Mé srdce není jiné
          než srdce hejna delfínů
          či srdce roje včel,
          to jen falešné já „hejna“ lidí
          způsobilo,že srdíčko zapomnělo,
          že všechna srdce jsou si rovna
          a Jedno velké tvoří spolu,
          že uvědomit by si každý svou chybu měl
          dřív,než se vrátí zpátky“domů“.
          Mé srdce je tím posledním,
          které by chtělo ublížit,
          zatím učím se,jak říci slovem,
          co srdcem vidím
          a jak vám „obraz“ přiblížit.

          DĚKUJI♥

        13. Paní Hvězdičko,

          o Vašich nesmyslných vizích nemá smysl diskutovat, vezmu jen to konkrétní.

          ad: Mé srdce si už vytrpělo DOST,než aby nadále sledovalo
          jen tak,jak si chudoba srdcí dělá co se jí zamane.Už DOST!

          Tak Vy chcete už dost – a ještě s vykřičníkem, ale když vychvalujete zlo pro ostatní lidi, to Vám jde velmi dobře…

          ad: Svůj dluh jsem zaplatila do posleního „haléře“ a Otci jsem
          za své zkušenosti poděkovala…

          To je akorát Váš pocit. Vychvalováním zla a rozdáváním nálepek s falešnými egy jste pořád ještě podstatu nepochopila a vytváříte si další dluhy.

          ad: Mé srdce,narozdíl od Vašeho falešného ega a jeho „masky“,není falešné(že se jakože přetvařuje sebezapíráním:)),je skutečné.

          Nad tím se mohu jen pousmát a zareagovat dětskou říkánkou ze školky: Kdo to říká, ten to je, na toho to pasuje…
          (Vy nechcete pomáhat, Vy se chcete povyšovat. A průvodním jevem toho taky je, že si myslíte – čím víc slov, tím víc pravdy. To je skutečná faleš, halící se do „vysokého duchovna“.)

        14. Pane Muladi,

          překrucujte si vše,jak je Vám libo.Řekla jsem:DOST!

          A dodávám:
          ZBOŘÍM TENTO DŮM A NIKDO JEJ NEBUDE MOCI POSTAVIT ZNOVU!

          PS:Kniha knih odhaluje všechny svinstva a lži
          za celá tisíciletí.Odhaluje PRAVDU v plné parádě.

        15. Paní Hvězdičko,

          nic nepřekrucuji a mluvím jasně. I tento Váš příspěvek je v kontextu toho, co jsem sdělil: Vy nechcete pomáhat, Vy se chcete povyšovat.

          A co se týká boření, bořte si vše, co je Vaše (ať už rozumně, nebo nerozumně). Budete-li chtít bourat to, co Vaše není, skončí to pro Vás špatně.

  18. Venda napsal: 2.5.2014 (19:05)
    „Přál bych si, aby člověk, který chce poznat pravdu, aby poznal Mistra, tak jako já.“

    Z mého pohledu je dost nesmyslné přát si, aby někdo druhý šel totožnou cestou jako já. Ta forma cesty je u každého méně či více odlišná.
    Navíc já vůbec nezastávám nutnost poznat Mistra ve fyzickém těle. Skutečným Mistrem je Kristus a na toho se lze „napojit“ i když tu ve fyzickém těle není. (a to podle mě tedy opravdu není)
    Např. za sebe mohu říci, že Mistr v Indii „mi nic neříká“, takže takovou cestou bych ani jít nechtěl. Nechme každému to, co si kdo vybere, a přejme mu to.

  19. Vltavíne, napsal jsem snad něco o nutnosti poznat Mistrovo fyzické tělo?

    Skutečným Mistrem je Syn, Bůh -Syn, jako vtělené Slovo = Duch Svatý, jinak:“Slovo tělem učiněno jest“. A to je pravý Mistr.

    A nabídnu Vám naději – je tady vždy ve světě fyzicky přítomen. Je to jeden ze Zákonů Boha-Otce. Mistrovou pravou podstatou je však Slovo; i jeho fyzické tělo totiž pomine. „Já jsem ta cesta, pravda i život…..“ S vtěleným Slovem se však můžete potkat jen uvnitř. I Ježíš potvrzuje nutnost setkání s Mistrem, On byl pro ty své žáky, jež zasvětil / pokřtil/ tím pravým Slovem a světlem – viz. např.Jan, Kap. 12, verš 35-36:

    Ježíš svým učedníkům řekl: „Ještě jen malou chvíli je světlo mezi vámi. Dokud máte světlo, neustávejte v cestě, aby vás nepřekvapila tma; kdo chodí ve tmě, neví, kam jde. Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste se stali syny světla.“ Tak promluvil Ježíš; potom odešel a skryl se před nimi.

    Neříká snad Ježíš, že dokud mne máte, dokud jsem /fyzicky/ s vámi, máte světlo. Naučil své žáky, jak vstupovat do svého nitra k setkání s ním. Tma, to je tma světa, tma lidí, kteří neví kam jdou, kteří se nesetkali s Mistrem. A říká jim to v přítomném čase prvního století, v čase jejich života s ním. Neříká jim, jako i nějaký vzkaz pro budoucí generace, že kdykoliv si na něj jakýkoliv člověk, i v 21.století vzpomene, kdy si ho podle různých vyobrazení a sošek představí, bude se k němu vroucně modlit, že se ten stane Jeho žákem. Chápat principy učení Ježíše, morální a etická přikázání, to je jen začátek pro nutnou a prvotní změnu člověka v jeho počátku nové Cysty, změnu, která z něj učiní jiného člověka, nepodléhajícímu pokušením světa.

    Vaše horoucí city a představivost je určitě krásné. Za sebe mohu říci, že Ježišovo učení miluji. Proč však nehledat vtělené Slovo v současném světě; nemocný potřebuje živého lékaře, ne?

    Venda

    1. Vendo, někde jsem viděl, že jste napsal, že je dost důležité, že Vy se žijícího Mistra můžete živě zeptat na případné otázky. Rozuměl jsem tomu tak, že to myslíte tak, že Vy ve fyzickém těle se můžete zeptat pomocí smyslů fyzického těla svého mistra rovněž ve fyzickém těle a ten Vám odpoví opět formou běžně vnímatelnou pomocí smyslů fyzického těla. Třeba jste myslel pouze přenos nevnímatelný fyzickými smysly, ale nepůsobilo to tak na mě.

      Bůh (Syn Boží) dle mého není zde na Zemi vždy fyzicky přítomen. A není toho ani zapotřebí. Váš názor Vám však nevyvracím, ale opravdu mu nevěřím.

      Napojením rozhodně nemyslím představy pomocí sošek apod., jak píšete – zajisté jste např. již slyšel o lidech napojených zlatou nitkou (zářením).

      Myslím si, že když už tu diskutují účastníci typu „hrušky a jablka společně dohromady“, tak je dobré uvést i jiný názor. Nikdo tu nemá patent na absolutní Pravdu a Moudrost, protože to by musel být sám Bohem, a to není. Vždy mi přijde podezřelé, když někdo nemluví za sebe, ale přitom tvrdí že něco je přesně tak a tak a přitom je to člověkem neprověřitelné.

      Řada názorů mi na těchto stránkách přijde zcestných, ale nebudu o tom druhé přesvědčovat. Zřejmé je ale určitě to, že pravdou nemůže výt všechno, když si tu názory mnohdy i naprosto odporují …

      1. Pane Vltavíne,
        i ten Ježíš odpovídal svým žákům na mnoho, mnoho zdokumentovaných otázek, učil je tím, protože oni, jako označené duše se s takovým učením setkali poprvé. vadí Vám to dnes, že jim Ježíš odpovídal? Učil je ale i něco, co zdokumentováno vůbec není. Jeho mystické učení pro vybrané žáky nebylo totiž určeno všem lidem, zrovna jak dnešní Mistři si vybírají své žáky. I tehdy Otec vybral připravené duše, i ježíš o tom mluvil / v evangeliu Jana / i v Bhagavatgítě….. . Nabádal zástupy lidí k novému přístupu, to ano, dalo by se říci, že to bylo z pohledu nové morálky a etiky, kterou lidem přinesl jako součást nového učení. Mistři všech věků mají vždy svůj specifický úkol – Ježíš přišel zákony naplnit, ne rušit, to byl jeho úkol – naučit nové lidstvo jeho doby života ve fyzickém těle nové cestě k Bohu.

        To mnohem a mnohem důležitější je však, když se žák, učedník, setká se svým Mistrem v nitru, s jeho zářivou formou, v první duchovní oblasti. To je to, k čemu není pak již vůbec potřeba Mistrovo fyzické tělo. Ale předchází tomu akt, kdy je žák tímto Mistrem zasvěcen, kdy Žák při zasvěcení /křtu / získá nové nezbytné informace, aby pak krůček za krůčkem šel touto novou duchovní cestou, která vždy vede / a dávno před Ježíšem vedla také / k cestě návratu k Bohu-Otci. Ale hlavně, žák je tímto aktem duchovního nového zrození uveden do přímého spojení se Slovem, Duchem Svatým, vtěleným Slovem, které je tu jako Syn. Že nevěříte v jiného Mistra, ať již žil v Indii, v arabském světě či v Číně, mi nijak nevadí. Fakt je, že Ježíš měl tu největší publicitu, obzvláště v našich zeměpisných šířkách. Je zajímavé, že Ježíšovo učení, které přerostlo do křesťanství, není zase tolik známo třeba v Číně.

        Často tu píšu, že něco říkám podle sebe, nebo podle Učení Mistrů, a že nic nikomu nevnucuji. Cesta je vždy individuální věcí každého hledajícího a opravdu není mojí ambicí někoho přesvědčovat.

        K Vašemu dodatku o tom, že Mistra v Indii nepovažujete za Syna Božího? Může být a je to naprosto v pořádku. Když však studuji prameny poznání, duchovních zásady, popis morálky, jak být lepším člověkem a jak se dostat k Bohu, a to od Mistrů žijících staletí před Ježíšem, přijde mi pak na mysl otázka. Jak to, že Ježíš učil a říkal později to samé? Pro mne to značí jediné – Mistři od Boha, ne podvodníci /těch je také dost/ učí stále tu stejnou a jedinou pravdu, která procházela všemi věky a je stejná i dnes.

        Mimochodem, zajímal by mne Váš názor na to, že i Ježíš měl svého Mistra, který byl pro něj nenahraditelný.

        Pěkný den a díky za Vaše vstupy.

        Venda

        1. Koho považujete za mistra pro Ježíše Krista? Pro mne je to protimluv. Ježíš Kristus jako část Boha měl spojení s Bohem Otcem. To ale nelze považovat za to, že měl Mistra v Bohu Otci.
          Je mi navíc žinantní používat tu tyto pojmy v diskusních souvislostech. Kde je pak naplnění prvního a druhého přikázání? S takovými pojmy nemohu „hokynařit“. I proto mi zdejší „rozmluvy“ nepřijdou z tohoto pohledu správné.
          A ještě jedno – jak můžete vědět přesně a neomylně, co Ježíš Kristus říkal a co činil? Já se domnívám, že to neví z lidí vůbec nikdo a je dle mě troufalé tvrdit, co a jak přesně tehdy bylo.

          (pokud máte na mysli Jana Křtitele, tak já bych ho nepojala za Mistra Ježíše Krista, prostě jen úkonem křtu vodou se započala klíčová etapa působení Ježíše Krista a protože si Jan Křtitel byl vědom souvislostí, proto se divil, že od něj chce být Ježíš Kristus pokřtěn a upozorňoval, že Ježíš Kristus bude křtít Duchem Svatým, zatímco on sám (Jan Křtitel) vodou)
          Mistra já chápu ve smyslu vůdce. Možná máte jiný pohled.

        2. Doplnění – křtem v řece Jordánu „spadla z očí Ježíše Krista poslední páska“ – od toho momentu si byl plně vědom kým je a svým posláním.
          Akt křtu byl jistě nutný, protože jinak by se nekonal, ale přesto se cosi ve mě bouří nazvat to tak, že Jan Křtitel (duchovním původem níže) byl Mistrem pro Ježíše Krista (Boha, takže výše už být nikdo nemohl)
          Howgh

        3. Na úvod se omlouvám, jste paní Vltavín – píšete v závorce „(pokud máte na mysli Jana Křtitele, tak já bych ho nepojala za Mistra Ježíše Krista, ……)

          Nechci prosím, abyste jakkoliv hokynařila se svou vírou a ještě se k tomu rouhala.

          Uvedu dvě citace z evangelií víry :

          Matouš, kap.3-16,17: Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. A z nebe promluvil hlas: „Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil.“

          Janovo evangelium, kap.1, verš 31-34: Já jsem nevěděl, kdo to je, ale přišel jsem křtít vodou proto, aby ho poznal Izrael.Jan vydal svědectví: „Spatřil jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm. A já jsem stále nevěděl, kdo to je, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: ‚Na koho spatříš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým. Já jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je Syn Boží.“

          Podobné je to popsáno i v evangeliu Marka a Lukáše.

          Ježíš sám se nechal pokřtít, v mystické praxi je křest velmi důležitý a Jan Křtitel nebyl jen tak nějaký „hej – počkej“. Viz. opět Jan, kap.1, verš 6-7: Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan. Ten přišel proto, aby vydal svědectví o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho.

          V evangeliu Lukáše je ta důležitost Jana Křtitele i pro pozdější život Ježíše ještě více zvýrazněna, viz. kap.1, verš 13-17:Anděl mu řekl: „Neboj se, Zachariáši, neboť tvá prosba byla vyslyšena; tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan. Budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho narození. Bude veliký před Pánem,víno a opojný nápoj nebude pít, už od mateřského klína bude naplněn Duchem svatým. A mnohé ze synů izraelských obrátí k Pánu, jejich Bohu; sám půjde před ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům a vzpurné k moudrosti spravedlivých a připravil Pánu lid pohotový.“

          Snad je ta veliká důležitost Jana Křtitele daná Bohem pro naplnění Cesty Pána Ježíše Krista dostatečně zdůvodněna. Nemám rád slůvko kdyby – ale zeptám se jinak – šlo by to vše bez Jana Křtitele?

          Více k tomu nemám a jako vy v závěru sděluji souhlas s Vaším sdělením, které doplním jedním přídavným jménem :“Mistra já chápu ve smyslu duchovního vůdce.“
          Nikdy jsem jiný pohled neměl.

          Pěkný den
          Venda

          P.S. u Vašeho druhého vstupu končíte Howgh – to mne u Vás, jako věřící ženy dost překvapuje? Spíše by s k tomu Vámi sdělenému vyznání hodilo ukončení AMEN, jako „konec či vpravdě“ než použití indiánského ukončení proslovu.

        4. Pane Vendo,

          co se týká Boha Syna Ježíše Krista, lítáte v tom, jako „nudle v bandasce“.

          ad: zeptám se jinak – šlo by to vše bez Jana Křtitele?…

          Vždyť předtím jste si sám napsal odpověď:
          …sám půjde před ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům a vzpurné k moudrosti spravedlivých a připravil Pánu lid pohotový.
          Ten, který „pro Pána připravuje“ je určitě menší, než samotný Pán.
          K pochopení toho, proč šel Jan před Ježíšem, jsou však zapotřebí další informace.

          V každé lidské duši je ego a Já Ducha Svatého.
          Ego je vůle emocí (ve zvířetníku rak) a pro emoce je symbolem voda. Proto Jan křtil vodou a tento svět ho zbavil hlavy (symbolu lidské moudrosti).
          Já Ducha Svatého je vůlí Ducha (ve zvířetníku beran) – je to vůle ohnivé Lásky. A protože je Ježíš Kristus Bůh Syn, křtil Duchem Svatým, ohnivou Láskou – tedy vlastní vůlí (kterou mu předal Otec).

          Tím je vysvětlen i citát z Jana 3: Ježíš odpověděl: „Amen,
          amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha,
          nemůže vejít do království Božího.
          Jinými slovy: kdo nezkrotí své ego a nepřijme Boží vůli, nepřijde k Bohu.

        5. Pane Jiří,
          nikdy jsem netvrdil, že všichni Mistři, Synové, posílaní sem do našeho stvoření jsou stejní, ve významu jejich úkolu. Jejich úkol měl a má vždy stejný základ- vždy přinášet pro Bohem označené duše poznání. Jestli Vám příjde to, co Jan Křtitel měl provést ve vztahu k Ježíši a co provedl, jako „menší“, je celkem jedno. I z maličkostí se vytvářejí velká dění – je to Váš pohled. A ostatně již se stalo a Ježíš k Janu Křtitelovi zaujal své stanovisko – vyjádření si určitě dohledáte.

          Ad.:
          „V každé lidské duši je ego a Já Ducha Svatého.“

          Lidská duše, již to tu vysvětluji v pár dnech potřetí, disponuje myslí, je to její nástroj, ale duše je více. Mysl má ego, ne duše. Duše může existovat ve Vyšších světech bez mysli / dokonce musí /, mysl bez duše existovat nemůže, protože…….. doplňte si sám / pak mi to napíšete – předem díky/.

          Ad.
          „Jinými slovy: kdo nezkrotí své ego a nepřijme Boží vůli, nepřijde k Bohu.“ Pane Jiří, souhlasím bez výhrad.

          K části Jan 3 si však dovolím podat malé vysvětlení právě té mystické cesty. Píšete :“Tím je vysvětlen i citát z Jana 3: Ježíš odpověděl: „Amen,amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha,nemůže vejít do království Božího.

          Pro komplexnost a pochopení tu citaci z Jana uvedu celou: Jan, kap.3, verš 3 a 5: Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.“ Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího.“

          Zde , v mystickém evangeliu Jana, Kristus praví, jak nalézt Pána ve svém nitru. Říká-li, že se musíte znovu narodit, nemá tím na mysli zrození těla. Míní tím, že je nezbytné být pokřtěn neboli zasvěcen žijícím Mistrem, který může člověka spojit s Duchem Svatým neboli Slovem či tvořivým zvukovým proudem, který zní v každém z nás. To znamená být zrozen živou vodou neboli vnitřním nektarem a Duchem. To je skutečný význam slov „narodit se znovu“. Dokud se nespojím s tímto Slovem neboli Duchem uvnitř nás samých, zůstávám obětí mysli a smyslů. Proto Kristus radí, abychom byli zasvěceni skrze Syna Otce a tak došli ke spojení s Duchem, který je stále uvnitř nás.

          Pěkný den.

          Venda

        6. Pane Vendo,

          ad: Mysl má ego, ne duše. Duše může existovat ve Vyšších světech bez mysli / dokonce musí /, mysl bez duše existovat nemůže, protože…….. doplňte si sám / pak mi to napíšete – předem díky/.

          Máte v tom nepřesnosti. Jako vše, i duše je trojjediná.
          Tělem duše je ego (původem od zvířat)
          duší duše je mysl (osobní produkt duše, do něhož patří i víra)
          a duchem duše je vyšší Já (původem z Ducha Svatého)
          To vše dohromady tvoří duši každého člověka.

          Po odchodu z tohoto světa se jednotlivá těla posouvají.
          Ego tvoří fyzické tělo
          mysl tvoří růstové tělo (proto už člověk „nemá mysl“)
          a vyšší Já tvoří to, co bylo mentálním tělem.
          Je to naprosto spravedlivé, protože člověk tak dostává plody právě toho, co si sám tady vypěstoval.

          A kdo nevěří, že Ježíš Kristus je Bůh Syn, kterému Otec předal vládu nad nebem a zemí, ten k němu prostě nepřijde, protože půjde výhradně tam a za tím, čemu věří.
          A Bůh je takový frajer, že před svobodnou vůlí člověka ustupuje.

        7. Pane J.Muladi:
          Preto, že sa Vám pan Venda nevyjadril k otázke trojakej podstaty duše a jej vlastnostiach (rozumu a vôle, prípadne ega), lebo sa to zrejme ešte nedočítal v „Sant Matu“ (Ceste Mistrú), tak sa k tomu vyjadrím ja.
          Antickí filozofovia (Aristoteles: O duši) jasne hovoria o rozumnosti a nesmrtelnosti duše, ale súčasne vyjadrujú pochybnosti o skúmateľnosti samotnej duše (podobne ako je to aj v prípade Boha), kedy môžeme skúmať následky stvorenia, ale nie príčinu (samotného Stvoriteľa) a duša ako je nám známe má vlastnosti Božie, lebo vychádza od Boha. Ak neupierame tieto vlastnosti (rozum a vôľa) Bohu, tak by sme ich nemali upierať ani duši. Iná vec je však chápanie duše v stave Máji, keď je spojená s duchovnosťami tvoriacimi materiálne (zvieracie) entity využívajúce materiálne zmysly. Vtedy môžu byť prirodzené vlastnosti duše utlmené a ľudská inteligencia môže byť potlačená, ako je to napr. u autizme, ale duša sa môže rozvinúť aj opačným smerom – ku genialite, ktorá sa môže prejavovať v rôznych oblastiach vedy, kultúry, umenia, alebo myslenia.
          Duša tieto svoje schopnosti nestráca ani po opustení tela smrťou a môže ich uplatňovať aj v jemnohmotnosti, alebo dokonca aj v stave nirvány, ak to bude žiaduce.
          Pekný deň!

        8. Pane Degone, jsem rád, že pan Kukliš již tu umístil – recykloval Vašich deset příspěvků. Mám k tomu poděkování směrem k Vám i k němu jeden dodatek – kvalita by neměla zapadnout. A to je Váš případ.

          Vaše starostlivost o moji včasnost či nevčasnost mých případných odpovědí, v tomto případě panu Muladimu, mne udivuje. Fakt je, že pan Muladi byl tak laskav a odpověděl mi, ale neodpověděl na to, co jsem mu tam vytečkoval. Ale to není podstatné. Podstatné je, že se mne na nic neptal.

          Budu se stěhovat z rodinného domu, kde jsem se narodil a přenechám jej mému synovi. A začali stavební úpravy a jiné starosti – v sobotu jsme skládali 10 m3 tvrdého dřeva buk. A záda po šedesátce bolí. Kupujeme si s manželkou menší byt. Inu, jiné starosti. A také jsem dopisoval v opravdu malých volných chvílích můj šestý příspěvek k mystice. Snad to pochopíte.

          Děkuji v každém případě za Vaši starostlivost a nebuďte tak jízlivý. Máte snad k tomu důvod?

          Pěkný den.

          Venda

        9. Pane Degone,

          je zřejmé, že si vážíte toho, co jste se naučil a čemu věříte. Pro mne je to v pásmu přijatelnosti – s tím, že jiní se naučili něco odlišného a věří něčemu odlišnému.
          Ale tyto věci já považuji za jakési „maličkosti z pískoviště“, typu: Můj brácha je silnější, než tvůj.

          Mnohem podstatnější je pro mne to, co jsem napsal v závěru minulého příspěvku:

          Kdo nevěří, že Ježíš Kristus je Bůh Syn, kterému Otec předal vládu nad nebem a zemí, ten k němu prostě nepřijde, protože půjde výhradně tam a za tím, čemu věří.
          (Neboť kde je poklad tvůj, tam je srdce tvé.)

          To vidím jako alfu a omegu života každého člověka.
          A jedině takové vy-světlo-vání, které sleduje tuto cestu, považuji za správné.
          Jestli Aristotela, Máju, materiální entity a jiné pojmy používáte v tomto duchu, je to dobře. Jestli ne, nebudeme si rozumět.

        10. Vendo, osobní věci veřejně nekomunikuji, jen věcné. Věřící žena není pojem, který mě vystihuje. Jen věřit je málo. Být přesvědčený, vědět, prožít je mnohem víc. Posuzovat vhodnost způsobu ukončování příspěvku druhého člověka je dost zvláštní a věcné mi to nepřipadá.

          Vyslanec Boží mívá připravovatele cesty. Tohoto připravovatele ale nechápu jako Jeho duchovního vůdce v pravém slova smyslu.
          Toť vše. Nemám potřebu opakovaně zdůvodňovat a vysvětlovat své postoje.

        11. Tak se omlouvám.

          Ad.:
          „Být přesvědčený, vědět, prožít je mnohem víc.“ proč jako žena nenapíšete „být přesvědčená“ – tedy v ženském rodě? Asi to je příliš osobní. A nebo jste se předtím spletla a jste muž? Ale to je jedno, pane – paní Vltavíne, i tak Vás mohu oslovovat.
          To Vaše až pohanské Howgh, z pohledu těch vyspělých křesťanů, kteří Indiány zabíjeli jako zvířata, přišlo takové podivné. Nic za tím nehledejte.

          Ad.:
          „Vyslanec Boží mívá připravovatele cesty. Tohoto připravovatele ale nechápu jako Jeho duchovního vůdce v pravém slova smyslu.“

          Ale přesto to tak v evangelijním popisu bylo. Co s tím naděláte? A nebo jde roli Jana Křtitele z „příběhu víry“ vymazat. Kdy pak Bůh řekl, že toto je můj Syn, toho jsem si vyvolil?

          Pěkný zbytek neděle.
          Venda

        12. Howgh je jasný signál pro ukončení nějaké činnosti. Víc v tom ve své zarputilosti nehledejte.
          Chtěl jsem Vám prostě jen nepřímo sdělit, že se domnívám, že Vaše zarputilé komunikační a osvětové úsilí se z mého pohledu se zasvěcencem duchovních nauk neslučuje.
          To, co jsem teď napsal, je míněno jako dobrá rada, názor, který dle mého stojí za zvážení. Protože se skutečně hodlám řídit obsahem výrazu HOWGH, zůstane už jen na Vás, jak s danou informací naložíte.

        13. No, teď podle použití slovesa v mužském rodě – chtěl – mohu asi s konečnou platností tvrdit, že jste muž a oslovovat Vás pane.. U těch anonymů mi to není jedno a snažím se poznat, s kým diskutuji. I žena by mohla mít nick Vltavín / člověk Vltavín /, ne?

          Pane Vltavíne,reagoval jsem na Vaše :
          „Na úvod se omlouvám, jste paní Vltavín – píšete v závorce „(pokud máte na mysli Jana Křtitele, tak já bych ho nepojala za Mistra Ježíše Krista, ……)“

          A k ženě, leda tak nějaké puberťačce, mi to HOWGH nesedělo, obzvláště když psala tak zajímavě „k věci“!?

          Pane Vltavíne, jsem důchodce, denně trávím tak tři hodiny na netu. Píšu na server gnosis.9 /jen tam, ne jinam /již více jak dva a půl roku. Zjistil jsem, že v sekci „hledání světla“ se vyskytovaly zajímavé příspěvky a tak jsem chtěl objasnit i mystický pohled, který mi tu chyběl.. Až na dvě – tři vyjímky jsem postupoval v mých článcích v logické posloupnosti a s láskou a trpělivostí psal a diskutoval. Vím, že mystika je v dnešní době konzumu, materialismu něčím mimo oblast chápání. A tady se mi to potvrzuje.

          Máte však pravdu, že tu nemusím být. Zvažuji to.
          Ale proč používáte zarputilost, nevím? Když jsou v diskuzi přímo nějaké otázky na mně, nebo cítím, že mohu něco doplnit, zvláště pod mými články, činím tak. Proto se to jmenuje diskuzní fórum. Z mé praxe mne to nijak nevytrhuje, nemějte žádné obavy.

          Pěkný večer a díky za pochopení.
          Venda /Václav Žáček/

        14. Pane Vendo,
          Škoda, že ste sa pana Kukliša nespýtal, prečo v niektorých diskuzných príspevkoch je tlačítko „odpovědět“ a v iných nie je? Aký to má zmyseľ? Nebolo by rozumnejšie toto opatrenie zrušiť?
          Vy mi vyčítate prehnanú starosť o to, že ste sa nevyjadril p. Muladimu o téme, ktorú ste naznačil bodkami. Prečo ste sa sám nevyjadril, ale chcete, aby to za Vás urobil on? Vyhovárate sa na nedostatok času v súvislosti so sťahovaním, ale mal ste dosť času na to, aby ste viedol dlhé diskúsie s Vltavínom o tom, či je muž, alebo žena !?!
          Ja som sa o Vás vždy vyjadroval slušne a uznávam vaše poznatky, ale Vy ma obviňujete z jízlivosti. Prečo? Nie je to charakter Vášho ega?
          Inak som rád, že ste stále ochotný polemizovať aj o duši, dúfam, že v budúcom pokračovaní o mystike sa dozviem viac.
          Želám Vám pohodu!

        15. „Preto, že sa Vám pan Venda nevyjadril k otázke trojakej podstaty duše a jej vlastnostiach (rozumu a vôle, prípadne ega), lebo sa to zrejme ešte nedočítal v „Sant Matu“ (Ceste Mistrú), tak sa k tomu vyjadrím ja.“

          Není snad jízlivé se takto o kolegovi na diskuzním fóru vyjadřovat? Jak se tomu říká u vás? Možná neslušné?

          Myslíte si, že se musím pod svým článkem vyjadřovat ke všemu? Zvláště, když s tím nesouhlasím. Proč vést diskuzi, když si v jádru – v základu s panem Muladim nerozumím. Jeho zdroj, dílo Jakoba Lorbera neznám, zrovna jako on nemusí znát např.Duchovní klenoty učení Sant Mat.

          Vy to znáte a tak cítíte asi povinnost reagovat. On se mně ale opravdu na nic neptal.

          K Vltavínovi – zajímá mě, jestli si píšu s mužem či ženou. Co je na tom špatného? Ale diskutovali jsme i o třeba Janu Křtitelovi.

          Mysl bez duše existovat nemůže, protože……. a bodky! – no chtěl jsem vědět, zda a jak to pan Muladi doplní. Zkuste to doplnit sám. Je to taková forma otázky. Ale, prosím, nechcete-li, neodpovídejte. Nečekám to ani od pana Muladiho.

          Mějte se hezky, to myslím upřímně. Teď se jdeme podívat na nějaký nábytek.

          Venda

        16. Pane Vendo,
          chodíme na tento web preto, aby sme rozšírili svoje znalosti z oblasti, nášho záujmu a trochu aj preto, aby sme očistili svoje „ego“, alebo „karmu“ a tak sa priblížili tomu najvyššiemu ideálu pravdy, múdrosti a cnosti (Bohu). Hovoríte, že si s niektorými, ktorí nie sú na takej úrovni ako Vy, nerozumiete a preto polemika s nimi nie je pre Vás žiaduca. Ja som vo svojej asi 25 r. ovlyvnený materialnou vedou tiež podobne tápal a hľadal som nejaký záchytný bod u kohokoľvek, kto by mi pomohol vniesť do toho chaosu svetlo pravdy a tak ich celkom dobre chápem a keď môžem, tak im v tom ich hľadaní podám pomocnú ruku. Domnievam sa, že Vaša motivácia „Sant Matu“ je podobne zameraná a preto tu diskutujete. K múdrosti a pravde musí každý prísť vlastným úsilím a niekedy to trvá veľmi dlho, ale inej správnej cesty niet! Definície pravdy sú k ničomu, ak nechápeme ich podstatu a preto je správnejšie ľuďom otvárať ich oči (tretie oko) k chápaniu. Skúšať iných (ako deti v škole) je nesprávna metóda.
          Pekný deň!

        17. Pane Degone,
          prosím Vás, kde jsem napsal to, co píšete: „Hovoríte, že si s niektorými, ktorí nie sú na takej úrovni ako Vy, nerozumiete a preto polemika s nimi nie je pre Vás žiaduca. „?????

          – kde jsem psal něco o mé úrovni ?
          – kde jsem psal, že něco není žádoucí?
          – nakonec, psal jsem konkrétně jen k panu Muladimu, nebo ne?

          napsal jsem: „Myslíte si, že se musím pod svým článkem vyjadřovat ke všemu? Zvláště, když s tím nesouhlasím. Proč vést diskuzi, když si v jádru – v základu s panem Muladim nerozumím. Jeho zdroj, dílo Jakoba Lorbera neznám, zrovna jako on nemusí znát např.Duchovní klenoty učení Sant Mat.“

          Vy dobře víte víte, že tu píši jednak obsáhlé články a také pak až obsáhle diskutuji. Včera jsem odeslal poslední díl k mystice a pak již budu jen diskutovat a polemizovat, když bude zájem.

          A podle mne, karma se „nečistí“ psaním nějakých článků a diskuzí. A ego? Naopak může u někoho pocit vyjímečných znalostí vyvolat nárůst ega, že?

          Tak pěkný den oslavy vítězství.

          Venda

        18. Pravda je jen jedna (Pravda s velkým P), proto prolíná i učeními před Kristem. Jen běžné vyslance, proroky vůbec nesrovnávám s Božím Synem. Boží Syn přišel právě proto, že „běžní proroci“ neměli tolik Síly. Pro mě je mezi nimi obrovský rozdíl.
          Zdejší diskuse jsou strháváním Boha na úroveň člověka, což je pro mě nepřijatelné a vnímám to i jako rouhání. Proto to dále rozebírat nebudu. Kdo to vnímá, vnímá, kdo nikoliv, je to výsledek jeho volby. Tu já naprosto svobodně každému ponechávám.

Diskuse byla ukončena.

Magazín Gnosis - Hledání Světla a Moudrosti, příspěvky čtenářů - provozovatel: Libor Kukliš, 2004 - 2022

Máte-li zájem o publikování svého článku, pište na e-mail info@gnosis.cz.

Tento web používá jen nezbytně nutná cookies, která jsou zákonem povolena bez odsouhlasení.

Odkazy:

Slunovrat Agentura BYTÍ Záhady-Zdraví.cz Bylinkové království PERSONÁLNÍ BIODYNAMIKA AOD - průvodce transformací Rahunta Společnost pro mezioborová studia, z.s. Česká Konference